čtvrtek 29. srpna 2013

Tak pěkná jsem od přírody aneb nejlepší kosmetické pomůcky

Dřív jsem měla jeden opelichaný štětec, který mi po přepudrování na tváři nechával na památku svoje štětiny, které navíc byly tak nepoddajné a tvrdé, až to (au) bolelo. Jenže časy se mění, už jsem velká holka a vím, že stejně jako je fajn si dopřávat každé ráno čerstvé pečivo, dobré džíny a kvalitní make-up, je potřeba mít ve svém kosmetickém arzenálu pomocníky, které nezhatí každou snahu o přirozený vzhled, ale naopak se o takový vzhled postarají. Popravdě jsem je docela dlouho sháněla, dokonce jsem už měla pár značkových štětců dvakrát objednaných z různých (velkých a známých) e-shopů, ale asi to bylo zrovna nějaké mé smolné období, protože mi ani jednou nebyli schopní objednávku doručit. Nakonec jsem dostala tip od své kamarádky Evy na obchod Mix-cosmetix.sk a ještě jí za to dlužím kornout čokoládových bonbónů, protože tady jsem konečně dostala to, co jsem chtěla (navíc rychle a krásně zabalené).
S výběrem jsem trošku váhala a tápala, ale dostalo se mi velmi ochotných a cenných rad od majitelky Báry, se kterou jsem si vyměnila několik informativních e-mailů, které mě dovedly k mým štětcovým pokladům a nakonec i pár e-mailů osobních, protože jsme se příjemně naladily na stejnou notu. A právě to mám ráda - když mám při nákupu pocit, že tady jde o mě. Proto si půjdu vždycky víno radši koupit do malé vinotéky, kde prodává starý fousatý vinař, pečivo do malé pekárny, kde mi k bagetám přidají ještě úsměv (je zdarma a moc potěší) nebo štětce do obchodu, kde se na vás dokážou usmát i přes e-mail. Ale abych už se konečně dostala k jádru věci, představuju vám své osrstěné společníky z Mix-cosmetix, kde dostanete kromě vstřícných rad taky velmi kvalitní štětce z USA od značek, které dbají na to, aby při jejich výrobě nebyl žádnému živému tvoru zkřiven ani chlup na hlavě (a to se počítá).

Multifunkční štětec Classic Fan Natural, to je takový můj rek, můj neohrožený kovboj...Až příliš jsme si na sebe zvykli, abych si bez něj dovedla představit ranní nebo večerní líčení. Vlas je z medvedíka čistotného, ako by povedali naši slovenštní kolegovia. Anebo z medvídka mývala, jak bychom řekli my čeští přírodovědci. Jó, "můj mýval" by mohl vyprávět (a přitom by, jak ho znám, perfektně fixoval můj make-up). Štětec má šikovnou a praktickou dlouhou rukojeť, vlas je pevný, ale příjemně jemný a dokáže toho moc - od zjemnění podkladového make-upu, přes nanášení pudru až po aplikaci bronzeru nebo pudrové tvářenky, kterou na pleti rozpráší jako pírko, takže to vypadá, že ta svěží a zdravě vypadající líčka mám proto, že jsem se vyspala dorůžova a né proto, že jsem strávila ranní půlhodinku v koupelně. A kdyby se náhodou někdo ptal, řeknu prostě jen, že tak pěkná jsem od  od přírody. ;)

I když už mám štětce docela dlouho a používám je každý den, pořád vypadají jako nové. Starám se o ně jednoduše, ale účinně - připravuju jim pravidelně lázeň. Do misky s teplou vodou kápnu trochu nejjemnějšího dětského šampónu a štětce v něm lehce vyperu. Zkoušela jsem celou řadu speciálních přípravků na čistění štětců, ale žádný z nich mi nevyhovoval tak, jako šampón pro děti. Nejvíc se mi osvědčil Gemma Baby Bio Care, který kupuju v lékárně (a to nejen proto, že jeho obal je moc roztomilý). Štětce s ním snadno zbavím bakterií a tvář pupínků.

Krasavec! Tak mu říkám já, i když oficiální název růžového štětce je Coastal Scents Pink Kabuki. Dlouho jsem ho měla jen tak vystavený, a než jsem se odhodlala k jeho použití, šetřila jsem ho. Pak mi jednoho rána spadl můj starý a rozčepýřený štětec na pudr do umyvadla a mně nezbylo, než skončit s vystavováním a zkusit růžový štětec použít. Čekal na mě navýsost báječný zážitek. Byl k mojí tváři maximálně jemný, hladivý a zároveň pudr aplikoval rovnoměrně a přesně. Nikdy jsem neměla tak roztomilý, hustý a zároveň jemňoučký štětec. Teď ho vystavuju i používám, protože on si zaslouží obojí.

Další dva kosmetičtí pomocníci. 1. je precizní štěteček na aplikaci očních stínů Classic Shadow Small Natural. Používám bio stíny od Dr. Hauschka, které krásně voní a jsou v jemných a decentních barvách (na očních víčkách totiž nesnesu žádnou velkou divočinu). Štětečkem několika tahy docílím toho, že stíny vypadají na očích přirozeně, "nedrobí se" a jak jsem si vyzkoušela poctivým porovnáváním, stíny mi vydrží na očích delší dobu, než když používám pěnové štetce. 2. šteteček je ideální pro aplikaci očních linek. Mám ráda "kočičí oči" a líčím se tak už celá léta. Používám klasické tekuté oční linky, ale když chci docílit odlehčeného vzhledu, maluju si linky tmavě hnědými očními stíny a s pomocí tvarově vychytaného (šikmého) Professional Liner Angle Small Synthetic. Dokonalý efekt „cat-eye“ zaručen a já můžu směle vyjít z koupelny vstříc novému dni.
A musím se přiznat, že jsem si štěteček Professional Liner vyzkoušela i k líčení rtů. Dělá tak precizní konturku a rtěnka mi s ním vydrží tak dlouho, že se někdy nemůžu rozhodnout, jestli s ním budu zkrášlovat oči nebo pusu. Ale copak věci nejsou od toho, aby s nimi jejich majitelé experimentovali a dělali psí kusy? Hlavně, když to funguje.

Závěrečná fotka patří ještě jednou růžovému štětci Pink Kabuki, protože je to nejprímovější štětec, jaký jsem kdy poznala; navíc je úžasně fotogenický a pořád se vystavuje před objektivem mého foťáku. "Tak, Kabuki, řekni sýýýýr...vyletí ptáček".

pondělí 26. srpna 2013

Balení na cesty aneb sedm radostí

Nový seriál "Sedm radostí od pondělí do neděle" pokračuje a tentokrát jsem pro vás vybrala týden, ve kterém jsem na jeho začátku balila kufr a pak hurá do našeho pididomku u řeky. Plán byl jasný - pozdě vstávat, snídat pod pergolou, cachtat se v řece, grilovat lilek, cukety a sýry, číst dlouho zanedbávané knížky, dělat si plány a nedělat si žádné starosti, podnikat autem výlety do okolních měst, podnikat pěšky výlety do okolní přírody, dlouho do noci sedět u dobrého vína nebo u domácí limonády a užívat si vzácné chvilky, kdy odpočíváme od práce. Během našeho "přírodního týdne" nás navštívili skvělí lidé, taky jsem sklízela úrodu rajčat a konečně jsem zrenovovala servírovací stolek (už se moc těším, až na něm bude náš gramofon, staré vinyly a skotská). ;-)

Zleva na fotce: tričko s broží "Kafe", pruhované triko, klíče, modrá tunika, obrázek koníka, foťák Paradies, knížka Skříňka s démonem (Ken Kesey), olejíček Monoi Tahiti, žabky s korálky, zápisník, pruhované slámky (bez nich by limonáda v přírodě nechutnala tak dobře), papírky s poznámkami, propiska Parker a nůžky Ikea).
 Pondělí
Ráda balím, ať už někam jedu pracovně, návštěvně nebo dovolenkově. V každé cestě vždycky vidím dobrodružství a jsem zvědavá na všechno, co zažiju. V září tu spolu budeme balit ještě do Paříže, kam za pár týdnů poletím, ale do našeho letního pididomku jsem zabalila jen pár nejnutnějších věcí, protože v něm už většinu potřebných důležitostí máme (tj. plavky, velkou zásobu čokolád a plechovek s fazolemi, gumovky, piknikovou deku, svíčky, přenosný DVD přehrávač a rtěnku - pro jistotu).
 Balím obvykle jednoduché oblečení, ve kterém se cítím nejlíp. Občas sice přihodím šaty s puntíky, ale na ně musím mít extra super náladu. Ono totiž moje barevné šátky ve vlasech a výrazné doplňky netouží po pestrém oblečení (a existuje ještě jeden důvod, proč mám tak ráda jednoduchý styl šatníku - nikdy nechci vypadat, jakože se moc snažím). V posledních měsících nechávám v kufru místo ještě pro olejíček Monoi, bez kterého to už prostě nejde (používám ho na tělo, vlasy i na rty).

 Úterý
Po cestě do domku jsme se ráno zastavili na bleším trhu. Už dlouho jsem si přála koupit pár talířů (ideálně nerozbitných), a tak jsem na trhu tyhle závěsné dřevěné talíře nemohla nechat. Jeden jsme pověsili na balkón, na další jsem dala spoustu svíček, které nám prozářily každý večer a další z nich jsem využila v ložnici jako "odkladač" na šperky.

 Středa
V ložnici jsme natřeli dřevěné stěny nabílo, protože na jednoduchou a elegantní bílou barvu nedám dopustit a používám ji v každém našem příbytku. Když bylo vybíleno, mohla jsem se pustit do dalšího zútulňování místnosti, takže na řadu přišel dřevěný talíř, který jsem koupila předchozí den. Usadila jsem na něj své šperky a taky tuzexovou japonskou panenku, která je mým dalším úlovkem do sbírky.

 Čtvrtek
Když jsem vám v tomhle článku na začátku srpna ukazovala, že nám na keříku vyrostlo jedno centimetrové rajče, netušila jsem, že o dva týdny později už budu strhávat doopravdickou úrodu. Respektive sklízel Tomíček, který na rajčata napřed dostal chuť (ano, jí zeleninu...hlavně zelí), a teprve pak se obětavě a s vervou, jako správný zahradník, pustil do sklizně.

 Pátek
V pátek jsme zašli do jednoho obchůdku koupit bazalku, bagety a čerstvé koláče a těsně před odchodem jsem je uviděla - dvě misky s červenobílými pruhy, které jsou jako vystřižené z filmu Městečko Pleasantville. Byly dvě poslední (určitě čekaly na mě) a zlevněné o 50%. Jedno je jisté - popcorn z nich bude chutnat zase o trošku líp.

 Sobota
V sobotu jsem spala tak dlouho (asi kvůli pátečnímu ponocování), že jsem se nezmohla na nic jiného, než zalít kytky na balkóně, opálit si nohy (konečně), nalít do píšťalky ve tvaru ptáčka vodu a pak pískat a zlobit tím všechny okolo.

 Zleva: knížka Francouzský sen, tvářenka Bourjois Vintage, papírové kapesníky Zewa, ovocný lesk na rty Lancôme od Yayoi Kusamy, korektor Alverde, tužka na rty Dr. Hauschka, chladivý oční roll-on Alverde, řasenka Great Lash Maybelline, rtěnka Clinique, tužka na oči Koh-i-noor, BB Cream Dream Pure Maybelline a odličovací mléko Petal Perfect od Amie.
 Neděle
Den odjezdu...čili zabalit, uklidit, využít poklady z kosmetické taštičky a trochu se "zkulturnit", po cestě se zastavit v posledním otevřeném obchodě, koupit hroznové víno, různé druhy sýrů, po návratu si dát lehkou večeři a k tomu si pustit jeden dva filmy. Je škoda každé hezké chvíle, která přijde na zmar - tím se řídíme. A že pěkné chvíle nekončí spolu s dovolenou, to tu určitě ani nemusím připomínat. Mějte se krásně, pište básně, čtěte, spěte, malujte se, radujte se a za pár dnů se tady na vás zase budu moc těšit.

středa 21. srpna 2013

Růžový fešák ze Starbucks aneb zůstanu s ním napořád

Koupili jsme si velký gauč a pak jsem dlouho vybírala super měkké a barevné polštářky, aby na něm bylo to nejpohodlnější sezení. A to všechno jen proto, abych stejně nakonec skončila na podlaze. Neznám totiž nic lepšího, než vzít si knížky, notesy, notebook, sednout si na parkety a jen tak na zemi relaxovat. A vy mě znáte - nikdy by to nemohla být doopravdická pohoda, kdybych u toho neměla šálek horké kávy. A tak tady dneska otevřu, jako správná kavárenská fanynka, kávové téma a povím vám o jednom růžovém hrnku, který mi připomněl, jak snadné je zamilovat se.

A než začnu vyprávět, uděláme si kafčo, co říkáte? Třeba pikantní zrnkovou kávu Kati Kati Blend (čerstvě ji umelu - pro vás chci jen to nejlepší). Jen chvíli počkejte, za pár okamžiků můj starý mlýnek s Jane Fonda předvede, co ještě umí! Čerstvě mletá Kati je silná, voňavá, jiskřivá a má květinovo-citrusové podtóny, takže si na své přijde každý kávový fajnšmekr. A i vy, co kafe nepijete, dostanete svůj hrnek s čokoládově temnou tekutinou...už jen kvůli té vůni to za to stojí.

Zleva: LP The Four Aces (snad jsou ti chlapci tak šťastní, jak vypadají), amer. Vogue, růžový termohrnek Starbucks s brčkem (původní brčko je zelené, ale já je ráda měním), blok Esprit, sešit a diář Moleskine a jelínek s kostkovanou mašlí (tomu jsem termohrnek opatřila taky, i když zatím jen kreslený).
Kdo si myslí, že láska na první pohled existuje jen ve filmech s Robertem Redfordem, ten se mýlí. Jsem živým důkazem toho, že pravá láska se dá potkat i ve skutečnosti. Za ruku totiž držím nejsuperbezvadnějšího muže a v druhé ruce mám nejlepší růžový termohrnek Starbucks, který jsem uviděla poprvé na jaře v jednom časopisu. Byl tam - celý růžový, zářivý, s typickým logem a hned jsem neomylně věděla, že on byl stvořený pro mě a já pro něj. Nemohla jsem si ho odepřít, musel být prostě můj. V té době jsem byla na cestách a ptala jsem se po něm snad v každé Starbucks kavárně, kde ale pokaždé, když jsem řekla "jeho jméno", zavrtěli hlavou: "už není". Zapojila jsem tedy své známé, zvědy, detektivy, ale hrnky už zkrátka nebyly nikde k dostání. A protože nevěřím na smutné konce, vyčkávala jsem...
Čekala jsem několik měsíců (nadlidský výkon pro někoho, kdo je extra netrpělivý), než se zase hrnek v kavárnách Starbucks objevil a pak už byl konečně u mě. Přesně takový, jaký jsem si ho vysnila. Velký tak akorát (355 ml), růžově průhledný, někdy celý "horkokrevný" (to když do něj naliju kávu, teplý čaj nebo horkou čokoládu), jindy zase chladný a studený (to když do něj naliju ledovou tříšť nebo citronádu). Doprovází mě ráno do práce, zůstává se mnou doma, když se mi pracovat nechce (no jo, žijeme přece jenom jednou), vyrážíme spolu na nákupy i na schůzky, osvěžuje mě v autě, pořád spolu cestujeme a tolik mě z něj baví pít, že jsem ještě nikdy nedodržovala pitný režim tak poctivě, jako v poslední době. Takže, přiznejme si to, tohle je opravdový cit...chceme spolu zůstat napořád (nebo alespoň do té doby, než se mi jednou nerozpadne stářím).

Zleva: pruhované ponožky H&M, olivová tapenáda z Provence, termohrnek Starbucks a taška "Andy Warhol".
Někdy si do svého růžového hrnku naliju jen vychlazenou sodovku s kapkou domácí šťávy, do tašky hodím pár dobrot, piknikovou deku, nějakou muziku, notesy, diář a jdu pracovat do parku. Proč se dusit v kanceláři nebo v pracovně, když venku je čerstvý vzduch a plno nečekané inspirace?

 
zdroj
Ke kavárnám Starbucks mám citové pouto, protože mi (hlavně na cestách) už mockrát poskytly útěchu v podobě dobré silné kávy, kterou nutně potřebuju nejen pro vlití čerstvé energie do žil, ale taky ji potřebuju ke štěstí. Jen tak si tam sedět, jíst borůvkové muffiny, zout si pod stolem boty (pšššt), pozorovat okolí nebo si číst, a rozmýšlet, jak bude pokračovat den...Fotky jsou z nové kavárny u Pražského hradu, kam se teprve chystám, ale kde bych se podle všech dostupných indicií mohla cítit jako doma (třeba při popíjení Refresha - to je novinka z extraktu ze zelené kávy, ovocného džusu, ledu a ovoce a s přírodním obsahem kofeinu).

Nejsem lakomá. Dám napít každému, kdo otevře pusu. Tak na zdraví, přátelé!

pondělí 19. srpna 2013

5 věcí, které mě dělají šťastnou (v srpnu)

 1. Samolepky a háčkované ponožky
Nálepky, samolepky, nalepovací obrázky - ať už jim říkáme jakkoli, jedno je jisté - všechny je musím mít. A ať jsou pokud možno zábavné a okořeněné smíchem. A k nim háčkované nebo krajkové ponožky - prosím v bílé, šedé nebo pudrově růžové (udělala jsem si teď pořádnou zásobu, protože mám pro ně zkrátka slabost; navíc v létě v nich není horko - pěkně "profukují").

2. Barevné voskovky
Maluju pořád, na všechno a na všechny. A k tomu potřebuju mít odpovídající výbavu. Štětce, tempery, akrylové barvy, pastelky i vodovky. A taky voskovky. Tyhle jsou za pouhých 12,- a já se s nimi úplně "rozešťastnila". Vypadají tak krásně takhle pospolu a je prima s nimi jako za starých časů namalovat prase, co se dívá na svůj ocásek.

 3. Oslavy
Nějak podezřele často teď ze všech možných zdrojů slýchám, jak je to hloupé, že léto končí. A já se ptám: "cože? co končí? jsem blázen já nebo vy, když si myslím, že si ještě užijeme spoustu prima letních dnů? podle mě je léto v plném proudu a to si žádá oslavu!" ;-). Tak si kupuju dobré drinky, snažím se zrenovovat servírovací stolek ze 70. let, na který chci plné (takový stav nikdy netrvá moc dlouho) lahvičky ukládat a slavím. Oslavuju, že léto pořád trvá, že až skončí, bude podzim (který mám ráda), že po podzimu přijde zima (to je vždycky důvod k oslavě - Vánoce, pamatujete?), a že po zimě bude zase jaro a jaro je prostě skvělé. Nedá se nic dělat, já si důvod k oslavě najdu vždycky.

 4. Úroda
Dobroty ze zahrádky v barevném košíku mi dělají stejně velkou radost, jak velkou starost mi dělá nevzhledná zelenina a ovoce v našem obchoďáku. Tak si teď užívám, že "domácí košík" je (díky mým zlatým rodičům) pořád plný.

5. Něco z let šedesátých
Zamilovala jsem se do roztomilého dřevěného "sešitu" na recepty ze 60. let, který jsem kdysi dávno viděla ve francouzské Elle. Moje láska byla léta neopětovaná - on o mě nevěděl a já už si začala myslet, že ho nikdy neseženu. Ale spravedlnost existuje, protože sešit jsem před pár týdny objevila na Etsy. Putoval ke mně přes hory a doly a už ho mám. Teď si do něj poctivě píšu recepty a vůbec nic nevařím (jsem v létě líná), protože mě mnohem víc zajímají rychlé zeleninové saláty, nové sandály a červené retro náušnice, než hrnce na plotně (však já se na podzim zase trošku zklidním). ;-)

čtvrtek 15. srpna 2013

Můj tajný luxus aneb vypadám tak, jak se cítím

Začalo to jedním úplně malým vzorečkem, u kterého jsem jednou ráno bezmyšlenkovitě odstřihla růžek. Nanesla jsem trošku jeho obsahu na pleť, popíjela při tom horké kafe a myslela na to, jak zvládnu den nacpaný úkoly a zařizováním (snažím se, aby mě bavil každý den, ale tentokrát mě ranní pohled do diáře nijak zvlášť nepotěšil). A jak jsem se tak unaveně dívala do zrcadla a mazala se BB krémem ze vzorku, během chvilky jsem se dokonale probrala, zírala na svůj zrcadlový obraz a nevěřila vlastním očím. Bylo to jako kdybych měla nějaký kouzelný štěteček nebo temperu a malovala si s ním na tvář pleť, kterou mají panenky v pohádkách. Každým mým tahem mizelo všechno, co je na pleti nežádoucí. Tedy, nemůžu si na svou pleť stěžovat. Je poměrně bezproblémová, ale když jíte plno čokolády a jste trochu ve stresu, najde se pár věcí, které jsou vhodnými adepty k zakrytí. A tak tedy BB krém Cho Bo Yang od značky Missha kryl jako o život a kouzlil mi pleť bez mráčků. 
A když jsem ze vzorečku o pár dnů později vydolovala poslední zbytky (vydržel mi na tři použití), zůstal mi ležet v hlavě jako malý kosmetický sen až do doby, než mi pošťák přinesl z bbcreamshop.eu celé balení. Tak tady je, v celé své kráse:

 Zleva v mé kabelce: BB krém Missha Cho Bo Yang, indické zrcátko, rtěnka Chanel, zápisník Paperblanks.
Považuju BB krémy za skvělou věc, která pleti moc sluší, příjemně ji prozáří a osvěží, ale nějaké extra krycí schopnosti obvykle neočekávám. Proto jsem byla tak překvapená, co všechno dokáže Missha a její krém Cho Bo Yang zakrýt. Od té doby je to takový můj tajný ranní luxus. A když mi někdo pochválí pleť, jen mávnu rukou a říkám: "to mám po mamince" ;-).
Po nanesení není potřeba pudru (možná jen trošičku na nos) a vydrží celý den. To je jedna z jeho vzácných vlastností, kterou u jiných krémů postrádám. Ano, nosím v kabelce kosmetickou taštičku se všemi nezbytnostmi a pravidelně si make-up odpoledne upravuju, ale stejně tak často na to zapomínám. Takže BB krém, který mi vydrží v perfektním stavu až do večera je pro mě při mém aktivním životě lepší než výhra v loterii (kdo by potřeboval milión, když má dokonalý BB krém?).

2 malé triky:
- vklepávám konečky prstů do pokožky jen maličké množství, aby s pletí dobře splynul (v tomhle případě se opravdu vyplatí s BB krémem šetřit, protože na pleti vypadá přirozeně jen pokud ho použiju málo - nikdo přece nechce vypadat tak, jakože make-up)
- smíchám ho s kapkou pleťového olejíčku (líp se pak roztírá a pleť díky tomu celá září)

Ochranný faktor "třicítka" je příjemným bonusem; "hej, sluníčko, tak pojď, nebojím se tě"!

A na závěr ještě jedna důležitá věc, kterou jsem si uvědomila. Jsem sice nadšená a spokojená a opravdu mám pocit, že se v mé kosmetické taštičce zabydlel malý krémový poklad, ale to neznamená, že od něj můžu čekat zázraky, když budu jinak svou pleť ničit. Špatná životospráva, málo spánku a hodně stresu (jo, to všechno si občas "dopřávám") se podepíšou na pleti tak, že vypadá černobíle a unaveně a nepomůžou jí žádné mejkapy, krémy ani jiná patlátka. 
Můžeme mít na pleti ten nejlepší make-up, na sobě dokonale padnoucí šaty a lodičky od Christiana Louboutina (teď bohužel nemluvím o svých botách), a přesto můžeme vypadat mizerně. Ono totiž starat se o svoje psychické a fyzické zdraví je to nejdůležitější (po jedné velmi tvrdé zkušenosti z posledních dnů mi došlo, jak zásadní význam tahle slova mají). Jak se cítíme, tak i vypadáme (ale platí to i naopak, takže je fajn si pozvednout sebevědomí několika voňavými kelímky). Ovšem tím největším luxusem je udělat si na sebe čas a starat se o sebe po všech stránkách.
Takže ač říkám mému BB krému Missha třikrát hurá a ráno do něj často vkládám všechny své naděje ;-), uvědomuju si, že nejdůležitější je být v klidu, v pohodě a pečovat o sebe zvnějšku i zevnitř. Jedině tak bude pleť opravdu zářit...a my s ní.

středa 7. srpna 2013

Sedm radostí od pondělí do neděle

Pořád něco fotím a každý den mám plno zážitků. To víte, že jsou to často jen nepatrnosti a drobnosti, kterých by si třeba nikdo jiný ani nevšiml, ale mně přináší radost. Někdy se mi dokonce stává, že během dne zažiju něco velkolepého, ale přesto mě víc než ta "velká událost" potěší sáček pražených mandlí nebo nová knížka...(určitě mi rozumíte). Takže jsem se rozhodla, že se občas zamyslím (snad to nebude bolet), vyberu z každého dne z předchozího týdne fotku s jednou příjemností a zanesu je do rubriky "7 radostí od pondělí do neděle". A propos...podobnost s pravidelnou rubrikou 5 věcí, které mě dělají šťastnou, je čistě náhodná. ;-)

Pondělí  
Když jsem se večer po náročném dni vracela domů, utrhla jsem u cesty kytku s mrňavými bílými kvítky. Můj pracovní stůl se díky ní krásně rozsvítil. Když je léto, mám ráda ve vázách a skleničkách všechno možné kvítí, které umí vnést do bytu kousek osvěžující přírody (jen je potřeba si dávat pozor, aby to romantické kvítí člověku neromanticky nepadalo do ranní kávy).

 Úterý
To byla vynikající záležitost - hodinka strávená poblíž takové osobnosti, jakou byl Andy Warhol - světoznámý grafik a malíř s československými kořeny, vůdčí osobnost amerického pop artu a taky můj kamarád na den i noc (ve dne občas nosím brož, na které má rýmu a v noci čtu jeho skvělé knížky). V Hluboké nad Vltavou probíhá (až do konce září) výstava jeho děl "Andy Warhol - Zlatá šedesátá". Je tam plno věcí, které stojí za zkoušku (co třeba vytvořit si pomocí síťotisku vlastní tričko?) a za vidění (co třeba dvě stovky exponátů?). Každý si tam může dělat, co chce. Můžete fotit. Můžete vydávat citoslovce údivu. A taky si tam můžete koupit plátěnou tašku s "warholovskou grafikou Marilyn Monroe" (neodolala jsem) nebo třeba ikonickou Andyho plechovku Campbellovy polévky (neodolala jsem).

 Středa
Voňavý olejíček Monoi Tiki Tahiti bývá obvykle tuhý jako žádný druhý, ale díky horkému počasí se dokonale rozehřál a získal tekutou podobu (tomu se říká pořádně se z toho horka rozpálit). A tak jsem se s ním s radostí mazala co hrdlo ráčí a slíbila mu, že nová taštička s plameňáky bude teď na cestách jeho druhým domovem.

 Čtvrtek
Víte, to bych asi ani nemohla normálně nikomu říct, to by mi totiž nikdo neuvěřil (můžu se svěřit jen vám). Totiž já - "městské děvče", kavárenská povalečka s rozcuchaným drdolem, tlustými očními linkami, extravagantními šperky, nalakovanými nehty odstínem Hot Salsa - pěstuju rajčata! Tedy rajčátka...vlastně zatím jen jedno rajče. No dobře - je to rajčátko pouhým okem sotva rozpoznatelné (ještěže na fotce všechno vypadá trošku větší) o průměru 1 cm, ale počkejte, až se rozroste, až se začervená, až bude mít mladé, až začnu sklízet celou úrodu, až budu dělat italské omáčky z domácích rajčat, až budu mít celou rajčatovou farmu, až začnu rajčata prodávat do velkých obchodních center a až začnu expandovat do zahraničí! To se pak mému prvnímu zelenému rajčátku přestanete smát a ještě zatoužíte, abych vám dala sazeničku! ;-)

 Pátek
Krátký páteční únik z pracovního shonu - káva podávaná na starém, lehce zrezivělém tácku v jedné zámecké restauraci blízko fontány, ze které na nás až ke stolkům stříkala voda. Koledovala jsem si o skandál, když jsem prohlašovala, že se v ní chci celá vykoupat (a demonstrativně jsem si rozepla dva knoflíčky), pila jsem horké kafe, jedla hrušku namočenou v portském víně, mazala si pusu mým oblíbeným balzámem od Benefitu a těšila jsem se na pracovní sobotu v přírodě.

 Sobota
Jela jsem s mým mužem do našeho pididomku u řeky, ale brouzdání se v řece tentokrát v plánu nebylo. Ten den nás měla zušlechtit práce (jsme "počítačoví lidé", takže trocha fyzické námahy nám docela příjemně čistí hlavu). Sobotní dopoledne jsem strávila venku a v růžových gumových rukavicích opečovávala své jedno rajče a čistila koberec. Tomíček má z jakéhokoli pracovního nasazení velkou hrůzu (vsadím se, že někteří z vás /však já taky/ mu rozumí). Dokáže se znamenitě schovávat, aby náhodou nemusel přiložit packy k dílu. Heslo: hlavně nenápadně!

 Neděle
Pouštěla jsem si, jako každé léto, film Rosemary má děťátko (Mia Farrow v něm válí) a při tom jsem "dělala pořádek" v krabicích, které máme v knihovně. V jedné z nich jsem našla hledaný paragon a jako bonus dávno zapomenutou dětskou fotku, na které je můj muž se svým bráchou (a oba jsou moc milí - na fotce i ve skutečnosti).
A protože radostí není nikdy dost, nezbývá než se teď soustředit na ty, které přináší aktuální týden. Zkuste jich objevit co nejvíc...

neděle 4. srpna 2013

Voňavé letní lásky aneb co nedávám z ruky

Začnu trochu netradičně. Myslím, že jsem vám ještě neříkala, že právě teď se dají koupit nejlepší vánoční elpíčka, protože "Christmas LP", po kterých se za pár měsíců jen zapráší, zůstávají v srpnu ve velkých krabicích na trzích bez povšimnutí. Takže co teď dělám? Tušíte správně - nakupuju senzační vánoční desky. A taky v prádelně pořád dokola suším plavky a piknikovou deku, vystřihávám z časopisů recepty na domácí zmrzlinu (abych nakonec pokaždé koupila dva polárkové dorty v sámošce) a podezíravě pátravým zrakem si měřím přes své velké sluneční brýle každého, kdo tvrdí, že se v létě nepotřebuje ničím mazat (a říká to hodně lidí). To já jsem v létě namazaná pořád...;-) A čím, to vám hned prozradím.
Dobře, začneme tedy vinným střikem, ale od něj se rychle dostaneme k přírodním mazátkům, která používám letos poprvé, zato s velkým potěšením. Přiznám se, asi bych občas na sluneční ochranu zapomněla, protože se málokdy cíleně opaluju. 3 hodiny se slunit v nehybné pozici na dece, na to jsem příliš divoká povaha. Jenže výlety, toulání se městskými rozpálenými ulicemi nebo posedávání v kavárenských předzahrádkách, znamená stejné riziko jako ležení na dece - člověk se spálí raz dva. A tak jsem nasadila do boje proti pichlavému a nebezpečnému sluníčku přírodní kosmetické zbraně - hned vám ukážu, jaké to jsou.

Zleva: štětec na malování, vzorky krémů Biosolis SPF 30 a SPF 50, žluté a oranžové bonbóny M&M, retro brýle, kartička Ambre Solaire, náplň Cafissimo do kávovaru a krém po opalování After Sun Lotion od Dr. Hauschka - tak vypadá můj letně žlutý den.

Mám doma takovou malou, soukromou Havaj (díky havajským deskám, květům a tuzexové panence Hawaiiance). A protože i teploty venku se už pár týdnů urputně snaží napodobovat tropické ostrovy, nezbývá než nedat z ruky mou novou letní lásku v oranžové krabičce - krém Biosolis. Je z řady Bio certifikovaných produktů sluneční péče na čistě minerální bázi a stal se pro mě spolehlivým osobním slunečníkem. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem pochopila, jak škodlivé jsou chemické přípravky na opalování, ale o to víc mě uchlácholila značka Biosolis, která jde ruku v ruce s přírodou i zdravím. Víc informací najdete tady. Krém je poměrně hutný a musím ho vždycky dobře rozetřít, aby na tváři nezanechal žádné stopy. Je voděodolný, takže se nesmývá ani při vodním dovádění. Jen pokud u řeky trávím celé odpoledne a jdu do vody častěji, namažu se po nějaké době  znovu. Obsahuje Aloe Vera a voní jako opalovací krém, kterým mě na plovárně mazala mamka, když jsem ještě při plavání používala pestrobarevný kruh (je to sice nějaký ten pátek zpátky, ale troška nostalgie nemůže uškodit).

Zleva: krabička od krému Biosolis, koloušek, mléko po opalování Dr. Hauschka s éterickými oleji a výtažky z kdoulových semínek a úročníku, LP deska Funny Girl, oční stíny Chanel a krém Biosolis na tvář s SPF 30.
Mléko po opalování Dr. Hauschka After Sun Lotion (na fotce uprostřed) jsem objevila teprve před pár týdny a ještě před prvním použitím jsem ho považovala za kosmetický přírodní způsob, jak ochladit sluníčkem rozcitlivělou pokožku a zároveň podpořit výdrž nabytého opálení. Předpokládala jsem, že ho budu používat jen občas - prostě ve chvíli, kdy na sluníčku strávím trošku víc času. 
Tyhle, celkem logické, plány vzaly za své v okamžiku, kdy jsem ho použila poprvé. Pokožka mi po něm voněla tak, že jsem se s ním vydatně namazala i následující ráno (a to, prosím pěkně, celý den pršelo). Kdo znáte a používáte bio kosmetiku Dr. Hauschka víte, jak dokážou její přípravky krásně přírodně vonět. A vůně poopalovacího mléka v sobě spojuje všechny "aroma ingredience", které mám tak ráda. Cítím z něj měsíček (k tomu bych mohla čenichat pořád), růži, meruňky a mandle (to bude asi tou šípkovou růží, mandlovým olejem a olejem z meruňkových jadérek, které krém obsahuje, že?).
A když už jsem na začátku článku psala o vánočních LP deskách a na chvilku se přenesla do poněkud chladnějšího období roku, napadlo mě, že krém po opalování Dr. Hauschka bude asi jediná "letní věc", o kterou si napíšu Ježíškovi. Nemusí se totiž používat jen po opalování, ale klidně celý rok jako hydratační tělový krém (výborně!).

V jedné ruce mívám v létě zpravidla piknikový koš a v druhé tuhle taštičku. Pokaždé, když se do mého kosmetického arzenálu dostane něco, co mi sedne a co mi příjemně zamotá hlavu, bývám věrná a nosím pak takové přípravky pořád při sobě (to platí pro oba mé krémové objevy z Yinyang.cz). A co se týče bonbónů M&M, ty nedávám z ruky nikdy nikdy nikdy.

Na začátku léta jsem dostala balíček s překvapením od mé milé přítelkyně Suzi, která mi na ručně dělaném papíru přála krásné léto a mně to udělalo velkou radost. Lidi si obvykle přejí jen "vše nej k svátku" nebo "veselé Vánoce" (takže to už je třetí zmínka o Vánocích v srpnovém článku...kdyby Sigmund Freud ještě žil, ten by mě řádně zpracoval), ale popřát někomu "krásné léto", to napadne málokoho. Navíc mám pocit, že když nám někdo něco takového popřeje a my to vidíme "černé na bílém", opravdu se nám ta slova z papíru dostanou do života. Takže víte co, já vám dneska přeju...uhádnete?
Krásné léto přece! ;-)