30.4.14

Jak bydlí Radka z Made in les

Čas prázdnin, to je (kromě času pruhovaných plavek a košíků plných třešní) taky čas návštěv, což je parádní, protože sbalit batoh, banány, vajíčka natvrdo a rozjet se (třeba vlakem) na letní návštěvu ke kamarádce, přátelům nebo k babičkám, to je vždycky žůžo dobrodrůžo a zábava k tomu. A dneska vám jednu takovou zábavnou návštěvu můžu zaručit. Pojedeme totiž všichni do jednoho kouzelného domku u lesa, protože si nedokážu představit lepší místo, kde zahájit prázdniny.

Jakmile přijmete pozvání na inspirativní návštěvu, na kterou vás dneska Radka z blogu Made in les pozvala, ocitnete se v barevné pohádce mezi šikovnými skřítky, kteří neustále tvoří, občas boří, vymýšlí, plánují, zachraňují, recyklují, ale i vyrábí nábytek. Zkrátka Radku a její "lesní družinu" baví žít a je to znát i na jejím veselém domově, kde se spokojeně zabydlela láska. Láska k sobě navzájem, k přírodě i k práci vlastníma rukama. Trošku jsem se rozněžnila, ale to se mi v lese stává vždycky. ;-)

Teď už vás nechám číst, inspirovat se, žasnout a hlavně nerušeně objevovat, "jak se žije v lese"...



Milí čtenáři Vintage blogu, vítám Vás u nás doma.

Já, Kuba, Joey a Elvin bydlíme v domku u lesa, kam jsme se přestěhovali před necelými třemi roky. Máme tady naší nábytkovou dílnu, srnky pod okny, spoustu klidu a v létě naopak plno nadšených chatařů, kteří do našeho lesního údolí  jezdí odpočívat, zahradničit a načerpat tu energii do města. My čtyři tady žijeme vlastně takové "na chalupě po celý rok" a zároveň patříme k několika málo trvalým osadníkům, kteří zdejší chatoviště po celý rok střeží.

Když mi už před nějákým časem Vivi navrhla, že bychom se mohli objevit na jejím blogu v nové rubrice "Na návštěvě u...", byla jsem  nadšená a vyděšená zároveň.
Nadšená, protože Vivin blog považuju za ten nejúžasnější na celém světě, miluju ho celým svým srdcem a čerpám na něm energii skoro každý den. Nebo snad někdo znáte báječnější blog? :)
Vyděšená, protože naše bydlení bylo v té době značně nehotové, nedokonalé a já nevěděla, jestli si ho vůbec někdy troufnu prezentovat na blogu, který je (alespoň v mých očích) do puntíku dokonalý...
A jak to tedy nakonec dopadlo?
Jsme tady, i s naším stále nedodělaným bydlením :)


Ono je totiž to naše "bývání" asi takovým nikdy (nebo ještě dlouho) nekončícím projektem, za což jsme vlastně rádi, protože neustálé změny a vylepšování nás (zatím :o) moc baví.
Proces zařizování tak probíhá postupně a pomaloučku, ale právě díky tomu má většina věcí u nás doma svůj příběh a my zase čas si každou proměnu rozmyslet, vysnít a naplánovat. A i když bývám někdy hrozně netrpělivá a nejradši bych měla všechno hned, vlastně si ani neumím představit, že bych šla do obchodu "a své bydlení tam prostě nakoupila", protože si myslím, že bych pak musela mít neustálý pocit že nežiju u sebe doma ale v bytovém katalogu.

Jelikož se můj muž začal před nedávnem zabývat výrobou nábytku, já mu občas pomáhám a navíc trpím úchylkou typu "cokoliv vidím chci si sama vyrobit", vlastně téměř všechno, co u nás doma máme, vzniklo našima rukama. A stále toho máme spoustu před sebou, jen jsme vzhledem k naší práci často takové kovářovic kobyly.
V brzké době nás čeká v prvé řadě nový gauč, který si chceme opět vyrobit. Ano bude to asi trochu oříšek ale už ho máme vymyšlený a já se na tuhle výzvu hrozně těším. Taky se už nemůžu dočkat nového obývákového a počítačového stolku a hlavně až jednoho krásné dne (a doufám že ne zas za tak dlouho) ,vznikne v ložnici na místě zelené komody (která je v rohu ložnice jen "ustájena" a stále čeká na svého nového majitele) i můj vysněný holčičí koutek s toaletkou. ♥

A pak se s budováním a předěláváním přesuneme nejspíš na chvíli ven, kde plánujeme postavit pořádný plot, aby mohl Joey konečně volně běhat, já pěstovat květiny, které by mi neokusovaly srnky a Kuba ...ten bude mít díky zahradě asi ještě víc práce a taky by mohl (samozřejmě s naší pomocí) zrenovovat starý altán, který máme pod okny :o)


Kromě tvořeního nového milujeme i recyklaci a záchranu starých věcí. Neváháme si na zeď pověsit třeba staré LP desky a udělat si z nich "rámečky" na fotky, z nalezených badbintonových pálek vytvořit nástěnku nebo zrenovovat a oblepit noční stolky po prababičce zebrovanou fólií. Taky jsem si moc oblíbila velký pletený koš ze starých novin, do kterého ukládám deky a polštáře. Myslím si totiž, že hezké a útulné bydlení nemusí být vůbec otázkou peněz a že i z mála jde vytvořit prostor, ve kterém je radost bydlet.

Já osobně mám moc ráda kontrasty a kombinace zdánlivě nesourodých věcí. Ráda dávám dohromady kupříkladu drsné s něžným, staré s novým a barevné s ještě barevnějším :o) Občas máme všichni tak trochu trhlé nápady a podle toho všeho to u nás doma vypadá.

Nevím, jestli má naše bydlení nějáký styl nebo kam by se dalo zařadit, protože všechno u nás vzniká spíš spontánně a náš domov tak jednoduše odráží nás a naše bytí. Není asi úplně běžný a ne každému se tak nejspíš zalíbí, ale my se v tom barevném světě bez hranic cítíme moc dobře.


A během mého povídání jsme se stihli přesunout rovnou do naší ložnice. Na mém nočním stolku po prababičce o kterém jsem před chvílí mluvila, toho moc nenajdete. Protože většinou když padnu do postele, skoro ihned usínám. Jediné co ještě většinou stíhám je namazat si pusu a nastavit budíka na mobilu :)


Nejvíc času však trávíme v naší obýváko-jídelno-pracovně, velké místnosti, kterou jsme teprve před pár měsíci spojili v jeden velký prostor. Při jednom z dlouhých zimních večerů jsme společně s kamarády tak trochu večírkovali a při tom probourali příčku, která od sebe jednotlivé místnosti dělila. Můžeme tak teď spolu trávit maximum času i když jeden z nás zrovna pracuje, vaří nebo jí :)

Větvičky ve váze vedle jídelního stolu ráda měním podle ročního období (v zimě je "zazimovávám" bílou barvou a věším na ně vločky) a taky si podle období vystřihuju dekorace z kartónu polepeného balícími papíry. V zimě soba, v létě ptáčka...
Stojan na vína vedle okna vyrobil Kuba už před nějákým časem. Byl to takový první pokus o vínové puzzle, který se však do dnešního dne dál nevyvinul :) U kuliček v košících se před pár týdny porouchala svítící šňůra, tak teď odpočívají. A modrý brindáček na stěně, ten jsem dostala od Kuby nedávno. Jelikož jsem v globále tak trochu čunátko co se u jídla skoro vždycky pokype a on už se na to údajně nemohl dívat, zabavil jeden z mnoha svému malému synovci a láskyplně mi jej daroval, vtipálek jeden.


V pojízdné bedýnce na kolečkách skladujeme Joeyho hračky. 
Dodělala jsem jí teprve nedávno, příští kus plánuju ještě trochu vylepšit a (snad) brzy zkusit prodávat v nejrůznějších obměnách (na časopisy, na dětské psí kusy...:) taky na Fleru.



Náš jídelní stůl, který častěji slouží spíš jako pracovní, je taky repasovaný. Je krásně masivní a byla by ho věčná škoda, takže od nás dostal nový bílo-patinový kabátek a slouží skvěle dál. Staré židle Tonky jsou sice věčná klasika ale já ten humbuk kolem nich nikdy moc nechápala, dokud jsme si k nám domů taky tři kousky "nevyhrabali". Tyhle židle jsou jednoduše tak pohodlné, nesmrtelné a vzhledově vážně nadčasové, že si je člověk prostě musí zamilovat.

Vzadu můžete vidět náš "hudební koutek". 
Představuje ho kytara, plakát s debutovým CD teď už bývalé kapely mého bratra, pořadač na vinylové desky a na něm starý gramofon z půdy mých rodičů, který vidím, že nejde moc vidět :). U stolu si poslední dobou vysedává náš "sprosťácký" medvěd, kterého pro mě Kuba kdysi vyhrál. Zažili jsme s ním docela zábavnou cestu z města až k nám domů. Museli jsme mu sice tenkrát ve vlaku koupit zvláštní jízdenku, ale od té doby je stále s námi a střeží naše bydlení.


Oba dva milujeme hudbu a Kuba je v téhle oblasti navíc velký znalec a "fajnšmekr" od kterého se učím a který mi neustále rozšiřuje mé hudební obzory. Tuhle masivní skříň jsme společně navrhli a vyrobili (Kuba stavěl, já malovala) tak, aby unesla všechny naše vinylové poklady a sloužila nám (když Bůh dá) celý život.


Na poslední fotce z našeho domova se vracíme na samý začátek dnešního článku, zpátky do obývákové části. Vidět tu můžete britskou komodu, která byla úplně prvním vyrobeným kusem ze série podtelevizních komod a jeden z prvních kusů nábytku u nás doma vůbec. Stal se z ní už takový domácí evergreen a památka na naše "nábytkové začátky". Nad ní je další lesní polička. Tyhle poličky s kůrou mi Kuba jednou přinesl z dílny, když jsem si stěžovala že se u nás doma dlouho nic nekrášlilo a nedělo a já si je hrozně oblíbila pro jejich přírodní a jednoduchý vzhled.

Děkuju Vám že jsem Vás mohla u nás provést, že jste byli tak trpěliví a spolu s Joeym a Elvinem (to je ten zelenej vzadu :) se s Vámi loučím. 
A komu by naše dnešní povídání u Vivi nestačilo, toho rádi uvítáme na našem blogu nebo Flerovém profilu.

A když si nás lajknete na fejsbuku, tak se zlobit taky nebudem ;)

Mějte se báječně!
Pac a pusu z lesa posílá Radka♥
 


Vivi podpis

28.4.14

5 šťastných věcí

Pár nových triček a parfémů, skoro každý den zmrzlina, bláznivé zážitky s nepředvídatelným aprílovým počasím, uvědomění si spousty důležitých věcí, první pikniky, výroba domácích limonád, plánování dovolené nebo noční čtení knížek...zkrátka v dubnu se toho stalo dost a byl to náročný, ale skvělý měsíc. A protože se tu tradičně jednou do měsíce scházíme u rubriky "5 šťastných věcí", tady je můj malý výběr dubnových radostí.

1. Červená rtěnka
Zatímco v zimě používám většinou jen zvláčňující nebo hojivé pomády a balzámy na rty, na jaře si konečně zase užívám barevnou pusu. Sáhla jsem po té největší a nejoblíbenější klasice, protože co vám budu povídat, ta pravá červená rtěnka (odstín 401 Rebel Red) is always a good idea. ;-)


2. Tisk vlastních fotek
Nevím, proč mě to nenapadlo už dávno - vytisknout si fotky, které jsem nafotila na různých cestách a pověsit si je nad pracovní stůl. Je to mnohem lepší než obrázky vystřižené z časopisů. Třeba tenhle koník vstoupil do mého foťáku před dvěma lety v Paříži a celou tu dobu se nesměle krčil v jedné z miliónu "fotosložek" v mém počítači. Ale už je zachráněn, vytištěn a teď se spokojeně "točí" na nástěnce v pracovně. Připomíná mi nejen jednu romantiše dovolenou, ale taky to, že pařížské kolotoče a zeměkoule se budou točit pořád, ať se děje, co se děje.


3. Tyrkysové poklady
Tyrkysovou barvu jsem minulý rok opustila, ale to jen proto, abych se k ní letos na jaře zase vrátila. A protože jsem před pár dny koupila plnou plechovku tyrkysové barvy a štětce, vypadá to, že brzy začnu žít v tyrkysovém světě, kam pustím jen bílou, růžovou a zlatou a...taky vás, to je jasnačka. ;-)


4. Květiny ze zahrádky 
To víte, pro "nepěstitele" je div divoucí, když se mu na záhonku na chatě objeví doopravdická kytka - bílé narcisky. Tak se teď na ně pořád dívám a tím pádem okem vždycky sklouznu do misky s čokoládovými dobrotami, která je hned vedle vázičky. Takže to znamená, že jím spoustu zlatých čokoládových bonbónů, narcisy voní a "Life is good".


5. Ó, dárek!
Záhadný balíček od mého muže přišel poštou ve vypolstrované krabici, oblečený do červeného hedvábného papíru, převázaný stuhou a já nemohla vydržet ani vteřinu, až si ho budu moct rozbalit. A když jsem ho konečně rozbalila a uviděla, co je uvnitř, zatočila jsem se samou radostí nejmíň padesátkrát v kole. Byla tam totiž ta nejroztomilejší věc na světě...

Dovolila jsem si vás tentokrát trošku napnout (protože já sama se docela ráda napínám, když někdo rozbaluje dárky), ale teď už se v klidu můžete podívat, co se v tajemné zásilce ukrývalo - rozbalený balíček najdete na mém Facebooku. ♥


Vivi podpis

25.4.14

Jak bydlí Sandra z Maison de Plaisance

Co jsem vám tu včera slíbila, to platí, a tak se teď spolu můžeme vydat na návštěvu do něžného domova Sandry z blogu Maison de Plaisance.

Sandy znám téměř celý svůj blogový život (čili asi 3 roky) a dobře si vzpomínám, jak jsem před pár lety poprvé zírala na její okouzlující blog a hltala všechnu krásnou inspiraci, kterou tam servíruje na stylovém podnose. A protože věci se dějí přesně tak, jak mají, dneska je milá Sandra u mě na blogu a vy se můžete podívat spolu se mnou k ní domů. Přečtěte si, jaké výhody i nevýhody má Sandřin pražský byt, omrkněte, pro jaké dekorace má slabost, jaký trik používá v kuchyni, aby měla chuť do vaření a do práce nebo co ji na jejím domově nejvíc baví. Tešíte se? Já moc, tak pojďme dál...


"Když mě počátkem tohoto roku přizvala milá Vivi k sobě na blog jako hosta, cítila jsem se neskutečně poctěna! Nestává se každý den, že by se člověku dostalo tak příjemné výzvy od ještě příjemnější bloggerky! Moc tímto děkuji za příležitost představit Vám zde své skromné bydlení a potěšit Vás několika svými fotkami.

Do současného pronajatého 2+1 o 65m2 jsem se stěhovala z malinké garsoniéry, kde jsem žila s přítelem pět let. V prvních měsících jsem po bytě běhala radostí z pokoje do pokoje...Tolik prostoru! Prázdného prostoru! To byla výzva! Měla jsme tehdy jen několik málo věcí a chvíli trvalo, než se holobyt začal podobat skutečnému domovu. :-) Jedinou jeho nevýhodou je nepřítomnost balkónu a velmi typický "městský" výhled. Tyto dva handicapy mi vynahrazuje fakt, že byt je nesmírně tichý, vzdušný (stropy dosahují do výšky 3,5m), má krásná dvoudvéřová dřevěná okna s mosaznými kličkami a je situován v centru Prahy, tudíž si krásy našeho hlavního města mohu užívat již po pár minutách chůze."

"Má láska k romantickým doplňkům je patrná především v ložnici. Krejčovská panna, zrcadla, krajky a hlavně hodně třpytivých cingrlátek- řetízků, náhrdelníků, náramků a náušnic...těch nemá žena nikdy dost! :-)"

"Co mě ovšem na bydlení baví nejvíce je jeho zkrášlování. V prosinci a v lednu proběhla v bytě rekonstrukce podlahy, a tak jsem s radostí sledovala, jak z pokojů mizí starý petrolejový koberec a nahrazuje ho šedá laminátová podlaha, která podpořila French-Nordic styl, který se prolíná celým bytem a je doplněn o orientální i romantické prvky. Kombinací mých oblíbených stylů tak postupně vzniká domov, ve kterém se  všichni cítí příjemně, i když se ještě úplně neblíží všem mým představám o dokonalém bydlení. Co je ale lepší, než právě toto období budování, tvoření, nakupování a hledání toho pravého?"

"V obývacím pokoji nejraději odpočívám, ale také zde trávím čas s návštěvami, tudíž se snažím, aby se všichni cítili maximálně pohodlně. Barvy jsou zde spíše tlumenější - bílá, béžová, starorůžová...neodpustila jsem si oblíbenou tyrkysovou v čajovém koutku s vodní dýmkou a arabskými doplňky ze své domoviny, Jordánska."

"V kuchyni hraje všechno veselými barvami, které mi dodávají energii a chuť do práce. Mám okolo sebe ráda hezké věci a snažím se nevystavovat to, co se zbytkem neladí. Koření a suché potraviny buď přesypávám do pěkných dóz, nebo je schovávám za neprůhledná dvířka skříněk. Jen tak může vzniknout sladěný interiér, kde nic nebije do očí a přitom je vše prakticky po ruce."

"Největšími slabostmi jsou pro mě džbány, zrcadla, polštářky a květiny. Je pro mě však velmi důležité, aby byt nebyl zahlcen, a tak praktikuji pravidelné očisty od starších, nepoužíváných a  nechtěných věcí. Díky tomu dělám prostor novým dekoracím a zároveň prostor zůstává nepřehlcen.

Moc ráda Vás uvítám na svém blogu Maison de Plaisance, budete-li mít chuť zaskočit si za virtuální pohodou třeba při odpoledním šálku čaje."


Vivi podpis

24.4.14

Novinka - budeme nakukovat do vašich domovů

Jedno z milých lidských potěšení, u kterého si na své přijdou všichni zví(ě)davci, je nakukování do cizích domovů (a kabelek - to je taky žůžo). Ke mně domů chodíme v rubrice "Jak bydlím" docela často. A teď je ta správná doba podívat se na to, jak bydlíte vy...

A tak oznamuju vám - mým zlatým čtenářům, přátelům i láskám, že už zítra tu "otevřu" novou rubriku, ve které se společně budeme čas od času dívat do domovů českých i slovenských blogerek (i neblogerek), inspirovat se jejich stylem, kochat se a chlácholit svou zví(ě)davou duši. 

Jsem nadšená, a už se nemůžu dočkat, až vám tu zítra představím první "home tour" - prozradím zatím jen tolik, že dívka, ke které půjdeme domů, miluje francouzské venkovské interiéry, skandinávský design i vintage prvky, které dokáže míchat s exotickými doplňky s takovým šarmem a nadhledem, že to v jejím pražském bytě vypadá jako v pohádce. Tak zítra na viděnou! ;-)

PS: pokud máte originální a stylový domov a chcete se o něj podělit se čtenáři Vintage blogu, napište na můj e-mail.

Foto: z mého pracovního stolu

Vivi podpis

20.4.14

Útrapy vánočního typu aneb to dáme

Když jste "vánoční typ" tak jako já, znamená to, že máte v diáři namalované třpytivé srdíčko v prosinci, nikoliv v dubnu. Znamená to, že zatímco s Vánocemi blázníte už od září, Velikonoc si všimnete jedním okem 20. dubna. Znamená to, že zatímco perníkové soby a vanilkové rohlíčky můžete jíst celý rok, z velikonočního beránka jenom uždíbnete. A jediná věc, která vás zpravidla dokáže o Velikonocích opravdu rozpálit, je zimní zasněžená pohádka Tři oříšky pro Popelku, kterou v pondělí vysílá dobrosrdečně popletená Česká televize.

Ale víte, já nakonec vždycky podlehnu velikonočně rozkvetlé náladě, nutím svého muže, aby vyfouknul aspoň jedno vajíčko k ozdobení, nakoupím plnou náruč kytek, papírové ubrousky s kačátky, čokoládové zajdy, udělám nakládané hermelíny, vypnu počítač a vyrazím s "klucíma" Jirkou a Tomem (jeden muž, druhý pes) za čerstvým vzduchem, za dobrodružstvím a za rodinou. Tak i letos. Vlastně už za chvíli pádím. Ale než se s vámi na pár dnů rozloučím, ještě vám tu ukážu pár jarně velikonočních potěšení.


Můžeš se, Jamesi Deane, dívat jakkoliv vyčítavě, ale žlutý kačeří námořník nad tebou tentokrát zvítězil - jsou přece Velikonoce, a tak sexy kluci na černobílých pohledech musí pár dnů počkat, než na ně zase přijde řeč.

 Jenom svítí, to jarní kvítí. A je pro mamku, protože mamky mají dostávat ty nejkrásnější kytice.

Jeden takový malý jarní krámek, kde se nikdo nenudí. Můžete si v něm koupit ubrousky za 45 korun (to je dost), narcisy, květináče nebo pozorovat, jak si taková malá myška dokáže získat přízeň velké mourovaté šelmy.

 Puntíkaté šaty, brýle ve tvaru srdíček a plná bedna jahod - nechť je tu jaro každý den. ;-)

Bílý porcelánový zajíček, který s sebou životem tahá zlatou skořápku s plechovým vajíčkem - to je letos (kromě proutěného věnce na dveřích) jediná výzdoba, ale je nám s ní milo a útulno. 

Já bych se toho tradičního velikonočního výprasku zase tolik nebála, zlatý čokoládový zajíčku (to mnohem horší je, že jak je někde u nás doma nějaká čokoláda, tak...).

A na závěr vám posílám párek upovídané zmrzliny (příchuť Černá třešeň - eňoňůňo).

Užívejte volno, jezte, pijte, príma se mějte a hodně se smějte. ♥

PS: a pokud máte chuť zavzpomínat na pár loňských tipů, "jak si je udělat hezčí", najdete je tady


Vivi podpis

11.4.14

5 tipů, jak si zvednout náladu

1. Čerstvá bageta a čerstvé květiny patří mezi nejspolehlivější "zvedače nálady". Pojďme tyhle radosti nebrat jako luxus, ale jako něco, co si můžeme dopřát, protože si to prostě zasloužíme.


2. Zaplnit pracovní stůl inspirativními fotkami, obrázky, samolepkami a výstřižky a ty nejlepší připíchnout na nástěnku. Ách, to je tak fajn!


3. Pořídit si nové náušnice. Takové, na kterých je ta nejmodřejší modrá a trochu zlaté. Takové, které připomínají letní dovolenou nebo Niagarské vodopády. Takové, se kterými se můžeme toulat ranní rosou i popíjet o dlouhých teplých večerech sladké drinky s brčky ve tvaru plameňáků.


4. Vytvořit si vlastnoručně popsaný hrnek (popřát si hrníčkem krásný den, to zabírá na dobrou náladu vždycky). Já si takových hrnků v poslední době vyrobila docela hodně - pro jistotu ;-).


5. Utíkat do papírnictví pro konfety - jen ten, kdo to s nimi ještě nezkusil, neví, kolik se dá s barevnými papírky užít legrace (a rozhodně to nemusí být jen na oslavě narozenin). A navíc dokážou parádně rozveselit pracovní stůl (nebo vlastně jakýkoli stůl...nebo vlastně jakékoli cokoli).

Zkuste svůj k prasknutí nabitý denní program maličko "proškrtat", ať máte čas na trochu té joie de vivre (radosti ze života). ;-)

Vivi podpis

9.4.14

Jak si snadno a s radostí uklidit (doma i v hlavě)

Bude to znít možná trochu atypicky, když vám prozradím, že mě baví uklízení (a organizování), ale je to tak. Ovšem dřív jsem brala úklid (ať už každodenní, jarní nebo předvánoční) jako nutné zlo. Pak jsem si ale uvědomila, kolik času v životě my dámy strávíme (zamračené) s mopem v ruce a udělala jsem pár zásadních opatření, díky kterým je pro mě úklid docela radostný malý rituál, který čistí nejen domov, ale taky hlavu. S troškou nadsázky řečeno - mít zameteno před svým vlastním prahem (i za ním), to je vždycky důvod k dobrému pocitu.

Pustím si (děsně nahlas) oblíbené songy, do růžového kbelíku naliju nějaký voňavý eko čistič, do broušené skleničky zase kapku červeného (na povzbuzení, to "muší bejt"), do vlasů si uvážu barevný šátek, zpívám, trošku tancuju a přitom měním nepořádek v čisťoučko. Když si zkrátka všední věci okořeníme příjemnostmi a radostmi, tak si ani nevšimneme, že plníme nějakou povinnost. Komenský říkal "škola hrou" a já říkám "úklid hrou"...vážně to jde.

A aby to jarní uklízení bylo ještě veselejší, objevila jsem pár barevných pomocníků.



1 2 3 4 5 6 7


1. Červený poznámkový blok Vigar Dolls přisátý na kuchyňské ledničce snadno připomene, že je potřeba koupit čokoládu, jahody a šlehačku, ale taky se do něj můžou zapisovat roztomilé vzkazy nebo plánované "úpravy domácnosti" - zkrátka tahle červená parádnice už zjedná pořádek za nás.

2. Vak na špinavé prádlo ve tvaru trička, se kterým bude shromažďování obnošených ponožek docela legrace. A až budou "vycpané" i rukávy, poznáte, že je nejvyšší čas zapnout pračku.

3. Kartáč Vigar ve tvaru pejska je připraven stát věrně po boku své paničky a neohroženě jí pomáhat s úklidem domácnosti. A nechce za to nic, než střechu nad hlavou a trošku toho vlídného zacházení.

4. Vtipná kuchyňská zástěra - chránit při uklízení a vaření své šaty, to je základní hospodyňkovská starost, kterou řeší roztomile elegantní zástěrka od Sensei. Bílá kočka vaří, černá servíruje a myška uprostřed má vidličku namířenou přesně tam, kam se sluší a patří (na kočičí zadnici)...ne ne, dneska se myši servírovat nebudou, dneska ještě ne.

5. Žlutý kartáč Vigar, to je na slovo vzatý optimista, se kterým prostě úklid musí jít raz dva.

6. Plechová dóza Nostalgic Art - na utěrky z mikrovlákna, houbičky na nádobí, na drátěnky a kartáče. Nebo na sušenky, bílé čokoládky s jahodovou náplní a ovocná lízátka...Ještě jsem se nerozhodla. ;-)

7. Růžové kuchyňské rukavice. "Už neumyju ani jeden hrneček, ani jeden talíř. S mými starými rukavicemi už zkrátka nemůžu ani trošku uklízet", prohlásila včera jedna tvrdohlavá Vivi, když uviděla tyhle superparádnické rukavice. A její muž šel k počítači něco objednat...


Vivi podpis

6.4.14

Černobílé lásky u mě doma

Zebry, černobílé fotografie, okatá Twiggy v proslulých bíločerných retro šatech s pruhy, domino, černobílé filmy, klasické "pepito" kabáty, kontrast černé a bílé v úplně novém parfému Women od Karla Lagerfelda, který jsem si pořídila okamžitě, co se objevil na pultech, nejtmavší čokoládové dorty s bílou polevou, Ray Charles v bílém smokingu, černé a bílé dlaždice ve velkých starých domech (a ve švédských kuchyních)...zkrátka černá a bílá nikdy nevyjde z módy. A své místo má i u mě doma.


Moje černobílé oblíbenosti, které teď nosím v tašce - polaroid Fujifilm Instax Mini 90, sypký pudr Dr. Hauschka, okouzlující knížka Chanel: Collections and Creations (od Danièle Bott) a slaměný klobouk s černou stuhou.

Bílá zebra s černými pruhy (nebo černá zebra s bílými pruhy?) je moje malá maskotka, bez které už by to na mém pracovním stole nešlo.

Brigitte Bardot - to je moje LO-VE. Líbí se mi její oční linky, její šíleně rozcuchané drdoly, filmy, její láska ke zvířatům i umění stárnout. Tuhle černobílou fotku jednou za rok vyndám z desek, někam ji pověsím a vzápětí prohrabu celý šatník, abych v něm našla nějakou bílou halenku a šátek s puntíky (mám teď na sobě bílou košili a ve vlasech tmavě modrý puntíkatý šátek - hledání bylo úspěšné).

 Bílý talířek s černými puntíky = útočiště pro šperky, které zrovna nosím.

Oblíbené fotky (zvlášť ty černobílé) u nás doma neleží zapomenuté v zaprášených tlustých albumech, ale ráda je vystavuju, barevnými washi páskami přilepuju nad pracovní stůl a usmívám se nad nimi, kdykoli si jen vzpomenu.
 *
Tak, s černou a bílou pro dnešek končíme a nezbývá než vám popřát pestrobarevnou a veselou náladu.

Vivi podpis

2.4.14

Novinky z mojí koupelny, které nejvíc překvapily

V mojí koupelně nebývá nouze o novinky, protože miluju všechny lahvičky, flakóny, pudřenky, tajemné krabičky s lesky na rty, malé skleničky s barevnými laky na nehty a ráda (a neúnavně) objevuju a zkouším všechno neprobádané.

Letošní rok zdá se býti v tomto směru šťastný a veselý, protože se v mém kosmetickém světě zabydlelo pár zkrášlovátek, které už nedám z ruky (a z nehtů) - dneska se podíváme na ty novinky, které se dovedou postarat o hezky upravené tlapky a navíc umí (příjemně) překvapit.


1. Šetrné laky na nehty
Stoprocentně přírodní laky na nehty sice ještě vynalezeny nebyly, ale i tak jsem před pár měsíci zažila parádní překvapení - už si totiž nemusíme nehty "ucpávat" jedy jako je toluen, formaldehyd nebo dibutylftalát (já vím, všechny ty názvy zní hrůzostrašně a bohužel právem; umí napáchat v organismu hodně škod). Dneska už máme možnost se rozhodnout, jestli svým nehtům (aspoň občas) dopřejeme ekologicky přijatelnou a ke zdraví šetrnou variantu. U mě doma se zabydlela značka PRITI NYC a já se do jejích laků zbláznila ještě rychleji, než jsem si stihla nalakovat malíček.


A tady je 6 důvodů, proč si mě tyhle laky tak rychle omotaly kolem prstu (a nehtu):

- laky jsou vyrobené na vodní bázi, bez syntetických rozpouštědel, bez toluenu, formaldehydu, kafru, acetonu a dalších průšvihářských složek
- když nehty před lakováním dobře odmastím, nanesu barevný lak a jednu vrstvu vrchního laku, vydrží bez "hnutí" 6 dní a to je úctyhodný výkon
- v nabídce je víc než 100 odstínů (spousta nádherných jarních, letních, zemitě podzimních a něžně zimních laků, ale jemňoučké odstíny jako třeba September Charm nebo Dutch Baby Dahlia jsou podle mě top)
- vhodné i pro vegan(k)y
- laky PRITI NYC potkáte snad na všech módních přehlídkách a určitě jich bude mít doma slušnou zásobu třeba i Stella McCartney, která se, spolu s dalšími návrháři, podílí na vytváření jejich barevných odstínů
- mezi všemi těmi barevnými skleněnými lahvičkami se stříbrnou květinou jsem našla svého červeného prince, kterého jsem tolik hledala (podívejte se na další fotku - je tam...)



2. Červený lak na nehty - pro Pařížanky i veganky 
Kdo miluje pruhovaná trička, slaměné klobouky (nebo šátky ve vlasech), Audrey, rudé rtěnky, kdo se rád (ať už ve skutečnosti nebo ve fantazii) prochází pařížskými uličkami (já se hlásím!), ten už nikdy nedá z ruky tenhle červený (netoxický i vegankami milovaný) lak na nehty.

Je to totiž přesně "ta červená", kterou jsem vždycky záviděla Francouzkám, a kterou jsem marně sháněla ve všech drogériích. Ta pravá červená musí být totiž rafinovanou a neomylně namíchanou směsí vášnivých odstínů červeně. Musí v ní být špetka karmínové, maličko malinové, záblesk orientální červené střídající korálovou a korálová dávající slovo rubínové. Určitě mi rozumíte. ;-) 

Zkrátka - ten pravý červený lak na nehty musí rozehrát hru těch nejlepších červených odstínů, ale nesmí nechat ani jeden vyhrát (všechny musí být ťip ťop vyvážené). Měl by se hodit k odrbaným džínám a bílé košili, dívčím květovaným šatům stejně jako ke smokingovému saku nebo k elegantním koktejlkám (to proto, že ten pravý se hodí ke všemu). A lak na nehty Printic Nyc, moje nová narozeninová láska, to všechno dokázal. Honička za dokonalým červeným lakem na nehty končí. Však už bylo na čase, prošoupala jsem při jeho hledání dvoje střevíce.



3. Sójový odlakovač
To je zatím největší překvapení, které do mé koupelny přinesl letošní rok. Odlakovávání nehtů bylo totiž v mé rodině vždycky provázené přiotrávenými muži a psy, ucpávaly se nosy a agresivní zápach byl vyháněn do světa všemi dostupnými okenicemi.

Ale má drahá kamarádka Suzi mi nadělila (k našim "lednovým Vánocům") přírodní odlakovač Soy Nail Polish Remover a od té doby doma nikdo ani nezaznamená, že zrovna nehty zbavuju starého laku (a ani já sama si už nemusím dávat při odlakování na nos kolíček na prádlo). 

Odlakovač Priti Nyc na bázi ekologicky pěstované sóji je úplně bez zápachu, lehce olejovitý, a neobsahuje aceton ani jiné škodlivé chemikálie. V tmavé ochranné lahvičce se skrývají směsi přírodních složek, takže zbavuje nehty starého laku šetrně a stačí ho použít jen malé množství. Myslím, že nejenom já, ale i malá brontosaurka Joji (ta ovšem lakuje zásadně světle modrou) by za něj dala drápky, možná i celou tlapu, do ohně. Víme prostě, co je dobré ;-).


Vivi podpis