31.12.16

Můj pařížský diář...a co je v něm

Tak si právě sedím u jednoho malého kavárenského stolku, šimrající sluneční paprsky se marně snaží vnést do mého rozcuchaného účesu nějaký řád, před sebou mám nejdobřejší kapučíno ze sójového mléka, raw dort z bílé čokolády a malin, lidi kolem švitoří a smějí se nebo se pošťuchují, vedle mě si navzdory slibu, že dneska nebudu utrácet, spokojeně hoví papírová taška s dnešní kořistí - dvoje hedvábné šaty...jedny v odstínu indigo a druhé v nebesky modré barvě (ach, bůh to vidí, ale...chápe mě) ;) a na klíně mám červený pařížský diář, do kterého si píšu úplně všechno, co mě napadne (a že toho je teda vážně požehnaně).

Pan Pravý

Když jsem červený deník C'est la vie uviděla, věděla jsem, že on je ten pravý, pan dokonalý. Že on bude ideálním stylovým nástupcem po mém předchozím sešitu na úžasnosti, který už je plný až po okraj. A taky jsem věděla, že se k němu bude perfektně hodit červená rtěnka v "barvě Champs-Élysées" . Tak mám obojí a...nejen to...


Na moment v Paříži

Zkrátka nakonec jsem toho nakoupila mnohem víc (ty červené deníky dokonce dva, protože prostě do foroty...) ;), i když jsem se rozhodla od příštího měsíce roku šetřit (ale do tý doby si přece musím udělat pořádný zásoby, abych v době šetrnosti nestrádala, že?). Takže teď si připadám (i díky makronkám z naší cukrárny) jako kdybych se ocitla aspoň na chviličku v mém oblíbeném městě, ve kterém mi září oči jako nikde jinde...


To jsou ty chvíle

Ty chvíle, kdy si udělám dobrý čaj, vezmu do ruky puntíkatou propisku (která byla součástí deníku) a píšu a vymýšlím a maluju a raduju (se), by hledaly konkurenci jen těžko. Teda, nechápejte mě špatně, nejsem žádný školomet ani introvert, co se zavírá doma a poeticky deníčku sděluje, jak je svět těžký a lidi v něm nenapravitelní. Já mám svět a lidi v něm moc ráda a těší mě být venku, bavit se, odpovídat na mrknutí úsměvem, popíjet kafíčka a blbnout na koncertech pod širou oblohou, ale když se chci odreagovat, neznám nic lepšího než svůj diář nebo deník.

Pojďte, nalistujeme si teď pár stránek...


O čem?

O čem můj červený deník je? Víte, vlastně o všem. O tom, co mě těší a zajímá, o snech a o krocích a plánech, jak je uskutečnit, o tajných přáních a všech možných nápadech (i těch úplně bláznivých...ty jsou totiž nejlepší), o mých láskách (teda...muže mám jednoho, ale pak jsou tady herci a parfémy a knížky a filmy a to všechno patří mezi moje lásky); zkrátka o životě a taky o tom, co chystám. Vlastně je o všem hezkém. O všem dobrém a pozitivním. Jinak by (pro mě) nemělo smysl ho psát. 

Vím, že když je mi smutno a mám pocit, že nic nemá cenu a do ničeho se mi nechce (i takový dny jsou), podívám se do svého sešitu na úžasnosti a jen zírám, kolik mě toho vlastně baví, kolik plánů mám a kolik barevných stránek jsem dokázala nadšeně popsat, když mi bylo hezky. A hned je to lepší, o moc. Je to jako s těmi mikinami, co se prodávají a co je na nich vytištěný nápis "Life is hard". Já vim, všichni to víme, že život není peříčko, ale tím, že si to "napíšeme" na mikinu, si ten těžký život moc neulehčíme. Proto říkám - myslet pozitivně a věřit, že život je takový, jaký si ho uděláme i jaký si ho promítáme do svých sešitů.


Najdete u mě snad všechna možná témata, takže v mém deníku nemůže chybět ani to "filmové". Ráda si zaznamenávám, jaké filmy bych chtěla vidět, pak ty skvělé, které jsem shlídla a pak na ně ještě dlouho myslela a pak tu mám i krátkodobé zápisky věnované filmům, které dobře znám, ráda mám a které chci v nejbližší době vidět. Že mi nestačí jen psát, ale že si k tomu ještě ráda lepím a maluju (třeba kovboje v modrém), to není žádné tajemství, to už ke mně a mým zápiskům patří. 


Víte, o kolik je podle mě den hezčí s dobrou muzikou? O toliiiik (a teď se rozmáchávám rukama, jak nejvíc to jde...až ke stropu; asi jako když rybář ukazuje, jak velkou rybu chytil). Muzikanta mám doma, takže když hraje na svou červenou Fendrovku, já tancuju. A taky pořád (někdy radši jen v duchu) zpívám a celé dny poslouchám Deezer, kde jsou miliony skladeb a interpretů a ti, kteří mě něčím zaujmou nebo právě vydali nějakou hudební novinku, se ocitají na listech mého sešitu (stránka vlevo), abych na ně nezapomněla.

A pak si taky poznamenávám, jaké obchody mě v kterém městě nadchly, abych příště věděla, kde jsou. Šikovné je, když mají na pultech malé letáčky, to pak stačí leták nalepit do sešitu a je to. Tady třeba mám (stránka vpravo) vlepený letáček vintage butiku Chine Machine (100 Rue des Martyrs) v Paříži, který mě okouzlil. Už zdálky na vás mávají jeho sytě modré dveře a uvnitř pak vyšívané pantoflíčky, hedvábné šaty, starobylé kamenné zdi, desky, malé tlumené lampičky, které svítí na zarámované fotky módních ikon a s prodavačkou se dorozumíváte opičími zvuky a gesty, protože ona nepobírá vaši francouzštinu a vy zas její angličtinu (no, zkrátka jazyk "rukama nohama" je nejspolehlivější). 


A taky si do sešitu lepím cukrovinky. To je taková trdlovina, která mi zůstala z dětství, kdy byly dobroty v krásných obalech cenností, kterou vozili "tetičky" z Německa nebo z pražskýho "tůzu". Tak to dělám dodnes, že si sem tam nalepím něco k snědku (teda papírové něco, co z laskominy zbylo) a připomínám si tím nejen nějakou dobrou chuť, ale i místo nebo zážitek. A Andy Warhol je tu proto, že je to můj oblíbený rozcuchaný génius, jehož pozitivní vztah k mlsnotám je hlavní důvod mých sympatií k němu (teprve až potom obdivuju jeho tvoření). Pokud neznáte jeho příběh, "jak naplnil svůj pokoj sladkostmi a proč", tak si někdy udělejte hezké odpoledne a zaskočte si do antikvariátu pro jeho knížku Od A k B a zase zpět.

Je tam toho v tom mém sešitě ještě tisíc, ale o tom snad zase až někdy příště...;)


Loučím se s vámi pro dnešek pohledem na moje malé poklady: červené deníky C'est la vie s puntíkatou propiskou, červená rtěnka v té nejlepší pařížské barvě (a drží na rtech jako přibitá), parfémová voda Annick Goutal Petite Chérie a pruhované tričko.

PS: koťata, pokud by vám odkazy náhodou nefungovaly (dost z vás mi to psalo), zkuste si článek otevřít v jiným prohlížeči (já používám Firefox a šlape to jak má) a obnovte stránku kliknutím na F5 (nebo Ctrl+F5). Salut! ;)

Vivi podpis

Jak to udělat, aby se vaše cíle a předsevzetí do puntíku splnily

Zapátrala jsem ve svém archivu a objevila článek, který jsem zaktualizovala a doplnila, ale jinak je pořád tak platný a čerstvý, že zaslouží připomenutí. Zase jsme směle vykročili do nového roku a ten je před náma úplně čisťounký, jako prázdný list papíru. Dost vzrušující.

Nejsem si jistá, jestli už jste to slyšeli, ale letošní rok bude absolutně úžasný - já jsem si to totiž usmyslela; jsem o tom přesvědčená a taky v to věřím, což je půlka úspěchu. No a na tý druhý půlce se bude muset máknout, to bude chtít zvednout prdýlku ze židle a pustit se do práce a do plnění svých tužeb, přání a cílů. Každý den, pěkně krok za krokem, kousek po kousku. A nejlepší je začít s tím ještě dneska a udělat si z toho příjemnou záležitost.

Jak říkají Ester a Jerry Hicks: "dnes budu vyhledávat důvody k tomu, abych se cítil dobře". Tak vyhledávejme, ostražitě, s radostí a rozzářenou duší a při tom se pojďme podívat na moje tipy na to, jak splnit svoje letošní cíle.


 

7 tipů, jak si konečně splnit svoje cíle a předsevzetí


1. Dávejte si malé a reálné cíle
Když si na začátku roku, plni optimismu a naděje, dáváme přehnaně velké cíle, většinou končí za pár týdnů v zapomnění, protože je to prostě "moc těžké". Neklaďte si nástrahy v podobě velkolepých cílů jako "zhubnout", "najít si práci", "přestat kouřit", ale rozdělte si svoje přání na dílčí cíle. Místo "zhubnout" si dejte za cíl třeba zdravěji snídat, nejíst pozdě večer, alespoň 5 minut denně si zacvičit. Malé cíle s dílčími úkoly, které postupně zvládáme, přináší radost z úspěchu a motivují, aby se nám na sobě chtělo dál pracovat.

2. Diář to jistí
Rozdělte si svoje cíle na malé každodenní úkoly, ze kterých si vytvořte zvyk a zapisujte si je poctivě do diáře nebo spešl sešitu. A pak se přimějte každý den zkontrolovat, jestli máte splněno. Já mám kromě toho ve svém diáři (na začátku týdne) ještě další nezbytnou kolonku: "Tři nejdůležitější úkoly na tento týden". To mi pomáhá určit, co je v daném týdnu opravdu zásadní, takže se mi už nemůže stát, že na konci týdne "nula od nuly pošla" a že jsem neudělala (z toho důležitého a zásadního) vlastně vůbec nic. Mám to zkrátka pod kontrolou.

3. Orientujte cíle na své štěstí a nebuďte jako vysavač
Dejte si takové cíle, které obohatí váš život a díky kterým se posunete dál. Nebojte se něco změnit, když máte pocit, že se pořád plácáte na jednom místě. Zastavte se, rozhodněte se a pak se do toho pořádně pusťte. Chci si pořídit robotický vysavač (né, nejsem tak líná, ale robotopomocníci v domácnosti mě baví), a tak jsem si pročítala plno recenzí. Podle nich se většina robotovysavačů motá v kruhu, vysávají tam, kde už byly a prostě bloudí. Někdy se chováme úplně stejně. Tak proto radím - "vypnout a zapnout" - věřte mi, je to dobrá rada pro elektro i pro nás.

I Tomíček ví, že letos dokáže všechno (třeba i jezdit na kole), ale musí na to jít chytře a s dobrým plánem.


4. Buďte konkrétní
Cíle jako "víc se věnovat rodině", "líp si organizovat čas" nebo "být konečně šťastný" jsou sice chvályhodné, ale tak abstraktní, že nejdou pořádně nijak uchopit. Nahraďte je konkrétními úkoly, zvolte jednoduché a jasné cíle, kterých není těžké dosáhnout, a které vás postupně dovedou k tomu, že se vaše velká přání začnou plnit.

5. Každý den udělejte něco
Jděte ke svému cíli tak, že se mu budete věnovat třeba jen 5 minut, ale zato každý den. Pěkně krůček za krůčkem. Je lepší začít pomalu, zlehounka a postupně se dopracovávat k lepším výkonům, než přepálit start a za chvíli zase "sedět na zadnici" a nedělat nic. Možná plánujete víc cestovat, ale trápí vás špatná angličtina, tak noste kapesní slovník pořád při sobě. I 3 naučená slovíčka při cestě tramvají jsou lepší než nic (a 3 slovíčka denně, to je 1095 slovíček za rok). Možná se chcete naučit líp fotit, tak noste svůj foťák pořád u sebe a každý den udělejte aspoň jednu fotku (uvidíte, jak se se svým fotoaparátem za těch dlouhých 365 dní v roce perfektně sžijete). A navíc budete mít z vašich malých každodenních pokroků potěšení a to se vždycky počítá.

6. Škrtněte bod číslo 5 a udělejte to úplně jinak
Udělejte to tak, že se do svých cílů vrhnete ne po pětiminutovkách, ale na drsňačku úplně po hlavě. Chcete začít vstávat o hodinu dřív? Prostě si nařiďte jednoho dne budík na vysněnou vstávací hodinu a vstaňte. Je to jako ledová sprcha, ale někdy se vyplatí do vody skočit bez osmělování. Udělat čistý řez...to je taky dobrý způsob, jak konečně něco fakt změnit.

7. Odměňte se
Jó, tak tohle teda můžu. To je na cílech to nejlepší. Třešnička na dortu. Po každém splněném cíli (jasně, klidně i v jeho dílčích krocích) by měla přijít odměna, která navíc dobře poslouží jako "motivátor". Ať už si jako odměnu zvolíte den volna, nový puntíkatý hrnek, hezkou knížku nebo vytoužený parfém, bude vám připomínat, že jste dosáhli svého cíle, že se vám něco opravdu podařilo, a že na sebe můžete být pyšní.


Přeju vám, aby se vám letos všechno povedlo, a pevně věřím, že vám můj článek pomůže utřídit si myšlenky a třeba si do svých diářů zapsat takové cíle, které se vám opravdu podaří splnit. Jak s oblibou říkám - je to jen v našich rukách a to je přece velká výhoda. ;-)

Najdete mě i tady: Instagram Vivi


Vivi podpis

30.12.16

Nejlepší diář na nový rok...co v něm je a jak ho ještě vylepšit

Velká výhoda toho, že spolu kamarádíme je, že vám vůbec nemusím vysvětlovat, jak je to s výběrem diáře. Že vy prostě chápete, že vybírat diář na celý dlouhý rok je úkol zásadní a veledůležitý. Vy rozumíte tomu, že diář není jen pár listů spojených dohromady, ale že je to opravdový přítel. Že je to společník, kámoš, rádce i našeptávač. Jaký diář, takový rok. Volbu diáře zkrátka nejde jen tak podcenit.

Tenhle růžový fešák tu před vámi postává jen tak pro inspiraci, aby vám ukázal, co je v něm i vedle něj, a taky aby si trochu snil. Protože naše diáře sní a my to, o čem sní, musíme přeměnit ve skutečnost. Taková je dohoda. ;)

Co je uvnitř?


Pojďme si teď můj diář otevřít a trochu se v něm porochňat. Každý den mi můj diář pokládá 3 všetečné otázky: 1) Co mi dnes udělalo radost? 2) Čím jsem dnes udělala radost někomu jinému? 3) Za co jsem dnes vděčná? 

Ptá se hezky, viďte? Díky němu se vždycky večer zamyslím a i kdyby to měly být úplné hlouposti, snadno v paměti vystopuju pár radostných událostí uplynulého dne. Někdy dokonce přes den dělám cíleně dobré skutky, abych si je pak mohla pěkně zapsat (to jsou finty teda). ;) Takže co mi udělalo radost hned v prvním dni nového roku? Byla jsem po Silvestru zrovna dost líná, ale aspoň jsem se konečně dokopala vytáhnout svůj psací stroj, nacvakat na něm dopis, popíjet šampaňské, co zbylo ze silvestrovské noci, a připadat si u toho skoro stejně tak pohodově a kůl jako spisovatel Paul Varjak ve Snídani u Tiffanyho

Díky svému novému diáři tedy každý den udělám radost sobě, nikdy nezapomenu na to potěšit někoho druhého a navíc si uvědomuju, jak velkou vděčnost cítím. Moc důležité věci pro dobrý a šťastný rok.


Na každý měsíc jsou v diáři připravené tipy, co můžete ve svém životě změnit, co udělat pro sebe, pro ostatní, jak pomoct zvířatům, rostlinám, jak být zdravější, jak líp jíst nebo třeba jak si uklidit (v hlavě i doma).

A taky se to v diáři hemží spoustou citátů. Vlastně je jich tam 365 - na každý den v roce jedno moudro. Každé ráno se nechávám inspirovat citátem, který na mě na "čerstvé" stránce diáře vykoukne a který mi dost často pomáhá nastartovat nový den.

Tipy, jak si ho ještě trochu vylepšit


Víte, že si své diáře každoročně hýčkám a mazlím. Chci, aby byly plné fantazie, obrázků (nalepených i namalovaných) a barevných stránek. Nejspíš proto, že chci, aby takový (barevný a veselý) byl i celý můj rok, který s diářem strávím. Už jsem vám tu dala všelijaké tipy a nápady, jak si vést diář, dokonce už v roce 2011 jsem tu měla článek Léčivé diářové zápisky, který vás tehdy překvapil. Zkrátka jak si z obyčejného diáře udělat barevného kámoše se spoustou malých vylepšovadel, překvápek a tajností, to je věčné téma. Pokračujeme v něm...

Vnitřní desky diáře je vždycky fajn trošku okořenit, nejlíp tím, co máme nejradši. V mém diáři v úvodu nechybí obrázek čtoucí Audrey, oblíbený citát a další bombarďácký záležitosti, které mě rozveselí pokaždé, když diář otevřu.


V poslední době jsem si oblíbila "fotodokumentaci". Pár let už nedám z ruky svůj růžový Polaroid, takže mi pomáhá s dokumentováním změn v mém bydlení, s focením výletů nebo nákupních úlovků. Fotky si pak washi páskou přilepím do diáře a při jeho prohlížení si okamžitě vybavím "co-kde-a-jak". A dělám to tak i s normále foťákem (fotky pro diářové účely si nechám jednoduše vyvolat ve Fotolabu a nebo je vytisknu v tiskárně).

Nálepky mám všudekamsepodíváš, jsou mojí velkou vášní a radostí. A hlavně - od té doby, co jsem pochopila, že "šetřit" je a nenalepovat, je proti nálepkovým pravidlům (každá samolepka totiž touží být nalepená a chce zdobit něco...cokoli...papíry, notebooky, penály, diáře, čela a těla...prostě cokoli), baví mě to s nima ještě víc než dřív. Proto doporučuju - dodržujte nálepkové pravidlo a lepte je. Nalepené vás potěší mnohem víc než uvězněné v šuplíku nebo krabici. Fakticky.


Razítka, to je něco jako nálepky, ale ještě lepší. Razítka umí dělat obrázky neomezeně, a když je dost inkoustu, můžete s nima potiskat celej svět. Ty jo...to je nápad, co?


Co ještě je v mém diáři? Obrázky věcí, které strašněnutněpotřebuju (ta kabelka, že jo? no jo), tetovačka s vlaštovkou (nalepim si ji asi přes prsa nebo na čelo, ještě jsem se nerozhodla) ;), zasněžená kočka (tenhle obrázek mám ráda moc) a taky si do diáře lepím obrázky míst, po kterých se mi stýská (Paříž, ach to je jasný) nebo věcí, které jsem si koupila a ze kterých mám radost (vpravo dole je vystřižený obrázek zlaté lištičky - v reálu dřevěná brož, kterou teď špendlím na všechny kabátky a tlusté svetry). Tak asi tak...a ještě víc, ale to zas někdy příště.


Život už mě naučil ledaco, třeba i to, že aby se v něm člověk neztratil, potřebuje mít správně nabroušený jazyk a správně nabroušené pastelky. S tím druhým mně osobně pomáhá ořezávátko s přiblblým buldočkem - jedna z mých nejoblíbenějších věcí v mém "soukromém papírnictví" (teď navíc slouží i jako hlídač mého diáře). Jen promluvit...

A to je pro dnešek všechno. Omluvte mě, prosím, letím si něco (důležitého samozřejmě) zapsat. Protože co je psáno, to je dáno a co je dáno, to je skorojakobytobylojisté. Tak báj báj.

Najdete mě i tady: Instagram Vivi


Vivi podpis

22.12.16

Jak to vypadá u mě doma o Vánocích...pojďte dál

Je to tady (už za malou chviličku)...však vy dobře víte co. ;) A to znamená, že je ideální čas pozvat vás k sobě domů na tradiční vánoční návštěvu. Co budeme dělat? Inu, nic (ať si trochu oddychneme) anebo můžeme poslouchat vánoční desky, můžeme něco jíst a popíjet, tancovat, prohlížet si, kde co mám a při tom se těšit...

Jste připraveni? Tak jedééém. Pojďte za mnou, p(r)ovedu vás.


Letos jsem se rozhodla pana Smrka ozdobit (kromě dvou malých výjimek) jenom barevnými kouličkami a světýlky. Je to veselý, ale zároveň jednoduchý a klidný. Takový bych si představovala i celý Vánoce. ;)


Nejsem velká vystavovatelka věcí. Pečlivě zvažuju každou, kterou uložím na moje dvě poličky (mám v celým bytě vážně jen dvě police) a na ty se pak ráda dívám, ráda se s nima těším a stejně tak ráda je zase obměňuju.


Už se to třpytí, už se to plní..


Tyhle vánoční taštičky (Lush, Mac a Starbucks) se u nás doma objevily včera a dost (příjemně) mě to rozrušilo. ;)


Dřevěný svítící domeček jsem si koupila na Bonami.cz už někdy v září, pečlivě jsem ho uložila do skříně a stejně pečlivě jsem na něj málem zapomněla. Ale naštěstí jen málem, takže mi teď dělá doma správňáckou (zasněženou a svítivou) atmosféru.


Skoro každý rok míváme štěstí na stromky "módemany". Takový módeman se rád různě fintí a potrpí si na haute couture. Mašle od Diora mu ale musí stačit.


Vyrábím si ráda sirky podle svých chutí a podle ročních období. Takže tentokrát padla volba na Marilyn Monroe a zasněžený obrázek "fa la la". Když s nima zapaluju svíčky, hned se mi to líbí víc než krabičky s nápisem "Solo Sušice - tradiční dodavatel zápalek a plamenného zboží". ;)


Miluju svůj růžový gramofon, který jsem si takhle předělala z hnědého gramce s červeným víkem. Pouštím teď na něm samé senzační vánoční desky a dost se u toho u nás doma trsá. Což mi připomíná, že za sousedku byste mě mít nechtěli. Nebo jo? ;)


Bílá, tyrkysová, zlatá, růžová - kdo mě zná, ten rozumí. Aneb úplně bílý zasněžený vánoční stromek ověšenými mými národními barvami, kterým jsem si udělala radost v pracovně (mám ho hned vedle pracovního stolu, takže teď, když pro vás tvořím tenhle článek, na mě pomrkává, asi abych napsala, že je krasavec...no, tak jo, je to krasavec teda).



Polozasněžené štětinaté stromky a "londýnské těžítko" z M&S patří mezi moje nejoblíbenější drobnosti, které na mě foukají kouzlo Vánoc.


Moje sbírka vánočních desek je už úctyhodná a letos jí vévodí Louis se svou trumpetou. Trochu černý muziky nemůže uškodit nikdy, natožpak o svátcích. Tak hrajte, mistře Armstrongu, ať jsou ty Vánoce šťastný a veselý.


A tohle je už jen pár sněžných drobností, které se kolem mě usadily.


Naše vánoční návštěva je pomalu u konce. Ačkoliv počkejte ještě chvíli...právě jsme s Tomíkem něco zahlídli za záclonou. Óooó! Ty jo, to je (asi) Ježíšeeek! Zřejmě se přišel mrknout, jestli máme všechno přichystáno a jestli se těšíme. A tak to my jó, to my se těšíme. Takhle jsme se těšili loni, ale nic se nezměnilo ani letos. A protože Tomík (já taky, se ví) umí psovitě zakřičet "Ježíšek" parádně nahlas, čtyřiadvacátého nás nemůže minout. Stačí už jen odpočítávat minuty a čekat. Nandala jsem si mísu cukroví a čekám teda...

A jak tak čekám, chci vám z celého srdce popřát ty nejkouzelnější a nejtřpytivější Vánoce. Ať jste šťastní s těmi, které máte rádi, ať se vám podaří cítit takovou tu bezvýhradnou vánoční radost z toho, že jste na světě, a že můžete vděčně prožít svátky v klidu a míru. Ať rozjitřený city, smutky nebo melancholie nemají žádnou moc nad radostí a láskou, kterých se vám dostává...a ať jsou tak silné, že by mohly klidně skály lámat. Ať máte Vánoce (a nejen ty) plné malých zázraků.

Ale dost řečí. Je čas slepit poslední linecká kolečka, dobalit poslední dárky a nohy si dát až...skoro ani nedohlídnete...až úúúplně nahoru. ;) 

Zkrátka - moc vám přeju, ať je vám dobře u srdce, čtenáři a kamarádi moji.


Najdete mě i tady: Instagram Vivi



Vivi podpis

18.12.16

7 věcí

Má dlouholetá neposedná rubrika 7 věcí se zase přihlásila ke slovu a na mně bylo, abych vybrala z té spousty malých a velkých potěšení z posledních dnů "zlatou sedmičku". Tak tu máme dneska trochu kreativity v podobě vánoční nástěnky, objevení jednoho českého pokladu ve Francii, balení dárků, stůl plný vánočních nezbytností, zimní kosmetiku, úžasně voňavý adventní kalendář a taky jedny andělský křídla.

Pojďme to teď spolu všechno pěkně prozkoumat. Doufám, že si při čtení dnešního článku uděláte pohodu a oddychnete si od všeho, co právě stíháte a musíte. Teď totiž chvíli nemusíte vůbec nic, to je co? ;)

 

Vánoční nástěnka

Vytváření nové nástěnky si vždycky užívám, ovšem vánoční nástěnkování je úplně ze všeho nejlepší. Přišpendlila jsem na ni malé dárky, pohledy a obrázky, které pro mě znamenají moc anebo obrázky, které se mi jen tak líbí a těší mě se na ně dívat. Úplně vpravo dole je bílý chundelatý opičkopes Siso.

 

Objevy z trhů

Nemohla jsem věřit vlastním uším (ani očím ne), když jsem v Paříži u jednoho z bookinistů (to jsou ti hrozně příjemní nebo hrozně nepříjemní - fakt záleží na štěstí - chlapíci, kteří v typických zelených stáncích na březích Seiny prodávají pohledy, knížky, dopisáky, sošky, tašky, staré časopisy, obrázky a tak dál, a tak dále) uviděla staré české (!óoo!) vydání Elle...a ještě ke všemu vánoční číslo. Bez váhání jsem rozhodla, že ho jako správného emigranta dovezu zpátky do rodné země a tak se taky stalo. A když jím teď listuju, vracím se s ním zpátky do dob, kdy redakce Elle měla ještě báječný vkus a uměla vytvářet půvabný módní časopis místo braku, který holkám servíruje v posledních letech. Na obálce je mladá Kate Moss s burákovými rohy, ale to jste asi poznali. ;)

Malý tip: pokud se někdy budete toulat vánočními uličkami, zkuste jen tak pro legraci zajít do nějakého antikvariátu a objevit tam třeba roztomilý pohled, vánoční knížku nebo třeba staré vydání vánočních časopisů jako je Vogue nebo Elle. Je to fakt radost.

 

Balení dárků

To si takhle vždycky udělám horký čaj, sednu si na můj oblíbený koberec, rozložím před sebe všechny balící potřeby, zpívám si, těším se a balím. Na fotce vidíte pruhované papíry z Tigru, termálku Vichy, sprchový gel s vůní kávy a čokolády s pomerančem (oba voní zimně lahůdkově) a dárkovou sadu English Tea Shop, všechno z lékárny Benu. Mimochodem pořizovat některé dárky v lékárně se mi osvědčilo. Vyberu tam vždycky dárky voňavé, kosmetické, chutné, vitamínové nebo všelijaké ozdravné přípravky, jako je třeba Energy Gynex, což je bylinný regenerační preparát se silnými detoxikačními, antioxidačními a regeneračními účinky. Po letošním roce, který byl velenáročný (a před příštím rokem, který bude zřejmě ještě divočejší), se nějaká ta očista dočista náramně hodí. 


A když už jsem z balení a stříhání a lepení unavená, problém vyřeší třpytivé dárkové tašky. Kupuju jich každoročně spoustu a rok od roku jsou lákavější. Letos se mi zalíbily tyhle duhově stříbrné s motivem zimních radovánek a pak ještě různé další, ty uvidíte příště. ;)

 

Vánoční hlídač zimní kosmetiky

Báječně zářivý zlatý stromeček z Alamaison hlídá mou vánoční kosmetiku. Jsou to většinou christmas limitky, co voní po vanilce, brusinkách nebo skořici a všechno to doplňují vánoční laky na nehty v perličkově bílé nebo červené barvě - vánoční klasika.


Plný stůl bez kachny

V prosinci mám ráda plný stůl (jinak jsem docela střídmá). A i když do slavnostního hodování lahůdek zbývá ještě pár dnů, zásobuju stůl různými poklady jako jsou luxusní vonné svíčky (vlevo Belle Époque s omamnou vůní růží, vedle ní svíčka Kasmar Spicy vanilla s gurmánskou vůní vanilkových rohlíčků) a chybět nemůže ani mísa s buráky, dobré růžové víno a sladké hůlky do horké čokolády. A kdybych jedla maso, dala bych doprostřed pečenou kachničku - vypadalo by to stylově. ;)

 

Každý den jedno překvapení

Líbí se mi poctivě (což nedělám nikdy) otevírat okýnko po okýnku adventního kalendáře. A každé ráno se na to těšit. Letos jsem si koupila adventní kalendář L´occitane, nešlo a nešlo odolat. 24 okýnek, 24 provoněných kosmetických lahviček nebo kelímků. No ty brďo. Takhle nedočkavě jsem kvůli adventnímu kalendáři (zvlášť kvůli tomu, jak jsou v něm ty nedobré čokoládky, co váznou na jazyku) ještě nikdy nevstávala (pro voňavé adventní překvapení si chodím vždycky ráno, abych měla větší motivaci vyskočit z postele).

 

Andělská něha pro dobrou věc 

Něžný třpytivý anděl je u mě doma jen na chvilku, jen tak na ohřátí. Pořídila jsem ho na posters.cz a může si ještě chvíli jen tak vyhrávat andělské songy na svou píšťaličku, ale už brzy ho čeká velký úkol. Pomůže totiž úplně uzdravit jednoho úžasného a obdivuhodného člověka, kterého zlobí zdraví. A když holt zlobí zdraví, je třeba zkusit všechno - tabletky, přírodu, pevnou vůli, víru i trošku toho andělského obejmutí - pro sichr.

Přeju vám, ať vás nezlobí vůbec nic. Ať jste v pohodě, bez zbytečných stesků, strachů a napětí. Ať přejete ostatním jen dobré věci, protože se vám to dobro vrátí (funguje to jako bumerang) a ať těch necelých 87000 vteřin, které jsou nám každodenně naděleny, využíváte radostně a na maximum. Pořád se mi zdá, že o nic jiného vlastně nejde. Mějte se krááásně.

Najdete mě i tady: Instagram Vivi


Vivi podpis

15.12.16

10 nápadů pro šťastnější prosinec

Prosinec je taková rozporuplná doba. Má se rozjímat (už jste to někdy dělali?), zklidňovat se, péct cukrovinky, zpívat a líbat (se pod jmelím), rozvíjet (taneční talent na vánočních večírcích), popíjet (svařák), bruslit a zdobit všechno, co nám přijde pod ruku.

Jenže místo toho tolik lidí šílí, shonuje a nervuje a v hlavách jim hučí a všelijak skučí a mě to mučí. Proto volám (jako ostatně každý rok, ale letos hlasitěji): "prrr, dost! stop! nadechněte se (napřed pěkně pomalu a zhluboka do plic a pak pomaloučku vydechnout, jo?!) a pojďte se v klídku podívat na 10 věcí, které se mi zdají veledůležité (i když jsou to někdy úplné maličkosti) proto, aby byl prosinec a advent šťastnější a příjemnější. A na to, co nestíháte, se prosím vás...hoďte to za hlavu jsem chtěla říct.


10 nápadů pro šťastnější prosinec

 

1. Počkejte, až se setmí (takže od 4 odpoledne máte pré) a pak vyražte na noční prohlídku ulic. Bez cíle, bez úkolů a nákupů. Je to super pocit nespěchat, jen se kochat rozzářenými světly a okýnky, za kterými je živo a teplo. Někdy je príma vyrazit na takovou "světýlkovou akci" autem, jindy pěšky, ale pokaždé (a to je zásadní pravidlo), by na konci měla čekat malá hospůdka, kde vám dají dobré silné kafe.

2. Pokud máte někde poblíž kluziště, jděte do toho. Čepicí vystelte zadní část kalhot, půjčte si brusle a nechte všechen shon mimo led. Taky se chystám dělat na náměstí piruety (možná je budu dělat víc v sedě než ve stoje, ale jsem odhodlaná si to užít). Ráda vzpomínám na to, jak jsem jako malá bruslila, až se mi hlava točila, nebylo možné mě dostat domů, a když už jsem konečně poslechla, byla jsem celá promáčená, tváře jsem měla studený jako sněhulák a mamka mi udělala šípkový čaj s medem a citronem a chleba s cibulí. Neznám nic lepšího. ;)

3. Kupte si někde na výletě tu nejroztomilejší nebo nejkrásnější vánoční dekoraci, jakou uvidíte. Já sama si každý rok jednu takovou pořídím (spíš teda tři nebo čtyři, ale zas tak moc jsem nekecala)....těžítko, ručně dělanou vánoční ozdobu, Santu v pyžamu a papučích nebo třeba svítící dřevěný domek. A když pak po roce takovou věc vyndavám z (velkééé) krabice, vzpomínám se zářícíma očima, kde a jak jsem ten který vánoční kousek ukořistila. A že je na co vzpomínat!

4. Odpusťte, prosím. Kdy jindy než teď? Možná (nejspíš ano) máte někde někoho, kdo vám ublížil, kdo vás zradil a zranil. Odpusťte mu to. Netrapte se tím už. Vaše srdce bude mít z vašeho rozhodnutí nechat staré křivdy za sebou, velkou radost - uvolní se a rozveselí. A vy s ním. Vím moc dobře, jak je to těžké, ale jakmile se člověk oprostí od zloby, kterou vůči někomu chová, zbaví se velké tíhy. Řekněte si, že je čas jít dál a udělejte to co nejdřív, nejlíp hned. Odpusťe mu. Ne bezpodmínečně tak, že byste s tím, kdo vás poškrabal na duši, chodili na kafíčka a líbali se na tvář, ale tak, že pokud ho potkáte, vaše srdce se nerozbuší záští, ale zůstane v klidu a nad věcí. I já jdu odpustit. Rozhodla jsem se pro to a jdu to udělat teď hned. Není nač čekat, není důvod, proč se dál trápit.

5. Nakupte pár hraček nebo krmení pro psy a jděte s nimi tam, kde za vaše dárky budou šťastní. Jejich radost se k vám vrátí, to je bez debat.

6. Zkuste si najít jeden den, a když to není reálné, tak aspoň jeden prodloužený večer, a čtěte si. Obracejte stránku za stránkou, mlsejte oříšky nebo želé v čokoládě a schovejte se do příběhu v knížce před vším, co "musíte".


A jestli se dá do nějaké knížky schovat jako do té nejhřejivější a nejvlídnější náruče, tak je to bájosuperoúžasnosnová kniha Můj skřítek Šalvěj od pohádkové Markét(k)y Vydrové, která ji napsala a ilustrovala způsobem, kvůli kterému ji podezřívám, že je pravá a nefalšovaná kouzelná bytost. Už její kniha Malý princ toho byla důkazem...A teď je tu skřítek Šalvěj, který rozveseluje (je to vážně moc moc legrační), lehounce hladí, občas lechtá a šimrá (rošťák jeden), až nevíte, jestli se smát nebo kýchnout, a tak si ho teď ráda beru k sobě. Pouštím mu vánoční desky, jíme spolu růžové sušenky a popíjíme ze sněhulákovských hrnků kafe s mlíkem. A ze srdce bych si přála, abyste to dělali taky tak. Jak říká Markét(k)a - "do každé domácnosti aspoň deset Šalvějů". ;)

7. Napište dopis Ježíškovi, pokud jste to ještě neudělali. A když už budete u toho psaní, tak rovnou napište i pár přání lidem, o kterých jste už dlouho neslyšeli. Překvapte je a dopřejte i sobě radost z pomyšlení, jak se vaše dávná kamarádka bude tvářit, až objeví ve schránce tajemnou červenou obálku.

8. Udělejte si do termosky něco dobrého a horkého, popadněte kostkovanou deku a tlustou šálu a vyražte na svoje oblíbené místo. Všechno teď před Vánoci vypadá jinak (nebo počkejte, až napadne sníh, to bude teprve podívaná) a není nic lepšího, než si vychutnat šálek čokolády venku, tam, kde to máme rádi.

9. Něco zrušte. Třeba nějakou povinnostní návštěvu, na kterou se vůbec netěšíte. Zrušte to a nebojte, svět se kvůli tomu nezblázní. A místo toho si udělejte večer jen pro sebe. Plácněte si na tváře masku, pusťe si konečně ten vánoční film, na který se už měsíc chystáte, připravte si nějaké dobroty a při tom můžete balit dárky. Odpočinete si a budete sami sobě vděční, že jste si neplánovaně dopřáli čas pro sebe.

10. Řekněte to. Řekněte těm, které máte rádi, že je máte rádi. Je to jako kouzlo. ;)

Najdete mě i tady: Instagram Vivi



Vivi podpis