neděle 1. března 2015

12 věcí pro (pře)žití, které jsem se naučila

To máte tak. Uvaříte si do tyrkysového hrnku se zlatými puntíky horké kafe, dáte si do něj brčko se srdíčky, listujete svým loňským růžovým diářem a díváte se na dřevěný obraz, který říká, že máte možnost být šťastný...vždycky. Ale panenko skákavá, vždyť mezi lidmi se šušká, že to nejde a už vůbec ne vždycky! Že to neni žádná sranda, být šťastný. To se lehko napíše na parádní dřevěný obraz, ale hůř se to udělá. Být šťastný, to se musí, panáčku, taky trochu umět! No víte, a mně tohle náhodou docela jde; já to umim. Tak míchám tím srdíčkovým brčkem pomalu chladnoucí kafe a píšu pro vás 12 věcí, které jsem se naučila, a které mi v šťastnějším žití pomáhají. Píšu svůj malý seznam tak trochu doopravdy a tak trochu s nadsázkou, tak trochu vážně i trošku nevážně. Protože přesně takový je každý den. Přesně takový je celý život. Trošku hra to je. Ovšem může to být setsakramentsky zábavná hra a nejlepší na ní je, že pravidla (aspoň někdy) určujeme my sami...


12 věcí pro (pře)žití, které jsem se naučila

1. Pokud neudělám něco nečekaného, nic nečekaného se nestane

2. Když ráno vstanu, pokaždé uvěřím, že mě čeká úžasný den

3. Sázka na jistotu - jahodové Labello a červená rtěnka jménem Bacio (Polibek)

4. Strach a pohodlnost jsou ty největší brzdy úspěchu

5. Hloupé, zlomyslné a otravné lidi buď ignoruju nebo jim přikyvuju a myslím si své - rychle je to se mnou přestane bavit

6. Být trochu marnotratná je povoleno

7. Bílé lněné povlečení, knížka, meduňkový čaj a vypnutý počítač zabírají na špatné spaní nejlíp

8. Laskavost, úsměv a vřelost jsou ta největší esa v rukávu

9. Být zvědavá (od rána do večera), protože život za to stojí

10. Nikdy nebudu mít čas, pokud si ho neudělám

11. Nové boty dokážou vyřešit docela dost problémů

12. Sny se plní, ale ne doma na gauči
                                                     ...



neděle 22. února 2015

Největší letošní oblíbenci

Přála bych si po těch několika týdnech navázat tam, kde jsme skončili. Chtěla bych si tu s vámi zase povídat o těch věcech, které umí tak zázračně rozsvítit každý den, chtěla bych si tu s vámi povídat o dobrodružství, vůních, rtěnkách, úžasných filmech a knížkách, o krajkách, hedvábí i o Paříži; chci tu s vámi zase mluvit o všem, co máme rádi.

A musím se vám přiznat, že i když se tu nějaký čas neobjevilo nic nového, myslela jsem na vás a psala jsem každý, každičký den nejmň jeden duchovní článek, tedy článek vymýšlený v duchu - nejčastěji v noci (než jsem usnula). Povím vám, takový článek psaný v duchu, to je kvalitka. Brilantní čeština, jasné úsudky, vytříbený smysl pro humor (jemný vtípek použitý ve správný čas, na správném místě) a fotky, které by vám záviděl i fotograf z National Geographic. Nevýhodou ale, jak asi tušíte, je, že když se ráno probudíte, z duchovního článku si nepamatujete zhola nic; ráno po něm zbyde jen takové škytnutí.

Dneska tu ale máme článek dovopravdický, z masa a kostí. Aspoň si vyzkouším, jestli to blogování ještě umím. Ale podle mě se to nezapomíná, podle mě je to jako s jízdou na kole. Stačí nahodit legíny, dofouknout pneumatiky, naplnit láhev s vodou a jedeeem! Ukážu vám tedy dneska různé novinky a novoty, které mi letos nečekaně cvrnkly do klobouku, a se kterými jsem teď opravdu dobrá kámoška.



Komplimenty. Dostávám je díky téhle magické, šťavnatě ovocné a v závěru sladce vanilkovo rohlíčkové vůni Wonderstruck Enchanted od Taylor Swift ze všech různých stran (a to si pak říkám - kde jste vy všichni "Šanelové", Diorové a "Loránové"?). Takže se teď s parfémem Wonderstruck Enchanted voním dnes a denně, protože komplimenty já prostě ráda. Pro takový pěkně mířený kompliment bych šla světa kraj. 

Za trochu komplimentů šla bych světa kraj
šla s hlavou odkrytou a šla bych bosá
šla v lednu, ale v duši věčný máj
šla vichřicí, však slyšela zpívat kosy
šla pouští a měla v srdci perly rosy
za trochu komplimentů šla bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Krásně mi Slávek Vrchlický připravil půdu pro tuhle parfémovou mini recenzi, viďte?


Netuším, jaká mocnost, akce nebo marketingový tah mi v drogérii vehnaly pravici do regálu Rimmel. Nikdy jsem od téhle značky nic neměla, nějak jsem se Rimmelu vždycky vyhýbala (nevím ani proč...nejspíš "proniczanic"). Ale koncem ledna se v mém nákupním koši ocitla lahvička s modrým víčkem, s make-upem Rimmel Match Perfection (SPF 18). A teď po něm sahám téměř každodenně. Krásně voní, super snadno se roztírá, nedělá šmouhy ani mapy, výborně kryje a drží celý den. Tak teda dobrá - už se rimmelovským lahvičkám nebudu bránit, když to umí takhle dobře...


V poslední době jsem si oblíbila vydatné jídlo - čokoládu s marshmallow a mini čokoládky Disney, které vypadají jako očepičkované hlavy kačera Donalda a mají oříškovou náplň. Hmmm.


Ryze dámská záležitost z mého domácího baru - červené víno (Merlot) pro dámy, které nosí klobouky, krajkové bombardéz, diamantové prsteny, malá psaníčka místo nákupních igelitek, šaty si večer ukládají na krejčovské panny a se svými rudě nalakovanými nehty dokážou skleničku s vínem pozvednout tak jemně a elegantně, že z nich okolí nedokáže spustit zrak. Anebo ho můžete pít v roztrhaných džínách, v jeho mikině a rovnou z flašky. Prostě - Dámská záležitost. ;)


Moje únorová nejoblíbenější fotka, kterou mám přilepenou hned vedle své sbírky foťáků. Schválně, jestli uhádnete, kdo je na ní tak užaslý a fascinovaný fotografickým přístrojem. Je to jednoznačně "malý Majkchí". Pro Michaela Jacksona mám slabost (hlavně pokud jde o jeho období, kdy muzikantsky řádil se svými sourozenci v Jackson 5). A vlastně mám slabost pro všechny, kdo rádi žasnou, užasnou, kdo se rádi nechávají něčím (čímkoli) unést a pokud při tom mají otevřenou pusu, tím líp.


Růžový jednorožec, to nejmilejší ořezávátko na tužky a pastelky, jaké se ke mně letos mohlo dostat. 


Jsem docela překvapená, že na mě letos leze tak brzy. Jaro. Už jsem se dívala, kde mám v šatníku zastrčené průhledné košile, kde chrní námořnická trička a krátké šaty z lehkého chladivého saténu, a před pár dny jsem se dokonce přistihla, jak přemýšlím, jestli bych si už konečně neměla pořídit pravý piknikový slaměný kufr, který když otevřete, najdete v něm skleničky na šampaňské, nerozbitné modré talíře a příbory. Letos se u mě zkrátka těšení na jarní radovánky objevilo o dost dřív, než jsem zvyklá a nic bych za to nedala, že za to může můj nejoblíbenější kalendář od Rifle Paper Co, který v únoru svým obrázkem takhle svádí.



Tak nám Francouzíci zase něco přichystali. Animovanou adaptaci kultovního Malého prince, která se má v kinech objevit v předvánočním čase letošního roku. Vidět tu "naši" knihu na filmovém plátně...mno, jsem na to opravdu zvědavá. A jak je to už mojí povahou dáno, nesejčkuju, neříkám, že to bude beztak průšvih zfilmovat malé princátko, ale naopak se moc těším. Už od teď. Tady je malá video ochutnávka v podobě traileru a podle zatím dostupných informací si můžeme zaznamenat do diářů "den Malého prince" růžovou pastelkou na 3. prosince. Ale do té doby toho ještě hodně, hodně zažijeme...;)


středa 7. ledna 2015

Jak si udělat nový rok šťastnější

Rozhodla jsem se, že...prostě že se budu mít hezky bez ohledu na okolnosti. Tý jo, říct tohle nahlas, to chtělo docela kuráž. ;) Tak třeba o letošních Vánocích. Nebyl sníh, lidi venku byli naprdnutí a stížnosti, že "letos zase chybí vánoční nálada" jsem slyšela ze všech stran a dokonce mi o svátcích ucho okupovaly řeči "jak je ten prosinec/život/svět hrozný nebo jak jsme my/stát/svět dopadli". Za takových okolností by bylo snadné podlehnout a nechat se smést lavinou nešťastenství a reptání, jenže to není nic pro mě. Ou nou. A tak mi ze sluchátek vyhrávali Jackson 5 v čele s malým Majklem, doma jsem měla všude rozvěšená světýlka, v hrnku blahodárné kakao, k snídani skořicové palačinky, po boku svého veselého muže a zimní čas nemohl být lepší...ano, bez ohledu na okolnosti. A bez ohledu na okolnosti, na okolí a společenská dogmata mám v úmyslu ve "vánoční" (rozumějte "dobré, slavnostní a vděčné") náladě pokračovat a užívat si každý den. Jaký si to uděláš, takový to totiž máš.

Jsem schopná si v obchodě (dlouho jsem si myslela, že to dělám ne-ná-pad-ně, ale prý ne) zatancovat, když z reproduktorů hrají nějaký super song, taky jsem schopná nadchnout se těmi nejbláznivějšími nápady, tužky brousím ořezávátkem ve tvaru růžového jednorožce, když prší, tak mi to vůbec neva, baví mě malovat prstem do sněhu a občas dost nečekaně změním směr. Možná si kvůli tomu někdo bude klepat na čelo (a mně to bude úplně jedno, protože s někým takovým bych kámoška stejně nikdy nebyla), ale taky se možná někdo přidá (to se mi stává naštěstí docela často). Prostě - jestli je něco podle mě opravdu nevhodné (doopravdické faux pas), tak je to být za každou cenu důležitý, dospělý a extra důstojný (auů). Jsme tu kvůli radosti (nemyslím u mě na blogu, i když to snad taky, ale v našich životech jsme proto, abychom se těšili a radovali se) a já mám v plánu to v tomhle směru letos docela rozjet - to je moje letošní předsevzetí numero uno. ;) Protože život má být jízda, má to být spontánní dobrodružství a zábava (štípněte mě, jestli se mejlim). I když stereotyp znamenající "smrádek a teplíčko" může někomu vyhovovat, já mám vážně o moc radši "čerstvý vzduch".

Takže žádné novoroční sliby typu "nekouřit, zhubnout, naučit se afrikánštinu". Moje hlavní letošní předsevzetí a úmysly mají jasnou podobu:

Řídit se tím, co říká diář
Diář od Kate Spade, který tu letos budete vídat, má jednu takovou libůstku. Jakmile skončí jeden měsíc a začíná nový, přijde Kate s nějakým nápadem či mottem, v jakém duchu by se následující popsané listy mohly nést. Lednové poslání "lose your head in the clouds" se mi náramně zamlouvá. To je přesně to, co mám v plánu udělat. Ztratit hlavu v oblacích, snít a nechat se trošku svést modrorůžovými oblaky, ze kterých teď v lednu bude asi občas ještě padat peří. Zkrátka kdyby se někdo v lednu ptal, kde jsem nechala hlavu, tak víte, kde ji hledat.


Napsat to na papír
Uzavřít starý rok a vejít s čistým štítem do toho nového (ještě lepšího) je lehčí, pokud to člověk "hodí na papír", tzv. zhodnotí. Koneckonců, lidi pořád něco hodnotí (nejradši bohužel jiné lidi), tak proč se nezaměřit na sebe, své vlastní úspěchy, loňské karamboly i letošní plány? Taková sebereflexe se hodí vždycky, na začátku nového roku se ale přímo nabízí a nastrkuje. Zrcadlo - anó, tak se tomu říká. Takže jsem letos zase vzala papír, pero, nalila si čistého vína (dvě...nebo tři decky) a sepsala upřímně a popravdě, jak to bylo a jak to bude, tedy - jak by to mohlo být. "Zrcadlo" jsem pak umístila na dobře viditelné místo, aby mi kdykoli připomnělo plánované změny. Když to všechno vidím černé na bílém, je snazší si uvědomit chyby a taky je snazší dělat racionální (i ty trochu bláznivé - na ty jsem expert) plány a hlavně je pak realizovat.

Otočit list v kalendáři a podívat se...
...podívat se, kam letos určitě zase pojedu. ;)


Dělat si snídaně do postele
Aspoň jednou nebo dvakrát do týdne. A neexistuje žádná doopravdická výmluva, proč by to nešlo. Jde to, pokud člověk chce. Jde to, pokud je v lednici aspoň jedno vajíčko a pokud má člověk aspoň trochu chuť se radovat ze života - a nejlepší je začít s tím hned ráno. Vlastně začít s tím hned teď.


Blbnout...víc
Měla jsem teď pár těžkých dnů ve společnosti krvežíznivé paní Migrény, kdy jsem nemohla dělat vůbec nic. Nic číst, nic psát, malovat, pracovat, vařit, radovat se, nemohla jsem se dívat na filmy, nikam jít ani si zpívat. A můj muž se o mě staral a utěšoval mě, že až mi bude (brrrrzy) dobře, že budeme zase blbnout. A to mi nemusel říkat dvakrát. To je totiž velká motivace pro nemocnou Vivi...že bude zase blbnout. To mě totiž baví ze všeho nejvíc. Ráda se směju, ráda říkám lidem hezké věci, ráda jen tak tancuju, ráda dělám skopičiny, ráda se usmívám u pitomých filmů a ráda cucám čtyři bonbóny najednou. Prostě když mi někdo slíbí, že se bude zase brzy blbnout, o to rychleji se uzdravím. Dokud se totiž blbne, tak se žije. Jinými slovy - nebrat sebe, ani ostatní a už vůbec ne problémy tak děslivánsky vážně, to je dobrý způsob, jak mít šťastnější rok.


Malá oslava každý den
Někdo by mohl říct, že "todle tedy rozhodně nejde, že na oslavování každého dne není čas, že na to není ani nálada, a že na to možná nejsou ani peníze". A někoho takového bych se hned zeptala, kdo mu slíbil, že bude žít věčně a kde se dá ta smlouva s ďáblem podepsat? Protože třeba mně nikdo víc životů neslíbil (ach jo), takže chci (je to moje milá povinnost) oslavovat každý den, a dobře vím, že to jde. Že i když někdy pracuju deset dvanáct hodin denně, a že i když se ke mně během dne občas seběhnou všechny nepříjemnosti, jaké si jen dovedu představit, že i když mě něco bolí (duše nebo ta zatracená hlava), přesto to není důvod k tomu mračit se na celý svět (a hlavně ne na ty nejbližší) a zahodit nepodařený den do koše, jakoby to byl nějaký bezcenný papír nebo složenka.

A navíc - i blbounkovské dny se dají vylepšit, i kdyby to mělo být "za pět minut dvanáct". Nemusí být u toho zrovna pravé francouzské šampaňské a jahody (ostatně, teď v zimě stejně nemají žádnou chuť), ale zkrátka malá oslava dne může představovat cokoli, co člověku dělá hezky - hrnek s pomerančovým čajem, krásná knížka od Vánoc, přitulení se, kino, dobrá muzika (vždyť víte, co umí oblíbený song udělat s náladou a jak člověk díky němu chytne červeň do tváří) nebo horká vana. Prostě cokoli, díky čemu si jeden uvědomí, že každý den je vzácnost. Lidi si často začnou života vážit, až když se jim stane něco zlého (takových už jsem viděla až moc), takže vím, že mnohem lepší a rozumnější je vážit si ho teď - teď, kdy nám je v podstatě dobře a kdy nás maximálně tak občas "pálí dobré bydlo". Je to přece náš život! A je jenom jeden. Jedinečný.

Tak ať je ten náš nový rok báječný, odvážný a plný zážitků - prostě přesně takový, jaký si ho uděláme.




PS: na závěr tu mám pro vás malý bonus - něco důležitého a milého, čemu určitě stojí za to věnovat dvacet minut svého času - film Motýlí cirkus, který si tu teď můžete rovnou pustit. Jeho hlavnímu hrdinovi (Nick Vujicic) sice chybí horní a dolní packy, ale srdce má přesně, ale úplně přesně tam, kde má být, což ukázal i ve své knížce Život bez hranic, která je skvělá a hodně inspirující. Tak tedy - stiskněte "play", rozbalte oříškové karamely a užijte si tenhle film, ať už ho znáte nebo ho právě teď uvidíte poprvé.



úterý 30. prosince 2014

Co jsem dostala k Vánocům aneb doteď tomu nevěřím

Když se mě někdo (v prosinci) zeptá, "v co věřím", neříkám, že věřím ve vyšší moc, v sebe samu ani si se všeříkajícím a důstojným pohledem neudělám rukou křížek přes prsa. Odpovídám prostě a jednoduše - že totiž věřím v Ježíška i v Santu. Že se mi líbí italský dárečník Babbo Natale, a že má u mě dveře otevřené i francouzský Petit Jesus. Se zatajeným dechem vyhlížím z okna, jestli už nejde německý Christkind, a že ke mně může přijít i švédský Tomte, to ví každý vrabčák na střeše. Zkrátka netroufám si jakoukoli kouzelnou bytost zneuctít svou nevírou. Ano, jsem kosmopolita (hlavně o Vánocích), protože a poněvadž se mi hódně líbí balíčky ovázané mašlí...

A že se mi má víra a důvěřivost ve všechny celosvětové dárkonosiče vyplácí, to se ukázalo pod letošním nazdobeným stromečkem. Doteď nemůžu uvěřit, že jsem fakt byla tak hodná. Ale ona ta bohatá nadílka bude dána spíš tím, že je hodné moje okolí (a vy), a taky že dárkonosiči zřejmě nepřikládali příliš velkou váhu mému celoročnímu zlobení a hříšničení, což musím opravdu ocenit (soustředit se jen na to dobré a hříchy odpouštět, v tom bychom si mohli vzít od Ježíška i Christkinda příklad).

Vánoční nadílka byla tedy tak krásná, že jsem se nejmíň desetkrát zatočila v kole samým štěstím, a to se ví, že se mi z toho pořádně zamotala hlava - z čeho konkrétně, na to se teď spolu mrkneme.



Když se setmělo, přišla první nadílka. Už v pondělí 22. prosince. Moje Vánoce totiž mají spoustu etap, docela dost setkávaček a návštěv a tím taky dost štědrých dnů a večerů (dobře zařízeno).


Máme (já i můj muž) senzační rodiče. Jsou úžasně důvtipní, protože umí s vánočními šiřiteli radosti (Ježíšek, Tomte, Santa,...no vždyť víte) domluvit samé krásné dárky. Vybrala jsem jich na fotku aspoň pár. Káva z pravého retro koloniálu, vánoční kosmetika (miluju tyhle limitky), svícen, sud zrnkové kávy (bude hned pryč), nějaký ten mok pro dobrou náladu od barona Hildprandta, nová kabelka (mňam), voňavka Nike (v mých barvách), útloučká soška víly Andělky, hrneček (na kosmetické štětce). A tak dál, rodičovský Ježíšek nadělil zkrátka všechno, co jsem si přál. ;)


Etažér na cukroví byl ještě dodatečný dárek od mojí mamky, která mi ho zapomněla dát k svátku. A co se zapomene ve svátek, to se pod stromečkem jako když najde. Jen jedinou vadu můj nový etažér má - cukroví (hlavně vanilkové rohlíčky) z něj ubývá až příliš rychle.


Když dostanete od kamarádky Šárky nádhernou Eiffelovku, karamelovou kávu, vázu ve tvaru kolouška (můj bože), brejličky, tužku s "Mikymauzem", vlastnoručně vyrobenou brož, která vypadá jako Minnie (na fotce není, ale na kabátě už dělá vesele parádu), svíčku, která voní jako kafe (tý jo), a přitom jste bláznivý milovník Paříže, bez kávy nedáte ani ránu, máte slabost pro roztomilé tužky a brože a koloušky zbožňujete tak, jak jen se koloušci zbožňovat dají, máte pocit, že jste obdrželi dokonalé vánoční dárky. A není to jen pocit.


Když dostanete od vánoční Aničky krabici, která je ovázaná saténovými mašlemi, uvnitř se o slovo hlásí bio lahůdky (peeling&maska a čistící houba ve tvaru srdce One Love Organics z Beautyville), pruhovaná lízátková hůlka a perníčky ve vašich barvách (růžová a mintová), máte pocit, že se všechno dobro světa spiklo, aby vám udělalo radost. A není to jen pocit.


Můj ty světe pacholete, dárky od mojí najlepší priatělky zo Slovenska a z Vrecka - Lusynky - vypadají, jako kdyby vyloupila celou pohádkovou říši a k tomu všechna papírnictví na zeměkouli. Pokud se vám bude zdát, že to neuvěřitelně bláznivě přehnala, že mi nadělila dárků (a to nejsou na fotce ještě úplně všechny) na minimálně 50 Vánoc dopředu, tak jen sklopím oči a budu s vámi muset s červenými tvářemi souhlasit. Ale víte...jenže...já to zbožňujůůů a milujůůů a jsem šíleně, o překot a moooc nadšená z každičké veličkosti a maličkosti, které mi Lusynka nadělila. 

Tak třeba - červené bačkůrky s bambulema, vánoční nálepky (vlastně nálepšišky úplně všeho druhu, jaké jen existují), zimní konfety do vany, notýsky, krabičky s poklady, magnetické zrcátko, krém na ruce s jelínkem, růžové ponožky s plameňáky, nejpěknější rtěnka, sbírka ubrousků, barevné fazolky do vany, které se hodí do teplé vody a pak se čeká, až se rozvinou do kouzelných tvarů (na obalu je napsáno, že je to prý skvělá podívaná i pro rodiče, ale já nevím, no, jsem přece jen pár let zvyklá koupat se bez jejich dohledu...ještě to budu muset promyslet), razítko ve tvaru Polaroidu, kapesníčky se soby, kteří se pusinkují (ou jéé), tužka s jednorožcem a ještě koukejte na ten označovač klíčů a washi pásky na dalších fotkách (tý brďo).


Každá věc, každý dárek by si zasloužil samostatnou fotku stejně jako tenhle zimní ptačůdkovský označovač klíčů, ale když těch dárků je 1152 a můj starý foťák už taky nemá takový tah, jaký měl zamlada...


A velmi osobní washi páska. Vidíte, kde udělala na krabičce Lusynka ty šipky? Mno, tak to jsem jako já...Vivi. ;)


Anetčina kouzelná růžová krabice...Když byla ještě zavřená, už jsem tušila, že se v ní budou skrývat doopravdické poklady pokladovité. Chytrá jsem a to moc, protože moje tušení se potvrdilo - v růžové krabici byl totiž odličovač očí theBalm, o kterém tu určitě ještě uslyšíte a nejkrááásnější zimní kočičkový Steamcrem - už jsem vám tu o něm básnila jako o objevu minulého roku a básním o něm dál. Tomu se říká láska, víte?!


Moje věrná čtenářka Bettynka mi kromě všech možných kosmetických laskomin věnovala taky koně. Téda, nečekala jsem to a přiznávám se, že doteď úplně jednoznačně nevím, jestli mu to jmelí a paprika, kterými ho krmím, chutnají, ale každopádně je to skvělý kůň - bytelný, roztomilý a umí rychle jezdit (však má taky pěkně vyřezaná kolečka). A jmenuje se Kizmír. Pro přátele Kizmírek.


Ó, tenhle něžný dárek od Petry se u mě zabydlel tak rychle, jakoby ke mně patřil odjakživa. Květinová brož vypadá křehce a něžně, a nikdy bych nečekala, že v klasické velké modré plechovce od Nivey (super originál balení) na mě bude čekat právě ona. Na bílý kabátek, do sněhové pohádky...Ó ano!


Překvápko od Zuzky a její hrošíkovské rodiny. Magnetka s pravým Francouzem (o la lá, ty kocoure jeden) a levandulové bonbóny přímo z "Provence" - báječný francouzsko-sladký dárek, o jakém jsem "sněla" (každý přece sní o tom, že v jednom z balíčků najde levandulové bonbóny a pařížského kocourka, no ne?).


Terezka mi po vánočním pošťákovi předala nejenom krásný dopis orazítkovaný pařížskými motivy a nezbytné růžové nálepšišky, ale taky andílka pro štěstí a..."kousek lásky". A takový kousek lásky, ten se tedy rozhodně neodmítá, ten se totiž hodí a vítá s otevřenou náručí. :-*


Mám muže, trala la la la, je to muž moc hezký, trala la la la, je taky děsně milý, tralala a nosí nejlepšejší dárky ze všech mužů na světě, tralalalala. Pardon, nechala jsem se trochu unést, ale tuhle písničku, kterou jsem sama složila (hudbu i text) ne a ne dostat z hlavy. ;) 

No prostě, nebudu to protahovat, ale můj muž (to je ten, co je tak hezký a hrozně milý) mi nadělil dárky mých snů. Retro telefon s doopravdickým (kouzelným) sluchátkem, na který se připojí chytrý telefon, takže škodlivé telefonozáření je daleko předaleko a navíc si teď (konečně) při telefonování připadám jako holka z 50. let se srdíčkovýma podkolenkama, růžovýma natáčkama ve vlasech a červenou rtěnkou na puse. A pak vytoužený a (nejúžasnější) diář od Kate Spade (pane bože, pane bože) - Kate Spade je moje největší oblíbenkyně (hned po kolouškách, francouzském šampáňu a sladkých mandlích v čokoládě). Taky mi můj Džordž nadělil velikánskou knížku Tory Burch In color, o které jsem dlouho "sněla" a taky knížku "Places to go, people to see" od Kate Spade (že ji miluju, to už víte) a to je ta nejkrásnější knížka na světě a pak ještě "travel" kalendář od Anny Bond (jestli ji neznáte, tak hlásím, že ta dívka umí s barvičkama neskutečně milé věci).


A taky mi můj muž dal tenhle hrneček....úúú!


A já mu za to všechno namalovala obrovitánské srdce do sněhu. Tak a tomu se říká, prosím pěkně, láska. ;)
Chci všem moc poděkovat za vaše zlaté komentáře, dárky, e-maily, pohlednice, přání a dopisy, které mi od vás - mých bájožůžo čtenářů a přátel - přišly, a i když se tu dneska neobjevily všechny (už mě bolí za krkem, víte?), jsem ze všech úplně stejně nadšená a šťastná. Pokaždé, když jsem od vás něco obdržela (ať už jednu řádku v komentáři, ručně psaný dopis nebo balíček), zatancovala jsem si krátký Tanec štěstí (to se několikrát zatočíte v kole, pravou ruku dáte na levou nohu, levou nohu na pravé ucho, levým uchem se dotknete pravého kotníku a můžete při tom i zpívat). Jsem tak ráda, že...ale vždyť vy to víte, prostě že tu jste...Vánoce (a nejen ty) s váma jsou parádní a já vám moc děkuju - i vám, kteří "ani nedutáte", ale jste tu, chodíte sem a čtete, prohlížíte a třeba se občas trochu usmíváte pod fousky. Všem vám patří, jak já říkám, vobejmutí. ;)


neděle 21. prosince 2014

Jak to vypadá u mě doma...o Vánocích

Myslím, že je ten pravý čas vás pozvat (vlastně už tradičně) na vánoční návštěvu ke mně domů. Napřed nakoukneme do obýváku a potom do mé pracovny, které bych měla spíš říkat holčičí pokojík, já vím. Cukroví je napečeno (mamka zlatá mi zase vytrhla trn z paty), dárky zabaleny (věděli jste, že když se vám dostane lepící páska do vlasů, musíte si ustřihnout celý pramen?), vanilkové svíčky rozmístěny na všech možných i na těch nejnemožnějších místech, jehličnaté větve a větvičky koukají z každé vázy a moje jelínkovito-koloušková závislost se zase projevila v plné parádě. 

Za chvilku odjíždím do práce a pak za prvními vánočními návštěvami, proto vás u mě doma nechávám samotné. Jste moji, takže se chovejte opravdu jako doma. Určitě jste ke mně na návštěvu nepřišli s prázdnou...donesené vánoční dárky nechte, prosím, rovnou pod stromečkem a krabice s cukrovím (nejradši mám vanilkové rohlíčky a takové ty ořechy plněné máslovočokoládovou náplní), nechávejte v kuchyni...děkujů. A na konci návštěvy mám pro vás malé překvapení - otevřela jsem deník, který jsem si psala jako mrňous mrňavý, takže si můžete přečíst můj tajný štědrodenní zápisek. Mějte se u mě (i kdekoli jinde) krásně a teď už pojďte dál.












Deníčkovým zápiskem ze Štědrého dne, z doby, kdy mi bylo 7 let, se s vámi loučím. Pamatuju si přesně na ty Vánoce, kdy jsem tyhle deníčkové řádky psala. Byla jsem tak bezvýhradně šťastná, veselá a spokojená, ale nechtělo se mi nic zapisovat do deníčku, protože jsem měla plné ruce práce - bylo potřeba si hrát s černovlasou panenkou, s modrým mončičákem a číst si Brouka Pytlíka; byl to opravdu nejkrásnější den. ;)  

Z celého srdce vám proto přeju, abyste aspoň na chviličku zažili to tajemné rozechvění a radost, které nás provázely Vánocemi, když jsme byli malí. Přeju vám, aby se vám splnilo o Vánocích všechno, o čem jste "sněli" (ať už je to zdraví všech, milá rodinná a přátelská setkání, plné talíře cukroví nebo vodovky, které "mněli" dokonce 24 barev). Přeju Vám, aby nejenom o Vánocích, ale nikdy nezvítězily starosti nad radostí ze života, a dospělácká vráska na čele aby nikdy neměla přednost před vaším úsměvem. Prožila jsem s vámi moc hezký rok. Byli jste milí, rozesmívali jste mě, těšili a radovali se se mnou a dávali jste mi pocit, že i v internetové džungli může být bezpečno a milo. Jste kámošíci. Děkuju a přeju vám pohádkové Vánoce a stejně takový i příští rok.  
Vaše Vivi


pondělí 15. prosince 2014

Nejlepší dárky na poslední chvíli? Žádný problém!

O víkendu jsem vyrazila na nákupy posledních vánočních dárků - dobře naladěná, výjimečně učesaná (hřeben byl zapadlý za pračkou, představte si to), připravená kvůli těm nejkrásnějším dárkům vyluxovat peněženku i kapsy u džín (tam vždycky najdu spoustu drobáků) a odhodlaná nasávat měrou vrchovatou svařák i atmosféru rozsvíceného města...Po třech hodinách, během kterých jsem ztratila novou šálu, iluze i víru, že v přeplněných obchodech s frontami táhnoucími se až ven, najdu ty pravé dárky, jsem uháněla zpátky domů, co mi síly stačily. Všimli jste si někdy, jak konejšivý zvuk má zaklapnutí domovních dveří? Uf.

Z nákupní tašky jsem vyndala svou jedinou kořist (ale stojí za to) - vaječný koňak, slané preclíky, čokoládová lízátka ve tvaru strašidel (měli to být sobi, ale trochu se roztekli) a růžové jahodové kuličky, všechno jsem to posadila na postel, pustila nejprodávanější vánoční album všech dob (Merry Christmas Mariah Carey), přizvala věrného přítele noutbůka a nakonec jsem si ty vánoční nákupy doopravdy užila. Ať žije ónlajn svět! A tady jsou moje tipy na dárky a online obchody, kde mají vánoční šílenství pod kontrolou a kde doručují tak rychle, že se to všechno ještě pravou zadní stíhá.


Pro dámy:
http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/vanocni-darky-2014/http://www.zoot.cz/
http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/vanocni-darky-2014/http://www.zoot.cz/

Výběr pro dámy: 1 2 3 4 5 6 7 8

1. Světla Cable & Cotton - ručně dělané osvětlené bavlněné kouličky se dají zavěsit nebo je můžete jen tak položit přes knihovnu, naaranžovat do vázy (fantazie vymyslí sto dalších možností) a pak si vyhradit dost času a jen se na ně dívat a pochvalovat si, jak to díky nim máte doma útulné, krásné a hřejivé.

2. Vtipné čaje Donkey - k dnešnímu "čaji o páté" se servíruje Audrey Hepburn (nebo nějaká jiná známá osobnost, kterou v tom necháme pěkně vykoupat).

3. Dárková sada Escada Joyful - parfémová voda Joyful prý dokáže zlepšit náladu a má představovat inspirativní pozitivní náhled na svět, optimismus a radost z okamžiku. Má to docela snadné, když si v sobě nese takové ingredience jako pivoňky, fialky, mandarinky nebo med a ještě je spolu s tělovým mlékem zabalená do té nejmilejší dárkové sady s taštičkou, která vypadá jako kolotoč. Popravdě - jsem z toho celá "joyful".

4. Krémy od značky Marilou BIO - možná jste si dřív tuhle značku vozili z Francie nebo o ní jen snili. Ale teď už pro ni nikam nemusíme - tahle cenově dostupná a kvalitní ekologická kosmetika Marilou je už k dostání i u nás, takže jsem koupila pár tubiček, které budu za pár dní oblékat do třpytivého dárkového papíru.

5. Knížky Se šarmem Pařížanky a Zbožňuju Vánoce - jednoznačné tutovky (nejen) pod vánoční stromeček. Já je můžu číst obě klidně celý rok.

6. Nealkoholická vína - ať už z důvodu "řidičovství", rodičovství nebo prostě jen proto, že se alkoholu chcete (nebo musíte) vyhnout, ale zároveň si přejete pochutnat si na opravdu dobrém a kvalitním vínu, protože to ke slavnostní snídani (obědu a večeři) prostě patří.

7. Trička Zoot umí docela dobře pochopit a vyjádřit, jak se člověk občas cítí. Možná pečete a možná na to naopak pečete (ach, ty "Batgirls"). K rebelskému tričku by se rozhodně mohly hodit batmanovské kalhotky, díky kterým mu určitě nebude vadit, že jsou mísy s cukrovím prázdné.

8. Doplňky od Santoro London - říše fantazie nemá (nesmí mít) žádná omezení (a už vůbec ne věková), takže pro malé, velké a klidně i hodně dospělé holky jsou tu všechny ty magické kufříky, zápisníky, zrcátka a kabelky, díky kterým se na chvíli můžeme pustit do trošky toho fantazírování.



Pro pány:
http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/vanocni-darky-2014/http://www.zoot.cz/
http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/vanocni-darky-2014/http://www.zoot.cz/

Výběr pro "pánykluky": 1 2 3 4 5 6 7 8

1. Ponožky - "to muší bejt". Ale letos by to možná chtělo vyhnout se šedým, béžovým a černým a proříznout ponožkový šatník něčím veselejším.

2. Nealko z Dealko.cz - ideální dárek, pokud ho chcete mít střízlivého (ať už proto, aby si všimnul vašeho nového rozpoložení, účesu nebo noční košilky anebo proto, že potřebujete, aby vás ve tři v noci vyzvedl z večírku, na který jste šla jen "na skok").

3. Kazeta Old Spice - tyhle dárkové kazety se oldspajsům moc povedly. Divoký design pro správné chlapy (tomu se říká "nenásilně jim vnutit trochu vůně").

4. Trička z Geekshop.cz - to je taková tradice, aby se objevilo v krabici převázané stuhou nějaké vtipné tričko. V Geekshopu můžete zacílit přímo na tričko z jeho oblíbeného seriálu nebo z něj můžete prostě udělat Supermana (je to přece váš Superman, nebo ne?)

5. Hrnek Happy Jackson Happy Days - až bude tenhle hrnek ráno vyndavat z kuchyňské linky a pak z něj slastně popíjet kafe, hádejte, na koho asi tak bude myslet? Jestli vás napadla Penélope Cruz, tak jste vedle jak ta jedle. 

6. Vánoční ohoz - kdy jindy se odvázat, hodit na sebe něco šíleného, trošku se rozdivočit po kafi s cmrndnutou kapkou koňaku a vykládat legrační historky o kocourovi z dětství, než teď? Vánoční oblečení od přiopilé firmy Faux Real nebo něco pěkně zimního od české rodinné značky Kama? Jak je libo.

7. Čaje English Tea Shop - aspoň jeden balíček musí být tvrdý, plechový a po rozbalení musí vonět pohodou strávenou u šálku něčeho lahodného a teplého. To vážně jinak nejde, aspoň jeden balíček musí být kvalitní čaj (a hned v tom dalším půlroční zájezd na Bali).

8. Česká značka OJJU - snad už ji znáte. A měl by ji znát i on. A taky by měl vědět, že mu budou kosmetické lahvičky s OJJU ubývat trochu rychleji než je zvyklý (půjčovat si od něj kosmetiku je totiž tak fajn).
 
PS: ho ho ho a ještě jedna dobrá zpráva - nechávat dárky na poslední chvíli se vyplatí, protože se právě teď dají všelijaké parádnosti ukořistit se slevou až -50 %. Mrkněte na Výprodej dárků, třeba tam taky něco ulovíte. ;)


pátek 12. prosince 2014

Přípravy na Vánoce pokračují aneb vánoční šmejdění

Co vám mám povídat, jsem v poslední době ve svém živlu (myslíte, že by to mohlo být těma Vánocema?). Na trzích se láduju obyčejnou topinkou z domácího chleba tlustě pomazanou máslem nebo česnekem (nikoho nenutím, aby mě vášnivě líbal), popíjím horké rybízové víno, zpívám od rána do večera příšerné (i ty krásné) vánoční popěvky, na klopě kabátu nosím stříbrnou brož ve tvaru stromku a pod (rozepnutým) kabátem svetr se sněhulákem, zdobím byt, čtu jen vánoční knížky, kafe si dělám jen do hrnečků "tématických" tvarů (no jo - sněhulák a Santa), zapaluju všude svíčky a světýlka, do kterých neustále dokupuju baterky, sháním vtipnou vánoční čepici Marca Grondina a dojímám se a slzím...a taky jsem šťastná, přestože i v tomhle pohádkovém období překračuju mohutné větve a klacky, které mi někteří hážou pod nohy, taky do noci pracuju a občas se nervuju. 

Ale mě, nejvánočnější Vivi na světě, nikdo nezastaví a vyzobu z Předvánoc úplně všechno do posledního drobku, ať se děje co se děje. A když jsem u těch drobků, tak pár jich tu mám dneska i pro vás. Jsou z mého domova (trošku si zašmejdíme) a jsou to má malá i velká potěšení, kterých není dost nikdy, ovšem teď jich musí být dvojnásob. Přípravy na Vánoce tu nedávno začaly a teď...prostě pokračují.



Když není sníh venku, tak uvnitř může být vždycky - když máte to správné sněžítko. Zkuste s ním zatřást a pak si něco přát...


Ach bože. Velká knížka Zaľúbení do Paríža (od Andrey Pukové)...Přinesl ji včera promrzlý pošťák. V balíčku, který voněl zimou, dlouhým cestováním a tajemstvím. Doprovázela ji růžová obálka a v ní něžný dopis adresovaný mně a mému blogu. Je to nejhezčí knížka, kterou jsem kdy v magickém předvánočním čase dostala. A není to jen knížka...je mnohem víc. Je to dárek plný lásky od jedné mé milé slovenské čtenářky. Děkuju moc, Kiki (brečela jsem dojetím a není to jen proto, že jsem v poslední době citlivá jak holka). ;)


Jen čtete blogy a hrajete si s myšlenkou mít svůj vlastní? Pokud to chcete, chtějte to jen z jediného a žádného jiného důvodu - dělat blogem radost sobě, svým čtenářům a poznat úžasné lidi (no dobře, tak to jsou tři důvody). Jedině tak to má všechno smysl. A proč tohle píšu zrovna u fotky dvacet let starého Mikuláše (ořezávátka z mého dětství)? Protože za ním jsou malé obálky. Bylo jich 24 a zase mě rozslzely (já vím, co si myslíte, ale nedá se nic dělat, teď to takhle mám). Jsou z nejkrásnějšího adventního kalendáře, který vyrobila Lusynka jako dárek pro můj blog (ten se tak má) a pak mi je poslala poštou. Překvapení seslané přímo ze světa kouzel. Rozbalování malých obálek pokračuje, každý den přichází na řadu jedna (někdy i dvě...když já bývám tak zvědavá) a jsem z toho zase úplně...dojatá...ehm.


Nebojte se, už nebudu říkat, že jsem dojatá nebo uslzená. Tohle je zkrátka jenom věnec. Z Ikey. Svítící a krásný, a když se na něj podívám, on září do tmy a všechno se najednou zdá být lepší a hezčí a...máte někdo kapesník, prosím?


Ptala jsem se Tomíčka: "Tome, můžu ti navlíknout svetr s jeleny, vyfotit tě polaroidem, pak ti dát na zádíčka nálepku soba, vedle tebe nálepku perníku, na hlavu ti nalepit dvě svíčky jako parohy (se mnou je taková legrace, máš taky ten pocit, Tomíku?), domalovat ti hubu a růžové tvářičky a říkat ti polsky Tomiczek?" A Tomík jen zívnul. Takže jsem jeho zívnutí vzala jako souhlas a tady to je.


Čas, ten hajzlík. Utíká ukrutně rychle a nemá ani trošku slušnosti, aby se zeptal, jestli člověk všechno stíhá a jestli mu denně stačí vyměřených 24 hodin. Neptá se, jen utíká. Co se dá dělat, když chce tak letět, tak ať to aspoň dělá prostřednictvím vánoční "minutky", kterou mám na pracovním stole a odpočítávám s ní pracovní čas i čas, který tajně trávím sledováním vánočních videoklipů na YouTube. 


Všichni, kdo mě dobře znají a potkají, říkají - "Vivi, zuj se!"


Nikdy jsem si nemyslela nic jiného...


Přemýšleli jste někdy, jakou věc byste si vzali, kdyby doma hořelo? Asi krabici fotek, že jo? Anebo vintage kolouška s růžovými tvářemi? Těžké rozhodování. Tů jo, dneska radši před spaním sfouknu všechny svíčky a na tu divně se chovající elektriku zavolám nějakého instalatéra, ať to opraví.


Hrnek "Sněhulák" už je vám známý. Tohle je jeho nejlepší kamarád na večerní chvíli klidu.


Abych nezapomněla - v rámci předvánočního úklidu (těla, duše i šuplíků se šátky) jsem vám chtěla ukázat jednoho džentlmena z Beautyville, který mi pomáhá v koupelně i v domácnosti. Říká si Top-To-Toe šampón a kromě toho, že s pejskem na obalu vyhraje soutěž o nejroztomilejší design, pokud se do nějaké takové přihlásí, stará se o nejjemnější praní mých hedvábných šátků, topů, košil a krajkových spodních náležitostí, které potřebují velejemnou péči a praní s obzvlášť šetrným prostředkem. A co je dobré pro naše hedvábné kousky, to je dobré i pro tělo a vlasy (miminkovské i dospělácké). Používám ho i jako pěnu do koupele, sprchový gel a šampón (doma a hlavně na cestách). A když o tom tak přemýšlím, kdyby hořelo, přece jenom si nevezmu kolouška ani fotokrabici, vezmu si Top-To-Toe...
♥ 
Zdá se mi, že dneska jsem toho už napovídala dost. Omluvte mě tedy, prosím, je nejvyšší čas na trochu mléka, sušenky a balení dárků.