neděle 16. listopadu 2014

7 předvánočních tipů pro radost

Tak a je to tady - předvánoční nálada, ze které se několik následujících týdnů nevyvleču, ani kdybych chtěla. Ze sluchátek se mi neúnavně ozývá Stevie Wonder a svým vlídným černošským hlasem vyzpěvuje ty nejlepší vánoční songy, horkou čokoládu piju po hektolitrech, pod šatama mám spodní prádlo se sněhuláky (no co no), koupila jsem si třpytivé náušnice ve tvaru vánočních kouliček (a zhruba za týden už si je troufnu dát do uší), šuplík (třetí zprava) se utěšeně plní dárky a kdybych nebyla věčně připečená k internetu, asi bych si byla (na chvíli) schopná pomyslet, že mi nic nechybí. Jenže já jsem surfař tělem i duší, takže jsem zase objevila pár důležitých maličkostí pro radost. Respektive pro předvánoční radost, která by mohla příjemně doplnit období těšení. ;)


http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/listopadove-radosti-2014/http://www.zoot.cz/darky
1 2 3 4 5 6 7

1. Jedno je jisté - pokud si nějaké období zaslouží "jeden šálek čaje za druhým", pak je to právě teď. Nic nezahřeje na duši tak jako hrnek s voňavým čajem. Londýnské čaje English Tea Shop patří mezi moje největší oblíbence. A to mi připomíná, že mi na plotně bublá konvice...copak s tou vroucí vodou asi tak udělám?! ;)

2. Nemusíte mi říkat dvakrát, abych si odněkud z Tramtárie pravidelně objednávala všechna možná kosmetická lákadla; to já ráda, to mě ba. Ale ještě lepší je, když můžu nechat cizinu cizinou a koupit si něco voňavého, co je vyrobené ručně, přímo v České republice. Módní česká značka OJJU už vyrábí i přírodní kosmetiku Ojju, která prý neskutečně voní. No tak jo, já ji teda chci!

3. Nedokážu si podzimní a už vůbec ne vánoční období představit bez svíček. To by nešlo. Né a né a né. Svíčky jsou teď přímo povinností a nic neumí ukočírovat roztěkané myšlenky tak snadno a příjemně jako krásně voňavý plamínek. Svíčky Bomb Cosmetics mají milé, vtipné a lákavě nazdobené obaly a do toho ty nejchutnější ingredience, takže jsem si jistá, že si s prozářením dlouhých večerů hravě poradí.

4. Hledání správného diáře je podobné jako hledání toho správného parťáka pro život. Vsadit na legendární diáře značky Leuchtturm1917 není od věci, protože tohle je prostě klasika, která myslí na všechno. Jsou v něm nálepky, výjimatelný adresář s kapsou a další vychytávky, díky kterým by mohl být rok 2015 uspořádaný a pěkně nalajnovaný. Nicméně, já podlehla ú-ú-úžasnému diáři od Kate Spade, takže na věrné služby Leuchtturm1917 si budu muset počkat.

5. Už se to blíží - nějaké ty vánoční večírky, plesy a společenské události...A když období rozevlátých šatů, třpytivých drdolů a vysokých lodiček klepá na dveře, já ožívám, plánuju, že protancuju všechny střevíce, které mám v botníku a hlavně - vybírám ty pravé klasické plesové šaty, přičemž na černé barvě netrvám. Letos bych tedy prosila aspoň jedny nové společenské šaty (teda troje, já se předtím přepsala).

6. Světoznámá bible kulinářství a základní příručka všech milovníků francouzské kuchyně, kterou má na svědomí Julia Child (její příběh možná znáte z prima filmu Julie a Julia), mi nedá spát. Už vidím, jak se knížka Umění francouzské kuchyně na mé polici s kuchařskými knížkami vyjímá, takže apeluju na tebe, Ježíšku. A pokud se mě budeš ptát, proč chci takovou knížku, když skoro nevařím, tak třeba proto (hlavně musím pomlčet o tom, že má hezký obal), že je možná nejvyšší čas se to naučit, no ne?

7. Povím to úplně jednoduše. Miluju obchod Miluju-Provence. A pokud od Jéži dostanu Umění francouzské kuchyně, budu muset v Miluju-Provence začít trávit ještě víc času než teď. Tam totiž mají francouzské lahůdky snů - bonbóny a sušenky, tapenády, marmelády, foie gras, olivy, sirupy, koření, víno a dokonce i tašky, vůně do bytu nebo keramiku. To všechno v ryze provencálském stylu a s úsměvem na rtech...tak nějak mě nenapadá, co si přát víc.


úterý 11. listopadu 2014

Zkrášlování domova aneb měnit znamená žít

Mohlo by to vypadat, že dnešní článek bude o nové listopadové nástěnce, která si klade za cíl zase trochu změnit a zhezčit domov, ale nenechte se zmýlit. Je taky o skvělých filmech, o platonických láskách, o tom, že Sophii Lorenové se chce každý dívat do očí a vlastně i o tom, že nástěnka by podle mě neměla zůstávat pořád stejná. Měla by jít ruku v ruce s tím, jak se měníme my, naše radosti, záliby, lásky, vkus a jak se mění náš život. Mám ráda změny, protože znamenají něco nového a neprobádaného (a já bývám v tomhle ohledu dost zvědavá). 

Možná dávám nástěnkování příliš velký význam, ale pro mě je nástěnka nejenom pár hezkých obrázků poskládaných vedle sebe, ale taky odrazem toho, jak zrovna žiju a co mě inspiruje  nebo těší. Zkrátka - ukaž mi svou nástěnku a já ti řeknu, jaký jsi. A já jsem v listopadu...no, trochu neukázněná. ;)



Když jsem listopadovou nástěnku v pracovně vytvářela, můj muž se na ni přišel podívat. Ptal se na spoustu věcí - co je to a tohle a kdo je támhleto, a protože se zdálo, že ho nástěnka zaujala, říkám mu s hrdostí v hlase : "ona je tentokrát v takovým klučičím stylu". A můj muž se tomu jenom nevěřícně smál a asi si pomyslel, že tolik holčičích tretek pohromadě dlouho neviděl. ;) Ale já si myslím pořád to samé - tentokrát je moje nástěnka zkrátka v klučičím stylu (až na ty medvídky, samolepky, poníky, koloušky, králíčky, Santy a to růžové prase). Tak. A teď můžeme přejít k další důležité věci; chci vám někoho představit...


Seznamte se - Marc André Grondin, moje poměrně nová (nechci to zakřiknout) platonická známost. Je vtipný, přemýšlivý, roztomilý, pomáhá, kde se dá, je fešák, muzikant a namouduši talentovaný herec; jeho filmy Dar od boha (v originále C.R.A.Z.Y.) nebo První den zbytku tvýho života musíte vidět. A co na mou novou známost říká můj muž? Jen se ptal, jestli je Marc Grondin náhradou za Keanu Reevese, se kterým to platonicky táhnu už pekelně dlouho. A já řekla "kdepak, Marc k Reevesovi prostě přibyl". Takže v tom máme doma jasno. ;)


Barevní poníci jsou...důležití.


Poznali jste ji určitě, viďte? Podle očí. Sophii Loren totiž pozná podle očí každý.


Můj muž mi tenhle medvědí přívěsek koupil před pár dny na ulici a přispěl tak na jeden zvířecí útulek. A mně ani na chvilku nevadilo, že má medvídek červenou barvu a byla jsem šťastná, že se žádná platonická láska (promiň Grondine, promiň Reevesi) nemůže vyrovnat té opravdické.


Jsou věci, které na nástěnce nemůžou chybět...


Moje malé suvenýry - přání s medvědem, který lišce šťouchá do čenichu (nebo se líbají?), třpytivá mašle na dárky, kousek melounu a lístky z kina. Mimochodem - film Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je geniální a v mojí "osobní soutěži", kterou ve své filmové duši každoročně pořádám, bezkonkurenčně zvítězil jako nejlepší film letošního roku.


Přívěsek pudlíka z pouti (né z té letošní, ale z té před dvaceti lety).


Roztomilá visačka z mojí oblíbené peněženky Fiony Hewitt.


Základní pravidlo nástěnkování zní - nalep tam cokoli, co tě potěší.


Říkají mu prý Bob Dylan.


Mou nástěnku jsme prozkoumali a teď už můžete shromáždit všechny své papírenské poklady, nůžky a pásky, trochu se odvázat a vytvořit (nebo zaktualizovat) tu svou jedinečnou nástěnku, která vás rozveselí nebo rozčílí (podle toho, čemu dáváte přednost) pokaždé, když se na ni podíváte.


neděle 9. listopadu 2014

Koupelnové rituály aneb jak starosti odplouvají

Pokud si myslíte, že vana plná pěny a dobrý film může vyřešit jakýkoliv problém, pak si připravte vanu a pusťte dvd. ;) Zavřít se totiž na chvíli ve své koupelně, připravit si všechny nepostradatelné náležitosti, jako je tyrkysový ručník s očkama, přenosný dvd přehrávač, krabička s písničkama (což může být walkman, gramec i chytrý telefon), čokoládová pleťová maska, šálek čaje a voňavé koupelnové přípravky, a vytvořit si tak malé domácí rozmazlovací centrum, to může být někdy opravdu účinnější než týden v lázních. 

A protože je neděle, čili ideální den pro to načerpat novou energii, která se bude v nadcházejícím pracovním týdnu určitě hodit, napustíme si tu spolu dneska vanu a při té příležitosti vám představím své tajné koupelnové rituály a voňavé oblíbence (těmi začneme).



I když mám při "lázeňském hýčkání" ve své vaně moc ráda všelijaké olejíčky, balistiky a vyzkoušela jsem hodně různých pěn, je jen jedna jediná, o které můžu s klidným svědomím říct, že ji opravdu zbožňuju - pěna do koupele Tiaré originál. Mám ji tolik ráda z mnoha důvodů. Třeba pro to, že je bez barviv a parabenů. Nebo pro její sametovou vůni, ve které se květy tahitské gardénie mísí s kokosovým olejem a z mojí koupelny se díky ní stává takový malý tichomořský ráj...Když ji naliju (stačí jedno víčko) pod proud horké vody, a pěna se rozvoní, všechny starosti odplouvají ještě dřív, než ve vodě smočím malíček. A jak tak pěna nerušeně voní, stíhá přitom ještě hydratovat pokožku a udržovat na hladině bohaté chomáčky narůžovělých bublinek (dokonce i když už mám na prstech varhánky a měla bych jít z vody ven, pěna se na hladině pořád drží a láká, abych zůstala - a to já zas jo, ráda). 

A ještě tu mám jednoho koupelnového společníka, o kterém nemůžu mlčet - sprchový gel Tiaré originál. Když se chce člověk skvěle mít, stačí se s ním chvíli mýt. Jak ten to má zmáknuté! Myje a pečuje - a to sice s takovou vůní, něhou, pečlivostí a pěnivostí, jako kdyby už na ničem jiném kromě luxusně voňavé, čisté a hebké pokožky nezáleželo. A taky že na ničem jiném nezáleží - aspoň v tu chvíli mám přesně takový pocit...


Často si s sebou do koupelny beru malou misku s medem. Když je zcukernatělý, používám ho jako peeling na rty, když je tekutý, nanesu ho na pleť i na rty, po 10 minutách smyju a pleť vrní blahem.

Ti z vás, kteří nemají vanu, se možná teď cítí trochu na vedlejší koleji, ale povím vám, že i ve sprchovém koutě se dá užít žůžo relaxace. Když jsem ještě v koupelně neměla vanu, tak jsem si vždycky na umyvadlo položila misku s bonbónama a svíčku, na pračku jsem posadila gramofon a už to jelo; prostě ať už vana nebo sprcháč, my si umíme užívat tak jako tak, no ne? ;) A kdyby se vám přece jen zdálo, že by se vaše rychlé sprchování nedokázalo podvolit všem těm malým lázeňským rituálům, tak nic, nebudeme to dál rozebírat a řešit - prostě na mě normálně zazvoňte a já už se o vás v mé koupelně postarám, jako byste byli moji vlastní. ;)


A co rozhodně nemůže uškodit a co rozhodně nemůže při koupeli chybět, to je prosím pěkně jeden prťánek vaječného koňaku.


Na podzim je žádoucí světýlkování. Svíčky, lampičky, dekorační světla nebo i světýlka na stromek, to všechno je vítáno a pověřeno, aby rozzářilo pochmurné a šedivé listopadové dny. A když už si tak v koupelně hezky svítíme, aspoň dobře uvidíme na časopis nebo nějakou knížku (ideálně takovou, která už se někdy ocitla ve vodě - pokud dokázala uschnout a rozlepit od sebe jednotlivé stránky, je ideální adeptkou na další koupelnová dobrodružství).


Malý šálek s heřmánkovým čajem a s pár kapkami šťávy z pomeranče přichází obvykle na řadu, když je vypitý prťánek vaječného koňaku (však víte). Nedoporučuju si brát do koupelny starožitný hrnek po babičce, i když by to byla stylovka. Ne vždycky střepy přinášejí štěstí. Tenhle hrnek jsem koupila na Aukru asi za 50,-, ovšem když se mě někdo zeptá, budu se tvářit, že to je hrneček po babičce, a že trvám na tom pít heřmánkové thé jedině z něj. ;)


Tak co že jsme to měli za problémy? Rozbitá lednička, nemožný šéf, nezaplacené složenky, bolavá hlava nebo koule z matiky? Nezájem. Každý problém je v koupelně nahrazen - třeba sušenkama, geniálním Columbem, plamenem svíčky, konejšivě teplou vodou nebo voňavou pěnou.


Nemůžeme (škoda) to všichni dělat jako tuzexová panenka Vivi (buď se ona jmenuje po mě nebo já po ní - hádejte), která je celý den nahatá a lebedí si mezi koupelnovými lahvičkami a exotikou z Tahiti. Ale někdy (aspoň o víkendu) bychom to měli udělat jako ona, zavřít se aspoň na chvíli v koupelně, pohýčkat tělo a ukonejšit mysl. Stojíme za to přece. 

A protože si už pár let myslím, že jeden z nejprověřenějších způsobů, jak se rozmazlit, je přírodní kosmetika z Tahiti, navedu vás do poměrně nového voňavého obchodu Oleje-z-tahiti.cz, kde bych mohla strávit celý den a ještě by mi to bylo málo. A kdyby nic jiného, tak některý z olejíčků Monoï...Jak se mě tak často ptáte na populární a aktuálně médii promasírovaný francouzský olej Nuxe, odpovídám - ano, je úžasný. Ale olejíčky Monoï jsou lepší (a mnohem levnější). Tak ale už dost řečí, pojďme relaxovat!



čtvrtek 30. října 2014

Rozdávám dárky - kultovní kosmetické poklady od theBalm

Rozdávat dárky, to je jedna z mých nejoblíbenějších činností. A když se jedná o dárky, které se řadí do kategorie těch nejlepších zkrášlovacích pomocníků, jsem úplně ve svém živlu. Zkrátka a výborně, tři z vás teď můžou získat legendární výrobky značky theBalm, které pro vás do soutěže věnoval velkorysý a samými kosmetickými lahůdkami nadupaný obchod Thebalm.cz. Máte tak jedinečnou šanci vyhrát kosmetiku theBalm, která je bez parabenů, není testovaná na zvířatech a dokáže s pletí hotová kouzla. Dlouho se nerozmýšlejte a zapojte se, protože možnost mít v kosmetické taštičce Hot Mamu, Sexy Mamu nebo Mary-Lou za to rozhodně stojí. ;)

O co se hraje
1. cena: Mary-Lou Manizer - rozjasňovač, zvýrazňovač a oční stíny v jednom
2. cena: Hot Mama - multifunkční tvářenka
3. cena: Sexy Mama - neviditelný matující pudr

A jak se pustit do soutěžení? Úplně snadno. Soutěžit může každý můj pravidelný čtenář, který uvede do komentáře e-mail a připíše, která z výher by mu udělala největší radost. 

Všichni výherci budou po skončení soutěže vyhlášeni na mém Facebooku.



Pokud budete tuto soutěž sdílet třeba na vašem blogu nebo Facebooku, nezapomeňte pak přidat druhý komentář s odkazem - zvýšíte tím své soutěžní šance.

Soutěžit můžete do 14. 11. Po vyhlášení výherců na Facebooku k vám budou vysláni rychlonozí pošťáci s voňavými balíčky a vám zbyde jediný úkol - pořádně si výhru užít. ;) Přeju vám hodně štěstí.


pondělí 27. října 2014

Jak to vypadá u mě doma...pojďte dál

Už je to pár měsíců, co jsem vás naposledy pozvala na návštěvu k sobě domů. Tedy až na výjimky, kdy jsme spolu v rámci diy vytvářeli třeba domácí minibar nebo nástěnku, ale tentokrát to bude jiné. Tentokrát se nebude nic tvořit ani vymýšlet, takže barvy, spreje, lepidla i nůžky můžete nechat doma. Prostě si jen, tak jak jste na návštěvách u mě zvyklí, v předsíni obujete papuče s bambulí, směle mi řeknete, kolik sníte bábovky a jestli radši čaj nebo kávu, a můžete se začít rozhlížet.



A rovnou vás zavedu na mé "holčičí území", kde mám toaletní stolek (nebo komodu, chcete-li), a jejíž vzhled měním tak často, jak často si kupuju šátky do vlasů nebo mandle v čokoládě (ani se neptejte, jak často). ;)


Baví mě kombinovat moderní styl s retro prvky. Ale "to retro", které se mi líbí, je hodně specifické. Takové, které se nedá jen tak koupit v jakémkoli obchodě. Takové, které člověk shání třeba i několik let, na které dlouhou dobu šetří nebo ho objeví v zuboženém stavu a vlastním přičiněním ho vrátí do života a udělá z něj zase krasavce. Miluju nové věci a všelijaké módní vychytávky, ale myslím, že právě takovým věcem dělají výbornou společnost kousky, které už něco zažily (a když je jich jen "dobře mířená troška", dodají interiéru ten správný šmrnc a útulnost). A svíčka Diptyque domovu tiše udává hřejivý tón.

Francouzské svíčky kultovní značky Diptyque jsou ve světě rozmazlování top. Jsou to svíčkové hvězdy, které vydrží hořet přes 60 hodin a krásně voní i nezapálené. Mám pro ně velkou slabost a svou první svíčku Diptyque jsem si kdysi přivezla z místa jejich zrodu, z Paříže. Pořád ji mám (i když už dávno vypálenou) a ukládám do ní kosmetické štětce nebo rtěnky. Za klasiku všech klasik mezi svíčkami považuju Diptyque BAIES, která mi dokáže snadno připomenout, jak šťastná doma jsem.


Moje toaletkové království je hned vedle okna a vedle mého oblíbeného křesla. Když se všechno pospojuje dohromady, můžu si ráno udělat kafčo, sednout si do křesla a buď si dopřát minutku na nastartování nebo se pohodlně nalíčit, zvlášť když je koupelna obsazená.


Parfémy, růžové kartičky a malé suvenýry z cest mají na můj toaletní stolek vždycky dveře otevřené.


A podobně je to i s čokoládovými dobříčky.


Barevná fotka kytarového mága Jimiho Hendrixe, svíčka Love nebo zlatý přívěsek ve tvaru nápisu "Love" ze Sexu ve městě patří mezi moje nejoblíbenější láskyplnosti. Můj toaletní stolek musí být zkrátka připravený na všechno.


Voňavé a zkrášlující lahvičky, štětce, zebry i prima kočky s růžovými šátky s puntíky nemůžou chybět. Kdepak, nemůžou.


Nemám ráda konvence, upjatost, nudu a obyčejnost. V oblékání, v chování ani v bydlení. V ničem. Mám ráda, když se věci dělají trochu "jinak", se špetkou extravagance a hravosti. Klidně si na zeď pověsím obrázek rozesmáté černošky, klidně natřu starý zrezivělý globus zlatou barvou a přilepím na něj růžový lístek se svými cestovatelskými plány. Klidně dám do sklenice od tomatové pasty Jamieho Olivera čerstvé růže. A stejně klidně to všechno zase udělám úplně jinak, jakmile dostanu nový nápad nebo chuť na změnu.



Netradiční skleničky jsou ideální na řasenky, tubičky s lesky nebo štětce. A nikdy jich není dost. Zvlášť pokud jsou průhledné, tyrkysové a mají zlaté akcenty. Mám v tom jasno. ;)


Hodně světla, kytky, velké zrcadlo a osobní fotky - kdyby nic jiného, tak tohle vždycky.

Na závěr jedno nakouknutí do jednoho ze tří šuplíků, kde mám teď minimum věcí, protože jsou vyklizené a čekají, až se začnou plnit vánočními dárky. Nenechávám nic náhodě ;). 

Děkuju vám, že jste se na mě a ke mně zase přišli podívat. Nevím sice, jak to děláte, ale vždycky je to s vámi senzační. A užijte si zítřejší svátek (třeba i tak, že si nějak hezky oživíte a okrášlíte domov).


neděle 26. října 2014

Domácí bar aneb konečně hotový servírovací stolek

Tak už je můj domácí minibar, kvůli kterému se mi u nás doma bydlí ještě líp než dřív, konečně hotový. Jen si to představte - už nikdy žádná žízeň! ;) S předěláváním servírovacího stolku jsem si "hrála" dlouho, ale to proto, že mi byly do cesty vrhány nástrahy a překážky. Vy, pokud se do jeho vytvoření pustíte, to budete mít mnohem rychleji, se vsadím. Teď se tedy spolu vydáme na malou tour, během které mi můžete hlásit, co si dáte k pití (míchám speciality z říše alko i nealko).



Vytoužený servírovací stolek jsem v obýváku umístila strategicky hned vedle dveří mé pracovny (poblíž gauče s pruhovanými polštáři, který prostě v žádné pracovně nebo kanceláři nesmí chybět), takže kdykoli je potřeba (docela často), jdu se ke stolku osvěžit. Pitný režim je základ! ;)

Ale vždycky můj stolkový barmistr tak pohodlné podmínky pro život neměl. Dřív byl celý hnědý, opatlaný, olepený a smutně dřímal ve staré kůlně...


Tady to začalo...Takhle (a pořád ještě zuboženě) vozík vypadal až po několika hodinách práce, protože původně byl bez koleček a navíc celý olepený "smůlovatou pryskyřicí" (mimochodem - odstraňování smoly ze starého servírovacího vozíku bych nepřála ani svému nejlepšímu nepříteli). 

Podobné stolečky se dají sehnat nejen ve starých kůlnách nebo půdách, ale třeba i v aukcích, na trzích, v bazarech nebo designových obchodech s retro nábytkem. Ale podívejte se klidně i po nějakém "normálním" stolku, kterému můžete přidělat kolečka, přetřít ho oblíbenou barvou a účel splní jedna báseň.


Aby měl stolek tu správnou barvu, stačí koupit sprej (v mém případě to byl zlatý a mintový) a přestříknout ho alespoň čtyřmi vrstvami (pokud máte dost času, nechte každou vrstvu zaschnout 24 hodin).


Když všechny čtyři vrstvy zlatého nátěru pořádně zaschly, když zaschly i odkládací plochy, pak nastal ten správný čas přivítat servírovací stolek doma a uložit na něj všechno potřebné. Ubrousky, podtácky, sifonové láhve, květiny, brčka, slámky, skleničky, barevné deštníčky, placatky, časopisy, lákavé nápoje i růžové krabice, do kterých se dají schovat oříšky, brambůrky a čokoláda (věřte mi, schované dýl vydrží).

A to není všechno. Můj stolek se ještě neobejde bez dalších veledůležitostí. Tady jsou ty hlavní:


- pravé žluté limonády (italské od značky Sanpellegrino u nás doma vedou)


 - elpíčka s rumbou a sambou, které mají obaly přímo stvořené pro domácí minibary


- roztomilé figurky (kávový černoušek Julius Meinl je můj favorit)


- tématické obrázky (nejvíc se počítají ty, které si sami namalujeme)


- tabulky, na které píšu křídou "aktuální nápojový lístek" nebo seznamy, co je do domácího baru potřeba dokoupit


Pojízdný servírovací stolek u nás po zrenovování našel natrvalo útočiště a stal se dokonce jedním z mých nejoblíbenějších kousků. Přeměňování starých věcí na nové (našemu stolku je zhruba 40 let) je zábava a velká radost, kterou je prima si občas dopřát.


Na závěr mám pro vás připravenou báječnou chlazenou limošku. A na co si připijeme? Já bych si s vámi nejradši připila na...asi na všechno! ;)


čtvrtek 23. října 2014

7 tipů, jak si udělat dokonalou pohodu

Je to ta nejklasičtější pohádka pro dospělé, kterou mám spojenou s podzimem, ponocováním a vanou plnou bublinek. Disneyovský příběh Pretty Woman, ve kterém chudá a trochu "ušlapaná" dívka Vivien (podobnost našich jmen je čistě náhodná), jednoho dne své dlouhatánské nohy (a ještě delší černé kozačky) vtěsná do bílého sporťáku milionáře Richarda Gera, a tak - ještě nic netuše - ke svému velkému štěstí přijde. Prostě romantiše klasiše, kterou je ideální si pustit, když máme (aspoň na tu hodinu a půl) klid, na sobě kostkované pyžamo a pod polštářem tabulku (ehm..dvě tabulky) čokolády.

A má nejoblíbenější scéna z Pretty Woman mě inspirovala k dnešnímu článku - Vivien leží ve vaně přeplněné pěnou, poslouchá žlutého walkmana (ach, to je taková retro roztomilost!), falešně zpívá a je při tom superšťastná. Vždycky, když tuhle scénu vidím, spokojeně se směju a zpívám (sousedi říkali, že prý taky falešně) s ní a mám chuť vytvořit si doma úplně stejnou pohodu, jakou má Julia Roberts v Ričrdově apartmá. A není to vůbec nic těžkého, stačí jen mít po ruce ty správné propriety. 

Představuju vám tedy můj pohodový výběr složený z mých veleoblíbených pomocníků pro relaxaci i z těch, které sice ještě nemám (ach jo), ale padly mi do oka (dokonce tak hluboko, že nejdou vyndat a budu si je tedy muset pořídit). ;)


1 2 3 4 5 6 7

1 . Žlutý "prettywomanský" walkman to sice není, ale my už taky nežijeme v minulém století. Když poslouchat muziku nebo přijímat telefonní hovory, tak ze stylových švédských sluchátek Happy Plugs. Troubení aut a hluk na ulici, randál od sousedů, nadávající šéf, to není žádný problém (tedy když má člověk v uších Happy Plugs).

2. Seznamte se - nejneodolatelnější hydratační mléko Kind & Cream od britské značky Love Boo. Obsahuje olejíček Monoi z Tiare květů, výtažky z granátového jablka a bambucké máslo, naopak nežádoucnosti jako jsou parabeny, sulfáty, syntetická barviva a další chemické potvory tady nehledejte. Mléko je dokonalé pro citlivou dětskou pokožku, ale i dospěláci (jako třeba já) si přijdou na své - je to totiž ten nejjemnější odličovač, jaký znám. Stačí ho trošku vetřít do vlhké pleti, makeup odstranit pomocí vatového tamponku a opláchnout vlažnou vodou. Používám ho i jako krém na ruce. A podívejte na ten roztomiloušský obal - to je prostě Love Boo.

3. Tyhle puntíkaté pyžamové šortky mají několik výhod, ale jedna z nich je zásadní - nemusím k nim totiž vůbec nic psát. Nemusím nic říkat. Stačí se na ně jen podívat, pak si je obléknout, zhasnout, pod polštářem najít tu slíbenou čokoládu a pustit si Pretty Woman. A je to.

4. K domácí pohodě patří tričko, to se ví. Třeba to "jeho", ale není od věci mít i pár vlastních. Třeba tričko s unicornem. Kdo jednorožce ve snu uvidí, ten ať šťastné a blahodárné období očekává. Snáře v tom mají jasno. A co znamená "viděti jednorožce na tričku", v tom mám zase jasno já. To totiž znamená, že trička Zoot Originál umí občas docela příjemně překvapit. 

5. Když vidím pestrobarevné šumivé kuličky do koupele, připadám si jako Alenka v říši divů. Najednou stojím v krátkých šatech a mašlí ve vlasech před výlohou koupelnového cukrářství a mám na ní úplně přilepený nos, jen abych viděla všechny ty "sladkosti", které dokážou obyčejné vykoupání povznést na opravdický zážitek. Tahle modrá se jmenuje "Borůvkový pohár" a já už nechci na nic čekat a jdu si okamžitě napustit vanu.

6. Vypozorovala jsem, že chci být majitelkou všeho - tedy všeho, co vytvoří populární značka Donkey. A i když tuším, že je na sítko na čaj se Santou, který si lebedí v horké čajové lázni, ještě trochu brzy, je teď v akci a už ho mají jen pár kousků a bez něj by to o Vánocích nebylo ono a...já si to zkrátka už nějak odůvodním. ;)

7. Téhle designové parádnosti jsem úplně propadla. Skládací stoličku Remember Globetrotter jsem si koupila asi před rokem, a i když se mi během toho roku dost změnil vkus (však mě znáte, no), stolek Remember je jedna z mála věcí, kterou nedám, neprodám, nevyměním. Připomíná cestovní kufr a dobrodružstvím vonící dálky, má nosnost až 200 kg, takže si na ni v případě potřeby můžou sednout i dvě nečekané návštěvy najednou, dá se jednoduše složit a zase rozložit, a když je v interiéru taková věc jenom jedna, dokáže ho netradičně oživit. Nejradši stoličku používám jako odkládací stolek a tu láhev vína a skleničku jsem na něj nenamalovala náhodou - to je pro vás. ;)



úterý 21. října 2014

5 šťastných věcí

Dneska o reorganizaci papírenských pokladů, o jedné kosmetické vychytávce, která možná neumí změnit život, ale vzhled určitě, o skvělých filmech, o dýňovém mejdanu a o jedné houževnaté krásce v květináči. Máme tu pravidelnou rubriku 5 šťastných věcí, která mě samotnou, a doufám, že i vás, pokaždé přiměje k tomu se na chvíli zastavit, rozhlídnout se kolem a těšit se z drobností...



1. Tajemství a překvapení
Úžasná vychytávka v rudé lahvičce, která se v mé kosmetické výbavě usadila v říjnu sice nově, ale tak sebejistě, jako kdyby to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Jó, tónovač na rty a tváře Stainiac od značky theBalm rozhodně není žádná "zakřiknutá tyčinka", která se bojácně krčí v rohu kosmetické taštičky. Stainiac se znalecky hlásí o slovo každé ráno, kdy postávám před zrcadlem a nutně potřebuju pár věcí...Třeba mít tváře namalované tak, aby na mě nikdo nepoznal, že jsem si v noci (zase) pouštěla filmy a jedla při tom pistáciovou zmrzlinu, nebo mít rty nalíčené tak, aby to vypadalo, že mají (od přírody) třešňově šťavnatou barvu.

I když tónovač Stainiac v lahvičce vypadá hodně tmavě, jenom klame tělem. Ve skutečnosti je narůžovělý a teprve pokud se vrství, vytváří sytější (ale pořád přirozený) odstín. Díky Aloe Vera navíc nedělá skvrny, takže by podle mě ani zkušený detektiv se super zvětšovací lupou neodhalil, že zářivým tvářím bylo nějak pomoženo. Stainiac od theBalm je prostě takové malé tajemství (bezpečně schované v pravé kapse džín). A když už jsme u unikátní značky theBalm a u tajností, tak vám prozradím, že příští týden tu pro vás budu mít velké překvápko. Těšte se. ;)



2. Paní Sukulentová
Bylo mi na jednom květinovém trhu řečeno, že sukulenty jsou rostliny, které "vydrží všechno". Dokážou v těle nebo listech shromažďovat vodu, díky které prý přežijou i předlouhá období sucha. To mě zaujalo, protože nejsem dobrá pěstitelka a možnost, že by v mé péči mohla přežít ještě nějaká jiná rostlina kromě kaktusu, mi vlila do zahradnických žil novou naději. Tak jsem si tedy z trhu pyšně nesla svůj první sukulent a (trochu předčasně) prohlašovala, že mi vydrží navždycky. A jak vidíte na mém černobíle vyfoceném a zarámovaném muži, ten z toho měl jenom legraci. ;)



3. Dýňový večírek
V mém podzimním to-do listu nechyběly dýně, a tak jsem nedávno zahájila dýňový mejdan, na který byly pozvané dýně okrasné, máslové, muškátové i Hokkaidó. Pozvání neodmítla ani jedna, takže si teď doma pochutnáváme na dýňovém rizotu, dýňové polévce se zázvorem i na dýňovém koláči (ten jste mohli včera vidět u mě na FB) a další recepty se už nedočkavě natřásají v "kuchařském sešitě".
A podzim je zas o trochu hezčí.



4. Zorganizované papírnictví
Reorganizace mých papírnických pokladů začala (i skončila) v jednom záchytném bodě - u pojízdného plechového stolku, který jsem si koupila už dávno (Ikea Raskog), ale používala jsem ho až doteď v kuchyni (na nádobí nebo potraviny). Jenže věcem je občas dobré dát nějaký nový smysl, proto jsem vozík z kuchyně přesunula do pracovny. Díky němu mám pastelky, notesy, lepidla, washi pásky, samolepky a dopisní papíry nejen přehledně zorganizované a pěkně pohromadě, ale navíc je mám i kdykoli po ruce - díky kolečkům totiž můžu vozík lehce přemisťovat tam, kde zrovna potřebuju tvořit - a že jsou to všechna možná (i nemožná) místa po celém bytě, to je vám určitě jasné.



5. Filmový život
Když jsem na tabuli před kinem viděla tyhle filmové plakátové tipy, vyfotila jsem si je, fotku jsem si pak dala do diáře, abych na ně nezapomněla a během dvou týdnů jsem se jim podívala na zoubek. A teď tedy můžu s klidným svědomím (a spokojeně) prohlásit, že zhlídnout filmy jako je Love Song, Život té druhé nebo Láska na kari (ten hlavně) je hodně dobrý nápad, fakt. ;)