sobota 22. srpna 2015

Co je v mém diáři aneb nápady a tipy, jak si vést diář

Slíbila jsem vám, že vás nechám nahlédnout do mého diáře, a tak jsem trošku nervózní. Je to asi jako kdybych vám ukazovala šuplíky s prádlem, intimčo záležitost. Sice ani v prádlovém šuplíku, ani v mém diáři není nic tajného, ale přece jenom mám tváře trochu růžovější než jindy. A když už tedy pro vás svůj diář otevírám, tak vám rovnou naťuknu i pár tipů, co si do něj psát nebo lepit. 

Víte, já totiž viděla už hodně diářů. A překvapilo mě, že se v nich škrtá, že se do nich píšou červeně ty nejnepříjemnější věci (zrovna před pár dny jsem v diáři jedné kamarádky zahlídla obrovským červeným písmem přes celou stránku napsáno "zubař ve 2 hodiny", za tím byly vykřičníky a všechno to bylo třikrát červeně podtrženo..aua, au, auvajs), že se do nich často nepíšou radovánky ani těšení, a že se zkrátka diáře docela zanedbávají. Tak to ne, to by nešlo. Diář je mazlíček, a já vám ukážu, jak je možné si ho vést a udělat si z něj kamaráda. Na červenou barvu a podtrhané nepříjemnosti můžete rovnou zapomenout...

 

Jsem "nezkrotitelně vášnivá papírnička", což v překladu do češtiny znamená, že prostě miluju úplně všechno, co voní papírem. Od knížek, notesů, bloků, blogů, nálepek, washi pásek, kalendářů, přes balící papír, papírové talíře a kelímky, barevná papírová brčka až po diáře.

Diář je pro mě ta nejdůležitější papírnická věc ze všech. Je se mnou celý rok. Je svědkem každého mého dne, se všemi jeho úkoly, radostmi, inspiracemi i překvápky. Svůj diář od Kate Spade jsem s jásotem objevila mezi loňskými vánočními dárky a zatím jsme se od sebe letos nehnuli. Má velké a pevné desky, které vypadají jako barevná knihovna (kromě knižní klasiky v ní nechybí ani malé akvárko, budík, nebo váza s kytkama), uvnitř má zlaté puntíky, na začátku každého měsíce přijde s nějakým roztomilým nápadem (třeba "sing outside the shower") a taky má moře místa. A teď vám ukážu, jak a čím to móře místa zaplňuju.


Malé podvody a nalepovací papírky
Někdy trošku podvádím a opravdu nepříjemné věci si do diáře nepíšu. Mám je tam, to jo, protože diář je moje pravá ruka a mám v něm všechno, ale používám malé fosforové lepící papírky. Šikovná věc. Na takový papírek klidně napíšu "zubař ve 2", ale jakmile je vyřízeno (vyvrtáno, vypláchnuto), už už papírek odlepuju a házím do koše. A pak se jdu za zubařské útrapy odměnit, koupim si voňavku a o té si do diáře provedu záznam velkými písmeny a pěknou růžovou pastelkou. Já si prostě vždycky budu myslet, že příjemné věci je třeba podtrhávat a zapisovat, zatímco ty neveselé zmuchlávat a házet do koše.

Washi pásky
Můj diář je washi pásek plný. Washinky jsou totiž vynález snů. Je to to nejlepší, co mohlo papírenského maniaka mého typu potkat. Svou první náruč japonských pokladů jsem si pořídila před pár lety v eshopu Washipasky. Tenkrát jsem z toho obchodu byla (a pořád vlastně jsem) úplně u vytržení - všechny ty barevné washipáskové kotoučky z Japonska i z celého světa, spousta notesů, svorek, sponek (kancelářské sponky ve tvaru poníků a pejsků jsou moje nejoblíbenější a nejpoužívanější), mašlí a provázků, potištěných sáčků, nálepek, papírových květin, barevných obálek a girland...zkrátka tam žádná papírenská tužba a závislost nezůstane nevyslyšená.

Ono totiž washi pásky, to je tak trochu závislost. Koupíte si jednu a k ní průhlednou krabičku (jakože do ní budete své úlovky během let ukládat). K první washi pásce rychle přibyde druhá, desátá a krabička je za chvíli plná. Koupíte tedy druhou krabičku a už ji plníte dalšími washi páskami a ani se nenadějete, třetí krabička je tu a jisté je, že prázdná bude jenom chvíli. Sbírka roste a papírenský maniak pochrochtává blahem. A když už máte snad všechny barvy a vzory, lovíte unikáty. Páska s motivem Paříže nebo plameňáků...jóéju! 


Všechno je důležité
Do diáře si píšu schůzky, pracovní záležitosti, právě čtené (nebo chtěné) knížky, místa, kde obědvám i večeřím, plány, nákupy, pochůzky, zařizování, výlety, koncerty mého muže s jeho kapelou Singhaia, ale i takové (zdánlivé) malichernosti, jako je 1. letošní ochutnávka točené zmrzliny (vidím, že to bylo v pondělí 13. dubna - ó, šťastný to den!), pečení čokoládových košíčků, chystání oslav nebo třeba posílání (a taky příjímání..no jéje) různých balíčků s dárky, kterými se to v mém světě jenom hemží. Nikdy by mě nenapadlo psát si do diáře jen to, "co musím". Povinnosti a úkoly přece nejsou důležitější než radosti a příjemnosti, ba právě naopak.


Obrázky z filmů
Kdykoli si (obvykle v noci) pouštím nějaký film, zapíšu si jeho název do diáře. Pokud se mi hodně líbil, tak k němu dolepím obrázek, abych na něj jen tak nezapomněla. Moonrise Kingdom (Až vyjde měsíc) je jedna z těch filmových dobrot, které si vylepení do diáře zasloužily. Něco tak dominantně roztomile divného jsem už dlouho neviděla.


Pohledy, fotky a vytisknuté nebo vystřižené obrázky
Lepím si do diáře plno inspirativních fotek a obrázků, vstupenky z kina, koncertů a akcí nebo třeba pohledy, které ke mně připutovaly z neznámých dálek a pak se kochám a prohlížím. Jen tak. Pro radost. O nic jiného nejde.

Průhledná tajná přání
I když mám velký a prostorný diář, potřebuju ještě trochu víc místa (ostatně trochu víc místa potřebuju úplně všude a vždycky) na svá přání. Vyřešila jsem to tak, že si obrázky důležitostí, které si chci pořídit, jednoduše vytisknu na hodně tenoučký a průhledný, tzv. průklepový papír (v papírnictví se průklepáky prodávají ve velkých blocích) a pak ho vlepím mezi stránky diáře pomocí natrhaných kousků washi pásky. Tenhle průhledný "wish list" je z února. Přála jsem si: dřevěné potištěné obrázky, bílou zrcadlovku, růžové ořezávátko jednorožce a jaro. A je docela príma o pár měsíců později zjistit, že se mi všechna moje přání splnila. ;)


Můj diář, to je nejen poznámkový záznamník a radílek, ale taky takový ležérní, nekonvenční a nepatetický deník. Taková pohodovka. To, že si ho šňořím, vybarvuju, že si do něj lepím nálepky a obrázky, a že si tam píšu i prkotiny, které dělají můj den hezčí, je pro mě hodně důležité. Jednak jsem díky svému diářovému zapisování vycvičená vidět všechny hezké maličkosti, nepřehlížet je a radovat se z nich a pak si je jejich zapsáním znovu připomínám, čímž mě vlastně potěší znovu.

A navíc je mé diářování i senza odpočinek. Celý den někde lítám, nestíhám, v hlavě mi pořád něco šrotuje, ale pak přijde večer nebo noc, všude je klid a mě čekají barvičky, pásky, lepidlo a úplná očista. V tu chvíli nejsou důležité nevyřízené e-maily, složenky, pracovní cesty, nádobí ve dřezu nebo nějaká lapálie, která mě přes den potkala; v tu chvíli je důležité jen to, jestli mám na "úterý" použít světle modrou nebo růžovou pastelku a jaká nálepka se hodí nejvíc ke středečnímu ránu. Je to úleva si aspoň jednou denně (a pravidelně) trošku hrát...
http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/diar-papirnictvi/https://bydleni-a-design.zoot.cz/

A na konec mám pro vás pár tipů na roztomilé papírnické věci, které mi teď padly do oka na Zootu. Dělám tam občas svému soukromému papírnictví a diáři radost - nejradši značkama Happy Jackson, Helio Ferretti nebo Disaster. Pro ty mám zkrátka slabost. Mňam. ;)


čtvrtek 20. srpna 2015

(Ne)všední (ne)zbytnosti 3


Prázdniny skončily, což není tak špatná zpráva, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kromě toho, že nám totiž za chvíli nastane čas těšení na různé fajnovosti spojené s podzimem, je teď ideální doba na doplnění zásob pastelek, barevných sponek a taky na poohlížení se po novém diáři (to je vždycky vzrušující záležitost). I já jsem se nechala bez velkého přemlouvání zlákat k malování, pastelkování a užívání si všech "papírových libůstek" (to už jste si asi všimli v minulém článku), a tak vám při té příležitosti v dalších "(ne)všedních (ne)zbytnostech" ukážu, jak vypadá moje stolnopracovní výbava.



Takže co tu máme?

Veselé nůžky (obličej na ně stačilo namalovat černým fixem, takzvaným lakovým popisovačem "paint marker" - stojí kolem padesátikoruny a dá se použít na sklo, dřevo, ocel atd.), sponka do vlasů ve tvaru mašle (používám ji jako svorku na papíry), guma se slonem Koh-i-noor, srdcový nalepovací blok, můj růžový penál z první třídy, do kterého si čas od času ráda ukládám oblíbené tužky a pera, vyšívaný zlatorůžový sešit, zlatá miska na sponky, leopardí tužka Koh-i-noor, svorky ve tvaru diamantu a pusy, magnetická minutka Fifties Forever, kterou používám na to, abych si trochu líp časovala a organizovala činnosti u počítače, japonský penál a moje nejoblíbenější tempera.


Kdo miluje papírnictví stejně jako já, tomu doporučuju udělat si tam malý zářijový výlet a koupit si pro radost nějakou maličkost. Klidně i úplnou blbost. Srandovní ořezávátko, sadu voskovek nebo tiskátko. Člověk nemusí pořád kupovat jenom cibuli, pytlíky do odpadkového koše nebo prací prášek. Někdy je bezva si prostě koupit blbinu na poňochňání duše. 


Tak teda doufám, že budeme mít v novém školním roce všichni samé jedničky. O jedničky ve škole mi ale nejde (koneckonců vždycky jsem měla větší pochopení pro uličníky, než pro šprtouny). Mám na mysli spíš jedničky získané v životě - jednička za kuráž, jednička za nezávidění, za nevztekání se, jednička za plnění svých cílů a snů nebo třeba jednička za dobré chování, při kterém se nezkazí žádná sranda. A když to někdy nevyjde zrovna hned na tu jedničku a něco se po...no pokazí, tak to neva. I koule a průšvihy se dají nějak vyžehlit, když se chce. ;)


úterý 18. srpna 2015

7 věcí

Tentokrát zas zabrousíme do radostných vod a vytáhneme z prudkých vln sedm ryb, čili sedm věcí, které mi v poslední době rozzářily oči. Nebudu vám lhát - vylovila jsem letos v létě z vody i plno děravých hrnců a žraločích bot, ale rozhodla jsem se, že trable, strachy a nesnáze patří (aspoň prozatím) do popelnice s těžkým železným víkem, tak jsem je tam všechny naházela a na to víko jsem si sedla. Proto se tu teď spolu můžeme nerušeně věnovat jen samým příjemnostem. Jde se na to. ;)


1.
Nejhezčí a nejbarevnější elpíčka, jaká jsem si letos o prázdninách pořídila. A kdyby někoho z vás napadlo, že si snad pořizuju desky jenom kvůli pěkným obalům, tak to bych se musela asi začervenat a šla bych vyhrabat nějakou tu Symfonii Mozartovu.


2.
Jedna kamarádka mi poslala obálku s dopisem a s dost rozkošným obrázkem, ke kterému mi připsala: "tady máš jednu oplácanou pin-up girl na tvou obývákovou zeď, tam vedle fotky od Helmuta Newtona, nad ten zlatý ananas". Moc lidí mi nemůže mluvit do toho, jak to mám v bytě uspořádáno, ale pravda je taková, že obrázek oplácané pin-up girl mi teď visí v obýváku na zdi, hned vedle fotky od Helmuta Newtona, nad tím zlatým ananasem. A je to. 


3.
Když taťkovi umřel před pár týdny jeho psík Kuba, tak se to nemohlo nechat jen tak. Teda mohlo by se to nechat jen tak, kdyby mi taťka pořád nevolal, kdyby nebyl smutnej a kdyby se pořád neptal, jestli náhodou na internetu někdo neprodává pejska, který by byl jako Kuba...No, někdo tam náhodou jednoho takového pejska prodával. Takže taťka je už zase vesel a spokojen, protože má Míšu. A blejská se mezi nima na jedno velký přátelství...


4.
Vím, že bych si mohla koupit normální šperkovnici a tam odkládat svoje korále, ale když já to mám radši jinak. Třeba tak, že mám teď Johnnyho. Johnny je bílý jednorožec, respektive můj nový talířek na šperky. Johnny je taky tak trochu tanečník. A když mu sáhnete na zlatý roh, můžete si něco přát (tak já si přeju třeba: "náhrdelník z diamantů, Johnny").


5.
Knížky patří mezi moje největší vášně a často mám rozečteno víc kousků najednou: Everyone Loves Paris je nádherná knížka plná obrázků Paříže (někdy vám ji snad ukážu podrobně), k Eleanor & Park se vracím už potřetí (je to taková svůdná kombinace knižního vtipu a první lásky), Kde se touláš, Bernadetto je už prakticky klasika (aspoň v mojí knihovně určitě) a extra podrobný Průvodce Římem je literatura, kterou teď vyloženě potřebuju přelouskat (možná jste si všimli, že jsem v létě zatím ještě nebyla na pořádné dovolené, ale v poslední době cítím, že všechny cesty, i ta má, vedou do Říma)...


 6.
Ach, Woody Woody Woody! Woody Allen je zlato a já jsem (a vždycky budu) jeho věrná diva(čka), takže když jsem si před pár dny konečně sehnala dvoudílný dokument "Woody Allen: A Documentary" o jeho životě a filmech, upekla jsem si k němu slaný koláč a dívala jsem se a smála se a ujišťovala obrazovku, že budu Woodyho vždycky milovat...no zkrátka pokud taky máte jeho plakát nad psacím stolem a viděli jste už 25x Annie Hall, tak tenhle dokument musíte shlídnout.


7.
Na závěr jsem si nechala něco voňavého. Už asi víte, že jsem velká fanouška organické kosmetiky One Love Organics (podrobnou recenzi jste si mohli přečíst v článku Kosmetika stvořená pro lásku). Čistící jílová houbička ve tvaru srdce, rozjasňující sérum nebo bezvodý balzám krásy...to jsou moje oblíbené lahůdky, se kterýma si doma dělám takové malé domácí lázně. Proto mi nedávno udělalo radost, že už má kosmetika One Love Organics svoje vlastní internetové království Oneloveorganics.cz, kde jsou všechny ty voňavé bio lahvičky a kelímky pěkně pohromadě (navíc s poštovným zdarma a s 15% slevou při zaregistrování), a taky jsou tam články a recenze, takže pro "organické fanoušky" (stávající i budoucí) bezva místo pro život. ;)


Tak jsme tu dneska měli kosmetiku, muziku, filmy, knížky, pejska i jednorožce a zase jsme si připomněli, že radosti se dají hledat a hlavně najít úplně všude. A víte co? Já jdu zas objevovat další, ať je tu pořád o čem psát. :)


středa 5. srpna 2015

Rozdávám dárky od Starbucks

Jsem právě v neklidném Římě, kde je horko, na malých i velkých náměstích tu hrají pouliční muzikanti na klavíry, saxofony a kytary, ulice jsou přeplněné směsicí barevných stánků a v kavárnách se pijí sice pidi kafíčka, zato ale po litrech. A tak vám odtud mávám a kromě horkých italských pozdravů posílám na dálku něco, co vás, doufám, moc potěší. Mám pro vás totiž soutěž pro zpříjemnění podzimních dnů, do které kávový král Starbucks věnoval 3 balíčky (v každém z nich najdete stylový termohrnek a kartu přednabitou na dvě stovky). Pravidla jsou extra jednoduchá, tak neváhejte a polechtejte štěstí. ;)

O co se hraje?
3 balíčky složené z Cold cupu (fialový průhledný termohrnek s víčkem a brčkem) a karty do Starbucks nabité na 200 Kč. (Každý ze tří výherců získá hrnek i kartu.)

Jak se pustit do soutěžení?
Úplně snadno. Soutěžit může každý, kdo uvede do komentáře svůj e-mail. A pokud máte chuť, připište mi do komentáře, na co se v podzimních měsících nejvíc těšíte nebo co máte zkrátka na podzimu nejradši. 

Ráda si sice dělám takovou malou "soukromou kavárnu" na svém pracovním stole, ale teď, když ve Starbucks zase začali nabízet podzimní stálici latte s dýňovým sirupem (Pumpkin Spice Latte), u pracovního stolu mě jen tak někdo neudrží. Tohle dýňové latte s domácí šlehačkou a kořeněným posypem dává podzimu teprve tu správnou "šťávu".

A moc dobrá je i úplná novinka do podzimního počasí - Hot Mulled Fruit Grape - nealkoholický svařák s pomerančem a hřejivou skořicí. Tak pokud vyhrajete v mé soutěži, můžete to s přednabitou Starbucks kartou pěkně roztočit. ;)

A tady už vidíte vaše výhry. Samou nedočkavostí nemůžou dospat tři fialové tumblery a tři karty, za které si můžete v kavárnách Starbucks dopřát dobroty podle vlastního výběru nebo je můžete někomu věnovat. 


Poznámka: soutěž je ukončena, 20. 11. byli na mém FB vyhlášeni vítězové.


pondělí 3. srpna 2015

Kosmetika, která má změnit pleť (a svět)...funguje to?


Crea-m. Má to být "tak trochu jiná kosmetika". Má to být kosmetika pro krásnější pleť a lepší svět. To je filozofie, panečku. Radost pohledět. Teď jenom, jestli to funguje...

Baby, ty změníš svět

Vybavil se mi teď slavný rozhovor z Hříšného tance, kdy se Baby (v perfektních bílých džínách) s Johnnym ocitnou v jeho pokoji hned potom, co Baby přivedla ke zraněné tanečnici Penny svého tátu (lékaře), přestože věděla, že si tím vykoleduje megaprůšvih.

Johnny: Nikdy jsem nepoznal někoho, jako jsi ty. Věříš, že změníš svět. Někdo je v průšvihu, ty mu pomůžeš!
Baby: A já doběhnu pro tatínka. To je podle tebe nějaká statečnost?
Johnny: Dojít pro něj, to chtělo pořádnou kuráž!

Baby je bezva a stejně tak všichni, kteří mají pro strach naděláno uděláno. Ono třeba vstoupit s něčím novým na "minové" kosmetické pole, kde už jsou karty dávno rozdané, to chtělo asi taky velkou kuráž. A ještě k tomu dělat i zdánlivě obyčejné věci jinak, třeba s větším nadšením, s větší vášní a šetrně k životnímu prostředí. Jsem ráda, že tu kuráž španělská značka Crea-m, která vznikla vlastně nedávno (v roce 2013), měla, protože ji znám sice teprve rok, ale už se zařadila mezi moje darlingy. Ono to totiž těmhle "crea-movým nováčkům" funguje. A setsakramentsky dobře.


Kdo že to tady šíří radost?

Crea-m kosmetika je bez chemických konzervantů, bez parabenů, netestovaná na zvířatech a prodává se v recyklovatelných obalech. A přestože obaly jsou bílé s jednoduchými černými (very sympatickými) nápisy, pro mě je Crea-m přímo exoticky pestrobarevnou kosmetikou, aspoň podle rozhýřených emocí, které ve mně vyvolává. To bude asi tím jejím humorem a šmrncem, to bude asi těma vůněma a jinakostí nebo tím horkokrevným španělským místem narození. A taky tou radostí ze života, kterou kolem sebe šíří, a kterou já mam rád. Hodně rád.

Je fajn, když má člověk z kosmetikování a hýčkání nejenom pleť jako z hedvábí, ale když má zároveň chuť něco udělat. Ne s celým světem, ale s tím svým. Aby byl hezčí. Hebčí. Lepší. Při měnění světa je třeba začít výhradně u sebe a Crea-m to zkrátka umí pěkně decentně připomínat.

Tak a teď už tu čekají dva voňaví fešáci, aby se vám představili.


Oční gel Crea-m k snídani

Napřed si ráno sundám pruhovanou masku na oči, pak vypiju (hekto)litr kafe, pak usrknu trošku čaje, smlsnu něco dobrého a jemně kolem očí vklepám oční gel Crea-m. Pravou ruku mam na srdci, dívám se vám přímo do očí a říkám - tenhle oční gel je prostě geniální.

Používám ho obvykle i večer, ale nejdůležitější je pro mě ráno. Umí si totiž poradit s oteklýma očima, zmírňuje tmavé kruhy a zjemňuje drobné vrásky, takže není vůbec poznat, že jsem zas v noci koukala na filmy (no jo, i na Hříšný tanec). Má lehoučkou gelovou konzistenci a je celý takový příjemně svěží, chladivý a voňavý.

A navíc roztomile a sympaticky motivuje k tomu, aby člověk neseděl s rukama v klíně a díval se na svět kolem sebe bez klapek na očích: "Those who do not see this world needs a very deep change, are completely blind".


Hydratační zpevňující krém - před posledním zívnutím

Pěkně rychle nám ten den utekl; už je skoro tma. Světla blikají, nějaká ta zářivá hvězda se pokouší o noční poetiku, člověk má na sobě po koupeli sotva osušku a to je ten správný čas na to osušku odhodit v dál a dopřát tělu slastně voňavý Moisturizing cream pro péči o tělo, který se rychle vstřebává a pěkně pleť zjemňuje a vyživuje.

V letáčku u krému se píše, že "kdyby Kleopatra bývala znala Moisturizing Cream, nebyla by bývala schopná bez něj žít." Hah, jsem odhodlaná Kleopatru plně zastoupit. Mám veleráda ty večerní chvíle, kdy je pokožka čisťounká, hydratovaná a provoněná a kdy si opravdu připadám tak trochu jako Kleopatra (akorát v zrz provedení). Pak už stačí jen zííívnout a prožít ve spánku pár přehnaně romantických snů.

A co nám říká obal krému tentokrát? "Humans need water. Water does not need humans. Vivi needs Crea-m". Ta poslední věta zatím na lahvičce není, ale snad to tam výrobci brzy dopíšou.


Odlet za pět minut

Když už jsme u toho snění, tak to si člověk může užít i ve dne. Třeba já bych teď ráda naskočila do toho obrovského papírového proutěného koše a nechala se odnést někam daleko. A až se v červených šatech s puntíky a s hlavou v oblacích budu vznášet, vezmu s sebou  určitě i tubičku očního krému Crea-m (mezi oblaky oči rádi otékají) a nenechám doma ani vás. Nastupte si, balónová cesta kolem zeměkoule právě začíná. 

A než v oblacích nabereme rychlost snů, můžete se zatím procházet vtipným nakrémovaným světem na Creamcosmetics.cz a pak vzít kostičkovaný papír a pořádně si pod vlivem inspirace "zakolážit". ;)


neděle 2. srpna 2015

(Ne)všední (ne)zbytnosti 2

Máme tu začátek týdne a k novému týdnu se hodí nový článek. A protože je hic jak v hotelu Ritz, a většina z nás sotva dýše, čte a píše, nebude to dneska nic dlouhého. Dáme si zas takovou rychlovku, kterou navážu na (ne)všední (ne)zbytnosti č. 1. Takže bez čeho se zrovna teď ne a ne a neobejdu?




1. Pohled z antikvariátu, na kterém Brižit hraje na kytaru (zarámovat a pověsit nad postel!)

2. Prskací žvejkačky Pop Candy, které dovedou jednoho pěkně rozdovádět. Nejlepší je, když je horká letní noc, ve městě je pouť, já si nesu plnou náruč z lásky vystřelených papírových růží (obvykle dvě nebo tři) a do pusy si sypu prskací žvejky (dají se taky vystřelit ve střelnici, ale visí asi na deseti špejlích, takže v krámu vyjdou asi o tři stovky levnějš). ;)

3. Karl Lagerfeld a jeho parfém Women. Letní, lehký, nevtíravý. V přeplněné tramvaji ho někdy nenápadně stříkám na vybrané spolucestující. Na co si ale teď od mého oblíbeného Karlíka brousím zuby, tak to je jeho fungl nová vůně Karl Lagerfeld Paradise Bay, která má vonět jako tropický ráj, bělostné pláže a poklidné zátoky...mmm.

4. Sluchátko k mobilu - jedna z mých nejnepostradatelnějších nezbytností. Jednoduše se připojí k chytrotelefonu a pak se přes něj volá, skajpuje nebo třeba poslouchá mjůzik.

5. Multifunkční zázračný olej Nuxe - asi moje nejnepostradatelnější věc, se kterou jsem letos oslavila 10. balení (umím být věrná). Každé balení mi vydrží zhruba půl roku a to ho pravidelně používám na pleť i na vlasy. A pro fajnšmekry je naprosto skvělá vyletněná rozjasňující třpytivá verze (s ní okamžitě zapomínám na to, že existují nějaké mejkapy nebo bronzery).

6. Bílá čokoláda s lentilkama = moje dnešní (geniální) svačina.

Tak ať žijou (ne)všední (ne)zbytnosti! ;)