čtvrtek 2. července 2015

Jak si připravit piknik snů

Když říkám piknik snů, tak tím nutně nemyslím lehárko někde na Bali, ovívání kadeří mořským vánkem, nebo pojídání hroznového vína, se kterým máchá nějaký svalnatý potomek bohů. Piknik snů může být třeba i úplně obyčejné rozvalení se v trávě, povolení knoflíku u kalhot a zírání na modrou oblohu. To stačí. Tenhle sen se dá snadno splnit. Jde jen o to si udělat čas, vyběhnout ven (bez mobilů, prosím) a vychutnat si chvilky nicnedělání.

A protože já piknikování miluju a není jediný teplý letní den, kdy bych na piknik aspoň nepomyslela, mám pro vás pár tipů a malou ukázku toho, jak si vegetění v přírodě zpestřuju.


Správná deka - základ povalování
Za svou piknikovou éru jsem už ležela na ledasčem. Na holé zemi (je to fajn, ale bolí to), na karimatce (je tak mrňavá), na přehozu ze sedačky (na nic se tak dobře nechytají moušky, pavouci a tráva) nebo na piknikové dece s červenýma kostkama (šikovná, ale ty červené kostky...ne ne, nelíbí). Až letos jsem se konečně dopracovala k vysněné piknikové dece z Butlers.cz. Tahle bavlněná deka je to nejpohodlnější, na čem jsem si kdy ve volné přírodě hověla. Uvnitř má totiž vycpávku, takže se na ní leží jako v bavlnce a na spodní části je omyvatelná průhledná fólie, která brání právě všem těm mouškám, pavoukům i trávě, aby se na ní přichytili a cestovali pak se mnou domů.

A když už je naší piknikpartě zima a v koši není žádné jídlo, čili když už se piknikový čas chýlí ke konci, deka se jednoduše sroluje a pomocí odnímatelného popruhu sbalí a přehodí přes rameno. Navíc je krásně veselá a barevná. A i když bych vám ráda řekla, že jsem na ní chvíli ležela i uprostřed obýváku, tak vám to radši ani neřeknu, abyste si nemysleli, že jsem týdadá...


Muzika
Já si to bez ní nedovedu představit už nikde. Dokonce i v kině, když mě kousky filmu nudí a začínám být rozmrzelá, nacpu si do uší nenápadná sluchátka a v tu ránu mi mizerné herecké výkony vůbec nevadí. Muzika má moc. Velkou moc. A takové dobře vybrané summer songy, které se ozývají z piknikové deky (respektive z mého přenosného rádia Sunny Life nebo z empétrojky), dokážou roztancovat a rozdivočet všechny - celé piknikové osazenstvo, mravence i dotěrné mouchy, co by jinak sedaly na koláčky s polevou. Anebo můžete poslouchat jenom cvrlikání ptactva, jak je libo.


Jídlo tolik neřešit
No já vím, že by piknik měl být hlavně o jídle. Jenže už tolikrát se mi stalo, že jsme na piknik nešli jen proto, že toho v lednici zrovna moc nebylo, nebo že jsem nestihla upéct slaný koláč, že jsem se rozhodla, že piknikovému jídlu nebudu přikládat zas tak velkou úlohu. Někdy je rozhodně fajn do mističek naskládat kousky ovoce, různé druhy domácích pomazánek, upéct sušenky, připravit saláty všech chutí a barev a zkrátka si s tím vším vyhrát, ale mohlo by se stát, že s takovou by se pak konal jeden piknik za léto a to ještě sotva. Takže když vidím, že ráno na okenní tabulky doráží sluníčko, prostě jen popadneme deku, knížku a slamáky a po cestě se jednoduše stavíme pro pár baget, borůvky a je to.


Nebýt líný "na hezké věci"
Dokonce i když se pro piknik rozhodneme z minuty na minutu, nejsem líná na to (v rychlosti) popadnout brčka a míchátka (tahle rozkošná butlersovská jsem ukořistila v letních novinkách), ubrousky s plameňákama, polaroid, termosku s námořnicí, skleničky s puntíkama a pár dalších roztomilostí pro dobrou náladu. Jak já říkám, "člověk nesmí bejt línej na hezký věci".


Větrání
Už jsem vám tu o svém přenosném mini větráku jednou psala a teď je ta správná chvíle ukázat vám ho v akci, tj. na piknikové dece. Od té doby, co jsem si ho koupila, ho balím s sebou na pikniky pořád, protože když už z hlediska osvěžení selžou všechny vychlazené limonády, nanuky i benátské vějíře, tak pak stačí stisknout jeden čudlík a rozprostře se kolem nás tak svěží vánek, že je rázem (skoro) po hicu.


Vzít si s sebou zajímavou láhev
Tím "zajímavou láhev" myslím láhev něčeho dobrého, třeba bublinkatého, třeba šampaňovitého, co může chvíli jen tak vykukovat z proutěného košíku, ale pak je lepší s tím pohnout. Ostatně plastové skleničky na sekt se teď prodávají úplně všude a k čemu jinému by měly sloužit než k tomu nalít do nich v přírodě něco veselého? Někdo by sice mohl říct: "alkohol na piknik nepatří", ale to já bych jen mávla rukou a odpověděla třema svýma oblíbenýma slovama: "proč by ne?".


Piknikový košík je plný, klobouky už se těší ven, větrák jede ostošest a deka je velká, takže myslím, že nám nic nebrání v tom rozplácnout se a nechat Ššššššššš vyšumět všechny starosti. Následujících pár dní předpověď hlásá "piknikovo", tak toho musíme využít. A až se nás zima zeptá, co jsme dělali v létě, můžeme ji bez okolků odkázat na všechny pikniky, které tohle léto uspořádáme. A že jich bude! ;)

Vivi podpis

pondělí 29. června 2015

Horké tipy na super letní knížky

Opalovací krém, houpací síť, mátovo limetková limonáda, tvořítka na nanuky a pár nových knížek - to je podle mě povinná letní výbava, se kterou se dá prožít léto jak má být. V hlavě se mi usadil obrázek, jak bezstarostně ležím (a vy taky) v pestrobarevné houpací síti, jsem namazaná (tím opalovacím krémem a limetkovou limonádou s kapkou něčeho ostřejšího), pochutnávám si na vlastnoručně vyrobených nanukách a čtu jednu knížku za druhou. A jakou jednu za druhou? To vám ve svých dnešních prázdninově letních knižních tipech ráda prozradím.



1 2 3 4 5 6 7

1. Šik po milánsku - Průvodce městem, které udává módu i životní styl (Fabiana Giacomotti)
Tuhle knížku si určitě přečtěte, pokud milujete Milán. Nebo pokud se do města italské módy chystáte a chcete originálního a zábavného průvodce. Nebo pokud se vám líbila knížka Se šarmem Pařížanky, které je tahle milánská příručka (možná až příliš) podobná. V knížce Šik po milánsku najdete spoustu tipů na milánské nákupy (včetně různých ,tajných‘ adres), barové a kávové sedánky, odhaluje místa ideální pro zamilované schůzky, ukazuje styl pravé Miláňanky i Miláňana i to, jak o sebe Miláňanka pečuje nebo jak to vypadá u ní doma. Jednoduše řečeno, knížka je o tom, jak se žije, co se kupuje a s kým se chodí po Miláně. Když jsem ji dočetla, zvolala jsem silným hlasem: "chci do Milána! hneeed!" (ale bylo mi to houby platný, nikam se nejelo).

2. Večeře v ráji  (Ben Bennett)
Chutné čtení o jedné restauraci na francouzském pobřeží Atlantiku, která se jmenuje Paradis, ale s rájem už nemá nic moc společného. Majitel Jacques totiž po smrti svojí ženy nemá z vaření žádnou radost a jeho dřív vyhlášená jídla nejsou co bývala. Hostů ubývá a Paradis je v bankrotu. Ale tohle je prázdninové čtení, takže smutnit se nebude dlouho. Přijde totiž někdo, kdo rozveselí nás čtenáře i  Jacquese. Na půdě se objeví tajemný sešit plný receptů a na prahu restaurace jedna roztomilá Catherine...

3. Dovolenkáři (Emma Straubová)
Na Dovolenkáře se teprve chystám a těším se. Slibují totiž takové letní propriety a lákadla, jako jsou slunný ostrov, příroda, pláže a výborné jídlo...hmm, beru.
Pan a paní Postsovi přijíždí s rodinou a přáteli na Mallorku. Na dovolenou snů. Plánovaná je hotová idylka jak z filmu, jenže na povrch vyplavou všelijaká stará a ne zrovna příjemná tajemství a je po idyle. Zkrátka to vypadá, že se při čtení budeme v houpací síti docela dost vrtět.

4. Zmrzlinová královna (Susan Jane Gilman)
Jak jeden italský prodavač zmrzliny zachrání život jedné opuštěné a zbídačené holčičce, jak ji naučí vyrábět zmrzlinu a jak se z ní nakonec stane zmrzlinová královna Ameriky. Tenhle příběh má úplně všechno, co má mít a ještě něco navíc. Je to sice docela tlustý román, ale zhltla jsem ho na posezení - stejně jako točenou jahodovou.

5. Nestydaté plavky (C.D. Payne)
S hlavním hrdinou Colmem Moranem se ocitneme v roce 1957, kdy "hezká děvčata ještě věřila na počestnost a prťavé bikiny dokázaly vyvolat na pláži pozdvižení". Takže je to jasné - pro milovníky nestydatých letních radovánek, bikin a absurdního humoru.

6. Fangirl  (Rainbow Rowell)
Rainbow Rowell je autorka úspěšných knížek, do kterých je hrozně lehké se začíst (i zamilovat). Když se mi dostanou do ruky, nespím kvůli nim (teprve až když jsem na poslední stránce, dopřeju si zdřímnutí). Stejně jako její knížka Eleanor a Park, i Fangirl je o lidech, kteří pořád žvaní (ale mají co říct, takže to nevadí), jsou zamilovaní a taky jsou tak trochu průšviháři (takže já se s hlavníma hrdinama ztotožním vždycky snadno). Knížky od Rowellové jsou prostě "podkůživrývající", a když je čtu a mlsám čokoládu, jsem opravdu ráda, že jsem si nikdy nekoupila televizi.

7. Antistresové omalovánky pro dospělé  (Jolana Daňková, Lenka Tréglová)
Antistresové omalovánky nejsou sice knižní tip, ale do houpací sítě se hodí náramně. Vytvořily je dvě dámy pro každého hravého dospěláka, který si potřebuje trochu odpočinout od přetechnizovaného a bláznivě hektického světa. Zatímco ruce kreslí a vybarvují, hlava se toulá, odpočívá a nabírá energii. Já sice maluju svoje vlastní obrázky, ale kdo si chce užít úplné "hlavovypnutí", může si na plážovém lehátku vybarvit všech 77 obrázků, které jsou vytištěné na samostatných stránkách, aby se daly (ty nejvydařenější) zarámovat. 


A na úplný závěr tu mám ještě bonusový tip. Jak už víte z mého fb, hledala jsem nějakou knížku na dovolenou. A našla tu, která se jmenuje "Dovolená" - náhoda, osud nebo strejček Příhoda? Ať už za to může kdokoli, tahle prázdninová knížka, kterou napsal Guy Bellamy, mi v antikvariátu padla do oka hlavně kvůli názvu, obalu a vlastně i ceně (stála jenom 25 káče). Jak se ale ukázalo, je to i bezva (satirické) čtení z prostředí letního Cannes o tom, co se může Angličanům přihodit na jedné horké francouzské dovolené. Louskala jsem knížku jak divá, dokud jsem se na sluníčku nepřismahla. Takže vám doporučuju po ní v antikvariátu mrknout a namazat se před začátkem čtení nějakým pořádně hutným opalovákem.

Tak teda...pojďme si číst, je lééééééto!

Vivi podpis

čtvrtek 18. června 2015

7 věcí

Dneska dostanou prostor ty věci, které mi v posledních dnech udělaly radost a rozdováděly srdce mý. A bude jich 7, jako v pohádce. Trošku se ochladíme, něco si namalujeme, najíme se, nazdobíme, změníme trasu, někdo roztomilý nám přinese do postele kafe a na konec jen tak v rychlosti mrknem do mého diáře, který už se jednoznačně chystá na léto...Jde se na to. 


 1.
Taková by se řeklo obyčejná věc a jaké dokáže divy - stolní větrák. Zažila jsem už u pracovního stolu dost horkých a zpocených chvil (ne vždycky mi jde práce od ruky), a když se k tomu občas přidají hice, sotva lapám po dechu. Ale už týden mi dělá společnost tenhle super větráček (elektra jsou jimi teď předzásobená), který je na baterky, takže se dá pohodlně přenášet (beru si ho s sebou i na pikniky). Můj muž se mi sice směje, že je to jenom další hezká věcička v mojí barvě, která nemá žádný "fuk", ale já vím svý - tenhle větrák náhodou fouká tak, až mi vlasy vlajou dopředu a dozadu jako papírový drak (přeháním jenom trošku).

2.
Moje první suché pastely. Já se s nima teď tak vyřádim! A splnim si všechny svoje obrázkovo malířské sny.

3.
Tady teď ráda snídám. Je to jedna (pro mě nově objevená) českobudějovická mňam kavárna, kde mají jahodové koktejly, borůvkové lívance a pravý emerikn džubox z padesátých let. Jo a holky servírky nosí tyrkysové šaty a na mrknutí vám dolívají kafe do bezedných hrnků.

 4.
A když jsme u toho kafe, tak jako nenapravitelný kávovník (nebo spíš kávomil) a taky věrná fanouška kaváren Starbucks jsem nemohla na jednom pouťovém trhu odolat tomuhle lahodnému šperku, takže se mi teď na krku houpá kelímek se šlehačkovým Starbucks kafem. Přívěsek měří sice asi jenom 1 centimetr, ale i tak úplně svádí k usrknutí.

 5.
Často chodím stejnou trasou a nedávno jsem si uvědomila, že tím tak trochu zabíjím smysly. Všechno je po cestě stejné; zahrádky, vůně, domky, výlohy i psi a lidi, se kterýma se zdravím. Změnit trochu směr, změnit cestu (do školy, do práce, do restaurace) může přinést spoustu překvapení. Včera jsem to zkusila, vydala se novou trasou a na uvítanou mě přivítal tak voňavý pivoňkový keř, že tudy teď budu chodit pořád. ;)

 6.
Tak tenhle dřevěný fešák černoušek u nás doma našel nový domov. Nosí turban, zlaté náušnice a snídani do postele a má vždycky dobrou náladu. Jsem z něj nadšená; už nikdy si nebudu vařit kafe sama.


A někdy mi černoušek přinese i Kofilu, kterou vlastnoručně vyrábí. Aspoň myslim.

 7.
Nemohla jsem si nevšimnout, že můj diář už nějakou dobu stávkuje. Místo toho, aby mi denně svědomitě připomněl, co mám během dne udělat nebo jaké schůzky mě čekají, jsou v něm v poslední době jenom obrázky senzačních balkónů a venkovních teras, nafukovacích labutí a mořských vln s lodičkama, z čehož spokojeně usuzuju (je fajn nechat se svým diářem oklamat), že mě nečekají vůbec žádné úkoly a pochůzky a můžu teda zůstávat doma. Je to buď opravdu moc hodný diář nebo se prostě jen připravuje na léto, které je tu ofiko už za tři dny...

PS: a ještě jedna bonusová radost - můj nový "podpis", který tu od teď pod každým článkem najdete (to abyste věděli, že jsem to fakt psala a fotila já) ;), a který mi vytvořila spolu s dalšími vylepšovátky tady na blogu (třeba profilový obrázek vpravo nahoře) jedna moje zlatá spřízněná duše Míša Trumade (já jí říkám prostě Trutru), které tímto z celého děkujů.

Vivi podpis

středa 10. června 2015

5 nejlepších a nejlevnějších kosmetických pomocníků


Stojíme před velikánskou a navoněnou budovou, která má nade dveřmi neónovou ceduli s nápisem "Drogérie" a chystáme se spolu vejít dovnitř. Tak pojďte, mrkneme se mezi regály a já vám ukážu 5 kosmetických vychytávek, které patří mezi ty nejlepší levné drogérkové kousky, které v mé kosmetické taštičce nemůžou za žádných okolností chybět. Za patlátkoviny vydám hodně peněz, nebudu vám lhát, ale kdyby na to přišlo (ale snad nepřijde, protože mě baví pořád zkoušet nové kelímky), vystačila bych si jen s těmihle drahoušky, za které v drogérce dohromady utratím sotva dvě stovky. 

Takže které kosmetické kousky si kupuju pořád dokola, a proč považuju za nejlepší malovátko na oči, rty a obočí tužku za 10 korun, to vám v dnešním článku pěkně vyklopím.


Suchý šampon Amica (značka Alpa) - kolem 25 Kč

Nespočítala bych, kolikrát mě tenhle nenápadný kelímek se suchým šamponem zachránil. Šampon Amica je můj osvědčený záchranář na cesty, ale využívám ho i v případech, kdy si sice nutně potřebuju umýt vlasy, ale jsem k zbláznění unavená nebo domů přijdu někdy v noci (noční život mě ba, ale má i svá úskalí) a na mytí vlasů nemám ani pomyšlení. Sucháč slouží k příležitostnému odmaštění vlasů, ale těch příležitostí se za celý rok nakupí docela dost, takže je bezva ho mít jako eso v rukávu.

Stačí ho trošinku rozptýlit do vlasů, vytřít ručníkem, vlasy pak vykartáčovat a tramtaratá - háro ála Sophia Loren je na světě (i bez vody a bublin).


Balzám na rty Labello Fruity Shine Cherry & Lip Smacker Coca-Cola Vanilla - každý kolem 45 Kč

Bez ohledu na to, kolik balzámů na světě je a kolik jsem jich vyzkoušela, vezu se nejradši na ovocně lesklé vlně třešní od Labella. Tenhle balzám je "neumatlaný", nelepivý, dobře rty hydratuje, bájo voní a má tu nejšťavnatější barvu ze všech. Ráda ho používám i jako tvářenku, zvlášť když někam cestuju a zapomenu si doma kosmetickou taštičku. To si pak musím (a docela s potěšením) vystačit s tím, co mám v kapse - takže s třešňovým balzámem a konturkou Koh-i-Noor (za chvíli vám o ní povím víc), se kterou se namaluju klidně celá.

Cherry Labello střídám s mým druhým největším drogérkovým oblíbencem z řad balzámů - vanilkovo kokakolovou pomádou, která je bezbarvá a dobře se hodí i pod rtěnku. Je od americké značky Lip Smacker, která je celá cukrovinková a sladká a to já ráda.


Nivea Creme - 75 g kolem 35 Kč
Kdo by ji neznal? Modrá kulatá krabička s bílým nápisem...jediná věc, kterou si mě Nivea získala, zato ale navěky. Mám jednu modrou plechovku v kabátě, jednu na nočním stolku, jednu v koupelně, a když se na pultech objeví limitky s obrázky (zrovna jako teď), tak si vydatně doplňuju zásoby.


Konturovací tužka Koh-i-Noor - kolem 10 Kč

Je nejlepší na světě. Smetla z mého stolu i hodně drahé tužky věhlasných značek ve vyparáděných obalech. "Kohinůrky" vypadají obyčejně a skromně, ale jen klamou tělem. Jsou prověřené už tolika generacemi, že se nemusí natřásat, aby někoho přesvědčily o svých kvalitách (ach, mně úplně svítí oči, když o nich mluvím...je to fakt láska). Nedají se sehnat ve větších drogériích, ale spíš v malých soukromých drogérkách nebo dokonce v papírnictví (tam si je kupuju já). 

Existují v hnědém, černém a šedém provedení. Ke mně se nejvíc hodí hnědá. Vůbec se nerozpíjí a vydrží celý den. Používám ji nejen na obočko, které díky ní vypadá perfektně přirozeně, ale i na oči a dokonce i na rty (lehkou rukou vykreslím konturku a prstem ji rozetřu dovnitř rtů. Rty pak vypadají plnější, výraznější, ale při tom není poznat, že jsou namalované. To jsou fígle fíglonágle, co?

Tužek Koh-i-Noor si vždycky kupuju najednou tak deset (ráda je ztrácím). Syslím je, protože se bojím, že je přestanou vyrábět. Ale vzhledem k tomu, že se s velkým úspěchem vyrábí snad sto let, bojím se určitě zbytečně. Zkrátka, pokud chcete investovat desetikačku, nekupujte si lízátko, sirky ani tatranku, ale směle ji utraťte za tužkovou Kohinoorku.


Jílový mycí krém Alverde (DM) - kolem 80 Kč

Mám už asi desátou tubu, takže není pochyb o tom, že se s tímhle přírodním mycím krémem máme rádi. Používám ho vždycky ve sprše; jednoduše ho nanesu na obličej, krk a dekolt, napěním a spláchnu. Odstraňuje mejkap, působí antibakteriálně, hloubkově čistí, ale nevysušuje. Pokud máte mastnější pleť nebo i pupínkovaté sklony, doporučuju ho vyzkoušet. Když jsem měla s pletí problémy, hodně mi pomohl. Dneska ho používám spíš preventivně a z lásky prostě.
Moje drogérkové kosmetické favority máme okouknuté a teď je čas jít na dort a pohár s jahodama. Z drogérky se přece vždycky chodí na dort. Sním asi dva. Jo, a protože jsem tentokrát za kosmetiku utratila tak málo, zvu vás a platim za celou cukrárnu. ;)

Vivi podpis

pondělí 8. června 2015

Co je v mém diáři aneb nápady a tipy, jak si vést diář

Slíbila jsem vám, že vás nechám nahlédnout do mého diáře, a tak jsem trošku nervózní. Je to asi jako kdybych vám ukazovala šuplíky s prádlem, intimčo záležitost. Sice ani v prádlovém šuplíku, ani v mém diáři není nic tajného, ale přece jenom mám tváře trochu růžovější než jindy. A když už tedy pro vás svůj diář otevírám, tak vám rovnou naťuknu i pár tipů, co si do něj psát nebo lepit. 

Víte, já totiž viděla už hodně diářů. A překvapilo mě, že se v nich škrtá, že se do nich píšou červeně ty nejnepříjemnější věci (zrovna před pár dny jsem v diáři jedné kamarádky zahlídla obrovským červeným písmem přes celou stránku napsáno "zubař ve 2 hodiny", za tím byly vykřičníky a všechno to bylo třikrát červeně podtrženo..aua, au, auvajs), že se do nich často nepíšou radovánky ani těšení, a že se zkrátka diáře docela zanedbávají. Tak to ne, to by nešlo. Diář je mazlíček, a já vám ukážu, jak je možné si ho vést a udělat si z něj kamaráda. Na červenou barvu a podtrhané nepříjemnosti můžete rovnou zapomenout...


Jsem "nezkrotitelně vášnivá papírnička", což v překladu do češtiny znamená, že prostě miluju úplně všechno, co voní papírem. Od knížek, notesů, bloků, blogů, nálepek, washi pásek, kalendářů, přes balící papír, papírové talíře a kelímky, barevná papírová brčka až po diáře.

Diář je pro mě ta nejdůležitější papírnická věc ze všech. Je se mnou celý rok. Je svědkem každého mého dne, se všemi jeho úkoly, radostmi, inspiracemi i překvápky. Svůj diář od Kate Spade jsem s jásotem objevila mezi loňskými vánočními dárky a zatím jsme se od sebe letos nehnuli. Má velké a pevné desky, které vypadají jako barevná knihovna (kromě knižní klasiky v ní nechybí ani malé akvárko, budík, nebo váza s kytkama), uvnitř má zlaté puntíky, na začátku každého měsíce přijde s nějakým roztomilým nápadem (třeba "sing outside the shower") a taky má moře místa. A teď vám ukážu, jak a čím to móře místa zaplňuju.


Malé podvody a nalepovací papírky
Někdy trošku podvádím a opravdu nepříjemné věci si do diáře nepíšu. Mám je tam, to jo, protože diář je moje pravá ruka a mám v něm všechno, ale používám malé fosforové lepící papírky. Šikovná věc. Na takový papírek klidně napíšu "zubař ve 2", ale jakmile je vyřízeno (vyvrtáno, vypláchnuto), už už papírek odlepuju a házím do koše. A pak se jdu za zubařské útrapy odměnit, koupim si voňavku a o té si do diáře provedu záznam velkými písmeny a pěknou růžovou pastelkou. Já si prostě vždycky budu myslet, že příjemné věci je třeba podtrhávat a zapisovat, zatímco ty neveselé zmuchlávat a házet do koše.

Washi pásky
Můj diář je washi pásek plný. Washinky jsou totiž vynález snů. Je to to nejlepší, co mohlo papírenského maniaka mého typu potkat. Svou první náruč japonských pokladů jsem si pořídila před pár lety v eshopu Washipasky.cz. Tenkrát jsem z toho obchodu byla (a pořád vlastně jsem) úplně u vytržení - všechny ty barevné washipáskové kotoučky z Japonska i z celého světa, spousta notesů, svorek, sponek (kancelářské sponky ve tvaru poníků a pejsků jsou moje nejoblíbenější a nejpoužívanější), mašlí a provázků, potištěných sáčků, nálepek, papírových květin, barevných obálek a girland...zkrátka tam žádná papírenská tužba a závislost nezůstane nevyslyšená.

Ono totiž washi pásky, to je tak trochu závislost. Koupíte si jednu a k ní průhlednou krabičku (jakože do ní budete své úlovky během let ukládat). K první washi pásce rychle přibyde druhá, desátá a krabička je za chvíli plná. Koupíte tedy druhou krabičku a už ji plníte dalšími washi páskami a ani se nenadějete, třetí krabička je tu a jisté je, že prázdná bude jenom chvíli. Sbírka roste a papírenský maniak pochrochtává blahem. A když už máte snad všechny barvy a vzory, lovíte unikáty. Páska s motivem Paříže nebo plameňáků...jóéju! Na mou (zatím) poslední kořist - washi pásku s plameňáky - mě upozornila moje čtenářka a kamarádka Teri, a já ji měla v košíku ještě dřív, než bys řekl "vašipáska", takže od té doby má čeleď plameňákovitých v mém diáři pré.


Všechno je důležité
Do diáře si píšu schůzky, pracovní záležitosti, právě čtené (nebo chtěné) knížky, místa, kde obědvám i večeřím, plány, nákupy, pochůzky, zařizování, výlety, koncerty mého muže s jeho kapelou Singhaia, ale i takové (zdánlivé) malichernosti, jako je 1. letošní ochutnávka točené zmrzliny (vidím, že to bylo v pondělí 13. dubna - ó, šťastný to den!), pečení čokoládových košíčků, chystání oslav nebo třeba posílání (a taky příjímání..no jéje) různých balíčků s dárky, kterými se to v mém světě jenom hemží. Nikdy by mě nenapadlo psát si do diáře jen to, "co musím". Povinnosti a úkoly přece nejsou důležitější než radosti a příjemnosti, ba právě naopak.


Obrázky z filmů
Kdykoli si (obvykle v noci) pouštím nějaký film, zapíšu si jeho název do diáře. Pokud se mi hodně líbil, tak k němu dolepím obrázek, abych na něj jen tak nezapomněla. Moonrise Kingdom (Až vyjde měsíc) je jedna z těch filmových dobrot, které si vylepení do diáře zasloužily. Něco tak dominantně roztomile divného jsem už dlouho neviděla.


Pohledy, fotky a vytisknuté nebo vystřižené obrázky
Lepím si do diáře plno inspirativních fotek a obrázků, vstupenky z kina, koncertů a akcí nebo třeba pohledy, které ke mně připutovaly z neznámých dálek a pak se kochám a prohlížím. Jen tak. Pro radost. O nic jiného nejde.

Průhledná tajná přání
I když mám velký a prostorný diář, potřebuju ještě trochu víc místa (ostatně trochu víc místa potřebuju úplně všude a vždycky) na svá přání. Vyřešila jsem to tak, že si obrázky důležitostí, které si chci pořídit, jednoduše vytisknu na hodně tenoučký a průhledný, tzv. průklepový papír (v papírnictví se průklepáky prodávají ve velkých blocích) a pak ho vlepím mezi stránky diáře pomocí natrhaných kousků washi pásky. Tenhle průhledný "wish list" je z února. Přála jsem si: dřevěné potištěné obrázky, bílou zrcadlovku, růžové ořezávátko jednorožce a jaro. A je docela príma o pár měsíců později zjistit, že se mi všechna moje přání splnila. ;)


Můj diář, to je nejen poznámkový záznamník a radílek, ale taky takový ležérní, nekonvenční a nepatetický deník. Taková pohodovka. To, že si ho šňořím, vybarvuju, že si do něj lepím nálepky a obrázky, a že si tam píšu i prkotiny, které dělají můj den hezčí, je pro mě hodně důležité. Jednak jsem díky svému diářovému zapisování vycvičená vidět všechny hezké maličkosti, nepřehlížet je a radovat se z nich a pak si je jejich zapsáním znovu připomínám, čímž mě vlastně potěší znovu. A navíc je mé diářování i senza odpočinek. Celý den někde lítám, nestíhám, v hlavě mi pořád něco šrotuje, ale pak přijde večer nebo noc, všude je klid a mě čekají barvičky, pásky, lepidlo a úplná očista. V tu chvíli nejsou důležité nevyřízené e-maily, složenky, pracovní cesty, nádobí ve dřezu nebo nějaká lapálie, která mě přes den potkala; v tu chvíli je důležité jen to, jestli mám na "úterý" použít světle modrou nebo růžovou pastelku a jaká nálepka se hodí nejvíc ke středečnímu ránu. Je to úleva si aspoň jednou denně (a pravidelně) trošku hrát...
http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/diar-papirnictvi/https://bydleni-a-design.zoot.cz/

A na konec mám pro vás pár tipů na roztomilé papírnické věci, které mi teď padly do oka na Zootu. Dělám tam občas svému soukromému papírnictví a diáři radost; nejradši značkama Happy Jackson, Helio Ferretti nebo Disaster. Pro ty mám zkrátka slabost. Mňam. ;)

Vivi podpis

sobota 6. června 2015

S Madame Chic doma - recenze druhého dílu pařížských radostí

Tak ano ano! Už je tu. Dlouho očekávaný druhý díl pařížské knížky "Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži" od Jennifer Scott je tady. Pokračování životních radostí inspirovaných autorčiným pobytem v Paříži nese název "S Madame Chic doma", na obalu je pěkná holka, dostatek proužků, námořnické tričko a růže. Magnifique! Přestože je "druhotina" Jennifer Scott v prodeji teprve pár dní, stihla už jsem si ji koupit a hlavně už jsem ji přečetla. Tak rychlá jsem chtěla být i kvůli vám, protože od doby, co jste u mě objevili recenzi na první knížku, jste se mě často ptali, kdy vyjde druhý díl a jaký bude. Já to nevěděl, já to netušil...ale už to vim a povim. Hned teď.



Rozdíl mezi prvním a druhým dílem
Zatímco v prvním dílu Jennifer popisuje hlavně svůj život v Paříži a to, jak se coby americká studentka učila francouzskému umění žít, které zdařile odkoukávala od rodiny, ve které žila, ve dvojce nás zavede do kalifornského bytu v Santa Monice a ukáže nám svoje triky, jak zvládnout domácnost, rodinu i práci a při tom všem zůstat šik.

 O čem kniha "S Madame Chic doma" je?
Knížka "S Madame Chic doma" (s podtitulem "Rodinný život po francouzsku aneb Jak udržet chic sebe i svůj domov") je dvojče prvního dílu, z čehož vyplývá, že milovníci "jedničky" si pěkně zamlsají. I tentokrát Jennifer sepsala celou řadu tipů a nápadů, jak být chic. Doma i venku. Knížka je o spoustě detailů, které jsou součástí našeho života, domova i vzhledu. Jsou to detaily a drobnosti, které jsou často (a rozhodně neprávem) opomíjeny, a o kterých se moc nemluví, protože jsou zřejmě považovány za nepodstatné, malicherné, nicotné a zanedbatelné (ještě nějaká nespravedlivá synonyma vás napadají?), ale přitom jsou moc důležité, neli dokonce velevýznamné. A taky úžasné, když se na ně člověk dívá těma správnýma očima.

Dozvíte se třeba to, jak si zorganizovat domov, jak ho s radostí uspořádat a provonět, jak pečovat o sebe, o svůj šatník i o svou (někdy utrápenou a unavenou) duši, obsahuje i recepty na různé dobroty (k jídlu i k pití), kosmetické rady nebo tipy na hudbu, kterou můžeme poslouchat třeba při přípravě snídaně nebo při vyřizování rutinních úkonů jako je třídění pošty nebo mytí nádobí. To všechno a ještě o dost víc je pod pláštíkem objevování radostí každého dne, i toho úplně obyčejného a zdánlivě nezajímavého. Ovšem slovo "zdánlivě" si zaslouží třikrát podtrhnout.


Knížka je rozdělená do 2 částí. První část U vás doma (Chez Vous) nese jasné poselství. Vnést do své domácnosti (ať už bytu, domu nebo třeba jen podkrovního pokojíku) pohodu, přátelský řád a s čistou radostí a klidem zabojovat s chaosem a nepořádkem. Druhá část Každodenní rutinní činnosti (Les Routines de la Journée) je rozdělená do tří kapitol - na dopolední, odpolední a večerní radosti, ve kterých najdeme tipy na to, jak z nudných úkonů udělat požitek.


Stojí za to?
Tak jako u prvního dílu, i tady zdaleka ne všechny tipy z knížky jsou využitelné pro každého, ale když je člověk nakloněný malým, ovšem důležitým změnám, a baví ho inspirativní lidé, kteří si život užívají i přesto, že umí být někdy zatraceně těžký, ten si určitě "to své" v knížce najde.

Nebudeme si lhát. Knížek o francouzském životě, Francouzkách a Pařížankách vzniká nepřeberné množství (a já si jako blázen kupuju úplně všechny - když říkám všechny, tak při tom ukazuju na mou knihovnu, která praská ve švech a pořád něco žvatlá francouzsky), ovšem o poznání míň je jich opravdu dobrých a stojí za přečtení. Knížky "Madame Chic" a pokračování "S Madame Chic doma" ale patří mezi ty, které stojí za to v knihovničce mít. Je to roztomilé a pohodové čtení, které přináší potěšení. A mnohým přinese určitě i inspiraci. Přiznávám, že pro mě v téhle knížce není nic nového a objevného, většinu rad a tipů dávno praktikuju, ale je skvělé to všechno vidět černé na bílém, pěkně sesumírované a knižně se spřátelit s někým, kdo se taky umí tak bezelstně radovat z každého dne.


Už teď vím, že se ke knížce "S Madame Chic doma" budu čas od času pro potěšení vracet, někdy si ji vezmu do vany a určitě se mnou zažije i nějaký ten piknik nebo se poveze v kufru na dovolenou. Přesto bych z ní něco vyškrtla, přeškrtla, upravila a hlavně doplnila. Jé, já bych toho tolik dopsala a přidala. Buď si Jennifer chystá půdu pro třetí díl nebo jí zkrátka uniklo tisíc dalších všednodenních důležitostí a detailností, o kterých si myslím, že je docela škoda, že v knížce chybí. No co, tak holt mám napsat svou vlastní, když jsem tak chytrá. Ale vážně - "S Madame Chic doma" se mi líbí. Líbí se mi dokonce i to škádlení, to jak mě "Madamézka" někdy zlobí, jak něco přehání nebo zas naopak jak o něčem zásadním mlčí. Líbí se mi všechny ty emoce. Mám je ráda.


Pokud vás knížka "S Madame Chic doma" zaujala, ale nevlastníte první díl nebo jste o něm ještě ani neslyšeli, můžete si mezeru doplnit v recenzi Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži.

A na závěr nějaké resumé, že? Zkrátka - z knižní prvotiny i druhotiny Jennifer Scott mám upřímnou radost, byly to dobře investované peníze. Obě knížky Madam Chic i S Madam Chic doma mají úplně stejného jmenovatele - oslavu života. Ať mě čert poškrábe na zádech, jestli není pravda, že právě o to tu jde. O malé každodenní oslavování žití, o těšení a o přetváření všednosti, nudy a prudy na radost a zábavu. Přeju proto nám všem, ať jsme v tomhle umění čím dál tím lepší! ;)

Vivi podpis

pátek 5. června 2015

Tipy a triky pro vylepšení bydlení

Mám ráda čistý a moderní, a zároveň útulně bohémský a neposlušný styl, takže doma (a úplně stejně i v šatníku) s chutí mixuju a hraju si. A při tom s oblibou porušuju všechna pravidla. Jsem ve svém domově taková malá umělkyně, která vytváří velký obraz, který odráží mou osobnost a to, co mě baví. Nedávno jsem si tady na blogu listovala dlouholetou rubrikou "Jak bydlím" a musela jsem se usmívat nad tím, jak zásadně se mi změnil za ty čtyři roky vkus. Což je moc dobře. Můj domov se vyvíjí, má změny rád, má svou vlastní energii a chuť do života. A já to mám stejně jako on.

Nedokázala bych nakoupit všechen nábytek a doplňky v jeden den a už vůbec ne v jednom obchoďáku. Zařizování domova a jeho vylaďování je pro mě živý a postupný (a nikdy nekončící) proces, žádná rychlovka šup sem, šup tam. Naučila jsem se být trpělivá, a když si vysním nějaký kousek do svého bytu, vyhlížím ho klidně i dlouhé měsíce. Nakonec si ho přivezu třeba z cest nebo ho nečekaně najdu v nějakém úžasném a roztomilém obchodě, o které jsem neměla tušení, že vůbec existuje. Jeden takový obchod - Modhome.cz, jsem nedávno objevila a pěkně jsem se v té spoustě netradičních dekorací a zkrášlovátek domova porochňala. Vybrala jsem si tam pár věcí, které si chci koupit a teď vám je, spolu s několika tipy na zkrášlení domova, ukážu. 




Veselejší úklid
Jakkoli to možná bude znít divně, uklízím docela ráda. Ale abych tohle mohla napsat, potřebuju mít při čistění domova pár pomocníků, se kterýma mě uklízení těší. Třeba houbičku na mytí nádobí na mé kuchyňské lince drží pejsek, který navíc "dělá psí oči", takže myju, až se mi od rukavic práší. Není tedy žádný div, že jsem se pobláznila do smetáčků a lopatek Russian Doll. Dokonce si myslím, že budou uklízet samy, tak uvidíme.

Důležité detaily a malé marnivosti
Detaily a marnivosti - to je něco pro duši interiéru i duši mou. Jsem totiž marnivá obyvatelka marnivého bytu a mám ráda drobnosti, které bez velké námahy dokážou ovlivnit vzhled a ráz místností. Různé polštářky, tkané koberce, šperkovnice, krémy v hezkých obalech, barevné knížky, tácy, obrázky nebo plédy, to je moje. Takže proto na mém seznamu přání vidíte tenhle módní černobílý polštář se chevron vzorem, prostornou růžovou šperkovnici pro uskladnění mých (zatím docela dost rozházených) šperků a taky plechový box na recepty (snad udělá konec mé neuspořádané změti papírků s recepty).

Dekorace podle ročního období
Snadná věc, jak aktuálně oživit příbytek (nábytek nebo dobytek), je mít v rukávu pár sezónních dekorací. Teď se budou hodit dřevěné tabulky na zavěšení s "beach" nápisy (do chodby) nebo svíčky Village Candle (prosila bych tu s vůní "Palmová pláž"). A mají i svíčku s vůní "Déšť" - hodně by mě zajímalo, jak voní..

Něco legračního, co umí rozesmát
Mám ráda vtipné věci (a lidi ještě víc). Nebrat sebe ani cokoli jiného (takže ani svůj byt) zas tak moc vážně, to je trik k nezaplacení. Taková malá legrácka jako je třeba tabulka ve tvaru kočky, na kterou se dají psát křídou poznámky nebo nákupní seznamy, dovede vnést i do obyčejné nebo strohé kuchyně dobrou náladu. Anebo miloučké okřídlené prasátko, do kterého se dají střádat dukáty... Dala bych si ho na bar a až by bylo plné, koupila bych za ušetřené peníze pití pro všechny (těšíte se?).

Používat věci na něco úplně jiného, než k čemu jsou určené
Tak na to jsem expert, to mě hodně baví. Sklenice od okurek natřené tyrkysovou barvou bývají ty nejhezčí vázy pro pivoňky, proutěné židle dokážou sehrát roli netradičních nočních stolků, stará konvička bude šik jako květináč a taková dobře zvolená dóza s čajem bude "po vypití" prima stojan na tužky. A protože jsem v Modhome našla moje nejoblíbenější čaje Tafelgut, už si dělám na jednu z designových dóz s výborným čajem zálusk (a až vypiju obsah, obal poslouží v koupelně na odličovací tampónky - plán je jasný).

Je zábava dělat si to doma hezčí, ale aby byl domov tím nejútulnějším místem na světě, na to dekorace nestačí, na to je úplně jiný trik. K tomu jsou potřeba lidi, kteří se doma hodně smějou, tancujou a milujou, připravujou si malá překvapení, se vším si pomáhají, občas si naservírujou ranní kafe a tousty přímo do postele a vědí, že jsou to právě tyhle láskyplné drobnosti, které dělají z obyčejného příbytku doopravdický domov. 
Vivi podpis

úterý 2. června 2015

Z mojí pracovny - nová nástěnka, nová inspirace

Každý měsíc, obvykle na jeho začátku, si vytvářím novou nástěnku. Je to pro mě vždycky příjemná relaxace, na kterou se pokaždé těším. V poslední době jsem z nástěnek na zdi vytvářených pomocí washi pásek přesedlala na rychlejší variantu a koupila jsem si obyčejnou korkovou desku, na kterou obrázky jednoduše špendlím. Všechno, co mě během měsíce zaujme, co mi připadá krásné, inspirativní nebo roztomilé, shromažďuju ve velké krabici, kterou pak stačí jen otevřít a vybrat z ní to nej. To jde lehce, takže mám nástěnku hotovou během chvilky, zato radost z ní mi vydrží mnohem dýl (někdy celý měsíc, než se pustím do nové).

A protože je tu úplný začátek nového měsíce (zdá se mi to nebo se čas úplně pomátnul?), je na novou nástěnku ta správná chvíle...



Tenhle obrázek jsem si dala na svou červnovou nástěnku jako první a každý den budu kontrolovat, jestli už malíř zebřičku dokreslil, aby mohla běžet někam hodně daleko...


Jsem trošku ulítlá na pohlednice a obrázky pláží a různých exotických míst, takže teď nastává ideální doba na to, abych si svou vášeň připíchla na nástěnku. Třeba mě to bude inspirovat k tomu, abych počítačovou židli nemilosrdně zasunula k pracovnímu stolu, sbalila kufr a letěla si lehnout někam pod barevný slunečník.


Na nástěnce mi visí kromě obrázků a šperků i sušenky (nikdy nevíte, kdy může takový malý karamelový keksík zachránit den).


Tak, nástěnka na červen je hotová, pověšená a představená a teď nám nezbývá než být zvědaví na to, co nám tenhle teplomilný červnový čas přinese...

Vivi podpis

čtvrtek 21. května 2015

Co je v mé kabelce - detailní průzkum


Když jsem byla na intru, pořádaly jsme s holkama "kabelkové mejdany". Sešlo se nás na jednom pokoji (na tom, kde byl magneťák a výhled na klučičí průmyslovku) třeba deset, všechny jsme s sebou přivlekly svoje tašky, kabelky, kosmetické taštičky, brambůrky a křupky a začal průzkum. Nějaké věci se při kabelkových mejdanech poztrácely, některé věci jsme si mezi sebou povyměňovaly a rozhodně jsme se při tom vždycky parádně pobavily (a zmalovaly).

Už sice nemusím bydlet na intru, ale nakukování do cizích kabelek mám pořád v oblibě. Vsadím se, že v tom nejsem sama. Koneckonců, jsme na blogu. A blogový svět je na vysypávání obsahů tašek expert. Přestože jsem pro vás napsala už stovky článků, v žádném z nich jsem na vás obsah kabelky nevyklopila, takže dneska to konečně napravím. A při tom vám ukážu svoje aktuálně nejoblíbenější kabelkověci a (za)milovanou kosmetiku, kterou s sebou pořád tahám. Kabelkový mejdan může začít!


Je to k neuvěření, ale mám v kabelce extra pořádek. To se mi dřív nestávalo. Dřív jsem v kabelce nosila půlku bytu a rok staré sušenky. Teď v ní mám jenom pár nezbytností a jsou to všechno věci, které jsem si oblíbila. Nikdy do ní nedávám nic, co by ji mohlo zničit, papírky od žvejkaček, parkovací lístky a účtenky vyndavám dřív, než by se mohly nekontrolovatelně nahromadit, taky ji nikdy nepokládám na zem a po několika měsících, co ji mám, se z ní pořád raduju. To všechno jen díky tomu, že jsem si pořídila kabelku, po které jsem dlouho toužila, na kterou jsem šetřila, a která mi říká, že "mám spát pod hvězdami, procházet se mezi plameňáky nebo se učit nový cizí jazyk". Pořídit si vysněnou kabelku, to je jediný můj trik na kabelkový pořádek. 


Růžový polaroid (nebo jakýkoliv jiný foťák, ale nějaký potřebuju vždycky), pouzdro na telefon, kapesníčky, peněženka, knížka (teď zrovna Frank a Flink v Maroku), absolutní láska - suchý olejíček Deep Steep (ještě o něm dneska bude řeč), pouzdro na doklady, květovaný poznámkový notýsek od Šárky, univerzální tyčinka Deep Steep (bude tu řeč i o ní), propiska ve tvaru rtěnky a espresso v plechovce (kafe nezapomínám nikdy).


A pak mi v kabelce nechybí nějaká malá taštička na drobnosti, do které toho vždycky nacpu spoustu a tvářím se, že je nafukovací. V téhle zlaté jsou třeba sluchátka, nějaká přenosná muzika, bonbóny a ještě...


...ještě se do ní vejde malý hedvábný šátek, zrcátko, růžový jednorožec pro štěstí, superskvělý tekutý korektor Affinitone od Maybelline, pár lesků na rty a balzámy, nejlepší kabelkový krém Yes! Nurse (psala jsem o něm v článku 7 nápadů, jak si udělat radost), ptáčkovské zlaté nůžky a parfém (tenhle jsem si koupila předevčírem, vypadá jako drahokam a stejně tak i voní - Wish od Chopard).


Kdybych z kabelky musela vyházet (hrozná představa) všechny lesky, pomády a krémy, a musela bych si nechat jen jednu jedinou věc, byla by to tahle. Univerzální zvlhčující tyčinka Maracuja a kvajáva od přírodní značky Deep Steep z Beautyville. Deep Steep vyrábí čistá, přírodní a luxusně voňavá rozmazlovátka, která mají na obalech kačeříka s korunkou (v duchu vize značky - že si s ní totiž člověk užije královské zacházení). Žádné parabeny, žádné chemické konzervační látky, žádné testování na zvířatech...hned je na tom světě zas o trošku líp.

Tyčinka je lehoučká, ovšem poměrně velká a skoro neubývá. Stačí jí totiž aplikovat jen trošku, ale zato kamkoli (proto mám na cestách, ale i běžně v kabelce tyhle univerzální tyčinky tak ráda). Během dne po ní sáhnu snad stokrát, používám ji hlavně na rty (pěkně je zvláčňuje a lesknou se, až se blesknou), ale škála jejího využití nemá konec ani začátek, je to zkrátka tyčinka "první a poslední záchrany". Bude se hodit i na spáleniny od sluníčka stejně jako do mrazů (i když ty jsou naštěstí ještě dost daleko). Božská je.


Tohle je taková zvláštní věc, na kterou jsem si v poslední době zvykla. Nosím v kabelce suchý olej (v dobře zabezpečené lahvičce se sprejovým uzávěrem), který možná brzy vyřadí krém na ruce a bůhvícoještě. Dřív jsem při sobě suchý olej měla jen pokud jsem někam cestovala, ale suché olejíčky si nezaslouží používat jenom výjimečně. Nejlepší je používat je stále-neustále (což znamená nosit je pořád při sobě), to by mělo stát i v návodu.

Veganský a nemastný suchý olej Deep Steep s mandarinkou a melounem (s parádní svěží, ale zároveň teple hřejivou vůní) má v podstatě stejné účinky jako klasický olej, ale narozdíl od "nesucháče" se okamžitě vsákne (počítala jsem to - vstřebá se do tří vteřin), takže žádná mastnota a ulepenost. Pokožka je voňavá, "napitá", ale pěkně čistá, takže ho můžu použít kdykoli během dne (na ruce, na dekolt, a když mám krátkou sukni, tak ho trošku šplíchnu i na lýtka, vypadají pak pěkně svěže ;). Co se složení týče, tak to je stejně vymazlené jako jeho účinky. Obsahuje olej z kokosu a z granátového jablka, meruňkový olej, olivový olej, výtažky z mandarinky, pomeranče a melounu nebo třeba odvar z BIO bylinek. Dá se říct, že se bude skvěle hodit na léto a na dovolenou, ale já jsem s ním na dovolené tak trochu pořád (myslím, že v Monacu...s Grace Kelly, máme spoustu zlaťáků a na pruhované dece popíjíme v bílých plavkách koktejly a kapesním foťákem blejskáme plavčíky).  
Tak, a protože už jste dneska viděli všechno, co nosím v kabelce a všechno jste mohli důkladně prozkoumat, zavírám její zip a vyrážím do víru velkoměsta. Sice s deštníkem, ale posilněná svým suchým mandarinkovým olejem a dvojitou dávkou kafe, tak mě (doufám) jen tak něco nerozhází. A vám přeju to samý. ;)

Vivi podpis