pátek 22. srpna 2014

Nové kosmetické poklady z proutěného koše

Co prosím? Že prý se srpnem nesou nekalé zvěsti, že léto už končí, že nás čeká jen zima, a že už jsou letní radovánky nadobro ztraceny v chladných mlhavých ránech? Ať to ten, kdo tyhle klepy roznáší, řekne do očí přímo mně! A já si sundám brýle (tedy - žádné nenosím, ale klidně si nějaké nasadím, jen abych si je mohla před bitkou demonstrativně sundat), nechám stát na plotně hrnek s horkým čajem s medem, svklíknu si teplý rolák (respektive vyhrnu jeho rukávy), vypnu na dvd přehrávači film "Podzimní cesta" a o trochu toho léta se ještě porvu, protože...



...protože chci letos ještě chodit nakupovat na farmářské trhy a všechny lahůdky ukládat do té nejlepší proutěné tašky, jakou jsem kdy měla. Nákupní koš Lavender je ručně vyráběný z palmových listů, narodil se v Maroku a vejde se do něj všechno. Namouduši. Melouny, klobouky, květiny, artyčoky, knížky. Prostě všechno, nač jen pomyslíte a taky to, nač by vás pomyslet ani nenapadlo. O prázdninách ho nosím na trhy a na pikniky a až podobným výletům s příchodem doopravdické zimy odzvoní, tak na něj čeká nový úkol - stane se z něj stylová dekorace a úložiště pro časopisy.   


Když jsem si před časem koš Lavender vyhlídla na Organic-beauty.cz, zdálo se mi, že tak velký koš potřebuje trošku zaplnit, a tak jsem do něj hodila ještě pár kosmetických "sladkostí". A o těch, které mě chytly za srdce nejvíc, nesmím/nemůžu/nechci mlčet (ostatně, už jste mě někdy zažili, jak mlčím?), a proto - tady jsou:


Kdysi jsem tu o značce Apeiron natural care psala jako o zázračné kosmetice vytažené ze samotného lůna přírody, která pomáhá a léčí (i takové neradosti, jako je podrážděná, přecitlivělá pleť nebo pokožka trpící na ekzémy, extrémní suchostí apod). Od té doby už uplynulo hodně času a nabízí se otázka, jestli jsem z toho "apeironského opojení" náhodou nevystřízlivěla. Né a né a né. Jsem pořád "opilá" a pořád věřím v zázraky. Cokoli (teď zrovna šampon a odličovací mléko) se mi zatím od Apeironu dostalo do koupelny a z koupelny na pleť, vlasy nebo tělo, to zasloužilo pochvalu. Jsem v(d)ěčná (a trochu nestálá) "zkoušečka" nových značek, nových vůní, nových zkrášlovátek, ale když něco zaboduje tak přesvědčivě jako Apeiron, může se směle zařadit mezi stálice mého koupelnového nebe.


Když jsem slyšela o čaji na vlasy Organic Beauty poprvé, tvářila jsem se možná trochu nevěřícně, ale moje kosmetická duše věčně toužící po všem neprobádaném a neokoukaném, byla do čajových sítí lapena okamžitě...muselo se zkrátka zkoušet. 

Jednu lžíci bylinek jsem zalila vroucí vodou a nechala spokojeně louhovat pod pokličkou až do vychladnutí. Přecedila jsem nálev přes sítko a vydala se do sprchy se šálkem čaje, který výjimečně nebyl určen k popíjení. Vlasy jsem umyla šamponem a pak je důkladně opláchla bylinkovým čajem. Po téhle nadstandardní péči přišla sladká odměna - zklidněná pokožka a voňavé hebké vlasy. Tak.

Od té doby, jakmile vlasy zavelí "máme chuť na dobrý šálek čaje", vím přesně, co mám udělat - pro vlasy čaj Organic Beauty, pro sebe (a pro panstvo) dobrou brazilskou kávu a hurá do sprchy.



Na konec jsem si nechala jednoho milovníka od značky 100% pure, na kterou nedám dopustit hlavně kvůli jejím bezkonkurenčním kondicionérům, balzámům na rty a dekorativní kosmetice. Do sbírky mi chyběl nějaký jemný lak na nehty a ten s broskvovým nádechem vypadal skvěle. Ukázalo se, že nejen dobře vypadá, ale taky má obdivuhodnou výdrž (a kdo tohle dneska může říct?). Navíc laky 100% pure neobsahují formaldehyd, toluen, dibutylftalát, kafr ani formaldehydové pryskyřice, takže s jedním přimhouřeným okem se dá říct, že s nimi "lakujeme zdravě".

Jenže největší překvapení přišlo, když jsem se mému milému laku podívala na jeho....no na jeho "spodní část". Čekal tam na mě vzkaz. Milostný vzkaz. Že prý mě miluje (doslova tam stálo "I ♥ you"). Povídám vám upřímně, to mi ještě nikdy žádný lak na nehty neřekl! Ách, ten drahoušek. A víte co? Nechám se jím inspirovat, protože dávat najevo své city je v módě. Takže tu mám pro vás taky jeden důležitý vzkaz: "I Love You". ;-)


pondělí 18. srpna 2014

Pondělí v Paříži aneb bylo mi ho líto

Vždycky mi ho bylo líto. Chudák pondělí. Schytlo nálepku neatraktivního, povinnostmi nabitého dne, ve kterém na člověka čeká ranní budíček a otevřený diář nechává tušit, že dneska to nebude žádný med. Přijít na řadu po lenošivém víkendu je zkrátka nepříjemný úděl, ale já se rozhodla, že pondělku zkusím trošku napravit reputaci, a proto právě teď otevírám novou rubriku "Pondělí v Paříži". Doufám, že se pak spolu na pondělí budeme víc těšit a třeba se podaří vymazat ho z kalendáře jako otravný den

Naše první pondělí strávené v Paříži právě začíná a program je nabitý. Skočíme na trh koupit si pár náramků a ručně vyšívané pantofle, necháme se zlákat pugétem růží v malém květinářství, půjdeme kolem Seiny poškádlit jednoho buldočka, svezeme se na kolotoči, v parku budeme jíst bagety, v cukrářství zase pravé francouzské macarons, necháme si svítit na cestu zářivou Eiffelovou věží a teprve na konci dne dojedeme starobylým metrem na letiště...Sláva, nazdar výletu!




úterý 12. srpna 2014

Největší oblíbenci letošního léta

Stolky a křesílka před kavárnami jsou plně obsazené, všude se to hemží barevnými šaty, pestrými koktejlovými brčky, citronádami, zmrzlinovými poháry, proutěnými košíky plnými hub a borůvek, slaměnými klobouky a houpacími sítěmi. Léto je zkrátka v plném proudu a to je ideální doba na vytvoření malého seznamu letních lásek.

Představuju vám tedy dneska své největší oblíbence, se kterými trávím letní dny, ale zároveň mám v plánu je nenápadně propašovat do podzimu (ale nebojte, ten je přece jen ještě daleko).
Tady je moje malá soukromá Havaj:


http://www.anrdoezrs.net/links/5759584/type/dlg/sid/nejvetsi-letni-oblibenci/http://www.zoot.cz/

1 2 3 4 5 6 7

1. Dalo se čekat, že se v mém šatníku rychle zabydlí. Černé saténové šaty s pivoňkami umí zpříjemnit celodenní běhání městem a stejně samozřejmě se nesou napříč třpytivými večerními akcemi. A ještě jednu výhodu tyhle šaty mají - když už roztomilé květinářky a pilní zahradníci nemají ani jednu jedinou pivoňku, v mém šatníku pořád krásně kvetou.

2. Když jsem tu před časem psala navoněnou recenzi na parfém Acqua Di Gioia od G. Armaniho, už tehdy byla ruka v rukávě a noha v nohávě. Sedli jsme si dokonale a trávíme spolu bok po boku každý den. Parfémová voda Acqua Di Gioia mě zkrátka provází celým létem. Létem jak má být.

3. Dlouho jsem po něm toužila, ale v českých končinách jsem ho nemohla sehnat. Když se jednoho krásného dne hrnek s víčkem Aladdin Mason objevil na Zootu, okamžitě jsem po něm skočila a byl to skok k nezaplacení. Brčkem popíjené višňové domácí šťávy, zázvorové limonády, citronády i bezinkové pivo v něm totiž chutnají nejdobřejšněji.

4. Ach, tu mám tak ráda! Puntíkatá italská kabelka Gionni se mi houpá na rameni hodně často a už je rozhodnuto - nejen k letním šatům a pláťákům, ale taky k trenčkotům, kašmírovým svetrům a džínám v chladných dnech bude šik.

5. Už je z poloviny zaplněný zážitky, samolepkami a vstupenkami z letních akcí a prázdninového cestování. Můj milý růžový blok Mark's Tokyo vypadá jako foťák a dokonce se tak i chová - taky umí (díky propisce a pastelkám) zachytit ty nejlepší momenty a vzpomínky.

6. Moje favoritka - točená jahodová zmrzlina. Růžová. Nejlepší.

7. Pohodlně se nosí, mají lážoplážo kapsičky a vtipný (pod)text - šaty se sametovým nápisem jsem do svého módního arzenálu prostě zařadit musela. A když je peru a pak visí v prádelně, chodím se tam dívat, kdy už budou suché (jako malá).
 

A co vaši "největší oblíbenci letošního léta"? Prozradíte mi, do čeho (nebo do koho...nějaký drb bych chtěla) jste se letos zamilovali? 



sobota 9. srpna 2014

5 tipů, jak si zvednout náladu

Je "summer time" a to se tak nějak nabízí (a očekává), že budeme v dobrém rozmaru, rozesmátí od ucha k uchu. Jenže...co když se nám na paty přilepila smůla nebo jsme si při vstávání popletli nohy a vstali levou? Zkrátka pro ty z vás, kteří nemají tak vyletněnou náladu, jak by si přáli, nebo pro ty, kteří ji sice mají, ale nikdy neodmítnou pokus ji ještě zlepšit, tu mám 5 tipů, které používám na "projasnění" dne já. A teď si držím pěsti na rukou i na nohou, aby zabraly i na vás. ;-)



1. Vyrábět domácí nanuky. Stačí si koupit tvořítka na zmrzlinu (hezká má třeba Ikea nebo Tescoma) a pak vymýšlet všechny možné i nemožné varianty a příchutě. U mě doma aktuálně vítězí nanuk z mamčiny nejdobřejší domácí malinové šťávy s lístky čerstvé máty. Lepší osvěžení neznám.


2. Sebrat odvahu a jít do knihovny. Tedy aspoň já ji sbírat musela. Do knihovny jsem totiž chodila vždycky jen pro "povinné školní literárnosti", takže když jsem dostala vysvědčení a pak nějaký ten diplom, považovala jsem kapitolu "Knihovna" za zcela uzavřenou. Až nedávno jsem se tam vydala pro jednu jinde nesehnatelnou knížku a...Věděli jste, že tam mají vážně spoustu knih? A že plno z nich je skvělých? A víte, že knihovnice je moc hodná? A že si můžete najednou půjčit kolik knížek chcete? A že síťovka je všechny unese? Zkrátka - já tam půjdu zas.


3. Urvat pro sebe pořádný kus melounu. A užívat si jeho šťavnatost a sladkost. A děsně si přitom ulepit celý obličej a ruce. A nemít se kde umýt. A pokecat si bílé tričko. Jsem asi trochu drsná, ale když já na tyhle melounové chvíle se vším všudy vždycky na podzim vzpomínám nejradši. ;-)


4. Trochu svůj svět ovonět a orůžovět. Pro tyhle účely jsou ideálními rekvizitami plné vázy, jahodové koblihy a pink laky na nehty.


5. Malinko se uvolnit. Zvlášť, když jste na dovolené a je horko, nebo se vám zdá, že v kufru nemáte na sebe nic, co byste si právě chtěli obléknout. Než špatné šaty, to radši žádné. Mávněte nad tím rukou a vydejte se tak jak vás vyšší moc stvořila třeba na oběd. A kdybyste se po téhle uvolněné akci náhodou ocitli na policejní stanici, pošlete strážce pořádku na můj blog, však já už jim to nějak vysvětlím. ;-) 
A teď dost legrácek - pěkně si vaše šaty zase oblékněte a pokud máte chuť, napište mi, jak si zvedáte náladu vy. Jsem moc zvědavá.


pátek 8. srpna 2014

Malý pomocník, který umí velké věci

Strávila jsem s ním 8 let. Cestoval se mnou po světě, chodil se mnou do práce, byl svědkem mých radostí i trablů, ráno mě dovedl docela jemně probudit, byl roztomilý, drobný a perleťově růžový. Můj malý telefon. Jenže v poslední době rád stávkoval a taky, nebudeme si lhát, na dnešní poměry to byl vyloženě outsider, i když mně milý. Ale už nestačil mému tempu, mým aktivitám, mému životnímu stylu. 

A tak, jak se zaobaleně říká "vyhazovu" - jsme se rozloučili. Já ho dvěma prsty děkovně poplácala přes jeho perleťový hřbet a on mě naposledy nechal vést hodinový rozhovor s kamarádkou. Malý Samsung definitivně odešel do věčných lovišť. Podle hesla "král je mrtev, ať žije král" jsem ale dlouho nesmutnila. Jedna mobilní životní kapitola rychle vystřídala druhou a starého krále nahradil nový. Voilà, ať tedy žije král jménem Acer Liquid E3.

Výměna vysloužilého mobilního přítele za nového fešáka přinesla do mého života (pracovního i soukromého) zjednodušení, lepší organizaci a plno vychytávek, o jakých se mi se "staroušem" mohlo jen zdát. Pokud se chcete dozvědět všechny detaily, můžete se začíst do téhle podrobné recenze Aceru nebo se podívat ještě na jinou recenzi telefonu. Já ovšem nechávám technické informace stranou a chystám se vám právě teď povědět, jak mě můj nový telefonní partner provází dnem a proč jsem si ho tak rychle oblíbila.



Má styl a vkus
Je až k nevíře, jak rychle jsme se skamarádili a jak pěkně pasuje na můj pracovní stůl. Pomáhá mi při práci i zábavě a ještě je na něj pěkný pohled...tomu říkám kámoš do deště. A protože sám má design podle poslední módy, i mně radí v oblékání. Takhle příjemně a inspirativně jsme spolu zahájili dnešní den.


Zná moc a šetří místo
Nosila jsem velké kabelky a tašky. Potřebovala jsem do nich vměstnat notesy, diáře, foťák, knížky, fixy, telefon i MP3 přehrávač. Prohýbala jsem se pod jejich tíhou (au, záda) a usilovně v té spoustě nezbytností hledala. Hledala cokoliv. Hledala pořád něco. Vlastně všechno. Teď už nic nehledám. Hromady těžkých věcí se jako mávnutím kouzelného proutku víly Smártfounky vešly do jedné lehoučké a tenké krabičky, do mého nového Aceru. Mám v něm velikánské "herní centrum" - namluvené knížky, fotky, písničky, inspirativní videa, filmy, hry a díky internetu taky nákupní středisko. A mám v něm i celou kancelář - kalendář, foťák, nekonečný prostor pro mé nápady, úkoly, připomínky, zápisky i poznámky k mým projektům. 


Tohle je malá vzpomínka na dřívější obsah mé kabelky. Všechny tyhle věci a věcičky sice dál nezbytně potřebuju, ale jsem ráda, že už je nemusím tahat všude s sebou; čekají na mě doma. A do ulic si beru černá a zlatá psaníčka do ruky a minikabelky, do kterých se mi vejde všechno (takže vlastně jen útlý telefon, ovocné Skittles a rtěnka).


Rychle se skamarádí
Trošku jsem trpěla. Koupila jsem si mintové rádio Sunny Life a zdálo se, že spolu prožijeme úžasné léto. A taky že ano, až na jednu maličkou, téměř neviditelnou a nepatrnou pididrobnost, na kterou jsem v nákupní euforii jaksi pozapomněla. Aby totiž rádio hrálo přesně ty songy, které chcete, musíte do něj vložit chytrý telefon. Ó! Jenže můj starý růžový Samsung byl sice všechno možné a dokonce i telefon, ale rozhodně ne chytrý. Takže jsem v rádiu věznila smartphone svého muže, který jsem si půjčovala (tajně a tiše a přibližně stokrát denně). Takhle to dál nešlo.


A tak jsem Acer seznámila s rádiem Sunny Life a ti dva...se okamžitě skamarádili. Jezdí spolu na pikniky, na večírky a na výlety a mě berou (asi z lítosti, abych neseděla sama doma) naštěstí s sebou.


Fotí jako profík
Pravidlo "foťák stále při sobě" mám vytetované na zápěstí (my blogeři přece chodíme všichni ke stejnému tatérovi), jenže nebylo by to pravé pravidlo, kdyby ho člověk občas neporušil a nezapomněl foťák doma. Kolik mi už uteklo vzácných okamžiků jen proto, že jsem je neměla čím zvěčnit! Teď už mi neunikne ani...no ani myš. Acer Liquid E3 má totiž foťák vymakaný a umí vytvořit krásně jasnou a ostrou fotku (i za špatných světelných podmínek). Fotky se pak dají přímo v mobilu upravovat a posílat a dělat s nimi spoustu dalších kouzel i skopičin. A to mi připomíná - že my jsme se spolu ještě nefotili? Tak honem učesat pěšinky, líčka poprášit pudrem a do pusy si podélně strčit rohlík (ať jsme na tom fotu všichni veselí). ;-)


středa 6. srpna 2014

Pojďte se mnou do Paříže - nakupovat na největší trh (část 1.)

Pojďte se vydat, spolu se mnou, s koupěchtivými Pařížany a vyjukanými turisty, na největší evropský bleší trh, objevovat poklady, smlouvat, nakupovat a radovat se z těch nejneočekávanějších úlovků. Vítejte v Paříži, na trhu St. Ouen.

Toužíte si pořídit sto let starou lahvičku parfému Chanel N°5, francouzskou terinu se zlatým lemováním, ze které chutná nudlová polévka široko daleko nejlépe, pero, kterým psal Viktor Hugo svůj poslední román, košili od Diora (ve velikosti M, prosím), piknikový koš ze 60. let, roztomilé brože nebo snad vaše srdce prahne po černé vycpané vráně, disko kouli hrající všemi barvami, sametovém růžovém křeslu se záplatami nebo slunečních brýlích, kterým chybí skla? Není problém, na pařížském trhu St. Ouen totiž nic není nemožné - veteš se tu potkává se vzácnostmi, bizarnosti s úchvatnostmi, řád s chaosem a nervózní hledači pokladů s těmi spokojenými, kteří už "to své" našli a pomalu odcházejí.

Ale to není náš případ - my teprve přicházíme, takže si držte klobouky (a peněženky), malý výlet (respektive jeho první část) začíná....

Brokátová kabelka, zlatý náhrdelník, mini francouzský parfém a roztomilá magnetka - to je jen malá ochutnávka mých kořistí z trhu St. Ouen.

Protože trh je obrovitánský a projít ho celý dá jednomu pořádně zabrat, doporučuju vám už od začátku šetřit síly a klidně občas spočinout na vhodném vystaveném zboží. Nejlíp se nabírá dech na starožitných křesílkách, dřevěných oslech nebo koních. Relaxujte do chvíle, než vás zahlídne majitel. To pak rychle sesedněte a běžte, co vám nohy stačí. A až se útěkem unavíte, nezbyde, než si zase sednout na nějakého toho osla.

Pařížské trhy jsou mojí velkou vášní a baví mě tam nakupovat všechno od vyšívaných pantoflíčků, přes šátky a notesy, až po květiny nebo marmelády. Ale jakkoli má každý trh své kouzlo, ten nejslavnější a největší je přece jen jenom jeden.

Marché aux puces de St. Ouen je ráj, ve kterém se sdružují chudí studenti hledající levné nádobí i boháči, kteří si odnáší lampy a obrazy ve zlatých rámech v cenách, za které by se u nás pořídil pěkný byt v centru. Zkrátka každý si tu přijde na své. Zhruba 2500 stánků rozložených v 16 úsecích, venku i ve velikých halách si každý rok prohlídne 11 milionů návštěvníků a letos to bude ještě o dost víc, když jste se tam dneska vypravili se mnou. ;-)

Koupíte nebo si jen sednete?

Ozdobné flakóny, staré i nové parfémy, lahvičky prázdné, poloprázdné i poloplné, Cacharel, Chanel, Lanvin i parfémy "s holubičkami" z křišťálu Laligue od Niny Ricci...prostě všechno, co nenechá v klidu žádného milovníka voňavek.

Tahle pomalovaná zeď, kterou na trhu taky objevíte, jasně ukazuje, kam a s jakou vervou všichni uhánějí. A myslíte, že kdo přijde dřív, ten si odnáší ty nejlepší poklady? Ba ne, trh St. Ouen je naprosto bezedný - koupíte jednu věc a hned místo ní přibyde pět dalších.

Ty nejhezčí šaty a doplňky z dob dávno minulých jsou na trhu k mání stejně samozřejmě jako jabloně v ovocném sadu. Krajkové a hedvábné róby z dvacátých a třicátých let, pastelové "padesátkové" retro kostýmky, rozverně roztočené sukně z let šedesátých, filmové kostýmy nebo dokonale módní smokingové sako od YSL...áách.

Jsme pomalu u konce, ale trh St. Ouen si zaslouží, abychom se tam společně za nějaký čas podívali ještě jednou...brzy. ;-)

Moc se mi s vámi v Paříži líbilo a už teď se těším na pokračování našeho výletění.


úterý 5. srpna 2014

Neotravuj, žij a nech žít aneb snadná cesta ke štěstí a zdraví

Dneska o zlobě a zášti. A taky o jídle. A kosmetice. O životě a radostech. O zdraví. O smrti. O malých příbězích. O přítomnosti a stavění hradů z písku. O lásce. O tom, že žít a nechat žít je základní princip. Dneska o všem, co jsem vám už dlouho chtěla říct...

Nějaký čas jsem pracovala v pražském hospici a starala jsem se i o paní, která před sebou měla jen dva týdny života. Bylo jí 40 let, byla moc krásná, milá a chodili za ní její dva synové, kterým ale nedávala kázání, co všechno musí udělat, až tu ona nebude, ani si nestěžovala. Jen s nimi žertovala a smála se. Na svém nočním stolku měla velikou sbírku voňavek a všechny knížky od Jaroslava Haška. Každé ráno se navoněla jedním ze svých parfémů, četla si a smála se "haškovskému humoru". Já měla na sobě bílý plášť, v kapse teploměry a zabedněnou hlavu plnou nevyřčených otázek. Jak se může tak smát? Proč se voní parfémy, když za chvíli umře? A ona se na mě jednou podívala, jakoby mi četla myšlenky, a řekla mi: "Dokud voním a dokud se směju, tak žiju!"

Rozumíte? Musíme se radovat - každý den z něčeho, z někoho, každá maličkost musí být důvodem, proč se ráno těšit na nový den. Žijeme, tak se voňme, smějme a neotravujme sebe i druhé tím, že budeme pořád jen něco zlomyslně kritizovat, dělat ze sebe všeználky a nakonec vlastně jen hlupáky. Ti, co nejvíc kritizují, nadávají a zarputile rozumují o chybách ostatních, mají obvykle za krkem největší špínu. Kritizovat je totiž ta nejjednodušší věc na světě. Ale umět se radovat, naplno žít a dát druhým trochu té radosti ze sebe, to je těžší, ale o to trvalejší a hodnotnější. To je totiž cesta ke štěstí (svému i ostatních). A když se ví, jak na to, tak je to dokonce docela snadné...



Nejdůležitější je teď
Užívat si přítomnost a nikam se nehnat, to je velký úkol. Podívejte na děti u moře, které staví hrad. Staví ho právě teď, se zápalem, s obrovským zaujetím. Nepřemýšlí jako my dospěláci - vždyť zafouká vítr a bude po stavbě, marná snaha, ztráta času. Né, děti staví pro tu chvíli, pro tu radost z okamžiku. 

Dělejme to taky tak, užívejme si cestu, nejen cíl. Cíl je totiž příliš spojený se slovem "až". Až se vdám, až dostavím dům, až budou děti velké, až budu v důchodu, až budu mít víc peněz. je potřeba škrtnout ze slovníku a hlavně z hlavy a naučit se žít přítomností. Protože "teď" je jisté, zatímco "zítra" už být nemusí, přestože se mnozí z nás s legrační samozřejmostí a sebevědomě nesmrtelným pocitem chovají, jakoby měli od života předplaceno dalších sto let.



Poslouchej svoje tělo a dej mu, nač má chuť
Nejen já, ale celá moje rodina miluje zdravá jídla. Nakupujeme od farmářů vajíčka, brambory, pěstujeme zeleninu, ovoce i bylinky, na talířích se u nás nejradši servíruje kuskus, jáhly, černá čočka, cizrna, tofu, sója a další zdravosti. Není to žádná hra na zdravě uvědomělé občany, je to jen přirozený a svobodný výběr. Jíme to, co nám chutná a po čem se cítíme výborně a lehce.

Takže i když většinu mého jídelníčku tvoří dobroty, za které by se nemusel stydět ani největší "biozelenáč", neznamená to, že občas ráda nemlsám. Mám ráda čokoládu (a nemusí to být nutně ta "bio"), mám ráda růžové koblihy, lízátka s prskacím práškem, chutná mi šlehačka a strašně ostré chipsy. Nebráním se svým chutím, protože vím, že ve chvíli, kdybych si třeba řekla - "už nikdy si nevezmu nic nezdravě sladkého", nemyslela bych na nic jiného, než že si musím dát něco "nezdravě sladkého". Znáte to - zakázané ovoce láká nejvíc. A tak svému organismu nic neodpírám, nenutím ho k extrémům, poslouchám ho, chovám se intuitivně a přirozeně. Oplácí mi to tím, že má chuť na nezdravosti jen zřídkakdy, a hlavně tím, že už jsem nebyla 5 let nemocná.



Když se to myslí "dovopravdy"
Stejně tak jako s jídlem to mám i s kosmetikou. 90% mých koupelnových libůstek je bio, ale když moje srdce zatoužilo po tělovém mléku Chanel, poslechla jsem ho na slovo. ;-) Důvod, proč používám hlavně přírodní a bio kosmetiku není jen ten klasický (je to "zelenější", zdravější a tramtadárádádadáda - už jste to všechno slyšeli tisíckrát, ne?), ale znám lidi, kteří za ní stojí.

Ať už je to Dr. Hauschka, Bach, Apeiron nebo třeba Tiaré Tahiti, vím, že za značkami, obaly, krémy a písmenky jsou skuteční lidé. A nejsou to obchodníci s malými knírky pod nosem, kteří po večerech ze sejfu vyndavají měšce zlaťáků a přepočítávají zisky. Jsou to lidé, kteří to myslí doopravdy. Lidé, kteří se snaží dostat do povědomí a do koupelen lidí přírodní kosmetiku, protože jí věří, protože za ní stojí tělem i duší. Jsou to lidé poctiví, velkorysí a neuvěřitelně přátelští. "A vo tom to je".



Udělej aspoň málo, když nemůžeš udělat víc. A když nechceš, nedělej nic.
Ať už člověk žije jakkoli, ať už je zapřisáhlý vegetarián, rozený bio-eko-recyklovatel nebo neřízená střela, která kašle na pravidla, na přírodu i na lidi, nechme to tak. Nikomu nic arogantně nevnucujme, nerozkazujme (heslo "poručíme větru, dešti" už tu kdysi bylo, tak neopakujme stejné chyby) a neplácejme ostatním na hlavu "svoje pravdy". Starejme se v první řadě o sebe, zametejme před svým prahem a teprve pak se starejme o druhé (ale ne ve smyslu pomluv a zloby, ale starejme se o ty, kteří to potřebují).

Žijme tak, aby nám bylo v našich životech dobře, zdravě a šťastně. Abychom se mohli každý den (samozřejmě po tom, co se trošku nalíčíme) s radostí podívat do zrcadla. Neubližujme ostatním lidem, zvířatům (co by tomu opice Soňa a pejsek Tomík řekli?), ani sobě. Mějme rádi život a všechno, co přináší...



Proč jsem se vzdala soutěžní výhry a přesto vyhrála
Tohle měl být původně příspěvek do soutěže Lohas. Z mnoha důvodů jsem se ale rozhodla vzdát se jakékoli možnosti na soutěžní výhru. Hlavním důvodem je to, že jsem si uvědomila, že vytváření podobných článků nemůže být motivováno nějakými věcnými cenami. Takové články se musí psát proto, že člověk to tak cítí, a proto, že chce ostatním něco opravdu předat a sdělit. A navíc - já už svou výhru mám. Je v dopisech, které mi od vás nosí pošťák, je v komentářích, je v e-mailech, ze kterých vím, že vás těší můj blog, že vás inspiruje k radosti, a že některé z vás dělá šťastnějšími. A pokud tenhle můj článek inspiruje třeba jen jednoho člověka k zdravějšímu a pohodovějšímu žití, tak je to další moje výhra.

Příběh na konec
Mám moc ráda starý příběh o muži, který na jedné mexické pláži házel do vody hvězdice, které odliv vyplavil na břeh. Házel je jednu po druhé zpátky do vody a jiný muž, který ho viděl, se ho zvědavě ptal, co to dělá. 
"Házím hvězdice zpátky do moře. Při odlivu uvízly na břehu a pokud je nehodím zpátky, leknou tady." 
"Ale vždyť na téhle pláži musí být tisíce hvězdic, nemůže se vám podařit všechny je zachránit, navíc tohle se děje na všech plážích po celém světě. Stejně tím tedy nic nezměníte." 
A záchranář se jen usmál, sebral další hvězdici, a když jí házel zpátky do vody, řekl: 
"Pro tuhle jsem to teď změnil!"...

Tak se držte a i kdybyste měli změnit k lepšímu jen jednu chvíli nebo jeden den jednomu člověku na celém světě, udělejte to. Nejde o to změnit svět, nejde o nějaký spasitelský syndrom. Jde jen o to, že když každý z nás udělá aspoň trošičku dobrého, tak z té trošky se stane něco velkého. A navíc - co dáš, to se ti vrátí - bumerang je dobrý vynález. ;-)



čtvrtek 31. července 2014

Jak bydlí Martina z Décor Blanc

Máme tu další návštěvní den, další zvídavé nakukování do domova jednoho z vás. A to vám tedy povím, čeká nás dneska opravdový zážitek. 

K sobě domů nás totiž pozvala Martina z blogu Décor Blanc, kterou je lehké si oblíbit (nebo rovnou zamilovat). Je milá, vnímavá, jemná a nápaditá a její blog i domov jsou jejím zrcadlem. Vkusu, smyslu pro detail a šikovnosti má tolik, že by si s nimi mohla rovnou otevřít obchod (dovedu si představit ty fronty), ale zatím je neprodává. Ovšem přece jen něco k prodeji má - vlastnoručně vyráběné květináčky.

Chtěla bych toho napsat o naší dnešní úžasné hostitelce ještě hodně, ale jak vás znám, jste už určitě netrpěliví a nechci vás tedy dlouho zdržovat a napínat. Snad jen na jedno se vás ještě zeptám. Přáli jste si někdy vlastnit Rumburakův plášť, kterým byste se mohli přenést na jakékoli místo na světě, třeba do prosluněného a bylinkami okrášleného francouzského venkova? Pak tu mám pro vás dobrou zprávu - zaprášený čarodějnický kabát si na sebe brát nemusíte, protože dneska jsme na jedno takové kouzelné místo, které je přímo ztělesněním romantické a voňavé Provence, pozváni.

Jůů, na jedné z fotek jsem zahlédla připravené občerstvení pod širým nebem, tak promiňte, že letím zaklepat na dveře jako první. A vy poběžte hned za mnou ;-).



"To se někdy tak vyloupne, že se najednou ocitnete ve svém snu. Sen, který neměl nic jasně dáno. Ale stal se a vy víte, že jste na tom správném místě. Že je vám dobře. Sen, který žijeme v podhůří Brd.

My dva velcí a jeden skoro velký obýváme dům tak starý, že o tom nejsou dochovány žádné záznamy. Pouze o přístavcích, které sahají až do dob Rakouska-Uherska. Dům, který milujeme stejně jako slunnou Provence a venkovský, francouzský styl bydlení. 

Milí čtenáři, pojďte dál.

Vítejte v našem světě, provoněném levandulí, bylinkami a vůní květin. Převážně i nevážně hromadou lilií, které právě kvetou. Nedivte se, když při procházení naším příbytkem najdete pod nohama kočku. Máme hned tři a někdy mají velkou a mazlivou. A mají rády milé a hodné lidi, takže vás budou milovat. Ale pěkně popořadě.

Při vstupu do zahrady na vás čeká bylinková zahrádka. Natrhejte si, co hrdlo ráčí. I usušené plní skvěle svůj účel. Na výběr máte: mátu, petrželku, tymián, pažitku, řeřichu, libeček, mateřídoušku, rozmarýn, bazalku, oregano, majoránku. A pro fajnšmekry i řapíkatý celer, jeho listy jsou skvělé do dipů i salátů. A pokud návštěvu odložíte na konec léta, můžete si natrhat hroznové víno."


"Většinu věcí si rádi děláme dle svého, patinujeme, natíráme a zase patinujeme. Starým věcem dáváme nový život. Tak dopadla i stará rozebraná skříň. Nyní je šťastná jako náš nový botník. Odložte si, prosím. A nyní pojďte konečně dál.

Ještě než se uvaří káva v mocca konvičce, vezmu vás domů, kde si vydechnete po cestě. Ale mrkvový koláč si dáme až venku, dobře? Jídelnu jsme dělali letos, původně to bylo místo, kde byl jídelní stůl pod oknem a vnitřek místnosti obývala pracovna. Dnes již samostatná jídelna s oddechovým koutkem. 

Stolek vyrobil můj milý, ze zbytků co našel v dílně. Betonový květináč jsme vyrobili spolu a tak nás to chytlo, že se naše sbírka pečlivě rozrůstá. Pokud nebudete proti, dostanete na památku taky jeden pěkný, betonový domů."




"Do obýváku jen nakoukneme. Je tak krásně, že je škoda sedět uvnitř. Jak znalý host poznal, je to Ikea šmrncnutá bazar kousky, opět jsme patinovali a natírali. A hned se musím pochlubit. Komoda vedle francouzského okna stála celých 50 Kč. No a nekup to. "




"Káva provoněla celou místnost, pojďme ven než bude úplně studená. Venkovní posezení byl původně uzavřený přístavek na uhlí. Z kamenů co jsme měli skladem, můj milý udělal posezení do L. Připravila jsem pro vás malé občerstvení, aby káva ještě víc chutnala, dobrou chuť."



"Můj tip: Dekorace nemusí být drahé, ani pro ně nemusíte do obchodů. Kolikrát se stačí dívat kolem sebe a koupit plechovku s oblíbenou barvou. Skleněná mísa různě barevných šišek udělá větší parádu než drahá soška z obchodu. Kytice obilných klasů nebo velká větev omotaná světýlky a máte levnou, ale krásnou dekoraci."


"Čas s vámi byl krásný, ale pro dnešek se musíme rozloučit. Vždyť už bude večer a čas jít do postele."


"Moc děkuji a doufám, že přijedete i příště. Třeba tentokrát u mě na blogu

Moc vás všechny zdravím,
Martina"