středa 25. května 2016

Papírnické radosti...samolepky, bloky, deníky a Sagvan Tofi

Vždycky jsem si přála bydlet v papírnictví. Víte, přes den bych čekala schovaná v tajné skrýši (za stohem tlustých knih a deníků) a jakmile by prodavač za posledním zákazníkem zamknul na dva západy, vylezla bych, rozsvítila malé lampičky na zdech a procházela se mezi navoněnými sešity a dopisními papíry, prozkoumávala bych, jak barevné jsou zdejší pastelky a jestli štětce a akvarelové barvy umí na čtvrtkách vykouzlit ten správný malovaný život a taky bych napsala spoustu dopisů a polepila je těmi nejhezčími nálepkami. Tak, to jsem si vždycky přála.

A když máte takové přání, to si pak (pod)vědomě chcete doma vytvořit svoje vlastní papírnictví...A protože jedno takové "domácí papírnictví" mám a cítím se v něm parádně svobodně, mám tu dneska i pro vás malý únik do světa notýsků, balicích papírů, tužek a štětců...


Kam se hrabe Chanel...nejvíc voní papír. 

Taková moderní verze starých vystřihovánek. Vystřihne se potetovanej polonahatej panáček, pak se vystřihnou papírové kalhoty a pokud uznáte za vhodné, pěkně si ho oblečete. Anebo taky ne. Vtipný nápad Todda Selbyho (z knihy Fashionable Selby).

Sešit na sny a přání? Nebo na malování? Na sepisování všech možných radovánek nebo jen na zaznamenávání nákupních seznamů? Jak kdy. Sešit na úžasnosti může mít spoustu podob.

Jako živej...
Mám je ráda takhle pěkně pohromadě.

Dřevěná krabice na kapesníky s nějakým chlapečkem a liškou...copak je to asi za postavičky? ;)

Velký průhledný organizér, ve kterém se schovává spousta mých pokladů - od samolepek, přes washi pásky až po sponky na papír ve tvaru Malého prince.

Marilyn je věčná inspirace...

Balicí papír musí být fešák. Pruhovaný, růžový, plameňákový i s kávovými známkami "Julius Meinl".

Občas zapátrám ve svých starých papírenských pokladech a najdu něco...úsměvného. Jako třeba před pár dny, kdy jsem se při jednom takovém zkoumání dávno zapomenutých krabic až lekla. Z jedné z nich na mě totiž "rádobysexykoukal" bývalý srdcolamač Sagvan Tofi - pohled s ním mi poslala kdysi dávno teta na letní tábor a dal se vyměnit za samolepky nebo za 2 žvejky s tetováním. Nevyměnila jsem, i když nechápu proč. ;)

Není nic lepšího než si ráno plánovat takovou pěkně vypečenou cestu do Paříže a mít k tomu ten správný pařížský deník.

Jsem ráda, že jste se se mnou dneska tak hezky papírensky zasnili. Občas je to potřeba...;)


pondělí 23. května 2016

Jak bydlí...Bezega

Nedávno jsem vás tu směle vyzvala, abyste mi posílali pro rubriku "Jak bydlí..." fotky vašich domovů. A tak se taky stalo. Nakoukla jsem díky vašim fotografiím do moc  hezkých bytů i domků a některé z nich si tu v průběhu času společně představíme. A propos - výzva stále platí. Ještě pořád máte možnost ukázat ostatním svůj pokojík, byt, dům nebo ateliér, inspirovat je a potěšit a přitom všechny pozvat i na váš blog nebo e-shop, pokud nějaký máte. Na ukázky vašeho domova se těším na adrese viviblog@seznam.cz. ;)

Přihlásila se i kreativní Bezega (ať už s egem nebo bez ega), která si právě zabydluje svoje vysněné hnízdečko, a udělala mi tím radost. Nebojí se totiž při zařizování výzev, v obchodech si dokáže vyjednat svou cenu, využívá při zařizování fantazii a navíc si na nic nehraje; je prostě svá, stejně jako její domov.

Bezega z blogu bezega.blogspot.cz sama o sobě říká, že je spořivá minimalistka a celou řadu nápaditých dekorací si sama vymyslela a vyrobila. Je to fakt - proč utrácet (deseti)tisíce, když stejně nakonec máme největší radost z toho, co si vlastnoručně vytvoříme, že ano? Chce to jen nápad. A nápadů, těch má naše dnešní hostitelka víc než dost. Pojďme se teď společně podívat do jejího světa, do pokojíku, kde vládne bílá doplněná módní měděnou, kde se díky spoustě měkoučkých polštářů může snadno konat polštářová bitva a kde se dá pracovat i snít.

Milá Bezego, proveď nás svým holčičím královstvím...


"Proč jsem začala touhle fotkou? Protože nápis, který mám nad postelí neznačí jen to, že chci mít v novém pokoji pěkné sny, ale i fakt, že můj pokoj se pro mě stal místem pro snění a sám o sobě je vysněný!

V mém novém pokoji jsem jakž takž zařízená a zabydlená, ale přesto je to velice krátce, takže omluvte nějaké ty nedostatky. Nechtěla jsem totiž v rámci minimalistického řešení tolik utrácet za vybavení, a tak si dělám hodně věcí takzvaně sama (pro anglomilovníky DIY). 

Při brouzdání na Pinterestu (nekonečná studnice nápadů) jsem podlehla kouzlu měděných doplňků, geometrických tvarů atd. Takže bylo rozhodnuto. No a bílá barva vévodila už v mém starém pokoji a měnit jsem to nechtěla, takže to zůstalo při starém. Jsem děvče spořivé a řekla bych i vynalézavé, a když to spojíte s mým oblíbeným minimalismem, dokážete vykouzlit neuvěřitelné věci. Tak račte dál, kdo hledáte inspiraci."


"Světlá podlaha byla zakoupená v Hornbachu v akci. Přestože několik prken bylo poškrábaných, nelenila jsem a kývla na koupi s tím, že chci ještě maličkou slevu na ty poškrábané. Ty jsme vyndali a použili je jako podložky jinde, ale měla jsem tak slevu z už tak zlevněné podlahy. Měděné doplňky nebylo až tak lehké sehnat, aby nestály majlant a tak jsem kámošila se sprejem a hodně věcí prostě přestříkala. Taky na nákupy doporučuju prodejny typu KIK, papírnictví a kreativní potřeby, protože tam mnohdy najdete poklady. Židli jsem našla na půdě a tak se mi líbila, že jsem si jí nechala, jen jsem jí nožičky podlepila polystyrenovými vložkami, aby mi při odstrkování neodřela podlahu, a čeká jí upgrade, kdy jí vyměním čalounění na podsedáku. 

Vidíte ty trubky topení? Jiní by z nich šíleli, já je nechtěla zakrývat, protože jsou, světe div se, měděné!! Tudíž pasují do pokoje a jsem za ně moc ráda. Další z mých DIY výtvorů stojí na poličce, kdy jsem třeba nastříkala na zlato lahev od šampaňského."


"Bohužel jsem se ještě nerozhodla, jestli nakonec bude postel na paletách, tak jak jsem měla v plánu, nebo koupím klasický rám, který mám v plánu přelakovat také na bílo, a tak spím vlastně na zemi. Základem byla pro mě tedy kvalitní matrace, tam jsem nešetřila a protože jsem už připravená na vytvoření záhlavníku, nechávám to prozatím takto. Tuna polštářků je prostě nutnost a povlaky na ně jsou také hodně zajímavé, protože snad každý má svůj příběh. Zlatý třpytkatý je z topu, podlouhlý z Primarku, leopardí velký ze závěsů, světlý napravo ze svetru, šedý třpytkatý z Tunisu atd. Prostě moje sbírka..

Polička vedle postele je velmi praktická. Mám na ní vše, co potřebuju, když mám opravdu líný den a nechci vylézat."


"Nad postelí mám, asi jako každá blogerka, světýlka. Ale já jsem si už nějak zvykla usínat jen při jejich svitu. Je to strašně jemné a příjemné světlo, které je super jako intimní lampička pro sledování seriálu apod. Svícen nahoře je "koupě roku". Dlouho jsem podobný designový kousek chtěla, ale všude stál kolem 1000 Kč. Až jsem na něj narazila na stránkách Tchiba a bylo rozhodnuto. Vyšel mě na úžasných 50 Kč, protože jsem na 200 měla dárkový poukaz."


"Tahle komoda opět prošla mým zásahem. Je přelakována a mám ji moc ráda, i když při stěhování utrpěla pár ran. Štendr na oblečení byl mým dalším snem, ale nikdy jsem na něj neměla v pokoji místo. Dole mám vyskládané kabelky a nahoře visí bundičky, které aktuálně nosím. Taky si sem připravuju oblečení do práce na druhý den. Ten stojan vedle je původně stojan na CD, který jsem přelakovala a udělala z něj malou výstavní vitrínku. Nápis STAY STRONG je ručně dělaný od bývalého přítele, který byl moc šikovný na tyhle práce."


"Nechtěla se mi fotit tahle bílá obří krabice, která je koupí roku číslo dva. Je to obrovská skříň, která byla původně za nějakých 20 tisíc. Ale protože byla poslední vystavená a má na straně maličko, opravdu maličko (navíc na straně, která není vidět) škrábnutý bok, ukecala jsem paní na slevu a mám jí za neuvěřitelných 10 tisíc. Plus jsem si nechala do ní nařezat desky a mám tedy jednu stranu na tyče a druhou s fochy (nařezání desek mě vyšlo na 500 Kč) a skříň je tak přesně dle mých představ. Vejde se mi do ní všechno, až se mi zdá prázdná a tak jí používám i jako úložný prostor na jiné věci."


"Zrcadlo ještě přidělané není, ale protože jsem nechtěla zrcadlo na skříni, kvůli tomu, že bych se cítila nepříjemně v pokoji s tak velkým zrcadlem, které by bylo přes celé jedno ,,křídlo,, skříně, vyřešila jsem to koupí zrcadla do koupelny, které má moc hezký rám, který je poškrábaný a vlastně to vypadá, že je to schválně a jakoby patina, tak jsem ho místy doškrábala doma a v obchodě na něj dostala slevu a mám ho za 200 Kč. To na čem stojí je "malý otoman" který jsem koupila v Baumaxu. Má úložný prostor a můžete na něm i sedět. Plánuji ho přendat jinam a poslouží asi jako podložka na tiskárnu, ale prozatím abych si viděla nohy, je to podložka pod zrcadlo."


"V pokoji mám zkosené stropy, které ale nejsou naštěstí tak nízké, tudíž mi to dává hodně prostoru, navíc mám takovou atypickou chodbičku, když vcházím do pokoje. Je to prostě můj snový pokojíček a jsem moc ráda, že vypadá přesně dle mých představ, ještě si jej budu hodně dodělávat, ale na to už si počkejte do videa aneb ano, bude room tour na mém youtube channel."


"Děkuji Vivi za možnost představit vám svoje království. Je to pro mě čest, mít na tak krásném a příjemném místě kousek svojí tvorby."

Foto a text: Bezega, Bezega.blogspot.cz


pátek 20. května 2016

Věci, které miluje Veronika ze Stylishcoffee

Obklopovat se inspirativními a pozitivními lidmi, to považuju za jedno z nejdůležitějších "pravidel" spokojeného života. To se pak nese vzduchem krásně čistá energie, to pak máte chuť tvořit a nořit (se do příjemných okamžiků) a zkrátka, to je vám pak na duši hezkypěkně. A já vás dneska seznámím s Verunkou ze Stylishcoffee, která mezi inspirativní a pozitivní lidi bezesporu patří.

Potkaly jsme se asi před rokem v mejlové schránce, kam mi tenkrát přišlo Verunčino mejlové psaní. Byl to e-mail trochu plachý, trochu bezradný; e-mail od člověka, který vstoupil do neznámého blogového světa a najednou viděl kromě jeho radostí i strasti a lapálie. A teď, po roce...neuvěříte, k čemu došlo. Z nesmělého blogu se stal inspirativní svět, ve kterém se to hemží kávou, knihami, Paříží a cestováním tak vůbec, motivací, překonáváním sebe sama a ukazováním cesty, jak si užívat života. 

Proč vám to píšu a proč se tu tak podrobně rozepisuju? Protože vám tím chci říct, že Verunka je zářným příkladem člověka, který když dělá to, co si předsevzal, trpělivě a doopravdicky, s radostí a s opravdovou chutí, dokáže všechno, o čem snil. A dokážete to i vy...

Pojďte se teď podívat na Verunčiny lásky. Stojí to za to. Veru, máš slovo:



"Sedím na sluncem zalité zahrádce mé oblíbené kavárny, poslouchám zpěv ptáčků, usrkávám cappuccino z porcelánového šálku posetého kvítky a na obrazovce počítače se na mě směje jedna pěkně zapeklitá výzva.

Jsem trochu nervózní. Pořád dokola si pročítám tu milou zprávu, která mi před pár dny přistála v mailové schránce a nutí mě usmívat se od ucha k uchu. Je mi velkou ctí napsat článek pro Vás, čtenáře tohoto blogu, ale zároveň jsem si vědoma, jak těžký úkol mám před sebou.

Vivi mě poprosila, abych se s Vámi podělila o věci, které miluji a které mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. A co vám budu povídat, krásnější téma jsem snad ani nemohla dostat! Tak se teď pohodlně usaďte, připravte si kávu, čaj nebo nějakou parádní letní limonádu a jdeme na to!"


"Začnu jednou z mých největších vášní, kterou je cestování. Miluji to očekávání, plánování a hlavně dobrodružství. Ohromně mě naplňuje poznávání nových lidí, jejich kultury a zvyků (i když někdy dost netradičních). Možná jsem trochu blázen, ale zastávám názor, že na světě jsme stejně všichni jedna rodina. Lidé pro mě nejsou cizí, jen zatím nepoznaní. Na cesty se proto snažím nejezdit jako turistka, ale jako cestovatelka. A v tom je velký rozdíl, vážení! Základní památky proběhnu během několika prvních dnů a zbytek pak trávím vysedáváním v nenápadných kavárničkách, brouzdáním po utajených tržištích a letmým pokukováním po šarmantních místních elegánech."


"S cestováním souvisí i má druhá láska, kterou máme s Vivi společnou. Paříž. Město tvrdohlavě odmítající jakákoliv pravidla a trendy. Ale právě to mu dodává ono magické kouzlo. Po ulicích se procházejí elegantní Pařížanky, šansoniéři zpívají na břehu Seiny, šarmantní Pařížané pokuřují na terasách vynikajících restaurací a v Lucemburských zahradách se pořádá maraton pikniků proložený partičkami pétanque. Možná právě město lásky, jak se Paříži přezdívá, mi dává motivaci prokousat se složitou francouzskou gramatikou. Až se ale jednou budu procházet kolem Eiffelovky a vést vášnivou politickou debatu ve francouzštině s mým pařížským manželem, řeknu si, že ta dřina stála za to."




"Kdo mě alespoň trošičku zná, určitě mou následující vášeň už netrpělivě očekává. Káva. Nechci tu ale mluvit jen o šálku zalitém horkou vodou. Káva je krásný životní styl. Miluji její pronikavou vůni, uklidňuje mě drnčení mlýnku, vyhledávám útulné kavárničky a obdivuji práci potetovaných a pořádně vousatých baristů. Většina mých textů vzniká právě nad šálkem tohoto kouzelného elixíru a na práci v jedné malinkaté kavárničce budu vždy s úsměvem vzpomínat. Jen si představte, kolik nových přátelství, lásek i důležitých rozhodnutí vzniklo právě mezi zdmi provoněných kaváren..."




"A co bych to byla za blogerku, kdybych nemilovala psaní, literaturu a celý tento svět plný fantazie! Čtení je jedna z nejkrásnějších věcí. Na okamžik nám pomůže uniknout z (někdy ošklivé) reality všedních dnů a otevře nám bránu do světa, kde nic není nemožné. Vždyť právě knihy jsou to, co přežilo všechna léta plná válek, revolucí a pokroků. V nepatrných řádcích je ukryto všechno vědění světa! A je úplně jedno, jestli milujete romantické příběhy červené knihovny, tajuplné detektivky nebo odborné svazky plné nejzajímavějších informací. Knihy jsou tu pro všechny a doufám, že ještě pěkně dlouho budou."




"Chtěla jsem napsat, že to už je vše, ale není. Věcí, které můžeme milovat je totiž nekonečně mnoho! A je jen na nás, jestli je chceme vidět. Abych dnešní povídání nějak uzavřela, dám vám na konec jeden tip. Radujte se! Ze všeho. Milujte život a on bude milovat Vás. Za to Vám ručím."
Veronika, Stylishcoffee
 

neděle 15. května 2016

Lollipop aneb když neni co řešit

Dneska sice rekordně krátce, ale zato hodně barevně a rozdováděně. Posílám vám jeden bláznivý, cukro psychedelický a bezzábranový song na nedělní tancovačku. Totiž, včera jsem si zase hrála na kavárenskýho povaleče a z džuboxu se ozval song Lollipop (Mika) a přímo mezi stolky s kafem začali tancovat lidi. Napřed jeden spontánní odvážlivec a pak dva a nakonec jich bylo hodně (já taky), a tak si říkám, že by mohl roztancovat i vás. Protože žijem jenom jednou, tak neni co řešit.

Tak...odvaž se a pojď si trsnout! ;)



čtvrtek 12. května 2016

7 věcí

Tentokrát se další pokračování série článků o sedmi malých radostech všedních dnů ponese v duchu všech možných holčičáren. Budeme se vonět Šanelem, číst si o Diorovi, budeme pěstovat bylinky v domácím mini skleníku, připravíme si k jídlu i pití něco very zdravého a dobrého a pozveme si sem i pár kluků - třeba Leonarda  nebo Tomíka, který v rámci narozenin slavil, že je zas o rok hezčí.

7 příjemných věcí, na každý den v týdnu (nejmíň) jedna...


1. Bordelářské radosti
Každý bordelář ví, každý bordelář chápe...Že totiž ty okamžiky, kdy nečekaně najde něco, co dřív někam zašantročil (tedy "pečlivě uklidil"), znamenají radost k nezaplacení. Miniatury parfémů Chanel jsem uklidila tak starostlivě, že se po nich na dlouhou dobu slehla zem. Už jsem si myslela, že bez mého vědomí odjely na zkušenou do místa svého narození, Paříže. Včera se ke mně ale dobrovolně vrátily a tvářily se, že celou dobu relaxovaly ve čtvrtém šuplíku toaletního stolku. Ale vy jim to snad věříte?


2. Životopis Christiana Diora
Přečteno a podtrženo - knížka Dior - Biografie slavného návrháře od Isabelle Rabineau je přímo ideální stylové čtivo do pruhované houpací sítě. Přelouskala jsem životopisů Christiana Diora několik, ale tenhle patří mezi ty nejlepší. Akorát jsem při jeho čtení dostala hroznou chuť vlastnit od něj aspoň čtvery šaty a pár párů lodiček, jenže to by se ta knížka pěkně prodražila...


3. Domácí mini skleník
Skleníkový domek (Ikea) jsem si pořídila asi před půl rokem a až teď jsem se konečně pustila do pěstitelství (k tomu jsem si musela pořídit i lacláky, organizér, květovaný notes "Zahradníčkův rok" a apartní zahradnické rukavice od anglické rodinné firmy CGB). Tak tedy - petrželka, pažitka, bazalka? Poroučejte, všechno máme. A co máme, to na talíř hned dáme. A co tam dáme, na tom si pochutnáme.


4. Servírovací potěšení
Dělá mi velkou radost hezky prostřít. Malá kytka do vázy, pěkné skleničky, zábavné příbory, různé přílohy a dipy podávané v malých mexických mističkách, láhev dobrého vína. Dělá mi velkou radost hezky prostřít, když je obyčejný den. Ten obyčejný den se pak jako mávnutím proutku změní ve slavnostnější a veselejší. A každý den si tohle zaslouží.

5. Ponožkování
Moje "oscarové ponožky" jste už nedávno viděli na mém facebooku, ale musela jsem je propašovat i sem. Leonardo DiCaprio se mnou teď totiž chodí a nechceme to tajit. Jsem s ním dokonce domluvená, že spolu budeme (všude) chodit tak dlouho, dokud se mi "nesepere", tak nám držte palce. ;)


6. Mňam smoothies
Úplně jsem tomu propadla. Smoothie z červené řepy, rajčat a mrkve, smoothie z jahod, banánů, broskví a borůvek, smoothie z ovesných vloček, lesních plodů, oříšků. Jo a medu...a jedu, jedu, jedu. Senzační nakopávka energie a taky jeden z mála způsobů, jak do mě rychle dostat tolik zeleniny a ovoce.


7. Tomík - král narozeninových párty
A na závěr bych tu měla jednoho oslavence. Tomíkovi je zas o rok víc, ale máme spolu uzavřenou tajnou dohodu, že když se mě někdo zeptá na jeho věk - říkám (už spoustu let) "3 roky". Tak ať jsou mu ty 3 roky ještě hódně dlouho. ;)


pondělí 9. května 2016

Jak bydlí Saša z Alexxiewstyle

Už dlouho jsme se společně nepodívali domů k někomu z vás. Mám na mysli tu starou dobrou rubriku mého blogu "Jak bydlí...", ve které jsme společně zvědavě nakoukli už do spousty nápaditých a stylových domovů. Je na čase tyhle inspirativní návštěvní dny oprášit a uděláme to hned - vypravíme se spolu zase na jedno báječné místo.

Ale ještě předtím je tu malá velká výzva pro vás všechny, kteří milujete svůj domov, hýčkáte ho a opečováváte a chcete se o svoje bydlení a nápady podělit se všemi mými návštěvníky a čtenáři.  Pošlete mi na ukázku pár fotek na můj mejl "viviblog@seznam.cz" a uvidíme, co se stane. ;)

A teď už se konečně můžeme plně věnovat návštěvě u slovenské kočky Saši z blogu Alexxiewstyle. Saša je mladá, milá a má štýl. Mrkneme se do jejího senzačního, ryze holčičího pokojíčku, který si sama zařídila způsobem, který je jemný, čistý a originální. Podívat se do takového dámského pokojíku je pro mou rubriku "Jak bydlí..." novinka, protože zatím jsme tu spolu šmejdili v celých domcích nebo bytech. Ale plno z vás má možná k dispozici právě tu jednu místnost, ze které můžete vytvořit svůj vlastní svět a kouzelné místo jen pro sebe, proto se taková inspirace určitě bude hodit. Takže, Sašo, jsi doma?

"Milí čitatelia,

zdravím Vás v dnešnom článku, kde Vám predstavím môj malý, biely "bunker". Úžasné dievča Vivi ma požiadala, či by som nespravila menšiu prehliadku mojej izby. Mňa to veľmi nadchlo a hneď som súhlasila - je to určite dobrá skúsenosť a veľmi jej za to ďakujem. A teraz sa už spoločne vrhnime na moju izbu.

Konečne vlastná izba podľa mojich predstáv. Behom 5-tich rokov sme sa s rodinou stihli presťahovať na štyri rôzne miesta - stále sme sa posúvali do lepšieho. Od malička som vždy mala izbu so svojou o rok staršou sestrou a nebola to  žiadna výhra. No to som bola ešte "malá" a bola som rada, že nemusím v tmavej izbe zaspávať sama.

BIELA - prvé slovo, ktoré ma napadne keď sa pozriem na moju izbu. V strede izby veľká biela posteľ, ktorá je na štýl vintage s veľkým bielym baldachýnom. Kozmetický stolík (vianočný darček) ma nesmierne potešil - každé ráno pri ňom sedím najmenej hodinu a chystám sa na ďalší skvelý deň v mojom živote. Keďže asi po mesiaci ma biely ošiaľ omrzel, nastal čas na nadrozmernú fototapetu. Môj zámer bol aby tapeta izbu opticky zväčšila a vyzerala ako reálne okno. Myslím, že sa mi to celkom podarilo - veď kto by nechcel bývať v Manhattane."


"Veľmi vzácna vec v mojej izbe je určite tento krásny portrét, ktorý nakreslila moja najlepšia kamarátka a dala mi ho na moje 17-náste narodeniny. Prezradím Vám, že najprv mi ho vôbec nechcela dať, pretože si s ním dala veľa námahy a kreslila ho niekoľko dní v kuse. No nakoniec som ju zlomila a Justin Bieber má dnes čestné miesto nad posteľou."


"Nemôže byť celá izba úplne sterilná preto tu nastáva veľký kontrast v mojom šatníku. Asi pred rokom som zo svojej skrine vytriedila farebné kúsky oblečenia a začala som nosiť skôr zemité farby - ale aj bielu. Nikto nechápal túto moju zmenu, pretože dovtedy som bola vždy "princezná v ružovej". No každý človek sa mení a vyvíja sa a ja teraz preferujem skôr all black style. Aj keď sa oblečiem jednoducho som skôr ten typ človeka, ktorý rád vyčnieva z radu, a preto som si začala kupovať "mačacie uši" ktoré na ulici určite zaujmú - preto v izbe nemôžu chýbať."


"No a nakoniec nastal čas aby som Vám povedala o mojej závislosti na knihách. Nachádzajú sa pohádzané po celej izbe či na nočnom stolíku, na skrini alebo nejaké staršie knižky z detstva aj pod posteľou. Niekedy sa ani nechcem začítať pokiaľ chodím do školy, pretože keď čítam neexistuje nič okolo mňa.

Čítali ste už niektorú knihu z môjho menšieho výberu alebo nie ste taký knihomoľ ako ja?"


"Neviem čo by som dodala nakoniec článku o mojej izbe asi už ani nič. Dúfam, že sa Vám môj článok a moja izba aspoň trochu páčila a možno aj niečím zaujala. S blogovaním som práve začala a hneď som dostala takúto skvelú príležitosť predstaviť Vám svoj "pokojíček". Bola by som veľmi rada ak by ste sa stali čitateľom môjho blogu ktorý je síce ešte len na začiatku ale budem sa snažiť ho zdokonalovať a posúvať stále ďalej. Odkaz nájdete TU - každá návšteva by ma nesmierne potešila. ♥

PS: najkrajšia ozdoba izby SYKES- môj pes, ktorý Vám nechcel zapózovať."


A protože já musím mít vždycky poslední slovo, chci Saše z Alexxiewstyle moc poděkovat za to, že nám ukázala svoje holčičí království, ve kterém bych se já osobně cítila jako v bavlnce a klidně bych se tam (aspoň na pár skvělých dní) zabydlela...i když nevím, co by tomu řekl chlupáč Sykes. ;)