čtvrtek 21. května 2015

Co je v mé kabelce - detailní průzkum


Když jsem byla na intru, pořádaly jsme s holkama "kabelkové mejdany". Sešlo se nás na jednom pokoji (na tom, kde byl magneťák a výhled na klučičí průmyslovku) třeba deset, všechny jsme s sebou přivlekly svoje tašky, kabelky, kosmetické taštičky, brambůrky a křupky a začal průzkum. Nějaké věci se při kabelkových mejdanech poztrácely, některé věci jsme si mezi sebou povyměňovaly a rozhodně jsme se při tom vždycky parádně pobavily (a zmalovaly).

Už sice nemusím bydlet na intru, ale nakukování do cizích kabelek mám pořád v oblibě. Vsadím se, že v tom nejsem sama. Koneckonců, jsme na blogu. A blogový svět je na vysypávání obsahů tašek expert. Přestože jsem pro vás napsala už stovky článků, v žádném z nich jsem na vás obsah kabelky nevyklopila, takže dneska to konečně napravím. A při tom vám ukážu svoje aktuálně nejoblíbenější kabelkověci a (za)milovanou kosmetiku, kterou s sebou pořád tahám. Kabelkový mejdan může začít!


Je to k neuvěření, ale mám v kabelce extra pořádek. To se mi dřív nestávalo. Dřív jsem v kabelce nosila půlku bytu a rok staré sušenky. Teď v ní mám jenom pár nezbytností a jsou to všechno věci, které jsem si oblíbila. Nikdy do ní nedávám nic, co by ji mohlo zničit, papírky od žvejkaček, parkovací lístky a účtenky vyndavám dřív, než by se mohly nekontrolovatelně nahromadit, taky ji nikdy nepokládám na zem a po několika měsících, co ji mám, se z ní pořád raduju. To všechno jen díky tomu, že jsem si pořídila kabelku, po které jsem dlouho toužila, na kterou jsem šetřila, a která mi říká, že "mám spát pod hvězdami, procházet se mezi plameňáky nebo se učit nový cizí jazyk". Pořídit si vysněnou kabelku, to je jediný můj trik na kabelkový pořádek. 


Růžový polaroid (nebo jakýkoliv jiný foťák, ale nějaký potřebuju vždycky), pouzdro na telefon, kapesníčky, peněženka, knížka (teď zrovna Frank a Flink v Maroku), absolutní láska - suchý olejíček Deep Steep (ještě o něm dneska bude řeč), pouzdro na doklady, květovaný poznámkový notýsek od Šárky, univerzální tyčinka Deep Steep (bude tu řeč i o ní), propiska ve tvaru rtěnky a espresso v plechovce (kafe nezapomínám nikdy).


A pak mi v kabelce nechybí nějaká malá taštička na drobnosti, do které toho vždycky nacpu spoustu a tvářím se, že je nafukovací. V téhle zlaté jsou třeba sluchátka, nějaká přenosná muzika, bonbóny a ještě...


...ještě se do ní vejde malý hedvábný šátek, zrcátko, růžový jednorožec pro štěstí, superskvělý tekutý korektor Affinitone od Maybelline, pár lesků na rty a balzámy, nejlepší kabelkový krém Yes! Nurse (psala jsem o něm v článku 7 nápadů, jak si udělat radost), ptáčkovské zlaté nůžky a parfém (tenhle jsem si koupila předevčírem, vypadá jako drahokam a stejně tak i voní - Wish od Chopard).


Kdybych z kabelky musela vyházet (hrozná představa) všechny lesky, pomády a krémy, a musela bych si nechat jen jednu jedinou věc, byla by to tahle. Univerzální zvlhčující tyčinka Maracuja a kvajáva od přírodní značky Deep Steep z Beautyville. Deep Steep vyrábí čistá, přírodní a luxusně voňavá rozmazlovátka, která mají na obalech kačeříka s korunkou (v duchu vize značky - že si s ní totiž člověk užije královské zacházení). Žádné parabeny, žádné chemické konzervační látky, žádné testování na zvířatech...hned je na tom světě zas o trošku líp.

Tyčinka je lehoučká, ovšem poměrně velká a skoro neubývá. Stačí jí totiž aplikovat jen trošku, ale zato kamkoli (proto mám na cestách, ale i běžně v kabelce tyhle univerzální tyčinky tak ráda). Během dne po ní sáhnu snad stokrát, používám ji hlavně na rty (pěkně je zvláčňuje a lesknou se, až se blesknou), ale škála jejího využití nemá konec ani začátek, je to zkrátka tyčinka "první a poslední záchrany". Bude se hodit i na spáleniny od sluníčka stejně jako do mrazů (i když ty jsou naštěstí ještě dost daleko). Božská je.


Tohle je taková zvláštní věc, na kterou jsem si v poslední době zvykla. Nosím v kabelce suchý olej (v dobře zabezpečené lahvičce se sprejovým uzávěrem), který možná brzy vyřadí krém na ruce a bůhvícoještě. Dřív jsem při sobě suchý olej měla jen pokud jsem někam cestovala, ale suché olejíčky si nezaslouží používat jenom výjimečně. Nejlepší je používat je stále-neustále (což znamená nosit je pořád při sobě), to by mělo stát i v návodu.

Veganský a nemastný suchý olej Deep Steep s mandarinkou a melounem (s parádní svěží, ale zároveň teple hřejivou vůní) má v podstatě stejné účinky jako klasický olej, ale narozdíl od "nesucháče" se okamžitě vsákne (počítala jsem to - vstřebá se do tří vteřin), takže žádná mastnota a ulepenost. Pokožka je voňavá, "napitá", ale pěkně čistá, takže ho můžu použít kdykoli během dne (na ruce, na dekolt, a když mám krátkou sukni, tak ho trošku šplíchnu i na lýtka, vypadají pak pěkně svěže ;). Co se složení týče, tak to je stejně vymazlené jako jeho účinky. Obsahuje olej z kokosu a z granátového jablka, meruňkový olej, olivový olej, výtažky z mandarinky, pomeranče a melounu nebo třeba odvar z BIO bylinek. Dá se říct, že se bude skvěle hodit na léto a na dovolenou, ale já jsem s ním na dovolené tak trochu pořád (myslím, že v Monacu...s Grace Kelly, máme spoustu zlaťáků a na pruhované dece popíjíme v bílých plavkách koktejly a kapesním foťákem blejskáme plavčíky).  
Tak, a protože už jste dneska viděli všechno, co nosím v kabelce a všechno jste mohli důkladně prozkoumat, zavírám její zip a vyrážím do víru velkoměsta. Sice s deštníkem, ale posilněná svým suchým mandarinkovým olejem a dvojitou dávkou kafe, tak mě (doufám) jen tak něco nerozhází. A vám přeju to samý. ;)



pondělí 18. května 2015

Nejoblíbenější parfémy na jaro a léto

Mám pro něj velkou slabost. Pro "Svět vůní". Odjakživa mě fascinuje, jak ty správné vůně dokážou povznášet, na jedno nadechnutí vyvolat vzpomínky a zážitky a jak se dokážou mísit a prolínat, až díky nim vzduchem poletuje dobrá nálada. Listy nové knížky, zrovna uvařená káva, vzduch po dešti, voda v bazénu, svazek fialek, nedělní bábovka právě vytažená z trouby, gumové panenky, Toskánsko, čerstvě posečená tráva...voní mi fakt kdeco. A v neposlední řadě mě ze Světa vůní přitahují parfémy, no jasně.



Každý voňavkový flakón na mě už zdálky volá, ať se zhluboka nadechnu (ne vždycky je to dobrý nápad), ovoním, "okoštuju" a přidám ho do sbírky. A tak si svou vášeň pro vůně vychutnávám a jaksepatří parfémy střídám. Ovšem dovedu být i věrná, takže vlastním i pár opravdových stálic. Mám je vždycky při ruce na toaletním stolku, uložené v průhledném organizéru, do kterého spolu dneska nakoukneme.

Voilà, čtyři moje nejlepší parfémy na jaro a léto se vám jdou představit.

 1.
Giorgio Armani je klasa a jeho parfémová voda Acqua Di Gioia umí být kámoška. Parfémy velkého Armaniho jsou trošku na jedno brdo, ale to není špatně, pokud člověku sednou. Na podzim a zimu mi vyhovuje jeho vášnivá Sì Intense a tajemná vůně Code For Women, ale teď na jaře a s blížícím se horkým létem už poslepu sahám po Acqua Di Gioia. V recenzi jsem o ní psala jako o voňavé oslavě života s pravým šampaňským, balónky, svěží mátou a citronem, s omamným jasmínem a pivoňkou a sametovým závěrem, o který se stará cedr s cukrem. O rok později a o dva spotřebované flakóny navíc o ní mluvím úplně stejně spokojeně a možná ještě o trošku víc zamilovaně.


Další sluncem rozpálené vůně jsou z provoněného obchodu Oleje-z-tahiti, kam ráda utíkám, když potřebuju exotiku a ty nejlepší tahitské olejíčky na světě. V chladných dnech často používám jejich tahitský vanilkový parfém (lahůdka), na teplé měsíce jsem ale vsadila na něco exotičtějšího. Na něco, co mi rozvlní boky, donutí rozpustit si vlasy a odrané džíny vyměnit za sukni ušitou z pravých květů tiaré. Volba jasná - parfémky Moorea santal a Bora Bora Exotique...

2.
Toaletní voda Moorea santal je hladivá sametka, ve které dostalo plnou moc santalové dřevo.  Dřív jsem se mu vyhýbala. Cokoliv santalového na mě bylo moc silné, ale jsem ráda, že se mi změnilo "čenichání", a že si můžu tuhle gurmánskou specialitku užívat. Ze začátku je toaletka hodně "alkoholová" a je potřeba jí nechat trochu času na adaptaci. Za chvilku už se ale o slovo přihlásí dřevitá vůně santalu z Markézských ostrovů a k plné spokojenosti chybí už jen šumící moře a ukulele.

3.
Toaletní voda Bora Bora Exotique hraje barvami stejně jako exotická Polynésie. Cítím v ní hlavně svoje oblíbené květy tiaré, ale najdete v ní třeba i květy plumérie (v tahitištině tipanié) nebo jasmín. Rozleží se do pikantní mořské sladkosti. Zvláštní je, že už dva lidi v mém okolí tipovali, že mám na sobě nějaký parfém od Guerlaina, a i když já žádnou podobu s jeho parfémy necítím, je to rozhodně lichotivé přirovnání. Navíc tyhle tahitské parfémy stojí jen kolem 260 korun za 30 ml, takže peněženka nebude mít důvod sypat ze sebe nadávky. Každopádně obě vůně jsou poměrně silné, nejsou to žádné polívačky. Stačí jen kapka za ouško a na zápěstí a o svůdnou exotiku je postaráno.

4.
Kate Spade Twirl parfemovaná voda...Návrhářku Kate Spade zbožňuju, to už dávno víte. Zbožňuju ji celým svým rozmarným srdcem (a je to hodně velké a hodně rozmarné srdce) a jakýkoliv kousek od ní si hýčkám. Drtivá většina pokladů od Kate Spade se nedá v našich končinách prakticky vůbec sehnat a oficiální americký a anglický eshop neposílá zboží do Čech (taková syčárna!), takže musím vymýšlet různé fígle a obratnosti, aby se ke mně přece jen něco od Kate dostalo (ale ta radost potom, ta je k nepopsání). 

EDP Twirl je moje květinově ovocná jaroletní klasika, kterou už mám ve druhém flakónu (přivezla jsem si ji pokaždé z cest, ale poslední rok se čas od času objevuje i v českých parfumeriích). Napřed se vodní meloun proplete s ostružinami a červeným rybízem, v srdci parfému skotačí sladká magnólie, utlumená lilie s jasmínem a pomerančové květy a tečka parfému je vážně sladká - pižmo a sladké tóny s nádechem francouzských makronek. 

Twirl od Kate Spade je kouzelná, hravá, ženská a všestranná vůně. Do kanceláře i na večírek. Do sluníčka i do deště. Výdrž je mnohem menší, než bych si přála, takže musím "Kate" nanášet častěji, ale aspoň se tím pádem zas o něco dřív dopracuju k prázdné lahvičce, která je moc krásná (je inspirovaná roztančenou holkou, která má v ruce koktejl a ve vlasech zlaté konfety), a se kterou už mám své plány. Koneckonců - krabičku od parfému už jsem ve své domácnosti taky zaměstnala - pracuje jako šikovný stojánek na tužky a nůžky na mém pracovním stole.


Vůně od Kate Spade uzavřela barevnou čtveřici, kterou tvoří mé nejoblíbenější parfémy na jaro a léto, a mně nezbývá než vám popřát, ať svým nosům servírujete jen samé okouzlující vůně a zážitky.



pondělí 11. května 2015

S Madame Chic doma - recenze druhého dílu pařížských radostí

Tak ano ano! Už je tu. Dlouho očekávaný druhý díl pařížské knížky "Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži" od Jennifer Scott je tady. Pokračování životních radostí inspirovaných autorčiným pobytem v Paříži nese název "S Madame Chic doma", na obalu je pěkná holka, dostatek proužků, námořnické tričko a růže. Magnifique! Přestože je "druhotina" Jennifer Scott v prodeji teprve pár dní, stihla už jsem si ji koupit a hlavně už jsem ji přečetla. Tak rychlá jsem chtěla být i kvůli vám, protože od doby, co jste u mě objevili recenzi na první knížku, jste se mě často ptali, kdy vyjde druhý díl a jaký bude. Já to nevěděl, já to netušil...ale už to vim a povim. Hned teď.



Rozdíl mezi prvním a druhým dílem
Zatímco v prvním dílu Jennifer popisuje hlavně svůj život v Paříži a to, jak se coby americká studentka učila francouzskému umění žít, které zdařile odkoukávala od rodiny, ve které žila, ve dvojce nás zavede do kalifornského bytu v Santa Monice a ukáže nám svoje triky, jak zvládnout domácnost, rodinu i práci a při tom všem zůstat šik.

 O čem kniha "S Madame Chic doma" je?
Knížka "S Madame Chic doma" (s podtitulem "Rodinný život po francouzsku aneb Jak udržet chic sebe i svůj domov") je dvojče prvního dílu, z čehož vyplývá, že milovníci "jedničky" si pěkně zamlsají. I tentokrát Jennifer sepsala celou řadu tipů a nápadů, jak být chic. Doma i venku. Knížka je o spoustě detailů, které jsou součástí našeho života, domova i vzhledu. Jsou to detaily a drobnosti, které jsou často (a rozhodně neprávem) opomíjeny, a o kterých se moc nemluví, protože jsou zřejmě považovány za nepodstatné, malicherné, nicotné a zanedbatelné (ještě nějaká nespravedlivá synonyma vás napadají?), ale přitom jsou moc důležité, neli dokonce velevýznamné. A taky úžasné, když se na ně člověk dívá těma správnýma očima.

Dozvíte se třeba to, jak si zorganizovat domov, jak ho s radostí uspořádat a provonět, jak pečovat o sebe, o svůj šatník i o svou (někdy utrápenou a unavenou) duši, obsahuje i recepty na různé dobroty (k jídlu i k pití), kosmetické rady nebo tipy na hudbu, kterou můžeme poslouchat třeba při přípravě snídaně nebo při vyřizování rutinních úkonů jako je třídění pošty nebo mytí nádobí. To všechno a ještě o dost víc je pod pláštíkem objevování radostí každého dne, i toho úplně obyčejného a zdánlivě nezajímavého. Ovšem slovo "zdánlivě" si zaslouží třikrát podtrhnout.


Knížka je rozdělená do 2 částí. První část U vás doma (Chez Vous) nese jasné poselství. Vnést do své domácnosti (ať už bytu, domu nebo třeba jen podkrovního pokojíku) pohodu, přátelský řád a s čistou radostí a klidem zabojovat s chaosem a nepořádkem. Druhá část Každodenní rutinní činnosti (Les Routines de la Journée) je rozdělená do tří kapitol - na dopolední, odpolední a večerní radosti, ve kterých najdeme tipy na to, jak z nudných úkonů udělat požitek.


Stojí za to?
Tak jako u prvního dílu, i tady zdaleka ne všechny tipy z knížky jsou využitelné pro každého, ale když je člověk nakloněný malým, ovšem důležitým změnám, a baví ho inspirativní lidé, kteří si život užívají i přesto, že umí být někdy zatraceně těžký, ten si určitě "to své" v knížce najde.

Nebudeme si lhát. Knížek o francouzském životě, Francouzkách a Pařížankách vzniká nepřeberné množství (a já si jako blázen kupuju úplně všechny - když říkám všechny, tak při tom ukazuju na mou knihovnu, která praská ve švech a pořád něco žvatlá francouzsky), ovšem o poznání míň je jich opravdu dobrých a stojí za přečtení. Knížky "Madame Chic" a pokračování "S Madame Chic doma" ale patří mezi ty, které stojí za to v knihovničce mít. Je to roztomilé a pohodové čtení, které přináší potěšení. A mnohým přinese určitě i inspiraci. Přiznávám, že pro mě v téhle knížce není nic nového a objevného, většinu rad a tipů dávno praktikuju, ale je skvělé to všechno vidět černé na bílém, pěkně sesumírované a knižně se spřátelit s někým, kdo se taky umí tak bezelstně radovat z každého dne.


Už teď vím, že se ke knížce "S Madame Chic doma" budu čas od času pro potěšení vracet, někdy si ji vezmu do vany a určitě se mnou zažije i nějaký ten piknik nebo se poveze v kufru na dovolenou. Přesto bych z ní něco vyškrtla, přeškrtla, upravila a hlavně doplnila. Jé, já bych toho tolik dopsala a přidala. Buď si Jennifer chystá půdu pro třetí díl nebo jí zkrátka uniklo tisíc dalších všednodenních důležitostí a detailností, o kterých si myslím, že je docela škoda, že v knížce chybí. No co, tak holt mám napsat svou vlastní, když jsem tak chytrá. Ale vážně - "S Madame Chic doma" se mi líbí. Líbí se mi dokonce i to škádlení, to jak mě "Madamézka" někdy zlobí, jak něco přehání nebo zas naopak jak o něčem zásadním mlčí. Líbí se mi všechny ty emoce. Mám je ráda.


Pokud vás knížka "S Madame Chic doma" zaujala, ale nevlastníte první díl nebo jste o něm ještě ani neslyšeli, můžete si mezeru doplnit v recenzi Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži.

A na závěr nějaké resumé, že? Zkrátka - z knižní prvotiny i druhotiny Jennifer Scott mám upřímnou radost, byly to dobře investované peníze. Obě knížky Madam Chic i S Madam Chic doma mají úplně stejného jmenovatele - oslavu života. Ať mě čert poškrábe na zádech, jestli není pravda, že právě o to tu jde. O malé každodenní oslavování žití, o těšení a o přetváření všednosti, nudy a prudy na radost a zábavu. Přeju proto nám všem, ať jsme v tomhle umění čím dál tím lepší! ;)


čtvrtek 7. května 2015

Přeměna květináčů - zkrášlování domova

Někdy (dost často) mě popadne neodolatelná chuť neprodleně doma něco změnit. Můžu být klidně už v pyžamu a jíst v posteli jahodové tyčinky, ale najednou dostanu nápad, vyskočím a jdu "pracovat na domě". To byl případ i nedělního večera, kdy jsem při pohledu na hnědé květináče na okně zprudka zaplakala, třikrát otočila oči v sloup a hned nato jsem se rozhodla, že "hnědáci" potřebují letní šaty ještě víc než já a dala jsem se do díla. Chtěla jsem, aby se "rozsvítily", a aby vypadaly jakože právě přijely z Floridy (z Miami Beach pokud možno). A hlavně - květináčová změna mě měla stát jen chvilku času. Mé "urob si sám" neboli "DIY proměny" musí být vždycky supersnadné a rychlé, jinak bych se do nich asi vůbec nepouštěla.

Moje heslo proto zní: "tvoř nejen ze srdce a z duše, ale hlavně jednoduše". A přesně v takovém duchu se ponese i tohle dnešní malé vylepšování domova.


Květináče Ona a On. Právě se vrátily z dovolené (v Miami Beach bylo přímo pohádkově). Ona má lehoučké bílé šaty a sytě růžový šátek, on oblékl bílý lněný plážový komplet a světle modrý pásek. Vypadají náramně svěže a odpočatě. Ale vždycky tomu tak nebylo...


Dostala jsem je od kamarádky (opravdu nečekané pěstitelské dárky) - konvičku na zalívání ve tvaru růžového zajace s hýbajícíma očima (ohmygod), která mě jako jediná dokáže přinutit moje rostlinstvo občas zalít, a k ní kytky v hnědých (ne a ne a ne) květináčích. A vzhledem k té barvě květináčů asi tušíte, že takhle to nemohlo zůstat. Ne a ne a ne.


Pomoc byla blízko. Ve skříni. V ní jsem našla bílou barvu v plechovce (nejlepší je mít tam schovanou nějakou univerzální - na natírání dřeva, plastů atakdál) a široký štětec.


Květináče jsem barvou natřela jen ve dvou vrstvách, protože jsem chtěla vytvořit trochu ležérní, nedokonalý "patinovaný" dojem (pokud bych preferovala nepropustně sytou bílou barvu jako z reklamy na zubní pastu, stačilo by jen nahodit ještě jednu vrstvu). Po zaschnutí barvy přišel na řadu výběr vhodné washi pásky, kterou jsem jednoduše nalepila kolem horního okraje. Hotovo!



Závěrečný krok je pro hravé duše (takže počítám, že pro většinu z vás). Stačí vzít tlustý černý fix a namalováním "obličejíků" vtisknout svým květináčům trochu života, vložit do nich nějaký malý příběh. Třeba můj holčičí květináč (vlevo) je trochu koketa, zkrátka už ví o životě své, zatímco klučičí květináč (vpravo) je zatím trochu vyjukaný a nesmělý. Ale tak to nemusí zůstat napořád. Stejně jako se role občas obrátí v životě, můžou se obrátit i v Květináčkově. Tak uvidíme. ;)


čtvrtek 30. dubna 2015

Jak vypadat jako pravá Pařížanka aneb francouzské desatero

Poznala jsem spoustu Francouzek, hlavně Pařížanek - opravdových, filmových i knižních. Některé mě rozčilovaly, jiné inspirovaly, s některými jsem se chtěla kámošit a u jiných mě zajímalo jen to, kde koupily tu snovou kabelku. Ale jedno jsem vždycky musela uznat - něco na nich je. Nejzajímavější a nejpůvabnější "Pařížankou" ze všech pro mě ale vždycky bude teta, která v Paříži už pár desítek let žije a to jak umí žít, se mi pěkně vrylo pod kůži.

Zlí jazykové tvrdí, že Pařížanky jsou ošklivé, že mají chlupaté nohy, oblékají se nudně a jejich styl a šarm se přeceňuje. To víte, že se přeceňuje, stejně jako se přeceňují třeba herecké modly (Marilyn Monroe nebo James Dean taky určitě nebyli tak dokonalí a stejně nás pořád přitahují), ale co na tom, když je to prostě zábava? A rozhodně se přeceňují i zlí jazykové, kteří si možná někdy pletou pařížské obyvatelky s turistkami anebo zkrátka jen nedokážou vidět to, co já. Já totiž, když se procházím po Paříži, vidím tajemně éterické, trochu uchvátané a stylově rozcuchané šik holky, které mě baví bez ohledu na to, jestli jim je -náct nebo -desát.

A protože jsem dřív chodila, očichávala a pozorovala Francouzky, které se ocitly v mojí blízkosti, dozvěděla jsem se od nich spoustu užitečných a občas i podivuhodných věcí, z nichž jsem si většinu spokojeně přivedla do šatníku, do bytu i do života a dost mi to prospělo. Jak to tedy ty holky francouzský dělají, že mají tak okouzlující šarm? Jednoduše. Třeba takhle:


Na fotce - bílá košile, černá halenka, bílé džíny, džínová bunda: www.witt-international.cz, punčochy Cervin Paris, podprsenka Diamor, červená rtěnka: www.krasa.cz, parfém Serge Lutens: www.parfemy.cz, pohlednice Merci Rifle paper co.


Francouzské desatero


1. Průhledné a saténové prádlo a punčochy si kupují za odměnu, když mají radost anebo když mají splín. Průhledné a saténové prádlo a punčochy si zkrátka kupují neustále.

2. Skoro pořád nosí černou nebo tmavě modrou. I v těch největších vedrech. A občas bílou nebo červenou, když mají rozvernou náladu. A občas nosí malé květované šaty a pruhovaná trička - to aby nám udělaly radost. 

3. Mám podezření, že se v Paříži nevyrábí zimní boty. Zatímco já už dávno toužím po sněhulích, ony si to městem běhají v tenkých skořápkách, které víc připomínají letní žabky, než botu do mrazu. Asi jim nevadí rýma.

4. Perly, perly, perly. Pravé nebo z blešího trhu za 2 eura. Když jsou pravé, tváří se, že je koupily za babku, zatímco když je to cetka, nosí je s takovou nonšalancí, jako kdyby jim je věnovala k narozeninám sama Coco Chanel. Čert aby se v nich vyznal.

5. Vystačí si s málem - pár halenek, jednobarevných triček, ležérní džínová bunda, trenčkot, černé šaty "audreyhepburnky" a několikery dobré džíny (černé nosí klidně i do společnosti, v bílých sedí u kavárenských stolků a v odřených modrákách se rozkošnicky vyvalují u Seiny).


6. Umělec a parfémový mistr Serge Lutens je jako člen jejich rodiny; čím větší sbírka jeho voňavých lahviček, tím líp. A vůbec to Pařížanky s parfémy umí. Dokážou provonět celou Champs-Élysées. Vážně. Tenhle nejznámější pařížský bulvár voní směsicí luxusních olejíčků a parfémů, a mísí se s čerstvým vzduchem a sladkostí vycházející z cukráren do tak opojné vůně, že by dal určitě každý parfumerář cokoliv za to, aby dokázal provoněnou Champs-Élysées napodobit a pak vtěsnat a uzavřít do malého flakónku (a kdyby se to někomu povedlo, hned si jeho parfém koupím - pokud jste si teď vzpomněli na vůni Guerlain Champs-Élysées, tak ta je sice úžasná, ale ne ne, ještě to není to pravé).

7. Šátky a šály jim zabírají půlku skříně. Nosí je kolem krku, na zápěstí, na kabelkách, v pase místo pásku a ve vlasech - to nejspíš odkoukaly ode mě.

8. Kousavé a tvrdé materiály je dokážou rozčílit k nepříčetnosti. Rychle jim dejte do ruky hedvábí, len nebo kašmír, ať se zase uklidní.

9. Líčí se minimálně, ani ne tak kvůli stylu, ale jednoduše proto, že jsou líné. Radši budou ráno hodinu sedět v kavárně, než stát před zrcadlem. Ale protože jsou zdravě sebevědomé, i jejich "chudé líčení" jim sluší. A jak je to u nich s legendární rudou rtěnkou? Inu stejně jako s pruhovanými tričky - občas nám s ní prostě chtějí udělají radost.

10. A když jsme u té radosti, tak na tu jsou expertky. Dovedou se těšit i z těch nejmenších droboučkostí. Z nového hedvábného šátku, z krabičky makronek, z krásných dopisních papírů, z domácí marmelády, z volného odpoledne, z nečekané návštěvy nebo z dlouhých šatů po babičce, ze kterých si ušily sexy koktejlky. Zkrátka joie de vivre (radost ze života) je Francouzkám vrozená. Ale protože jsme se sešli tady, na mém blogu, kde je radost z maličkostí a ze života ta nejsamozřejmější věc na světě, troufám si říct, že tohle od Francouzek okoukávat nemusíme, to umíme perfektně. ;)


pondělí 27. dubna 2015

Nude Tude od TheBalm - recenze třpytivé legendy

Dneska se podíváme na můj toaletní stolek, na kterém se už měsíc třpytí jedna legendární záležitost. Je to takový kosmetický motýlek s hedvábně barevnými křídly, kterého v encyklopedii najdete nejspíš pod názvem rozkošnice paletková očňostínová, z rodu thebalmového. Provází mě den co den celý duben (ano, to je ten duben, o kterém jsem si myslela, že si vystačím v rámci jarního shazování mejkapu i svršků jen s úsměvem a balzámem na rty, ale vydržela jsem to nahé líčení ani ne dva dny) a sama jsem překvapená, že se ke mně tahle rozjasňující paletka očních stínů přilepila tak natěsno. Tak tedy, pojďme se na mého největšího dubnového oblíbence podívat pořádně zblízka.



Když jsem paletku očních stínů theBalm Nude Tude postavila na toaletku poprvé, seběhly se kolem ní všechny ostatní kosmetické lahvičky a zíraly na ni s otevřenými uzávěry a s vykulenými víčky. Jak by taky ne, takovou krasavici jaktěživa neviděly. Krabička vypadá jako zařízený pokoj, a já si představuju, že je to přesně ten pokoj, ve kterém se holčičí člověk ráno ocitá, na sobě nemá nic než pantofle a rozcuchané vlasy a horečnatě přemýšlí, co si oblékne. A jak tak po půl hodině začíná panikařit, že v jeho skříni (samozřejmě ve skříni praskající ve švech) není nic, co by na sebe mohl hodit, stíny Nude Tude ho zachrání, protože jak praví klasik - "oblečte s Nude Tude jemně nebo dramaticky svoje oči, když už nic jiného.."


Paletka obsahuje velké zrcátko a štětec s různými možnostmi nanášení stínů a navíc je pouzdro uzavíratelné na malý magnet, což je praktičnost, kterou vždycky vítám s otevřenou náručí. Stíny mají  hedvábnou konzistenci, na očích drží celý den jako přibité a dají se s nimi dělat všechny možné kousky a čáry máry, záleží jen na náladě. 8 stínů je třpytivých a rozjasňujících, zbylé 4 jsou matné. Jsou bez parabenů, ftalátů, sulfátů a syntetických barviv a nejsou testované na zvířectvu. A to už by stačilo, ať není těch dobrých zpráv najednou zas moc.


Jak všech šest kreslených holek po otevření krabičky naznačuje, člověk toho na sobě nemusí mít příliš. Vlastně nemusí mít na sobě vůbec nic. Stačí jen zaujmout ten správný postoj (prostě Nude Tude) a vybrat si z barevné paletky stínů tu, která zrovna nejvíc ladí náladě a rozpoložení. Smyslná, drzá, sexy, elegantní, seriózní, tvrdohlavá, nepřístupná, svůdná nebo třeba poněkud pošetilá? Proč ne? Může být. A což takhle, když se drzost mísí se svůdností nebo elegance se sex-appealem? Tak v tom případě stačí stíny jednoduše vrstvit a neklást fantazii žádný odpor a už vůbec ne překážky. A to přesně dělám. Na obočko seductive, na víčka nejradši kombinaci sassy, stubborn, sultry a oční linky vykreslit odstínem serious...takže drzá, umíněná, vášnivá a vážná? Hmmm...tenhle osobnostní zmatek se mi líbí! ;)


Značka theBalm je moje nejoblíbenější dekorativní kosmetika a stálice, kterou používám doma, ale tahám ji s sebou i na všechny cesty (ať už pracovní nebo dovolenkové). Asi úplně nejradši mám rozjasňovač Mary-Lou Manizer, který po roce (téměř každodenního používání) skoro vůbec neubyl (asi je to nějaká bezedná pohádková rekvizita). Nedávno se navíc moje thebalmová sbírka rozrostla o dva pidižvíky - miniatury tvářenky Hot Mama a mini rozjasňovače Cindy-Lou Manizer, které můžu klíďo píďo nosit v kapse džín a použít kdykoliv během dne. Přesně tohle jsou ty minidůležitosti, které umí tak hezky rozzářit tvář i den, a které se budou hodit i do cestovního kufru.


Ošoupané džíny, šátek s plameňáky do vlasů, do kapsy mini verzi "Hotmamy", žvejkačky a nějaký ten peníz a můžeme vyrazit do ulic pořádně prozkoumat nový den...


čtvrtek 23. dubna 2015

Na návštěvě u mě doma...

Než se z domova na nějaký čas definitivně přesunu k venkovním kavárenským stolkům, na piknikovou deku nebo lavičky na nábřeží, zvu vás ke mně domů na návštěvu. Nevím, kolikrát jsem vám tu už řekla, ať se nezouváte a jdete dál. Asi hodněkrát. A řeknu to zas - pojďte dál a nezouvejte se. ;)



Všechno, co mám doma, mám moc ráda. Ke všemu mám nějaký vztah, všechen nábytek a věci mě těší. Taky se mi občas stane, že šlápnu vedle a pořídím domů něco, co "nesedí" nebo co se u mě zkrátka nezabydlí a to pak nemilosrdně putuje o dům dál. Takový osud ale určitě (řekla bych, že nikdy) nepotká moje malé poklady, jako je třeba zlatý servírovací stolek, o který jsem se do krve pobila v jedné aukci, velká váza, kterou jsem musela mít i za cenu, že ji budu vláčet dlouhé hodiny po Vídni, print geniálního Columba, mého nejvtipnějšího filmového kámoše, který jsem si nechala vyrobit na zakázku od jedné šikulky, SP desky z Paříže, na kterých jsou jenom dvě písničky, a které roztomile kontrastují s mým celodenním posloucháním Deezeru, kde je skoro třicet milionů songů, dřevěné bedny, které mi vyráběl děda do kuchyně, ale nakonec slouží jako úložiště pro knihy a časopisy, nebo knížka Coco Chanel, kterou jsem nikde nemohla sehnat, a když už jsem v ní nedoufala, usmála se na mě z narozeninového papíru. Obklopit se tím, co miluju, to mi jde.


Rámečky, to je sázka na jistotu, když člověk touží po rychlé změně domova. Některé kupuju (tenhle snad v Tescu vyrobili přímo pro mě...nezbývá než poděkovat) a jiné si vyrábím (nejčastěji tak, že koupím azurově modrou plechovku s barvou a natírám nebo zapojím do hry washi pásky nebo vytvářím ornamenty pomocí temper). Obvykle si pak vyhlídnu nějakého rámečkového obětního beránka, na kterého věším řetízky, které zrovna nosím; prostě malé finty.


Rozzářená Gwyneth Paltrow a její pivoňková koupací čepice. Nebo to není koupací čepice?


Zrovna včera mi psala jedna moje čtenářka Hanka moc milý e-mail, ve kterém mi pověděla i to, že si zařizuje garsonku. Potěšilo mě, že jí je při zařizování inspirací můj blog, a uvědomila jsem si, že bych si taky chtěla zařizovat garsonku. Představu mám jasnou. Byla by tam spousta koberečků a ještě víc sametových polštářů, gramofon přebarvený na zlatou nebo světle růžovou barvu (spreje už jsem si koupila), moře elpíček, knížek, časopisů, svíček a dývýdýček, čokolády, plédů a bezedný minibar. A pak mi došlo, že to všechno doma vlastně už mám a ještě k tomu pár dalších místností navíc a to je taky náhodou docela fajn. ;)


Když je teda to jaro...


Zkoušeli jste se někdy podívat na svůj domov v zrcadle? Fíha, to vám vypadá všechno úplně jinak. Je to jako být na návštěvě u známých, kteří mají stejný vkus jako vy. ;)


Moje nejoblíbenější pantofle v mých "národních barvách" - růžové a tyrkysové. Teprve tehdy, když v předsíni sundám lodičky, tenisky nebo jak říká Baťa "venkovní obuv, kterou nelze reklamovat" a nazuju si svoje nestárnoucí papučóše s bambulema, jsem neomylně doma.


Pravda je, že člověk může zdobit, předělávat, vymýšlet, vyrábět a jánevímcoještě, aby to měl doma podle svých představ, ale nakonec to vždycky všechno stejně skončí u stolu. A ten by měl být rozhodně pokaždé plný. Proto než odejdete, nechte si chutnat a děkuju vám za milou návštěvu.


čtvrtek 16. dubna 2015

Rozdávám dárky aneb rozmazlovací narozeninová soutěž

Můj blog spatřil světlo internetového světa 26. 3. 2011 (páni jáni, jakoby to bylo včera), takže je nejvyšší čas jeho narozeniny oslavit. A když má takový blog narozeniny, tak dárky dostáváte vy (se máte) - vy, milí čtenáři, kteří dáváte blogu energii, sílu a vdechujete mu svou přítomností nebo krásnými komentáři elán a chuť do dalšího tvoření. Svou laskavostí jste mi pomohli na internetu vytvořit místo, kde se dá odpočívat od starostí, kde je legrace, a kde se spolu beztrestně radujeme ze života a těšíme z maličkostí i veličkostí. Protože jste namoudušinapsíušiska skvělí, opravdu jsem dlouho přemýšlela, co vám nadělit. Věděla jsem jen jedno - musí to být velmi, velmi speciální dárky. Musí to být dárky těžce rozmazlovací (jasná volba proto padla na přírodní značku Dr. Hauschka). Musí to být něco, co krášlí tělo i duši. Musí to být něco, co udělá velkou radost. A protože jsem to všechno konečně seshromáždila, může se nadělovaaát.

O co se hraje 
- 3 x luxusní olejíček z růží Dr. Hauschka
- 3 x rtěnka a lesk na rty Dr. Hauschka
- 3 x knížka, která vám může změnit život. Mně ho změnila...
- 2 x dokonalá limitka - bronzer se štětcem a taštičkou na zip
- 2 x oční stíny Dr. Hauschka se zrcátkem
- 2 x unikátní netoxický lak na nehty Priti Nyc
+ všelijaká překvápka navíc (ale pšššt)

Tři šťastní výherci balíčků budou hned po skončení soutěže vyhlášeni na mém Facebooku.

A jak se pustit do soutěžení? Úplně snadno. Soutěžit může každý můj pravidelný čtenář, který nechá pod tímto článkem komentář, ve kterém mi prozradí své 3 nejoblíbenější kosmetické přípravky - jsem zvědavá. ;)


Tak všechny tyhle kosmetické poklady a další nezbytnosti budou vaše. Máte se na co těšit.


Mimo jiné na vás čekají růžové olejíčky, obrázky, jemňoučké stíny a šetrné laky na nehty Priti Nyc.


Báječná věc a sběratelský skvost - multifunkční bronzující pudr Dr. Hauschka, který umí na tvářích vykouzlit dotek letního sluníčka. Je to můj velký oblíbenec, však víte. Těším se, že dva (nebo spíš dvě) z vás si ho budou moct pořádně užít a zařadit ho do své kosmetické výbavy. Tahle bronzující limitka už se neprodává, takže - získejte ji teď nebo nikdy. ;)


Pokud budete tuto soutěž sdílet třeba na vašem blogu nebo Facebooku, nezapomeňte pak přidat druhý komentář s odkazem a zvýšit tím tak své soutěžní šance.

Soutěžit můžete do 28. 4. Po vyhlášení výherců na mém Facebooku vyberu ze všech pošťáků ty nejrychlejší a nejhezčí a pošlu je za váma. Hodně štěstí vám přeju!

Malý dodatek: nově přidané komentáře se zobrazují až na další stránce - stačí dole kliknout na "Načíst další" a svůj komentář hned uvidíte ;). 


čtvrtek 2. dubna 2015

12 nápadů, jak si vylepšit jaro aneb jarní to-do list

Vy víte, že si pořád něco zapisuju. Radosti i povinnosti, úkoly i nicnedělací pyžamové dny (sím, ať je takových dnů víc), rande, nápady i plány. Proto bych to snad ani nebyla já, kdybych na začátku každého ročního období nevzala do ruky tužku a papír a nevytvořila si krátký seznam věcí, které chci v následujících (tý)dnech udělat. Nic vážného nebo složitého, jde jen o takové rozverné drobnosti a prostopášnosti. Takže když jsem si před pár dny vymýšlela "příjemné úkoly" do svého jarního to-do listu, napadlo mě, že se o ně s vámi podělím. A protože od myšlenky k činu u mě bývá jen lehký taneční krok (asi sambový...nebo rumba?), v dnešním článku už se tedy dělím, a jako vždycky si přeju, aby to, co těší a inspiruje mě, potěšilo i vás.

Tady je můj jarní tůdůlist s 12 body, které den po dni úspěšně plním (a některé - ty nejvýhodnější - dokonce i opakovaně). ;)



1. Namíchat si sladký koktejl, pustit naplno peckosongy a vrhnout se na reorganizování šatníku. A některé věci zkrátit, když je to jaro...A jiné (ty děravé nebo do morku kostí seprané) nemilosrdně vyhodit. Něco darovat a to nejoblíbenější hezky vyrovnat a vyvěsit na ramínka (na ta látková saténová). A pááák...dokoupit pár nových potřebných senzačních kousků (i pár nepotřebných...to jako odměnu za tu dokonale uklizenou skříň).

2. Vymotat z drdolu sponky a nechat rozpuštěným vlasům svobodu. Nebo si troufnout na ofinu. Nebo si vlasy nahoře natupírovat a tvářit se, že Brigitte Bardot je blízká příbuzná (a ne snad?). Prostě uskutečnit nějakou (třeba i trochu bláznivou) "hair ideu". Kdy jindy je lepší doba na změnu účesu než právě teď na jaře?

3. Koupit si pro radost kytici tulipánů...ale nakonec si ji nenechat a neplánovaně ji někomu věnovat. Je to pak dvojnásobná radost, víte?


4. Přivítat jaro novou kabelkou. Přesněji řečeno do-ko-na-lou kabelkou. A taky novým do-ko-na-lým šátkem. Měly by to být v ideálním případě doplňky vysněné. Víte ty, které někde zahlídnete a pak na ně často myslíte. Pokud máte jejich obrázek, dáte si ho na Nástěnku tužeb. Představujete si, k čemu by se  hodily a kam by se hodily (a zjišťujete, že by se hodily ke všemu a kamkoliv..sakra). Sníte o nich. Třeba týden (nebo i 4 měsíce - tak jako se to stalo u téhle kabelky a šátku od Kate Spade mně). Na některé věci se vyplatí čekat...a ještě víc se vyplatí dočkat se.

5. Vytáhnout kolo (není-li odkud ho vytáhnout, je potřeba si ho koupit - ideálně děsně levné v bazaru) a natřít ho růžovou barvou. Kluci světle modrou. Nepopleťte to. ;)

6. Zkusit ve velkém botníku ve sklepě najít jarní boty (hlavně ty melírované tenisky se zlatými puntíky...nevíte někdo, kde je mam?) a zimním dát opravit prošoupané (nebo protancované?) podrážky a pak je pěkně spravené, nakrémované a čisté uložit do krabice (bude to příjemné je takhle hezké a připravené objevit, až zase nastane jejich čas...i když to je ještě za moc dlooouho).


7. Vystačit si ráno s kafem (litr), lehkým pěstícím mejkapem, leskem na rty a kapičkou parfému, a využít tak 'non' beauty trend, který se letos na jaře tak krásně zasadil o přirozenost bez moře líčidel a navíc šetří čas. Jsem docela zvědavá, jak dlouho to bez svých kočičích očních linek (a rozjasňovačů, stínovačů, tvářenek, řasenek a rtěnek) vydržím.

8. Pořídit si stylovou výletní výbavu a jakmile rosnička zahlásí "slunečno" (jestli tedy rosničkám ještě někdo věří), vyrazit se svačinou (vajíčka natvrdo, sůl, rohlík se sýrem a banán) na vejlet.

9. Uklidit a vygruntovat celý byt. Anebo taky ne. A když ne, tak si z toho vůbec nedělat hlavu.

10. Svěží, květinové a ovocné parfémy, které se na jaře divoce hlásí ke slovu, netradičně nahradit (aspoň na chvilku) sexy svádivou vanilkou. Jen pár kapek do vlasů a za ouško...funguje to zatraceně dobře.

11. Oprášit cestovatelský kufr, vzpomínat na loňskou dovču a plánovat tu letošní. A taky hledat v různých skrýších, jestli z poslední dovolené zbyla nějaká eura, v mezičase číst Hemingwaye a důležitě při tom žužlat cigaretovou žvejkačku.


12. A konečně - nakoupit spoustu máslového popcornu a o víkendu si udělat filmový maratón. O víkendu anebo...radši hned (jaképak čekání?). A že se takový filmový maratón sluší zahájit Hříšňákem, to dá rozum. ;)

Tak tedy - jaru zdar a třikrát hurá!



neděle 29. března 2015

Bestseller Ztráty a nálezy...stojí za to nebo ne?

Když jsem vás minulý týden na svém Facebooku upozorňovala na to, že právě vychází knižní bestseller Ztráty & nálezy od Brooke Davisové, nelenila jsem pak ani chvilku a s rozechvělostí jsem běžela do knihkupectví. Z toho dne si pak už moc nepamatuju. Jen to, že jsem snědla spoustu šlehačky, že v kafi byl i koňak (chodím totiž do knihkupectví, které je spojeno s kavárnou...eh), že mě omámila vůně papíru a já si dala do košíku nejen Ztráty a nálezy, ale taky plno dalších knížek, že moje platební karta u pokladny nějak divně syčela, že jsem si nesla v každé ruce jednu (těžkou) igelitku, a že mě pak druhý den ráno bolela hlava. Já teda vážně umim nakupovat! ;)



Tak jako (téměř) všechno, co mě zaujme, i tahle knížka se napřed objevila v mém diáři, kam jsem si asi před čtvrt rokem nalepila její obrázek a napsala k datu 19. března: "Vychází kniha Ztráty & nálezy". Devatenáctého, přesně na Velký knižní čtvrtek, opravdu vyšla, další den už jsem ji měla přečtenou a teď - o pár dní později - mám v hlavě rozleženo a uzráto, jestli se to dlouhé čekání na tenhle bestseller vyplatilo. Plním tedy dnes přání některých z vás - recenze je tu.

 

O čem knížka Ztráty a nálezy je?

 

  ...Máme tu tři příběhy, tři osudy, tři malé postavičky...

 

Malou holčičku Millie, která si pečlivě vede sešit Mrtvých tvorů (od přejetého psa, přes tatínkem zaplácnutého pavouka až po tatínka samotného) a ráda bere na procházky svoje červené gumovky, ve kterých se jednoho dne ocitne úplně sama v obchoďáku, kde ji maminka nechá. Millie čeká a čeká, až se pro ni maminka vrátí, ale ta už si pro ni nikdy nepřijde.

Pak tu máme písaře Karla. Karla se svým obyčejně prožitým životem, ve kterém se nestalo nic zajímavého, a který je pomalu u konce. Jenže Karl umí na sklonku svého života překvapit. Sebe i nás čtenáře. Utíká z domova důchodců a touží žít (dokonce tak jako nikdy předtím). Podobnost se "Staříkem, který vylezl z okna a zmizel" čistě náhodná (?).

A ještě je tu Agatha, která už 7 let nevyšla z domu, která si dovoluje cítit se chvilku po 21. hodině osamělá, a která si taky pečlivě vede jeden sešit. Sešit Stáří, kam si zapisuje každou novou vrásku, skvrnu a další objevy, které každý den zkoumá na svém těle a tváři.

Nenašli byste odlišnější (a možná i praštěnější) lidi, než jsou tihle tři, přesto (nebo právě proto) je náhoda svede dohromady. Netypicky a bláznivě cestují napříč australským kontinentem, porušují pravidla, a zjišťují, že život umí být krásnější a dobrodružnější, než by si kdy byli pomysleli.



Funguje to?

 

Na obalu bestsellerů většinou stojí jedna větička, která nás má nalákat, a která má otevřít naše knihychtivá srdce i peněženky. U Ztrát a nálezů je za tímhle účelem taky jedna taková věta na obal vepsána: "Příběh, který vás rozesměje, rozpláče a přesvědčí o tom, že na změnu není nikdy pozdě." Funguje to? Ani ne.

Knížka mě totiž nerozesmála vůbec. Pokud tedy nebudu počítat tři drobné letmé úsměvy (a ne, nebudu je počítat, protože to je na knížku, která slibuje smích, přece jen trochu málo). Ani mě nerozplakala (a to jsem, prosím pěkně, citlivá jak holka). Spíš se mi pod kůži vedral pocit lítosti. Litovala jsem všechny. Hlavní hrdinku Millie, starého písaře Karla, obhroublou Agathu, všechny, které po cestě potkávali a chvilkama i těch 299,-, které po mně v knihkupectví výměnou za knížku chtěli. Ale četla jsem dál...s nadějí, že se slibované emoce přece jen dostaví.

Dočteno a podtrženo

 

A jak jsem tak četla dál, začala jsem ty naše hlavní hrdiny, i s jejich vadami a podivnostmi, chápat a sympatizovat s nimi. Autorka Brooke Davisová si na nic nehraje; stáří, smrt i pokušení líčí syrově a bez přikrášlování, ale pak nás uklidní a nechá vydechnout díky malé Millie, která s nevinnou dětskou fantazií poznává svět a pronáší dokonalé myšlenky, kvůli kterým nakonec přece jen může nějaká ta kroupa z oka vypadnout.

Ztráty a nálezy je knížka plná překvapení, je naprosto nepředvídatelná a každá nově obrácená stránka představuje takový malý údiv (možná i leknutí). Je dobře uvařená i dobře okořeněná. Ingredience jsou v ní namíchány v nečekaném, ale smysldávajícím poměru - skoro to vypadá, že autorka zapomněla na všechny recepty a vařila jen na základě svojí intuice (což se zřejmě vyplatilo). I když já rozhodně všechny přidané ingredience neoblibuju (a některé dokonce nejím), v konečném výsledku jsem si pochutnala a oblízla všech deset. Myslím, že bude knížka Ztráty a nálezy dobrou volbou pro prodlužující se jarní večery a zaslouží si určitě přibalit i do cestovního kufru (ovšem v něm si nechte místo nejmíň pro dvě další knížky, o kterých vám tu rozhodně musím někdy příště napísať).

PS: máte na nočním stolku taky nějakou knižní laskominu? Pojďte, pojďte a povězte, co čtete nebo jakou knížku milujete. ;)