Jsem very, very extravagant!

"Pojď si psát takové malé a nečekané dopisy pro radost", navrhla jsem své ušaté, nohaté a okaté přítelkyni z Prahy. A Míša odpověděla: "Ou jééés" anebo "Jupí!" (už přesně nevím, ale rozhodně její odpověď byla ve znamení nadšeného souhlasu). Tak jsme se my dvě vrátily do starých časů, kdy byl dopis často jediným, bezstarostně jednoduchým prostředkem k překonání vzdálenosti mezi lidmi...vážně existovaly doby, kdy nejezdila žádná auta, nebyly mobily a všichni žili v míru (přece tenkrát...než si ti dva kousli do jablka). A znovu jsme objevily, jak chutná lepidlo z poštovní známky (fuj). Nepotíme ze sebe žádné romány (ty si necháváme na "psaní všema deseti"), ale pošleme si kartičku s krátkým textem, nálepku nebo maličkatý dárek. Poměr úsilí a radosti 1:1000.

Psaní dopisů je dnes sice trochu neobvyklé a lehce extravagantní (klidně mi to vyvracejte), ale rozhodně zábavné a příjemně pomalé (to mi nevymluvíte). 

A co Vy? Oblizujete občas poštovní známky? 

 

Na fotce vidíte kousíček mýho pracovního "pultu".

Plechová krabička od Madam Stolz, dopisy (žlutý mi připutoval, fialový poputuje), poslední "maršmelou", tuzexová panenka Kwik a dřevěný medvídek na tužce.

Když v Holandsku černý holky tancujou...

Pestrobarevné africké krasavice by určitě uměly skvěle tancovat, kdyby byly bývaly nebyly sádrové a kdyby nemusely nehnutě stát za skleněnou výlohou jedné galerie. A protože o tanci s nimi vážně nemůže být ani řeč, soustředíme se v Holandsku na jiné věci:
Na nábřeží sedíme na rozviklaných dřevěných židličkách, jíme roční sýry a pijeme k nim bílé víno, házíme flašinetářům do čepice eura, kupujeme si od pouličního malíře v klobouku a pruhované barevné šále předražený naivní obrázek, hltáme zmrzlinu, odoláváme nákupu dřeváků, neodoláme stánkům s rybími pochoutkami a vaflemi s horkou polevou, fotíme v oknech cizích příbytků legrační sběratelské figurky a vzápětí máme jejich překvapeným majitelům co vysvětlovat ;-), obdivujeme, žasneme, hledáme mušličky, pořád někde platíme vstupné, zoufale málo spíme, jíme croissanty s máslem a zapíjíme je silným kafem, kupujeme si tulipány, už nestíháme bleší trhy, ALE...slibujeme si, že se do malých holandských vesnic i velkých měst brzy vrátíme...
(Toto bylo nejdelší souvětí na blogu napsané bez jediného nadechnutí.)

 A jaká byla Vaše dovolená nebo...kam se toužíte podívat nebo...na jaká místa se chcete vrátit?

 

Najdeš pět rozdílů?

Když jsem si kolouška na kupovala, čekala jsem, že to bude klasická retro figurka, která bude přesně tam, kam ji postavím. Dneska už se své naivitě směju. Koloušek je vždycky pouze tam, kde chce být on a docela chápu, že tentokrát se mu zalíbila má nová hořčicově žlutá taška do ruky. Pohodlně se do ní vejde, a když se vyšplhá nahoru, tak dobře vidí na celou domácnost. A mně se má kabelka líbí hlavně proto, že má zapínání jako školní aktovka a hrozně mě baví ji pořád dokola zapínat a rozepínat.

A teď by mě zajímalo, v jakých kabelkách si libujete Vy a jestli máte doma taky lesní zviře!?

Pokud máte rádi hru "najdi pět rozdílů" (já našla zatím tři), tak hrajte: 

 Kabelka "aktovka" v retro stylu, koloušek ze starožitnictví.

Kabelku najdete na: www.i-radost.cz

Léčivé diářové zápisky

Zapisuju si do svého obtloustlého diáře všechny pitoménky i věci vážné, závažné, k vyřízení, vyřízené a označuju je všelijakými hvězdičkami nebo žlutými puntíky. Odškrtávám si s úlevou splněné úkoly a povinnosti, abych vzápětí připsala deset dalších. A nejspíš to tak děláte taky. Mám ale ještě takovou jednu zvláštní věc, kterou si zaznamenávám. Někdy (a náhodou je to docela dost často) si píšu, že jsem šťastná. Pokud se tak cítím (příčiny jsou od těch nejmalichernějších, které si lze představit, až po ty zásadní), napíšu si do kolonky diáře "jsem šťastná".

Tahle dvě zapsaná slova mají skvělý léčivý účinek, pokud jsem někdy smutná nebo z plna hrdla naštvaná. Během takových černých chvilek mám pocit, že jsem nikdy nebyla veselá ani spokojená a rozhodně už nikdy nebudu....a pak se podívám do diáře a zjistím, že "jsem šťastná" byla zrovna včera a v pondělí a minulý týden hned dvakrát...a to mě rozesměje. ;-) Možná to stojí za pousmání, ale věřte, určitě to stojí za zkoušku...

A máte Vy svůj diář? A pojďte mi říct, co tajného si tam píšete, joo?

Na fotkách diář Elle - můj nálepkami vyšňořený parťák pro rok 2011.

Mladí páni v kamaších

Mladí parádníci v kamaších zaujali Grenvilla Wodehouse natolik, že o nich napsal knížku. A já jsem ji dostala od mého milého muže. Bornovy ilustrace nikdy nezklamou a co se obsahu týče, nechám se překvapit. Hned jakmile budu mít čas (plánuju pár volných chvilek na rok 2014), otevřu si "božolé", zalezu pod deku a budu číst.

A pár otázek na Vás, které mě moc zajímají - co zrovna čtete?, dokážete si udělat na čtení čas?, četli jste Mladé pány v kamaších?, viděli jste v poslední době nějakého pána v kamaších? (já zrovna před dvěma týdny a doteď se z toho nemůžu vzpamatovat).

 

Dnes je JEHO velký den! Nezapomněli jste?

Ať už mu říkáte "Evžen", "komp" nebo "starouš", dnes je jeho velký den. Má třicátiny a všichni do jednoho bychom to dneska měli oslavit. Utřít z něj prach, nablýskat klávesnici a být celý den s ním. ;-)

12. srpna 1981 se na trhu objevil první OSOBNÍ POČÍTAČ...PC...písíčko. Od té doby se změnil, zmenšil, zeštíhlel, zmoudřel a určitě ho ještě slibný vývoj čeká. Pro mě je pravou rukou. Potřebuju ho k práci i k zábavě, a proto se u nás dneska bude pořádně slavit. Špunty lítají, šampáňo teče proudem a náš drahý třicátník si o tom asi myslí své...

A co Vy a Váš Evžen? Oslavíte to s ním? ;-) Co pro Vás znamená počítač?

Tak takhle počítač vypadal ve "středověku".

Tuzexová panenka Kwik, holka jak má být

Moje retro sbírka tuzexových panenek ze 60. let se rozrostla. Malá Kwik je dárkem od milého muže mého k našemu velkému výročí. Víte, nejsem ten typ, který dokáže potlačit své nadšení a radost z dárku. Ten typ, ve kterém to uvnitř "vře", ale na jeho tváři jen jen elegantní úsměv. Kdepak. Moje radost, to je sousedova (tedy Klimešova) starost, protože těším-li se z něčeho, začnu poskakovat, zpívat, tancovat, objímat, líbat, smát se a běhat z pokoje do pokoje. 

Hned potom, co jsem se vyradovala, jsem šla Kwik umýt, protože na ní bylo těch 50 let, co je na světě, přece jen trochu znát ;-).

A jaká darovaná věc udělala v poslední době největší radost Vám? 

Láskyplná nástěnka

Nástěnky mám všude, kde je to jen možné. V pracovně, v kanceláři, v kuchyni...Jsou pro mě symbolem nových postřehů a radostí, které mi promění průměrné šedavé denní okamžiky v barevně inspirativní kolotoč. Dávám si na nástěnku úkoly, fotky, přání a nejkrásnější vzkazy. Tak zrovna dneska jsem v pracovně našla tenhle roztomilý žlutý "opičí" lísteček i s obrázkem od mého muže (myslím, že měl být malířem, ale minul se povoláním...) - ani nevíte, jak radostně nastartoval začátek nového dne.

Po objevení veselého vzkazu jsem v příjemnostech pokračovala - třeba voňavou kávou, Nutellou, kterou jsem ze sklenice jedla prstem (ty čuníku!), focením, dlouhou procházkou a konečně jsem si vystavila legrační pohled s opicemi Jamesem a Jacksonem z reklamy na Benetton. Maličkosti, ale potěší.

Máte i Vy své nástěnky? A máte také tolik malých denních radostí? ;-) 

Nástěnka je v podstatě scuknutí mého života do barevných obrázků, které mě inspirují nebo těší. Obměňuju je, a tak mi přináší pořád nové vjemy a nápady.