úterý 25. srpna 2015

Sešit na úžasné zápisky...už ho máte?

Budu mít své vlastní papírnictví. Jednou. Bude to tam vonět bloky, diáři, knížkama a jahodovýma gumama, které vygumujou každou chybu a starost. Tolik samolepek, japonských propisek a sešítků s vyšívanýma deskama jste ještě neviděli. A každýmu zákazníkovi snesu modrý z nebe a udělám mu pomyšlení (nebo aspoň horkou čokoládu). I tam budu nosit svůj neučesaný drdol a za uchem žvejkačkovou cigaretu. A taky tam určitě budu prodávat sešit "Na úžasnosti".

Cožepakto? Že nevíte, na co takový sešit je, a že nevíte, co si do něj psát?  Tak to vás ráda vyvedu z neznáma. Sešit Na úžasnosti je totiž jeden z nejdůležitějších sešitů, jaký si jen umím představit. Můžete mít sto bločků, kam si píšete poznámky, recepty nebo texty písniček, ale pokud nemáte speciální sešit Na úžasnosti, promiňte mi tu drsnost, ale tak jste...jste prostě vyloženě bez úžasného sešitu. A to je škoda, to se musí napravit.

Pojďte si dneska trochu hrát, pojďte se odreagovat, pojďte nebrat všechno (nebo nic) vážně, pojďte dát dohromady to, co máte rádi a co vám rozzáří vočíčka a pojďte si vyrobit sešit na úžasné zápisky. Pustit se do toho můžeme buď hned nebo okamžitě, záleží na vás.



Tak to je on. Pravý sešit Na úžasnosti, kterému je nejlíp ve společnosti zápisníků od Happy Jackson, deko pásek, pohyblivých propisek a mého diáře. A taky je mu dobře ve společnosti hravých lidí. Myslim si, vlastně jsem o tom přímo přesvědčená, že tenhle sešit upotřebí úplně každý (teda každý, kdo má k úžasnostem sklony). Mládě, stáře, střední věk, kluk, holka, blond, bruneta, ateista, věrozvěst, popelář, věděc, matka i Katka. Prostě úplně každý, komu se zdá, že je kolem něj spousta skvělých věcí, myšlenek, radostí a jak já zkrátka jedním slovem říkám - úžasností.


Teď vám v několika bodech ukážu, co všechno budete pro vytvoření sešitu na úžasnosti potřebovat:

1. Na vyzdobení desek: fantazii. Fantazie je to jediné, bez čeho se neobejdete. A i ti, co si myslí, že žádnou fantazii nemají, tak jí maj, stoprocentně, věřte mi. No a budou se hodit i samolepky a všelijaká další lepítka, oblíbený pohled, obrázek nebo fotka, washi pásky, ozdobné provázky a fixy.


2. Rozhodně musíte mít po ruce taky hrnek kafe a kostičkovaný sešit (úplně prázdný a pokud možno tlustý). Ten můj je z Levných knih za 9,-. A proč by to měl být kostičkovaný sešit? Protože kostičky jsou nejlepší. Odpověď zní někdy až takhle jednoduše.


3. V neposlední řadě budete potřebovat miliony malých úžasností, které si do sešitu budete lepit. Myslím tím všechno, co vás baví, těší, zajímá, nebo co vám připadá krásné, vtipné nebo roztomilé. Obrázky, fotky z koncertů, výstřižky z novin a časopisů, papírky od sušenek, které byly tak dobré, že na ně nikdy nechcete zapomenout, samolepky z pouti...prostě cokoliv, co je podle vás úžasné, by ve vašem sešitu nemělo chybět. 


4. Poslední věc je taková malá "vychytávka", kterou vylepšuju nejen sešity, ale i diáře a občas knížky. Růžová obálka. Neptejte se mě, proč růžová, ale prostě musí být růžová. To je podobný jako to, že sešit musí mít kostičky. ;) Růžovou obálku připevním pomocí washi pásky (případně lepidla) na vnitřní desky sešitu a ukládám do ní malá tajemství, poštovní známky nebo obrázky, které si chci do sešitu brzy nalepit. 

Popsaných sešitů Na úžasnosti mám doma už šest a teď se spolu do jednoho z nich mrknem:


Jak vidíte, u mě najdou uplatnění úžasnosti všeho druhu; je to takový svět bez hranic. Od polaroidových fotek, samolepek z festivalů, přes roztomilé sprosťárničky (ale fakt jenom ty roztomilé), až po japonskou keramiku a Keanu Reevese (ten nebude v mých sešitech na úžasnosti chybět nikdy). A to všechno "vyšperkované" fosforovýma fixama, obtisky pusy a mýma barevnýma malůvkama.


Jéje, na tohle nesmím zapomenout. Filmy. V mém sešitě Na úžasnosti je totiž speciální "sekce", kam lepím obrázky a fotky z filmů. Teda z úžasných filmů, to se ví. Nejlepší je s takovou spešl sekcí začít uprostřed sešitu (takové klasické a přímočaré oddělení). Dřív jsem si psala i stručné obsahy filmů, jména herců, scénáristů a režisérů, ale na to mám dneska ČSFD. Takže v sešitě stačí mít z filmu, na který nechci zapomenout, jen pár malých připomínek (fotka, název nebo třeba rok). Když se tak dívám na dvoustránku, kterou jsem vám ze sešitu (náhodně) vyfotila, asi už teď nemá cenu zapírat, že mám slabost pro filmy s tématikou "první láska". Nejspíš jsem na prvolásky tolik zatížená proto, že jsem prožila krásnou a intenzivní první lásku a s tim klukem kudrnatým, se kterým jsme se do sebe tehdy tak zbláznili, jsem šťastná doteď (a tyhle filmy mi to všechno nejspíš pěkně připomínají). ;)


Ráda si do sešitu maluju i nápady na tvoření, takže třeba růžový hrnek "Happy day" jsem si dlouho chtěla vyrobit, až se mi to před týdnem konečně podařilo a teď si do něj dělám spokojeně ranní kafe. A rozhodně je v mém úžo sešitě místo i na citáty, obaly od žvejk, je tam místo i pro Tahiťanky, tuzexové panenky, pro Amy Winehouse a brejle ve tvaru srdíček. Je to totiž tlustý sešit. Vlastně čím dál tím tlustější. A čím tlustější je, toho si prosím račte všimnout, tím víc úžasností obsahuje.


Tak co bych teď ještě měla dodat? Určitě přání, ať si vyrobíte ty nejtlustší a nejúžasnější sešity. A pošlete mi pak, prosím, fotky nebo blogodkazy, ať se můžu na vaše sešity taky podívat. Čím víc se vás totiž mým sešitem plným mrňavých úžasností inspiruje, tím víc jich na světě bude a tím líp. Protože jak jste určitě poznali, tohle není jen tak obyčejný sešit. Tohle je šťastný sešit pro odreagování. Symbolizuje umění vidět kolem sebe radost, vidět kolem sebe spoustu maličkostí, mít pro ně pořád oči otevřené, nechat se jimi (aspoň občas) unést a být díky tomu třeba zas o kousek veselejší...

Vivi podpis

úterý 18. srpna 2015

7 věcí

Tentokrát zas zabrousíme do radostných vod a vytáhneme z rozdivočelých vln sedm ryb, čili sedm věcí, které mi v poslední době rozzářily oči. Nebudu vám lhát - vylovila jsem letos v létě z vody i plno děravých hrnců a žraločích bot, ale rozhodla jsem se, že trable, strachy a nesnáze patří (aspoň prozatím) do popelnice s těžkým železným víkem, tak jsem je tam všechny naházela a na to víko jsem si sedla. Proto se tu teď spolu můžeme nerušeně věnovat jen samým příjemnostem. Jde se na to. ;)


1.
Nejhezčí a nejbarevnější elpíčka, jaká jsem si letos o prázdninách pořídila. A kdyby někoho z vás napadlo, že si snad pořizuju desky jenom kvůli pěkným obalům, tak to bych se musela asi začervenat a šla bych vyhrabat nějakou tu Symfonii Mozartovu.


2.
Jedna kamarádka mi poslala obálku s dopisem a s dost rozkošným obrázkem, ke kterému mi připsala: "tady máš jednu oplácanou pin-up girl na tvou obývákovou zeď, tam vedle fotky od Helmuta Newtona, nad ten zlatý ananas". Moc lidí mi nemůže mluvit do toho, jak to mám v bytě uspořádáno, ale pravda je taková, že obrázek oplácané pin-up girl mi teď visí v obýváku na zdi, hned vedle fotky od Helmuta Newtona, nad tím zlatým ananasem. A je to. 


3.
Když taťkovi umřel před pár týdny jeho psík Kuba, tak se to nemohlo nechat jen tak. Teda mohlo by se to nechat jen tak, kdyby mi taťka pořád nevolal, kdyby nebyl smutnej a kdyby se pořád neptal, jestli náhodou na internetu někdo neprodává pejska, který by byl jako Kuba...No, někdo tam náhodou jednoho takového pejska prodával. Takže taťka je už zase vesel a spokojen, protože má Míšu. A blejská se mezi nima na jedno velký přátelství...


4.
Vím, že bych si mohla koupit normální šperkovnici a tam odkládat svoje korále, ale když já to mám radši jinak. Třeba tak, že mám teď Johnnyho. Johnny je bílý jednorožec, respektive můj nový talířek na šperky. Johnny je taky tak trochu tanečník. A když mu sáhnete na zlatý roh, můžete si něco přát (tak já si přeju třeba: "náhrdelník z diamantů, Johnny").


5.
Knížky patří mezi moje největší vášně a často mám rozečteno víc kousků najednou: Everyone Loves Paris je nádherná knížka plná obrázků Paříže (někdy vám ji snad ukážu podrobně), k Eleanor & Park se vracím už potřetí (je to taková svůdná kombinace knižního vtipu a první lásky), Kde se touláš, Bernadetto je už prakticky klasika (aspoň v mojí knihovně určitě) a extra podrobný Průvodce Římem je literatura, kterou teď vyloženě potřebuju přelouskat (možná jste si všimli, že jsem v létě zatím ještě nebyla na pořádné dovolené, ale v poslední době cítím, že všechny cesty, i ta má, vedou do Říma)...


 6.
Ach, Woody Woody Woody! Woody Allen je zlato a já jsem (a vždycky budu) jeho věrná diva(čka), takže když jsem si před pár dny konečně sehnala dvoudílný dokument "Woody Allen: A Documentary" o jeho životě a filmech, upekla jsem si k němu slaný koláč a dívala jsem se a smála se a ujišťovala obrazovku, že budu Woodyho vždycky milovat...no zkrátka pokud taky máte jeho plakát nad psacím stolem a viděli jste už 25x Annie Hall, tak tenhle dokument musíte shlídnout.


7.
Na závěr jsem si nechala něco voňavého. Už asi víte, že jsem velká fanouška organické kosmetiky One Love Organics (podrobnou recenzi jste si mohli přečíst v článku Kosmetika stvořená pro lásku). Čistící jílová houbička ve tvaru srdce, rozjasňující sérum nebo bezvodý balzám krásy...to jsou moje oblíbené lahůdky, se kterýma si doma dělám takové malé domácí lázně. Proto mi nedávno udělalo radost, že už má kosmetika One Love Organics svoje vlastní internetové království Oneloveorganics.cz, kde jsou všechny ty voňavé bio lahvičky a kelímky pěkně pohromadě (navíc s poštovným zdarma a s 15% slevou při zaregistrování), a taky jsou tam články a recenze, takže pro "organické fanoušky" (stávající i budoucí) bezva místo pro život. ;)


Tak jsme tu dneska měli kosmetiku, muziku, filmy, knížky, pejska i jednorožce a zase jsme si připomněli, že radosti se dají hledat a hlavně najít úplně všude. A víte co? Já jdu zas objevovat další, ať je tu pořád o čem psát. :)

Vivi podpis

úterý 4. srpna 2015

Nejkrásnější francouzský parfém aneb takhle voní Paříž

Neočekávaně a překvapivě – tak jsem objevila svůj nový parfém, který je pro mě tou nejhezčí francouzskou vůní z celé mojí sbírky. Je hřejivě klidný i hravě divoký, mírumilovně ukázněný, ale i drze odvážný. Kdo mě zná, chápe, že si mě tyhle jeho vlastnosti nutně musely získat.

To jsem si takhle jednoho hodně pozdního večera sedla k počítači, že si na Elninu dokoupím zásoby francouzské kosmetiky Nuxe. Hodila jsem si do košíku oblíbený balzám na rty, noční krém, absolutně nezbytnou a bezkonkurenční rozmarýnovou pleťovou vodu a olejíčky, prostě klasiku, kterou kupuju pořád dokola už spoustu let, a která pro mě představuje takové malé a nepostradatelné pařížské rozmazlování.

Už už jsem to málem všechno odklikala a šla spokojeně spát, když tu najednou vidím v Nuxe nabídce parfémovou novinku - Nuxe Prodigieux Le Parfum. Cože že? Fakt? Konečně je na trhu parfém od Nuxe? Co já se po něm natoužila a kolik času jsem proklečela na fazolích a modlila se k francouzskému (nemilosrdnému) nuxovému božstvu, aby ho začalo vyrábět! A teď moje snaha, píle a klečení konečně přinesly plody. Parfém je na světě a k dostání i u nás. Tak jsem si ho během dvou vteřin koupila a...tu noc se mi o něm zdálo.



Když mi ho pak druhý den odpoledne pošťák přispěchal předat, byla jsem už předzamilovaná. A to jsem ještě netušila, že voňavka Nuxe Prodigieux nebude vonět jako parfém, ale jako směs mých malých lásek, požitků a zážitků.

Je to zvláštní, že tohle dokáže vůně, ale když si ráno vezmu pruhovaný tričko, kafe v termohrnku s Karlem Lagerfeldem, sladkou tyčinku a vyrazím do ulic navoněná zlatem od Nuxe, najednou se mi zdá všechno trochu lepší. A hezčí. Najednou jsem si úplně jistá, že mě jen tak něco nerozhází, a že mě čeká den, který bude stát za to. Možná je to tím, že mi toho tenhle francouzský parfém tolik evokuje. Co třeba? Tak třeba mi připomíná...


připomíná mi, jak voní mrňavá pařížská bistra, kam si jde člověk po krátké noci zhltnout čokoládový croissant a vypít café au lait

připomíná mi dny, kdy sluníčko mazlivě hřeje, vzduch se natřásá letní radostí a vítr rozčileným holkám nadzvedává lehoučké hedvábné šaty

připomíná mi mandarinky koupené u laškujícího pouličního prodavače, které i přes kůru provoní celou ulici

připomíná mi, že nejlepší je (v životě i u parfému) správně namíchaná ďábelskost a nevinnost

připomíná mi zlatohnědou kašmírovou deku a vychlazené beaujolais

připomíná mi pistáciové karamely máčené v medu

připomíná mi pomalou (ale mně se tenkrát zdála ukrutně rychlá) jízdu na kolotoči na Montmartru

připomíná mi den, kdy jsme leželi na dece v parku u Ajfelovky, mazali se opalovákem, jedli nanuky, pili růžovou a levandulovou limonádu, a přemýšleli, za kolik životů by se dalo našetřit na malý bohémský byt v Paříži

připomíná mi film Láska na polštáři


připomíná mi, že namalovat jednorožce je stejně lehké jako na něj věřit

připomíná mi mou první návštěvu Paříže, kdy jsem objevila v jedné navoněné lékárně značku Nuxe a (šťastně) jsem tam bouchla celé tehdejší cestovní kapesné

zkrátka vůně Nuxe Prodigieux Le Parfum mi připomíná, že takhle voní Paříž...a teď tak voním i já ;)

Vivi podpis

neděle 2. srpna 2015

(Ne)všední (ne)zbytnosti 2

Máme tu začátek týdne a k novému týdnu se hodí nový článek. A protože je hic jak v hotelu Ritz, a většina z nás sotva dýše, čte a píše, nebude to dneska nic dlouhého. Dáme si zas takovou rychlovku, kterou navážu na (ne)všední (ne)zbytnosti č. 1. Takže bez čeho se zrovna teď ne a ne a neobejdu?




1. Pohled z antikvariátu, na kterém Brižit hraje na kytaru (zarámovat a pověsit nad postel!)

2. Prskací žvejkačky Pop Candy, které dovedou jednoho pěkně rozdovádět. Nejlepší je, když je horká letní noc, ve městě je pouť, já si nesu plnou náruč z lásky vystřelených papírových růží (obvykle dvě nebo tři) a do pusy si sypu prskací žvejky (dají se taky vystřelit ve střelnici, ale visí asi na deseti špejlích, takže v krámu vyjdou asi o tři stovky levnějš). ;)

3. Karl Lagerfeld a jeho parfém Women. Letní, lehký, nevtíravý. V přeplněné tramvaji ho někdy nenápadně stříkám na vybrané spolucestující. Na co si ale teď od mého oblíbeného Karlíka brousím zuby, tak to je jeho fungl nová vůně Karl Lagerfeld Paradise Bay, která má vonět jako tropický ráj, bělostné pláže a poklidné zátoky...mmm.

4. Zlaté mini sluchátko ze Zootu, které mi při mých dlouhých telefonních hovorech šetří ucho. Jednoduše se připojí k chytrotelefonu a pak se přes něj volá, skajpuje nebo třeba poslouchá mjůzik.

5. Multifunkční zázračný olej Nuxe - asi moje nejnepostradatelnější věc, se kterou jsem letos oslavila 10. balení (umím být věrná). Každé balení mi vydrží zhruba půl roku a to ho pravidelně používám na pleť i na vlasy. A pro fajnšmekry je naprosto skvělá vyletněná rozjasňující třpytivá verze (s ní okamžitě zapomínám na to, že existují nějaké mejkapy nebo bronzery).

6. Bílá čokoláda s lentilkama = moje dnešní (geniální) svačina.

Tak ať žijou (ne)všední (ne)zbytnosti! ;)

Vivi podpis

čtvrtek 30. července 2015

Co je v mé kosmetické taštičce

Jak jsme tu tak spolu nedávno zvědavě podrobovali detailnímu průzkumu mou tašku a podrobně jsme omrkli všechno, co nosím v kabelce, napadlo mě, že nakukování ještě rozšířím o jednu "holčičárnu" a vysypu na vás svou mexickou kosmetickou taštičku. Ta má sice za sebou silný otřes, protože jsem ji v rámci červencového "jarního" úklidu před pár dny oprášila, očistila a hlavně pořádně zredukovala, ale vzpamatovala se z toho rychle a teď je ráda, že ukrývá jen to, co opravdu využiju.

Všechno, co bylo ukoptěné, prošlé nebo nepoužívané letělo z okna na jednu nepříjemnou sousedku a v taštičce tak zůstaly jen moje srdcovky, ke kterým se denně skláním s prosbou (po probdělé noci spíš s úpěnlivou žádostí), aby mi pomohly dát se do kupy a trochu se "zhezčit" a zkulturnit.



Ke svému údivu jsem zjistila, že jsem svoje patlátka zredukovala na třetinu. Ó! Najednou byla moje do té doby naducaná kosmetická taštička až moc lehká a útlá, takže jsem ji bez dlouhého přemýšlení doplnila o pár božských novinek, o které se s váma v dnešním článku podělím.


Tak to je všechno, co (teď) potřebuju. Jsou to mé líčící "topky" a nejosvědčenější produkty, ke kterým se pořád vracím (kromě posledních dvou, to jsou novátka): (zleva) rozjasňovač Mary-Lou Manizer, růžovozelená řasenka Great Lash, konturovací tužky Koh-i-Noor, tekutý korektor Affinitone, banánový korektor Skin food, tekuté oční linky Schwing, make-up Rimmel Match Perfection, zlaté ptačí nůžky, sponky, kleštičky na řasy, štětce, tvářenka Hot Mama, neviditelný pudr Sexy Mama, rtěnka Clinique (odstín Chocolate Ice), multifunkční paletka Hawaii a bronzer Balm Desert. 

Marná snaha, jak vidíte, většinu mého nejoblíbenějšího líčícího arzenálu tvoří kousky od americké kultovky theBalm; asi už mi nikdo neodpáře (krásnou a slastnou) závislost, kterou jsem si na ní vypěstovala. Ale myslím, že není vůbec čemu se divit - ty její zábavné a nekonvenční obaly, vtipné názvy a fungující výrobky prostě nejde nemilovat. A když připočtu absenci parabenů a netestování na zvířatech, je jasná věc, proč u mě značka theBalm na poli dekorativní kosmetiky vyhrála na plné čáře. Takže i novinky, které do mé taštičky letošní léto zapluly, patří mezi thebalmové poklady a já jsem z nich...no zas unešená.


A nejenom unešená, ale taky poblázněná a srdce mi bije na poplach. Za moment totiž vyrážíme do Kalifornie...jo jo, vy a já. S touhle multifunkční paletkou Autobalm California, která vypadá jako kalifornský řidičský průkaz, můžeme projet každý kalifornský kout a ještě přitom budeme výborně vypadat.  

Paletka má totiž všechno, co mít má a co je potřeba k bleskovému líčení: přirozená a jemná meruňková tvářenka, narůžovělý rozjasňovač (na lícní kosti pro "čerstvý" vzhled a do vnitřního koutku oka pro jiskru a šmrnc), matný hnědý stín (báječný i na zvýraznění obočí) a tmavě hnědý třpytivý stín (ideální pro výraznější líčení a stínování). Paletka je malá, roztomilá a krásně se vejde do kabelky i do kapsy, a jisté je, že moje kosmetická sbírka nemohla být úplná a spokojená, dokud se v ní paletka Autobalm California neusadila.


A kudy to přes Kalifornii vezmeme zpátky do Evropy? Já bych jela asi zkratkou přes Hawaii. Tak si držte klobouky, jezdím dost rychle. Rychle, ale bezpečně, nebujte. Navíc i pro brázdění rozpálených havajských končin mám potřebné řidičské oprávnění. Multifunkční paletka Autobalm Hawaii theBalm totiž vypadá jako pravý havajský řidičský průkaz, obsahuje decentní růžovou tvářenku, krémovězlatavý rozjasňovač a 2 oční stíny (ten tmavý vpravo je ideální i na oční linky) a je důkazem, že krása a zábava se vedou u theBalm pevně za ruce.


Ujeli jsme už bezpočet kilometrů a začínám být za tím volantem docela unavená (jet do Čech z Kalifornie přes Havaj, to teda není úplně nejrychlejší), takže navrhuju zastavit a odpočinout si. Viděla bych to na nějaký exkluzivní hotýlek s velkým bazénem, na zářivě bílé plavky, na pár divokých večírků a na ohnivý žár letní noci. A když žár, tak taky pár letmých polibků. A když polibky, tak jednoznačně od bronzeru Balm Desert

Balení rozkošné - na přitisknutí, na umačkání, na nedání už nikdy z ruky. A bronzer samotný dělá svému balení rozhodně čest. Působí přirozeně (to nebývá u bronzerů zvykem) a sexy jiskřivě. Stačí ho trošinku nanést na štětec a jen tak letmo, úplně nesměle a stydlivě se s ním dotknout lícních kostí, tváří a nosu. Dá se použít i jako tvářenka nebo oční stíny. Nebledne, nestírá se a ráno září stejně jako večer, aniž bych se musela v průběhu dne "dobronzovávat". Představuju si, jak bude asi vypadat na někom opáleném (podle mě nádherně), ale i já "Sněhurka světlá obecná" se s ním cítím jako exotická Tahiťanka (a ten - doteď neznámý - pocit se mi teda líbí moc). 


Ty brďo, takhle jsem se už dlouho neprojela. Paráda! Cestovat a přitom nevytáhnout paty z koupelny, to si tu ve vaší společnosti budu muset zase někdy zopáknout. ;)

Vivi podpis

neděle 19. července 2015

(Ne)všední (ne)zbytnosti 1

Často se mi stává, že bych se s váma ráda o něco podělila, že bych vám chtěla něco doporučit nebo ukázat a všechno si to štosuju v hlavě nebo provádím tučné zápisky a narůžovělé poznámky do  sešitů a říkám si, že až bude čas, tak vám o tom napíšu. Jenže jeden takový článek a jeho vytváření trvá hodiny a hodiny, a tak se na spoustu mých plánovaných tipů nebo malých „hašišárniček“ nedostane.

Koumala jsem teda, jak by se to dalo šalamounsky vyřešit, až jsem přišla na tzv. rychlovku. Seznamte se, prosím...Rychlovka, to vám je docela šikovná záležitost. Různé radosti nebo tipy "secvaknuté" do jedné fotky (nebo dvou..) a doprovázené pár řádky. Rychlovky budou doplňovat mé typické dlouhé články a já se tu díky nim s váma budu moct bleskově dělit o aktuální těšivosti a (ne)všední (ne)zbytnosti, které je prima v barevném světě mít a připomínat si je, a které by bez téhle nové rubriky zůstávaly dál ležet přimáčknuté v tlustých sešitech.

Takže to bylo jen tak na vysvětlenou a tady jsou první rychlonohé nezbytnosti, které umí všední dny moc hezky rozsvítit.


Průhledný obal na pas (nebo na cestovatelský deník) a štítek na kufr „ananas“ (HM), letní žlutá knížka od Karla Čapka „Obrázky z Holandska“, můj oblíbený prázdninový lak na nehty Hot Salsa (Maybelline), panáček Sonny Angel, který mi připomíná, že by na okně vypadala dobře sbírka rozkvetlých kaktusů, mintová pastelka (sluší jí to na čtvrtce i v diáři), veselá sušenka od Šárky (všechny sušenky  by měly vypadat takhle), polaroidová fotka z cest a modrý kámen Happiness pro...asi pro štěstí. ;)


Vivi podpis

sobota 18. července 2015

Co je v mém diáři aneb nápady a tipy, jak si vést diář

Slíbila jsem vám, že vás nechám nahlédnout do mého diáře, a tak jsem trošku nervózní. Je to asi jako kdybych vám ukazovala šuplíky s prádlem, intimčo záležitost. Sice ani v prádlovém šuplíku, ani v mém diáři není nic tajného, ale přece jenom mám tváře trochu růžovější než jindy. A když už tedy pro vás svůj diář otevírám, tak vám rovnou naťuknu i pár tipů, co si do něj psát nebo lepit. 

Víte, já totiž viděla už hodně diářů. A překvapilo mě, že se v nich škrtá, že se do nich píšou červeně ty nejnepříjemnější věci (zrovna před pár dny jsem v diáři jedné kamarádky zahlídla obrovským červeným písmem přes celou stránku napsáno "zubař ve 2 hodiny", za tím byly vykřičníky a všechno to bylo třikrát červeně podtrženo..aua, au, auvajs), že se do nich často nepíšou radovánky ani těšení, a že se zkrátka diáře docela zanedbávají. Tak to ne, to by nešlo. Diář je mazlíček, a já vám ukážu, jak je možné si ho vést a udělat si z něj kamaráda. Na červenou barvu a podtrhané nepříjemnosti můžete rovnou zapomenout...


Jsem "nezkrotitelně vášnivá papírnička", což v překladu do češtiny znamená, že prostě miluju úplně všechno, co voní papírem. Od knížek, notesů, bloků, blogů, nálepek, washi pásek, kalendářů, přes balící papír, papírové talíře a kelímky, barevná papírová brčka až po diáře.

Diář je pro mě ta nejdůležitější papírnická věc ze všech. Je se mnou celý rok. Je svědkem každého mého dne, se všemi jeho úkoly, radostmi, inspiracemi i překvápky. Svůj diář od Kate Spade jsem s jásotem objevila mezi loňskými vánočními dárky a zatím jsme se od sebe letos nehnuli. Má velké a pevné desky, které vypadají jako barevná knihovna (kromě knižní klasiky v ní nechybí ani malé akvárko, budík, nebo váza s kytkama), uvnitř má zlaté puntíky, na začátku každého měsíce přijde s nějakým roztomilým nápadem (třeba "sing outside the shower") a taky má moře místa. A teď vám ukážu, jak a čím to móře místa zaplňuju.


Malé podvody a nalepovací papírky
Někdy trošku podvádím a opravdu nepříjemné věci si do diáře nepíšu. Mám je tam, to jo, protože diář je moje pravá ruka a mám v něm všechno, ale používám malé fosforové lepící papírky. Šikovná věc. Na takový papírek klidně napíšu "zubař ve 2", ale jakmile je vyřízeno (vyvrtáno, vypláchnuto), už už papírek odlepuju a házím do koše. A pak se jdu za zubařské útrapy odměnit, koupim si voňavku a o té si do diáře provedu záznam velkými písmeny a pěknou růžovou pastelkou. Já si prostě vždycky budu myslet, že příjemné věci je třeba podtrhávat a zapisovat, zatímco ty neveselé zmuchlávat a házet do koše.

Washi pásky
Můj diář je washi pásek plný. Washinky jsou totiž vynález snů. Je to to nejlepší, co mohlo papírenského maniaka mého typu potkat. Svou první náruč japonských pokladů jsem si pořídila před pár lety v eshopu Washipasky.cz. Tenkrát jsem z toho obchodu byla (a pořád vlastně jsem) úplně u vytržení - všechny ty barevné washipáskové kotoučky z Japonska i z celého světa, spousta notesů, svorek, sponek (kancelářské sponky ve tvaru poníků a pejsků jsou moje nejoblíbenější a nejpoužívanější), mašlí a provázků, potištěných sáčků, nálepek, papírových květin, barevných obálek a girland...zkrátka tam žádná papírenská tužba a závislost nezůstane nevyslyšená.

Ono totiž washi pásky, to je tak trochu závislost. Koupíte si jednu a k ní průhlednou krabičku (jakože do ní budete své úlovky během let ukládat). K první washi pásce rychle přibyde druhá, desátá a krabička je za chvíli plná. Koupíte tedy druhou krabičku a už ji plníte dalšími washi páskami a ani se nenadějete, třetí krabička je tu a jisté je, že prázdná bude jenom chvíli. Sbírka roste a papírenský maniak pochrochtává blahem. A když už máte snad všechny barvy a vzory, lovíte unikáty. Páska s motivem Paříže nebo plameňáků...jóéju! Na mou (zatím) poslední kořist - washi pásku s plameňáky - mě upozornila moje čtenářka a kamarádka Teri, a já ji měla v košíku ještě dřív, než bys řekl "vašipáska", takže od té doby má čeleď plameňákovitých v mém diáři pré.


Všechno je důležité
Do diáře si píšu schůzky, pracovní záležitosti, právě čtené (nebo chtěné) knížky, místa, kde obědvám i večeřím, plány, nákupy, pochůzky, zařizování, výlety, koncerty mého muže s jeho kapelou Singhaia, ale i takové (zdánlivé) malichernosti, jako je 1. letošní ochutnávka točené zmrzliny (vidím, že to bylo v pondělí 13. dubna - ó, šťastný to den!), pečení čokoládových košíčků, chystání oslav nebo třeba posílání (a taky příjímání..no jéje) různých balíčků s dárky, kterými se to v mém světě jenom hemží. Nikdy by mě nenapadlo psát si do diáře jen to, "co musím". Povinnosti a úkoly přece nejsou důležitější než radosti a příjemnosti, ba právě naopak.


Obrázky z filmů
Kdykoli si (obvykle v noci) pouštím nějaký film, zapíšu si jeho název do diáře. Pokud se mi hodně líbil, tak k němu dolepím obrázek, abych na něj jen tak nezapomněla. Moonrise Kingdom (Až vyjde měsíc) je jedna z těch filmových dobrot, které si vylepení do diáře zasloužily. Něco tak dominantně roztomile divného jsem už dlouho neviděla.


Pohledy, fotky a vytisknuté nebo vystřižené obrázky
Lepím si do diáře plno inspirativních fotek a obrázků, vstupenky z kina, koncertů a akcí nebo třeba pohledy, které ke mně připutovaly z neznámých dálek a pak se kochám a prohlížím. Jen tak. Pro radost. O nic jiného nejde.

Průhledná tajná přání
I když mám velký a prostorný diář, potřebuju ještě trochu víc místa (ostatně trochu víc místa potřebuju úplně všude a vždycky) na svá přání. Vyřešila jsem to tak, že si obrázky důležitostí, které si chci pořídit, jednoduše vytisknu na hodně tenoučký a průhledný, tzv. průklepový papír (v papírnictví se průklepáky prodávají ve velkých blocích) a pak ho vlepím mezi stránky diáře pomocí natrhaných kousků washi pásky. Tenhle průhledný "wish list" je z února. Přála jsem si: dřevěné potištěné obrázky, bílou zrcadlovku, růžové ořezávátko jednorožce a jaro. A je docela príma o pár měsíců později zjistit, že se mi všechna moje přání splnila. ;)


Můj diář, to je nejen poznámkový záznamník a radílek, ale taky takový ležérní, nekonvenční a nepatetický deník. Taková pohodovka. To, že si ho šňořím, vybarvuju, že si do něj lepím nálepky a obrázky, a že si tam píšu i prkotiny, které dělají můj den hezčí, je pro mě hodně důležité. Jednak jsem díky svému diářovému zapisování vycvičená vidět všechny hezké maličkosti, nepřehlížet je a radovat se z nich a pak si je jejich zapsáním znovu připomínám, čímž mě vlastně potěší znovu. A navíc je mé diářování i senza odpočinek. Celý den někde lítám, nestíhám, v hlavě mi pořád něco šrotuje, ale pak přijde večer nebo noc, všude je klid a mě čekají barvičky, pásky, lepidlo a úplná očista. V tu chvíli nejsou důležité nevyřízené e-maily, složenky, pracovní cesty, nádobí ve dřezu nebo nějaká lapálie, která mě přes den potkala; v tu chvíli je důležité jen to, jestli mám na "úterý" použít světle modrou nebo růžovou pastelku a jaká nálepka se hodí nejvíc ke středečnímu ránu. Je to úleva si aspoň jednou denně (a pravidelně) trošku hrát...
http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/diar-papirnictvi/https://bydleni-a-design.zoot.cz/

A na konec mám pro vás pár tipů na roztomilé papírnické věci, které mi teď padly do oka na Zootu. Dělám tam občas svému soukromému papírnictví a diáři radost; nejradši značkama Happy Jackson, Helio Ferretti nebo Disaster. Pro ty mám zkrátka slabost. Mňam. ;)

Vivi podpis

pátek 17. července 2015

Můj domácí bar a tipy na letní lahůdky

Když jsem psala nadpis dnešního článku, překlepla jsem se a místo "tipy" jsem napsala "tripy". A vlastně jsem to tak mohla nechat. Ono totiž dát si žůžo ledovou kávu nebo pravý zmrzlinový pohár podle kačera Kvaka, na který vás zvu, to se "jízdou" určitě nazvat dá. Aspoň já si tyhle mlsounské chvíle s potěšením užívám. Beru vás do party a jsem odhodlaná dát si s váma dneska do trumpety! ;)



Můj "domácí bar", který jsem si vytvořila renovací polorozpadlého stolku na kolečkách, se postupem času úctyhodně zaplnil. Napřed na něm byly dvě láhve vína, pak tři láhve a teď...hodně lahví, přísady do koktejlů, krabice s ubrousky, lízátka, ananasy a kousek místa jsem vyhradila i části mojí Starbucks sbírky. Ten malý "starbax" hrníček úplně vpravo jsem si koupila jako první, už je to spoustu let a mám ho asi úplně nejradši. Vystřídaly se v něm všechny druhy kafe, co jich jen na světě je, jeden čas jsem v něm skladovala tužky na oči a štětce na tváře a dneska jsou v něm (i když určitě zas jen přechodně) barevná paraplíčka do zmrzlinových pohárů.


A tohle je můj nový přírůstek do sbírky. Fialový Starbucks tumbler, který vypadá, jako když ho malíř políbí pár tahy štětce namočeným do fialové barvy. Termohrnková láska na první pohled...Je nejspokojenější, když ho ráno naplním čerstvou kávou a pak spolu vyrazíme do ulic.


Jako pravý kávomilovník s rozzářenýma očima pořád ochutnávám nové druhy kávy a neminu snad žádný obchod, který má na ceduli namalované kávové zrno nebo černouška, a nad kterým se vznáší kávová vůně; to jsem pak přímo ztracená. Ale je to paráda se občas takhle "ztratit". Letošní prázdniny mám v kávomlýnku už druhé balení kávy Kenya (limitka z řady Origin Espresso) s tóny vína a ovocnou příchutí citrusových plodů. Je výborná (i pro přípravu ledovýho kafča). Dokonce tak výborná, že jsem si ji před pár dny uvařila i v noci a pak jsem několik nočních hodin probděla u seroše "Red Dwarf". Ale nelituju.


Kafe jsem si zvykla připravovat podle Starbucks Coffee Mastera Jakuba Zubatého. Jeho 4 kroky k přípravě supr kávy mi jednoho dne přistály v e-mailu, tak jsem si je přimagnetkovala na lednici a z lednice teď doputovaly rovnou sem k vám:

"K přípravě skvělé kávy je potřeba dodržet následující 4 kroky:

-  správný poměr kávy a vody, který je (s výjimkou Espressa) 10 g kávy na 180 ml vody
-  kávu namlít na hrubost podle metody přípravy (například pro French press je třeba kávu namlít na nejhrubší stupeň)
-  použít kvalitní vodu (ideální teplota pro přípravu je 90-96°C)
-  a čerstvou kvalitní kávu namlít těsně před přípravou."

Pro ledovou vyletněnou verzi stačí přihodit pár kostek ledu, trošičku cukru a kopeček vanilkové zmrzliny. V jedné kavárně v Itálii jsem vykoukala, že do ledové kávy přidávali ještě pět kostiček kvalitní čokolády, což je tip, který jsem si zapsala za uši a občas ho praktikuju. Je to dobříčko.


Z pohárů voní ledokafe a jeden by řek´, že by prázdniny mohly měly trvat aspoň dva roky...


Doma mě to teď v létě moc nedrží a vlastně za každého počasí vyrážím ven. Musím sice i o prázdninách pracovat (skandálos), ale noťas se do mé velké letní tašky s mexickým vzorem vejde. A vejde se do ní i knížka, voňavka, mlíčko Piknik (jsem na něm závislá), můj nový tumbler i srdcobrejle. Takže beru na ramena tašku i nohy a běžím ven. Ale abych se s váma nerozloučila příliš chvatně, mám tu pro vás ještě jeden recept...


Není to sice recept úplně jednoduchý (stupeň obtížnosti "1 námořnická čepice" mluví za své), ale přesto se vyplatí ho vyzkoušet. Kačer Kvak a jeho zmrzlinová specialita...Nechte si chutnat. ;)

Vivi podpis

čtvrtek 16. července 2015

Horké tipy na super letní knížky

Opalovací krém, houpací síť, mátovo limetková limonáda, tvořítka na nanuky a pár nových knížek - to je podle mě povinná letní výbava, se kterou se dá prožít léto jak má být. V hlavě se mi usadil obrázek, jak bezstarostně ležím (a vy taky) v pestrobarevné houpací síti, jsem namazaná (tím opalovacím krémem a limetkovou limonádou s kapkou něčeho ostřejšího), pochutnávám si na vlastnoručně vyrobených nanukách a čtu jednu knížku za druhou. A jakou jednu za druhou? To vám ve svých dnešních prázdninově letních knižních tipech ráda prozradím.



1 2 3 4 5 6 7

1. Šik po milánsku - Průvodce městem, které udává módu i životní styl (Fabiana Giacomotti)
Tuhle knížku si určitě přečtěte, pokud milujete Milán. Nebo pokud se do města italské módy chystáte a chcete originálního a zábavného průvodce. Nebo pokud se vám líbila knížka Se šarmem Pařížanky, které je tahle milánská příručka (možná až příliš) podobná. V knížce Šik po milánsku najdete spoustu tipů na milánské nákupy (včetně různých ,tajných‘ adres), barové a kávové sedánky, odhaluje místa ideální pro zamilované schůzky, ukazuje styl pravé Miláňanky i Miláňana i to, jak o sebe Miláňanka pečuje nebo jak to vypadá u ní doma. Jednoduše řečeno, knížka je o tom, jak se žije, co se kupuje a s kým se chodí po Miláně. Když jsem ji dočetla, zvolala jsem silným hlasem: "chci do Milána! hneeed!" (ale bylo mi to houby platný, nikam se nejelo).

2. Večeře v ráji  (Ben Bennett)
Chutné čtení o jedné restauraci na francouzském pobřeží Atlantiku, která se jmenuje Paradis, ale s rájem už nemá nic moc společného. Majitel Jacques totiž po smrti svojí ženy nemá z vaření žádnou radost a jeho dřív vyhlášená jídla nejsou co bývala. Hostů ubývá a Paradis je v bankrotu. Ale tohle je prázdninové čtení, takže smutnit se nebude dlouho. Přijde totiž někdo, kdo rozveselí nás čtenáře i  Jacquese. Na půdě se objeví tajemný sešit plný receptů a na prahu restaurace jedna roztomilá Catherine...

3. Dovolenkáři (Emma Straubová)
Na Dovolenkáře se teprve chystám a těším se. Slibují totiž takové letní propriety a lákadla, jako jsou slunný ostrov, příroda, pláže a výborné jídlo...hmm, beru.
Pan a paní Postsovi přijíždí s rodinou a přáteli na Mallorku. Na dovolenou snů. Plánovaná je hotová idylka jak z filmu, jenže na povrch vyplavou všelijaká stará a ne zrovna příjemná tajemství a je po idyle. Zkrátka to vypadá, že se při čtení budeme v houpací síti docela dost vrtět.

4. Zmrzlinová královna (Susan Jane Gilman)
Jak jeden italský prodavač zmrzliny zachrání život jedné opuštěné a zbídačené holčičce, jak ji naučí vyrábět zmrzlinu a jak se z ní nakonec stane zmrzlinová královna Ameriky. Tenhle příběh má úplně všechno, co má mít a ještě něco navíc. Je to sice docela tlustý román, ale zhltla jsem ho na posezení - stejně jako točenou jahodovou.

5. Nestydaté plavky (C.D. Payne)
S hlavním hrdinou Colmem Moranem se ocitneme v roce 1957, kdy "hezká děvčata ještě věřila na počestnost a prťavé bikiny dokázaly vyvolat na pláži pozdvižení". Takže je to jasné - pro milovníky nestydatých letních radovánek, bikin a absurdního humoru.

6. Fangirl  (Rainbow Rowell)
Rainbow Rowell je autorka úspěšných knížek, do kterých je hrozně lehké se začíst (i zamilovat). Když se mi dostanou do ruky, nespím kvůli nim (teprve až když jsem na poslední stránce, dopřeju si zdřímnutí). Stejně jako její knížka Eleanor a Park, i Fangirl je o lidech, kteří pořád žvaní (ale mají co říct, takže to nevadí), jsou zamilovaní a taky jsou tak trochu průšviháři (takže já se s hlavníma hrdinama ztotožním vždycky snadno). Knížky od Rowellové jsou prostě "podkůživrývající", a když je čtu a mlsám čokoládu, jsem opravdu ráda, že jsem si nikdy nekoupila televizi.

7. Antistresové omalovánky pro dospělé  (Jolana Daňková, Lenka Tréglová)
Antistresové omalovánky nejsou sice knižní tip, ale do houpací sítě se hodí náramně. Vytvořily je dvě dámy pro každého hravého dospěláka, který si potřebuje trochu odpočinout od přetechnizovaného a bláznivě hektického světa. Zatímco ruce kreslí a vybarvují, hlava se toulá, odpočívá a nabírá energii. Já sice maluju svoje vlastní obrázky, ale kdo si chce užít úplné "hlavovypnutí", může si na plážovém lehátku vybarvit všech 77 obrázků, které jsou vytištěné na samostatných stránkách, aby se daly (ty nejvydařenější) zarámovat. 


A na úplný závěr tu mám ještě bonusový tip. Jak už víte z mého fb, hledala jsem nějakou knížku na dovolenou. A našla tu, která se jmenuje "Dovolená" - náhoda, osud nebo strejček Příhoda? Ať už za to může kdokoli, tahle prázdninová knížka, kterou napsal Guy Bellamy, mi v antikvariátu padla do oka hlavně kvůli názvu, obalu a vlastně i ceně (stála jenom 25 káče). Jak se ale ukázalo, je to i bezva (satirické) čtení z prostředí letního Cannes o tom, co se může Angličanům přihodit na jedné horké francouzské dovolené. Louskala jsem knížku jak divá, dokud jsem se na sluníčku nepřismahla. Takže vám doporučuju po ní v antikvariátu mrknout a namazat se před začátkem čtení nějakým pořádně hutným opalovákem.

Tak teda...pojďme si číst, je lééééééto!

Vivi podpis