čtvrtek 31. března 2011

Březnové Vánoce

Tolik miluju Vánoce, že občas neodolám a koupím nějaký vánoční symbol klidně i v létě. Tentokrát jsem na jedné aukci neodolala a vydražila finský vánoční pohled z 50. let. Tak....šťastné a veselé a hlavně žádný shon - vždyť je teprve březen.





úterý 29. března 2011

Ikea trochu jinak

Bílé houpací křeslo, francouzské módní časopisy ze 40. let, stolek z Ikea s čínským buldočkem...stylová míchanice, která potěší nejedno oko...moje jedno i druhé. Plakát "Lux Toalettval" jsem ukořistila na bleším trhu, musím vám ho brzy ukázat v celé parádě.


Foto: Martina Ankarfyr

Vaření s láskou aneb „dyž už to mosi byť“

Vařím ráda (když už to tedy musí být), ale ještě radši se zabývám konzumací pokrmů připravených někým jiným. A kdo vaří nejlepší svíčkovou? No přece maminka! Tak aby se jí vařilo stále s radostí a s láskou, koupila jsem jí stylovou utěrku. Bude sice nejspíš pouze někde vystavená (jako většina dárků ode mě, které je mamce „líto používat“), ale určitě udělá radost ;-).

 Šikovné Kosí sestry vaří s láskou...


Je tu zpátky! VIDEOSTOP!

U příležitosti 80. výročí založení Ateliérů Barrandov byl 5. března 2011 na stanici Barrandov TV odvysílán první díl (ze 17) té staré dobré filmové soutěže VIDEOSTOP. Pamatujete? Pořad se od původního Videostopu skoro neliší. Žádné přemodernizované kulisy nebo milionové výhry. Čas v soutěži Videostop plyne příjemně neuchvátaně, je prošpikovaný zajímavými osobnostmi (hereckými i „režižérskými“), vtipnými ukázkami filmové klasiky a vyhrát můžete pomocí pohotového mačkání „kostičkových“ tlačítek třeba nějaké to elektro...nebo cestu do Hollywoodu (ale upřímně – lepší kuchyňský robot v hrsti, než Hollywood na střeše). V roli arbitra už bohužel není Karel Čáslavský, ale Jan Rosák v roli vynikajícího moderátora naštěstí zůstává a z 10 možných bodů ode mě získává 11. Staronový Videostop je milou vzpomínkou na dřívější časy věnovanou české kinematografii. V sobotu pár minut po 21. hodině je to tu.


pondělí 28. března 2011

Cigárkové poklady

Jedna z kartiček, které se kdysi dávno dávaly do balíčku pomalovaných cigaret...asi proto, aby se kuřákům zpestřila jejich denní dávka nikotinu. Když si představíte, co kuřák najde na krabičce dnes...
P.S: Ještě mi vůbec nejde focení...jestlipak se to někdy zlepší? S novým foťákem (chtělo by to Nikon) půjde všechno líp ;-).


neděle 27. března 2011

Zázvorový karban

Staré hrací karty z blešího trhu přímo lákají ke karbaničení (a co si budem povídat, pořádně si zamastit karty je lepší než sledovat nekonečné televizní seriály). Úkryt našly v porcelánové dózičce na zázvor z blešího trhu.



Vídeňské starožitnictví

Přistupte blíže! Uvidíte, co jste ještě neviděli, uslyšíte, co jste ještě neslyšeli! Trošku přeháním, to já ráda, ale popravdě řečeno - pokud ve Vídni narazíte na některé zapadlé starožitnictví a máte pro malé drahé titěrnosti slabost, budete tam chtít strávit hodiny, možná dny...tak jako já - zřejmě sice ne nakupováním...jedno otlučené prase za 300 euro :-o, ale kochání je zadarmo. Na fotkách jen zlomek starožitných pokladů.




sobota 26. března 2011

Filmová léta čtyřicátá

Anglické časopisy o filmu z první půlky minulého století...krásné dobové fotky, vtipné reklamy a rozhovory...jakoby se zastavil čas...



Milovnice starých věcí ví, že na blešáku super kousky uloví

Na bleších trzích se musí postupovat obezřetně, avšak odvážně. Je tam zpravidla takové harampádí, že mám tendenci utéct z boje dřív, než se rozkoukám, ale povím Vám, že když neuteču, tak obvykle vyhraju. Spokojeně si pak odnáším úlovky, které pak doma čistím, myju, drhnu a pokud z nich po mém hygienickodezinfekčním zásahu ještě něco zbyde, tak už nezbývá než se kochat...


Stařičká plechovka od kakaa ulovena hrozně brzy ráno na trhu. Jsou to jednoduché počty: vstávání = hrůza, plechovka = paráda!


Olivovníkoviny

Z olivových produktů mám úplně nejraději kvalitní olivový olej (i když klasickým olivám v nálevu také nikdy neřeknu „ne“). Jen se srdce směje na všechny ty lahvičky a dózičky s nálepkami ve vintage stylu, ve kterých se skrývá tenhle zlatavý poklad. Sotva dojde jedna láhev extra panenského oleje, už se rozhlížím po další. Spotřebu „oliváče“ má naše domácnost docela velkou. Nejen v kuchyni, ale chodí se mnou i do koupelny. Nic mi neodlíčí „oka“ tak jako olivový olej, používám ho i na rty pro lesk jako blesk a konečně - přidávám ho do pleťových masek. Podívejte se na fotky, jaké krásné olivové kousky máme doma právě teď.


Kdo dvakrát denně kávu pije, tomu se spokojeně žije...

S mým smělým veršíkem by možná nesouhlasila lékařská veřejnost, ale já se bez ranní (a odpolední) kávičky zkrátka neobejdu. A tuhle mám ze všech nejradši. Přiznávám, že hlavně kvůli černouškovi, který je tak šíleně šíleně šíleně veselý, až se člověk musí smát s ním. Prázdná plechovka mi pak bezvadně poslouží na skladování drobností, tužek anebo třeba mincí a bankovek (ty se ale v plechovce nikdy moc dlouho neohřejou).


...e vivi la vita...

Můj milý, můj drahý...smutně veselý film z 50. let

50. léta úžasně připomene humorně laděný film s Renée Zellweger, která NAŠTĚSTÍ už dávno není jen „tou popletenou Bridget“, ale stále častěji ve svých filmech ukazuje, že se neminula povoláním. Dlouho jsem při sledování tohoto filmu váhala, zda je to komedie nebo drama. Komediální scény nejsou zas tak vtipné a u těch dramatických netřeba sahat po krabičce s kapesníčky. Ale možná právě proto se mi „Můj milý, můj drahý“ líbil – je to úplně jinak, netradičně udělaný film se skvělou atmosférou.




Roztomile emancipovaná Ann Devereaux (Renée Zellweger) se vydává spolu se svými syny na cestu...kam jede a proč, na to už se podívejte sami a vychutnejte si svéráznou Reneé, která vypadá nesmírně elegantně i ve scénách, ve kterých by to nikdo nečekal ;-). Pokud se obáváte, že ve filmu to bude samé „ťuťu ňuňu“, bojíte se zbytečně - obal DVD totiž klame tělem.

Sladké čichání aneb právě začínáme!

Je 26. března 2011 a světlo světa spatřil můj blog. Chci se tu bavit, smát, povídat si se čtenáři (jestli tu někdy nějací budou) a pak sledovat, jak se vyvíjím já i můj blog (jestli se nějaký vývoj bude vůbec konat). Jsem ale dost vytrvalý člověk, takže je velká šance, že pokud jsem se už jednou rozhodla blog vytvořit, psát a fotit, bude to na dlouho. Jsem na to moc zvědavá, protože zatím sem neumím ani vkládat fotky. Ale teď už dost řečí, pojďme si zapálit svíčku a ...
...pěkně se zachumlat do háčkovaného plédu, do ruky si vzít oblíbenou knížku (přečtenou asi tisíckrát), do druhé ruky (kvůli vyvážení) skleničku dobrého vína (mléka, čaje, kávy, kakaa)...ideální trávení dlouhých (nejen) zimních večerů. A mně nemůže chybět ještě jedna věc – svíčka Lothantique s nezaměnitelnou a upokojující vůní mléka. Dokáže jemně provonět celý byt a voní hřejivě a sladce jako bílá čokoláda. Mňam. Její obsah je v průhledné skleničce s jednoduchou nálepkou, zabalená je v papírové krabičce (i ta je krásná), a i když bych za její cenu mohla mít vyřešený víkendový nákup, nikdy jí neodolám...;-) 


 
Svíčka vydrží hořet 40 hodin, je vyrobena ve Francii a v ČR je k mání za cca 399,-.



Rodinná firma vyrábějící tyto svíčky byla založena na začátku minulého století a v jejich velkém domě v Provance se schází rodina a přátele po téměř 4 generace. Jestlipak si po večerch svítí svíčkou s vůní MILK?