úterý 3. května 2016

10 maličkostí pro šťastnější květen

Rozkvetlý májový měsíc má směle nakročeno k tomu, aby to byl šťastný měsíc. Kabáty už leží na dně skříní, ti, co se dobře opalují (já to teda nejsem) už mají na pažích první olíznutí sluníčkem, v květinářstvích je narváno, v ulicích se začínají objevovat sukně a mrazáky v obchodech jsou plné nanuků (měli už jste nového borůvkového Mrože?...). Zkrátka, květen je náš.

A protože všechno dobré může být ještě lepší, a všechno šťastné ještě šťastnější, běžím se svou troškou do mlejna a mám tu pro vás dneska 10 maličkostí pro šťastnější květen.



1. Přepnout se do offline režimu. Třeba ráno vstát dřív než obvykle a získat trochu času navíc, nezapínat hned počítač ani mobil a udělat ze sebe na chvíli nekomplikovaného neandrtálce

Takový nekomplikovaný neandrtálec nemá starost, co bude, obejde se bez techniky a ke štěstí mu stačí konvička čaje a skořicové sušenky. Nebo je často viděn, jak sedí pod rozkvetlým stromem, usmívá se a žužlá stéblo trávy. Tak aspoň pár desítek minut neandrtálcování denně...

2. Udělat si očistný den/týden/nebo klidně celý měsíc. Jíst a pít zdravě, protahovat se a tancovat (slovo "cvičit" neříkám) a provést očistu šatníku, bytu i pleti.

3. Sedět před kavárnou, chytat sluníčko a užívat si to "teď a tady".

4. Nechat se unést prodavačem zmrzliny.

5. Sušit prádlo venku pomocí nezbedného větru.

6. Vrtat se v záhoně, zasadit bylinky, natírat židle novou barvou a vázy (nebo truhlíky) naplnit barevnýma kytkama.

7. Obědy v trávě se spoustou polštářků...v květnu už se to dá.

8. Jezdit na výlety. Nejlíp na kole. Tak často, jak to jen jde. A když to náhodou nejde, tak jet taky. 

9. Opatřit si program do letního kina (už to pomalu začíná) a rozhodně jít na film "Teorie tygra".

10. Číst inspirativní knížky, řídit se jimi, přát (a říkat) všem jen to nejlepší a nosit barevný korále. A cítit se při tom svobodně. Konečně! ;)


Vivi podpis

středa 27. dubna 2016

Můj nový objev - rozkošná korejská kosmetika, která fakt funguje

Byly jednou jedny narozeniny. A o narozeninách stoleček. A na stolečku dárky. A mezi dárky taky roztomilá, vtipná a vyfešákovaná korejská kosmetika Holika Holika (bio kosmetika mi teď promine malou nevěru). Hezké věci někdy bývají jenom hezké (no a ono to prostě někdy stačí...to je stejný jako s holkama), ale když fungují a dělají to, co slibují, tak to jsme hned o nějaký ten level vejš a to se tu pak spolu scházíme a já vám vykládám a ukazuju obrázky a sdílím to svoje nadšení, protože co jiného s ním taky dělat, že jo? No a ten den je zrovna tady. 

Takže jak jsem tak kosmetiku Holika Holika vybalila z naparáděných a omašlovaných narozeninových balíčků, dala jsem se bez velkého přemýšlení do zkoušení. A byla jsem moc překvapená...

Byla jsem tak překvapená proto, že korejská kosmetika mě dřív přesvědčila jen o tom, že jejich obaly jsou bombózní co se designu týče, ale tím to obvykle skončilo. Hydratační maska nehydratila, voňavka moc nevoněla a lesk na rty se nelejskal (teda jo, ale jen do prvního volíznutí). Holika Holika to má ale nějaký vychytanější. Protože mně se zdá, že se mnou dělá, co může a zmůže (a zmůže toho dost), že funguje a že se při tom spolu ještě skvěle bavíme.


Takhle v poslední době začíná moje ráno. Čtu si, jak detoxikovat mysl i těéélo, na obličeji mám masku Holika Holika Mask Sheet Before (účinky jsou vidět hned po jejím použití; pleť je plná energie a rozzářená, tvářičky růžový...zkrátka vypadám po její aplikaci, jako kdybych vůbec nevěděla, co je to "mejdan") ;), popíjim čaj Pai Mu Tan (neuvěříte, ale fakt místo kafe) a pusu si patlám sytě růžovým (ale na rtech jakoby "průhledně" vypadajícím) božským balzámem Maybelline Baby Lips Electro. A pak jdu ven, celá (jako) nová. ;)


A večer si po očistění pleti nanesu tuhle krásně voňavou medovou královnu s borůvkama a nechám ji, aby pracovala, zatímco já spím a sním. Používám ji několikrát týdně a nemůžu si vynachválit, jak umí tahle noční medová maska Honey Sleeping Pack klamat (mým) tělem, protože se tváří, jako kdybych spala 8 hodin (a já přitom vylejzám kuchyňským okýnkem v noci ven a chodím na koncerty nebo pořádám filmové večírky).

A kdykoli (ráno nebo večer) se těším z cukrového peelingu Pig Nose. Chrochtám blahem spolu s ním. Obsahuje sacharózu, marocký lávový jíl, aloe vera, kaolín a rozjasňující citron. Pleť je po něm čistá, hebčí a bez černých teček. A voní...voní jako...cukrové prasátko. Nebo možná ještě líp. ;-)


Takže vyzkoušeno a podtrženo, dekorativní a pečující kosmetika Holika Holika je pro mě zatím ta nejúčinnější a nejvoňavější korejská kosmetika, jakou jsem vyzkoušela (a to jsem jí vyzkoušela už fůru). Gůglila jsem a jinde než na Parfums jsem ji zatím neobjevila, ale i tam je většina sortimentu Holika skladem, takže pohóda.

A tady mám ještě pár dalších holikovských záležitostí, na které si brousím zubiska. Tak jen tak pro inspiraci...:

Vivi podpis

čtvrtek 7. dubna 2016

U mě doma...tipy, knížky, domácí minibar

Nejenom na jaře, ale vlastně kdykoli je náramně osvěžující pustit se do nějakého toho vylepšování domova. Já jsem zahájila nejen velký generální úklid, bílení a natírání, ale taky "jarní upgrade" mojí tajné lásky - minibaru. A tak vám při té příležitosti přináším nakouknutí ke mně domů, kde vám naliju pár drinků, ukážu vám, jaké kuchařské knížky mám nejradši a ještě přidám pár tipů z mých oblíbených obchodů. 

Takže - Mojito, Daiquiri, Piňa Colada, Cuba Libre, White Russian, Sex on the Beach nebo radši nealko vitamínová bomba? Vy poroučíte, já míchám. ;)


Domácí minibar patří u mě doma mezi moje oblíbence a dokonce i naši hosté a návštěvy se u minibaru zdržují víc než kdekoli jinde. Ó lá. La. La. Popíjí, prohlížejí si tlusté knihy, uzobávají Pringles (ty nesmí chybět nikdy) nebo hážou do zlatého prasátka mince a pak se je snaží z něj zase vydolovat (marně). To víte, jak jednou hodíte do mého prasete peníze, už není cesta zpět. ;)


Minibar jsem vytvořila ze starého špinavého servírovacího stolku, který byl na odpis. Byla to tehdy taková "záchranářská akce" a můžete si ji připomenout tady. Obsah "baru" měním podle nálady, ročních období i podle pitného režimu. Teď s příchodem jara jsem nahradila vaječné koňáčky, hřejivá vína se skořicí a punče za košíky s ovocem, ovocné šťávy a vitamíny, které jsou schované v dózách v ananasových tvarech. Ovšem pro zachování rovnováhy mezi zdravým a veselým tu mám jeden výborný legendární rum...


Nedokážu odolat lahvím neodolatelným. Design láhve i receptura karibského kořeněného rumu je dílem velkého a slovutného mistra tatéra a námořníka jménem Sailor Jerry (pokud znáte módní značku Ed Hardy včetně jejích peckových nepřehlédnutelných parfémů, jste Sailorovi na stopě), a tak patří mezi moje malé barové poklady. Dokonce i uvnitř láhve se skrývá jedno nálepkové překvapení namalované Sailorem. Tipuju, že až se podívám té lahvi úplně na dno (asi budu muset začít pít rum), nechám si vytetovat něco "rockabilly"...něco fakt barevně old school (vlaštovku, srdce, kotvu a nahatou holku s ukulele k tomu...aspoň mě na ulici neomylně poznáte).


A od rumu k literatuře. Moje nejoblíbenější kuchařka je Mexico: The Cookbook (autorka Margarita Carrillo Arronte). Je parádně tlustá a těžká (přes 700 stran plných krásných barevných fotek a ještě lepších pikantně mexických receptů). Zatím víc prohlížím než vařím, ale až se jednou usadím...


S další mou oblíbenou kuchařkou cestuju ráda do Paříže. Jmenuje se The Little Paris Kitchen: 120 Simple But Classic French (autorka Rachel Khoo). Mám ji už spoustu let a ještě mě neomrzela. 

A nesmí chybět ani knížka Džusy a koktejly (autorka Linda Doeserová), kde jsou skvělé a jednoduché recepty na koktejly z ovoce a zeleniny, a tak díky ní vytvářím spoustu zdravých tekutých dobrot.


V rámci neustálého "vylepšování" ráda měním nad mým minibarem fotografie a obrázky. Je to vždycky rychlá změna, která nic nestojí, ale stěna parádně prokoukne a nějakou obrázkovou novinkou vítaně ožije. Teď jsem si vytiskla a zarámovala fotku Jamese Bonda ála "Protřepat nemíchat" a pokaždé, když se na Jamese podívám, dáme si spolu jeden protřepaně nemíchaný drink.


A ještě mi dělá společnost nad minibarem další minibar, tentokrát malovaný (protože když nemůžete nikde najít ten správný obrázek, nejjednodušší řešení je prostě si ho namalovat). 



Tak a na závěr tu mám malou "barovou inspiraci" z několika internetových obchodů, kam si občas chodím doplnit zásoby.

Vivi podpis

úterý 5. dubna 2016

Jak si vylepšit pracovní prostředí a zbavit se nepořádku

Jó, život nám klade do cesty všelijaké otázky. A není vždycky zrovna snadné najít na ně správnou odpověď. Jestli "být či nebýt", na to jsem si odpověděla už dávno (být mi přijde o dost lepší), ale otázka "jak si uklidit, zorganizovat a vylepšit (nejen) pracovní stůl tak, aby to mělo trvalý efekt", ta mi ležela v žaludku pěkně dlouho. Vždycky jsem všechno superbájo srovnala, ale za pár dní už nebylo po úklidu ani památky.

Ale už vím, jak na to. Pan Pořádek u mě konečně převzal vládu, i když to trochu bolelo. Podělím se teď s váma o to, co jsem musela udělat, abych se zbavila nepořádku a nastolila kolem svého pracovního místa řád (a mír). 


Nejmilejší věci sem, zbytek ven


Chtělo to pár změn a hlavně sledovat základní cíl, kterým se koneckonců v poslední době řídím v celém svém bytě:  obklopovat se jenom tím, co mi přináší radost, co mi připadá parádní nebo zkrátka tím, do čeho jsem zaláskovaná. Věci, které tahle kritéria nesplňují, musí jít o dům dál. To, když se člověk obklopuje jen tím, co se mu líbí, má plno výhod a překvapivě i jednu "pořádkumilovnou". Totiž pokud mám kolem sebe jen své nejmilejší věci, opečovávám je, objevím pro ně ideální místo, kde je vždycky najdu, a tak se mi daří udržet pořádek pod kontrolou mnohem snáz než dřív.


Třídit a vyhazovat - nemilosrdně


Třídit a vyhazovat - tahle slova jsem dřív vůbec neslyšela ráda. Auu. Vyhazovat nééé, to určitě bolííí! Jenže co se stane, když věci přibývají a žádné neubývají? Tušíte správně - začne to (nejen) na stole pěkně skřípat a vypadat tak jako na fotce (a to jsem stůl ještě před focením trochu uklidila). Změť knížek, cédéček, tužek, nabíječek, washi pásek, papírů atakdál, atakdál...

Milovníci chaosu by můj stůl určitě ocenili (za mírný poplatek je váš), ale já se nedokázala na cokoli soustředit, navíc jsem věčně něco hledala (a nenacházela)  a často mě přešla chuť v takovém pracovním prostředí cokoli dělat.

"Chce to organizaci, děvče, o-r-g-a-n-i-z-a-c-i", volala jsem na sebe a třásla si ramenem (jenom jedním - abych si nějak neublížila) a rozhodla se pro rezolutní řez - musím vyhazovat...Rozloučila jsem se se starými pohledy, napůl popsanými nebo dávno neaktuálními papíry, s fixami, které už dávno dosloužily, ke kontejneru s papírem jsem dala krabici plnou pastelek, sešitů a ořezávátek, které už mi nedělaly radost, ale někomu jinému by se kvůli nim ještě mohla rozzářit očka (krabice byla během dvou hodin rozebrána na cucky) ;), a když se zase začalo díky novému místu líp dýchat, použila jsem pár jednoduchých a levných triků, které se mi osvědčily, a které fungují tak dobře, že mám na stole pořád útulno a čisto.


Krabičky a úložné boxy

Napřed moje samolepky, sešity, výstřižky, pohledy, provázky, pásky a pastelky prošly tím výše uvedeným stádiem třídění (a ba jo - i na to vyhazování došlo). A pak jsem ty zbývající všudypřítomně poházené papírenské drobnosti uložila do krabiček (těch, které jsem si pro tenhle účel speciálně koupila za pár kaček v papírnictví nebo do krabic od kosmetiky nebo plechovek od sušenek). Hoví si tam jako v pokojíčku. Navíc jsem si na každou krabičku poznačila, jaký obsah se v ní ukrývá, takže už nikdy nehledám to, co potřebuju.


Průhledné organizéry

Výborná věc, na kterou nedám dopustit. Průhledné organizéry jsou prima třeba i na kosmetiku, ale využívám je i na maličkosti na pracovním stole, které potřebuju mít uspořádané na jednom místě. Prodává je třeba Ikea nebo různé obchody pro kutily. V tom mém našly příbytek moje nejčastěji používané washi pásky, ořezávátko, tiskátka, sirky, keramický pohárek s kancelářskýma sponkama a krabička od svíčky Diptyque, ve které mám pěkně na jednom místě tužky a zlaté nůžky.

Bezdrátová myš

Čím je na stole míň drátků a kabelů, tím líp. Bezdrátová myš je šikovná pomocnice, kterou si můžu klidně přenést i na gauč a tvářit se z gauče, že pracuju. Jediný  háček je v tom, že ne každá myška je kompatibilní (ale tfuj, co je to za slovní krkolomnost)...prostě ne každá myš se kamarádí s počítačem, takže je potřeba dobře ji vybrat, aby tohle bezdrátové kamarádství klaplo a dlouho vydrželo.

A co ještě pomohlo k lepší organizaci pracovního stolu?

- mít na něm jen ty věci, které opravdu často používám (žádných sto pastelek, když ve skutečnosti denně používám jen dvě nebo tři, žádných pět ořezávátek, když jedno bohatě stačí,..),

- levice a pravice už se nepere: na levé straně stolu mám "papíry" - sešity, diáře, knížky a trhací papíry, na pravé straně všechno ostatní (díky tomu po všem sahám instinktivně a nic nehledám),

- jen jeden šuplík - já vím, že to zní hodně přísně, ale když jsem měla stoly se spoustou šuplíků, kupilo se v nich plno nepotřebných věcí, které tam stejně většinu času jen tak ležely a lelkovaly; teď mám stůl s "jednošuplíkovým" úložným prostorem a nic v něm nechybí ani nepřebývá...a je to. ;)


A od organizace je už jen krůček k malému holčičárnickému vylepšování. Je príma mít na stole vázu s květinama, na ploše monitoru inspirativní pozadí nebo taky ještě:

Obrázky

Stačí jedna nebo dvě fotky přilepené washi páskou a hned mi jde práce líp od ruky.


Z oblíbeného hrnečku chutná líp

Ani se mi tomu už nechce věřit, ale vážně jsem kdysi používala hrnky, které se mi vůbec nelíbily, ale zdálo se mi, že je musím "upotřebit", tak jsem si do nich lila (bez nálady) kafe nebo čaj. To už je ale minulost. Neoblíbené hrnky jsem natřela a udělala z nich květináčky, a tak uvolnily místo nezbedným a rozpustilým hrnečkům, ze kterých si svůj horký nápoj vždycky s radostí vychutnám.


Židle "obměkčená" kožešinou

Když se můj stůl začal před časem rozčilovat, že se mu nelíbí židle, u které sedím, chtěla jsem na něj hodit nějaký hadr jako na papouška, aby zmlknul. Ale místo toho jsem nakonec hodila hadr (teda pléd) na tu židli a navrch jsem přidala ještě bílou umělou kožešinu. Stůl jsem tím obměkčila (už vůbec nenadává) a svoje sezení u počítače taky.


Trocha legrace

Za trochu tý legrace bych šla třeba na konec světa, ale naštěstí tak daleko nemusím. I na mém stole se dá totiž najít pár věcí, které nezkazí žádnou srandu. Třeba zvířecí kancelářské sponky, které mám uložené v porcelánovém hrníčku "Paris-Praha" nebo ořezávátko "růžový jednorožec", které z profilu vypadá jako Richard Gere.


Nakonec je to stejně všechno zas hlavně o detailech. I o takových drobnostech, kdy obyčejná bílá tužka s gumou může připomenout neobyčejné věci - třeba že se sluší a patří zásobovat hlavu šťastnými myšlenkami nebo že by bylo krásné si koupit pár růžových pivoněk a ještě lepší by bylo...plnit si svoje sny - i ty BIG. A jestli se sny plní u stolu nebo na prašných cestách s batohem na zádech, to už nechám na vás. ;)

Vivi podpis

středa 23. března 2016

7 věcí

Dneska v rubrice 7 věcí zase zabrousím mezi příjemnosti, které se kolem mě v poslední době vesele zatočily a udělaly mi radost. A protože tyhle mé články patří mezi oddechovky ke kafi, doufám, že před vámi nějaký ten voňavý kouřící se hrnek právě stojí a můžeme se na to tedy rovnou vrhnout. Holá hop!



1. Oboustranné zrcátko Chanel bylo vlastně dlouho jen takové mé malé velké přání, které jsem si vlepila do svého kostkovaného sešitu na úžasnosti, aby tam počkalo, až přijde jeho čas. A protože každé správné přání se musí jednoho dne splnit, ten den se konečně přiblížil. Ukázala jsem mému muži významně tuhle stránku kostkovaného sešitu, a když pochopil, že nechci ani tři černoušky, ani Hello Kitty, ani Kate Hudson s myšíma ušima, ale zrcátko Chanel, objednal ho a teď čeká v krabici (na úplně nejhornější polici ve skříni...kam nedosáhnu..doprčic) na moje narozeniny. Tak ať už to je, ať už to jeee.
 

2. Látková liška z Malého prince. Film "Malý princ" od Marka Osborna, který se koncem minulého roku promítal v kinech jsem viděla už asi pětkrát, zamilovala jsem se při té příležitosti do krasavice lišky a musela jsem si ji bez dlouhého rozmýšlení pořídit domů. A teď jen čekám, až mi do ucha zašeptá: "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné...". Ty jo, ty lišky jsou tak chytrý.


3. Hrnek Butter Kings s jednorožci. Čím častěji z něj piju, tím víc se usmívám.


4. Nečekaná pošta. Jó, to se mi líbí hodně. A ještě víc se mi takové poštovní překvápko zamlouvá, když v balíčku najdu dobrou čokoládu (mám ji teď schovanou v šuplíku pracovního stolu a až bude nejhůř nejlíp, tak si ji smlsnu) a samolepku kolouška. Blani z blogu Blanchidlo prostě úplně přesně ví, jak na mě.


5. Dřevěné domky. Krásný důkaz toho, jak velká síla se skrývá v těch nejjednodušších a nejobyčejnějších věcech.


6. Tuzexová panenka. Představuju si, jak se kdysi stály fronty před Tuzexem, koupěchtiví majitelé "bonoměny" toužili po super obepnutých džínách Wildcat, po kořeněných parfémech, Coca-Cole, whisky Johnnie Walker a taky po tuzexových panenkách. Já naštěstí na tuhle roztomilou mini fešandu, kterou jsem jako mrňous s vytřeštěnýma očima obdivovala ve střelnicích, frontu čekat nemusela. Poslala mi ji totiž jako velké překvapení s dalšími holčičími poklady Ildi. To je ta Ildi, co umí úžasně vařit (Oblubenerecepty.sk) a co umí dělat radost - a to se cení moc.


7. Přírodní kosmetika Botanicus. Jejich obchody vypadají jako nějaké malé lázně, kde si můžete dopřát prakticky cokoli. Při poslední návštěvě toho jejich voňavého světa jsem neodolala a koupila si hřejivý sprchový gel se zázvorem a vanilkovou svíčku (s nejvanilkovatější vůní, jakou znám) - to abych se po té dlouhé zimě konečně rozehřála.

Jsme u konce, a tak je ten správný čas popřát vám, ať si užíváte všech příjemností (a že jich je!) a ať se vám o velikonočních svátcích dobře zpívá a zívá, tancuje a maluje a rychle utíká před pomlázkou. ;)

Vivi podpis

úterý 8. března 2016

Horký favorit parfém Prada Candy Florale aneb odměna nutná

Něco se mi před pár týdny povedlo. Už si přesně nepamatuju, co to bylo (takže zjevně nic nezapomenutelného), ale rozhodně to bylo něco, co si zasloužilo odměnu. A protože se blíží jaro a k jaru patří nový parfém, nebylo co řešit - odměním se novou vůní, která mě bude provázet těšením se na teplé dny a všechna jarní dobrodružství a pak jarem (i létem) samotným.

Měla to být taková vůně, ve které se bude snoubit něžná dívčí laskavost i hravé laškování plné života se smyslností pravé ženy. Ohó! Ženy, která už ví, co k ní sedí a fádnost a konvence to rozhodně nejsou. A tak jsem se rozhodla pro jednoho horkého favorita a koupila jsem si (přiznávám, že jako vždy úplně naslepo...já si prostě myslím, že odvážným štěstí přeje) na Elninu v kulaté růžové krabici (no jo, ta krabice rozhodla) vůni Prada Candy Florale.

Včera jsem seděla s kamarádkou v kavárně a na chvíli jsem se tam ocitla sama, takže jsem vyslechla rozhovor dvou (stroze oděných a usedle vypadajících - ale to jen klamaly tělem) dam, které seděly u stolku poblíž: "Já si kolikrát jen tak poposkočim. Nebo doma skáču tak vysoko, jak dokážu a při tom si pouštim hrozně nahlas muziku". Ta druhá se smála a hned dodala: "Jo jo, to já taky dělam". Bývala bych ráda řekla, že i já to tak dělam a pak bychom si daly pohár a vyprávěly si o skopičinách, které vyvádíme, protože máme ten dar nebrat sebe ani život tak šíleně vážně, ale místo toho jsem si jen stříkla do vlasů svůj nový parfém. Ten to všechno řekl za mě...



Dámská vůně Prada Candy Florale je květinově bombonózní, ovšem začíná překvapivě pikantně a nesmlouvavě - to bude tím limoncellem, ale zanedlouho se o slovo přihlásí jemné pivoňky, které pak doprovází karamel a med.

I když by se dalo říct, že je to nekomplikovaně hravá vůně k rozevlátým šatům a mašlím ve vlasech, oblékám se k ní úplně protichůdně. Ráda ji nosím třeba k úzkým černým džínám, pánské bílé košili s ohrnutými rukávy, s lechtivým kalhotkovým náhrdelníkem a rozcuchaným účesem. Kontrasty mě baví. Dokonce i tváří parfému Prada Candy Florale je někdo "very kontrastní" - moje oblíbená hérečka Léa Seydoux.


Víte, co je lepší než lahvička nového parfému? Plná krabice lahviček. Je to vlastně asi to nejhezčí parfémové balení, jaké jsem si kdy koupila. Všechny přípravky sady (mini parfém do kabelky 7 ml, klasické balení 50 ml a tělové mléko 75 ml) jsou vzorně uložené v kulaté růžové krabici, která se podobá krabicím na klobouky z nějakého správňáckého holčičího budoáru.


Mini voňavka ze sady se pohodlně vejde do večerního psaníčka nebo do kabelky, takže si svou novou vůni můžu připomenout kdykoli během dne. A konečně jsem díky její hravosti měla po dlouhé době chuť vytáhnout ze šperkovnice svůj kalhotkový náhrdelník, lištičkovou brož a nehtům jsem dopřála trochu třpytu a nadýchané růžové.


Flakón voňavky Prada Candy je fešák s netradičním víčkem. Respektive vůbec žádné víčko nemá. Prostě jen lahvičku vezmete a fííí...stříknete.


Na vymazleném kulatokrabicovém balení sady vůně Prada Candy Florale je fajn i to, že se do ní po vyjmutí parfémů dají uložit hedvábné košilky a milostné dopisy...takže hej, krasavci (nejlíp metrosumdesát vysocí a kudrnatí muzikanti), neváhejte a pište! ;)

Vivi podpis

pátek 4. března 2016

Na návštěvě u mě doma...pojďte dál


Vítám vás po delší době v mém malém království, kde neexistují žádná pravidla. U mě doma se můžete jaksepatří uvolnit. Můžete drobit, můžete si na zem dát polštáře a povalovat se na nich, můžete si brát podle chuti pitinky z domácího baru, můžete si prohlížet (a pouštět) mou sbírku vinylů, můžete tancovat (i na stole, když odendáte vázu) a můžete si v mojí koupelně půjčit jakoukoli voňavku. Fakt. Chovejte se prostě přirozeně a klidně až drze. Dovoleno je všechno.

A teď už tu mám pro vás malou ochutnávku nějakých novinek, které jsem si v průběhu prázdnin pořídila. Vezmeme to pěkně popořádku.


Některé věci jsou už u mě stálice (třeba tahle dědou vyrobená dřevěná bedna na knížky), jiné ráda obměňuju nebo přidávám. Před nedávnem k nám přibyl barevný proutěný koš na prádlo, kterého je ale na špinavé ponožky věčná škoda, takže jsou v něm aktuálně časopisy čekající na přečtení.


Vyrobila jsem si zlaté ramínko a pověsila na něj svoje nejoblíbenější pruhované tričko, které si beru (pro štěstí) vždycky, když někam cestuju. Hlídá ho (pro jistotu) malá srnka.


Bez gramofonů myslim asi nemůžu žít. Určitě ne. Tenhle tyrkysový gramofon Crosley je můj třetí (slíbila jsem doma, že už poslední, tak snad...).


Mám ráda, když má všechno nějaké místo. Takže i oblíbené laky na nehty nenechávám jen tak někde povalovat, ale opatřila jsem jim skleněnou dózu se zlatým kováním. Organizování věcí, to je moje.


Koupila jsem si několik dřevěných táců s vyřezávaným dnem a používám je na všechno, co mě jen napadne. Třeba na konferenčním stolku mám jeden, ve kterém je aktuálně pětiletý deník "One line a day", kam si už pár let každodenně píšu své malé radosti, sklenice s květinama, svíčka a taky tenhle (s)prostý malovaný talířek.


Toaletní stolek na poklady kočičí (teda holčičí).
 

Nikdy si neodpustím malé detaily pro potěšení - třeba "tattoo námořnici" Fluff.


Keramický talířek na šperky, prázdninová kořist z Urban Outfitters.


Pokud přespávám někde jinde než doma, okamžitě tam zakládám "soukromý minibar" (to abych náhodou nestrádala). A doma zakládám minibary taky, se ví. Teď zrovna jsem na další z mých mintových táců nashromáždila oblíbené pití a dobroty a mám je po ruce hned vedle počítače. Člověk by se až divil, jak umím být praktická. ;)


Tyhle knížky patří mezi ty, které hodně ovlivnily můj styl. Pořád se k nim vracím, prohlížím je a dělám si poznámky, proto jsou plné různých papírků a záložek. Obzvlášť knížky od Kate Spade (zatím mám dvě) a knížky od Todda Selbyho (zatím tři) jsou moje nejvíc nejoblíbenější.


Nemám doma myčku ani televizi, ale mám plno diy květináčů, svíček, plechovek se sušenkama a vanilkový čaj. Je zvláštní, jak moc může okolní prostředí ovlivnit náladu, ale já jsem díky svým malým důležitostem a vůni vanilky doma šťastnější.

Děkuju, že jste přišli omrknout můj "domácí vesmír" a už teď se těšim zase někdy příště. ;)

PS: další články z mého domova si můžete připomenout tady: http://www.vintageblog.cz/jak-bydlim

Vivi podpis