neděle 29. března 2015

Bestseller Ztráty a nálezy recenze

Když jsem vás minulý týden na svém Facebooku upozorňovala na to, že právě vychází knižní bestseller Ztráty & nálezy od Brooke Davisové, nelenila jsem pak ani chvilku a s rozechvělostí jsem běžela do knihkupectví. Z toho dne si pak už moc nepamatuju. Jen to, že jsem snědla spoustu šlehačky, že v kafi byl i koňak (chodím totiž do knihkupectví, které je spojeno s kavárnou...eh), že mě omámila vůně papíru a já si dala do košíku nejen Ztráty a nálezy, ale taky plno dalších knížek, že moje platební karta u pokladny nějak divně syčela, že jsem si nesla v každé ruce jednu (těžkou) igelitku, a že mě pak druhý den ráno bolela hlava. Já teda vážně umim nakupovat! ;)



Tak jako (téměř) všechno, co mě zaujme, i tahle knížka se napřed objevila v mém diáři, kam jsem si asi před čtvrt rokem nalepila její obrázek a napsala k datu 19. března: "Vychází kniha Ztráty & nálezy". Devatenáctého, přesně na Velký knižní čtvrtek, opravdu vyšla, další den už jsem ji měla přečtenou a teď - o pár dní později - mám v hlavě rozleženo a uzráto, jestli se to dlouhé čekání na tenhle bestseller vyplatilo. Plním tedy dnes přání některých z vás - recenze je tu.

 

O čem knížka Ztráty a nálezy je?

 

  ...Máme tu tři příběhy, tři osudy, tři malé postavičky...

 

Malou holčičku Millie, která si pečlivě vede sešit Mrtvých tvorů (od přejetého psa, přes tatínkem zaplácnutého pavouka až po tatínka samotného) a ráda bere na procházky svoje červené gumovky, ve kterých se jednoho dne ocitne úplně sama v obchoďáku, kde ji maminka nechá. Millie čeká a čeká, až se pro ni maminka vrátí, ale ta už si pro ni nikdy nepřijde.

Pak tu máme písaře Karla. Karla se svým obyčejně prožitým životem, ve kterém se nestalo nic zajímavého, a který je pomalu u konce. Jenže Karl umí na sklonku svého života překvapit. Sebe i nás čtenáře. Utíká z domova důchodců a touží žít (dokonce tak jako nikdy předtím). Podobnost se "Staříkem, který vylezl z okna a zmizel" čistě náhodná (?).

A ještě je tu Agatha, která už 7 let nevyšla z domu, která si dovoluje cítit se chvilku po 21. hodině osamělá, a která si taky pečlivě vede jeden sešit. Sešit Stáří, kam si zapisuje každou novou vrásku, skvrnu a další objevy, které každý den zkoumá na svém těle a tváři.

Nenašli byste odlišnější (a možná i praštěnější) lidi, než jsou tihle tři, přesto (nebo právě proto) je náhoda svede dohromady. Netypicky a bláznivě cestují napříč australským kontinentem, porušují pravidla, a zjišťují, že život umí být krásnější a dobrodružnější, než by si kdy byli pomysleli.



Funguje to?

 

Na obalu bestsellerů většinou stojí jedna větička, která nás má nalákat, a která má otevřít naše knihychtivá srdce i peněženky. U Ztrát a nálezů je za tímhle účelem taky jedna taková věta na obal vepsána: "Příběh, který vás rozesměje, rozpláče a přesvědčí o tom, že na změnu není nikdy pozdě." Funguje to? Ani ne.

Knížka mě totiž nerozesmála vůbec. Pokud tedy nebudu počítat tři drobné letmé úsměvy (a ne, nebudu je počítat, protože to je na knížku, která slibuje smích, přece jen trochu málo). Ani mě nerozplakala (a to jsem, prosím pěkně, citlivá jak holka). Spíš se mi pod kůži vedral pocit lítosti. Litovala jsem všechny. Hlavní hrdinku Millie, starého písaře Karla, obhroublou Agathu, všechny, které po cestě potkávali a chvilkama i těch 299,-, které po mně v knihkupectví výměnou za knížku chtěli. Ale četla jsem dál...s nadějí, že se slibované emoce přece jen dostaví.

Dočteno a podtrženo

 

A jak jsem tak četla dál, začala jsem ty naše hlavní hrdiny, i s jejich vadami a podivnostmi, chápat a sympatizovat s nimi. Autorka Brooke Davisová si na nic nehraje; stáří, smrt i pokušení líčí syrově a bez přikrášlování, ale pak nás uklidní a nechá vydechnout díky malé Millie, která s nevinnou dětskou fantazií poznává svět a pronáší dokonalé myšlenky, kvůli kterým nakonec přece jen může nějaká ta kroupa z oka vypadnout.

Ztráty a nálezy je knížka plná překvapení, je naprosto nepředvídatelná a každá nově obrácená stránka představuje takový malý údiv (možná i leknutí). Je dobře uvařená i dobře okořeněná. Ingredience jsou v ní namíchány v nečekaném, ale smysldávajícím poměru - skoro to vypadá, že autorka zapomněla na všechny recepty a vařila jen na základě svojí intuice (což se zřejmě vyplatilo). I když já rozhodně všechny přidané ingredience neoblibuju (a některé dokonce nejím), v konečném výsledku jsem si pochutnala a oblízla všech deset. Myslím, že bude knížka Ztráty a nálezy dobrou volbou pro prodlužující se jarní večery a zaslouží si určitě přibalit i do cestovního kufru (ovšem v něm si nechte místo nejmíň pro dvě další knížky, o kterých vám tu rozhodně musím někdy příště napísať).

PS: máte na nočním stolku taky nějakou knižní laskominu? Pojďte, pojďte a povězte, co čtete nebo jakou knížku milujete. ;)

neděle 22. března 2015

Novinky a dekorace u mě doma

S příchodem jara měním šatník, knihovnu, náladu i byt. A užívám si to. Jsem rozdivočelá a hlavou se mi motá tisíc nápadů a plánů, které si zapisuju do svých velkých sešitů. Nakoupila jsem nové květináče, vázy a do nich kytky a dostala jsem roztomilou konvičku na zalívání, což mě povzbudilo k nebývalým pěstitelským výkonům (ano, začala jsem zalívat kytky). Taky vyměřuju prostor na stěně pro nové obrazy, grafiky a slunečné zrcadlo. Na nočním stolku se mi začaly kupit toulavé knížky o cestování, mořeplavcích, neznámých krajích i o důvěrně známé Paříži. Zkrátka jaro je u mě v plném proudu. A vy se dneska můžete mrknout na novinky a dekorace, které jsem si v poslední době pořídila, a ze kterých se raduju. Se můžete klidně radovat se mnou. ;)



Můj toaletní stolek právě okupuje pár milých nových maličkostí. Třeba porcelánová vintage dóza na tužky nebo kancelářské sponky (pokud se usadí v pracovně), na kosmetické štětce, řasenky nebo odličovací tampóny (pokud ji umístím na poličku do koupelny) anebo taky na cokoliv jiného, pokud bude kdekoliv jinde. Další nová věc na mé toaletce je třešňová rtěnka (Estée Lauder) z Krásy.cz, kterou jsem si koupila, protože jsem bezodkladně potřebovala rtěnku, která se bude hodit k teniskám i šatům, do sluníčka i do deště, a která bude mít zlatý obal (znáte mě, no). A konečně tu máme ještě snídaňový hrnek s podšálkem se zlatými pruhy (Tesco), do kterého si časem ráno budu dělat kafe, ale zatím ho mám vystavený a odkládám na něj své kosmetické a šperkařské haraburdíčko.


Vázy si zaslouží, aby byly plné květin. Na jaře ještě víc, než jindy. A protože mám doma hodně váz, aranžuju do nich hodně květin a s uspokojením se pak dívám, jak každou místnost dokážou rozzářit.


Knížku Paris in color (Nichole Robertson)  jsem si chtěla pořídit už docela dlouho, ale pořád jsem to odkládala. Ale najednou nějak nebylo nač čekat a konečně jsem si ji na Bookdepository koupila. Je skvělá, plná barevných fotek a detailů. Mohla bych v ní listovat od rána do večera a štrádovat díky ní mými oblíbenými pařížskými uličkami. Teď mám ještě toužení po knížce Paris in love a až si ji pořídím, budu už úplně spokojená. Fakt. ;)

A propos, pokud nakupujete zahraniční knížky a milujete ty velké úžasné designové knihy nebo zkrátka knížky, které jsou u nás nedostupné, Bookdepository.com je obchod, kde si můžete svoje knižní sny docela snadno splnit. Obstarávám tam narozeniny, svátky i Ježíšky už léta (to "obstarávám" znamená, že zatahám svého muže za rukáv, neodolatelně se usměju a předám mu seznam svých knižních přání), knížky pošťák přiveze vždycky do týdne, a protože poštovné je do Čech i na Slovensko zdarma, zbyde ještě na horké maliny s vanilkovou zmrzlinou.


Když jsem před chvílí psala o těch velkých designových knížkách (o bydlení, fotografování, o módních návrhářích, o stylových ikonách i věhlasných značkách), tak jsem trošku pozapomněla přiznat, že jsem do těhle knížek blázen. Objednávám je, sleduju novinky, jako první si je zamlouvám, když jsou v předprodeji, a pak s nimi prožívám bezespánkové noci, kdy mi do sluchátek vyzpěvuje Buddy Holly, jím sachr dorty, prohlížím stránku po stránce, kochám se a žasnu.

No, a když v takových knížkách věčně narážíte na zlaté zrcadlo "slunce", a když máte bohémsko eklektický byt, do kterého se tohle zrcadlo perfektně hodí, tak ho pak sháníte, dokud ho neseženete. Mně tahle honba za sluncem trvala rok a půl, ale před čtrnácti dny jsem se konečně dočkala. Ulovila jsem ho v jedné aukci a teď čeká na pověšení. A při tom čekání mě lechtá svými paprsky a já se kvůli němu pro jistotu mažu opalovacím krémem (SPF 50).


Kaktusy mám ráda (oproti jinému rostlinstvu mi totiž hned tak nehumřou). Tenhle se latinsky jmenuje Kalokaghátia pichlávia cactuósa (mám vymyslet ještě nějaký název pro kaktus?), a zabydlel se v malém květináči, který jsem natřela bílou barvou a namalovala mu stydlivý (nebo spavý, chcete-li) výraz. Netrvalo dlouho a přiběhl k němu králík Dočko (Kik), který bude asi jedinou velikonoční dekorací, kterou u mě doma najdete. To víte, Velikonoce holt nejsou Vánoce.


Italské sklenice mason jar Quattro Stagioni zbožňuju. Jsem ráda, že je tenhle zahraniční hit k mání i u nás. Koupila jsem si jich na Butlers.cz (mimochodem, to je ten obchod, který jsem objevila před Vánoci, abych tam spěšně nakoupila pár dárků a od té doby v tom pěkně lítám) pět a už teď zjišťuju, že mi nebudou stačit. Jsou k dostání malé, střední i velké a všechny jsou zdobené typickým reliéfem a zlatými víčky. Při používání se jeden nenudí. Dají se totiž využít na letních párty, piknikách, oslavách a grilovačkách, hodí se na limču, míchané drinky i ledový čaj, hospodyňky do nich můžou zavařovat své domácí višňové marmelády, ukládat do nich kakao, mouku, cukr, bonbóny nebo třeba koření a jak vidíte, mně nic nezabránilo v tom, abych si z jedné z nich udělala malou (tajnou) šperkovnici...

Tak a to je ode mě dneska všechno. Doufám, že jsem vás inspirovala a trošku navnadila na jarní změny a radovánky. A přeju vám, ať si užíváte jaro tak, jak se na správné milovníky života sluší a patří. ;)


neděle 15. března 2015

Čím si udělat radost - tipy pro krásu, relax a bydlení

Znáte ty bezstarostně načechrané chvíle, kdy sedíte s kamarádkou v kavárně, dopřáváte si šlehačku ve všech dostupných kavárenských podobách (na kafi, na dortu a na palačinkách), a když proberete nespravedlivé šéfy, drahé polovičky a toho číšníka, co se na vás tak divně kouká (no co, ten knoflíček u halenky se vám rozepíná sám od sebe), začnete si s hořícími tvářemi vykládat o tom, co skvělého jste si koupily nebo jak nutně potřebujete ty námořnicky modré šaty, které jste nedávno zahlídla ve výloze nebo to křeslo z bukového dřeva se sametovým potahem (ách ách)? Tak přesně takovou chvíli si tu dneska spolu uděláme (tedy vyjma těch šéfů, mužů a dotěrných číšníků). 

Prostě tu dneska budeme mít takovou pohodu, pampadampa, při které vám ukážu, co mi v poslední době udělalo radost nebo na co se chystám, že mi radost udělá (totiž to křeslo z bukového dřeva se sametovým povrchem mi vážně nedá spát).

http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/brezen-2015/https://www.butlers.cz/Dekorace-a-doplnky/
http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/brezen-2015/https://www.butlers.cz/Dekorace-a-doplnky/
1 2 3 4 5 6 7 8

1. Trošku si pohrát s osudem...Sušenky štěstí Fortune Cookies, to je přímo nezbytná (nejen) filmová rekvizita. Na konci romantiš večeře v nóbl podniku oba rozlousknou koláček štěstí a o dalším průběhu noci je rozhodnuto (my můžeme hlavnímu hrdinovi, pokud je sympaťák, přát, aby v její sušence štěstí stálo, že ho má za chvíli pustit k sobě domů). Fortune Cookies jsou prima jako dárky, na různé večírky, párty nebo jen tak, když člověk chce ostatní u domácích špaget překvapit.

2. Kdykoli, ale teď na jaře jsou tohle obzvlášť silná témata - detoxikace, posílení obranyschopnosti, zlepšení fyzična a psychična, snížení únavy atakdále, atakdále. Když jsem si na Tukožroutovi poprvé přečetla o superpotravině chlorella (zázračná zelená řasa), nešla mi z hlavy ven. Za pár týdnů už jsem měla prozkoumané všechny superpotraviny a koupila tři tuby posilující a ozdravné směsi Xnature do domácí přírodní lékárničky. Budem skály lámat! ;)

3. To je trofej! Hlava jednorožce Halali, která se dá pověsit na zeď. Super módní designová záležitost, ale hlavně dekorace, která dodá bydlení správňácký šmrnc, útulnost a trochu pohádkovosti.

4. Obvykle si říkám, že by se mi od londýnské značky Happy Jackson zamlouvalo tak nějak "všechno", ale dneska budu skromnější. Postačí mi ke štěstí bambucký krém Hello Hands, na který anglické holky pějou tolik chvály. A když pějou ony, tak já chci taky pět.

5. Znáte-li španělské plédy a přehozy Euromant, víte, že to, jakým způsobem umí propojit moderní design s tradicí, způsobuje lehkou závislost. Máte jeden a už toužíte po dalším. A jsou tak měkoučké a "chumlivé", že je dáte z ruky jen výměnou za čokoládu (bílá Ritter Sport s lískovýma).

6. Přenosná polička na vanu - ta vážně umí "smejvat stres". Stačí na ni postavit skleničku s rulandským, do stojánku zapřít knížku (v poslední době cokoli od Anny Gavaldy) a na pravobok položit misku s preclíkama (zajímalo by mě, jestli se ještě vyrábí ty slané preclíčky obalené v čokoládě...vražedná, ale nezapomenutelná kombinace). Jedním slovem je to polička na všechno, co slouží k relaxaci a spláchnutí starostí všedního dne. Puff.

7. Sametové křeslo Jazz - láska kráska (v barvě modré, okrové, růžové a kdovíjaké ještě). Sametovosemišový vzhled a buk, kombinace přímo lahůdková. Jen tak se do něj usadit, pustit desku, číst a popíjet něco z domácího baru...jó, to by teda bylo fajn. Moc fajn.

8. Jak by bez nich mohlo začít jaro? Šátky, šály a šálky jsou ty nejbezvadnější doplňky, protože se dají nosit na sto a jeden způsob a i obyčejným černým džínům dodají takový šmrc, že se s nimi člověk rázem ocitne v módních výšinách. Hedvábné šátky nosím ráda i na kabelce nebo uvázané kolem zápěstí, ale co vám budu povídat, nejlepší jsou stejně ve vlasech.


čtvrtek 12. března 2015

Z mojí pracovny aneb návštěva Amélie z Montmartru

Mezi moje velké koníčky patří bydlení, to už víte. Bydlení cizí (budiž věčná sláva lidem, kterým nezbyly peníze na záclony a závěsy), ale hlavně bydlení moje - jeho vylepšování, přeměňování, zpestřování, natírání, hledání opravdových pokladů a radování se z těch správných úlovků a ano, občas taky vyrábění a vlastnoruční tvoření. A nejvíc se mi v tomhle (nejen v tomhle) směru zapalují lýtka na jaře. Sotva venku uvidím první petrklíč, vyrážím na nákupy, hrabu se ve vzornících barev a látek a už mi to pod rozcuchanými kudrnami šrotuje.

Takže - rozhodla jsem se, že letos musím dopřát pár novinek i mojí pracovně. "Bude to chtít něco nového na zeď"...hmm, holka, to se lehko řekne, ale hůř se to pravé ořechové objeví. Hlavně žádná Ikea nebo obrázky z obchoďáků. Spíš něco originálního, neokoukaného, co má šmrnc, co mi dodá dobrou náladu a co bude působit inspirativně a mile. Ale co by to tak přesně mělo být, to jsem netušila...



A pak jsem jednoho večera klikla na Pixers.cz a už jsem v tom byla až po uši; v literatuře se tomu říká náhlé vzplanutí a ve filmech láska na první pohled - tak přesně to se mi stalo, když jsem uviděla velký zarámovaný plakát Amélie. Vybrala jsem si v tom nekonečném množství krásných fototapet, plakátů a obrazů právě ji, protože...protože mě její pohled zas okouzlil. Je v něm totiž ukryto všechno rošťáctví světa (a to já ráda).

Skrývá se v něm chuť rozbíjet špičkou lžičky karamelovou krustu crème brûlée, nořit na trhu ruce do pytlů s luštěninami, otáčet se ve tmě v kině a pozorovat ostatní diváky, měnit v kavárně Deux Moulins osudy lidí a všechny ty zvláštnosti, které představují malé a docela nenápadné každodenní radosti. A nejen to. Vidím v jejím pohledu i jasnou zprávu, že některým věcem není nutné rozumět, že je stačí cítit. A taky že není špatné mít svá malá tajemství (mandlová čokoláda schovaná ve spíži za krabicí s hrubou moukou nebo kasička ohlodaná na kost kvůli ne-o-do-la-tel-ně svůdnému hedvábnému šátku...to jen jako pro příklad). ;)

Je nad slunce jasné, že když člověk zapojí své smysly, objeví díky nim vždycky něco výjimečného.


Ten večer, co jsem plakát Amélie z Montmartru na Pixers.cz vyšťourala, jsem si obrázek s ním vytiskla a nalepila do svého diáře (tam si totiž zapisuju a nalepuju úplně všechno důležité). Dělám to tak vždycky, když mám na něco zálusk. A druhý den už jsem seděla přilepená k monitoru a při objednávání zjišťovala, že si můžu podle libosti změnit velikost nebo polohu obrázku, že si můžu zvolit design plakátu, nahrát na stránky svůj pokoj a snadno si tak představit, jak u mě bude obraz vypadat...zkrátka vyhrála jsem si. A o týden později už jsem měla na míru ušité dílo doma.


Amélie ke mně na (trvalou) návštěvu přijela ukrytá ve velkém balíku a zabalená tak důkladně, že jsme se ji snažili ve dvou lidech deset minut osvobodit z bublinkových fólií a pevných kartonů. Kdybych někomu potřebovala poslat sebe, svěřila bych se do rukou Pixers, protože tak bezpečně a důkladně zabalené zboží se jen tak nevidí. A když jsme Amélii vysvobodili z bezpečnostních bublinek a ochran, objevila se v plné kráse jako kdyby vyskočila z narozeninového dortu. Pěkná, ekologicky a kvalitně vytištěná, v zářivě živých barvách, precizně zarámovaná a potutelně se usmívající. Do minuty už visela nad mým pracovním stolem.


A když nad stolem visí Amélie, můžete si být jistí, že někde poblíž bude i její slavný "zcestovalý trpaslík".


Obraz mi teď dělá nad stolem v mé pracovně veselo a potěší mě pokaždé, když na něj hodím očko. Ze začátku jsem se trošku bála, aby na mě a mé pracovní výkony nechtěla Amélie dohlížet nebo mě nějak nekontrolovala (to bych nesnesla), ale byly to obavy zbytečné (uff). Naopak - jsem s ní jednou nohou pořád tak trochu v Paříži (a to se mi vážně zamlouvá) a navíc mám pocit, jakoby mi říkala: "když se ti právě nechce nic dělat, tak se do toho nenuť; vypni telefon, natáhni se (jak široká, tak dlouhá), vezmi do ruky novou knížku, ochutnej slaďoučké crème brûlée a pak si hezky zdřímni; práce počká". No řekněte sami, může ji člověk nemilovat?! ;) 

neděle 1. března 2015

12 věcí pro (pře)žití, které jsem se naučila

To máte tak. Uvaříte si do tyrkysového hrnku se zlatými puntíky horké kafe, dáte si do něj brčko se srdíčky, listujete svým loňským růžovým diářem a díváte se na dřevěný obraz, který říká, že máte možnost být šťastný...vždycky. Ale panenko skákavá, vždyť mezi lidmi se šušká, že to nejde a už vůbec ne vždycky! Že to neni žádná sranda, být šťastný. To se lehko napíše na parádní dřevěný obraz, ale hůř se to udělá. Být šťastný, to se musí, panáčku, taky trochu umět! No víte, a mně tohle náhodou docela jde; já to umim. Tak míchám tím srdíčkovým brčkem pomalu chladnoucí kafe a píšu pro vás 12 věcí, které jsem se naučila, a které mi v šťastnějším žití pomáhají. Píšu svůj malý seznam tak trochu doopravdy a tak trochu s nadsázkou, tak trochu vážně i trošku nevážně. Protože přesně takový je každý den. Přesně takový je celý život. Trošku hra to je. Ovšem může to být setsakramentsky zábavná hra a nejlepší na ní je, že pravidla (aspoň někdy) určujeme my sami...


12 věcí pro (pře)žití, které jsem se naučila

1. Pokud neudělám něco nečekaného, nic nečekaného se nestane

2. Když ráno vstanu, pokaždé uvěřím, že mě čeká úžasný den

3. Sázka na jistotu - jahodové Labello a červená rtěnka jménem Bacio (Polibek)

4. Strach a pohodlnost jsou ty největší brzdy úspěchu

5. Hloupé, zlomyslné a otravné lidi buď ignoruju nebo jim přikyvuju a myslím si své - rychle je to se mnou přestane bavit

6. Být trochu marnotratná je povoleno

7. Bílé lněné povlečení, knížka, meduňkový čaj a vypnutý počítač zabírají na špatné spaní nejlíp

8. Laskavost, úsměv a vřelost jsou ta největší esa v rukávu

9. Být zvědavá (od rána do večera), protože život za to stojí

10. Nikdy nebudu mít čas, pokud si ho neudělám

11. Nové boty dokážou vyřešit docela dost problémů

12. Sny se plní, ale ne doma na gauči
                                                     ...