pondělí 30. července 2012

Krabice plná dárků aneb po dobrém skutku přijde hřích

Před rokem jsem dostala extravagantní nápad, že si s ušatou kamarádkou Míšou budeme posílat malá psaníčka. Bez ohlášení, nečekaně a pro radost. Prvopočátky našeho "penfriendovství" najdete tady. Je to skoro rok a nám se naše dopisovací přátelství (příjemně) zvrtlo. Napřed chodila malá psaníčka se žvejkačkou, s odznáčkem nebo bejsbolovou kartičkou. Pak přišlo DVD (to už byla trošku větší obálka). A pak dvě knížky, lesk na rty, dlouhatánský románový dopis polepený samolepkami a pytlík karamel. Ó, tak to já musím taky poslat víc! A tak jsem šla na poštu s velkou obálkou, abych vzápětí obdržela ještě větší. 
Nakonec to došlo tak daleko, že si posíláme "tématické zásilky". Jednou "filmovou", potom "letní", pak zas "francouzskou", "italskou", "retro" atd. Pošťák u nás zvoní celý uřícený (taky už ta pošta nevydrží to co dřív), sotva to "malé psaní" nese. Tentokrát jsem od něj (a jak se mu ulevilo!) převzala velkou krabici a vy se můžete na fotkách podívat, co všechno v ní bylo! Úplně jsem oněměla úžasem (jen nechápu, že moje nekonečně dlouhá užaslá němota mému muži drahému vůbec nevadila).
Co vám chci hlavně říct je to, abyste se po dočtení mého dnešního článku na vteřinu zastavili a zapřemýšleli, jestli by se náhodou nedala udělat někomu nečekaná radost. Třeba dávné kamarádce nebo někomu, o kom víte, že by ho tutově překvapení ve schránce rozdovádělo. Pošlete jen maličkost - kartičku s milým textem, žvejkačku, barevnou pohlednici, odznáček nebo bejsbolovou kartičku (ta by měla potěšit každého...druhého...bejsbolistu). Jen tak něco dát a nic za to nechtít...je to fajn pocit.
P.S: pokud se ptáte, jestli po vykonání takhle dobrého skutku můžete udělat něco nemravného, tak to je jasné - můžete. Kupte si klidně hříšně drahé boty a už o tom nemluvme.


Na fotce: velká krabice "Pinko Paris" (tentokrát s tématickou "letní" zásilkou) plná překvapení, Elle z roku 1998, hedvábná brož, můj oblíbený kufr polepený nálepkami.
  
A co všechno mě v krabici překvapilo? 
Plechovka "Kuba export" od kubánských doutníků, módní časopisy, CD, oplatky, krabičky s bonbónky, retro pohlednice, reklamní papírová rtěnka Guess, vzorečky krémů a parfémů, "čaj pro dva" Divoká vášeň a Earl grey, zrcátko ve zlatém pouzdře Estée Lauder, štrasová spona do vlasů, tužky se srdíčky, míchátka do nápoje, plakát a taška z Paříže, neónový lak na nehty, přívěsek na klíče, lesk na rty, šperky a časopis vytvořený přímo pro Vivi (vychází zhruba čtvrtletně v jednom jediném exempláři a "vydává" ho pro mě má milá Míša).

Na polaroidkách zleva: roztomilý starý pohled s popleteným méďou, stuha Givenchy, žluté pouzdro na doutníky, plakát Paris.

pondělí 23. července 2012

Retro je nutnost moderní doby aneb Beatles žijou!

Obyčejné brambůrky Bohemia Chips stojí už 45,-, přestali vyrábět mou oblíbenou rtěnku, státní hlavy si budou zvyšovat platy o symbolických 20% a mně se zdá, že už nikdy nebude nic jako dřív! Kdyby byli bývali tenkrát Johna Lennona nezastřelili, říkám si, bylo by bývalo možná všechno jinak (třeba čipsy za dvacku).  Ale protože jsem opravdu chytrá, tak vím, že dlouho si zoufat nemá smysl a k rozveselení mi stačí docela málo - třeba tenhle song. Jak z klipu zjistíte, Beatles zpívají jednoznačně nejlíp, když si vlezou dovnitř piána, jezdí na bicyklu, lyžujou, koupou se ve vaně s plastovou rybičkou (John!), svlíkají se do pruhovaných trenek (Ringo!)...no prostě blbnou podle mýho gusta.
Jak jsem tak poslouchala Ob-La-Di, Ob-La-Da, vzdušnou myšlenkovou čarou jsem se dostala ke slavný Johnově Japonce Yoko Ono. A tak vznikly dnešní fotky. Nebo jsem napřed Yoko vyfotila v časopisu a pak jsem si na ni teprve vzpomněla? Nebo na mých fotkách vůbec není Yoko Ono?? No, každopádně neberte drogy, děti. 60. léta už jsou totiž pryč. K dobrý náladě vám musí stačit bítlsácký klucí. Pro jistotu ještě jednou klik sem.




Zleva: Yoko Ono a John - to je ono, to je klasika!, stará dobrá Vinea, retro gumička do vlasů s beruškou, korálkový náhrdelník se srdcovým křížkem od kamaráďuchy, pomáda na rty v retro stylu "Soda pop", míchátko do nápoje ve tvaru kytary. Na kousku papíru (dole na fotce) vidíte obrázek od další přítelkyně - jednou (pozdě večer) v hospodě na koleji namalovala mě a mýho kudrnatýho vlasatýho kluka, kterej si mě nakonec vzal za ženu - a VHL (čili Velká Hořící Láska) trvá a trvá ;-).



Z Yoko vyrostla opravdu véliká holka ;-)
 


Pamatujte, že děti, mámy, tátové, lékaři, geometři, Jonášové a psi by neměli brát drogy!! Celosvětového míru se dá docílit i jinak! 

Moje milá čtenářka - ta, co běžela za králíkem, mi do komentářů napsala: "Neberte drogy! Nikdy nikomu neberte drogy!" A co z toho plyne? No že krást se taky nemá ;-)

 
P.S.: dneska se mi chce tak nějak všemu smát (beru si týden blogového volna a uvidíme, esli mě ten humor přejde).


čtvrtek 19. července 2012

Na nehtech mi blikají neóny + bonus

Je to jako v Las Vegas. Svítivě zářivé oblečení v letních ulicích se opičí po neónových reklamních poutačích, až z toho oči přecházejí. I mým nehtům se marnivě zachtělo neónů a výrazných barev; tyhle móresy se u nich v horkých měsících objeví vždycky. Francouzskou manikúru jsem poslušně uložila do pruhované krabice a z jejího dna vyndala smršť barev v malých lahvičkách. Je přece léto - nejvyšší čas utrhnout se ze řetězu, divočit a zapomenout na decentnost! Lakujeme barevně!
Takže až uvidíte v kavárně na nábřeží holku s barevnými nehty, jak zapíjí jahody se šlehačkou studeným mátovým čajem, zeptejte se jí, jestli náhodou nepíše "vintageblog", neposlouchá desky a nenosí šátky ve vlasech...Pokud na všechno odpoví "ano", umaže si při tom tričko šlehačkou a ještě dodá, že nejlepší letní obutí letos vytvořil Jimmy Choo (to říkám teď každému na potkání) ;-), můžete si být jistí, že jsem to určitě já...a moc ráda vás poznám osobně!

Ten žlutý lak na nehty (uprostřed) jsem koupila jen proto, že to byl evidentně brácha oranžového a růžového laku (nechtěla jsem trhat rodinu). Ale jinak žlutou barvu ráda ponechám narcisům, sluníčku, citrónům a halenkám ze 60. let.
BONUS na závěr. Barvy na nehty máme zmáknuté a teď ještě trošku barevna pro duši. U Ally jsem nedávno našla článek odkazující na fotky, které jsou takovým malým hřejivým důkazem toho, že to s námi není ještě tak zlé, jak se proslýchá. Podívejte se tady.

pondělí 16. července 2012

Zlaté filmové časy...v posteli

Není na světě síla, která by mě přinutila dívat se na televizní zprávy. Všechno to násilí, nehody a průšvihy našich politiků nezachrání ani "sweet" novinka na konci zpráv, že se narodil tygřík v pražské Zoo. Od tý doby, co nemáme televizi, jsem mnohem šťastnější. Ale pokud jde o filmy, tak jsem spolu se svým přenosným DVD přehrávačem pro (téměř) každou srandu. Tu a tam se najde něco dobrého mezi novými filmy (třeba jiskřivý "Jeden den" nebo upřímně vtipný film "Friends with Benefits" - doporučuju vidět v originále, český dabing se krutě nepovedl).
Pak je tu ale něco, co má ještě větší grády, co zraje jako víno...kultovní filmy, klasika všech klasik. A dneska vám "Vivi TV" dvě méně známé "klasiky" představí. Troufám si říct, že je spousta z vás ještě neviděla, a že vás oba filmy svou dokonalou atmosférou, vtipem, švihem, nepřekonatelným dabingem i úžasným humorem pobaví.
Podrobnější informace o filmech "Nebožtíci přejí lásce" a "Včera, dnes a zítra" najdete pod televizí značky Tesla ;-) a teď už nezbývá než si filmy stáhnout, koupit nebo je s někým vyměnit za staré obaly od žvýkaček a nechat se unášet bezstarostnou podívanou.
P.S.: Až potom, co jsem pro vás obě televizní fotky vytvořila, jsem si uvědomila, že jsem z obou filmů vyfotila "postelovou scénu". No teda!!

 

Vivi TV vysílá:


...italská rozpustilá komedie podaná s neskutečnou lehkostí (v tom má prsty režisér Billy Wilder, jeden z nejlepších "režižérů" všech dob). On je nabroušený, nechápavý Američan a ona výřečná, rozkošná Angličanka tak trochu při těle. Za poněkud tragických okolností se sejdou v Itálii (na pohádkové Ischii) a dobrodružství může začít.
Zábavná a provokativní komedie, ve které se stoprocentně naučíte dvě italská slovíčka. "Permesso? Avanti!" Určitě si tuhle "lekci italštiny" pusťte.




...jsme v Itálii, v roce 1963 a s námi je tam Sophia Loren a Marcello Mastroianni! Co víc si přát? Tři povídky s horkokrevnou "Lorenkou", která v nich ztvárnila pouliční prodavačku cigaret, dámu z vyšších kruhů a prostitutku s energií a živelností sobě vlastní. Třetí povídka je bezkonkurenční a Sophia v ní má ten nejrozkošnější byt na světě!
I Felix Holzmann chtěl jít na film "Včera, dnes a zítra" do kina - připomeňte si jeho legendární vtipnou scénku tady.




čtvrtek 12. července 2012

Italiáno hopsasa aneb víno k obědu (část 2.)

Benvenuti! Vítám vás v druhé části našeho italského týdne!
Pojďme se bez okolků začíst do knížky Monte Dolciano. Dozvíte se, jak to vypadá, když místo prosluněné vily v samém srdci Itálie koupíte staré zchátralé venkovské stavení. A věřte, že i když to tak nevypadá, může to být nakonec docela legrace. A pokud nejste na knížky, tak je zřejmě vaší (milou) povinností začíst se (nebo "zaprohlížet") do italské Elle (aspoň na jejich webu).
A nezapomeňte si k dobrému čtení něco skvělého uvařit. Oblékněte si bílou zástěrku s nápisem "Buon appetito". Hrát by vám k tomu mohl třeba Adelmo Fornaciari alias Zucchero, ať vám jde to vaření líp od ruky. Uvařte ty nejchutnější celozrnné bio špagety Biolinie (vyrábí je skuteční toskánští majstři), přidejte extra virgin oil, česnek, chilli papričku a nakonec nastrouhaný parmezán (eccellente)!
Prostě a jednoduše - udělejte si den, večer nebo týden "po italsku". Nemůžete nic ztratit, jedině získáte. Zkuste vnést do obyčejného dne trochu divokých gest a spontánních úsměvů nebo si k obědu dopřejte salát z mozzarely, čerstvé bazalky a skleničku vína (že se přes den nemá pít? to jistě ne!! ale nezapomeňte, že jsme zrovna j-a-k-o-b-y v Itálii a tam je dovoleno vše! takže to do sebe kopněte a veselte se!)...
P.S.: v pondělí poprvé vysílá nová televizní stanice "Vivi TV" ;-), která vám představí doopravdické italské filmové lahůdky. Jistě souhlasíte, že už to chtělo, aby se mezi Primu a Novu vmísil svěží čerstvý vítr v podobě Vivi ;-). Vysílá se tady na blogu a "filmováním" naši Itálii zakončíme. :-*





Moje italská koláž se nemohla obejít bez motýla, kterého jsem špagetové lady posadila na její baret; a bez bazalky, kterou sama zalívám a ona sama roste (mně obvykle všechny rostliny humřou, ale tahle bazalka má obzvlášť pevný kořínek).




Fučík říkal: Lidé bděte! A Vivi říká: Lidé spěte, relaxujte, čtěte a jezte!

Na fotce zleva: milá Bianca Balti na obálce mé nejoblíbenější italské Elle (má 804 stránek a zatím se mi žádné číslo italské Elle tolik nelíbilo...už jste ho viděli i tady), extra panenský olivový olej ve spreji Marks&Spencer, špagety, knížka Monte Dolciano aneb Vyznání lásky jedné italské vesnici, recept z mého kuchařského (nebo čarodějnického?) sešitu a zase bazalka - ta, co ještě nehumřela.


pondělí 9. července 2012

Pečeme se na sluníčku italsky (část 1.)

Můj předchozí "ochlazující článek" neměl trvalý účinek, a tak jsem se horku poddala a smířila se s ním.  Dobře, mají být vedra, ok - využijeme je teda na maximum a uděláme si tu společně "Itálii". Nemusíte se bát střepů z rozbitých talířů, ani si zacpávat uši v předtuše křiku. Kdepak, naše Itálie bude ve znamení pohodičky a dlouhé polední siesty trvající od jedné do čtyř. Dáme si předkrm, první chod, druhý chod a salát. Všechno bohatě zapijeme vínem. Zřejmě se nám po tom všem bude trošku motat hlava, ale my nad tím jen mávneme rukou a zhoupneme se na proužkovaném slunečníku; taky očicháme ta nejvoňavější italská mýdla a ukážu vám pravého italského psa (na fotce vpravo dole).
A brzy vám tu představím nejlepší film "made in Italy", jaký znám, budeme si číst (libro italiano) a něco taliánského vám ukuchtím (delicatezza!). Zkrátka tenhle týden se na blogu u Vivi "jí, relaxuje a miluje" ve znamení Itálie, horkých ulic, opálených ramenou a od výletů unavených nohou smáčejících se ve studeném moři (případně bazénku, rybníku, řece nebo lavoru s vodou a s mořskou solí - chce to jen trošičku fantazie a je u vás doma Itálie jako vymalovaná). Člověk se nemusí lopotit na druhý konec světa, aby se dostal za hranice všedních dnů...!
Ritorni presto!




Posílám italiáno pohled, který jsem vytvořila jen pro vás, a na kterém nemůžou chybět moji oblíbenci. Zleva: italská mejdlíčka (možná jsou to ta hotelová, možná ne), starý reklamní plakát Guess s pruhovaným slunečníkem, krabička z Itálie vykládaná korálky a v rohu barevná pohlednice z oblasti pěti vesniček Cinque Terre. 
Ptáte se, co je to za psa sedícího na oranžové židli? Tož to je Ital!



pondělí 2. července 2012

Horké tipy na zchlazení

Mně byl o víkendu hic! A protože si myslím, že vám možná taky, připravila jsem pro vás na dnešní pondělí modře chladivý článek. Budeme si v něm lakovat nehty zlatavým parádníkem Dior, polijeme se vodičkou "Body Splash - cool ice", můžeme si povídat o tom, kam se pojedete v létě osvěžit a sníme pár mentolových bonbónů obalených v čokoládě - Peprmintky. Orion je vyrábí už asi 100 let, mají (jak jinak) peprmintovou příchuť a čokoládový povrch. Na první pohled vypadají jako dokonale hladké a dobré bonbóny, ale já včera při focení objevila, že se jejich spodní strana tváří děsně kysele (přesvědčte se na poslední fotce). 
Přeju vám, ať se vyvarujete kyselých obličejů, jaké hází pan Bonbón a ať užíváte léto, prázdniny, jíte spoustu zrmzliny, popíjíte citronádu, voníte (samo)opalovacím krémem a hodně čtete (moje mrazivé tipy na knížky najdete v novém vydání časopisu Bohemia Living).




Zleva na fotce: chladivý sprej s Mickey Mousem z HáeMka, bonbóny Peprmintky (ty dva v rohu jsou pro vás), dopis na ledově modrém papíře + lak na nehty Dior - obojí od kamarádky Míši, tyrkysový sáček se zlatým vyšíváním (ideální úschovna pro pětikorunu nebo vzácný šperk).


Trocha chladu od "Mikyho"                                      Pan Bonbón je (zatím) bez nálady