středa 15. června 2016

Tajemné kouzlo dopisů + Postcrossing

Žijeme ve fofrdobě. V době rychlých mejlů, bleskových facebookových zpráv, v době twitrování, instagramování, šedesátiznakových esemesek a dalších "vymožeností". Klikáme, klikáme, odpovídáme, postujeme, rychle sdělujeme...a občas zapomínáme, že...jedna z nejhezčích věcí je sednout si (nebo se v pololehu uvelebit na posteli), vzít do ruky papír a tužku, zpomalit a třeba napsat dopis.

Hodně lidí říká, že nemají čas. A už vůbec nemají čas na psaní dopisů. Napsat ho, sehnat známku, vážit cestu k poštovní schránce nebo nedejbože na poštu, pak čekat dny nebo týdny na odpověď...máme přece mejl. Ale jen my, kdo známe kouzlo voňavého psaní, víme, proč je psát. Protože příprava dopisu je ten nejlepší relax, že je to "vyblbnutí", kreativní zábava a dělání (oboustranné) radosti. Víme, že když se chce, dá se jednou za čas chvilka na dopis uloupnout. Čas máme. Máme ho vždycky na to, nač si ho chceme udělat. 

Už jsem to před pár dny nakousla u mě na facebooku. Že totiž psaní dopisů patří mezi nejpříjemnější chvíle a že je parádní si takové chvíle čas od času dopřát a užívat si potěšení z vytváření psaníčka a z představy, jakou udělá radost tomu, pro koho je určené.

Dnešní článek je celý dopisový. Dopisy si to zaslouží.


Úsměv, prosím
Nejen dopisy, ale taky pohledy mají svou čaromoc. Když se objeví v plechové schránce, úsměv se dostaví úplně samozřejmě a spontánně...a hned tak ze rtů nezmizí, to mám vyzkoušené. Ty s nejhezčími obrázky se pak dají vystavovat, lepit do inspirativních sešitů nebo schovávat do velkých papírových krabic se saténovou stuhou.


Začalo to nevinně
Takhle nějak začala moje dopisová vášeň. Jednoho dne jsem totiž na půdě objevila hnědý kožený kufřík, který byl plný dopisů. Ne mých, ne pro mě, ale dopisů mojí mamky, která si vyměňovala barevné obálky s lidmi z různých koutů země i Evropy. A já se tenkrát do šustění dopisního papíru, pestrých známek i malých dárečků uvnitř obálek bezhlavě zamilovala. Brigitte Bardot a namalovaný a vystřižený Mickey byla moje kořist, kterou už jsem, mamka snad promine, do jejích obálek zpátky nevrátila.


Sbírka dopisáků
Tak se zrodil můj "dopisový koníček". Dopisní papíry jsem si začala přát ke všemu a za všechno -  jako odměnu za vysvědčení, za pomáhání se sběrem brambor (já byla fakt šoumen), za injekci bez pláče i ke všem svátkům a narozeninám. Moje sbírka rostla a s ní i počet dopisovacích kamarádů a přátel. Tyhle dopisáky z fotky jsem milovala úplně nejvíc.

Napsáno z lásky
Na úplně jiný level se psaní dopisů dostalo, když jsem se zamilovala. On byl nejúžasnější. Měl číro, tričko popsaný fixkama, na zádech futrál s baskytarou a nosil mě na rukou. Akorát nechtěl psát dopisy...byl to největší nepsavec, jakýho si dokážete představit. Nakonec (sláva sláva) mi jich napsal celej tenhle štos (a byly krásný). Píše mi dodnes...a svoje dopisy (nebo spíš minivzkazy) mi nechává na polštáři, když vstane dřív než já.


Rozdivočelé obálky
Pořád ještě posílám pohledy a tlusté obálky. Jak ráda říkám - z radosti a pro radost. Kamarádkám a občas stihnu odepsat i některým mým čtenářům. Na obálky maluju vodovkama, lepím na ně samolepky, washi pásky a kreslím na ně legrační figurky. Vyřádim se a pak si jdu zas po svých povinnostech.

Na délce nezáleží
Moje dopisy jsou krátké. Opravdu se přiznávám, že ze sáhodlouhého vypisování příběhů a historek jsem už dávno vyrostla. Ale ráda vkládám do obálek malé kartičky s citáty, pár milých řádek, pytlíčky s krémy, tajuplné vzkazy, nálepky, vonné papírky, barevné sponky na papíry, mini čokolády, pohledy nebo vylisované čtyřlístky (ale už dlouho jsem žádný nenašla; nevíte, kde rostou?). 


Dopisy dnešní
A taky dopisy pořád ještě (a hodně ráda) dostávám. Dopisy hezké, moc hezké. Třeba tenhle je Lucinkovský. V bílé obálce se zlatými puntíky mi Luci před pár dny poslala s milým dopisem taky kočičí pohled, sponku a washi pásku s Malým princem, spoustu samolepek a dva andělské kolíčky. To bylo radosti!


A další dopis je taky Lucinkovský, ale tentokrát od jiné Lucie. Ve vyšperkované obálce na mě čekala, kromě dlouhého psaní, všelijaká překvápka jako placatí dřevění zajíčci, různé druhy japonských samolepek, sáček se zeleným čajem (výborný nápad), různé kartičky a zlaté hvězdy. Já se mam. ;)


A pak tu mám jeden dopis v růžové obálce od Terezky, která před pár dny odpromovala a je z ní pani doktorka. Víc takových hravých lékařek! ;) Uvnitř jsem našla malovaný a ručně psaný citát, náramek s přívěskem ve tvaru ananasu, fotku moře modrýho a tak vůbec. Prostě dopis, jaký chceš ve schránce objevit.


Poctivě vedený seznam
A ještě tu mám jednu takovou legrácku. Když mi bylo asi 11, vedla jsem si opravdu důslednou "dopisovou agendu". Když jsem tenhle záznamník před časem objevila, nevěřila jsem vlastním očím. Takže - své místo v něm měly kolonky s datem, kdy mi od někoho přišel dopis, od koho byl, kdy jsem na něj odepsala, jak byla vyvedená obálka (známkování jako ve škole - takže jsem nekompromisně rozdávala dost pětek...fakt jsem byla hustá) ;) a dokonce jsem nepodcenila ani údaj, kolik popsaných stránek odesílatel vytvořil. Ale nedivte se, chtěla jsem se stát učitelkou.


Pohledy z celého světa? Postcrossing to jistí.
Pokud milujete pohledy a toužíte po tom, aby vám chodily do vaší nedočkavé schránky pohlednice ze všech koutů světa, zkuste Postcrossing. 

Co to ten Postcrossing vlastně je? Většina psavců už ho dávno zná. Kdo ne, vězte, že je to čím dál tím oblíbenější způsob výměny pohledů (nebo i dopisů) s lidmi z celé zeměkoule. Vzrůšo! Principem je poslat pohlednici do jakékoli země, kterou si náhodně vylosujete po jednoduché registraci na Postcrossing.com. Za každou odeslanou pohlednici vám naopak jedna do schránky z některého koutu světa přistane. Na svém profilu si dokonce můžete zvolit preference, třeba s jakou tématikou byste rádi pohledy dostávali (motivy zvířata, Francie, herci fešáci,...).

Zkrátka a dobře - díky Postcrossingu můžete tak trochu "procestovat" celý svět, objevovat neprobádané kultury, začít sbírat známky, nacházet nové kámoše nebo si třeba zlepšit cizojazyčné umění. Anebo se prostě prostřednictvím cizokrajných pohledů můžete jen tak potěšit. Pokud pořád ještě váháte nebo tápete, podívejte se na Postcrossing.cz.

Každopádně - všem dopisům a pohlednicím zdar a třikrát hur hur hurá! Bylo senzační si s váma připomenout, jak moc fajn je psát a malovat a posílat malé obálky poštovníma vrabčákama...
...tak teda piš piš piš nebo tě sní myš


neděle 12. června 2016

Dárky a překvapení, olejové parfémy, pivoňky a kousek Itálie

Příjemná překvapení a dárky - když je nečekáš - jsou nejlepší, to se rozumí samo sebou. To je pak člověk krásně zaskočený, oči mu jiskří a tváře hoří...dopisy a malé balíčky, které přijdou "jen tak" mají prostě největší kouzlo. A ke mně jeden takový nečekaný a very tajemný dárek ve velké krabici před pár dny poštou přilítnul. Vlastně pořádně ani nevím proč. Ačkoli...nejspíš pročradost.

A tak děkuju pošťákům a jedné dívce Astrid, která mi nechala v krabici vzkaz, abych si dárky užila a abych si letos vychutnala aspoň jedno opravdové lenošení (holka zlatá, bude toho lenošení určitě víc) a dokonalou relaxaci. A to zas jó, to mně se nemusí říkat dvakrát. 


Tak jsem za relaxací vyrazila hned. Popadla jsem novou pruhovanou tašku s tyrkysovými uchy, lehký pléd, navoněla se parfémovým olejem Frais Monde a běžela jsem do města - pro bazalku, bagety a kytky do vázy...pivoňky, se ví.


Zleva na fotce: pléd FM, zlatý brejle, provoněná sada s vůní jiskřivého a osvěžujícího bergamotu Frais Monde a rádio Sunny Life.

Pokud italskou značku Frais Monde ještě neznáte, bude vás možná zajímat, že za jejím vznikem stál chlapík v bílém plášti, lékař Giuseppe Gualtieri, a že má Frais Monde svůj vlastní termální pramen, je hypoalergenní a neobsahuje parabeny, PEG ani nikl. A má ve svém portfóliu i úžasné parfémované oleje...

S parfémovými oleji Frais Monde jsem se seznámila díky loňskému Ježíškovi, který mi jeden italský vonný olejový parfém nadělil. Nevěřila bych, jak intenzivně vůně drží (a to i na mě, na smolařce, na které obvykle nedrží skoro nic s výjimkou Chanel Coco Mademoiselle, kvůli které mě lidi občas zastavují i na ulici a ptají se "co to je za vůni") a jak umí během dne košatět a růst a překvapovat. Parfémované oleje Frais Monde stojí kolem 230,- a stojí za to. ;) Jsou ukryté v malých lahvičkách, takže ideální i do kabelky a stačí opravdu jen kapka na zápěstí nebo za ušisko, aby se "ten voňavý pocit" vznášel celým dnem.


A jak jsem se tak voněla Itálií v lahvičkách Frais Monde, v ruce se mi houpala pruhovaná taška a můj nový pléd hrál s jarním větrem bláznivě ufoukanou hru, která neměla žádná pravidla, vzpomněla jsem si (bez ohledu na počasí) na Itálii, kde se pokaždé cítím blaze bezstarostně.

Vzpomněla jsem si na dlouhé týdny strávené v tajnůstkářském a uspěchaném Římě s malými růžovými auty, na okouzlující Toskánsko, na všechny italské suvenýry, na film Pod toskánským sluncem, na malé jahodové košíčky, na panna cottu s malinovou omáčkou ve stejné barvě jakou měly ubrusy v naší oblíbené kavárně, na horké ulice s fontánami, ze kterých prýští chladivě konejšivá voda, na nákupy slaměných klobouků a starých náramků na vintage trzích, na všechna zmrzlinová pokušení, kterým ráda podléhám, na večerní ovíněné dýchánky, na pomalované dlaždice, na ochočené racky i líné kočky, a nemohla jsem odolat vzít vás na malou chvíli s sebou...



středa 25. května 2016

Papírnické radosti...samolepky, bloky, deníky a Sagvan Tofi

Vždycky jsem si přála bydlet v papírnictví. Víte, přes den bych čekala schovaná v tajné skrýši (za stohem tlustých knih a deníků) a jakmile by prodavač za posledním zákazníkem zamknul na dva západy, vylezla bych, rozsvítila malé lampičky na zdech a procházela se mezi navoněnými sešity a dopisními papíry, prozkoumávala bych, jak barevné jsou zdejší pastelky a jestli štětce a akvarelové barvy umí na čtvrtkách vykouzlit ten správný malovaný život a taky bych napsala spoustu dopisů a polepila je těmi nejhezčími nálepkami. Tak, to jsem si vždycky přála.

A když máte takové přání, to si pak (pod)vědomě chcete doma vytvořit svoje vlastní papírnictví...A protože jedno takové "domácí papírnictví" mám a cítím se v něm parádně svobodně, mám tu dneska i pro vás malý únik do světa notýsků, balicích papírů, tužek a štětců...


Kam se hrabe Chanel...nejvíc voní papír. 

Taková moderní verze starých vystřihovánek. Vystřihne se potetovanej polonahatej panáček, pak se vystřihnou papírové kalhoty a pokud uznáte za vhodné, pěkně si ho oblečete. Anebo taky ne. Vtipný nápad Todda Selbyho (z knihy Fashionable Selby).

Sešit na sny a přání? Nebo na malování? Na sepisování všech možných radovánek nebo jen na zaznamenávání nákupních seznamů? Jak kdy. Sešit na úžasnosti může mít spoustu podob.

Jako živej...
Mám je ráda takhle pěkně pohromadě.

Dřevěná krabice na kapesníky s nějakým chlapečkem a liškou...copak je to asi za postavičky? ;)

Velký průhledný organizér, ve kterém se schovává spousta mých pokladů - od samolepek, přes washi pásky až po sponky na papír ve tvaru Malého prince.

Marilyn je věčná inspirace...

Balicí papír musí být fešák. Pruhovaný, růžový, plameňákový i s kávovými známkami "Julius Meinl".

Občas zapátrám ve svých starých papírenských pokladech a najdu něco...úsměvného. Jako třeba před pár dny, kdy jsem se při jednom takovém zkoumání dávno zapomenutých krabic až lekla. Z jedné z nich na mě totiž "rádobysexykoukal" bývalý srdcolamač Sagvan Tofi - pohled s ním mi poslala kdysi dávno teta na letní tábor a dal se vyměnit za samolepky nebo za 2 žvejky s tetováním. Nevyměnila jsem, i když nechápu proč. ;)

Není nic lepšího než si ráno plánovat takovou pěkně vypečenou cestu do Paříže a mít k tomu ten správný pařížský deník.

Jsem ráda, že jste se se mnou dneska tak hezky papírensky zasnili. Občas je to potřeba...;)


úterý 24. května 2016

Jak bydlí Ema ze Sheistheone

Naše návštěvní dny pokračují a já se nemůžu dočkat, až společně vstoupíme na jedno princeznovské místo, kde zaplesá srdce každé marnivé (takže každé) dívce a ženě. Moje srdce teda přímo bije na poplach. Ne každý den se člověk totiž může ocitnout v komnatě naplněné těmi nejrozkošnějšími ženskými proprietami, jaké si jen lze představit. 

Krásná a třpytivá Ema z blogu Sheistheone, jejíž šatník by musela obdivovat i Carrie ze Sexu ve městě, nás do jedné takové komnaty dneska zve. Ema totiž "ví hodně o vysokých botách a nebojí se zeptat". ;) Její šatník snů vznikl z bývalé kanceláře, kterou si pomocí "Ikea regálů" zařídila tak, že se až tají dech.

Budeme si zkoušet princeznovské střevíčky, pestrobarevné šaty a očichávat luxusní vůně tak dlouho, až se úplně unavíme. A to pak spočineme na roztomilém sametovém taburetu, zakousneme skvělé pohoštění a nabereme rychle síly na další zrcadlovou módní přehlídku. Já nevím jak vy, ale já se ohromně těším a bez váhání volám - pojďme honem, kdo dřív přijde, ten si nazuje ty nejkrásnější botky. 

Šatníkový mejdan právě začíná...



"Ahojte moji milí.

Vivi bola taká zlatá a milá a dobrá, že urobila na svojom blogu miesto práve pre mňa a môj príspevok.

Poďte ďalej. Dnes by som vás ja rada previedla mojim šatníkom. Zložte si kabáty a bundy, obujte si papučky, ponúknite sa kávou a dajte si sladké makarónky. Dnes vás nechám oňuchať moje parfumy, vytiahnuť šuflíky, vyskúšať si náušnice, topánky, či kabelky (prosím vrátiť späť), urobiť niekoľko póz pred zrkadlom v mojich novučičkých zdobených šatôčkách a hlavne vás nechám sa po uši zamilovať do čohokoľvek, čo v ňom nájdete.

V byte, v ktorom bývam nebol šatník, ale zato v ňom bola miestnosť, ktorá roky zívala prázdnotou. Bola to kancelária, v ktorej sa nikdy nepracovalo, v ktorej nikdy nezazvonil telefón a nezašuchotal jediný papier. Rozhodla som sa ju využiť vo svoj prospech a začala s virtuálnym zariaďovaním môjho nového šatníka cez Ikeácky program. Trvalo to len chvíľku a nestálo tak veľa. Na šatníkové skrine z Ikey nedám dopustiť, pretože sú ako Lego pre malýchveľkých a dajú sa rôzne kombinovať, dopĺnať a obmieňať."


"Som veľmi vďačná za veľký priestor, ktorý mi ponúkajú skrine na vešanie oblečenia. Nerada ho totiž skladám a žehlím. Oblečenie mám rozdelené podľa typu a farieb. Ušetrí mi to veľmi veľa času pri obliekaní. Pod šikmou stenou mám ďalšie tri vešiaky na vešanie oblečenia."


"Najviac ma bavia šuflíky, v ktorých skladujem šperky. Nevedala som kam s nimi, lebo ich bolo veľa, no nakoniec som to vyriešila bravúrne. Vnútro šuflíkov som si nechala vyrobiť až v Číne. V jednom šuflíku mám náušnice, v druhom náramky, v ďalšom náhrdelníky."


"V miestnosti je jedno strešné okno, ktoré poskytuje dosť svetla počas dňa a na večer mám suprové integrované osvetlenie."


"Každá z mojich kamarátok má na niečo fetiš a baví ma to sledovať. Ja mám tiež jeden. Alebo presnejšie niekoľko. Jedným z nich sú topánky (45 párov). Navrhla som pre nich jednu celú skriňu, ale stále to je málo. Kabeliek mám asi tak 30 a taktiež málo miesta."


"Šaty nebudem počítať, aby to nevyzeralo, že sa chcem chváliť. Nie nechcem. Do šatníka sa mi našťastie vmestil aj taburet, ktorý som zohnala na Ebay za pár šupov."


"V šatníku nesmie chýbať zrkadlo. Čím väčšie, tým lepšie. Pri zrkadle mám malý stolík, na ktorom mám parfumy, ktoré sú bodkou môjho každého outfitu. Zbožňujem Jeana Paula Gaultiera a jeho Classique a Gucci - Premiére. Parfumy, glitre v spreji a voňavé sviečky mám uložené na chanelovskom podnose, ktorý som si vytvorila sama. Ak vás to zaujíma, tak tento DIY príspevok nájdete tu."


"Snáď sa vám návšteva u mňa páčila a prídete na kávičku s makarónkami znovu."

Text a foto: Ema ze Sheistheone