čtvrtek 30. července 2015

Co je v mé kosmetické taštičce

Jak jsme tu tak spolu nedávno zvědavě podrobovali detailnímu průzkumu mou tašku a podrobně jsme omrkli všechno, co nosím v kabelce, napadlo mě, že nakukování ještě rozšířím o jednu "holčičárnu" a vysypu na vás svou mexickou kosmetickou taštičku. Ta má sice za sebou silný otřes, protože jsem ji v rámci červencového "jarního" úklidu před pár dny oprášila, očistila a hlavně pořádně zredukovala, ale vzpamatovala se z toho rychle a teď je ráda, že ukrývá jen to, co opravdu využiju.

Všechno, co bylo ukoptěné, prošlé nebo nepoužívané letělo z okna na jednu nepříjemnou sousedku a v taštičce tak zůstaly jen moje srdcovky, ke kterým se denně skláním s prosbou (po probdělé noci spíš s úpěnlivou žádostí), aby mi pomohly dát se do kupy a trochu se "zhezčit" a zkulturnit.



Ke svému údivu jsem zjistila, že jsem svoje patlátka zredukovala na třetinu. Ó! Najednou byla moje do té doby naducaná kosmetická taštička až moc lehká a útlá, takže jsem ji bez dlouhého přemýšlení doplnila o pár božských novinek, o které se s váma v dnešním článku podělím.


Tak to je všechno, co (teď) potřebuju. Jsou to mé líčící "topky" a nejosvědčenější produkty, ke kterým se pořád vracím (kromě posledních dvou, to jsou novátka): (zleva) rozjasňovač Mary-Lou Manizer, růžovozelená řasenka Great Lash, konturovací tužky Koh-i-Noor, tekutý korektor Affinitone, banánový korektor Skin food, tekuté oční linky Schwing, make-up Rimmel Match Perfection, zlaté ptačí nůžky, sponky, kleštičky na řasy, štětce, tvářenka Hot Mama, neviditelný pudr Sexy Mama, rtěnka Clinique (odstín Chocolate Ice), multifunkční paletka Hawaii a bronzer Balm Desert. 

Marná snaha, jak vidíte, většinu mého nejoblíbenějšího líčícího arzenálu tvoří kousky od americké kultovky theBalm; asi už mi nikdo neodpáře (krásnou a slastnou) závislost, kterou jsem si na ní vypěstovala. Ale myslím, že není vůbec čemu se divit - ty její zábavné a nekonvenční obaly, vtipné názvy a fungující výrobky prostě nejde nemilovat. A když připočtu absenci parabenů a netestování na zvířatech, je jasná věc, proč u mě značka theBalm na poli dekorativní kosmetiky vyhrála na plné čáře. Takže i novinky, které do mé taštičky letošní léto zapluly, patří mezi thebalmové poklady a já jsem z nich...no zas unešená.


A nejenom unešená, ale taky poblázněná a srdce mi bije na poplach. Za moment totiž vyrážíme do Kalifornie...jo jo, vy a já. S touhle multifunkční paletkou Autobalm California, která vypadá jako kalifornský řidičský průkaz, můžeme projet každý kalifornský kout a ještě přitom budeme výborně vypadat.  

Paletka má totiž všechno, co mít má a co je potřeba k bleskovému líčení: přirozená a jemná meruňková tvářenka, narůžovělý rozjasňovač (na lícní kosti pro "čerstvý" vzhled a do vnitřního koutku oka pro jiskru a šmrnc), matný hnědý stín (báječný i na zvýraznění obočí) a tmavě hnědý třpytivý stín (ideální pro výraznější líčení a stínování). Paletka je malá, roztomilá a krásně se vejde do kabelky i do kapsy, a jisté je, že moje kosmetická sbírka nemohla být úplná a spokojená, dokud se v ní paletka Autobalm California neusadila.


A kudy to přes Kalifornii vezmeme zpátky do Evropy? Já bych jela asi zkratkou přes Hawaii. Tak si držte klobouky, jezdím dost rychle. Rychle, ale bezpečně, nebujte. Navíc i pro brázdění rozpálených havajských končin mám potřebné řidičské oprávnění. Multifunkční paletka Autobalm Hawaii theBalm totiž vypadá jako pravý havajský řidičský průkaz, obsahuje decentní růžovou tvářenku, krémovězlatavý rozjasňovač a 2 oční stíny (ten tmavý vpravo je ideální i na oční linky) a je důkazem, že krása a zábava se vedou u theBalm pevně za ruce.


Ujeli jsme už bezpočet kilometrů a začínám být za tím volantem docela unavená (jet do Čech z Kalifornie přes Havaj, to teda není úplně nejrychlejší), takže navrhuju zastavit a odpočinout si. Viděla bych to na nějaký exkluzivní hotýlek s velkým bazénem, na zářivě bílé plavky, na pár divokých večírků a na ohnivý žár letní noci. A když žár, tak taky pár letmých polibků. A když polibky, tak jednoznačně od bronzeru Balm Desert

Balení rozkošné - na přitisknutí, na umačkání, na nedání už nikdy z ruky. A bronzer samotný dělá svému balení rozhodně čest. Působí přirozeně (to nebývá u bronzerů zvykem) a sexy jiskřivě. Stačí ho trošinku nanést na štětec a jen tak letmo, úplně nesměle a stydlivě se s ním dotknout lícních kostí, tváří a nosu. Dá se použít i jako tvářenka nebo oční stíny. Nebledne, nestírá se a ráno září stejně jako večer, aniž bych se musela v průběhu dne "dobronzovávat". Představuju si, jak bude asi vypadat na někom opáleném (podle mě nádherně), ale i já "Sněhurka světlá obecná" se s ním cítím jako exotická Tahiťanka (a ten - doteď neznámý - pocit se mi teda líbí moc). 


Ty brďo, takhle jsem se už dlouho neprojela. Paráda! Cestovat a přitom nevytáhnout paty z koupelny, to si tu ve vaší společnosti budu muset zase někdy zopáknout. ;)

Vivi podpis

neděle 19. července 2015

(Ne)všední (ne)zbytnosti 1

Často se mi stává, že bych se s váma ráda o něco podělila, že bych vám chtěla něco doporučit nebo ukázat a všechno si to štosuju v hlavě nebo provádím tučné zápisky a narůžovělé poznámky do  sešitů a říkám si, že až bude čas, tak vám o tom napíšu. Jenže jeden takový článek a jeho vytváření trvá hodiny a hodiny, a tak se na spoustu mých plánovaných tipů nebo malých „hašišárniček“ nedostane.

Koumala jsem teda, jak by se to dalo šalamounsky vyřešit, až jsem přišla na tzv. rychlovku. Seznamte se, prosím...Rychlovka, to vám je docela šikovná záležitost. Různé radosti nebo tipy "secvaknuté" do jedné fotky (nebo dvou..) a doprovázené pár řádky. Rychlovky budou doplňovat mé typické dlouhé články a já se tu díky nim s váma budu moct bleskově dělit o aktuální těšivosti a (ne)všední (ne)zbytnosti, které je prima v barevném světě mít a připomínat si je, a které by bez téhle nové rubriky zůstávaly dál ležet přimáčknuté v tlustých sešitech.

Takže to bylo jen tak na vysvětlenou a tady jsou první rychlonohé nezbytnosti, které umí všední dny moc hezky rozsvítit.


Průhledný obal na pas (nebo na cestovatelský deník) a štítek na kufr „ananas“ (HM), letní žlutá knížka od Karla Čapka „Obrázky z Holandska“, můj oblíbený prázdninový lak na nehty Hot Salsa (Maybelline), panáček Sonny Angel, který mi připomíná, že by na okně vypadala dobře sbírka rozkvetlých kaktusů, mintová pastelka (sluší jí to na čtvrtce i v diáři), veselá sušenka od Šárky (všechny sušenky  by měly vypadat takhle), polaroidová fotka z cest a modrý kámen Happiness pro...asi pro štěstí. ;)


Vivi podpis

čtvrtek 16. července 2015

5 kosmetických pomocníků na cesty aneb balím kufr

Balím kufr, ale neptejte se mě, prosím vás, kam jedu. Vůbec netuším totiž. Prostě když se můj kufr začne ošívat, nadskakovat a když mu začnou vrzat kovové přezky, tak je mi jasné, že už to na něj zase přišlo. Chce někam ven. Nekouká při tom nalevo, napravo, nebere ohled na to, jestli třeba náhodou nemam jiné plány. Když chce můj kufr do světa (zrovna teď), znamená to jediné - musím ho rychle sbalit a někam s ním vyrazit. 

A protože jsou moje cesty často neplánované (díky tomu kufru mýmu bláznivýmu), podnikám dobrodružství, která mě samotnou překvapují. Ráno sbalím, vyrazím na nádraží a nasednu prvním vlakem směrem do Neznámova. A věřte nebo ne, je to velká zábava. Někdy na těhle svých pozoruhodných cestách skončím v přírodě, někdy je z toho ryze nákupní výlet (ó jé) a jindy zas kavárenský maratón. Zkrátka záleží, kudy ten "náhodný rychlík" projíždí. 



Ale musím se vám přiznat, že nikdy necestuju sama. To by mě ani trochu neba. Musím mít kolem sebe bezpodmínečně ty správné cestovní dobrodruhy, kteří jsou pro každou srandu. A taky nikdy nezapomínám přibalit do kufru své kosmetické kámoše, kteří mě ovoní, osvěží nebo ochrání. A o těch (především) bude za chvilku řeč.


Napřed ze své "koblihové" kosmetické taštičky vyndám věc, kterou si v lékárnách kupuju pořád dokola. Už je to taková tradice, že kolem sebe v létě věčně práším Evianku. Teda ať jsem přesná - Evian minerální vodu na obličej ve spreji; čistá, stopro přírodní voda z francouzských Alp se spoustou minerálů. Je skvělá k příjemnému osvěžení nebo zafixování mejkapu. Stačí ji jen nastříkat na tvář a nechat zaschnout. A jednou jsem s ní ve městě odehnala jednoho dotěrného otrapu. Jo, Evianku je dobrý mít v kabelce. ;)


Tohle je cestovatelka jaksepatří. Říkám jí "sluneční tyčinka", nicméně oficiálně je to přírodní ochranný balzám na rty od Lavery (SPF 10). Tyčinka obsahuje bambucké máslo a jojobový olej, je voděodolná, bio a vhodná i pro vegany. Nebudu vám tu vypisovat všechny její přednosti, ty si můžete sami proštudýrovat na Lovebio.cz. Já jen dodám, že svou sluneční tyčinku používám, ať už je  hic nebo padají trakaře. Vyhovuje mi jako každodenní balzám na rty, protože je hutnější, nemazlavá a vydrží na rtech dlouho (je super i pod rtěnku). Od téhle balzámové holky zkrátka nečekejte žádné rozteklé mazátko.


Od přírodní Lavery mám v cestovním kufru ještě jednu voňavou specialitku. Takovou první pomoc pro podrážděnou pokožku od sluníčka - SOS fluid po opalování. Nikdy se (cíleně) neopaluju. Pokud v létě něco griluju, pak jsou to lilky, cukety a sýrové špízy, ale sebe ne. Sebe neopékám. By mě to ani nebavilo. Jenže to, že se nesmažím na lehátku, neznamená, že si mě sluníčko ve své plné síle nenajde. Venku lítám skoro pořád, a i když se snažím řádně promazávat zvenku i zevnitř, stane se, že mě bezohledné vroucí paprsky přece jen dostihnou a zaútočí. A to pak "fluiduju". Tenhle fluid totiž krásně chladí, ulevuje a rychle podrážděnou pokožku zklidní. Takže na letní hydrataci mám jasný recept: domácí višňová limonáda a fluid od Lavery. No a je to.


Vy víte, že pokud jde o flirty, lásky a zamilovávání se, nemám s tím žádný problém. To jde u mě ráz na ráz, vzplanu raz dva, bez nějakého velkého přemlouvání. A dost často jak rychle to přijde, tak rychle to odezní (hlavně u parfémů, u těch jsem hodně nestálá). Jenže občas se mi stane, že se zamiluju vážně. Dovopravdicky. Třeba do jednoho na první pohled docela nenápadného krystalu...

To je on, prosím pěkně - "24hodinový" deo krystal od Purity Vision. Měla jsem docela pochybnosti, jestli může čistě přírodní deodorant složený jenom z antibakteriální minerální soli fungovat a účinkovat slibovaných 24 hodin. Nevěřila jsem. Kupuju si vlastně jenom přírodní deodoranty, jenže oni obvykle nijak zvlášť nevydrží. Ta jejich přírodnost je totiž většinou vykoupená krátkodobým účinkem, ale nevadí. Jsem na to zvyklá, a nosím si je s sebou v kabelce.

ALE! Tenhle přírodní deo krystal funguje. A dokonce dokonale. Vydrží celý den, je bez parfemace, obsahuje opravdu jenom antibakteriální minerální sůl zvanou Potassium Alum a já jsem naprosto nadšená (a ano, jsem se do něj zamilůvala). Používá se jednoduše - krystal se navlhčí vodou, nanese na pokožku a čisťoučká přírodní deo ochrana s 24 hodinovým účinkem je na světě. Ty jo, fakt paráda!



Dnešní povídání zakončím absolutní klasikou, kterou vám ale tentokrát představím trošku jinak. Že se totiž dá bio kokosový panenský olej používat na 856 způsobů, to je tajemství, které už bylo v kosmetickém světě dávno prozrazeno a nespočetněkrát omleto. Biokokosák je bezesporu blahodárnost pro tělo, vlasy, pleť i kulinářské umění, proto už je u mě doma stálicí. V létě ho přendavám do lehkých cestovních kelímků a beru ho s sebou na dobrodružné cesty za poznáním.

Dneska vám chci ale ukázat, jak se dá biokokosák ještě zapojit do "domácích prací". Vyrobíme si tu rychlé "Domácí tělové mléko":

Ingredience
20 g biokokosáku
10 ml mléka (ideálně plnotučné)
pár kapek esenciálního oleje

(Pokud chcete tělové mléko bez parfemace, kupte si neparfémovaný kokosák a éterický olejíček vynechte.)

Jak na to?
Mléko naliju do misky a nechám během několika vteřin ohřát v mikrovlnce, aby bylo vlažné. Následně ho  zhruba 3 minuty ručním šlehačem vyšlehám do pěny a za stálého šlehání přidávám olej (musí být v tekutém stavu, čehož v létě docílím jednoduše tak, že ho nechám rozehřát na okenním parapetu). Někdy přidám pár kapek éterického olejíčku nebo do misky stříknu trošku růžové vody. Pak všechno ještě jednou pořádně prošlehám a hmotu přeliju do malé skleničky. Tělové mléko je potřeba skladovat v ledničce, přičemž čerstvé vydrží zhruba 3 dny. 

...Je to taková příjemná změna oproti kupovaným tělovým mlékům, ideální pro kutilky a přírodomilky.


Ať koukám, jak koukám, zdá se, že mám sbaleno. Kufry i tašky se natřásají samou nedočkavostí a zvědavostí, kam asi pojedou a mně nezbývá, než se natřásat s nima. Bonvoyage, kamarádi!

Vivi podpis

neděle 12. července 2015

Můj domácí bar a tipy na letní lahůdky

Když jsem psala nadpis dnešního článku, překlepla jsem se a místo "tipy" jsem napsala "tripy". A vlastně jsem to tak mohla nechat. Ono totiž dát si žůžo ledovou kávu nebo pravý zmrzlinový pohár podle kačera Kvaka, na který vás zvu, to se "jízdou" určitě nazvat dá. Aspoň já si tyhle mlsounské chvíle s potěšením užívám. Beru vás do party a jsem odhodlaná dát si s váma dneska do trumpety! ;)



Můj "domácí bar", který jsem si vytvořila renovací polorozpadlého stolku na kolečkách, se postupem času úctyhodně zaplnil. Napřed na něm byly dvě láhve vína, pak tři láhve a teď...hodně lahví, přísady do koktejlů, krabice s ubrousky, lízátka, ananasy a kousek místa jsem vyhradila i části mojí Starbucks sbírky. Ten malý "starbax" hrníček úplně vpravo jsem si koupila jako první, už je to spoustu let a mám ho asi úplně nejradši. Vystřídaly se v něm všechny druhy kafe, co jich jen na světě je, jeden čas jsem v něm skladovala tužky na oči a štětce na tváře a dneska jsou v něm (i když určitě zas jen přechodně) barevná paraplíčka do zmrzlinových pohárů.


A tohle je můj nový přírůstek do sbírky. Fialový Starbucks tumbler, který vypadá, jako když ho malíř políbí pár tahy štětce namočeným do fialové barvy. Termohrnková láska na první pohled...Je nejspokojenější, když ho ráno naplním čerstvou kávou a pak spolu vyrazíme do ulic.


Jako pravý kávomilovník s rozzářenýma očima pořád ochutnávám nové druhy kávy a neminu snad žádný obchod, který má na ceduli namalované kávové zrno nebo černouška, a nad kterým se vznáší kávová vůně; to jsem pak přímo ztracená. Ale je to paráda se občas takhle "ztratit". Letošní prázdniny mám v kávomlýnku už druhé balení kávy Kenya (limitka z řady Origin Espresso) s tóny vína a ovocnou příchutí citrusových plodů. Je výborná (i pro přípravu ledovýho kafča). Dokonce tak výborná, že jsem si ji před pár dny uvařila i v noci a pak jsem několik nočních hodin probděla u seroše "Red Dwarf". Ale nelituju.


Kafe jsem si zvykla připravovat podle Starbucks Coffee Mastera Jakuba Zubatého. Jeho 4 kroky k přípravě supr kávy mi jednoho dne přistály v e-mailu, tak jsem si je přimagnetkovala na lednici a z lednice teď doputovaly rovnou sem k vám:

"K přípravě skvělé kávy je potřeba dodržet následující 4 kroky:

-  správný poměr kávy a vody, který je (s výjimkou Espressa) 10 g kávy na 180 ml vody
-  kávu namlít na hrubost podle metody přípravy (například pro French press je třeba kávu namlít na nejhrubší stupeň)
-  použít kvalitní vodu (ideální teplota pro přípravu je 90-96°C)
-  a čerstvou kvalitní kávu namlít těsně před přípravou."

Pro ledovou vyletněnou verzi stačí přihodit pár kostek ledu, trošičku cukru a kopeček vanilkové zmrzliny. V jedné kavárně v Itálii jsem vykoukala, že do ledové kávy přidávali ještě pět kostiček kvalitní čokolády, což je tip, který jsem si zapsala za uši a občas ho praktikuju. Je to dobříčko.


Z pohárů voní ledokafe a jeden by řek´, že by prázdniny mohly měly trvat aspoň dva roky...


Doma mě to teď v létě moc nedrží a vlastně za každého počasí vyrážím ven. Musím sice i o prázdninách pracovat (skandálos), ale noťas se do mé velké letní tašky s mexickým vzorem vejde. A vejde se do ní i knížka, voňavka, mlíčko Piknik (jsem na něm závislá), můj nový tumbler i srdcobrejle. Takže beru na ramena tašku i nohy a běžím ven. Ale abych se s váma nerozloučila příliš chvatně, mám tu pro vás ještě jeden recept...


Není to sice recept úplně jednoduchý (stupeň obtížnosti "1 námořnická čepice" mluví za své), ale přesto se vyplatí ho vyzkoušet. Kačer Kvak a jeho zmrzlinová specialita...Nechte si chutnat. ;)

Vivi podpis

středa 8. července 2015

10 nápadů, jak si vylepšit léto aneb neřeš a nepřepínej

Nemůžu si dovolit spoléhat jenom na svou hlavu a na to, že si bude pamatovat všechny letní srandičky, které mám naplánované. Byla by škoda na něco zapomenout, takže jsem si pro jistotu své letní plány namalovala a otextovala. Protože co je namalované a napsané, u toho je už jen krůček k realizaci. V mém letním to-do listu je všechno možné; od drobných radostí, přes trochu dobrodružství až po pár hříček (nebo hříchů?). Nechci nic řešit, nechci přepínat, nechci se kontrolovat a nechci, aby mě tlačily boty. Vždycky budu radši chodit bosá...

Doufám, že se necháte mým letním to-do listem inspirovat anebo ještě líp - doufám, že se přidáte. ;)


1. Míchat barevné koktejly. Na tomhle plánu je nejlepší to, že si člověk musí (při)koupit spoustu roztomilých míchátek, slámek, úžasných šejkrů a skleniček, ubrousků, ledovátek a taky knížku o tom, jak namíchat barevné koktejly a to ještě není konec zábavy. Ta hlavní teprve přichází, když se míchají suroviny nesmíchatelné, pouští se gramec a všichni, kteří míchali a pili, se usmívají a připadá jim, že v televizních novinách každý večer hrozně přehánějí, protože život není vůbec špatný. Život je totiž prima. A pozor - vůbec se do těhle koktejlů nemusí přidávat alkohol, stačí jen dobrá parta lidí.

2. Chodit do letního kina. Koukat na to velikánské plátno, jíst párek v rohlíku a pozorovat hvězdy. A líbat se (když se setmí).

3. Znovu se podívat na film První den zbytku tvýho života. Protože je to perfektní film o pěti rozhodujících dnech v životě jedné pětičlenné rodiny. O pěti dnech, které jsou mnohem důležitější než jiné dny, protože po nich už nic nebude jako dřív. A protože tam hraje André-Marc Grondin. A protože některé filmy jsou nejlepší v létě a tenhle je jedním z nich.

4. Zamilovat se. Do nových míst. Do nových jídel. Do nových kapel. Do songu "I Wanna Be Where You Are". Do mexických plážových přehozů. Do chození naboso. Do Bosse (Huga). Do velkých proutěných tašek. Do barevných papoušků. Do puntíkatých plavek. Prostě do čehokoli. Ten pocit je tak parádní, že stojí za to být zamilovaný pořád.

5. Pořídit si náušnice ve tvaru pusinek. A taky ve tvaru ananasů. A mořských hvězdic. Jo a určitě náušnice ve tvaru zmrzliny. Proč by ne?

6. Jezdit naším tyrkysovým autem na výlety. Naše stařičká tyrkysová kára z druhé (vlastně třetí) ruky nás vozí na koncerty, nákupy a výlety a my ji za to máme rádi a říkáme jí "Puňťa". A i když jsme ji už mockrát museli kurýrovat a na Automobilovedily24.cz jsme za ni utratili při opravách majlant, letos v létě to s ní zas roztočíme. Sice se občas vidím, jak mě veze v extravagantních šatech od Valentina na hvězdnou párty nablýskaný Mercedes-Benz GLC (krasavec snů), ale ve skutečnosti jsem ráda, že si to s "Puňtou" frčím ve svých odřených džínách na fesťák pod širou oblohou. Mě už nezměníte.

7. Číst knížky (v trávě). V trávě je to totiž nejlepší. V trávě se mnohem líp sní. A odpočívá. A čte. V trávě se vůbec všechno dělá tak nějak líp.

8. Přejíst se borůvkového koláče. Jsem do borůvkových koláčů blázen, ale vždycky se ke mně dostane jen takový malý zanedbatelný kousek. A přitom já bych se jich tak ráda přejedla. Aspoň jednou! Takže v létě nasbírám plnou bandasku borůvek, upeču dva plechy pravého borůvkového koláče s drobenkou, několik kousků sním ještě teplých, protože to nevydržím, a až vychladne, dojím zbytek. A jestli už o mně potom nikdy neuslyšíte, tak proto, že jsem tenhle plán fakt uskutečnila.

9. Neřešit, nepřepínat, nepátrat. Čili být v klidu, uvolnit se a nemít pořád mžitky před očima kvůli nesplněným úkolům. Na smrtelný posteli nás nebude zajímat, jestli jsme stihli vrátit včas knížky do knihovny nebo vytřít chodbu. Bude nás zajímat, jestli jsme dost tancovali, smáli se a jestli jsme se cítili šťastný.

10. Zpívat si i mimo sprchu. Tenhle nápad jsem si půjčila od Kate Spade, která do svého (teda mého) diáře na začátku jednoho měsíce vepsala větu "sing outside the shower". Ve sprše mívám celé koncerty (bez ohledu na sousedy a účet za vodu), ale chci se dostat ještě dál. Třeba si zpívat na zahradě, v parku nebo v obchodě (jakože po-ti-chu). Včera jsem viděla pána na kole, jak si zpívá "dej dělovou ránu" (asi má taky diář od Kate Spade) a jedna holka v sámošce si pobrukovala. Aspoň to. Vypadá to, že nás bude tohle léto víc, kdo si chceme zpívat mimo sprchu. Pojďte taky, sím...

Vivi podpis

čtvrtek 2. července 2015

Jak si připravit piknik snů

Když říkám piknik snů, tak tím nutně nemyslím lehárko někde na Bali, ovívání kadeří mořským vánkem, nebo pojídání hroznového vína, se kterým máchá nějaký svalnatý potomek bohů. Piknik snů může být třeba i úplně obyčejné rozvalení se v trávě, povolení knoflíku u kalhot a zírání na modrou oblohu. To stačí. Tenhle sen se dá snadno splnit. Jde jen o to si udělat čas, vyběhnout ven (bez mobilů, prosím) a vychutnat si chvilky nicnedělání.

A protože já piknikování miluju a není jediný teplý letní den, kdy bych na piknik aspoň nepomyslela, mám pro vás pár tipů a malou ukázku toho, jak si vegetění v přírodě zpestřuju.


Správná deka - základ povalování
Za svou piknikovou éru jsem už ležela na ledasčem. Na holé zemi (je to fajn, ale bolí to), na karimatce (je tak mrňavá), na přehozu ze sedačky (na nic se tak dobře nechytají moušky, pavouci a tráva) nebo na piknikové dece s červenýma kostkama (šikovná, ale ty červené kostky...ne ne, nelíbí). Až letos jsem se konečně dopracovala k vysněné piknikové dece z Butlers.cz. Tahle bavlněná deka je to nejpohodlnější, na čem jsem si kdy ve volné přírodě hověla. Uvnitř má totiž vycpávku, takže se na ní leží jako v bavlnce a na spodní části je omyvatelná průhledná fólie, která brání právě všem těm mouškám, pavoukům i trávě, aby se na ní přichytili a cestovali pak se mnou domů.

A když už je naší piknikpartě zima a v koši není žádné jídlo, čili když už se piknikový čas chýlí ke konci, deka se jednoduše sroluje a pomocí odnímatelného popruhu sbalí a přehodí přes rameno. Navíc je krásně veselá a barevná. A i když bych vám ráda řekla, že jsem na ní chvíli ležela i uprostřed obýváku, tak vám to radši ani neřeknu, abyste si nemysleli, že jsem týdadá...


Muzika
Já si to bez ní nedovedu představit už nikde. Dokonce i v kině, když mě kousky filmu nudí a začínám být rozmrzelá, nacpu si do uší nenápadná sluchátka a v tu ránu mi mizerné herecké výkony vůbec nevadí. Muzika má moc. Velkou moc. A takové dobře vybrané summer songy, které se ozývají z piknikové deky (respektive z mého přenosného rádia Sunny Life nebo z empétrojky), dokážou roztancovat a rozdivočet všechny - celé piknikové osazenstvo, mravence i dotěrné mouchy, co by jinak sedaly na koláčky s polevou. Anebo můžete poslouchat jenom cvrlikání ptactva, jak je libo.


Jídlo tolik neřešit
No já vím, že by piknik měl být hlavně o jídle. Jenže už tolikrát se mi stalo, že jsme na piknik nešli jen proto, že toho v lednici zrovna moc nebylo, nebo že jsem nestihla upéct slaný koláč, že jsem se rozhodla, že piknikovému jídlu nebudu přikládat zas tak velkou úlohu. Někdy je rozhodně fajn do mističek naskládat kousky ovoce, různé druhy domácích pomazánek, upéct sušenky, připravit saláty všech chutí a barev a zkrátka si s tím vším vyhrát, ale mohlo by se stát, že s takovou by se pak konal jeden piknik za léto a to ještě sotva. Takže když vidím, že ráno na okenní tabulky doráží sluníčko, prostě jen popadneme deku, knížku a slamáky a po cestě se jednoduše stavíme pro pár baget, borůvky a je to.


Nebýt líný "na hezké věci"
Dokonce i když se pro piknik rozhodneme z minuty na minutu, nejsem líná na to (v rychlosti) popadnout brčka a míchátka (tahle rozkošná butlersovská jsem ukořistila v letních novinkách), ubrousky s plameňákama, polaroid, termosku s námořnicí, skleničky s puntíkama a pár dalších roztomilostí pro dobrou náladu. Jak já říkám, "člověk nesmí bejt línej na hezký věci".


Větrání
Už jsem vám tu o svém přenosném mini větráku jednou psala a teď je ta správná chvíle ukázat vám ho v akci, tj. na piknikové dece. Od té doby, co jsem si ho koupila, ho balím s sebou na pikniky pořád, protože když už z hlediska osvěžení selžou všechny vychlazené limonády, nanuky i benátské vějíře, tak pak stačí stisknout jeden čudlík a rozprostře se kolem nás tak svěží vánek, že je rázem (skoro) po hicu.


Vzít si s sebou zajímavou láhev
Tím "zajímavou láhev" myslím láhev něčeho dobrého, třeba bublinkatého, třeba šampaňovitého, co může chvíli jen tak vykukovat z proutěného košíku, ale pak je lepší s tím pohnout. Ostatně plastové skleničky na sekt se teď prodávají úplně všude a k čemu jinému by měly sloužit než k tomu nalít do nich v přírodě něco veselého? Někdo by sice mohl říct: "alkohol na piknik nepatří", ale to já bych jen mávla rukou a odpověděla třema svýma oblíbenýma slovama: "proč by ne?".


Piknikový košík je plný, klobouky už se těší ven, větrák jede ostošest a deka je velká, takže myslím, že nám nic nebrání v tom rozplácnout se a nechat Ššššššššš vyšumět všechny starosti. Následujících pár dní předpověď hlásá "piknikovo", tak toho musíme využít. A až se nás zima zeptá, co jsme dělali v létě, můžeme ji bez okolků odkázat na všechny pikniky, které tohle léto uspořádáme. A že jich bude! ;)

Vivi podpis

pondělí 29. června 2015

Horké tipy na super letní knížky

Opalovací krém, houpací síť, mátovo limetková limonáda, tvořítka na nanuky a pár nových knížek - to je podle mě povinná letní výbava, se kterou se dá prožít léto jak má být. V hlavě se mi usadil obrázek, jak bezstarostně ležím (a vy taky) v pestrobarevné houpací síti, jsem namazaná (tím opalovacím krémem a limetkovou limonádou s kapkou něčeho ostřejšího), pochutnávám si na vlastnoručně vyrobených nanukách a čtu jednu knížku za druhou. A jakou jednu za druhou? To vám ve svých dnešních prázdninově letních knižních tipech ráda prozradím.



1 2 3 4 5 6 7

1. Šik po milánsku - Průvodce městem, které udává módu i životní styl (Fabiana Giacomotti)
Tuhle knížku si určitě přečtěte, pokud milujete Milán. Nebo pokud se do města italské módy chystáte a chcete originálního a zábavného průvodce. Nebo pokud se vám líbila knížka Se šarmem Pařížanky, které je tahle milánská příručka (možná až příliš) podobná. V knížce Šik po milánsku najdete spoustu tipů na milánské nákupy (včetně různých ,tajných‘ adres), barové a kávové sedánky, odhaluje místa ideální pro zamilované schůzky, ukazuje styl pravé Miláňanky i Miláňana i to, jak o sebe Miláňanka pečuje nebo jak to vypadá u ní doma. Jednoduše řečeno, knížka je o tom, jak se žije, co se kupuje a s kým se chodí po Miláně. Když jsem ji dočetla, zvolala jsem silným hlasem: "chci do Milána! hneeed!" (ale bylo mi to houby platný, nikam se nejelo).

2. Večeře v ráji  (Ben Bennett)
Chutné čtení o jedné restauraci na francouzském pobřeží Atlantiku, která se jmenuje Paradis, ale s rájem už nemá nic moc společného. Majitel Jacques totiž po smrti svojí ženy nemá z vaření žádnou radost a jeho dřív vyhlášená jídla nejsou co bývala. Hostů ubývá a Paradis je v bankrotu. Ale tohle je prázdninové čtení, takže smutnit se nebude dlouho. Přijde totiž někdo, kdo rozveselí nás čtenáře i  Jacquese. Na půdě se objeví tajemný sešit plný receptů a na prahu restaurace jedna roztomilá Catherine...

3. Dovolenkáři (Emma Straubová)
Na Dovolenkáře se teprve chystám a těším se. Slibují totiž takové letní propriety a lákadla, jako jsou slunný ostrov, příroda, pláže a výborné jídlo...hmm, beru.
Pan a paní Postsovi přijíždí s rodinou a přáteli na Mallorku. Na dovolenou snů. Plánovaná je hotová idylka jak z filmu, jenže na povrch vyplavou všelijaká stará a ne zrovna příjemná tajemství a je po idyle. Zkrátka to vypadá, že se při čtení budeme v houpací síti docela dost vrtět.

4. Zmrzlinová královna (Susan Jane Gilman)
Jak jeden italský prodavač zmrzliny zachrání život jedné opuštěné a zbídačené holčičce, jak ji naučí vyrábět zmrzlinu a jak se z ní nakonec stane zmrzlinová královna Ameriky. Tenhle příběh má úplně všechno, co má mít a ještě něco navíc. Je to sice docela tlustý román, ale zhltla jsem ho na posezení - stejně jako točenou jahodovou.

5. Nestydaté plavky (C.D. Payne)
S hlavním hrdinou Colmem Moranem se ocitneme v roce 1957, kdy "hezká děvčata ještě věřila na počestnost a prťavé bikiny dokázaly vyvolat na pláži pozdvižení". Takže je to jasné - pro milovníky nestydatých letních radovánek, bikin a absurdního humoru.

6. Fangirl  (Rainbow Rowell)
Rainbow Rowell je autorka úspěšných knížek, do kterých je hrozně lehké se začíst (i zamilovat). Když se mi dostanou do ruky, nespím kvůli nim (teprve až když jsem na poslední stránce, dopřeju si zdřímnutí). Stejně jako její knížka Eleanor a Park, i Fangirl je o lidech, kteří pořád žvaní (ale mají co říct, takže to nevadí), jsou zamilovaní a taky jsou tak trochu průšviháři (takže já se s hlavníma hrdinama ztotožním vždycky snadno). Knížky od Rowellové jsou prostě "podkůživrývající", a když je čtu a mlsám čokoládu, jsem opravdu ráda, že jsem si nikdy nekoupila televizi.

7. Antistresové omalovánky pro dospělé  (Jolana Daňková, Lenka Tréglová)
Antistresové omalovánky nejsou sice knižní tip, ale do houpací sítě se hodí náramně. Vytvořily je dvě dámy pro každého hravého dospěláka, který si potřebuje trochu odpočinout od přetechnizovaného a bláznivě hektického světa. Zatímco ruce kreslí a vybarvují, hlava se toulá, odpočívá a nabírá energii. Já sice maluju svoje vlastní obrázky, ale kdo si chce užít úplné "hlavovypnutí", může si na plážovém lehátku vybarvit všech 77 obrázků, které jsou vytištěné na samostatných stránkách, aby se daly (ty nejvydařenější) zarámovat. 


A na úplný závěr tu mám ještě bonusový tip. Jak už víte z mého fb, hledala jsem nějakou knížku na dovolenou. A našla tu, která se jmenuje "Dovolená" - náhoda, osud nebo strejček Příhoda? Ať už za to může kdokoli, tahle prázdninová knížka, kterou napsal Guy Bellamy, mi v antikvariátu padla do oka hlavně kvůli názvu, obalu a vlastně i ceně (stála jenom 25 káče). Jak se ale ukázalo, je to i bezva (satirické) čtení z prostředí letního Cannes o tom, co se může Angličanům přihodit na jedné horké francouzské dovolené. Louskala jsem knížku jak divá, dokud jsem se na sluníčku nepřismahla. Takže vám doporučuju po ní v antikvariátu mrknout a namazat se před začátkem čtení nějakým pořádně hutným opalovákem.

Tak teda...pojďme si číst, je lééééééto!

Vivi podpis

čtvrtek 18. června 2015

7 věcí

Dneska dostanou prostor ty věci, které mi v posledních dnech udělaly radost a rozdováděly srdce mý. A bude jich 7, jako v pohádce. Trošku se ochladíme, něco si namalujeme, najíme se, nazdobíme, změníme trasu, někdo roztomilý nám přinese do postele kafe a na konec jen tak v rychlosti mrknem do mého diáře, který už se jednoznačně chystá na léto...Jde se na to. 


 1.
Taková by se řeklo obyčejná věc a jaké dokáže divy - stolní větrák. Zažila jsem už u pracovního stolu dost horkých a zpocených chvil (ne vždycky mi jde práce od ruky), a když se k tomu občas přidají hice, sotva lapám po dechu. Ale už týden mi dělá společnost tenhle super větráček (elektra jsou jimi teď předzásobená), který je na baterky, takže se dá pohodlně přenášet (beru si ho s sebou i na pikniky). Můj muž se mi sice směje, že je to jenom další hezká věcička v mojí barvě, která nemá žádný "fuk", ale já vím svý - tenhle větrák náhodou fouká tak, až mi vlasy vlajou dopředu a dozadu jako papírový drak (přeháním jenom trošku).

2.
Moje první suché pastely. Já se s nima teď tak vyřádim! A splnim si všechny svoje obrázkovo malířské sny.

3.
Tady teď ráda snídám. Je to jedna (pro mě nově objevená) českobudějovická mňam kavárna, kde mají jahodové koktejly, borůvkové lívance a pravý emerikn džubox z padesátých let. Jo a holky servírky nosí tyrkysové šaty a na mrknutí vám dolívají kafe do bezedných hrnků.

 4.
A když jsme u toho kafe, tak jako nenapravitelný kávovník (nebo spíš kávomil) a taky věrná fanouška kaváren Starbucks jsem nemohla na jednom pouťovém trhu odolat tomuhle lahodnému šperku, takže se mi teď na krku houpá kelímek se šlehačkovým Starbucks kafem. Přívěsek měří sice asi jenom 1 centimetr, ale i tak úplně svádí k usrknutí.

 5.
Často chodím stejnou trasou a nedávno jsem si uvědomila, že tím tak trochu zabíjím smysly. Všechno je po cestě stejné; zahrádky, vůně, domky, výlohy i psi a lidi, se kterýma se zdravím. Změnit trochu směr, změnit cestu (do školy, do práce, do restaurace) může přinést spoustu překvapení. Včera jsem to zkusila, vydala se novou trasou a na uvítanou mě přivítal tak voňavý pivoňkový keř, že tudy teď budu chodit pořád. ;)

 6.
Tak tenhle dřevěný fešák černoušek u nás doma našel nový domov. Nosí turban, zlaté náušnice a snídani do postele a má vždycky dobrou náladu. Jsem z něj nadšená; už nikdy si nebudu vařit kafe sama.


A někdy mi černoušek přinese i Kofilu, kterou vlastnoručně vyrábí. Aspoň myslim.

 7.
Nemohla jsem si nevšimnout, že můj diář už nějakou dobu stávkuje. Místo toho, aby mi denně svědomitě připomněl, co mám během dne udělat nebo jaké schůzky mě čekají, jsou v něm v poslední době jenom obrázky senzačních balkónů a venkovních teras, nafukovacích labutí a mořských vln s lodičkama, z čehož spokojeně usuzuju (je fajn nechat se svým diářem oklamat), že mě nečekají vůbec žádné úkoly a pochůzky a můžu teda zůstávat doma. Je to buď opravdu moc hodný diář nebo se prostě jen připravuje na léto, které je tu ofiko už za tři dny...

PS: a ještě jedna bonusová radost - můj nový "podpis", který tu od teď pod každým článkem najdete (to abyste věděli, že jsem to fakt psala a fotila já) ;), a který mi vytvořila spolu s dalšími vylepšovátky tady na blogu (třeba profilový obrázek vpravo nahoře) jedna moje zlatá spřízněná duše Míša Trumade (já jí říkám prostě Trutru), které tímto z celého děkujů.

Vivi podpis

středa 10. června 2015

5 x nejlepší a nejlevnější kosmetika


Stojíme před velikánskou a navoněnou budovou, která má nade dveřmi neónovou ceduli s nápisem "Drogérie" a chystáme se spolu vejít dovnitř. Tak pojďte, mrkneme se mezi regály a já vám ukážu 5 kosmetických vychytávek, které patří mezi ty nejlepší levné drogérkové kousky, které v mé kosmetické taštičce nemůžou za žádných okolností chybět. Za patlátkoviny vydám hodně peněz, nebudu vám lhát, ale kdyby na to přišlo (ale snad nepřijde, protože mě baví pořád zkoušet nové kelímky), vystačila bych si jen s těmihle drahoušky, za které v drogérce dohromady utratím sotva dvě stovky. 

Takže které kosmetické kousky si kupuju pořád dokola, a proč považuju za nejlepší malovátko na oči, rty a obočí tužku za 10 korun, to vám v dnešním článku pěkně vyklopím.


Suchý šampon Amica (značka Alpa) - kolem 25 Kč

Nespočítala bych, kolikrát mě tenhle nenápadný kelímek se suchým šamponem zachránil. Šampon Amica je můj osvědčený záchranář na cesty, ale využívám ho i v případech, kdy si sice nutně potřebuju umýt vlasy, ale jsem k zbláznění unavená nebo domů přijdu někdy v noci (noční život mě ba, ale má i svá úskalí) a na mytí vlasů nemám ani pomyšlení. Sucháč slouží k příležitostnému odmaštění vlasů, ale těch příležitostí se za celý rok nakupí docela dost, takže je bezva ho mít jako eso v rukávu.

Stačí ho trošinku rozptýlit do vlasů, vytřít ručníkem, vlasy pak vykartáčovat a tramtaratá - háro ála Sophia Loren je na světě (i bez vody a bublin).


Balzám na rty Labello Fruity Shine Cherry & Lip Smacker Coca-Cola Vanilla - každý kolem 45 Kč

Bez ohledu na to, kolik balzámů na světě je a kolik jsem jich vyzkoušela, vezu se nejradši na ovocně lesklé vlně třešní od Labella. Tenhle balzám je "neumatlaný", nelepivý, dobře rty hydratuje, bájo voní a má tu nejšťavnatější barvu ze všech. Ráda ho používám i jako tvářenku, zvlášť když někam cestuju a zapomenu si doma kosmetickou taštičku. To si pak musím (a docela s potěšením) vystačit s tím, co mám v kapse - takže s třešňovým balzámem a konturkou Koh-i-Noor (za chvíli vám o ní povím víc), se kterou se namaluju klidně celá.

Cherry Labello střídám s mým druhým největším drogérkovým oblíbencem z řad balzámů - vanilkovo kokakolovou pomádou, která je bezbarvá a dobře se hodí i pod rtěnku. Je od americké značky Lip Smacker, která je celá cukrovinková a sladká a to já ráda.


Nivea Creme - 75 g kolem 35 Kč
Kdo by ji neznal? Modrá kulatá krabička s bílým nápisem...jediná věc, kterou si mě Nivea získala, zato ale navěky. Mám jednu modrou plechovku v kabátě, jednu na nočním stolku, jednu v koupelně, a když se na pultech objeví limitky s obrázky (zrovna jako teď), tak si vydatně doplňuju zásoby.


Konturovací tužka Koh-i-Noor - kolem 10 Kč

Je nejlepší na světě. Smetla z mého stolu i hodně drahé tužky věhlasných značek ve vyparáděných obalech. "Kohinůrky" vypadají obyčejně a skromně, ale jen klamou tělem. Jsou prověřené už tolika generacemi, že se nemusí natřásat, aby někoho přesvědčily o svých kvalitách (ach, mně úplně svítí oči, když o nich mluvím...je to fakt láska). Nedají se sehnat ve větších drogériích, ale spíš v malých soukromých drogérkách nebo dokonce v papírnictví (tam si je kupuju já). 

Existují v hnědém, černém a šedém provedení. Ke mně se nejvíc hodí hnědá. Vůbec se nerozpíjí a vydrží celý den. Používám ji nejen na obočko, které díky ní vypadá perfektně přirozeně, ale i na oči a dokonce i na rty (lehkou rukou vykreslím konturku a prstem ji rozetřu dovnitř rtů. Rty pak vypadají plnější, výraznější, ale při tom není poznat, že jsou namalované. To jsou fígle fíglonágle, co?

Tužek Koh-i-Noor si vždycky kupuju najednou tak deset (ráda je ztrácím). Syslím je, protože se bojím, že je přestanou vyrábět. Ale vzhledem k tomu, že se s velkým úspěchem vyrábí snad sto let, bojím se určitě zbytečně. Zkrátka, pokud chcete investovat desetikačku, nekupujte si lízátko, sirky ani tatranku, ale směle ji utraťte za tužkovou Kohinoorku.


Jílový mycí krém Alverde (DM) - kolem 80 Kč

Mám už asi desátou tubu, takže není pochyb o tom, že se s tímhle přírodním mycím krémem máme rádi. Používám ho vždycky ve sprše; jednoduše ho nanesu na obličej, krk a dekolt, napěním a spláchnu. Odstraňuje mejkap, působí antibakteriálně, hloubkově čistí, ale nevysušuje. Pokud máte mastnější pleť nebo i pupínkovaté sklony, doporučuju ho vyzkoušet. Když jsem měla s pletí problémy, hodně mi pomohl. Dneska ho používám spíš preventivně a z lásky prostě.
Moje drogérkové kosmetické favority máme okouknuté a teď je čas jít na dort a pohár s jahodama. Z drogérky se přece vždycky chodí na dort. Sním asi dva. Jo, a protože jsem tentokrát za kosmetiku utratila tak málo, zvu vás a platim za celou cukrárnu. ;)

Vivi podpis

pondělí 8. června 2015

Co je v mém diáři aneb nápady a tipy, jak si vést diář

Slíbila jsem vám, že vás nechám nahlédnout do mého diáře, a tak jsem trošku nervózní. Je to asi jako kdybych vám ukazovala šuplíky s prádlem, intimčo záležitost. Sice ani v prádlovém šuplíku, ani v mém diáři není nic tajného, ale přece jenom mám tváře trochu růžovější než jindy. A když už tedy pro vás svůj diář otevírám, tak vám rovnou naťuknu i pár tipů, co si do něj psát nebo lepit. 

Víte, já totiž viděla už hodně diářů. A překvapilo mě, že se v nich škrtá, že se do nich píšou červeně ty nejnepříjemnější věci (zrovna před pár dny jsem v diáři jedné kamarádky zahlídla obrovským červeným písmem přes celou stránku napsáno "zubař ve 2 hodiny", za tím byly vykřičníky a všechno to bylo třikrát červeně podtrženo..aua, au, auvajs), že se do nich často nepíšou radovánky ani těšení, a že se zkrátka diáře docela zanedbávají. Tak to ne, to by nešlo. Diář je mazlíček, a já vám ukážu, jak je možné si ho vést a udělat si z něj kamaráda. Na červenou barvu a podtrhané nepříjemnosti můžete rovnou zapomenout...


Jsem "nezkrotitelně vášnivá papírnička", což v překladu do češtiny znamená, že prostě miluju úplně všechno, co voní papírem. Od knížek, notesů, bloků, blogů, nálepek, washi pásek, kalendářů, přes balící papír, papírové talíře a kelímky, barevná papírová brčka až po diáře.

Diář je pro mě ta nejdůležitější papírnická věc ze všech. Je se mnou celý rok. Je svědkem každého mého dne, se všemi jeho úkoly, radostmi, inspiracemi i překvápky. Svůj diář od Kate Spade jsem s jásotem objevila mezi loňskými vánočními dárky a zatím jsme se od sebe letos nehnuli. Má velké a pevné desky, které vypadají jako barevná knihovna (kromě knižní klasiky v ní nechybí ani malé akvárko, budík, nebo váza s kytkama), uvnitř má zlaté puntíky, na začátku každého měsíce přijde s nějakým roztomilým nápadem (třeba "sing outside the shower") a taky má moře místa. A teď vám ukážu, jak a čím to móře místa zaplňuju.


Malé podvody a nalepovací papírky
Někdy trošku podvádím a opravdu nepříjemné věci si do diáře nepíšu. Mám je tam, to jo, protože diář je moje pravá ruka a mám v něm všechno, ale používám malé fosforové lepící papírky. Šikovná věc. Na takový papírek klidně napíšu "zubař ve 2", ale jakmile je vyřízeno (vyvrtáno, vypláchnuto), už už papírek odlepuju a házím do koše. A pak se jdu za zubařské útrapy odměnit, koupim si voňavku a o té si do diáře provedu záznam velkými písmeny a pěknou růžovou pastelkou. Já si prostě vždycky budu myslet, že příjemné věci je třeba podtrhávat a zapisovat, zatímco ty neveselé zmuchlávat a házet do koše.

Washi pásky
Můj diář je washi pásek plný. Washinky jsou totiž vynález snů. Je to to nejlepší, co mohlo papírenského maniaka mého typu potkat. Svou první náruč japonských pokladů jsem si pořídila před pár lety v eshopu Washipasky.cz. Tenkrát jsem z toho obchodu byla (a pořád vlastně jsem) úplně u vytržení - všechny ty barevné washipáskové kotoučky z Japonska i z celého světa, spousta notesů, svorek, sponek (kancelářské sponky ve tvaru poníků a pejsků jsou moje nejoblíbenější a nejpoužívanější), mašlí a provázků, potištěných sáčků, nálepek, papírových květin, barevných obálek a girland...zkrátka tam žádná papírenská tužba a závislost nezůstane nevyslyšená.

Ono totiž washi pásky, to je tak trochu závislost. Koupíte si jednu a k ní průhlednou krabičku (jakože do ní budete své úlovky během let ukládat). K první washi pásce rychle přibyde druhá, desátá a krabička je za chvíli plná. Koupíte tedy druhou krabičku a už ji plníte dalšími washi páskami a ani se nenadějete, třetí krabička je tu a jisté je, že prázdná bude jenom chvíli. Sbírka roste a papírenský maniak pochrochtává blahem. A když už máte snad všechny barvy a vzory, lovíte unikáty. Páska s motivem Paříže nebo plameňáků...jóéju! Na mou (zatím) poslední kořist - washi pásku s plameňáky - mě upozornila moje čtenářka a kamarádka Teri, a já ji měla v košíku ještě dřív, než bys řekl "vašipáska", takže od té doby má čeleď plameňákovitých v mém diáři pré.


Všechno je důležité
Do diáře si píšu schůzky, pracovní záležitosti, právě čtené (nebo chtěné) knížky, místa, kde obědvám i večeřím, plány, nákupy, pochůzky, zařizování, výlety, koncerty mého muže s jeho kapelou Singhaia, ale i takové (zdánlivé) malichernosti, jako je 1. letošní ochutnávka točené zmrzliny (vidím, že to bylo v pondělí 13. dubna - ó, šťastný to den!), pečení čokoládových košíčků, chystání oslav nebo třeba posílání (a taky příjímání..no jéje) různých balíčků s dárky, kterými se to v mém světě jenom hemží. Nikdy by mě nenapadlo psát si do diáře jen to, "co musím". Povinnosti a úkoly přece nejsou důležitější než radosti a příjemnosti, ba právě naopak.


Obrázky z filmů
Kdykoli si (obvykle v noci) pouštím nějaký film, zapíšu si jeho název do diáře. Pokud se mi hodně líbil, tak k němu dolepím obrázek, abych na něj jen tak nezapomněla. Moonrise Kingdom (Až vyjde měsíc) je jedna z těch filmových dobrot, které si vylepení do diáře zasloužily. Něco tak dominantně roztomile divného jsem už dlouho neviděla.


Pohledy, fotky a vytisknuté nebo vystřižené obrázky
Lepím si do diáře plno inspirativních fotek a obrázků, vstupenky z kina, koncertů a akcí nebo třeba pohledy, které ke mně připutovaly z neznámých dálek a pak se kochám a prohlížím. Jen tak. Pro radost. O nic jiného nejde.

Průhledná tajná přání
I když mám velký a prostorný diář, potřebuju ještě trochu víc místa (ostatně trochu víc místa potřebuju úplně všude a vždycky) na svá přání. Vyřešila jsem to tak, že si obrázky důležitostí, které si chci pořídit, jednoduše vytisknu na hodně tenoučký a průhledný, tzv. průklepový papír (v papírnictví se průklepáky prodávají ve velkých blocích) a pak ho vlepím mezi stránky diáře pomocí natrhaných kousků washi pásky. Tenhle průhledný "wish list" je z února. Přála jsem si: dřevěné potištěné obrázky, bílou zrcadlovku, růžové ořezávátko jednorožce a jaro. A je docela príma o pár měsíců později zjistit, že se mi všechna moje přání splnila. ;)


Můj diář, to je nejen poznámkový záznamník a radílek, ale taky takový ležérní, nekonvenční a nepatetický deník. Taková pohodovka. To, že si ho šňořím, vybarvuju, že si do něj lepím nálepky a obrázky, a že si tam píšu i prkotiny, které dělají můj den hezčí, je pro mě hodně důležité. Jednak jsem díky svému diářovému zapisování vycvičená vidět všechny hezké maličkosti, nepřehlížet je a radovat se z nich a pak si je jejich zapsáním znovu připomínám, čímž mě vlastně potěší znovu. A navíc je mé diářování i senza odpočinek. Celý den někde lítám, nestíhám, v hlavě mi pořád něco šrotuje, ale pak přijde večer nebo noc, všude je klid a mě čekají barvičky, pásky, lepidlo a úplná očista. V tu chvíli nejsou důležité nevyřízené e-maily, složenky, pracovní cesty, nádobí ve dřezu nebo nějaká lapálie, která mě přes den potkala; v tu chvíli je důležité jen to, jestli mám na "úterý" použít světle modrou nebo růžovou pastelku a jaká nálepka se hodí nejvíc ke středečnímu ránu. Je to úleva si aspoň jednou denně (a pravidelně) trošku hrát...
http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/diar-papirnictvi/https://bydleni-a-design.zoot.cz/

A na konec mám pro vás pár tipů na roztomilé papírnické věci, které mi teď padly do oka na Zootu. Dělám tam občas svému soukromému papírnictví a diáři radost; nejradši značkama Happy Jackson, Helio Ferretti nebo Disaster. Pro ty mám zkrátka slabost. Mňam. ;)

Vivi podpis