neděle 22. března 2015

Novinky a dekorace u mě doma

S příchodem jara měním šatník, knihovnu, náladu i byt. A užívám si to. Jsem rozdivočelá a hlavou se mi motá tisíc nápadů a plánů, které si zapisuju do svých velkých sešitů. Nakoupila jsem nové květináče, vázy a do nich kytky a dokonce i roztomilou konvičku na zalívání, což je u mě  novinka, protože pěstování rostlin jsem se vždycky zdárně vyhýbala (když už jsem něco zeleného v květináči měla, brzy to humřelo), ale letos si na to troufám. Taky vyměřuju prostor na stěně pro nové obrazy, grafiky a slunečné zrcadlo. Na nočním stolku se mi začaly kupit toulavé knížky o cestování, mořeplavcích, neznámých krajích i o důvěrně známé Paříži. Zkrátka jaro je u mě v plném proudu. A vy se dneska můžete mrknout na novinky a dekorace, které jsem si v poslední době pořídila, a ze kterých se raduju. Se můžete klidně radovat se mnou. ;)



Můj toaletní stolek právě okupuje pár milých nových maličkostí. Třeba porcelánová vintage dóza na tužky nebo kancelářské sponky (pokud se usadí v pracovně), na kosmetické štětce, řasenky nebo odličovací tampóny (pokud ji umístím na poličku do koupelny) anebo taky na cokoliv jiného, pokud bude kdekoliv jinde. Další nová věc na mé toaletce je třešňová rtěnka (Estée Lauder) z Krásy.cz, kterou jsem si koupila, protože jsem bezodkladně potřebovala rtěnku, která se bude hodit k teniskám i šatům, do sluníčka i do deště, a která bude mít zlatý obal (znáte mě, no). A konečně tu máme ještě snídaňový hrnek s podšálkem se zlatými pruhy (Tesco), do kterého si časem ráno budu dělat kafe, ale zatím ho mám vystavený a odkládám na něj své kosmetické a šperkařské haraburdíčko.


Vázy si zaslouží, aby byly plné květin. Na jaře ještě víc, než jindy. A protože mám doma hodně váz, aranžuju do nich hodně květin a s uspokojením se pak dívám, jak každou místnost dokážou rozzářit.


Knížku Paris in color (Nichole Robertson)  jsem si chtěla pořídit už docela dlouho, ale pořád jsem to odkládala. Ale najednou nějak nebylo nač čekat a konečně jsem si ji na Bookdepository koupila. Je skvělá, plná barevných fotek a detailů. Mohla bych v ní listovat od rána do večera a štrádovat díky ní mými oblíbenými pařížskými uličkami. Teď mám ještě toužení po knížce Paris in love a až si ji pořídím, budu už úplně spokojená. Fakt. ;)

A propos, pokud nakupujete zahraniční knížky a milujete ty velké úžasné designové knihy nebo zkrátka knížky, které jsou u nás nedostupné, Bookdepository.com je obchod, kde si můžete svoje knižní sny docela snadno splnit. Obstarávám tam narozeniny, svátky i Ježíšky už léta (to "obstarávám" znamená, že zatahám svého muže za rukáv, neodolatelně se usměju a předám mu seznam svých knižních přání), knížky pošťák přiveze vždycky do týdne, a protože poštovné je do Čech i na Slovensko zdarma, zbyde ještě na horké maliny s vanilkovou zmrzlinou.


Když jsem před chvílí psala o těch velkých designových knížkách (o bydlení, fotografování, o módních návrhářích, o stylových ikonách i věhlasných značkách), tak jsem trošku pozapomněla přiznat, že jsem do těhle knížek blázen. Objednávám je, sleduju novinky, jako první si je zamlouvám, když jsou v předprodeji, a pak s nimi prožívám bezespánkové noci, kdy mi do sluchátek vyzpěvuje Buddy Holly, jím sachr dorty, prohlížím stránku po stránce, kochám se a žasnu.

No, a když v takových knížkách věčně narážíte na zlaté zrcadlo "slunce", a když máte bohémsko eklektický byt, do kterého se tohle zrcadlo perfektně hodí, tak ho pak sháníte, dokud ho neseženete. Mně tahle honba za sluncem trvala rok a půl, ale před čtrnácti dny jsem se konečně dočkala. Ulovila jsem ho v jedné aukci a teď čeká na pověšení. A při tom čekání mě lechtá svými paprsky a já se kvůli němu pro jistotu mažu opalovacím krémem (SPF 50).


Kaktusy mám ráda (oproti jinému rostlinstvu mi totiž hned tak nehumřou). Tenhle se latinsky jmenuje Kalokaghátia pichlávia cactuósa (mám vymyslet ještě nějaký název pro kaktus?), a zabydlel se v malém květináči, který jsem natřela bílou barvou a namalovala mu stydlivý (nebo spavý, chcete-li) výraz. Netrvalo dlouho a přiběhl k němu králík Dočko (Kik), který bude asi jedinou velikonoční dekorací, kterou u mě doma najdete. To víte, Velikonoce holt nejsou Vánoce.


Italské sklenice mason jar Quattro Stagioni zbožňuju. Jsem ráda, že je tenhle zahraniční hit k mání i u nás. Koupila jsem si jich na Butlers.cz (mimochodem, to je ten obchod, který jsem objevila před Vánoci, abych tam spěšně nakoupila pár dárků a od té doby v tom pěkně lítám) pět a už teď zjišťuju, že mi nebudou stačit. Jsou k dostání malé, střední i velké a všechny jsou zdobené typickým reliéfem a zlatými víčky. Při používání se jeden nenudí. Dají se totiž využít na letních párty, piknikách, oslavách a grilovačkách, hodí se na limču, míchané drinky i ledový čaj, hospodyňky do nich můžou zavařovat své domácí višňové marmelády, ukládat do nich kakao, mouku, cukr, bonbóny nebo třeba koření a jak vidíte, mně nic nezabránilo v tom, abych si z jedné z nich udělala malou (tajnou) šperkovnici...

Tak a to je ode mě dneska všechno. Doufám, že jsem vás inspirovala a trošku navnadila na jarní změny a radovánky. A přeju vám, ať si užíváte jaro tak, jak se na správné milovníky života sluší a patří. ;)


neděle 15. března 2015

Čím si udělat radost - tipy pro krásu, relax a bydlení

Znáte ty bezstarostně načechrané chvíle, kdy sedíte s kamarádkou v kavárně, dopřáváte si šlehačku ve všech dostupných kavárenských podobách (na kafi, na dortu a na palačinkách), a když proberete nespravedlivé šéfy, drahé polovičky a toho číšníka, co se na vás tak divně kouká (no co, ten knoflíček u halenky se vám rozepíná sám od sebe), začnete si s hořícími tvářemi vykládat o tom, co skvělého jste si koupily nebo jak nutně potřebujete ty námořnicky modré šaty, které jste nedávno zahlídla ve výloze nebo to křeslo z bukového dřeva se sametovým potahem (ách ách)? Tak přesně takovou chvíli si tu dneska spolu uděláme (tedy vyjma těch šéfů, mužů a dotěrných číšníků). 

Prostě tu dneska budeme mít takovou pohodu, pampadampa, při které vám ukážu, co mi v poslední době udělalo radost nebo na co se chystám, že mi radost udělá (totiž to křeslo z bukového dřeva se sametovým povrchem mi vážně nedá spát).

http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/brezen-2015/https://www.butlers.cz/Dekorace-a-doplnky/
http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/brezen-2015/https://www.butlers.cz/Dekorace-a-doplnky/
1 2 3 4 5 6 7 8

1. Trošku si pohrát s osudem...Sušenky štěstí Fortune Cookies, to je přímo nezbytná (nejen) filmová rekvizita. Na konci romantiš večeře v nóbl podniku oba rozlousknou koláček štěstí a o dalším průběhu noci je rozhodnuto (my můžeme hlavnímu hrdinovi, pokud je sympaťák, přát, aby v její sušence štěstí stálo, že ho má za chvíli pustit k sobě domů). Fortune Cookies jsou prima jako dárky, na různé večírky, párty nebo jen tak, když člověk chce ostatní u domácích špaget překvapit.

2. Kdykoli, ale teď na jaře jsou tohle obzvlášť silná témata - detoxikace, posílení obranyschopnosti, zlepšení fyzična a psychična, snížení únavy atakdále, atakdále. Když jsem si na Tukožroutovi poprvé přečetla o superpotravině chlorella (zázračná zelená řasa), nešla mi z hlavy ven. Za pár týdnů už jsem měla prozkoumané všechny superpotraviny a koupila tři tuby posilující a ozdravné směsi Xnature do domácí přírodní lékárničky. Budem skály lámat! ;)

3. To je trofej! Hlava jednorožce Halali, která se dá pověsit na zeď. Super módní designová záležitost, ale hlavně dekorace, která dodá bydlení správňácký šmrnc, útulnost a trochu pohádkovosti.

4. Obvykle si říkám, že by se mi od londýnské značky Happy Jackson zamlouvalo tak nějak "všechno", ale dneska budu skromnější. Postačí mi ke štěstí bambucký krém Hello Hands, na který anglické holky pějou tolik chvály. A když pějou ony, tak já chci taky pět.

5. Znáte-li španělské plédy a přehozy Euromant, víte, že to, jakým způsobem umí propojit moderní design s tradicí, způsobuje lehkou závislost. Máte jeden a už toužíte po dalším. A jsou tak měkoučké a "chumlivé", že je dáte z ruky jen výměnou za čokoládu (bílá Ritter Sport s lískovýma).

6. Přenosná polička na vanu - ta vážně umí "smejvat stres". Stačí na ni postavit skleničku s rulandským, do stojánku zapřít knížku (v poslední době cokoli od Anny Gavaldy) a na pravobok položit misku s preclíkama (zajímalo by mě, jestli se ještě vyrábí ty slané preclíčky obalené v čokoládě...vražedná, ale nezapomenutelná kombinace). Jedním slovem je to polička na všechno, co slouží k relaxaci a spláchnutí starostí všedního dne. Puff.

7. Sametové křeslo Jazz - láska kráska (v barvě modré, okrové, růžové a kdovíjaké ještě). Sametovosemišový vzhled a buk, kombinace přímo lahůdková. Jen tak se do něj usadit, pustit desku, číst a popíjet něco z domácího baru...jó, to by teda bylo fajn. Moc fajn.

8. Jak by bez nich mohlo začít jaro? Šátky, šály a šálky jsou ty nejbezvadnější doplňky, protože se dají nosit na sto a jeden způsob a i obyčejným černým džínům dodají takový šmrc, že se s nimi člověk rázem ocitne v módních výšinách. Hedvábné šátky nosím ráda i na kabelce nebo uvázané kolem zápěstí, ale co vám budu povídat, nejlepší jsou stejně ve vlasech.


čtvrtek 12. března 2015

Z mojí pracovny aneb návštěva Amélie z Montmartru

Mezi moje velké koníčky patří bydlení, to už víte. Bydlení cizí (budiž věčná sláva lidem, kterým nezbyly peníze na záclony a závěsy), ale hlavně bydlení moje - jeho vylepšování, přeměňování, zpestřování, natírání, hledání opravdových pokladů a radování se z těch správných úlovků a ano, občas taky vyrábění a vlastnoruční tvoření. A nejvíc se mi v tomhle (nejen v tomhle) směru zapalují lýtka na jaře. Sotva venku uvidím první petrklíč, vyrážím na nákupy, hrabu se ve vzornících barev a látek a už mi to pod rozcuchanými kudrnami šrotuje.

Takže - rozhodla jsem se, že letos musím dopřát pár novinek i mojí pracovně. "Bude to chtít něco nového na zeď"...hmm, holka, to se lehko řekne, ale hůř se to pravé ořechové objeví. Hlavně žádná Ikea nebo obrázky z obchoďáků. Spíš něco originálního, neokoukaného, co má šmrnc, co mi dodá dobrou náladu a co bude působit inspirativně a mile. Ale co by to tak přesně mělo být, to jsem netušila...



A pak jsem jednoho večera klikla na Pixers.cz a už jsem v tom byla až po uši; v literatuře se tomu říká náhlé vzplanutí a ve filmech láska na první pohled - tak přesně to se mi stalo, když jsem uviděla velký zarámovaný plakát Amélie. Vybrala jsem si v tom nekonečném množství krásných fototapet, plakátů a obrazů právě ji, protože...protože mě její pohled zas okouzlil. Je v něm totiž ukryto všechno rošťáctví světa (a to já ráda).

Skrývá se v něm chuť rozbíjet špičkou lžičky karamelovou krustu crème brûlée, nořit na trhu ruce do pytlů s luštěninami, otáčet se ve tmě v kině a pozorovat ostatní diváky, měnit v kavárně Deux Moulins osudy lidí a všechny ty zvláštnosti, které představují malé a docela nenápadné každodenní radosti. A nejen to. Vidím v jejím pohledu i jasnou zprávu, že některým věcem není nutné rozumět, že je stačí cítit. A taky že není špatné mít svá malá tajemství (mandlová čokoláda schovaná ve spíži za krabicí s hrubou moukou nebo kasička ohlodaná na kost kvůli ne-o-do-la-tel-ně svůdnému hedvábnému šátku...to jen jako pro příklad). ;)

Je nad slunce jasné, že když člověk zapojí své smysly, objeví díky nim vždycky něco výjimečného.


Ten večer, co jsem plakát Amélie z Montmartru na Pixers.cz vyšťourala, jsem si obrázek s ním vytiskla a nalepila do svého diáře (tam si totiž zapisuju a nalepuju úplně všechno důležité). Dělám to tak vždycky, když mám na něco zálusk. A druhý den už jsem seděla přilepená k monitoru a při objednávání zjišťovala, že si můžu podle libosti změnit velikost nebo polohu obrázku, že si můžu zvolit design plakátu, nahrát na stránky svůj pokoj a snadno si tak představit, jak u mě bude obraz vypadat...zkrátka vyhrála jsem si. A o týden později už jsem měla na míru ušité dílo doma.


Amélie ke mně na (trvalou) návštěvu přijela ukrytá ve velkém balíku a zabalená tak důkladně, že jsme se ji snažili ve dvou lidech deset minut osvobodit z bublinkových fólií a pevných kartonů. Kdybych někomu potřebovala poslat sebe, svěřila bych se do rukou Pixers, protože tak bezpečně a důkladně zabalené zboží se jen tak nevidí. A když jsme Amélii vysvobodili z bezpečnostních bublinek a ochran, objevila se v plné kráse jako kdyby vyskočila z narozeninového dortu. Pěkná, ekologicky a kvalitně vytištěná, v zářivě živých barvách, precizně zarámovaná a potutelně se usmívající. Do minuty už visela nad mým pracovním stolem.


A když nad stolem visí Amélie, můžete si být jistí, že někde poblíž bude i její slavný "zcestovalý trpaslík".


Obraz mi teď dělá nad stolem v mé pracovně veselo a potěší mě pokaždé, když na něj hodím očko. Ze začátku jsem se trošku bála, aby na mě a mé pracovní výkony nechtěla Amélie dohlížet nebo mě nějak nekontrolovala (to bych nesnesla), ale byly to obavy zbytečné (uff). Naopak - jsem s ní jednou nohou pořád tak trochu v Paříži (a to se mi vážně zamlouvá) a navíc mám pocit, jakoby mi říkala: "když se ti právě nechce nic dělat, tak se do toho nenuť; vypni telefon, natáhni se (jak široká, tak dlouhá), vezmi do ruky novou knížku, ochutnej slaďoučké crème brûlée a pak si hezky zdřímni; práce počká". No řekněte sami, může ji člověk nemilovat?! ;)



neděle 1. března 2015

12 věcí pro (pře)žití, které jsem se naučila

To máte tak. Uvaříte si do tyrkysového hrnku se zlatými puntíky horké kafe, dáte si do něj brčko se srdíčky, listujete svým loňským růžovým diářem a díváte se na dřevěný obraz, který říká, že máte možnost být šťastný...vždycky. Ale panenko skákavá, vždyť mezi lidmi se šušká, že to nejde a už vůbec ne vždycky! Že to neni žádná sranda, být šťastný. To se lehko napíše na parádní dřevěný obraz, ale hůř se to udělá. Být šťastný, to se musí, panáčku, taky trochu umět! No víte, a mně tohle náhodou docela jde; já to umim. Tak míchám tím srdíčkovým brčkem pomalu chladnoucí kafe a píšu pro vás 12 věcí, které jsem se naučila, a které mi v šťastnějším žití pomáhají. Píšu svůj malý seznam tak trochu doopravdy a tak trochu s nadsázkou, tak trochu vážně i trošku nevážně. Protože přesně takový je každý den. Přesně takový je celý život. Trošku hra to je. Ovšem může to být setsakramentsky zábavná hra a nejlepší na ní je, že pravidla (aspoň někdy) určujeme my sami...


12 věcí pro (pře)žití, které jsem se naučila

1. Pokud neudělám něco nečekaného, nic nečekaného se nestane

2. Když ráno vstanu, pokaždé uvěřím, že mě čeká úžasný den

3. Sázka na jistotu - jahodové Labello a červená rtěnka jménem Bacio (Polibek)

4. Strach a pohodlnost jsou ty největší brzdy úspěchu

5. Hloupé, zlomyslné a otravné lidi buď ignoruju nebo jim přikyvuju a myslím si své - rychle je to se mnou přestane bavit

6. Být trochu marnotratná je povoleno

7. Bílé lněné povlečení, knížka, meduňkový čaj a vypnutý počítač zabírají na špatné spaní nejlíp

8. Laskavost, úsměv a vřelost jsou ta největší esa v rukávu

9. Být zvědavá (od rána do večera), protože život za to stojí

10. Nikdy nebudu mít čas, pokud si ho neudělám

11. Nové boty dokážou vyřešit docela dost problémů

12. Sny se plní, ale ne doma na gauči
                                                     ...



neděle 22. února 2015

Největší letošní oblíbenci

Přála bych si po těch několika týdnech navázat tam, kde jsme skončili. Chtěla bych si tu s vámi zase povídat o těch věcech, které umí tak zázračně rozsvítit každý den, chtěla bych si tu s vámi povídat o dobrodružství, vůních, rtěnkách, úžasných filmech a knížkách, o krajkách, hedvábí i o Paříži; chci tu s vámi zase mluvit o všem, co máme rádi.

A musím se vám přiznat, že i když se tu nějaký čas neobjevilo nic nového, myslela jsem na vás a psala jsem každý, každičký den nejmň jeden duchovní článek, tedy článek vymýšlený v duchu - nejčastěji v noci (než jsem usnula). Povím vám, takový článek psaný v duchu, to je kvalitka. Brilantní čeština, jasné úsudky, vytříbený smysl pro humor (jemný vtípek použitý ve správný čas, na správném místě) a fotky, které by vám záviděl i fotograf z National Geographic. Nevýhodou ale, jak asi tušíte, je, že když se ráno probudíte, z duchovního článku si nepamatujete zhola nic; ráno po něm zbyde jen takové škytnutí.

Dneska tu ale máme článek dovopravdický, z masa a kostí. Aspoň si vyzkouším, jestli to blogování ještě umím. Ale podle mě se to nezapomíná, podle mě je to jako s jízdou na kole. Stačí nahodit legíny, dofouknout pneumatiky, naplnit láhev s vodou a jedeeem! Ukážu vám tedy dneska různé novinky a novoty, které mi letos nečekaně cvrnkly do klobouku, a se kterými jsem teď opravdu dobrá kámoška.



Komplimenty. Dostávám je díky téhle magické, šťavnatě ovocné a v závěru sladce vanilkovo rohlíčkové vůni Wonderstruck Enchanted od Taylor Swift ze všech různých stran (a to si pak říkám - kde jste vy všichni "Šanelové", Diorové a "Loránové"?). Takže se teď s parfémem Wonderstruck Enchanted voním dnes a denně, protože komplimenty já prostě ráda. Pro takový pěkně mířený kompliment bych šla světa kraj. 

Za trochu komplimentů šla bych světa kraj
šla s hlavou odkrytou a šla bych bosá
šla v lednu, ale v duši věčný máj
šla vichřicí, však slyšela zpívat kosy
šla pouští a měla v srdci perly rosy
za trochu komplimentů šla bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Krásně mi Slávek Vrchlický připravil půdu pro tuhle parfémovou mini recenzi, viďte?


Netuším, jaká mocnost, akce nebo marketingový tah mi v drogérii vehnaly pravici do regálu Rimmel. Nikdy jsem od téhle značky nic neměla, nějak jsem se Rimmelu vždycky vyhýbala (nevím ani proč...nejspíš "proniczanic"). Ale koncem ledna se v mém nákupním koši ocitla lahvička s modrým víčkem, s make-upem Rimmel Match Perfection (SPF 18). A teď po něm sahám téměř každodenně. Krásně voní, super snadno se roztírá, nedělá šmouhy ani mapy, výborně kryje a drží celý den. Tak teda dobrá - už se rimmelovským lahvičkám nebudu bránit, když to umí takhle dobře...


V poslední době jsem si oblíbila vydatné jídlo - čokoládu s marshmallow a mini čokoládky Disney, které vypadají jako očepičkované hlavy kačera Donalda a mají oříškovou náplň. Hmmm.


Ryze dámská záležitost z mého domácího baru - červené víno (Merlot) pro dámy, které nosí klobouky, krajkové bombardéz, diamantové prsteny, malá psaníčka místo nákupních igelitek, šaty si večer ukládají na krejčovské panny a se svými rudě nalakovanými nehty dokážou skleničku s vínem pozvednout tak jemně a elegantně, že z nich okolí nedokáže spustit zrak. Anebo ho můžete pít v roztrhaných džínách, v jeho mikině a rovnou z flašky. Prostě - Dámská záležitost. ;)


Moje únorová nejoblíbenější fotka, kterou mám přilepenou hned vedle své sbírky foťáků. Schválně, jestli uhádnete, kdo je na ní tak užaslý a fascinovaný fotografickým přístrojem. Je to jednoznačně "malý Majkchí". Pro Michaela Jacksona mám slabost (hlavně pokud jde o jeho období, kdy muzikantsky řádil se svými sourozenci v Jackson 5). A vlastně mám slabost pro všechny, kdo rádi žasnou, užasnou, kdo se rádi nechávají něčím (čímkoli) unést a pokud při tom mají otevřenou pusu, tím líp.


Růžový jednorožec, to nejmilejší ořezávátko na tužky a pastelky, jaké se ke mně letos mohlo dostat. 


Jsem docela překvapená, že na mě letos leze tak brzy. Jaro. Už jsem se dívala, kde mám v šatníku zastrčené průhledné košile, kde chrní námořnická trička a krátké šaty z lehkého chladivého saténu, a před pár dny jsem se dokonce přistihla, jak přemýšlím, jestli bych si už konečně neměla pořídit pravý (a vysněný) piknikový proutěný koš s nádobím, který když otevřete, najdete v něm skleničky na šampaňské, nerozbitné talíře a příbory. Letos se u mě zkrátka těšení na jarní radovánky objevilo o dost dřív, než jsem zvyklá a nic bych za to nedala, že za to může můj nejoblíbenější kalendář od Rifle Paper Co, který v únoru svým obrázkem takhle svádí.



Tak nám Francouzíci zase něco přichystali. Animovanou adaptaci kultovního Malého prince, která se má v kinech objevit v předvánočním čase letošního roku. Vidět tu "naši" knihu na filmovém plátně...mno, jsem na to opravdu zvědavá. A jak je to už mojí povahou dáno, nesejčkuju, neříkám, že to bude beztak průšvih zfilmovat malé princátko, ale naopak se moc těším. Už od teď. Tady je malá video ochutnávka v podobě traileru a podle zatím dostupných informací si můžeme zaznamenat do diářů "den Malého prince" růžovou pastelkou na 3. prosince. Ale do té doby toho ještě hodně, hodně zažijeme...;)


středa 7. ledna 2015

Jak si udělat nový rok šťastnější

Rozhodla jsem se, že...prostě že se budu mít hezky bez ohledu na okolnosti. Tý jo, říct tohle nahlas, to chtělo docela kuráž. ;) Tak třeba o letošních Vánocích. Nebyl sníh, lidi venku byli naprdnutí a stížnosti, že "letos zase chybí vánoční nálada" jsem slyšela ze všech stran a dokonce mi o svátcích ucho okupovaly řeči "jak je ten prosinec/život/svět hrozný nebo jak jsme my/stát/svět dopadli". Za takových okolností by bylo snadné podlehnout a nechat se smést lavinou nešťastenství a reptání, jenže to není nic pro mě. Ou nou. A tak mi ze sluchátek vyhrávali Jackson 5 v čele s malým Majklem, doma jsem měla všude rozvěšená světýlka, v hrnku blahodárné kakao, k snídani skořicové palačinky, po boku svého veselého muže a zimní čas nemohl být lepší...ano, bez ohledu na okolnosti. A bez ohledu na okolnosti, na okolí a společenská dogmata mám v úmyslu ve "vánoční" (rozumějte "dobré, slavnostní a vděčné") náladě pokračovat a užívat si každý den. Jaký si to uděláš, takový to totiž máš.

Jsem schopná si v obchodě (dlouho jsem si myslela, že to dělám ne-ná-pad-ně, ale prý ne) zatancovat, když z reproduktorů hrají nějaký super song, taky jsem schopná nadchnout se těmi nejbláznivějšími nápady, tužky brousím ořezávátkem ve tvaru růžového jednorožce, když prší, tak mi to vůbec neva, baví mě malovat prstem do sněhu a občas dost nečekaně změním směr. Možná si kvůli tomu někdo bude klepat na čelo (a mně to bude úplně jedno, protože s někým takovým bych kámoška stejně nikdy nebyla), ale taky se možná někdo přidá (to se mi stává naštěstí docela často). Prostě - jestli je něco podle mě opravdu nevhodné (doopravdické faux pas), tak je to být za každou cenu důležitý, dospělý a extra důstojný (auů). Jsme tu kvůli radosti (nemyslím u mě na blogu, i když to snad taky, ale v našich životech jsme proto, abychom se těšili a radovali se) a já mám v plánu to v tomhle směru letos docela rozjet - to je moje letošní předsevzetí numero uno. ;) Protože život má být jízda, má to být spontánní dobrodružství a zábava (štípněte mě, jestli se mejlim). I když stereotyp znamenající "smrádek a teplíčko" může někomu vyhovovat, já mám vážně o moc radši "čerstvý vzduch".

Takže žádné novoroční sliby typu "nekouřit, zhubnout, naučit se afrikánštinu". Moje hlavní letošní předsevzetí a úmysly mají jasnou podobu:

Řídit se tím, co říká diář
Diář od Kate Spade, který tu letos budete vídat, má jednu takovou libůstku. Jakmile skončí jeden měsíc a začíná nový, přijde Kate s nějakým nápadem či mottem, v jakém duchu by se následující popsané listy mohly nést. Lednové poslání "lose your head in the clouds" se mi náramně zamlouvá. To je přesně to, co mám v plánu udělat. Ztratit hlavu v oblacích, snít a nechat se trošku svést modrorůžovými oblaky, ze kterých teď v lednu bude asi občas ještě padat peří. Zkrátka kdyby se někdo v lednu ptal, kde jsem nechala hlavu, tak víte, kde ji hledat.


Napsat to na papír
Uzavřít starý rok a vejít s čistým štítem do toho nového (ještě lepšího) je lehčí, pokud to člověk "hodí na papír", tzv. zhodnotí. Koneckonců, lidi pořád něco hodnotí (nejradši bohužel jiné lidi), tak proč se nezaměřit na sebe, své vlastní úspěchy, loňské karamboly i letošní plány? Taková sebereflexe se hodí vždycky, na začátku nového roku se ale přímo nabízí a nastrkuje. Zrcadlo - anó, tak se tomu říká. Takže jsem letos zase vzala papír, pero, nalila si čistého vína (dvě...nebo tři decky) a sepsala upřímně a popravdě, jak to bylo a jak to bude, tedy - jak by to mohlo být. "Zrcadlo" jsem pak umístila na dobře viditelné místo, aby mi kdykoli připomnělo plánované změny. Když to všechno vidím černé na bílém, je snazší si uvědomit chyby a taky je snazší dělat racionální (i ty trochu bláznivé - na ty jsem expert) plány a hlavně je pak realizovat.

Otočit list v kalendáři a podívat se...
...podívat se, kam letos určitě zase pojedu. ;)


Dělat si snídaně do postele
Aspoň jednou nebo dvakrát do týdne. A neexistuje žádná doopravdická výmluva, proč by to nešlo. Jde to, pokud člověk chce. Jde to, pokud je v lednici aspoň jedno vajíčko a pokud má člověk aspoň trochu chuť se radovat ze života - a nejlepší je začít s tím hned ráno. Vlastně začít s tím hned teď.


Blbnout...víc
Měla jsem teď pár těžkých dnů ve společnosti krvežíznivé paní Migrény, kdy jsem nemohla dělat vůbec nic. Nic číst, nic psát, malovat, pracovat, vařit, radovat se, nemohla jsem se dívat na filmy, nikam jít ani si zpívat. A můj muž se o mě staral a utěšoval mě, že až mi bude (brrrrzy) dobře, že budeme zase blbnout. A to mi nemusel říkat dvakrát. To je totiž velká motivace pro nemocnou Vivi...že bude zase blbnout. To mě totiž baví ze všeho nejvíc. Ráda se směju, ráda říkám lidem hezké věci, ráda jen tak tancuju, ráda dělám skopičiny, ráda se usmívám u pitomých filmů a ráda cucám čtyři bonbóny najednou. Prostě když mi někdo slíbí, že se bude zase brzy blbnout, o to rychleji se uzdravím. Dokud se totiž blbne, tak se žije. Jinými slovy - nebrat sebe, ani ostatní a už vůbec ne problémy tak děslivánsky vážně, to je dobrý způsob, jak mít šťastnější rok.


Malá oslava každý den
Někdo by mohl říct, že "todle tedy rozhodně nejde, že na oslavování každého dne není čas, že na to není ani nálada, a že na to možná nejsou ani peníze". A někoho takového bych se hned zeptala, kdo mu slíbil, že bude žít věčně a kde se dá ta smlouva s ďáblem podepsat? Protože třeba mně nikdo víc životů neslíbil (ach jo), takže chci (je to moje milá povinnost) oslavovat každý den, a dobře vím, že to jde. Že i když někdy pracuju deset dvanáct hodin denně, a že i když se ke mně během dne občas seběhnou všechny nepříjemnosti, jaké si jen dovedu představit, že i když mě něco bolí (duše nebo ta zatracená hlava), přesto to není důvod k tomu mračit se na celý svět (a hlavně ne na ty nejbližší) a zahodit nepodařený den do koše, jakoby to byl nějaký bezcenný papír nebo složenka.

A navíc - i blbounkovské dny se dají vylepšit, i kdyby to mělo být "za pět minut dvanáct". Nemusí být u toho zrovna pravé francouzské šampaňské a jahody (ostatně, teď v zimě stejně nemají žádnou chuť), ale zkrátka malá oslava dne může představovat cokoli, co člověku dělá hezky - hrnek s pomerančovým čajem, krásná knížka od Vánoc, přitulení se, kino, dobrá muzika (vždyť víte, co umí oblíbený song udělat s náladou a jak člověk díky němu chytne červeň do tváří) nebo horká vana. Prostě cokoli, díky čemu si jeden uvědomí, že každý den je vzácnost. Lidi si často začnou života vážit, až když se jim stane něco zlého (takových už jsem viděla až moc), takže vím, že mnohem lepší a rozumnější je vážit si ho teď - teď, kdy nám je v podstatě dobře a kdy nás maximálně tak občas "pálí dobré bydlo". Je to přece náš život! A je jenom jeden. Jedinečný.

Tak ať je ten náš nový rok báječný, odvážný a plný zážitků - prostě přesně takový, jaký si ho uděláme.




PS: na závěr tu mám pro vás malý bonus - něco důležitého a milého, čemu určitě stojí za to věnovat dvacet minut svého času - film Motýlí cirkus, který si tu teď můžete rovnou pustit. Jeho hlavnímu hrdinovi (Nick Vujicic) sice chybí horní a dolní packy, ale srdce má přesně, ale úplně přesně tam, kde má být, což ukázal i ve své knížce Život bez hranic, která je skvělá a hodně inspirující. Tak tedy - stiskněte "play", rozbalte oříškové karamely a užijte si tenhle film, ať už ho znáte nebo ho právě teď uvidíte poprvé.



úterý 30. prosince 2014

Co jsem dostala k Vánocům aneb doteď tomu nevěřím

Když se mě někdo (v prosinci) zeptá, "v co věřím", neříkám, že věřím ve vyšší moc, v sebe samu ani si se všeříkajícím a důstojným pohledem neudělám rukou křížek přes prsa. Odpovídám prostě a jednoduše - že totiž věřím v Ježíška i v Santu. Že se mi líbí italský dárečník Babbo Natale, a že má u mě dveře otevřené i francouzský Petit Jesus. Se zatajeným dechem vyhlížím z okna, jestli už nejde německý Christkind, a že ke mně může přijít i švédský Tomte, to ví každý vrabčák na střeše. Zkrátka netroufám si jakoukoli kouzelnou bytost zneuctít svou nevírou. Ano, jsem kosmopolita (hlavně o Vánocích), protože a poněvadž se mi hódně líbí balíčky ovázané mašlí...

A že se mi má víra a důvěřivost ve všechny celosvětové dárkonosiče vyplácí, to se ukázalo pod letošním nazdobeným stromečkem. Doteď nemůžu uvěřit, že jsem fakt byla tak hodná. Ale ona ta bohatá nadílka bude dána spíš tím, že je hodné moje okolí (a vy), a taky že dárkonosiči zřejmě nepřikládali příliš velkou váhu mému celoročnímu zlobení a hříšničení, což musím opravdu ocenit (soustředit se jen na to dobré a hříchy odpouštět, v tom bychom si mohli vzít od Ježíška i Christkinda příklad).

Vánoční nadílka byla tedy tak krásná, že jsem se nejmíň desetkrát zatočila v kole samým štěstím, a to se ví, že se mi z toho pořádně zamotala hlava - z čeho konkrétně, na to se teď spolu mrkneme.



Když se setmělo, přišla první nadílka. Už v pondělí 22. prosince. Moje Vánoce totiž mají spoustu etap, docela dost setkávaček a návštěv a tím taky dost štědrých dnů a večerů (dobře zařízeno).


Máme (já i můj muž) senzační rodiče. Jsou úžasně důvtipní, protože umí s vánočními šiřiteli radosti (Ježíšek, Tomte, Santa,...no vždyť víte) domluvit samé krásné dárky. Vybrala jsem jich na fotku aspoň pár. Káva z pravého retro koloniálu, vánoční kosmetika (miluju tyhle limitky), svícen, sud zrnkové kávy (bude hned pryč), nějaký ten mok pro dobrou náladu od barona Hildprandta, nová kabelka (mňam), voňavka Nike (v mých barvách), útloučká soška víly Andělky, hrneček (na kosmetické štětce). A tak dál, rodičovský Ježíšek nadělil zkrátka všechno, co jsem si přál. ;)


Etažér na cukroví byl ještě dodatečný dárek od mojí mamky, která mi ho zapomněla dát k svátku. A co se zapomene ve svátek, to se pod stromečkem jako když najde. Jen jedinou vadu můj nový etažér má - cukroví (hlavně vanilkové rohlíčky) z něj ubývá až příliš rychle.


Když dostanete od kamarádky Šárky nádhernou Eiffelovku, karamelovou kávu, vázu ve tvaru kolouška (můj bože), brejličky, tužku s "Mikymauzem", vlastnoručně vyrobenou brož, která vypadá jako Minnie (na fotce není, ale na kabátě už dělá vesele parádu), svíčku, která voní jako kafe (tý jo), a přitom jste bláznivý milovník Paříže, bez kávy nedáte ani ránu, máte slabost pro roztomilé tužky a brože a koloušky zbožňujete tak, jak jen se koloušci zbožňovat dají, máte pocit, že jste obdrželi dokonalé vánoční dárky. A není to jen pocit.


Když dostanete od vánoční Aničky krabici, která je ovázaná saténovými mašlemi, uvnitř se o slovo hlásí bio lahůdky (peeling&maska a čistící houba ve tvaru srdce One Love Organics z Beautyville), pruhovaná lízátková hůlka a perníčky ve vašich barvách (růžová a mintová), máte pocit, že se všechno dobro světa spiklo, aby vám udělalo radost. A není to jen pocit.


Můj ty světe pacholete, dárky od mojí najlepší priatělky zo Slovenska a z Vrecka - Lusynky - vypadají, jako kdyby vyloupila celou pohádkovou říši a k tomu všechna papírnictví na zeměkouli. Pokud se vám bude zdát, že to neuvěřitelně bláznivě přehnala, že mi nadělila dárků (a to nejsou na fotce ještě úplně všechny) na minimálně 50 Vánoc dopředu, tak jen sklopím oči a budu s vámi muset s červenými tvářemi souhlasit. Ale víte...jenže...já to zbožňujůůů a milujůůů a jsem šíleně, o překot a moooc nadšená z každičké veličkosti a maličkosti, které mi Lusynka nadělila. 

Tak třeba - červené bačkůrky s bambulema, vánoční nálepky (vlastně nálepšišky úplně všeho druhu, jaké jen existují), zimní konfety do vany, notýsky, krabičky s poklady, magnetické zrcátko, krém na ruce s jelínkem, růžové ponožky s plameňáky, nejpěknější rtěnka, sbírka ubrousků, barevné fazolky do vany, které se hodí do teplé vody a pak se čeká, až se rozvinou do kouzelných tvarů (na obalu je napsáno, že je to prý skvělá podívaná i pro rodiče, ale já nevím, no, jsem přece jen pár let zvyklá koupat se bez jejich dohledu...ještě to budu muset promyslet), razítko ve tvaru Polaroidu, kapesníčky se soby, kteří se pusinkují (ou jéé), tužka s jednorožcem a ještě koukejte na ten označovač klíčů a washi pásky na dalších fotkách (tý brďo).


Každá věc, každý dárek by si zasloužil samostatnou fotku stejně jako tenhle zimní ptačůdkovský označovač klíčů, ale když těch dárků je 1152 a můj starý foťák už taky nemá takový tah, jaký měl zamlada...


A velmi osobní washi páska. Vidíte, kde udělala na krabičce Lusynka ty šipky? Mno, tak to jsem jako já...Vivi. ;)


Anetčina kouzelná růžová krabice...Když byla ještě zavřená, už jsem tušila, že se v ní budou skrývat doopravdické poklady pokladovité. Chytrá jsem a to moc, protože moje tušení se potvrdilo - v růžové krabici byl totiž odličovač očí theBalm, o kterém tu určitě ještě uslyšíte a nejkrááásnější zimní kočičkový Steamcrem - už jsem vám tu o něm básnila jako o objevu minulého roku a básním o něm dál. Tomu se říká láska, víte?!


Moje věrná čtenářka Bettynka mi kromě všech možných kosmetických laskomin věnovala taky koně. Téda, nečekala jsem to a přiznávám se, že doteď úplně jednoznačně nevím, jestli mu to jmelí a paprika, kterými ho krmím, chutnají, ale každopádně je to skvělý kůň - bytelný, roztomilý a umí rychle jezdit (však má taky pěkně vyřezaná kolečka). A jmenuje se Kizmír. Pro přátele Kizmírek.


Ó, tenhle něžný dárek od Petry se u mě zabydlel tak rychle, jakoby ke mně patřil odjakživa. Květinová brož vypadá křehce a něžně, a nikdy bych nečekala, že v klasické velké modré plechovce od Nivey (super originál balení) na mě bude čekat právě ona. Na bílý kabátek, do sněhové pohádky...Ó ano!


Překvápko od Zuzky a její hrošíkovské rodiny. Magnetka s pravým Francouzem (o la lá, ty kocoure jeden) a levandulové bonbóny přímo z "Provence" - báječný francouzsko-sladký dárek, o jakém jsem "sněla" (každý přece sní o tom, že v jednom z balíčků najde levandulové bonbóny a pařížského kocourka, no ne?).


Terezka mi po vánočním pošťákovi předala nejenom krásný dopis orazítkovaný pařížskými motivy a nezbytné růžové nálepšišky, ale taky andílka pro štěstí a..."kousek lásky". A takový kousek lásky, ten se tedy rozhodně neodmítá, ten se totiž hodí a vítá s otevřenou náručí. :-*


Mám muže, trala la la la, je to muž moc hezký, trala la la la, je taky děsně milý, tralala a nosí nejlepšejší dárky ze všech mužů na světě, tralalalala. Pardon, nechala jsem se trochu unést, ale tuhle písničku, kterou jsem sama složila (hudbu i text) ne a ne dostat z hlavy. ;) 

No prostě, nebudu to protahovat, ale můj muž (to je ten, co je tak hezký a hrozně milý) mi nadělil dárky mých snů. Retro telefon s doopravdickým (kouzelným) sluchátkem, na který se připojí chytrý telefon, takže škodlivé telefonozáření je daleko předaleko a navíc si teď (konečně) při telefonování připadám jako holka z 50. let se srdíčkovýma podkolenkama, růžovýma natáčkama ve vlasech a červenou rtěnkou na puse. A pak vytoužený a (nejúžasnější) diář od Kate Spade (pane bože, pane bože) - Kate Spade je moje největší oblíbenkyně (hned po kolouškách, francouzském šampáňu a sladkých mandlích v čokoládě). Taky mi můj Džordž nadělil velikánskou knížku Tory Burch In color, o které jsem dlouho "sněla" a taky knížku "Places to go, people to see" od Kate Spade (že ji miluju, to už víte) a to je ta nejkrásnější knížka na světě a pak ještě "travel" kalendář od Anny Bond (jestli ji neznáte, tak hlásím, že ta dívka umí s barvičkama neskutečně milé věci).


A taky mi můj muž dal tenhle hrneček....úúú!


A já mu za to všechno namalovala obrovitánské srdce do sněhu. Tak a tomu se říká, prosím pěkně, láska. ;)
Chci všem moc poděkovat za vaše zlaté komentáře, dárky, e-maily, pohlednice, přání a dopisy, které mi od vás - mých bájožůžo čtenářů a přátel - přišly, a i když se tu dneska neobjevily všechny (už mě bolí za krkem, víte?), jsem ze všech úplně stejně nadšená a šťastná. Pokaždé, když jsem od vás něco obdržela (ať už jednu řádku v komentáři, ručně psaný dopis nebo balíček), zatancovala jsem si krátký Tanec štěstí (to se několikrát zatočíte v kole, pravou ruku dáte na levou nohu, levou nohu na pravé ucho, levým uchem se dotknete pravého kotníku a můžete při tom i zpívat). Jsem tak ráda, že...ale vždyť vy to víte, prostě že tu jste...Vánoce (a nejen ty) s váma jsou parádní a já vám moc děkuju - i vám, kteří "ani nedutáte", ale jste tu, chodíte sem a čtete, prohlížíte a třeba se občas trochu usmíváte pod fousky. Všem vám patří, jak já říkám, vobejmutí. ;)


neděle 21. prosince 2014

Jak to vypadá u mě doma...o Vánocích

Myslím, že je ten pravý čas vás pozvat (vlastně už tradičně) na vánoční návštěvu ke mně domů. Napřed nakoukneme do obýváku a potom do mé pracovny, které bych měla spíš říkat holčičí pokojík, já vím. Cukroví je napečeno (mamka zlatá mi zase vytrhla trn z paty), dárky zabaleny (věděli jste, že když se vám dostane lepící páska do vlasů, musíte si ustřihnout celý pramen?), vanilkové svíčky rozmístěny na všech možných i na těch nejnemožnějších místech, jehličnaté větve a větvičky koukají z každé vázy a moje jelínkovito-koloušková závislost se zase projevila v plné parádě. 

Za chvilku odjíždím do práce a pak za prvními vánočními návštěvami, proto vás u mě doma nechávám samotné. Jste moji, takže se chovejte opravdu jako doma. Určitě jste ke mně na návštěvu nepřišli s prázdnou...donesené vánoční dárky nechte, prosím, rovnou pod stromečkem a krabice s cukrovím (nejradši mám vanilkové rohlíčky a takové ty ořechy plněné máslovočokoládovou náplní), nechávejte v kuchyni...děkujů. A na konci návštěvy mám pro vás malé překvapení - otevřela jsem deník, který jsem si psala jako mrňous mrňavý, takže si můžete přečíst můj tajný štědrodenní zápisek. Mějte se u mě (i kdekoli jinde) krásně a teď už pojďte dál.












Deníčkovým zápiskem ze Štědrého dne, z doby, kdy mi bylo 7 let, se s vámi loučím. Pamatuju si přesně na ty Vánoce, kdy jsem tyhle deníčkové řádky psala. Byla jsem tak bezvýhradně šťastná, veselá a spokojená, ale nechtělo se mi nic zapisovat do deníčku, protože jsem měla plné ruce práce - bylo potřeba si hrát s černovlasou panenkou, s modrým mončičákem a číst si Brouka Pytlíka; byl to opravdu nejkrásnější den. ;)  

Z celého srdce vám proto přeju, abyste aspoň na chviličku zažili to tajemné rozechvění a radost, které nás provázely Vánocemi, když jsme byli malí. Přeju vám, aby se vám splnilo o Vánocích všechno, o čem jste "sněli" (ať už je to zdraví všech, milá rodinná a přátelská setkání, plné talíře cukroví nebo vodovky, které "mněli" dokonce 24 barev). Přeju Vám, aby nejenom o Vánocích, ale nikdy nezvítězily starosti nad radostí ze života, a dospělácká vráska na čele aby nikdy neměla přednost před vaším úsměvem. Prožila jsem s vámi moc hezký rok. Byli jste milí, rozesmívali jste mě, těšili a radovali se se mnou a dávali jste mi pocit, že i v internetové džungli může být bezpečno a milo. Jste kámošíci. Děkuju a přeju vám pohádkové Vánoce a stejně takový i příští rok.  
Vaše Vivi