neděle 11. prosince 2016

Nejlepší vánoční filmy

Vánoční filmy mají velkou moc. Umí vykouzlit třpytivé vločky, i když je třeba venku jako na jaře. Umí domov provonět čerstvě upečeným cukrovím, i když trouba je studená jako led. Umí rozesmát, i když je vaše nálada mrazivější ještě víc než ta trouba. A taky umí rozněžnit, dojmout a rozžehnout plamínky, které se dají uhasit jen tak, že dáte svým blízkým ten nejkrásnější dárek - svůj čas.

Jako velký filmový fanda jsem ve svém živlu, pokud jde o vánoční filmy. Jednou jsem si spočítala, že jsem viděla přes dvě stovky filmů s vánoční tématikou. Uff. Jenže spousta z nich jsou trumberovinky, o kterých je lepší mlčet a tvářit se, že je nikdy nikdo nenatočil. Pak jsou tu vánoční filmy, které jsme všichni viděli stokrát (a letos se na ně nejspíš podíváme s nadšením po stoprvé). A pak jsou tu takové, o kterých se moc nemluví, přestože jsou skvělé. Z toho třetího "opomíjeného filmového soudku" jsem vybrala filmy, které miluju a v jejichž společnosti se člověk může krásně a bezstarostně (za)hřát.



Udělejte si horkou čokoládu s pravou šlehačkou, zachumlejte se do huňatého plédu, zapalte svíčku Vanille, nabídněte si z mého vánočního hrnku sladké lízátkové hůlky (nebo ty růžové koláčky s barevným posypem - jsou strašně dobrý) a nechte se unést filmy, ve kterých poletují sněhové vločky, hemží se to v nich vším vánočním a taky láskou a tím, co je opravdu důležité.


Lásce na stopě

 

Vánoční romantické filmy nemůžou o adventu chybět. Lásce na stopě je nenáročná oddychovka, ovšem moc milá, zasněžená, osudově láskyplná a zkrátka ryze vánoční. Ona jde před Vánoci do obchodního domu pro černé rukavice. On jde do obchodního domu pro černé rukavice. Na stojánku visí jedny jediné, poslední černé rukavice...A jak se tak oba natahují pro ten poslední kašmírový kousek, mohly by se jejich pohledy střetnout, oni by se jednoduše zamilovali a od té chvíle by se milovali až do smrti. Ále kdepak, tak snadné to nebude. V tomhle filmu se to totiž všechno zkomplikuje přímo pekelně...


O myšce a medvědovi

 

Nejpůvabnější kreslená pohádka, jakou znám. O Vánocích ji přímo miluju. Animovaný francouzský film O myšce a medvědovi je o jednom netradičním přátelství neposedné myšky a hromotluckého chlupáče medvěda. O přátelství, které jde proti proudu a všem konvencím. O přátelství, které je silnější než všichni ti, kteří ho chtějí zničit...


Vánoční příběh

 

Okouzlující. Geniální. Neznám roztomilejší, stylovější a vtipnější vánoční komedii. Klouček Ralph je rošťák se vším všudy a film připomíná kultovní francouzské příběhy Malého Mikuláše (Le Petit Nicolas od Reného Goscinnyho). Společné mají třeba to, že i Vánoční příběh je popisován z pohledu vnímavých, ale zároveň naivních dětských očí, což s sebou nese spoustu legračních scén a příhod, ve kterých možná uvidíte tak trochu sami sebe. To, že se film odehrává v zimě, těsně před Vánoci, mu dodává ještě působivější atmošku a to se počítá. Pokud máte už dost přeplácaných amerických komedií, tenhle filmový klenot je sázka na vánoční jistotu.


Gilmorova děvčata - Zima

Gilmore Girls: A Year in the Life - Winter

Je to teprve pár týdnů, co světlo světa spatřilo fungl nové a prakticky vymodlené pokračování seriálu Gilmorova děvčata. Fanoušci čekali, doufali, prosili, a tak to tu máme - pokračování Gilmorových děvčat s podtitulem A Year in the Life. Vznikly 4 filmově dlouhé (každá epizoda má asi hodinu a půl) díly - Jaro, Léto, Podzim a Zima. V tuhle chvíli vám doporučuju vánoční díl Winter, protože když Lorelei "cítí sníh", tak věřte, že začne padat...

Přestože od první série uplynulo neuvěřitelných 16 let, všichni vypadají tak nějak pořád stejně. Skoro stejně. Jsou jiní a přitom stejní. Humor a šmrnc zůstal, Luke dělá pořád to nejlepší kafe ve městě, Lorelei (pořád stejně hezká a úžasně bláznivá) s Rory (pořád nemožná školometka) ho pijou po hektolitrech a městečko Stars Hollow zřejmě vůbec nezaznamenalo žádnou časovou pauzu. Ve Stars Hollow všechno šlape stejně příjemně ujetě jako dřív. Pokud jste fanoušci, dopřejte si epizodu Winter jako první a nejlíp teď hned.

 

Život  je krásný 

 

Život je krásný. No a někdy taky ne. Své o tom ví James Stewart, hlavní hrdina vánočního filmu, který pro mě jednoznačně stojí na stupni vítězů a získává zlatou medaili za nejkrásnější a nejhřejivější vánoční film. James Stewart alias George Bailey chce v předvečer Štědrého dne ukončit svůj život. Už nemůže. Nebeské síly mu ale pošlou roztomilého dědouška anděla Clarense, aby mu pomohl a s ním pak George sleduje nejzásadnější okamžiky svého života a to, jak nešťastně by vypadaly životy ostatních, kdyby se George nikdy nenarodil.

S filmem Život je krásný vám bude dobře. Nebo spíš ještě líp. A až skončí, pravděpodobně budete náramně dojatí, zároveň ale veselí a šťastní a budete chtít obejmout toho, kdo se na něj s vámi díval (takže zvažte, koho si vedle sebe usadíte). ;)

Ještě malý dodatek - film je z roku 1946 (režie Frank Capra), což píšu hlavně proto, abyste si ho podle názvu nespletli se stejnojmenným italským filmem Život je krásný z roku 1997 (režie a scénář Roberto Benigni), který je sice taky báječný, ale ne úplně ideální pro adventní čas.


A to je pro tentokrát všechno. Máte-li chuť si seznam vánočních filmů ještě rozšířit, můžete si připomenout můj dávný článek Nejlepší vánoční filmy aneb pyžamový den.

Přeju vám, ať se vánoční filmy, o kterých tu dneska byla řeč, u vás doma zabydlí, ať vám zpříjemní a zdokonalí adventní dny i Vánoce a ať je doplníte předvánočním těšením, dobrým voňavým čajem a taky vánočním cukrovím, které už máte určitě napečeno a uloženo v krabicích (a z nich je potřeba občas pár kousků ochutnat a zjistit, jestli se cukroví nekazí a zda-li se pěkně "ulehává"). A nezapomeňte, že...Život je krásný.


čtvrtek 1. prosince 2016

Předvánoční triky Pařížanek aneb jak se ve Francii chystají na Vánoce

To si tak jednoho dne pomyslíte, že by bylo vážně romantiš bloudit pařížskými zimními ulicemi, kochat se sněhem a rozzářenými vánočními světly na Champs Elysées, ochutnávat na adventních trzích tu kořeněný svařák, tu zakousnout la bûche a francouzské perníčky nebo se u vchodu do některé z malých kaváren zaposlouchat do šansonů a nechat se tak svést aspoň ke krátkému posezení. 

Právě jsem se z jedné takové cesty vrátila a můžu vás uklidnit, že...bloudění pařížskými uličkami je romantické jen do chvíle, než se vám na patách udělají rekordní puchýře a netoužíte po ničem jiném než znát správný směr, sníh na Champs Elysées je úchvatný do té chvíle, než zjistíte, že je umělý a o doopravdickém svařáku a tak luxusních perníčkách jaké máme my, si můžete nechat jen zdát. Ovšem ty kavárničky...teplo, hudba, voňavá kapučína a roztomilé švitoření všech přítomných, to tam funguje na jedničku. 

A tak jsem pár kaváren navštívila spolu s několika svými oblíbenými Pařížankami a trochu jsem zasondovala, jaké jsou jejich triky a malá tajemství na zvládnutí předvánočního shonu.


1. Místo "musím" říkej "chci"

Předvánoční úklid...ajaj. Zatímco já už měsíc přemýšlím, kdy vyperu v celém bytě závěsy, kdy vyčistím potahy na gaučích nebo vyklidím skříň v chodbě, Pařížanky si s tímhle hlavu nelámou, protože mají svůj malý a úplně jednoduchý trik, kterým samy sebe dokážou pěkně obelstít. Skoro vůbec nepoužívají slovo "musím". Automaticky ho nahrazují čtyřpísmenkovým slovním kouzlem "chci" (a to nejen co se úklidu týče). Takže žádné: "ještě musím uklidit a musím nakoupit a taky musím uspořádat vánoční večírek a zabalit tunu dárků...to je hrůza, jak to všechno stihnu?". Místo toho to zní od nich nějak takhle: "ještě chci uklidit, taky chci nakoupit dobroty a ráda bych uspořádala vánoční večírek a ten chci spojit se zábavným balením dárků". 

Když se chce, tak to jde. A když to jde, tak se chce. No a když se náhodou fakt nechce? Tak se to prostě neudělá, protože se to co? Nezblázní, jemně řečeno. Koneckonců - v bílé uklízecí zástěrce nemusíte nutně makat jako šroub, ale můžete si klidně jen tak sednout a vychutnat si čaj; blonďatá Alenka z Divuříše o tom ví svoje.

2. Nevzdávej se

Mně se to na nich líbí, na těch francouzských holkách. Že se jen tak nevzdávají. Nevzdávají se ničeho a už vůbec ne šatů. Takže když nastane podzim a zima a u nás vidíte skoro všude jen kalhoty a džíny a kalhoty a džíny, tak Pařížanky se prohání ulicemi dál v šatech. Jednoduše jen vymění šifón a hedvábí za něco teplejšího. Za vlněné a úpletové šaty, které hřejí a zároveň vypadají za všech okolností šik. A tak jim to při zařizování všech možných adventních úkonů sluší. A komu to sluší, ten je víc v pohodě. A kdo je víc v pohodě, ten toho taky víc zvládne. Ano, tušíte správně - tohle je zas jedna z mnoha mých bláznivých teorií (které ale v praxi vážně fungují). ;)

3. Domácí vánoční cukroví...z Tesca

Pařížanky, alespoň ty "moje", neustále mluví o pečení vánočního cukroví. Štěbetají o tom, který hokynář má ty nejlepší ořechy, kde se dá sehnat nejsladší bourbonská vanilka, jaké (ne)tradiční přísady přidat do vánoční rolády a že sušené brusinky jsou tabu (je třeba sehnat čerstvé). A vy si říkáte, jak jsou úžasné, že určitě zvládnou zadní levačkou upéct všech tradičních 13 druhů cukroví a (tajně) chcete být jako ony, i když víte, že nejspíš uděláte maximálně ovesné sušenky. Jenže jakmile mé pařížské kamarádky ty svoje kulinářské tipy dopovídají, zaplatí své 4 decky červeného a 2 kávy, vydají se přímou čarou do Le Bon Marché, odkud si ve velké oranžové tašce odnáší tolik vánočního cukroví, kolik jen jejich prostřený štědrovečerní stůl unese. Takže pohoda; za mě letos taky bude péct zas moje mamka a Tesco.


4. Všechny dárky v jedné kabelce

O Francouzích se říká, že nakupují vánoční dárky až pozdě večer na Štědrý den, pak je chvatně zabalí, do jedné v noci hodují a tancují, pak to, co chvatně zabalili, ještě chvatněji rozbalí a jdou spát. Možná je to pravda, možná je to fáma; každopádně Pařížanky, co s nima sedávám u jednoho stolu, to mají úplně jinak. Zeptáte se jich, jestli už mají nějaké dárky, ony přimhouří oko tak jako slavný Columbo, rozhlédnou se (ne)nápadně nalevo/napravo a s potutelným úsměvem vezmou do ruky svou malinkou kabelku, ze které vyndají: dárkově zabalenou čokoládu, parfém, tlustý pánský svetr, cédéčka, knížku, bublifuk a ještě balíček kosmetiky. Ano, tohle všechno ukrývá jejich malá stylová kabelka Santoro London. Nevím, jestli mě víc fascinuje to, že už teď mají nakoupené všechny dárky nebo to, co všechno dokážou vtěsnat do svých mrňavých kabelek.  

5. Tajný vánoční luxus

Netuším, jestli je to tajný zvyk všech Pařížanek nebo je jen náhoda, že to tak dělají ty, které znám, ale jedno je jisté - předvánoční čas si dokážou okořenit něčím móc fajnovým. Ideálně saténovým nebo krajkovým. Prostě si čas naplánujou tak, že se některé adventní odpoledne vydají do svého oblíbeného obchodu a tam si vyberou "prádlo pro letošní Vánoce". Něco nového, něco výjimečného, něco k nakousnutí. A asi ani nemusím dodávat, že si celý ten slavnostní nákup dovedou patřičně vychutnat. Jejich zvyk jsem se bez váhání rozhodla převzít, na to mě užije. A i když už jsem "saténové nákupy" letos v Paříži nestihla, nejspíš si nějaké parádní luxusní negližé dopřeju online, pěkně z domácího pohodlíčka.

6. Nekritizovat (se)

K tomu prádlovému adventnímu zvyku tu mám ještě takový jeden postřeh. Ještě nikdy jsem od Francouzek neslyšela, že by se nějak kritizovaly, že by snižovaly to, jak vypadají (ani když si před zrcadlem v obchodě zkouší prádlo). Zdá se, že jsou se sebou úplně spokojené, ačkoliv (nebudem si lhát) nejsou zrovna prvoplánové krasavice. Svoje nedokonalosti umí nosit. Přirozeně. Ladně. Se vším všudy.

Naopak tady v Čechách snad všechny moje kamarádky řeší, že mají něco moc malé, něco zase moc velké, moc tlusté nebo moc tenké a já jsem na to opravdu krutopřísně alergická. Při takových řečech mi v hlavě okamžitě naskočí tři opičky (odjakživa jsou tři, ani nevím proč) ;), začnou hrát na činely a tancovat lambádu - tak si krátím čas vždycky, když někdo říká nesmysly. A pak jim povídám - "spočítej si ruce, nohy, prstíčky...souhlasí to? Pak máš všechno, co mít máš a je to v pořádku." Vždyť my jsme všechny tak hezký (pokud se usmíváme), a přesto pořád hledáme chyby. Dost už! Kupme si krásný prádlo a pěknou rtěnku, pochvalme se, odměňme se a užívejme si, že jsme zdravý a na světě. S nadsázkou řečeno - chce to zkrátka trošku se uvolnit a (pomyslně) pověsit na vánoční stromek barevný balónky místo tvrdých slámových ozdob.


A užijme si advent a Vánoce. V Čechách (a samozřejmě i na Slovensku, že?) jsou Vánoce stejně úplně nejnejkrásnější. Tady. Tady je to pravý místo k bloudění zimními ulicemi, kochání se rozzářenými vánočními světly, ochutnávání svařáku a perníčků na trzích, posedávání v malých kavárnách a těšení se. Tady...je doma. A tak jsem se letos rozhodla zasadit pařížské adventní triky do rodné půdy a užít si advent úplně na maximální otáčky. Pojďte do toho se mnou! ;)



úterý 29. listopadu 2016

Rozdávám luxusní vánoční dárky...pojďte si pro ně

Mám velikánskou radost, protože tu pro vás mám dárky. Vánoční. Dárky věnované z radosti a pro radost klenotnictvím Eppi.cz, které se pro mě stalo synonymem laskavosti, přátelskosti a taky je tím nejtřpytivějším obchodem, jaký znám. Tak to je. A když mi Eppi skřítci řekli, že chtějí vám, mým milým čtenářům, věnovat tři luxusní vánoční dárky - šperky v těch nejkrásněji zabalených krabičkách, jen jsem se usmívala pod fousky, protože lepší nápad jsem už dlouho neslyšela. Tak tedy ano - tři z vás získají pod vánoční stromeček něco opravdu mimořádného. Něco, co vám připomene, že si zasloužíte nosit neobyčejný šperk, protože jste výjimeční. A to vy jste - klidně se vsadím.  

Tak neváhejte a chyťte soutěžní štěstí za nohu!

Vaše třpytivé ceny:


1. cena: Stříbrné náušnice s bílými opály a zirkony Janas

2. cena: Elegantní stříbrný náhrdelník s perlou Corina

3. cena: Opálová srdce ve stříbrných náušnicích Namuchi

Kdo a jak může soutěžit?

Soutěžit může úplně každý, kdo si přeje potěšit sebe nebo někoho, koho má moc rád. Takhle jednoduché to u mě je. ;) Nejlepší je totiž soutěž, kde nejsou žádná pravidla, protože to znamená jediné - ten, kdo vás při soutěžení obdarovává, to dělá z čisté a nezištné touhy udělat vám radost. A to já a Eppi rozhodně chceme.

Stačí, když mi do komentáře napíšete nějaký kontakt na vás a jaký nejúžasnější vánoční dárek jste našli pod stromečkem (nebo byste si přáli najít). Jsem na vaše "nej vánoční dárky" moc zvědavá.

Vyhlášení vítězů

Vyhlášení všech vítězů proběhne po skončení soutěže na mém Facebooku, tak to nepropásněte.



Ták a tady už vidíte své výhry z Eppi v celé své kráse. Stačí si k nim už jen obléknout černé koktejlky, koupit si čerstvý croissant a "coffee to go" a budete k nerozeznání od Holly Golightly z kultovního a nejstylovějšího filmu Snídaně u Tiffanyho. ;)


A malý bonus pro zdatné soutěživce - pokud budete tuhle soutěž sdílet třeba na vašem blogu nebo FB, můžete sem pak přidat druhý komentář s odkazem a zvýšit tím svoje soutěžní šance.

Soutěžit můžete do 5. 12. 2016. Po vyhlášení šťastných výherců na Facebooku k vám skřítci Eppíci pošlou posly s balíčky a opravdu se máte na co těšit. Přeju vám hodně štěstí a radosti při soutěžení.



čtvrtek 24. listopadu 2016

10 malých radostí pro zkrášlení adventních dnů

Mám hrozně ráda Vánoce. Odjakživa, odmalička. A i když jsem zažila spoustu nepodařených, neveselých nebo filmově šílených Vánoc, jsem nezmar a nic mi nezabrání v tom, abych se na ty další zas a znovu těšila. A tak se i letos těším. S rozzářenýma očima, rozechvělým pocitem a takovou tou slavnostní náladou, která je možná způsobená punčem, ale pojďme si spíš říkat, že je daná tou něžností, kterou s sebou vánoční čas přináší. 

Předvánoce čili advent je tu za chviličku (už jen párkrát se vyspíte), a proto se mi zdá, že je ideální čas ukázat vám, čím se dá zpříjemnit a okořenit.

Já si totiž myslím, že Předvánoce mají být veselé a barevné, že mají být vtipné a plné objímání a skořice a sobů a perníčků. A taky plné vánočních knížek a legračních oblečků na láhve s vínem a že by neměla chybět voňavá vánoční mýdla a roztomilé ozdoby a bláznivé vánoční šperky v uších a...dost už řečí. Pojďte se podívat, jaké malé radovánky jsem pro letošní advent vybrala.



Perníčky nebo ozdoby na stromeček? Ač je to k nevíře, bé je správně. Keramické vánoční perníčky se dají zavěsit na adventní smrkovou větev, pak i na stromeček anebo s nimi jen můžete zlobit a mystifikovat své kamarády, kteří ale mají hodně dobré a pevné zuby.


Neumím si advent představit bez vánočního módění. Miluju vánoční pyžama, šaty se zimními vzory a crazy ponožky se sněhuláky. Jó a taky vánoční svetry. Růžový vánoční svetr se soby nebo vánoční svetr s pejsky nenechají nikoho na pochybách, jaká je vaše nálada a že jste "veselá kopa". A o to (nejen) o Vánocích jde.


Jeden rok jsem je nemohla sehnat, letos o ně naopak (naštěstí) není nouze. Miniaturní vánoční stromečky patří mezi moje nejoblíbenější vánoční dekorace. Dá se s nimi i všelijak tvořit; vložit je do velké sklenice spolu s malou figurkou srnky a pár borovými šiškami, do toho trochu umělého sněhu...no co vám budu povídat. ;)


Tak ano, jistě, jasně, ovšem, samozřejmě. Vánoční washi pásky. Báječná nutnost nás všech, předpokládám.


Když někomu dávám jako dárek lahvinku něčeho dobrého, baví mě trošku si u toho zavtipkovat (legrácky se můžou přece dělat ještě dřív, než když je láhev dopitá). Tenhle vánoční oblek na víno je k tomu jako stvořený.


Potkáváte na ulici holku, co si nepochybně potrpí na vánoční šperky, má na uších vánoční kouličky, na kabátě brož ve tvaru sobů a sání a na řetízku se jí houpá vánoční stromeček? Jéje, tak ji zastavte a prohoďte s ní pár slov. To jsem totiž na stoprocent já a ráda se s váma seznámím. 


Vlastně jsem doma docela decentní. Myslím jakože můj vánoční stromeček obvykle obléhá tajemná mlha třpytu a něžní ptáčkové a dokonce jedné kamarádce pomáhám zdobit stromek sestávající jen ze sušených švestek, ořechů a křížal (jako vod Lady), ale tohle jsou tak vtipné vánoční ozdoby, že jsem vám je tu ukázat prostě musela.


Počítám, že tenhle roztomilý vánoční ubrus od značky Cooksmart prozáří a proveselí každou adventní domácnost. Akorát, pokud vás můžu v rámci ochrany přírody poprosit, až se pak váš stůl bude prohýbat pod vánočníma lahůdkama, nedávejte talíře přímo ptáčkům na hlavu.



To je taková moje malá vánoční úchylka - mýdla značkyAnne de Péraudel. Miluju je a pamatuju si, že když jsem je kdysi objevila, připadala jsem si jako v květinářství a nevěděla jsem, jaké si vybrat dřív. Tak nejlíp všechny. Kupuju si vždycky víc druhů a kromě koupelny je nechávám odvádět voňavou práci i v prádelníku. A o Vánocích z nich vytvářím voňavé balíčky jako dárky. Je to taková správná holčičárna, která udělá pod stromkem vždycky radost.


A čím jiným se s vámi tentokrát rozloučit než vánočními knižními novinkami, které se mi dostaly pod kůži. Máme tu jednak knihu Vánoce po francouzsku (Fiona Valpy) a další knížka ideální pro zachumlaný čas a horký čaj je Mezi náma holkama (Lindsey Kelk). S nimi bude advent zas o trochu příjemnější a hřejivější a pohodovější. Tak ho v neděli šťastně odstartujte. ♥



čtvrtek 10. listopadu 2016

Co si vzít do koupelny aneb je čas se zastavit

Jednu věc umím dokonale; jsem v tom přímo mistr světa. Jsem mistr v umění nabrat si tolik aktivit a práce (prosím, naučte mě někdo "říkat ne"), že se z toho můžu...no zbláznit. Teď si jedno takové období zrovna "dopřávám". A jak tak (už) nemůžu a nestíhám a nevím co dřív a nedokážu si vybavit, kdy jsem naposledy měla nohy hore, zasněný výraz a na tvářích pleťovou masku, vzpomněla jsem si na svého oblíbeného Marka Dzirasu, který říká: "Začít stíhat znamená přestat spěchat." 

Proto dneska navrhuju zastavit se (teď nebo večer nebo kdykoli, ale hlavně to udělat), zklidnit se, proškrtat úkoly (nakonec se ukáže, že doopravdicky neodkladný není skoro žádný z nich), přestat spěchat a stihnout díky tomu aspoň jedno malé holčičí koupelnové rozmazlování. Zasloužíme si ho.

A přestože si tady teď napustím vanu a ukážu vám, s jakými koupelnovými nezbytnostmi využívám získaný čas pro sebe, nejde ani tak o tu koupelnu. Jde o naši chvilku, bez ohledu na to, kde ji strávíme. Každopádně - voňavé lahvičky, svíčky a milá knížka se k tomu hodí vždycky.



Moje nezbytnosti pro holčičí hýčkání; zleva: olej do koupele, staré vydání knihy Oliver Twist od Charlese Dickense, svíčka Vanille Diptyque s nejhřejivější vůní, růže, sirky Frida Kahlo, které jsem si vyrobila, balzám Dr. Hauschka, čaje Sonnentor a sypká maska s vilínem.

A teď se na ty dámské koupelnové důležitosti podíváme podrobně:


Jasná a moje zamilovaná volba, pokud jde o odstranění kočičích linek, dlouhých řas a bůhvíčehoještě, je odličovač očí TheBalm Balms Awa. Koupila jsem si už třetí balení, protože je jemňoučký a šetrný, účinný a tomu jeho roztomilému balení nemůžu odolat; ostatně jako neodolávám ničemu od značky TheBalm.


Á, tak tady ho máme, kluka jednoho. Zlatýho. Leopardího. (Nebo je to panter?). Bývá kliďas, dokud před ním nezamávám balzámem Dr. Hauschka. To vám pak zavětří, rozběhne se přes celý byt a letí a letí a odráží se předníma tlapama o koberec jako rys (někdy i jako ďas) a to všechno jen proto, aby pak strčil celou hlavu do kelímku s tím nejdobřejším balzámem na rty. Dr. Hauschka je moje dávná láska, která čím dýl tvá, tím je lepší. A že se o Haušku peru s tak velkým zlatým zvířetem? O některý věci přece stojí za to se prát.


Moje milá kamarádku Suzi mi dala tenhle zázrak - čistící masku na obličej. Takže pokud se tu bavíme o relaxační chvilce pro sebe, maska s výtažky vilínu, lichořeřišnice a sedmikrásky musí být na blízku. Smíchám ji s troškou teplé vody a nanesu na pleť, kterou zbaví nečistot a celou ji rozdovádí a rozzáří. Moje top.


Když je v lahvičce zlatá tekutina (ať už je to olej na pleť, vlasy, tělo nebo parfém), je skoro jisté, že se budeme kámošit. Tyhle věci mě přitahujou jako magnet. Ze zlatavé přehlídky flakónů na fotce vypíchnu ten prostřední - levný a přitom naprosto úžasný olej do koupele. Niveácký. Na rovinu, nemám Niveu v lásce, ale tenhle olej je bombózní a z obyčejné koupele udělá přímo antické lázně. A protože jsem detailista každým coulem (je to dar i prokletí), nahřála jsem původní nálepku fénem (díky tomu jde dobře sloupnout cokoli) a odloupla ji. Zbyla jen krásná lahvička, která se v mojí koupelně rozvaluje přímo hříšně.


Modrý koník z blešího trhu z Říma, který mi spadnul ze stolu (a proto nemá ouško, ocásiště ani nohy...a mně je ho líto a mám ho kvůli těm jeho hendikepům ještě radši), bedlivě hlídá moje poklady Diptyque, které si s sebou beru do koupelny vždycky. Vůně a oleje od Diptyque jsou mou nejoblíbenější pařížskou rozmazleností, která umí povýšit každodennost do stavu výjimečnosti. A ty jejich svíčky! Aniž byste je zapálili, provoní úplně celý pokoj (a což teprve, když se rozmihotá hořící plamen a vonný vosk se rozpouští a voní a voní).


A po koupeli sladká tečka v podobě přírodní značky Yogandha, která je...jednoduše božská. Je přesně tím, na co pomyslím, když toužím po voňavě oddychovém rituálu (ať už s yógou nebo bez). Značka Yogandha potěší i vegany, je cruelty-free a úplně nenuceně ukazuje, jak si užívat přítomnost, jak přestat spěchat, věnovat se sama sobě, zakusit harmonii a klid a vyzrát tak nad stresem a dnešní fofr dobou. Prostě se stačí namazat (jasnačka že Yogandhou, po rumu totiž dost bolí hlava) a spokojeně pozorovat ten klídek v duši a provoněnou kůži.

Tak a to je z mojí koupelny dneska všechno. Užijte si "vaši chvilku" a najděte si na svá malá potěšení čas. Vyplatí se to.

Ale jinak ještě nekočíme, mám tu pro vás jedno pozvání.

Mini ukázka z minulých trhů.

Mám vždycky velkou radost, když se s vámi můžu někde sejít. A senzační Trhy u Vrby jsou ideální příležitost. Prodávám tam jednou za čas svoje poklady - nové, staré, hravé, pravé, značkové i neznačkové, ty, co jsem si přivezla ze světa i ty, které jsem ukořistila u nás. Tuhle sobotu 12. 11. tam budu zas. Kdo můžete, přijďte - moc ráda vás zase uvidím. Už zítra vám na svých fb stránkách představím aktuální ukázku toho, co všechno u mě můžete objevit. Těším se na vás. ;) Báj báj.



čtvrtek 3. listopadu 2016

Nová kniha Malý princ je na světě...povedla se?

Pojďte ke mně, vy milí milovníci knihy Malý princ, mám tu pro vás dneska moc dobrou zprávu. Před dvěma týdny se pod křídly nakladatelství Triton narodilo úplně nové vydání knihy Malý princ s ilustracemi Markéty Vydrové...Vydařilo se? Vy už asi dobře víte, že kdyby ne, určitě by se tady u mě neobjevila ani zmínka. Jen o krásných věcech mě totiž baví psát, jen to, co umí vnést do všedních dnů nevšednost, ráda fotím. O ty ostatní věci - nepodařené nebo rozčileníhodné - ať se postará někdo jiný. ;)

A tak jsem zatoužila vám o nově vydaném Malém princi napsat a představit vám, jak tenhle známý příběh získal s ilustracemi Markéty Vydrové úplně novou kouzelnost a půvab. Její obrázky jsou plné fantazie, malých čarokrásností, a když knížkou listujete, jste tam. Jste uvnitř. Vtáhne vás to k malému princi blíž, než jste si troufali byť i jen pomyslet. 



Když jsem novou knihu Malý princ uviděla poprvé, hned mezi námi přeskočila ohnivá jiskra...některá přátelství vznikají takhle rychle, věřte mi.

I když jsme všichni zvyklí na malého prince s rozcuchanými krátkými vlásky, mně se líbí změny. Líbí se mi, že má teď dlouhé háro povlávající ve větru, že kolem krku nosí šálku utkanou z hvězdné oblohy a líbí se mi dokonce i to, že liška vypadá tak trochu jako náš Tomík. ;) A koneckonců, může vypadat ještě úplně jinak - naše srdce to namaluje za nás...


Nevím, jestli to bylo těmi ilustracemi, tím, že jsem si ke čtení a prohlížení vzala svůj oblíbený hrnek se silnou kávou, nebo tím, že mi při tom asistovala vánoční figurka malý princ, ale jisté je, že jsem se při čtení usmívala i dojímala víc, než bych čekala. Člověk by si řekl "vždyť už to znám", ale příběh o malém princi, rozbitém letadlu, dobru, zlu, přátelství, které musíme opečovávat a chránit, o pravém štěstí a o všeličems dalším, se nedá úplně znát. Pokaždé, v každém životním období, bude trochu jiný. Pokaždé se v něm dá najít něco nového, byť text jako takový zůstává stejný. To my se měníme. A když se měníme k lepšímu, malý princ je nám blíž (podobných teorií mám ještě spoustu) ;).


Prolistujeme si spolu teď novou knihu Malý princ, ale jen tak trochu. Jen tak na chuť. Nakouknete a zbytkem se necháte překvapit. Anebo...mám ještě lepší nápad. Knihou vás provede odbornice na slovo vzatá - paní liška. Však ona ji zná nejlíp. Tak lištičko, listuj a ukazuj...



Beránek usnul a liška taky. A my se místo spaní můžeme alespoň zasnít...A komu se zrovna nechce snít, ale chce knížku rovnou mít, může si ji pořídit třeba na Tridistri.cz (najdete tam i videa, jak knížka vznikala). Přeju vám, ať se vám u Malého prince příjemně fantazíruje a ať jste pokud možno co nejmíň dospělí. ;)

 *
"Tyhle podrobnosti o asteroidu B 612 vám vyprávím a jeho číslo vám prozrazuji právě kvůli dospělým. Dospělí mají čísla rádi. Když s nimi chcete mluvit o novém kamarádovi, nikdy se vás neptají na to podstatné. Nikdy se vás nezeptají: "Jaký má hlas? Na co si nejradši hraje? Sbírá motýly?" Ptají se: "Kolik mu je? Kolik má sourozenců? Kolik váží? Kolik vydělává jeho tatínek? " Pak teprve mají pocit, že ho znají...Takže když jim řeknete: "Důkazem, že malý princ existoval, je jeho půvab, smích a to, že chtěl beránka", jen pokrčí rameny a budou vás mít za malé děcko. Když jim ale sdělíte: "Pocházel z asteroidu B 612", přesvědčí je to a přestanou vás svými otázkami otravovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé."


čtvrtek 27. října 2016

7 věcí

Je úplně jedno, jestli jde o nový parfém Chanel, dobrou knížku, vonné sáčky v prádelníku, čokoládový dort, úlovky z obchodů, procházku na čerstvém vzduchu zakončenou skleničkou červeného, růže ve váze nebo skvělý film v kině - jednou za čas se tu zkrátka v rubrice 7 věcí může objevit cokoli (podmínka je jediná - musí to být něco, co mi v poslední době udělalo opravdu radost). 

Takže co mi rozzářilo oči tentokrát? ;)


1. Stůl z jedlového dřeva je třeba

Konečně jsem sehnala ten pravý konferenční stůl. Přesně takový, jaký jsem si přála (z poctivýho a světlýho jedlovýho dřeva) a na něj si můžu odkládat svoje nejmilejší věci (ano, třeba otvírák s plameňákem) nebo "coffee table books" a taky u něj můžu sedět s přáteli a filozofovat (nebo aspoň debatovat tom, jestli má v dnešní době vůbec ještě filozofování smysl). ;)


2. Provoněný domov

Jsem už teď zase ráda doma. Zatímco v létě jsem pořád v luftě, jakmile se dny začnou zkracovat, zase se tisknu a tulím ke svému domovu. Jeho vřelou náruč mu teď oplácím tím, že ho opečovávám, zvelebuju a občas ho trošku navoním, parádníka. Oblíbila jsem si jemné bytové vůně umístěné na těch správných, strategických místech. Pomandér zavěšený na ramínku ve skříni, někdy hřejivá aromalampa na okýnku v koupelně nebo můj favorit - vonný sáček The Scented Home s vůní čerstvě vypraného prádla uložený ve skříni mezi saténem a krajkami...to všechno umí pěkně podtrhnout útulnost a zpříjemnit čas, který člověk doma tráví. 


3. On má svaly, já mám čáry

Arnold Schwarzenegger (pro přátele Árný) mě potěšil - mám totiž ráda vtipné černobílé pohledy. Na tomhle (z Nanu Nana) je Árný ještě mlaďoch ušatá (rok 1977).


4. Duhová kočka, návrat ke kořenům

Ani vám neumím popsat, jak velkou radost a vejskání mi způsobila tahle duhová kočička - stojánek na kosmetické štětce. Měla jsem ho jako malá a zbožňovala jsem ho. V průběhu času ale kočička někam zmizela a s jejím nalezením to vypadalo bledě. Já ale pořád doufala, že se jednou objeví...A teď naši reorganizovali půdu a duhová kočička se našla. Tanec štěstí jsem si zatancovala hned dvakrát dokola. Je to taková ta stará (ještě poctivá) Čína, kdy se na figurky malovala očka ručně a kdy vám takové kousky při troše opatrnosti vydržely věky. Takže - ať žijou ztráty a nálezy!


 

5. Nový parfém Chanel N°5 L’Eau

Jako velká milovnice a fanouška značky Chanel jsem se ohromně těšila na letošní září, kdy měla světlo světa spatřit naprostá novinka z dílny Chanel - parfém Chanel N°5 L’Eau. Tváří kampaně je Lily-Rose Depp (dcera Johnnyho Deppa). Vůni Chanel N°5 L’Eau vytvořil Olivier Polge jako lehkou a svěží sestru sofistikované (a pro mnohé příliš těžké) "šanel nula pětky". A jak voní?

Můj natěšený nos tedy (zatím jen ze vzorku) vyzkoušel, jak se to Olivierovi povedlo. Tak určitě. ;)  Parfém (resp. verze EDP) Chanel N°5 L’Eau je opravdu jemnější a "stravitelnější" než klasika N°5, ale tu typicky smyslnou pudrovost klasiky nezapře. Je krémově hedvábná, mýdlové složky si podávají ruce s květinami a květiny se špetkou citrusů. Je hezká, něžná, čistá. Koupím. Teda až nebude stát 50 ml 3000,- (výdrž totiž není vzhledem k ceně nijak závratná - tak za dvě hodiny se, potvora jedna, odporoučí neznámo kam).


6. Růže ze zahrádky

"Domácí" podzimní růže mám ráda a popravdě - jsou lepší než jakýkoli Chanel. Mamka na mě vždycky myslí a přiveze mi je, abych si s nimi mohla rozveselit sychravé dny. Žasnu nad tím, jak voní a jak jsou dokonalé. A jak speciálně žluté růže rozzáří pokoj a mají stejný účinek jako jarní paprsky.


7. Podání pomocné ruky

Zamilovala jsem se...jak mnozí víte, do toho kluka na obrázku už před spoustou let a do téhle stříbrné tlapky z interiérového království Alamaison.cz teprve nedávno. A tak mi teď malá elegantní packa podává nejen pomocnou ruku, ale taky fotky, obrázky nebo lístky s úkoly. Dělá mi spolehlivou společnici v pracovně, občas mi taky v kuchyni svým pevným stiskem hlídá recepty, a když píšu dopisy, drží nejen obálky, ale taky jazyk za zuby. Protože, a to je jistá věc, v dopisech bývá plno tajemství a pikantností, o kterých se prostě nemluví. Tak víte co, já jdu zrovna jeden takový napsat...;)


čtvrtek 20. října 2016

10 tipů pro šťastnější podzim

V cukrárnách začala vonět skořice. A v jedné dokonce (asi omylem) pustili nějaký vánoční song (od té doby tam chodím každé ráno, co kdyby náhodou...). A na hlavě mi přistál kaštan, když jsem se schovávala pod velkým stromem před deštěm. Taky v restauracích oslovitě zdražují (pod mrakem "elektronické evidence tržeb") a v obchodech mají plno bot s kožíšky. Takže období podzimních zkracujících se dnů je tu, o tom už nemůže být pochyb. Je tu se vším všudy a ještě s něčím navíc. 

Slýchám teď často, jak je ten podzim hrozný a že to teď nebude stát až do jara za nic. Proboha, až do jara? Jak říká Christoph Quarch: "Dvě věci jsou v našich zeměpisných šířkách zvlášť oblíbené: naříkat si a stěžovat si na nářky ostatních". Ale to já tady podporovat nebudu. Vždyť letošní podzim má zas plno chutí a vůní, je hezky barevný. Na splíny vážně není čas.

Dala jsem hlavu dohromady a posbírala z mého archivu malých radovánek 10 tipů (kosmetické, knižní, pochoutkové i módní), které dělají na podzim radost mně. A teď je posílám virtuální poštou k vám a přeju si, ať v nich objevíte nějakou tu inspiraci pro veselejší dny (protože kdo by čekal až do jara?). ;)


Zleva: 1. třešňová rtěnka, 2. kniha Láska z Paříže, 3. kámen ametyst, 4. boty do (ne)pohody, 5. večerní šaty, 6. kašmírový svetr, 7. vanilková svíčka, 8. veganský koláč, 9. kořeněná káva, 10. huňatý župan.

10 tipů pro šťastnější podzim

 

1. Zamilovala jsem se do téhle třešňové rtěnky (Alverde, odstín 53 Cherry) a pasovala jsem ji na novou podzimní rtěnkovou královnu. Výrazná, krémová, jemně lesklá a díky jojobovému oleji rty nevysušuje. Jak říkám - královna.

2. Knížka Láska z Paříže (Alexandra Potter) má směle nakročeno projasnit podmračené dny. "Pařížský byt, co zůstal sedmdesát let zavřený. Balíček dopisů, v nichž si milenci slibují věčnou lásku, vůně starého parfému, gramofonová deska s nostalgickým šansonem J´attendrei (Budu na tebe čekat). Tajemství, které doufá, že je někdo odhalí..." Už podle anotace se zdá, že tohle je to pravé čtení pro nekonečné večery.

3. Pokud máte pocit, že s podzimem na vás jdou chmury anebo jste to právě vy, co se mě v e-mailech ptáte na to "jak se zbavit podzimních depresí", můžete vyzkoušet (ještě) jeden trik - léčivý ametyst, který chrání proti negacím, pomáhá potlačit smutek a splín a celkově zklidňuje rozbouřenou psychiku. Pokud si ho dáte pod polštář, měl by pomáhat s lepším spánkem. A jestli na duchovní kamení nevěříte, tak si ho prostě jen tak pověste na krk - šperky z něj jsou okouzlující.

4. Je fajn odhodit pantofle a žabky a s klidem zapomenout na lakování nehtů na nohou. Teď je čas na apartní kotníkové kozačky nebo super pohodlné boty, které nohu obejmou, zahřejí a které nás třeba i dovedou na ta nejzajímavější místa na světě. Uvidíme...

5. Jakmile se stromy začnou zabarvovat žlutou a červenou, vzduch zavoní spadanými kaštany, listím a čokoládovým kapučínem, začínám mít známý chvějivý pocit a roztančenou náladu. To jsou totiž jasné signály, že se pomalu blíží večírky, párty a plesy a každý podzim tak zkrášlí třpytivé lodičky, šperky, drdoly vyčesané "na Bardotku" a půvabné společenské šaty. Tak muziko hraj, jde se trénovat!

6. Těžko bych mohla psát o tipech pro šťastnější podzim a nezmínit malý kousek oblečení, který dokáže vnést chlácholivé teplo do každého studeného dne - kašmírový svetr. Svetr, který při správné péči vydrží věky, svetr, který se k vám umí přitulit, odehnat chlad a něžně a s lehkostí vám namluví, že jste ta nejvýjimečnější a nejkrásnější žena pod sluncem. Nemáte důvod mu nevěřit. Krásné svetry a šály (i z čistého 100 procentního kašmíru) najdete třeba na Otto-shop.cz.

7. Je tolik "příchutí a přívůní" svíček, ale já mám své staré známé, své osvědčené vonné parťáky. Teď na podzim u mě doma září hlavně vanilkové svíčky, ale musí být navíc šmrncnuté nějakým kořením. Teprve pak to má ty správné grády.

8. Všude je plno dýní. Tak co s nimi? Zavařené, zapečené...hmm...ale hlavně - dýňový koláč. To je nejlepší sladká podzimní klasika. Jenže tentokrát to bude trošku těžší; potřebuju totiž koláč bez lepku a pro vegany (aneb když muži vašeho srdce doktoři zjistí silnou alergii na lepek a kravské mléko a tím pádem nemůže jíst skoro nic z toho, co má rád). Ale my si nějak poradíme, jako vždycky.

9. Ke kávovým sedánkům se nenechám nikdy příliš pobízet, obvykle na nich dokonce bývám jako první. S příchodem podzimních dnů se ale u mě na kávovém moku ledascos změní. Musí být hřejivější, pikantnější a sladší než jindy. Místo cukru lžička medu, malinko vanilky a skořice. Nebo trošku nebojácného Orientu v podobě hřebíčku a kardamomu. A když je chuť na kávu trošku ostřejší, šup do ní se špetkou chilli nebo citronové kůry. Lahoda.

10. Jsou hezké ty saténové župánky "tralala" a úplně živě si dokážu představit filmovou scénu, kdy z takového županu vykukuje ladná nožka, laškovně se ve vzduchu pohupuje a dává tak na srozuměnou, že "tenhle večer by mohl být dlouhý". Jenže & ale - já mám prostě nejradši ty pravé huňaté župany. Bílé nebo růžové, načechrané a teploučké. Protože podzim si žádá své...

Tak teda - pochytejte všechny radovánky, které podzim přináší, a užijte si. O nic jiného vlastně nejde. ;)


čtvrtek 13. října 2016

5 šik nápadů, jak si netradičně ukládat šperky a poklady

Mám to teď doma vzhůru nohama. Předěláváme, přestavujeme, přezařizujeme a já si tu dlouhou cestu k cíli (přičemž cíl je jasný - mít to doma lepší, novější a ještě hezčí) užívám. Hledám v obchodech ty nejsprávnější kousky a taky vyrábím a vymýšlím jednoduchá řešení. Třeba jak netradičně ukládat cennodrahokamnosti. Celou řadu z nich jste viděli v článku Z mého toaletního stolku, ale tentokrát se na to mrknem z trochu jiné stránky.

Možná si říkáte, že je úplně jasná věc, kam si dávat malé poklady a šperky. Přece do šperkovnice, to dá rozum, to každý ví. Ale znáte mě, mám ráda neokoukaná řešení, která nezaberou moc času. Vídám kutily, kteří vyrábí měsíc (a rok k tomu) složité věšáčky na korále nebo detailně vyřezávané šperkovnice a spotřebují při tom spoustu čokolády, hřebíků, majzlíků a kladívek. Ale to není nic pro mě (teda až na tu čokoládu), já chci něco hodně rychlého a k tomu šik.

Proto vám dneska ukážu 5 svých oblíbených a netradičních míst, kam si ráda ukládám své třpytivé kousky a malé marnotratnosti a které se dají vyrobit prakticky za pár minut.



1. Šperkovnice z bonboniéry 

To si takhle zamíříte do cukrárny. Koupíte tam tu nejhezčí bonboniéru (já sázím na bonbóny zn. Godiva), protože máte proč se odměnit (věřte mi, vždycky se najde důvod). Doma si dáte nohy nahoru a ochutnáváte jeden kousek za druhým, až je bonboniéra prázdná. Hurá! To je ten správný čas vzít do ruky zlatý sprej, nastříkat vnitřek krabičky zlatou barvou (pokud je tedy původní barva hnědá, tak jako to bylo v případě mojí bonboniéry), nechat řádně zaschnout a pak už jen čokoládové dobroty nahradit těmi blyštivými.


 

2. Prstýnková cesta do Paříže

Vracím se tam ráda kdykoliv, třeba i jenom na chvilku. Letadlem nebo když zavřu oči...A tak mě těší tenhle přívěsek na klíče ve tvaru Eiffelovy věže, který používám jako domov pro mé nejdůležitější prstýnky. Mám ho na nočním stolku a vždycky, když sem prstýnky před spaním odkládám, vzpomenu si na to, jak umí Paříž v noci zářit.

Jak jsem si tenhle duhový stojánek na šperky vytvořila, si můžete připomenout tady.

 

3. Střevíček pro Popelku

"Glamour styl" nemůže uškodit. A už vůbec nemůže uškodit používat věci pro úplně jiné účely, než pro jaké byly stvořeny nebo koupeny. Pořídila jsem si kdysi zlaté lodičky, ale nějak se mi je nepodařilo provětrat na žádném divokém večírku. Na schovávání v botníku jsou příliš zářivé, a tak jsem v nich jeden čas měla dekorativní úschovnu pro mé oblíbené šperky. Náušnice a brože zavěšené na okraji střevíčku, uvnitř hodinky a pár náramků. A když se mě návštěvy ptaly, kde jsem tuhle střevíčkovou šperkovnici sehnala, jen jsem mávla rukou a řekla: "u Bati, přece u Bati". ;)


4. Pohled, sirky a už se to třpytí

Tuhle "šperkovnici" jsem si vytvořila, když jsme jednou ve Francii bydleli v tak maličkém hotelu, že se tam na pidi noční stolek (vlastně to byla spíš taková mrňavá polička u postele) nevešlo vůbec nic a já si potřebovala bezpečně odložit svoje řetízky a náramky, které jsem si tam tehdy koupila. Vzala jsem pohled, nůžkama do něj "vyvrtala" čtyři dírky, prostrčila do nich větší sirky a olalá, papírová šperkovnice, která nezabrala skoro žádné místo, byla na světě. Praktikuju to tak někdy (nejen na cestách) dodnes.

 


5. Ozdobený slaměný klobouk

Slaměný klobouk pověšený na stěně v chodbě přímo volá: "nenech mě tu jen tak zahálet a lelkovat; buď si mě dej na hlavu nebo mi dej nějakou činnost". A protože než by se člověk s takovým ukřičeným kloboukem dohadoval, je lepší ho poslechnout a nějak ho zaměstnat, takže na něj odkládám náušnice (jednoduše je provleču otvory v klobouku). Zabiju tak dvě mouchy jednou ranou (jen obrazně, ve skutečnosti bych na mouchu nevztáhla ruku) - před odchodem do víru města můžu v rychlosti sáhnout po svém náušnicovém jmění a trošku se dozdobit a zároveň je zaměstnaný klobouk konečně spokojený a zticha.


Jaké a kde

Šperky, které vlastním, miluju a mají pro mě všechny nějaký význam. Jsou odměnou i milou vzpomínkou na někoho nebo na něco hezkého (třeba tuhle mašličku jsem koupila na trhu St. Ouen za jedno euro). Ráda šperky dostávám anebo si je kupuju na cestách. Kdykoli se "obléknu" třeba do řetízku z Florencie, okamžitě se tam (aspoň na chvilku) přenesu.

Na internetu si šperky pořizuju jen občas a pokud ano, tak jen ze zahraničí - nejradši od zn. Bumhemian (posílají balíčky ale až z USA a clo bolí). V Čechách je jediná on-line výjimka, a to je Eppi.cz, kde člověka až neskutečně rozmazlují a opečovávají. Mám odtud dva skvělé jednoduché kousky; náramek s chalcedonem a řetízek s opálem (ještě o něm bude řeč) - oba patří k mým oblíbeným krasavcům.

V Eppi si mě získali, protože se chovají jako přátelé, a protože ví, že při objednávce nejde jen o to samotné zboží, ale taky o trošku toho hýčkání a péči. Eppi skřítci ví, o čem je řeč. Šperky dávají do luxusních krabiček (skoro jako u Tiffanyho), dárkově je balí do hedvábných papírů a stuh, přidávají k nákupu dárek i vtipné ponaučení, jak o svoje lesklé kousky pečovat a nabízí na ně doživotní záruku. Zkrátka - když někdo dělá něco takhle poctivě, pak to má smysl, pak se teprve rodí ta opravdová radost. 



Parfém + krajka + šperk = svatá trojice

Už dávno vím, že stačí málo. Že se člověk nemusí hodinu čančat a fintit, aby mu to slušelo. Že aby měl jiskru, stačí, když se raduje a je vděčný za každý nový den (tváře pak zrůžoví tak nějak samy a oči jsou najednou větší a zářivější), k tomu pár kapek oblíbené vůně, nějakou tu ledabyle vykukující krajku, trošku hydratačního krému (ať nejsme sušenky) a na krk něco, co nám zkrášlí nejen dekolt, ale i náladu. To stačí.


 

Trocha tajemného třpytu na konec

Jeden z mých nejoblíbenějších kousků je tenhle náhrdelník s opálem. Jeho příběh má docela dlouhou historii (až bude někdy pršet, tak vám o tom budu vyprávět), ale každopádně - mám ho doma něco přes rok a už jsem ho řádně užila. Často ho nosím a jak ráda říkám - opájím se tím opálem.

S úžasem sleduju, jak se mění, jak mě dokáže překvapovat, jak ze mě dělá nohobosatou (nebo spíš bosonohou) vílu, jak ve dne "pouští duhu" (i uzdu mojí fantazie) a v noci září a třpytí se jako celý vesmír...za každým jeho barevným odleskem se skrývá jedno přání. Září tak proto, abych věděla a nezapomínala na to, že dobrodružství a jiskřivost každého dne je pokaždé mnohem blíž, než se zdá. Posílám k vám na dálku (vlastně na dálku ne, vy jste blízko) trošku toho třpytu, to abyste taky nezapomněli...