čtvrtek 28. února 2013

Giveaway...retro dárky pro krásnější domov

Je tu březen, a tak jsme zase o krůček blíž jaru a novým plánům. A vy mezi svoje plány můžete zařadit pár zábavných změn ve svém domově. Třeba natřít police tyrkysovou barvou nebo si domů pořídit nějaký stylový doplněk. Mám velkou radost, že vás můžu v nové soutěži potěšit veselými dárky, které váš domov určitě zpestří. Nebojte se chytit soutěžní štěstí za jeho zlaté vlásky, za pokus to stojí! 
Pro šťastného výherce jsou připraveny závěsné retro hodiny s minutovníkem, retro ubrousky a kufřík s překvapením. ♥

Podmínky:
Soutěžit může každý můj pravidelný čtenář, který se stane fanouškem Pěkného domova na Facebooku tady.
(Nezapomeňte do komentářů pod tento článek uvést svůj e-mail). 


Ceny do soutěže věnoval e-shop Pekny-domov.cz a jsou vám servírovány na zlatém podnose ;-).

Soutěžit můžete do 13. 3., krátce po tomto datu bude kontaktován šťastný výherce.
Pokud budete tuto soutěž sdílet na vašem blogu nebo Facebooku, můžete přidat druhý komentář pro zvýšení šancí na výhru. 
Přeju vám moře štěstí!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Soutěž nám skončila a velká gratulace patří výherkyni Iloně V. Vy, kteří jste nevyhráli, nemusíte smutnit. Můžete zkusit svoje štěstí v nové soutěži Pěkného domova tady.

pondělí 25. února 2013

U mě doma aneb v kuchyni si zpívám

Moje kuchyně je mým malým královstvím. Už se tam událo plno pokusů, omylů, nezdarů i šťastných výsledků plnících talíře. K mojí radosti v poslední době většinou vařím s mým mužem a to pak bývám "pomocný kuchtík", který má kromě krájení cibule a dýně jeden zásadní úkol - zpívat a povídat (alespoň já si to myslím). 
A protože mám kolem sebe ráda věci, které mě baví, inspirují a těší, jsou takové i v mojí kuchyni. Najdete tam velikou magnetickou tabuli, na kterou se vejdou plechové krabičky s čajem, křída a "medvědí med", píšeme na ni legrační vzkazy, a návštěvy (hlavně moje mamka) na ni malují prasátka. Na lednici mám magnetickou tabuli v retro stylu s praktickým fixem, kam zaznamenáváme kuchtící plány nebo suroviny, které nám zrovna chybí. V mojí kuchyni spokojeně přibývají delikatesy v těch nejhezčích obalech (nikdy jim nemůžu odolat - a vlastně ani nechci), retro fotky, barevné ubrousky a nádobí, které dokáže povzbudit chuť k jídlu i k úsměvu. Jsem šťastná, že je v naší kuchyni veselo a barevno, protože se tam pak mnohem líp vaří a zpívá. A kde se dobře vaří (a daří), tam není důvod k malicherným svárům a hloupostem...tam člověk zažívá ty nejkrásnější chvíle. 
Děkuju vám za dnešní návštěvu u mě doma a ať je vám hezky (nejen ve vaší kuchyni). A pokud se vám věci v mém malém království líbí, zastavte se ve čtvrtek. Budu tu pro vás mít překvapení!

Magnetická tabule na rozmanité důležitosti, retro fotka a retro hodiny.

 Moje černobílé kuchyňské obrázky a fotky, modré hodiny a v pozadí žlutý retro kalendář.

 Magnetická tabule na ledničku, na kterou se dají psát vzkazy i plánovat jídelníček. Na zeleném ubrousku je pečená rajčatová jednohubka - žel poslední, ale večer upeču nové.

Donut s cukrem k svačině chutná vždycky líp, když je servírován spolu s hezkým ubrouskem. Tenhle kostkovaný retro ubrousek s višněmi je teď momentálně můj nejoblíbenější.

Aby před pár dny vznikla tahle fotka, můj muž klečel a držel v nepohodlné pozici magnetickou tabuli, bolely ho ruce a trošku hořekoval. Ale stejně si myslím, že než jsem nacvakala pár snímků, bylo mu útěchou, že si mohl číst chystající se menu. V pátek se podávala "Dýňová polévka a zapečený sýr feta s grilovanými bagetkami", v sobotu "Květáková polévka s chilli a mandlovými lupínky, celerové karbanátky s bramborem a domácím dresingem a pečené rajčatové jednohubky s tymiánem" a v neděli "Bramboráčky s domácím zelím". A kdo byl šéfkuřem, kterého jsem na tabuli nakreslila? Přece ON - můj muž a mého srdce (a žaludku) šampión.

Na poličce mám ubrousky, smetanu do kávy, francouzskou tapenádu, sadu čajů Kusmi Tea a tabulku Muchomůrku, na kterou píše můj muž a mně se líbí jeho škrabopis.

sobota 23. února 2013

Umíchat si osobní krém z čisté přírody? Ano!

K čemu mít blog o všem, co dělá hezčí den a hezčí život, když v něm nenapíšete o nejšetrnějším přírodním prostředku pro mytí těla, pleti a vlasů? O mycím prášku, který kouzlí lepší pleť (a tím pádem i lepší den), a který změnil můj pohled na kosmetické radovánky?! Tak já jdu konečně na to! Je totiž nejvyšší čas (v sobotu dokonce ideální čas) představit vám marocký jílový mycí kámen
Mycí prášek, mycí kámen, lávová zem, marocký mýdlový kámen...ať už ho nazveme jakkoliv, pořád se bavíme o malém práškovém zázraku, který dokáže velké věci. Před několika roky jsem si z Organic Time objednala svou první dávku v malém balení (tehdy od značky Tautropfen) a od té doby už jedu ve velkém. A protože podle mých informací se lávová zem od Tautropfen přestala vyrábět, se šťastným jásotem jsem objevila, že má v nabídce můj oblíbený obchod s BIO kosmetikou marocký čistící jíl od značky Alva (její přírodní produkty se mi zamlouvají čím dál tím víc).
Mám ráda roztomilou přípravu, kdy si mycí kámen odsypu do mističky, přidám 4 lžíce vody, kapičku olivového oleje (nemusíte přidávat žádný nebo můžete naopak zkusit jako správný alchymista přidat nějaký éterický olejíček), zamíchám a vytvoří se hustší "pasta". Pokud nespotřebuju všechno množství najednou, dám mističku se zbytkem jílu (lépe řečeno se zbytkem vlastnoručně vytvořeného osobního mycího krému) do ledničky - vydrží tam až 3 dny.
Jílový prášek si beru s sebou i na cesty. Když nemůžu vozit tuny kosmetiky (což je ovšem mým starým dobrým zvykem), odsypu si jíl do kelímku a používám na všechny možné způsoby. Neplatím za něj nikde vstupné ani letenku, takže parťák na cesty jak má být. Je čistě přírodní, k použití i ve volné přírodě (už mám střižené kraťasy na výlety pod stan).
Marocký jílový mycí prášek používám na čistění pleti a těla nebo ho nechám na pleti působit zhruba 6 minut jako pleťovou masku. Kamarádka si zase pochvalovala jílový kámen pro zlepšení akné (ovšem nutno dodat, že taky přestala jíst tuny mastných brambůrků a čokolády). A konečně můj muž si marockým práškem myje vlasy, protože po všech možných chemických šampónových pokusech mu pomohl až jíl. Dovede zklidnit vlasovou pokožku a s lupy je potřeba se včas rozloučit, protože při pravidelném mytí se už většina z nich neobjeví. Samozřejmě nemusí sednout každému, ale pro mě je to zkrátka nepostradatelňák.
Zní to všechno jako zázrak? Ale zázraky se dějí, já vám to pořád říkám. Přeju vám veselou a hlavně zázračnou sobotu (zázrakům se sice musí trošku pomoct, ale existují). ;-)


Japonská panenka Vivi je ráda nahatá. Má totiž krásně hebkou pokožku...však už víte, díky čemu.
*
Ještě pár shrnujících informací: mycí kámen z Maroka je jemňoučký, čistě přírodní prášek, absorbuje a odstraňuje prach, částečky nečistot, odumřelé kožní buňky (é-é) a mastnotu. Nenajdete v něm žádné syntetické a pěnící složky a je ideální i pro každého, kdo trpí alergiemi.

Krém z jílu si můžete namíchat i v dlaních, ale já na něj ráda používám marockou mističku (svou kořist z cest).

Mycí jílový prášek z Maroka a další bio kosmetiku seženete na www.organictime.cz

čtvrtek 21. února 2013

To si musíš přečíst aneb můj pestrobarevný písmenkový život

Jsem milovnice písmen, slov, češtiny a knížek. Jsem vášnivá, jsem taky čtenářka a jsem zvědavá na každou novou knížku, která se mi dostane do ruky. Je to nejlepší dárek (hned po špercích, vzácných drahokamech a nugátových bonbónech). Ještě před samotným čtením se dá s knížkou dělat hromada skopičin - můžete ji očichat, prohlídnout si obrázky, představovat si, jaká dobrodružství s ní ve svém velkém křesle zažijete a ti nejzlobivější můžou nahlídnout na konec knížky, na poslední list (je to hrozné barbarství, ale mě už mockrát uklidnilo, že jsem se v půlce knížky dozvěděla, že hrdina přežije). ;-) 
Přečetla jsem moře knížek (to bylo ještě v době, kdy jsem se nevymlouvala, že nemám čas) a ráda si občas oživím Čapka, Haška, Fitzgeralda, Feuchtwangera, Vrchlického, Salivarovou-Škvoreckou nebo třeba Simmela (záběr mých oblíbených autorů je nekonečný), ale v poslední době se chci hlavně bavit. A tak čtu prostořeké knížky od mistra jazykové komiky Pelhama Wodehouse, řehoním se u knížek s malým Mikulášem od geniální francouzské dvojice "Goscinny-Sempé", s rozechvěním obracím listy v detektivkách od Agathy Christie, v úsměvný údiv mě uvádí jeden z nejlepších humoristů Ephraim Kishon a nechávám si z Anglie posílat plno obrázkových knížek (u snídaně se s nimi báječně ladím na nový den). Dneska vám tu představuju několik oblíbenců ze své knižní sbírky a taky ležícího porcelánového psa, který sice umí číst, ale povel "sedni" se zatím naučit nedokázal.
Tak se hezky začtěte, zaprohlížejte, nechte se unést nějakým divokým čtenářským dobrodružstvím a než se tu zase v sobotu uvidíme, můžete mi prozradit, jaké autory nebo knížky máte rádi vy...

Z mé rozsáhlé knižní sbírky jsem vybrala pár kousků, ke kterým se ráda vracím (kromě Trapasů po francouzsku - tuhle knížku jsem zařadila na fotku jen kvůli té sytě růžové obálce): miniaturní knížka Proměna (Kafka), Deset malých černoušků (Agatha Christie), Až naprší a uschne (P. G. Wodehouse), Čokoládový svět, Akcie (Warren Buffett), Kapsa plná žita (Agatha Christie), Od A k B a zase zpět (Andy Warhol), Trapasy po francouzsku (Tanja Kuchenbeckerová), Naučte se investovat (Gladiš), Spálený toust (Teri Hatcher), Brigitte Bardot (životopis), Ashley Diary, Mikulášovy patálie a Mikulášovy prázdniny (Goscinny a Sempé), The Little Paris Kitchen (Rachel Khoo), French home (Josephine Ryan), Things we love (Kate Spade), A perfectly kept hous is the sign of a misspent life (M. R. Carter), The Selby is in your place, Boloved Homes! (Ikea), The complete pin-ups (Gil Elvgren).

Deset malých černoušků - velmi příjemná klasika na večer strávený pod dekou. Klidně se zeptejte vašich brýlí, jestli se jim detektivka taky líbila.

 Svého malého porcelánového pejska jsem naučila číst (ovšem povel "sedni" si nedokáže zapamatovat a osvojit). Velké knížky mu dělají ještě trošku problémy, ale miniaturní několikacentimetrovou knížtičku "Proměna" od Kafky už zvládá přelouskat za jedno odpoledne (stránky mu ale zatím musím obracet já).

Kafkovu Proměnu mám doma v různých vydáních a velikostech, ale tuhle malou mám nejradši. Pokud ji zrovna nečte můj porcelánový pes, dám si ji do kapsy u džín a vím jistě, že mi během dne ukrátí pár dlouhých chvil (třeba ve frontě v knihkupectví - nových knížek není nikdy dost).

pondělí 18. února 2013

Pěkná, zdravá, spokojená aneb chytit Máju za nohu

Dneska si pořádně osladíme den - spoustou medu. Trvá to už tolik let! Mé věrné přátelství se včelkou Májou. Vilíka i lučního koníka Hopa jsem už dávno nechala v animovaném světě, ale s Májou jsem v kontaktu pořád. Když letí kolem mě, stačí ji chytit za nožku (ovšem opatrně, nepochroumat!) a poprosit ji o trochu medu. A pak si z čistého medu udělám pleťovou masku nebo do něj přidám trošku třtinového cukru a kokosového oleje (lepší peeling na rty neznám). Jenže v zimě Mája spí, a tak za nožku chytám Plevu.
Firma Pleva je úl plný české kosmetiky a potravinových doplňků z léčivých včelích produktů (medu, mateří kašičky, pylu, propolisu a včelího jedu) a jen ona mi může mazat med kolem pusy. Před rokem jsem si koupila tři medové svíčky ze včelího vosku a medovou pomádu na rty. A protože s medovými produkty je to jako s tetováním (taky vám nikdy nestačí jen jedno), přibývají v celé mojí domácnosti utěšeně další sladké kousky. V kuchyni se trvale utábořil Plevův lesní med a guarana v medu (detoxikující balzám, který pomáhá při únavě a vyčerpání - buď bude mít den 26 hodin anebo zůstanu věrná guaraně).
Ať se děje, co se děje, vždycky mám po ruce Propolisové kapky. To je tajný (tedy teď už veřený) trik, jak se zbavit puchýře, pupínku, oparu, štípance nebo třeba bolesti zubu. V lékárničce mi spolu s tea tree olejíčkem a vazelínou nesmí chybět. A jak se budou kapky z propolisu hodit na cesty!
A pak je tu medový peelingový krém, který jsem si oblíbila asi nejvíc. Medově voní a hlavně je to jeden z mála peelingů, který moje pleť dobře snáší. Mám pak pocit, že už mi chybí jen krůček, aby mi narostla hedvábně průhledná křidýlka a konečně jsem se mohla s Májou proletět světem. Tak až vám někdy nad hlavou prosviští děvče s rozcuchaným drdolem a v červených šatech s puntíky, zamávejte mi ;-).


Porcelánová srnka mi hlídá medový peelingový krém a svíčku ze včelího vosku (tak nádherně voní!).

Tady už je kosmetiky Pleva mnohem víc, takže musí hlídat dvě srnky.
Zleva v misce: propolisové kapky, medový krém z mateří kašičky, svíčka, medový peeling, medový oční krém. Vpravo pleťová maska se včelími produkty.

Vlevo špendlík Včelka (stojí jen 7,-) - asi zrovna vyrábí můj peeling a Mája se tomu jenom směje. V mističce se starožitnou lžičkou blahodárný med a vepředu medový oční krém.

Moje medové kelímky a další včelí produkty nadjete na: Pleva.cz

čtvrtek 14. února 2013

Nápady pro radost aneb Láska má svátek každý den

Ráda dělám věci teď, hned, okamžitě. Nevydržím čekat. Když dostanu nějaký nápad (a může to být klidně i v jednu v noci), vyskočím z postele (ale co si budeme povídat - v tu dobu v ní obvykle stejně ještě nejsem), vysypu na parkety všechny fixy, vezmu nůžky, lepidlo, jindy zas nitě, sešity a pera a vnáším střelhbitě své noční myšlenky do života. Vyrábím ráda jednoduché a malé drobnosti, které nemusím vytvářet měsíc (obdivuju ovšem každého, kdo si dokáže uplést růžový svetřík s pruhy), jsou hotové za pár minut a přitom udělají radost. V posledních týdnech mám hodně tvořivou náladu, a tak nosívám za uchem místo cigarety sešívačku.
Vyparáděný čajový sáček je klasika, kterou mě naučila učitelka v mateřské školce (místo srdíček jsme používali nakreslené kopretiny) a pořád se ho držím (stejně jako sněhuláků z obyčejné bílé vaty nebo okvětních lístků z růžovobílé zubní pasty Perličky). Jednoduché, zábavné a hotové do minuty.
K vylepšenému čajovému sáčku by to chtělo ještě něco. Co třeba místo okoukaných přání od Albi namalovat svoje vlastní...a proč se držet zkrátka?! Namalujte rovnou obraz. Zahrajte si na Renoira, Klimta nebo Moneta, ale trumfněte je...vaše tvorba totiž bude mnohem rychlejší a veselejší! Potřebujete jen kousek čtvrtky, voskovky, malířský baret a pak už se nechte unášet na umělecké vlně. Malování papírového obrazu trvá 2 minuty, ovšem radost z něj je nekonečně dlouhá. ;-)
Dát takovými maličkostmi druhým najevo, že je máme rádi, to je opravdová zábava. A nezapomeňte mít rádi taky sebe (líbilo se mi, jak jste si v komentářích u minulého článku pochvalovali můj nápad, že by člověk měl k Valentýnu obdarovat i sebe; učíte se rychle). Ale ani se sebeláskou se to nesmí přehánět - vzpomínám si, jak jedna moje kamarádka svému příteli něžně pošeptala: "Mám tě moc ráda." A on jí na to zcela vážně odpověděl: "Já se mám taky moc rád." Nebyl to žádný laškovný žert, ale poslední kapka do přeplněného strastiplného poháru, a tak přišla facka, slzy, dva nanukové dorty a dneska už je dobře. ;-)
Přeju vám, ať takovou odpověď nikdy nedostanete (a pokud ano, ať máte v ruce na tu facku pořádný švih). A taky vám přeju, ať si užijete dnešní den, vychutnáte si (sami, s partnerem, s mamkou nebo kamarádkou) šálek čaje s velkým růžovým srdcem a teď už se můžete v klidu pustit do tvoření.


Dneska se u nás doma podával k snídani domácí chleba s borůvkovou marmeládou, ovesné polštářky, barevná knížka, z lásky malovaný obrázek a srdíčkový čaj. Ty nejjednodušší věci chutnají nejlíp.

Tak děvčata a chlapci, vezměte nůžky, růžový papír, sáček s čajem, lepenku a pojďte na to.
1. Vystřihněte srdíčko z papíru (já použila sytě růžový papír z klasického poznámkového bloku, ale využít můžete jakýkoliv papír, který se vám dostane do ruky a hodí se na tu "naši věc"...třeba i červený papír s ptáčky, ve kterém byl zabalený můj nový dřevěný koloušek - brzy ho uvidíte).

2. Vystřižené srdce přilepte washi páskou nebo obyčejnou lepenkou ke šňůrce od čajového sáčku. 
A pokud vám zbývají další dvě minuty času, můžete se směle pustit do zhotovení "obrazu" ze čtvrtky (vlevo). A na druhou stranu vepište něco, čemu rozumíte jen vy a ten druhý (třeba já když se podepíšu jako "opička Didy", můj muž hned pozná, kdo mu napsal). ;-)

Ovesné polštářky k snídani můžete zpestřit tak, že na dno talířku vložíte nějaký malý dárek (třeba žvejku s tetovacím obrázkem Mickey Mouse...tu bych tam chtěla najít já) a navrch přidejte pár čokoládových mušliček. Taková snídaně se neodmítá.

Bavte se a pochutnejte si.


pondělí 11. února 2013

Rychlý čokoládový dort - recept na sladkého Valentýna

Vždycky je dobrý nápad překvapit někoho milým vzkazem, drobným dárkem nebo vlastnoručně upečenou dobrotou. Ráda si vymýšlím malá překvápka kdykoliv mě to jen napadne. Klidně i v pondělí. Pondělí má totiž na čele (naštěstí jen tužkou, takže se to dá vygumovat) napsáno, že bývá dnem nudným a protivným. Pojďte to změnit a upéct si čokodort nebo ho upečte až za tři dny (ano, to se chystá ten slavný, červenými srdci pomalovaný den).

Možná máte svátek sv. Valentýna rádi, možná patříte mezi jeho odpůrce, ale v jednom bychom se mohli shodnout všichni - je moc prima si někdy připravit hezký den s hezkým večerem a dát tomu druhému, ale klidně i sobě (no jasně, já si třeba k Valentýnu včera koupila krásnou knížku) nějaký dárek. A protože dárky jedlé patří mezi nejpopulárnější, mám tu pro vás dneska recept (pod druhou fotkou) na ten jednoduchý čokoládový moučník s vlaječkami. Valentýnští milovníci ho můžou přichystat na čtvrtek, ti ostatní ho můžou upéct třeba hned. Nezapomeňte na závěr třešničku na dortu v podobě vlastnoručně vyrobených vlajek. A cukrovou polevou v tubě (tubičky na zdobení ve 4 barvách prodává Dr. Oetker) na dort namalujte psa, panáčky, opici nebo srdce (vaše fantazie vám při malování povede ruku).

Užijte si tvoření a adresu, na kterou mi můžete posílat k ochutnávce kousky zhotovených dortů ( musíte přece ode mě vědět, jestli jste dort udělali správně!), vám zašlu na požádání e-mailem. ;-)


Vlaječky si můžete snadno namalovat, vystřihnout a přilepit na párátko. Já jimi občas zdobím nejen moučníky, ale i jahodové poháry nebo tousty.


Vážím si vážení na svojí růžové retro váze, přestože neváží zrovna přesně. A taky mám ráda svou bílou plechovku na cukr, puntíkaté desky se sešitem na recepty, "muffinovou" utěrku a krabičku na...třeba na vanilkový cukr. A s jejich pomocí se teď můžeme pustit do pečení.

Rychlý čokoládový dort

Suroviny:
4 vejce, 120 g krupičkového cukru, 8 lžic kakaa, 250 g Hery, 1 vanilkový cukr, 3 lžičky kypřícího prášku (lze částečně nahradit jedlou sodou), 260 g polohrubé mouky, 1 zakysaná smetana

Postup:
Suroviny smícháme a těsto vylijeme do formy. Pečeme na 160°C asi 30 minut. Po vychladnutí se vyřádíme při zdobení. Potěší čokoládová (oříšková) poleva, namalovaný pes, velké srdce a zapíchnuté vlaječky. A je to - dobře, rychle, čokoládově.

Opatření:
Tipuju, že vám dort bude chutnat a možná ho sníte celý. Třeba ho "dáte" dokonce na posezení. A další den si upečete ještě jeden. A možná se vám pak na některých nežádoucích partiích udělají polštářky (ach ano, ty tukové), takže budete gůglit všelijaké výživové poradce, diety na hubnutí nebo dokonce Natur House. Ale víte co, žádný strach, však my to přece vytancujeme. ;)


Moje moučníky obvykle vypadají trochu...rustikálně (je to takový "venkovský eufemismus" pro všechny ty nepravidelnosti a nerovnoměrnosti), ale hlavní je, když chutná. A taky malůvky psů z cukrových polev leccos omluví.


Pokud se vám nechce péct čokoládový moučník, ale na čokoládu si nehodláte nechat zajít chuť, můžete se nad kuchyňskou zástěrku povznést s limitovanou valentýnskou kolekcí čokolád Milka. Tahle je lentilková a zjistila jsem, že u filmu "Někdo to rád horké" se dají bez problémů sníst i dvě tabulky (třetí tabulka čokolády přežila o něco dýl jen proto, že jsem s ní potřebovala udělat tuhle fotku). 

Tak dobrou chuť! 

sobota 9. února 2013

Černá nesluší nikomu

Když často nosíte černé šaty a košile (tak jako já), používáte černé diáře, vystavujete si černobílé fotky a rádi se díváte na černobílé filmy, je třeba oživit tajemné "tmavo" něčím v barvě cukrové vaty - ideálně růžovými brýlemi (optimisté je nesundavají ani na noc), zrůžovělými tvářemi a hlavně růžovou náladou. Jen si to představte - černé šaty/růžová nálada...s tak nadčasově jednoduchou a ležérní  klasikou nejde šlápnout vedle.
Ovšem velké módní faux pas nastává v případě opačné kombinace - růžové šaty/černá nálada. To by vám módní policie dala! Černá nálada totiž nesluší nikomu. Přidává léta, člověk vypadá jak teta a po smíchu je veta. Prevencí i lék na černé myšlenky je třeba sobotní listování časopisem F.O.O.D. s marcipánově sladkou obálkou a ještě sladšími valentýnskými recepty, sledováním Růžového pantera nebo posloucháním songu od Etty James "Oh happy day". Protože když už člověka nerozparádí tohle, tak co tedy? ;-)

Dnešní ráno jsem začala trošku černě (s černým sešitem, černým příborem a černou tužkou), ale pár růžových detailů se u mě přece jen našlo (třeba růžová stužka v diáři).

Zleva: časopis FOOD, růžová propiska a fixy, makronka, černá Barbie, sešit Moleskine, malé kulaté čokolády Kitty a kapesníčky Cupcake s jahodovou vůní.

 Moje oblíbená Barbie černoška, černý sešit s kostkovaným papírem Moleskine, ze kterého kouká část mé kopretinové koláže, kterou jste viděli tady.


A teď už nezbývá než kliknout na videoklip s buclatou Ettou James a pořádně to rozject,
protože máte-li dneska v plánu uklízet, hodí se k tomu Oh happy day. A máte-li v plánu odpočívat, hodí se k tomu Oh happy day. A máte-li v plánu celý den tancovat, ok, jste tu správně, hodí se k tomu totiž Oh happy day.
Tak ať jste šťastný na tři prsty!

čtvrtek 7. února 2013

Na návštěvě u mě doma aneb co mě inspiruje

Mám ráda zimu, ale chybí mi barvy, dny jsou krátké a vypadají trochu šedivě. A tak si vnáším do zimního života obrázky, koloušky, veselé šperky, žlutou limonádu a barevné hrnky. Čtu nové knížky, maluju, fotím a píšu (ano, i na starém psacím stroji). Plánuju, jak natřu hnědé police v kuchyni světle modrou barvou, jak přeorganizuju a hodím do gala spíž nebo jak ušiju polštáře z rozmarných retro látek (a to je pro někoho, kdo vůbec nešije, hodně kurážný plán). Miluju totiž svůj domov.
Je to takové hřiště pro mou fantazii. Je dobrodružství sbírat zábavné nápady, které mě posouvají dál, a které pak vnáším k nám domů. Už mockrát jsme se stěhovali, ale vždycky s námi putovalo pár základních věcí - polštářky, diáře a notesy, fotky blízkých, oblíbené talíře a v neposlední řadě roztomilé figurky z cest a obrázky. To jsou maličkosti, které dělají domov domovem. Ale vystavuju vždycky jenom pár kousků (v pokoji plném věcí bych se necítila dobře), ostatní poklady odpočívají a čekají na svůj čas (tedy na to, až na ně budu mít tu správnou náladu) v krabicích, které jsem polepila látkou. Zkrátka kamkoliv se podívám, chci mít něco zábavného nebo inspirujícího, ale s mírou.
Jedna z věcí, která se těší mé velké oblibě, jsou inspirativní textové obrázky. Když mám takový obraz s milým textem na zdi, kdykoliv se na něj podívám, uvědomím si, co je opravdu důležité. Dekorativní textový obrázek "LOVE IS ALL YOU NEED" je teď mým nejoblíbenějším (a to nejen kvůli blížícímu se Valentýnu...Valentýn má být přece každý den). Někdy obrázek visí na stěně, jindy ho položím na psací stroj, ale vždycky ho mám na očích. Když jsem někdy bez nálady (jo, taky bývám), jeho barevně napsaná, jednoduchá a velká pravda mě vždycky rozveselí.
Všechno, co člověk potřebuje, je láska. Jakmile mi na mém obrázku spočine zrak, hned si běžím pro pusu k mému muži, nachystám čerstvé maliny s rozpuštěnou čokoládou, udělám pár barevných fotek, koupím si puntíkatý šátek do vlasů, květiny, novou knížku (zmínila jsem už svou lásku k oblečení, parfémům, krémům, čokoládovým bonbónům, botám, LP deskám, knížkám, cestování a kavárenskému povalování?)...vždyť tohle všechno je láska (a nic víc člověk nepotřebuje) ;-).
Mějte se krásně a v sobotu se těším na viděnou.



Zleva: polštářek s retro motivem (asi jediná červená věc u nás doma), časopisy Art&Décoration, semišový koloušek, dekorativní obrázek "Live, Laugh, Love", žlutá francouzská limonáda Bella Luca, růžový lak na nehty Maybelline, dřevěná bedna vyrobená dědou.
Můj byt = můj hrad. Můj hrad = moje láska. Moje láska = to je všechno na světě, co je dobré a hezké (a nic víc už opravdu nepotřebuju).

Původní fotce něco chybělo. Nebylo to ono. Nebyla dost přesvědčivá. Aby nabyla reálných obrysů, musela jsem do ní dokreslit pejska s boudou, do brýlí oči a obočí, do obrázku křídla, do skleničky pruhované brčko a na vůni Chanel Chance jsem posadila hladového ptáčka se zrním. Teď je to přesně tak jako ve skutečnosti (a na fotce vidíte parfém Annick Goutal, lak na nehty "Šáša" a mandlové tělové mléko Dr. Hauschka - na všechno se tu objeví recenze a budou veselé, slibuju).

Dorty u nás doma nejsou k mání zrovna každý den, a tak skleněný etažér na sladkosti používám i na své parfémy, vystřižená srdíčka a kosmetiku. Můj muž na to sice kouká smutně (přece jen má dorty radši než parfémy od Annick Goutal), ale nedá se nic dělat.

Hemingway už ze mě asi nebude, ale svůj spisovatelský koutek pro jistotu mám.
Láskyplný obrázek mě každý den těší a inspiruje. Momentálně září na mém "novinářském" stole, kde mu dělají společnost časopisy, noviny, Vogue, černobílá fotka prcka s prckem, starý psací stroj Hermes, na kterém občas píšu dopisy a plechovka od kávy Lucaffé s pastelkami.

♥ ♥ ♥

Obrázky s textem seženete na TADY

pondělí 4. února 2013

Ruku líbám, milostivá aneb krém na ruce Dr. Hauschka

Mám ráda své malé rituály. Vlastním mraky puntíkatých ponožek a první co ráno udělám je, že si vyberu některé z nich a pak si chvíli, ještě v županu, čtu nebo prohlížím oblíbenou knížku. Potom si před zrcadlem trošku marnivě vybírám tu správnou brož (dneska s modrým deštníčkem) a upíjím při tom kávu. Tak mi začíná téměř každý den (kéž by to znamenalo, že má můj bláznivý život řád!). A je tu ještě jedna věc, bez které neodcházím z domova - bez krému na ruce. 
Jeden nikdy neví, odkud k němu může přilétnout vážně míněná věta: "Uctivě ruku líbám, milostivá", a tak je dobré se na takovou chvíli pro jistotu nachystat (pořídit si hebké ruce). Mě na takovou situaci cílevědomě připravuje krém na ruce Dr. Hauschka. Je lehký, nemastí, v mžiku se vstřebá, účinně uzdravuje popraskanou a suchou pokožku a voní po ibišku a mandlovém oleji. Splňuje všechny moje požadavky, které u přírodního krému na moje zhýčkané packy hledám. 
V nedávných třeskutých mrazech jsem vylítla z domova a nechala na stolku smutně ležet zapomenuté rukavice. Brrr, tak vysušené a popraskané ruce jsem po celodenním běhání venku snad ještě neměla. Pomoc byla blízko a přišla rychle. Stačilo si krém vmasírovat do prokřehlých rukou a nechat přes noc účinkovat...a  ráno bylo růžové - ruce jsem měla jako princeznička. A když krém zlepšil ekzém na rukou mého muže, se kterým docela dlouho všemi mastmi mazanými bojoval, bylo rozhodnuto, že si ho nechám a už ho nepustím (tedy vlastně si nechám oba dva...krém i svého muže; oba jsou totiž nejbezva). Tak ruku líbám a přeju vám krásný začátek nového týdne.

Moje ranní nepostradatelnosti - zleva: velká knížka Ikea, zimní obrázek s lyžařem, krém na ruce Dr. Hauschka a hrnek s kafem. 

Dobře znáte mou zálibu v roztomilých, načančaných lahvičkách kosmetiky a obalech krémů, které vypadají jako by právě vyskočily z výlohy starodávného obchodu. Mezi všemi těmi parádivými designy ale vítám příjemnou změnu v podobě krémů Dr. Hauschka. Jejich obaly jsou "mastičkové", jednoduché a tak klasické! To mě baví.