čtvrtek 27. října 2016

7 věcí

Je úplně jedno, jestli jde o nový parfém Chanel, dobrou knížku, vonné sáčky v prádelníku, čokoládový dort, úlovky z obchodů, procházku na čerstvém vzduchu zakončenou skleničkou červeného, růže ve váze nebo skvělý film v kině - jednou za čas se tu zkrátka v rubrice 7 věcí může objevit cokoli (podmínka je jediná - musí to být něco, co mi v poslední době udělalo opravdu radost). 

Takže co mi rozzářilo oči tentokrát? ;)


1. Stůl z jedlového dřeva je třeba

Konečně jsem sehnala ten pravý konferenční stůl. Přesně takový, jaký jsem si přála (z poctivýho a světlýho jedlovýho dřeva) a na něj si můžu odkládat svoje nejmilejší věci (ano, třeba otvírák s plameňákem) nebo "coffee table books" a taky u něj můžu sedět s přáteli a filozofovat (nebo aspoň debatovat tom, jestli má v dnešní době vůbec ještě filozofování smysl). ;)


2. Provoněný domov

Jsem už teď zase ráda doma. Zatímco v létě jsem pořád v luftě, jakmile se dny začnou zkracovat, zase se tisknu a tulím ke svému domovu. Jeho vřelou náruč mu teď oplácím tím, že ho opečovávám, zvelebuju a občas ho trošku navoním, parádníka. Oblíbila jsem si jemné bytové vůně umístěné na těch správných, strategických místech. Pomandér zavěšený na ramínku ve skříni, někdy hřejivá aromalampa na okýnku v koupelně nebo můj favorit - vonný sáček The Scented Home s vůní čerstvě vypraného prádla uložený ve skříni mezi saténem a krajkami...to všechno umí pěkně podtrhnout útulnost a zpříjemnit čas, který člověk doma tráví. 


3. On má svaly, já mám čáry

Arnold Schwarzenegger (pro přátele Árný) mě potěšil - mám totiž ráda vtipné černobílé pohledy. Na tomhle (z Nanu Nana) je Árný ještě mlaďoch ušatá (rok 1977).


4. Duhová kočka, návrat ke kořenům

Ani vám neumím popsat, jak velkou radost a vejskání mi způsobila tahle duhová kočička - stojánek na kosmetické štětce. Měla jsem ho jako malá a zbožňovala jsem ho. V průběhu času ale kočička někam zmizela a s jejím nalezením to vypadalo bledě. Já ale pořád doufala, že se jednou objeví...A teď naši reorganizovali půdu a duhová kočička se našla. Tanec štěstí jsem si zatancovala hned dvakrát dokola. Je to taková ta stará (ještě poctivá) Čína, kdy se na figurky malovala očka ručně a kdy vám takové kousky při troše opatrnosti vydržely věky. Takže - ať žijou ztráty a nálezy!


 

5. Nový parfém Chanel N°5 L’Eau

Jako velká milovnice a fanouška značky Chanel jsem se ohromně těšila na letošní září, kdy měla světlo světa spatřit naprostá novinka z dílny Chanel - parfém Chanel N°5 L’Eau. Tváří kampaně je Lily-Rose Depp (dcera Johnnyho Deppa). Vůni Chanel N°5 L’Eau vytvořil Olivier Polge jako lehkou a svěží sestru sofistikované (a pro mnohé příliš těžké) "šanel nula pětky". A jak voní?

Můj natěšený nos tedy (zatím jen ze vzorku) vyzkoušel, jak se to Olivierovi povedlo. Tak určitě. ;)  Parfém (resp. verze EDP) Chanel N°5 L’Eau je opravdu jemnější a "stravitelnější" než klasika N°5, ale tu typicky smyslnou pudrovost klasiky nezapře. Je krémově hedvábná, mýdlové složky si podávají ruce s květinami a květiny se špetkou citrusů. Je hezká, něžná, čistá. Koupím. Teda až nebude stát 50 ml 3000,- (výdrž totiž není vzhledem k ceně nijak závratná - tak za dvě hodiny se, potvora jedna, odporoučí neznámo kam).


6. Růže ze zahrádky

"Domácí" podzimní růže mám ráda a popravdě - jsou lepší než jakýkoli Chanel. Mamka na mě vždycky myslí a přiveze mi je, abych si s nimi mohla rozveselit sychravé dny. Žasnu nad tím, jak voní a jak jsou dokonalé. A jak speciálně žluté růže rozzáří pokoj a mají stejný účinek jako jarní paprsky.


7. Podání pomocné ruky

Zamilovala jsem se...jak mnozí víte, do toho kluka na obrázku už před spoustou let a do téhle stříbrné tlapky z interiérového království Alamaison.cz teprve nedávno. A tak mi teď malá elegantní packa podává nejen pomocnou ruku, ale taky fotky, obrázky nebo lístky s úkoly. Dělá mi spolehlivou společnici v pracovně, občas mi taky v kuchyni svým pevným stiskem hlídá recepty, a když píšu dopisy, drží nejen obálky, ale taky jazyk za zuby. Protože, a to je jistá věc, v dopisech bývá plno tajemství a pikantností, o kterých se prostě nemluví. Tak víte co, já jdu zrovna jeden takový napsat...;)


čtvrtek 20. října 2016

10 tipů pro šťastnější podzim

V cukrárnách začala vonět skořice. A v jedné dokonce (asi omylem) pustili nějaký vánoční song (od té doby tam chodím každé ráno, co kdyby náhodou...). A na hlavě mi přistál kaštan, když jsem se schovávala pod velkým stromem před deštěm. Taky v restauracích oslovitě zdražují (pod mrakem "elektronické evidence tržeb") a v obchodech mají plno bot s kožíšky. Takže období podzimních zkracujících se dnů je tu, o tom už nemůže být pochyb. Je tu se vším všudy a ještě s něčím navíc. 

Slýchám teď často, jak je ten podzim hrozný a že to teď nebude stát až do jara za nic. Proboha, až do jara? Jak říká Christoph Quarch: "Dvě věci jsou v našich zeměpisných šířkách zvlášť oblíbené: naříkat si a stěžovat si na nářky ostatních". Ale to já tady podporovat nebudu. Vždyť letošní podzim má zas plno chutí a vůní, je hezky barevný. Na splíny vážně není čas.

Dala jsem hlavu dohromady a posbírala z mého archivu malých radovánek 10 tipů (kosmetické, knižní, pochoutkové i módní), které dělají na podzim radost mně. A teď je posílám virtuální poštou k vám a přeju si, ať v nich objevíte nějakou tu inspiraci pro veselejší dny (protože kdo by čekal až do jara?). ;)


Zleva: 1. třešňová rtěnka, 2. kniha Láska z Paříže, 3. kámen ametyst, 4. boty do (ne)pohody, 5. večerní šaty, 6. kašmírový svetr, 7. vanilková svíčka, 8. veganský koláč, 9. kořeněná káva, 10. huňatý župan.

10 tipů pro šťastnější podzim

 

1. Zamilovala jsem se do téhle třešňové rtěnky (Alverde, odstín 53 Cherry) a pasovala jsem ji na novou podzimní rtěnkovou královnu. Výrazná, krémová, jemně lesklá a díky jojobovému oleji rty nevysušuje. Jak říkám - královna.

2. Knížka Láska z Paříže (Alexandra Potter) má směle nakročeno projasnit podmračené dny. "Pařížský byt, co zůstal sedmdesát let zavřený. Balíček dopisů, v nichž si milenci slibují věčnou lásku, vůně starého parfému, gramofonová deska s nostalgickým šansonem J´attendrei (Budu na tebe čekat). Tajemství, které doufá, že je někdo odhalí..." Už podle anotace se zdá, že tohle je to pravé čtení pro nekonečné večery.

3. Pokud máte pocit, že s podzimem na vás jdou chmury anebo jste to právě vy, co se mě v e-mailech ptáte na to "jak se zbavit podzimních depresí", můžete vyzkoušet (ještě) jeden trik - léčivý ametyst, který chrání proti negacím, pomáhá potlačit smutek a splín a celkově zklidňuje rozbouřenou psychiku. Pokud si ho dáte pod polštář, měl by pomáhat s lepším spánkem. A jestli na duchovní kamení nevěříte, tak si ho prostě jen tak pověste na krk - šperky z něj jsou okouzlující.

4. Je fajn odhodit pantofle a žabky a s klidem zapomenout na lakování nehtů na nohou. Teď je čas na apartní kotníkové kozačky nebo super pohodlné boty, které nohu obejmou, zahřejí a které nás třeba i dovedou na ta nejzajímavější místa na světě. Uvidíme...

5. Jakmile se stromy začnou zabarvovat žlutou a červenou, vzduch zavoní spadanými kaštany, listím a čokoládovým kapučínem, začínám mít známý chvějivý pocit a roztančenou náladu. To jsou totiž jasné signály, že se pomalu blíží večírky, párty a plesy a každý podzim tak zkrášlí třpytivé lodičky, šperky, drdoly vyčesané "na Bardotku" a půvabné společenské šaty. Tak muziko hraj, jde se trénovat!

6. Těžko bych mohla psát o tipech pro šťastnější podzim a nezmínit malý kousek oblečení, který dokáže vnést chlácholivé teplo do každého studeného dne - kašmírový svetr. Svetr, který při správné péči vydrží věky, svetr, který se k vám umí přitulit, odehnat chlad a něžně a s lehkostí vám namluví, že jste ta nejvýjimečnější a nejkrásnější žena pod sluncem. Nemáte důvod mu nevěřit. Krásné svetry a šály (i z čistého 100 procentního kašmíru) najdete třeba na Otto-shop.cz.

7. Je tolik "příchutí a přívůní" svíček, ale já mám své staré známé, své osvědčené vonné parťáky. Teď na podzim u mě doma září hlavně vanilkové svíčky, ale musí být navíc šmrncnuté nějakým kořením. Teprve pak to má ty správné grády.

8. Všude je plno dýní. Tak co s nimi? Zavařené, zapečené...hmm...ale hlavně - dýňový koláč. To je nejlepší sladká podzimní klasika. Jenže tentokrát to bude trošku těžší; potřebuju totiž koláč bez lepku a pro vegany (aneb když muži vašeho srdce doktoři zjistí silnou alergii na lepek a kravské mléko a tím pádem nemůže jíst skoro nic z toho, co má rád). Ale my si nějak poradíme, jako vždycky.

9. Ke kávovým sedánkům se nenechám nikdy příliš pobízet, obvykle na nich dokonce bývám jako první. S příchodem podzimních dnů se ale u mě na kávovém moku ledascos změní. Musí být hřejivější, pikantnější a sladší než jindy. Místo cukru lžička medu, malinko vanilky a skořice. Nebo trošku nebojácného Orientu v podobě hřebíčku a kardamomu. A když je chuť na kávu trošku ostřejší, šup do ní se špetkou chilli nebo citronové kůry. Lahoda.

10. Jsou hezké ty saténové župánky "tralala" a úplně živě si dokážu představit filmovou scénu, kdy z takového županu vykukuje ladná nožka, laškovně se ve vzduchu pohupuje a dává tak na srozuměnou, že "tenhle večer by mohl být dlouhý". Jenže & ale - já mám prostě nejradši ty pravé huňaté župany. Bílé nebo růžové, načechrané a teploučké. Protože podzim si žádá své...

Tak teda - pochytejte všechny radovánky, které podzim přináší, a užijte si. O nic jiného vlastně nejde. ;)


čtvrtek 13. října 2016

5 šik nápadů, jak si netradičně ukládat šperky a poklady

Mám to teď doma vzhůru nohama. Předěláváme, přestavujeme, přezařizujeme a já si tu dlouhou cestu k cíli (přičemž cíl je jasný - mít to doma lepší, novější a ještě hezčí) užívám. Hledám v obchodech ty nejsprávnější kousky a taky vyrábím a vymýšlím jednoduchá řešení. Třeba jak netradičně ukládat cennodrahokamnosti. Celou řadu z nich jste viděli v článku Z mého toaletního stolku, ale tentokrát se na to mrknem z trochu jiné stránky.

Možná si říkáte, že je úplně jasná věc, kam si dávat malé poklady a šperky. Přece do šperkovnice, to dá rozum, to každý ví. Ale znáte mě, mám ráda neokoukaná řešení, která nezaberou moc času. Vídám kutily, kteří vyrábí měsíc (a rok k tomu) složité věšáčky na korále nebo detailně vyřezávané šperkovnice a spotřebují při tom spoustu čokolády, hřebíků, majzlíků a kladívek. Ale to není nic pro mě (teda až na tu čokoládu), já chci něco hodně rychlého a k tomu šik.

Proto vám dneska ukážu 5 svých oblíbených a netradičních míst, kam si ráda ukládám své třpytivé kousky a malé marnotratnosti a které se dají vyrobit prakticky za pár minut.



1. Šperkovnice z bonboniéry 

To si takhle zamíříte do cukrárny. Koupíte tam tu nejhezčí bonboniéru (já sázím na bonbóny zn. Godiva), protože máte proč se odměnit (věřte mi, vždycky se najde důvod). Doma si dáte nohy nahoru a ochutnáváte jeden kousek za druhým, až je bonboniéra prázdná. Hurá! To je ten správný čas vzít do ruky zlatý sprej, nastříkat vnitřek krabičky zlatou barvou (pokud je tedy původní barva hnědá, tak jako to bylo v případě mojí bonboniéry), nechat řádně zaschnout a pak už jen čokoládové dobroty nahradit těmi blyštivými.


 

2. Prstýnková cesta do Paříže

Vracím se tam ráda kdykoliv, třeba i jenom na chvilku. Letadlem nebo když zavřu oči...A tak mě těší tenhle přívěsek na klíče ve tvaru Eiffelovy věže, který používám jako domov pro mé nejdůležitější prstýnky. Mám ho na nočním stolku a vždycky, když sem prstýnky před spaním odkládám, vzpomenu si na to, jak umí Paříž v noci zářit.

Jak jsem si tenhle duhový stojánek na šperky vytvořila, si můžete připomenout tady.

 

3. Střevíček pro Popelku

"Glamour styl" nemůže uškodit. A už vůbec nemůže uškodit používat věci pro úplně jiné účely, než pro jaké byly stvořeny nebo koupeny. Pořídila jsem si kdysi zlaté lodičky, ale nějak se mi je nepodařilo provětrat na žádném divokém večírku. Na schovávání v botníku jsou příliš zářivé, a tak jsem v nich jeden čas měla dekorativní úschovnu pro mé oblíbené šperky. Náušnice a brože zavěšené na okraji střevíčku, uvnitř hodinky a pár náramků. A když se mě návštěvy ptaly, kde jsem tuhle střevíčkovou šperkovnici sehnala, jen jsem mávla rukou a řekla: "u Bati, přece u Bati". ;)


4. Pohled, sirky a už se to třpytí

Tuhle "šperkovnici" jsem si vytvořila, když jsme jednou ve Francii bydleli v tak maličkém hotelu, že se tam na pidi noční stolek (vlastně to byla spíš taková mrňavá polička u postele) nevešlo vůbec nic a já si potřebovala bezpečně odložit svoje řetízky a náramky, které jsem si tam tehdy koupila. Vzala jsem pohled, nůžkama do něj "vyvrtala" čtyři dírky, prostrčila do nich větší sirky a olalá, papírová šperkovnice, která nezabrala skoro žádné místo, byla na světě. Praktikuju to tak někdy (nejen na cestách) dodnes.

 


5. Ozdobený slaměný klobouk

Slaměný klobouk pověšený na stěně v chodbě přímo volá: "nenech mě tu jen tak zahálet a lelkovat; buď si mě dej na hlavu nebo mi dej nějakou činnost". A protože než by se člověk s takovým ukřičeným kloboukem dohadoval, je lepší ho poslechnout a nějak ho zaměstnat, takže na něj odkládám náušnice (jednoduše je provleču otvory v klobouku). Zabiju tak dvě mouchy jednou ranou (jen obrazně, ve skutečnosti bych na mouchu nevztáhla ruku) - před odchodem do víru města můžu v rychlosti sáhnout po svém náušnicovém jmění a trošku se dozdobit a zároveň je zaměstnaný klobouk konečně spokojený a zticha.


Jaké a kde

Šperky, které vlastním, miluju a mají pro mě všechny nějaký význam. Jsou odměnou i milou vzpomínkou na někoho nebo na něco hezkého (třeba tuhle mašličku jsem koupila na trhu St. Ouen za jedno euro). Ráda šperky dostávám anebo si je kupuju na cestách. Kdykoli se "obléknu" třeba do řetízku z Florencie, okamžitě se tam (aspoň na chvilku) přenesu.

Na internetu si šperky pořizuju jen občas a pokud ano, tak jen ze zahraničí - nejradši od zn. Bumhemian (posílají balíčky ale až z USA a clo bolí). V Čechách je jediná on-line výjimka, a to je Eppi.cz, kde člověka až neskutečně rozmazlují a opečovávají. Mám odtud dva skvělé jednoduché kousky; náramek s chalcedonem a řetízek s opálem (ještě o něm bude řeč) - oba patří k mým oblíbeným krasavcům.

V Eppi si mě získali, protože se chovají jako přátelé, a protože ví, že při objednávce nejde jen o to samotné zboží, ale taky o trošku toho hýčkání a péči. Eppi skřítci ví, o čem je řeč. Šperky dávají do luxusních krabiček (skoro jako u Tiffanyho), dárkově je balí do hedvábných papírů a stuh, přidávají k nákupu dárek i vtipné ponaučení, jak o svoje lesklé kousky pečovat a nabízí na ně doživotní záruku. Zkrátka - když někdo dělá něco takhle poctivě, pak to má smysl, pak se teprve rodí ta opravdová radost. 



Parfém + krajka + šperk = svatá trojice

Už dávno vím, že stačí málo. Že se člověk nemusí hodinu čančat a fintit, aby mu to slušelo. Že aby měl jiskru, stačí, když se raduje a je vděčný za každý nový den (tváře pak zrůžoví tak nějak samy a oči jsou najednou větší a zářivější), k tomu pár kapek oblíbené vůně, nějakou tu ledabyle vykukující krajku, trošku hydratačního krému (ať nejsme sušenky) a na krk něco, co nám zkrášlí nejen dekolt, ale i náladu. To stačí.


 

Trocha tajemného třpytu na konec

Jeden z mých nejoblíbenějších kousků je tenhle náhrdelník s opálem. Jeho příběh má docela dlouhou historii (až bude někdy pršet, tak vám o tom budu vyprávět), ale každopádně - mám ho doma něco přes rok a už jsem ho řádně užila. Často ho nosím a jak ráda říkám - opájím se tím opálem.

S úžasem sleduju, jak se mění, jak mě dokáže překvapovat, jak ze mě dělá nohobosatou (nebo spíš bosonohou) vílu, jak ve dne "pouští duhu" (i uzdu mojí fantazie) a v noci září a třpytí se jako celý vesmír...za každým jeho barevným odleskem se skrývá jedno přání. Září tak proto, abych věděla a nezapomínala na to, že dobrodružství a jiskřivost každého dne je pokaždé mnohem blíž, než se zdá. Posílám k vám na dálku (vlastně na dálku ne, vy jste blízko) trošku toho třpytu, to abyste taky nezapomněli...


neděle 2. října 2016

Filmy pro dobrou náladu + knížky Beatrix Potter

Myslim si, že nás musel někdo zpitomět nebo začarovat (pozor na to, protože na to jsou dneska paragrafy), protože podle mě nemůže být už říjen. Mám podzim moc ráda, ale chtěla jsem toho v létě ještě tooolik stihnout...Není možný, že by to tak rychle uteklo. Nevěřím a navrhuju podat žalobu (je to dost moderní) na toho neznámého čarokněžníka, co nám zpřeházel datumy v kalendářích. 

Ale oukej, přistoupím (na chvíli) na tu čarodějovu hru, že je teda už říjen, že končí dlouhé večerní sedánky pod širým nebem a že se mi pod halenku začíná dívat chladný vítr (musím někomu hezkýmu říct, aby ho vyhnal) a půjdu teda domů. Obuju papuče s bambulí, zapálím svíčku a kouknu se do knihovny a do filmotéky, co pěknýho na dlouhý podzimní večery tam mám.

A víte co? Půjdeme se tam podívat rovnou spolu.


Knížky od Beatrix Potter - láska věčná


Angličanka Beatrix Potter byla skvělá nekonvenční holka (aspoň jsem to teda tak z jejího knižního životopisu vyčetla a z filmu vykoukala) a taky spisovatelka, ilustrátorka, přírodovědkyně a ochraňovatelka anglického venkova. Mluví se o ní jako o jedné z nejúspěšnějších autorek všech dob a její příběh o Petru Králíkovi v modrém apartním kabátku milujou děti i dospěláci. A kdo ho náhodou nezná, ten si může (třeba i s baterkou pod peřinou - tak se čte nejlíp) doplnit svoje knižní vzdělání. V mojí knihovně poklady od Beatrix nemůžou chybět, už dávno jsem si ji zamilovala a moje lásky bývají věčné.

Doporučuju vám udělat si někdy hezké odpoledne, dát si někde dobré kafe a prošmejdit při té příležitosti pár antikvariátů. Pokud budete mít štěstí (a to obvykle těm, co si umí dělat prima odpoledne, přeje), tak třeba narazíte na nějakou z třiadvaceti malých knížek Beatrix Potter. Poznáte je neomylně podle typických kouzelných ilustrací. Potterovské příběhy byly přeloženy i do našich jazyků (tím myslím do češtiny a slovenštiny), ale originál je přece jen o mrňousek lepší (ale fakt jen o mrňous).


Já mám nejradši knížku "The tale of two bad mice" - o moc moc moc zlobivých a špatných myškách jménem Tom a Hunca Munca (dost jim fandím).

 

Filmy, co pohladí


Tak a od čtení přejdeme plynulým mrknutím oka k filmovým záležitostem, které udělají dobře na duši. Připravte si svoje kostkované sešity, zapište si do nich tyhle dva okouzlující filmy a při nejbližší příležitosti se na ně podívejte. Oba jsou náramně působivý a oba jsou pro ty, kdo ví, že dospělost nutně nemusí zabít všechnu fantazii v nás, a že i když všichni musíme stát nohama pevně na zemi, můžeme si občas zaletět načerpat energii do říše, kde neplatí obyčejné zákony a kde si můžeme hrát a klidně si i jen tak povyskočit bez ohledu na to, jestli se někdo dívá nebo ne. 


 

Film Miss Potter


Nebýt mojí kamarádky slečny Blaničkový, která mi film Miss Potter doporučila, asi bych ho na "scéně" úplně přehlídla. A to by se mi jako fanynce ilustrací Beatrix Potter jen těžko dalo odpustit.

Příběh Miss Potter je filmovou biografií Beatrix Potter, ale má tak hravé prvky, že se do něj dostanete jako do pohádky. Do pohádky, která je inspirující, dojemná, povzbudivá, smutná i úsměvná. Zamilovala jsem se do filmu Miss Potter už na samém začátku, kdy teprve běží úvodní titulky a ruka Renée Zellweger na papíře zkouší odstíny modré a sklenice s vodou, ve které namáčí štětec, se zabarvuje nádherně nebeskou barvou (to jsou ty malé detaily, co dokážou moc). Už v tu chvíli jsem věděla, že to bude jeden z nejpůvabnějších filmů a ani trošku jsem se nespletla. Pokud jste ho ještě neviděli, je čas...



Film Hledání Země-Nezemě


Třpytivý film Hledání Země-Nezemě o tom, jak jeden příběh kdysi dokázal změnit životy mnoha lidem...a mění je doteď. Film plný kouzel (ale těch doopravdických, které se v životě opravdu stávají a které závisí jenom na tom, jak velké oči a srdce lidi mají) je inspirovaný skutečným životem skotského spisovatele (James Barrie), který stvořil legendárního Petera Pana - chlapce, který nechtěl vyrůst. Vsadím se, že až se necháte Johnny Deppem vtáhnout do děje, o vyrůstání taky nebudete chtít ani slyšet.
*
Dneska je to ode mě všechno. Věřím, že pokud jste knížky Beatrix Potter nebo něterý z filmů neznali, rádi se jim podíváte na zoubek. A pokud je znáte a líbí se vám, tím líp - máme hodně společnýho. ;) Mějte se krásně a nezapomeňte aspoň trochu fantazírovat...nemůže to uškodit.