sobota 29. března 2014

5 šťastných věcí

Málem jsem zapomněla (a vy mi, děti moje, taky nic nepřipomenete), že jsme tu v březnu neměli pravidelný článek z rubriky "5 šťastných věcí". A tak pod heslem lepší pozdě, nežli později, vybírám z mnoha malých i velkých březnových radostí 5 z nich a jako vždycky (to už jiné nebude) doufám, že si díky nim připomeneme, že na světě je príma a hezky, a že se zkrátka vyplatí každý den ráno vstát. ;-)


Vždycky v březnu musím dělat daňové přiznání a účetnictví. Tak jsem si rozložila na stůl milostné dopisy ze zdravotní pojišťovny a ze sociálky, všechny potřebné dokumenty, faktury a říkala si "jak se tím vším prokoušu?". A pak mě napadlo, že by se mi pracovalo líp, kdybych si dala na stůl nějakou kytku. A že bych měla bystřejší oko, kdybych si uvařila čerstvou kávu. A že by se mi líp účtovalo s barevnými tužkami a propiskami. A pak jsem si řekla, že si musím před prací aspoň na chvíli přečíst nějaký časopis a taky knížku. A něco si zapsat do svého oranžového notýsku. Jo a vytisknout nějaké samolepky. A taky si na stůl donést svůj puntíkatý talířek a zapálit svíčku ve tvaru kaktusu. 

Víte, jak to nakonec všechno dopadlo? Nemohla jsem pracovat, protože všechny papíry zmizely někam na dno stolu.
Když se ztratí práce, znamená to, pokud se nepletu, že je volno, a že se člověk může zase začít smát. Dobrý trik, co říkáte?



Velká rudá růže od tety uvelebená v malém hrnku Starbucks, na který bedlivě dohlíží tyrkysový ptáček - tak i tohle je podle mě štěstí.


Na fotce zleva: růžová taštička s flitry na ukrytí zamilovaných vzkazů, rtěnky, občanky a snad se tam vejde i háčkovaný mucík pro štěstí, japonské hůlky Hello Kitty (no páni!), kočičí hrnek na ranní kávovou vzpruhu, přáníčko s liškou, které se hýbou očka, oční stíny Alverde (s lištičkou, jak jinak), pravý vídeňský (bio) sachr v plechovce (nejlepší, nejdobřejší dort, jaký jsem kdy jedla - padl za vlast dneska ráno), oříškový olejíček, polštářek a niečo voňavého.

Když se tu v den 3. narozenin Vintage blogu objevila velká narozeninová krabice, bylo už předem rozhodnuto, že se budeme muset společně podívat dovnitř. To jsme taky na Facebooku udělali, ale dárky byly přece jen ještě zabalené a to uspokojí zví(ě)davost jen napůl, že? A tak se blog dlouho nerozpakoval, trhal papír jako tygr, oči mu přitom zářily a tváře hořely a vy se teď můžete podívat na několik (všechny se na fotku nevešly) rozbalených balíčků, které Lusynka bločku nadělila. No není to ráj?! Můj malý blogový oslavenec se na základě všech úžasňáckých dárků rozhodl, že si přeje mít narozeniny každý den. Co myslíte, mám mu to povolit? ;-)



Nejlepší houska na celém světě. Mohlo by se zdát, že to je prostě houska. Ale není, rozhodně tedy není obyčejná. Je to zamilovaná houska s mini příběhem. Včera měl můj muž se svou kapelou koncert v Brně a pro muzikanty tam bylo připravené malé pohoštění. Jedna dobrá zpráva je, že se i v kruzích, kde se hraje divoká muzika, myslí na nejedlíky masa - v housce je totiž tofu a grilovaná cuketa (dobré hodně, hodně). A druhá zpráva je, že ji můj muž vzal s sebou domů - pro mě. Jeli pak z Brna v hluboké noci 4 hodiny autem, a když se můj muž vrátil, říká mi: "máš v ledničce houstičku bez masa, ráno si ji zbašti". Moc milé. Mimochodem, houska byla eňoňůňo, jen jsem s ochutnávkou nevydržela až do rána a zblajzla jsem ji ještě v noci (pšššt). ;-) 

Víte, tohle jsou ta nejhezčí zamilovaná gesta. Když si ten druhý vzpomene a překvapí (třeba i trošku netradičním) dárkem, když na vás myslí, kudy chodí, kudy sedí. Nikdy na tahle malá vyznání lásky nezapomínejme...



Asi málokdo zkoumá, jaký má knížka hřbet. Obvykle se diskutuje o tom, jaký má obsah, případně obal, ale mě zajímá všechno (je to dar i prokletí, být taková detailistka), včetně toho, jaký pohled je  na knížku "z boku". K mojí velké radosti mi v březnu doma přibylo hodně knížek, které vypadají, že na sebe opravdu dbají. Ale mám doma i takové, kterým "příroda" tolik nepřála nebo jsou z antikvariátů (těm říkám "šmudlánkové"), mají toho spoustu odžito a je to na nich znát.

A tak jsem se rozhodla, že využiju svou sbírku washi pásek (hlavně zlatě proužkované, s puntíky a s malými koloušky) a budu z ošklivých knižních kačátek dělat parádnice. Pustím se do "zkrášlování" během víkendu a po něm se na vás budu zase těšit u nějakého nového článku. A teď - hurá do víru víkendového dění. Užívejte! ♥


středa 26. března 2014

Dnes je velký den aneb dárek z lásky darovaný

Dnes je den Dé, představte si to. Vintage blog se narodil přesně před 3 roky (ani o den míň, ani o den víc) a dneska má narozeniny! Je to vůbec možné, že už je to takový velký chlapík? Dobře si ho pamatuju, když byl ještě tááákhle maličký, ovšem od té doby dospěl a už ví o (blogovém) životě své. A je šťastný, že tu pořád je a vy s ním. To si podle mě žádá bujarý večírek! A tak se ho ptám: "vintage bločku, chceš velkou oslavu? Balónky, šampáňo, sýrové jednohubky a dívku v puntíkatých plavkách, která vyleze z dortu?" A on, že v poslední době psal články hlavně v noci, že přes den bývá jarně unavený, že pořádnou oslavu si prý necháme až na duben, a že mu prý (zatím) stačí jen veéélikánská krabice s dárky. 

Nevím, nevím, jak by to s jeho neskromným přáním dopadlo, kdyby tu nebyla Lusynka. Však ji už znáte. To je ta báječná, bystrá, vtipná a šikovná dívka z pohádky jménem Vrecenapadov.sk, která neodmítne splnit žádné přání. A navíc má kouzelné prstíky i srdce a obojí stoprocentně použila (to se pozná), když tvořila pro našeho oslavence dárek z lásky malovaný

Čtěte dál...a čtěte, i když třeba nemáte v plánu vytvářet pro někoho malovanou dárkovou krabici. Čtěte třeba jen proto, že každá věta Lusynky z Vrecka je zábavná a milá a na konci se přistihnete, že se usmíváte, ani nevíte proč. ;-)


Taký od srdca darovaný darček môže ukrývať rôzne poklady. Vlastnoručne vyrobené drobnosti, niečo neodolateľne krásne z obchodu alebo doma upečenú čokoládovú tortu. Dostať k narodeninám práve takýto darček môže často znamenať viac než dostať zlatý prsteň. Alebo sa snáď mýlim?;-) Ak ale patríte k tým, ktorých také darčeky baví nielen dostávať, ale aj rozdávať, jeden si dnes spolu vyrobíme. Či vlastne zabalíme.:-)

Totiž - keď všetky tie milé a starostlivo vybrané darčeky, ktoré sme pre niekoho blízkeho pripravili, uložíme napríklad do papierovej tortovej krabice (ktorú ľahko zoženieme v papierníctve), pomaľujeme ju srdiečkami a previažeme špagátom s mašličkou, všetky priemyselne vyrobené darčekové taštičky ostanú len zahanbene ležať v kúte. A nepochybujem o tom, že obdarovaný oslávenec bude mať z takéhoto balíčku úsmev od ucha k uchu (minimálne taký, ako tí kocúrikovia na darčekovom papieri). :-)


A viete, čo je ešte na to celom výborné? Že je to superjednoduché, supermilé a osobné, a že k tomu takmer nič nepotrebujete. Len vybrať (alebo namiešať) tú správnu farbu (temperovú alebo akrylovú), vymyslieť si motív (srdiečka, puntíky, kvetinky...) a nájsť doma nejaký kúsok špongie (neboli houbičky). Napríklad kozmetickej. Ak ale takú doma nemáte, lebo na make-up predsa všetky už dávno používame kozmetické štetce;-), nezúfajte. Pokojne môžete použiť hubku kuchynskú. Lepšie než ňou umývať riady.;-)


No a potom si náš vymyslený motív vymyslenej farby už len zopár jednoduchými ťahmi štetca na tú hubku "predmaľujeme ".


A na pripravenú krabičku ňou urobíme odtlačok. Alebo dva, alebo tri... Skrátka, kým je na špongii dostatok farby na to, aby boli srdiečka pekné (tie však rozhodne nemusia byť ani dokonalé, ani rovnaké, práve v tom je čaro handmade). Potom hubku znova pretrieme štetcom a znovu urobime "otisk"... A tak stále dokola, až kým naše dielo nevyzerá tak, ako si predstavujeme.


Nakoniec takto vyfešákovanú krabičku už len previažeme špagátom alebo stužkou (aby z nej darčeky neušli), urobíme mašličku a narodeninová oslava sa môže začať!


Vlastne, momentík... Konček toho špagátu môžeme ešte ozdobiť (veď keď už to má byť supermilé, tak poriadne). ;-) Z darčekového papiera, v ktorom sú zabalené všetky tie poklady vo vnútri krabice, vystrihneme napríklad malé žlté kuriatko a o koniec špagátiku ho prilepíme lepidlom alebo lepiacou páskou. Malá drobnosť navyše, ktorá nič nestojí, ale (snáď) určite poteší. A čo sa v tej srdečnej krabičke vlastne ukrýva? To uvidí len oslávenec. Všetko najlepšie, milý Vintage blog!;-)


PS: a kdo je zvědavý, co uviděl šťastný a rozradostněný oslavenec Vintage blog po otevření tajemné srdíčkové krabice, ten se může podívat na můj Facebook (krabice je tam totiž otevřená úplně dokořán). Óoo! ;-)


úterý 25. března 2014

Věrný životabudič aneb ke kávě nejlíp chutná šperk


Už si ani nedokážu představit, že by to bylo jinak...baví mě sice všechna dobrodružství, změny a nečekanosti, ale ráno musí začínat pokaždé stejně. Po bleskurychlé sprše se v bílém županu, natřená růžovým olejem a ještě bosá a slepá, vypravím ke svému kávovaru a ten už moc dobře ví, co po něm budu chtít. Silnou, voňavou a napěněnou kávu (to abych mohla konečně otevřít oči, začít mluvit a existovat). Jakmile je hrneček naplněný po okraj, posvátně si ho odnáším do křesla a mám pocit, že mě nic nemůže rozházet. A taky že nemůže, když je se mnou on - plný šálek.

A tak to chodí den co den, ať už se probouzím doma, na návštěvách u přátel nebo v hotelových pokojích, vždycky na mě ráno čeká (musí!) můj věrný životabudič. Jen hrnky, konvice a kávovary se dům od domu liší, ale jedno je jisté - všechny kávovary, jsou-li aspoň trochu rozumné, dávají kávu. To je jasná zpráva, to každý zná. Kávovar = káva, přes to nejede vlak. Ale což takhle kávovar, který dává kromě plných hrnků taky luxusní šperky? Ách, my milovníci kávy (a ženských třpytivých pokladů) se u takové představy zasníme, ale pozor - není to jenom sen. Nescafé Dolce Gusto totiž pořádá na Vyhrajtegustosperk.cz soutěž, díky které si můžou milovníci kávy zařadit do své sbírky šperků nový luxusní přírůstek od značky Trollbeads (s ním by se vítalo jaro jedna báseň).


Jak se dá tedy s Dolce Gusto ulovit něco z pohádkové země šperků Trollbeads?

Vypadá to, že utrhnout blýskavý šperk z keře kávovníku Dolce Gusto, není nic složitého. Stačí v průběhu března a dubna (soutěž končí až 27. 4.) sbírat kódy z nakoupených kapslí Nescafé Dolce Gusto nebo registrovat kód ze svého kávovaru. Kódy se pak dají lehce směnit za soutěžní body. Čím víc bodů, tím parádnější šperk. Všechny další informace najdete tady.

Protože už jeden stařičký šperk od Trollbeads ve své šperkovnici mám, a zdá se mi, že je sám nějaký smutný, cítím vůči němu přímo občanskou povinnost soutěžit a zkusit svému starému Trollbeads náramku dopřát nového zářivého kamaráda. A tak teď piju kafe s ještě větším zápalem než dřív a brousím si přitom zuby na nějaký šperk z jarní kolekce, která je barevná, šťavnatá a exotická. V tomhle případě není důležité zúčastnit se, ale vyhrát. ;-)


Vždycky je dobré, když člověk není na pití kávy sám (ve dvou se to zkrátka táhne i pije líp), ale když běží "kávová soutěž", pak jsou snídaně ve dvou s bohatě napěněnými šálky kávy přímo nutností. Čím víc vypiješ, tím víc vyhraješ - hmmm, tahle logika se mi líbí.

Nikdy jsem nebyla v matematice žádný přeborník, ale tuhle rovnici dovedu spočítat lehce (myslím, že chytnu do žákajdy jedničku). Káva + kávovar = šperk. No není ta matematika nakonec docela jednoduchá věda? ;-) Tak pokud jste taky milovníci kávy a šperků, přeju vám, ať se na vás v soutěži usměje štěstí!

pondělí 24. března 2014

6 tipů, jak si zvednout náladu a být zas o trochu šťastnější


1. Pojďme dělat větší hlouposti, dát si čokoládu (Geishu, prosím), otevřít oblíbené knížky i naše růžové diáře, pojďme si natrhat plno sedmikrásek, nebrat se tak vážně a víc se smát...Víte proč?

Protože jsou za námi už téměř 3 měsíce letošního roku (připadá mi, jakoby to bylo včera, kdy jsme si tu psali o nadějně prázdných diářích, plánech a cílech v novém roce). Čas, ten uspěchaný rošťák, tak letí! A proto tady budu vždycky (co bude můj blog živ) hlásat, že se musíme naučit zastavit se a vychutnávat si drobné maličkosti a radosti "obyčejných" dnů.

Jedna stará paní (Nadire Stairová) kdysi řekla: "zažila jsem nádherné chvíle, a kdybych mohla žít svůj život znovu, udělala bych si jich víc. Abych pravdu řekla, bylo by to jediné, o co bych se snažila: o krásné chvíle. Užívala bych si jeden den po druhém, pěkně popořádku místo toho, abych každý den o tolik let předbíhala. Kdybych měla žít znovu, víc bych chodila tancovat. Víc bych jezdila na kolotoči. Dělala bych větší hlouposti. Nebrala bych tolik věcí vážně. Víc bych cestovala. A natrhala bych si víc sedmikrásek." Ona už svůj život změnit nemůže, ale my - a to je důvod k oslavě - my ano!



2. Užívat si těšení...to je totiž jedna z nejlepších činností. Když se mi něco líbí, když po něčem toužím nebo něco sháním, tak (kromě těch okamžiků, že si hned letím objekt své touhy koupit - slabá vůle?) si to namaluju nebo vystřihnu. A nalepím na zeď nad psacím stolem (velká motivace pro lepší pracovní výkony). A pak se těším, až si to koupím. A pak si to koupím a mám radost. A pak objevím zase něco nového, co vystřihnu, nalepím na zeď a...a dál už ten příběh znáte (zrovna teď chci tyrkysové botky samochodky...poznali jste to, že?).



3. Zlaté kancelářské sponky mají skvěle našlápnuto, aby sevřely ve své malé kovové a zářivé náruči všechny dokumenty, dopisy, papírky s úkoly, a aby ozdobily pracovní stůl. Dobře ladí se slunečními paprsky, které už se tak vehementně hlásí o slovo a snaží se, abych nechala práce a vyběhla oknem za nimi. Může být - bydlíme v přízemí.



4. Nová Marie Claire mi ve schránce přistála před pár dny (mám ji předplacenou) a má roztomilou jarní obálku s Judit Bárdos (v kinech právě běží film Fair Play, ve kterém Judit rebeluje, anabolikuje a sportuje; ovšem v Marie Claire je něžná, květinová a růžově jarní).

A co je uvnitř? Tak třeba článek o tom, že ženy nejsou vůbec vtipné (skandál, viďte?), že puntíky (a proužky) se hlásí o slovo (na šatech i nádobí - se mi ulevilo, mám je totiž teď vážně skoro všude), že "Rumcajz iz back a Hurvajz iz out (čili - muži musí být tak zarostlí, že přes svůj plnovous nejsou vůbec vidět a pokud mají na bradě jen pár chmýřátek a ani o chlup víc, řešením je transplantace vousů..uff) a taky je tam plno voňavých tipů a taky leccos nemravného a zkrátka - bez zelených prskacích kuliček Magic Gum s ufonem, které si ke čtení nového časopisu vždycky kupuju, by to nešlo.



5. Jarní měsíce jsou jako stvořené pro malá domácí vylepšování. Po zimě je do inovací všeho druhu větší chuť, spolu se sluníčkem přichází nová energie a elán. Tak si to pojďme doma udělat zase o něco hezčí, podle svého vkusu a nálady. Moje nálada je - jak asi tušíte - zlatoplameňáková. Zlaté rámy se dají sehnat v aktuální kolekci Ikey a růžoví plameňáci se na pohledech z 50. let procházejí nejradši v zastrčených antikvariátech nebo na Etsy.com. Přivítat jarní dny s plameňákem po boku je na-mou-duši-na-plameňáčí-uši zábava!



6. Jsou fotky, ke kterým se nemusí nic dodávat. Prostě si jen kousněte a nemějte výčitky svědomí, protože při dlouhých jarních procházkách všechny sladké hříchy vyběháme. Žijeme přece jenom jednou (nebo mi unikly nějaké vědecké objevy, že budeme mít ještě pár dalších životů?), tak ať to stojí za to! ;-)


středa 19. března 2014

Jak si jednoduše a levně zkrášlit domov - puntíkatý talíř

Ráda si vymýšlím malá zkrášlovátka domova. Květiny, obrázky, polštáře, plédy, talířky s drobnostmi - to je jen pár maličkostí z mnoha. A protože mi chyběl ten "správný" talířek na odkládání všech nepostradatelností, a taky proto, že mám už delší dobu milostný románek se "zlatou", rozhodla jsem se vytvořit si talířek, který v sobě odráží mé malé lásky. Musí na něm být zlatá a taky všechno, co mám ráda. A ještě jednu podmínku jsem měla - všechno musí být hotové do 2 minut (rychlotvoření - to je zkrátka ideál pro všechny, kdo mají málo času a trpělivosti).

Všechno to začalo obyčejným (zapomenutým) bílým talířem, který jsem objevila v kuchyňské lince, a který přímo volal po tom, aby byl trochu rozveselen.

Seshromáždila jsem černý univerzální fix (dá se použít na porcelán, dřevo, sklo, jako popisovač DVD atd.), zlatou barvu na porcelán a sklo, štětečky a králíčka v červené čepici, který na vznikající dílo bedlivě dohlížel.

Zlatou barvou jsem udělala "halabala puntíky" a černým fixem napsala na talířek pár věcí, které mám ráda. Je to zábavné si své oblíbenosti připomenout, když si beru z talířku parfém, klíče nebo bonbóny. Nevím, jak vy, ale já mám slabost pro zamilované dopisy, rozcuchané vlasy, roztrhané džíny a tanec (a když tanec, tak jedině "dirty", to dá rozum). ;-)

Odkládací talířek na důležitosti je hotový a já věřím, že vás inspiroval k vlastnímu rychlotvoření. ♥

neděle 16. března 2014

5 tipů, jak nepromarnit ani chvilku a strávit perfektní den

O la la, zní to tak nadějně, odpočinkově a svátečně, když se řekne "perfektní den" a zrovna dnešek - neděle - má k takovému dni ty nejlepší předpoklady. Jenže možná se vám taky někdy stává, že vám ten slibně vyhlížející den proklouzne mezi prsty a na jeho konci vlastně ani nevíte, že bylo nějaké volno. Já sama si občas na neděli naložím tolik aktivit a práce, že nakonec neudělám nic, večer jenom kroutím nevěřícně hlavou, jak rychle den utekl a navíc mám výčitky svědomí, že ze seznamu úkolů (ať už těch příjemných či ryze užitečných) neubyla žádná položka. Takže to chce klid a taky plán. Ovšem plán decentně nenáročný a příjemně hravý. Mám tu pro vás dneska 5 tipů, jak prožít príma den a na jeho konci být spokojen ;-).


1. Nevstávat, pokud nehoří...a číst si dlouho odkládanou knížku, pomalu popíjet kávu a nechat někoho z rodiny, aby se postaral o jídlo, pračku i nezvanou návštěvu. Myslím, že zastavit se, nadechnout a zdravě lelkovat (jinými slovy načerpat energii pro dny příští), je nezbytnost, kterou pro sebe občas prostě musíme udělat, i kdyby trakaře padaly (a ruku na srdce, ještě nikdy nepadaly).


2. Romantici, kteří píšou dopisy, jsou ohrožený druh. V rámci jejich přežití nabádám každého, kdo má doma dopisní obálku, aby někomu napsal dopis nebo jen malý vzkaz, který vloží do obálky (ideálně trochu pomalované). Textovky a mejly - jste fajn, ale dneska s námi nepočítejte.


3. Využít počítač k čemukoli kromě práce. U mě dneska volba padla na herní klasiku - ó ano, Pacman se bude zuřivě pařit u mého pracovního stolu.


4. Anebo počítač nechat úplně zapnutý a vyrazit někam ven. Ideálně do přírody. Třeba já nejradši chodím do přírody, ve které se prodává dobré pití a nějaké hezké nové šaty. A že u vás možná zrovna  prší? Výborně, skvělá příležitost si konečně vyzkoušet tanec v dešti (já vím, je to příšerný nápad, ale cožpak právě takové nápady nebývají nakonec nejlepší?) ;-).


5. Pomaloučku, zlehka (zatím spíš jen tak pro radost) se pustit do jarního úklidu. Nejsem pro žádné radikální uklízení ve stylu "10 dní a 10 nocí běhat s mopem", ale utřídit si svoje věci, vnést do nich trochu jarního organizačního větru (vánku, chcete-li) a zbavit se nepotřebností (i když - pochopím, když řeknete, že žádné nemáte...já taky nééé), uložit věci do malých krabic, nadepsat je a pak si dát nohy nahoru, dívat se, jak je všechno hezky srovnané a klidně být na sebe pyšný.

A abyste neřekli, že končím dnešní článek uklízením, připravila jsem pro vás ještě jednu laskominu v růžovém pruhovaném sáčku na mém Facebooku. ♥



čtvrtek 13. března 2014

Aby se daly jarní dny prožít naplno aneb pomocník z Francie

Víte, představuju si to takhle - jaro budu vítat se saténovou mašlí ve vlasech, v košilových šatech s rozepnutými čtyřmi knoflíčky (nebo pěti?) a v nových tyrkysových botách. Dám si velkou točenou zmrzlinu, ze sedmikrásek si upletu náramek a v restauraci mě uvidíte jedině u venkovního stolku. Už jsem dokonce naladěná na rendez-vous u starobylé kašny, na dlouhé procházky kolem řeky, na první letošní pikniky i na májové polibky, se kterými je vždycky lepší začít už v březnu.

Jediné, co by mi mohlo v uskutečnění mých romantických jarních plánů zabránit, je hora kapesníků, zčervenalý nos a pořádná rýma. Nic naplat, rýmice je na jaře častým a věrným nepřítelem a já začínám pozorovat, že už se s ní letos snaží spousta mých známých vypořádat. Jenže vítat jaro s kapesníkem v ruce, to není nic pro mě. Ostatně, dovedete si k té saténové mašli ve vlasech a tyrkysovým lodičkám představit rudě červený nos? Hotový módní debakl. Ale já vím, jak se bránit, a proto dneska, tak blízko jaru, otvíráme dvířka do komnaty jménem Aromaterapie.


Ideální je k sobě rýmu vůbec nepustit, ale když přece jen přijde, tak je potřeba s ní rychle zatočit a seshromáždit zaručené pomocníky, jako jsou bylinkové čaje Bercoff Klember, vitamíny, pokud možno klid a teplo na lůžku ve společnosti DVD s Pierrem Richardem, horká vana, růžová čokoláda s jahodovou náplní Ritter Sport a to hlavní - francouzský pomocník Climarome, který je součástí aromaterapie Dr. Jeana Valneta.

Docteur Valnet, moudrý to muž, si jako vojenský chirurg ve válce v Indočíně všiml, jak účinně při ošetřování zraněných vojáků působí rostliny. A tak za další dlouhá léta zkoumání vznikla přírodní řada produktů Doktora Valneta (vyrábí je francouzská firma Cosbionat) a ještě před nějakým časem nebyly jeho výrobky k sehnání jinde než ve Francii. Ovšem, to zas musím uznat, taková francouzská lékárna, to je docela žůžo. Francouzské lékárny, to jsou totiž nekončící regály s tajemnými lahvičkami, tubami a mastmi mazanými a s drobnou švitořící lékárnicí, která vás už jen pár gesty a jedním mrknutím přesvědčí, že všechno(!) vystavené zboží musíte mít.

Naštěstí dneska už ale člověk nemusí vůbec nikam jezdit, aby ukořistil nějaký francouzský lékárenský poklad. Péče s bio éterickými oleji od doktora Valneta, která umí přírodní cestou řešit všelijaké "bolístky" a neduhy, je k dostání už i u nás, třeba v Countrylife. A konkrétně s rýmou dokáže spolehlivě zatočit můj malý aroma přítel Climarome.


Přírodní bio inhalant Climarome svou vůní přilákal i mou novou srnku, která se vydala na levandulové výzvědy. S výsledkem průzkumu je spokojená, protože Climarome obsahuje bio éterické oleje, jako je levandule, niaouli, borovice, svěží máta nebo tymián a to mají srny rády. A navíc jsou to prvotřídní olejíčky, žádné pančované nebo odbarvované pseudo oleje. Éterické oleje obsažené v Climaromu neobsahují žádná barviva, konzervační látky, nejsou míchané s aromatickými látkami nebo oleji z jiných rostlin. Je to poctivá práce uložená do hnědých lahviček kvůli ochraně před světlem a sluníčkem. Je to taková nezbytnost v rodinné lékárničce i cestovní taštičce.

Climarome není lék, vlastně je to spíš sympaticky všestranný přírodní pomocník. Posuďte sami, co všechno umí:
- pomáhá uvolnit dýchací cesty při nachlazení (ale i preventivně); jednoduše se stříkne na látkový kapesník a zhluboka se vdechuje (mimochodem - bílý látkový kapesníček je součástí balení a je na něm "inkoustovým" písmem povzbudivý francouzský nápis...takový malý detail, který potěší)
- pár kapek se může vetřít do pokožky hrudníku a zad 
- může se přidat do horké vody a inhalovat
- plní i funkci osvěžovače vzduchu (z bytu člověka rychle přenese do borového háje)
- a někdy ho dokonce před spaním trošku stříknu na polštář (levandulové usínání je totiž navýsost fajnová záležitost).

Víc informací o Climaromu se dozvíte tady.


Už žádné jarní rýmičkování, jedině rýmování (o básně by totiž v jarních měsících v žádném případě neměla být nouze). Pojďme tedy jaro přivítat nejen s otevřenou náručí a v nových šatech, ale hlavně fit - a když teď někdo z vás kýchne, tak jedině proto, abych mu mohla říct "je to pravda". ;-)

pondělí 10. března 2014

Malý rituál pohody aneb když ve schránce objevíte ty nejlepší časopisy

Je to jedna z nejlepších chvilek v měsíci, když se ve schránce objeví nový časopis. A čím víc jich má člověk předplacených, tím víc radostně rozechvělých chvil před poštovní schránkou. Kdo nebo co asi bude na obálce? Jak bude nové číslo "tlusté"? Co všechno bude uvnitř? S každým novým číslem přichází plno tajemství a jeho postupné odhalování je vždycky velká zábava.

Jsem velká fanynka zahraničního čtiva, které se dá u nás ale v trafikách sehnat jen pomocí detektivní kanceláře (takže těžko, opravdu těžko). Abych měla časopisy vonící novotou každý měsíc doma, aniž bych při jejich shánění prošoupala dvoje střevíce, využívám tu nejjednodušší pohodlnou formu - předplatné na Czpress.cz. Víc než 650 titulů, žádné poštovné za doručení a časopis je doma rychle a v pořádku (což by se mohlo zdát jako samozřejmost, ale bohužel to zdaleka neplatí u všech "předplatitelských firem" - zkušeností mám už víc než dost). Takže Czpress je takový ráj pro všechny časopisové maniaky, tedy i ráj pro mě.

A když už si všechny předplacené tituly hoví na pracovním stole (nebo nočním stolku), čeká mě ta nejmilejší povinnost. Udělat si čas a "pustit se do nich". Takové čtení časopisu, to není jen tak obyčejné sednutí na židli a okusování ztvrdlého rohlíku, aby se zahnal hlad. Kdepak. Seznámení s novým časopisem je malý rituál. Třeba ve voňavých peřinách nebo na pohodlném bílém gauči, s tlumeně puštěnou hudbou, s karamelkami, miskou mandlí, s vypnutým telefonem a s meruňkovou pleťovou maskou na tváři. Když už v hektickém pracovním dni ukořistíme chvilku pro sebe, musíme si ji užít se vším všudy.
A dneska vám chci ukázat, jaké obrázkopísmenkové poklady mi z Czpress přistály ve schránce v březnu.

1. Časopis Country Living se v mém "časopisovém srdci" usídlil už hodně dávno a pokaždé, když se mi do ruky dostane jeho nové číslo, užívám si úplně všechno, co mám ráda. Je v něm totiž všechno - domy, byty, zahrada, design, dekorace, nápady na tvoření, recepty, cestování, kosmetika. Prostě od všeho trochu, pro každou všestrannou dámu. Jeho březnové číslo ve mně už definitivně nastartovalo jaro. Tak třeba - okamžitě po přečtení jsem se rozhodla, že letos začnu pěstovat růže, udělala jsem podle lákavého receptu karamelovou kávu, koupila si bílou lněnou tuniku a pustila se do vytváření takové roztomilé jarní dekorace. Zkrátka březnový Country Living, to je příchod jara ve schránce.

2. Francouzský časopis Art&Décoration jsem si poprvé koupila, když jsem viděla film "Pierrot le fou" a od té doby už mám úctyhodnou sbírku. Sehnat ho v trafice je ale trochu unikát, takže je mnohem lepší, když se mi objeví ve schránce. Ten den pak nechci dělat nic jiného, než lodičky přezout za chundelaté pantofle, tvářit se, že počítač neexistuje a přenést se do těch nejkrásnějších francouzských domovů a plnými doušky hltat nejen pár stovek stránek, ale taky dobré víno, které ke čtení Art&Décoration nesmí chybět.

3. Jeden z nejlepších časopisů o bydlení je podle mě britský časopis 25 Beautiful Homes. Vychází 12x za rok a je plný inspirace, jak zkrášlit malý byt i zvelebit velký dům. Tentokrát žádné víno, ale dobrý čaj je třeba ke čtení; a tak si ho uvařím a přitom, jak prohlížím stránku po stránce, rodí se mi v hlavě nové a nové nápady, jak a co vylepšit. Nejsou v něm téměř žádné reklamní stránky, a když už se tam náhodou nějaká reklama objeví, je tak krásná, že mám okamžitě chuť nasednout do modré bugatky, rozcuchaný drdol zkrotit lehoučkým šátkem a uhánět silnicí rovnou do Itálie na prosluněný trh, kde už čeká Dolce&Gabbana.

4. Britská Elle, to je vždycky poklad. Když nedávno u oběda jedna moje přítelkyně Suzanne řekla, že "britskou Elle to všechno začalo", věděla jsem přesně, co tím myslí. 414 březnových stránek mě zase přesvědčilo, že kdyby byl jen jediný časopis na světě, který bych si mohla koupit, byla by to ona. Tentokrát na obálce s roztomile krásnou Lily Allen, která mě už hodně dlouho baví a zajímá...nemohla jsem si přát víc.

5. Vogue USA...asi ani nemusím nic dodávat. Cate Blanchett je na březnové obálce (i uvnitř v nádherných zlatých šatech) stejně tajemná jako vždycky, a protože už o ní z rozhovoru všechno vím a navíc mám koupené barevné čokoládové bonbónky, konečně mi  nestojí nic v cestě, abych vyrazila do kina na Jasmíniny slzy, kam Cate tak prozřetelně obsadil drahoušek Woody Allen.

A když jsou všechny nové časopisy přečtené a prohlédnuté, můžou se do nich kreslit knírky, vystřihávat z nich inspirativní fotky a ty nejlepší lepit do kostkovaného sešitu s růžovými deskami, můžou se schovávat pro příští generace, můžou se z jejich listů dělat vlaštovky a házet je oknem na překvapené chodce nebo si je můžeme nechávat na nočním stolku a znovu a znovu se k nim vracet, protože i když už si člověk myslí, že je má přečtené, vždycky tam nakonec objeví ještě něco nového.

 Palačinky, čerstvá káva, nové časopisy a den může začít...

Z mého toaletního stolku aneb bydlení pro kosmetiku

Už dlouho jsem svému toaletnímu stolku slibovala menší reorganizaci. S podzimními dny totiž začínám trávit víc času doma, a tak si všímám, že spousta věcí potřebuje změnu a osvěžení si žádal i můj "kosmetický prostor". Na stolku byly všechny důležitosti rozptýlené bez ladu a skladu, a tak mi občas hledání oblíbené rtěnky ukradlo drahocenné ranní vteřiny. Ale teď o víkendu jsem si na roztrhané džíny a pruhované triko oblékla naškrobenou bílou zástěru, jakou nosí pravé hospodyňky (takže i já už jsem do toho spadla?) a pustila se do "makeup organizace". Dobře jsem se u toho bavila a vy se teď spolu se mnou můžete mrknout na výsledek.

Jak můžete vidět, moje kosmetika je teď jako v pokojíčku. Pokud taky chcete mít všechno na jednom místě a mít ve svých drobnostech pořádek, bude vás možná zajímat průhledný organizér na kosmetiku Ikea (najdete ho tady), což je šikovná krabice s přihrádkami umístěnými přesně tak, jak to nám parádnicím hraje do karet. Pokud nemáte Ikeu blízko, vězte, že podobné boxy a organizéry se dají koupit v obchodech s bytovými doplňky, s koupelnovým vybavením a dokonce jsem podobné viděla i v Tescu a dalších obchoďácích. Rtěnky, tužky na oči, krémy i štětce si ale budou spokojeně hovět i v různých čajových šálcích, miskách, krabičkách od dárkově balených čokolád nebo různých košíkách. 

Tenhle malovaný kalíšek na vajíčka jsem při servírování snad nikdy nepoužila, ale pro kosmetické štětečky je ideální. Je fajn, když věci slouží a vůbec to nemusí být k účelům, ke kterým jsou původně určeny. A tak se dostal překvapený kalíšek z kuchyňské linky do ložnice na toaletní stolek.

Říká se, že pořádek je pro blbce, inteligent že zvládne chaos. Když se tedy rozdávala inteligence, já zřejmě stála ve frontě až úplně vzadu, něco jsem si zpívala a přišla jsem pro nálož rozumu pozdě. Jak jinak si vysvětlit, že se v chaosu ztrácím, ba přímo si v něm zoufám? Taky nemám času nazbyt, takže nechci nezdravě dlouho hledat právě používaný krém ve změti další kosmetiky a svou oblíbenou rtěnku bych ráda našla i poslepu. Myslím, že teď už to nebude žádný problém. Divutvorná změť mých pokladů na fotce je už jen černobílou minulostí.

I v šuplíkách může být jasno. Stačí pár šikovných krabiček nebo kelímků.

Mám radost, protože moje rozdivočelá toaletka konečně dostala řád, šetřím místo, všechno mám po ruce a ještě se mi teď na stolek mnohem líp dívá. Teď ještě zorganizovat zbytek domácnosti a je to. ;-)

čtvrtek 6. března 2014

Na návštěvě u mě doma aneb detailní průzkum

Zvu vás po nějaké době zase ke mně domů trošku prozkoumat detaily a poslušně hlásím, že jsem na vás připravená - můj muž udělal palačinky s třešňovým džemem Bonne Maman, konvice s kávou je plná po okraj, v miskách jsou čokoládové bonbóny, nakoupila jsem nějaké nové pantofle, aby vám bylo teplo od nohou, bílý džbánek s růžemi jsem pomalovala zlatými puntíky, na monitoru běží jedna filmová stylovka, pro milovníky knížek mám k nahlédnutí životopis Audrey a na pořádek dohlíží zebřička (v "životní velikosti" jste ji viděli tady). Takže, můžete začít se "šmejděním" a podívat se, bez jakých detailů a drobností bych se doma neobešla.


Maličkosti od přátel
Parádní černobílý pohled z Paříže přišel poštou včera a je od jedné supermilé "Skoropařížanky" Elišky. Dárky od přátel tvoří jednu z nejmilejších součástí domova...dělají "to hřejivé teplíčko" (určitě mi rozumíte).


Květiny
Nikdy jim nedokážu odolat a přála bych si je mít v každém koutku domova. Na mém pracovním stole nechybí nikdy malá (nebo velká - to je ještě lepší) kytička. A i když si květiny neváhám koupit i sama a udělat si tak radost, nejlepší jsou přece jen ty darované - tyhle růže jsem dostala před pár dny od mého muže (prý za to, že jsem hodná - on je tak shovívavý, když ve mně, i přes všechny mé rošťárny, vidí hodnou dívku) ;-).


Foťáky
Polaroidový foťák Instax Mini od Fuji je moje vánoční láska, kterou jsem dostala pod stromeček od mamky a taťky (jaké dělá můj fotokámoš fotky, jste mohli vidět třeba tady). Od Vánoc se ode mě zatím ještě nehnul, padly jsme si do oka, takže když si chci udělat hezkou chvilku, usadím se na bílý koberec, pustím si elpíčko od Beatles, prohlížím si nafocené polaroidovky anebo ze svého místa rovnou fotím, co mi přijde pod ruku. A když s Instaxem zrovna necvakám, tak je usazený na polici a dekóruje.


Legrační kaktusy
Kaktusů mám jen pár, ale není důležitá kvantita. Hlavní je, aby s nimi byla legrace. Tenhle můj chlupatý kaktus se dívá trochu zkoumavě a nikdy přesně neodhadnete, co si myslí. Ale mám ho ráda...i proto, že vidí dál, než by se mohlo zdát.


Vzpomínky z cest
Tyhle dva obrázky se siluetami (myslím, že hravě rozeznáte, na které jsem já, a na které je můj muž) jsou vzpomínkou na dovolenou v Paříži, kdy jsme bydleli u tety na Montparnassu a nechali si od jednoho pouličního umělce vystřihnout (ano, obrázky jsou opravdu vystřižené nůžkami z černého papíru) naše podobizny. Každou zvládnul do minuty a já mám z toho ještě teď otevřenou pusu údivem. Nedávno jsem konečně sehnala bílé oválné rámečky a teď nezbývá než si naše portréty pověsit do ložnice nad postel (páni, to budou sny).
To mi připomíná, že do naší ložnice vás chci už taky dlouho pozvat (ve dne), ale napřed nás čeká nákup nové postele. Měla by být větší než ta aktuální, měla by být polohovatelná, čalouněná, mělo by se v ní báječně spát, relaxovat, měly by se v ní jíst ty nejlepší "snídaně do postele" a měla by do interiéru padnout tak, jako by tam byla odjakživa. Pár "postelových lásek" objevených na postele-ls.cz, už mám. A když nová postel, tak taky nové ložní prádlo...prosila bych bílé se zlatými okraji a monogramem, jako pro princezničku. To by v tom byl čert, aby se pak naše pařížské siluety, pověšené nad novou postelí, nezačaly usmívat.


Něco na zub
Dobroty v mističkách a (tajných) šuplíkách doma nesmí chybět. Ač to tak nevypadá, u nás se konzumuje všechno zelené, ovocné, kuskus, černá čočka, ryby, sója, řepa a plno dalších zdravostí, ale přesto (nebo právě proto) se musí občas hřešit (a já hřeším ráda) a dopřát tělu nějaké sladké "dobříčko", jak říká sladkostem bubeník slavné kapely Singhaia. A tak se neostýchejte a nabídněte si (tohle jsou pralinky od Ladurée - typické dobříčko).


Muzika
Dobrá mjůzik musí hrát pořád. Mám tři gramofony, jednoho superskvělého baskytarystu a předplacený ráj hudby na Deezer.com (to je místo, kde najdete 25 miliónů skladeb snad od všech existujících kapel a interpretů, takže rozhodně útočiště pro každého milovníka hudby nebo pro všechny, kteří nechtějí v rádiu poslouchat Vondráčkovou a její "Sundej kravatu, dej boty na patu").
Baskytara Fender a kombo Marshall, které vidíte na fotce, jsou věrní přátelé mého muže, ovšem u nás doma se všichni pohromadě vyskytují málokdy. Většinou totiž spolu tráví čas ve zkušebně a na koncertech, ale možná právě proto jsem si užila vzácnou chvíli, kdy byli všichni u nás doma a můj muž hrál (jen pro mě) v našem obýváku. A když můj muž hraje, tak já ráda tancuju. Doufám, že si trsnete se mnou. ;-)

Děkuju vám za milou návštěvu a mějte se krásně (nebo ještě líp). ♥