středa 15. června 2016

Tajemné kouzlo dopisů + Postcrossing

Žijeme ve fofrdobě. V době rychlých mejlů, bleskových facebookových zpráv, v době twitrování, instagramování, šedesátiznakových esemesek a dalších "vymožeností". Klikáme, klikáme, odpovídáme, postujeme, rychle sdělujeme...a občas zapomínáme, že...jedna z nejhezčích věcí je sednout si (nebo se v pololehu uvelebit na posteli), vzít do ruky papír a tužku, zpomalit a třeba napsat dopis.

Hodně lidí říká, že nemají čas. A už vůbec nemají čas na psaní dopisů. Napsat ho, sehnat známku, vážit cestu k poštovní schránce nebo nedejbože na poštu, pak čekat dny nebo týdny na odpověď...máme přece mejl. Ale jen my, kdo známe kouzlo voňavého psaní, víme, proč je psát. Protože příprava dopisu je ten nejlepší relax, že je to "vyblbnutí", kreativní zábava a dělání (oboustranné) radosti. Víme, že když se chce, dá se jednou za čas chvilka na dopis uloupnout. Čas máme. Máme ho vždycky na to, nač si ho chceme udělat. 

Už jsem to před pár dny nakousla u mě na facebooku. Že totiž psaní dopisů patří mezi nejpříjemnější chvíle a že je parádní si takové chvíle čas od času dopřát a užívat si potěšení z vytváření psaníčka a z představy, jakou udělá radost tomu, pro koho je určené.

Dnešní článek je celý dopisový. Dopisy si to zaslouží.


Úsměv, prosím
Nejen dopisy, ale taky pohledy mají svou čaromoc. Když se objeví v plechové schránce, úsměv se dostaví úplně samozřejmě a spontánně...a hned tak ze rtů nezmizí, to mám vyzkoušené. Ty s nejhezčími obrázky se pak dají vystavovat, lepit do inspirativních sešitů nebo schovávat do velkých papírových krabic se saténovou stuhou.


Začalo to nevinně
Takhle nějak začala moje dopisová vášeň. Jednoho dne jsem totiž na půdě objevila hnědý kožený kufřík, který byl plný dopisů. Ne mých, ne pro mě, ale dopisů mojí mamky, která si vyměňovala barevné obálky s lidmi z různých koutů země i Evropy. A já se tenkrát do šustění dopisního papíru, pestrých známek i malých dárečků uvnitř obálek bezhlavě zamilovala. Brigitte Bardot a namalovaný a vystřižený Mickey byla moje kořist, kterou už jsem, mamka snad promine, do jejích obálek zpátky nevrátila.


Sbírka dopisáků
Tak se zrodil můj "dopisový koníček". Dopisní papíry jsem si začala přát ke všemu a za všechno -  jako odměnu za vysvědčení, za pomáhání se sběrem brambor (já byla fakt šoumen), za injekci bez pláče i ke všem svátkům a narozeninám. Moje sbírka rostla a s ní i počet dopisovacích kamarádů a přátel. Tyhle dopisáky z fotky jsem milovala úplně nejvíc.

Napsáno z lásky
Na úplně jiný level se psaní dopisů dostalo, když jsem se zamilovala. On byl nejúžasnější. Měl číro, tričko popsaný fixkama, na zádech futrál s baskytarou a nosil mě na rukou. Akorát nechtěl psát dopisy...byl to největší nepsavec, jakýho si dokážete představit. Nakonec (sláva sláva) mi jich napsal celej tenhle štos (a byly krásný). Píše mi dodnes...a svoje dopisy (nebo spíš minivzkazy) mi nechává na polštáři, když vstane dřív než já.


Rozdivočelé obálky
Pořád ještě posílám pohledy a tlusté obálky. Jak ráda říkám - z radosti a pro radost. Kamarádkám a občas stihnu odepsat i některým mým čtenářům. Na obálky maluju vodovkama, lepím na ně samolepky, washi pásky a kreslím na ně legrační figurky. Vyřádim se a pak si jdu zas po svých povinnostech.

Na délce nezáleží
Moje dopisy jsou krátké. Opravdu se přiznávám, že ze sáhodlouhého vypisování příběhů a historek jsem už dávno vyrostla. Ale ráda vkládám do obálek malé kartičky s citáty, pár milých řádek, pytlíčky s krémy, tajuplné vzkazy, nálepky, vonné papírky, barevné sponky na papíry, mini čokolády, pohledy nebo vylisované čtyřlístky (ale už dlouho jsem žádný nenašla; nevíte, kde rostou?). 


Dopisy dnešní
A taky dopisy pořád ještě (a hodně ráda) dostávám. Dopisy hezké, moc hezké. Třeba tenhle je Lucinkovský. V bílé obálce se zlatými puntíky mi Luci před pár dny poslala s milým dopisem taky kočičí pohled, sponku a washi pásku s Malým princem, spoustu samolepek a dva andělské kolíčky. To bylo radosti!


A další dopis je taky Lucinkovský, ale tentokrát od jiné Lucie. Ve vyšperkované obálce na mě čekala, kromě dlouhého psaní, všelijaká překvápka jako placatí dřevění zajíčci, různé druhy japonských samolepek, sáček se zeleným čajem (výborný nápad), různé kartičky a zlaté hvězdy. Já se mam. ;)


A pak tu mám jeden dopis v růžové obálce od Terezky, která před pár dny odpromovala a je z ní pani doktorka. Víc takových hravých lékařek! ;) Uvnitř jsem našla malovaný a ručně psaný citát, náramek s přívěskem ve tvaru ananasu, fotku moře modrýho a tak vůbec. Prostě dopis, jaký chceš ve schránce objevit.


Poctivě vedený seznam
A ještě tu mám jednu takovou legrácku. Když mi bylo asi 11, vedla jsem si opravdu důslednou "dopisovou agendu". Když jsem tenhle záznamník před časem objevila, nevěřila jsem vlastním očím. Takže - své místo v něm měly kolonky s datem, kdy mi od někoho přišel dopis, od koho byl, kdy jsem na něj odepsala, jak byla vyvedená obálka (známkování jako ve škole - takže jsem nekompromisně rozdávala dost pětek...fakt jsem byla hustá) ;) a dokonce jsem nepodcenila ani údaj, kolik popsaných stránek odesílatel vytvořil. Ale nedivte se, chtěla jsem se stát učitelkou.


Pohledy z celého světa? Postcrossing to jistí.
Pokud milujete pohledy a toužíte po tom, aby vám chodily do vaší nedočkavé schránky pohlednice ze všech koutů světa, zkuste Postcrossing. 

Co to ten Postcrossing vlastně je? Většina psavců už ho dávno zná. Kdo ne, vězte, že je to čím dál tím oblíbenější způsob výměny pohledů (nebo i dopisů) s lidmi z celé zeměkoule. Vzrůšo! Principem je poslat pohlednici do jakékoli země, kterou si náhodně vylosujete po jednoduché registraci na Postcrossing.com. Za každou odeslanou pohlednici vám naopak jedna do schránky z některého koutu světa přistane. Na svém profilu si dokonce můžete zvolit preference, třeba s jakou tématikou byste rádi pohledy dostávali (motivy zvířata, Francie, herci fešáci,...).

Zkrátka a dobře - díky Postcrossingu můžete tak trochu "procestovat" celý svět, objevovat neprobádané kultury, začít sbírat známky, nacházet nové kámoše nebo si třeba zlepšit cizojazyčné umění. Anebo se prostě prostřednictvím cizokrajných pohledů můžete jen tak potěšit. Pokud pořád ještě váháte nebo tápete, podívejte se na Postcrossing.cz.

Každopádně - všem dopisům a pohlednicím zdar a třikrát hur hur hurá! Bylo senzační si s váma připomenout, jak moc fajn je psát a malovat a posílat malé obálky poštovníma vrabčákama...
...tak teda piš piš piš nebo tě sní myš


neděle 12. června 2016

Dárky a překvapení, olejové parfémy, pivoňky a kousek Itálie

Příjemná překvapení a dárky - když je nečekáš - jsou nejlepší, to se rozumí samo sebou. To je pak člověk krásně zaskočený, oči mu jiskří a tváře hoří...dopisy a malé balíčky, které přijdou "jen tak" mají prostě největší kouzlo. A ke mně jeden takový nečekaný a very tajemný dárek ve velké krabici před pár dny poštou přilítnul. Vlastně pořádně ani nevím proč. Ačkoli...nejspíš pročradost.

A tak děkuju pošťákům a jedné dívce Astrid, která mi nechala v krabici vzkaz, abych si dárky užila a abych si letos vychutnala aspoň jedno opravdové lenošení (holka zlatá, bude toho lenošení určitě víc) a dokonalou relaxaci. A to zas jó, to mně se nemusí říkat dvakrát. 


Tak jsem za relaxací vyrazila hned. Popadla jsem novou pruhovanou tašku s tyrkysovými uchy, lehký pléd, navoněla se parfémovým olejem Frais Monde a běžela jsem do města - pro bazalku, bagety a kytky do vázy...pivoňky, se ví.


Zleva na fotce: pléd FM, zlatý brejle, provoněná sada s vůní jiskřivého a osvěžujícího bergamotu Frais Monde a rádio Sunny Life.

Pokud italskou značku Frais Monde ještě neznáte, bude vás možná zajímat, že za jejím vznikem stál chlapík v bílém plášti, lékař Giuseppe Gualtieri, a že má Frais Monde svůj vlastní termální pramen, je hypoalergenní a neobsahuje parabeny, PEG ani nikl. A má ve svém portfóliu i úžasné parfémované oleje...

S parfémovými oleji Frais Monde jsem se seznámila díky loňskému Ježíškovi, který mi jeden italský vonný olejový parfém nadělil. Nevěřila bych, jak intenzivně vůně drží (a to i na mě, na smolařce, na které obvykle nedrží skoro nic s výjimkou Chanel Coco Mademoiselle, kvůli které mě lidi občas zastavují i na ulici a ptají se "co to je za vůni") a jak umí během dne košatět a růst a překvapovat. Parfémované oleje Frais Monde stojí kolem 230,- a stojí za to. ;) Jsou ukryté v malých lahvičkách, takže ideální i do kabelky a stačí opravdu jen kapka na zápěstí nebo za ušisko, aby se "ten voňavý pocit" vznášel celým dnem.


A jak jsem se tak voněla Itálií v lahvičkách Frais Monde, v ruce se mi houpala pruhovaná taška a můj nový pléd hrál s jarním větrem bláznivě ufoukanou hru, která neměla žádná pravidla, vzpomněla jsem si (bez ohledu na počasí) na Itálii, kde se pokaždé cítím blaze bezstarostně.

Vzpomněla jsem si na dlouhé týdny strávené v tajnůstkářském a uspěchaném Římě s malými růžovými auty, na okouzlující Toskánsko, na všechny italské suvenýry, na film Pod toskánským sluncem, na malé jahodové košíčky, na panna cottu s malinovou omáčkou ve stejné barvě jakou měly ubrusy v naší oblíbené kavárně, na horké ulice s fontánami, ze kterých prýští chladivě konejšivá voda, na nákupy slaměných klobouků a starých náramků na vintage trzích, na všechna zmrzlinová pokušení, kterým ráda podléhám, na večerní ovíněné dýchánky, na pomalované dlaždice, na ochočené racky i líné kočky, a nemohla jsem odolat vzít vás na malou chvíli s sebou...