3 tipy jak si zpestřit (tý)den...

Je tolik možností, jak si zpříjemnit pondělí (zkuste i úterý nebo středu). Je jich sto anebo milión a já vám tu o všech chci v následujících deseti letech povědět. Ale hezky postupně...Vybírám pro vás tentokrát alespoň tři zpestřovací možnosti, které zrovna dneska baví mě.

1) Kalendář, který si můžete zdarma stáhnout a vytisknout tady (kalendáře z webu "lovevsdesign.com" používám už třetím rokem a vždycky v lednu mě překvapí nově vyparáděným designem). Pak už stačí si kalendář nalepit na dveře a výraznou fixou do něj poznamenat pár veledůležitých dnů (třeba k 26. březnu si můžete poznamenat, že má Vivi narozeniny). ;-)

2) Hrneček Ikea s motivem sladké hostiny, na které nechybí konvička s horkým čajem, čokoládový dort s růžovou polevou, světle modrý etažér na barevné dortíky a spousta šálků pro každého. To všechno najdete na jednom jediném hrníčku, který podle mě musí den rozveselit, i kdyby se jinak všechno spiklo proti vám.

3) Když ze svého nově vytištěného kalendáře vyčtete, že vás zrovna čeká úplně volný den nebo večer, neváhejte, nalijte si do cukrového hrnku čaj s medem (já v něm mám svařák...ale to není ten hlavní důvod, proč bývám tak rozpustilá) a podívejte se na čupr film. Mým oblíbeným filmovým zákuskem je komediální klenot "Co dál, doktore?" z roku 1972. Barbra Streisand a Ryan O´Neal jsou v něm jedineční, vtipní, nenapodobitelně  nadabovaní a vsadím se, že jakmile film skončí, zmáčknete "Play" ještě jednou (aspoň já to tak dělám).

Bavte se, smějte se...protože co jiného dneska?! 

Zleva: kalendář k vytištění tady, hrnek Ikea, ptáček, kterého teď někam kreslím aspoň jednou týdně a obrázek nalepený v mém sešitě (z filmu Co dál, doktore?).

 Z filmu Co dál, doktore?

Na chvíli se otoč zpátky, ale pak se dívej dopředu

Je 24. ledna...už celý dlouhý měsíc prosvištěl od doby, kdy jsme se zatajeným dechem sledovali, jestli princ najde mezi všemi velkými tlapami malou Popelčinu nožku (to jsou vždycky nervy, jak tohle dopadne), kdy nám pod nos voněla spousta vanilkových svíček a na tajemných balíčcích se třpytily barevné stuhy. Měsíc od Štědrého dne. Tak se tedy dneska s nostalgicky vánočním plamenem v oku otáčím zpátky, ale jen na chvilku, protože na konci ledna je spíš čas dívat se dopředu. 

Jenže nesmí se to zase s tím díváním se kupředu přehnat tak, jako se to povedlo mně. S věšteckou vidinou petrklíčů odemykajících jaro jsem vyndala z tajných zásob ovocný lesk na rty Juicy Tubes a ze starého časopisu vytrhla plážový recept na "Malibu koktejl". Taky jsem si k šatní skříni postavila židli (každý holt nemůže mít metrosmdesátpět), vylezla na ni a z nejvyšší přihrádky vydolovala svoje jarní sako, které má na klopě výšivku s ptáčky. To už je ale vážně trošku moc. Copak tu pořád neříkám, že se má žít přítomností?! Jsem to ale "kotě dareba" (- když chce člověk sám sobě vyčinit, měl by to dělat přívětivě). Na druhou stranu vzpomínat nebo se těšit na věci příští má taky něco do sebe...

Tak proto říkám - ohlížejte se klidně zpátky (vzpomínání je docela fajn) a rozzářeně se dívejte do budoucnosti (těšení je moc fajn), ale nezapomeňte na to dát si dneska dobrý oběd, koupit si veselý pohled, zavolat dědovi nebo si na-plnýýý-peckyyy pustit oblíbenou písničku a trsat a trsat (přítomnost je totiž nejvíc fajn...a taky nejrychleji pádí a trošku zpomalit se dá jedině tak, že si ji užijeme).

Při svém dnešním otáčení za Vánoci jsem se ještě jednou s úsměvem zadívala na retro vánoční pohlednici, která mi přišla z báječného Bashalandu. Je na něm idylická rodinka (až na pár detailů to takhle doma máme všichni, nebo snad někdo z vás zaváhal?), tučný krocan, červené svetříky, zelené šaty i krb...zkrátka všechno je na svém místě. 
A já mám tenhle pohled ve svém diáři přilepený zelenou japonskou páskou s puntíky...to abych si pamatovala, že blaho rodiny závisí na talířích, ze kterých se kouří (ano - určitě letos budu víc vařit). Ale možná mě nakonec ta dokonalá hospodyňka z pohlednice začne rozčilovat  a to by se pak nedalo nic dělat, musela bych jí tužkou přimalovat knírek a upíří zuby - nebyla by první, s kým jsem si takhle srovnala účty ;-).

Zleva: pes Jonáš (může on někde chybět?!), pletený červený bonbón z Marks&Spencer, roztomilý vintage pohled s holčičkou a kocourkem od Alenky z Obludária, malá nahatá panenka od něžné duše Tinušky a růžemi vonící krém na ruce Vintage Collection Rose, který jsem dostala od medvědice Pandičky Vendy. A když tak na to koukám, víte, že bych si Vánoce ještě jednou zopakovala? Sem s nim...než sleze sníh! 

Zleva: zimní papírové přání od vášnivé spisovatelky Ester, lesk na rty s přírodním složením Juicy Tubes Lancôme z dílny japonské výtvarnice Yayoi Kusamy, který mám od mé zlaté přítelkyně Lucie z Mexika, výstřižky z časopisů (hlavně ten recept na koktejl nesmím ztratit) a žluté papírové paraple...to vše pro mé teplomilné čtenáře. ♥

Můj mini svět aneb o Rumcajse si musíte říct

Mám takový smělý návrh - vyskočte na chvilku z velkého a vážného kolotoče ke mně, do mini světa. Tam, kde maličkosti dělají velké věci. Tam, kde se pořád nečeká na něco velkého (to by se taky mohl jeden učekat). Tam, kde se člověk raduje z úplně malinkatých pidi věcí. Tam, kde nikdo nepoužívá slova "až jednou", "možná", "za pár let"...v mini světě se totiž na nic nečeká, tam se žije teď.
Zvláštním znamením obyvatel mini světa je, že když jim v kavárně přinesou kávu, radují se jako malí, pokud je v hezkém hrnku a na podšálku čeká čokoládová sušenka (nebo ještě lépe - mandle obalená ve skořicovém cukru). U zubaře vyhlížejí, jestli jim dá doktor obrázek Rumcajse, a když se k tomu nemá (to už jako dospělákům nenáleží obrázková odměna za to, že zubaře nekousli do ruky?!), nebojácně si o něj řeknou (a nepohrdnou ani vílou Amálkou). Těší je, když je na banánech malá exotická nálepka nebo když najdou před domem kamínek, co vypadá jako srdíčko (nebo prdelka?). Taky mají "minisvětáci" rádi, když jim dopíše růžová fixa, protože se pak musí vypravit do papírnictví udělat pořádné zásoby. Nemusím už pokračovat, viďte? Počítám, že i vy máte svůj mini svět, kde se radujete z drobností, a tak vím, že mi rozumíte.
Tak se pojďte podívat na ty mé pidižvíky, které zrovna nosím po kapsách a nechte za sebou hektické pondělí, chřipku, prezidentské volby i starosti se složenkami. Aspoň na chvíli...

Zleva: magnetka "homerovský donut", růžový cukr Starbucks, smetana do kávy Paneria s racky (?), měkká nálepka "dortík", miniaturky vůní Coco Chanel a Chanel N°5 a mini magnetka s králíčkem. 

Maličkostem se zkrátka líbí, když je jich hodně velká velehromada.

Zleva: malá polaroidová brož Andy Warhol, obrázky z mého sešitu, nálepka japonského kosmonauta a všechny možné pytlíčky, které doma skladuju v plechových krabičkách a pár jich nosím v kabelce. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám bude hodit sáček s citrónovou štávou nebo s hořčicí - ta chvíle může přijít kdykoliv ;-).

V mém mini světě si magnetičtí králíčci rozumí se sametovými prasátky. Sametová prasátka se v něm voní malými parfémky Chanel. Malé parfémky tam rostou na stromech. Stromy se tam malují voskovkami. A voskovky...tak ty v mini světě umí udělat cokoliv. Třeba umí začmárat problémy, a když i přes jejich barevnou snahu trable pořád prosvítají, tak vás můžu ujistit, že jsou taky docela malé. Protože v mini světě se ví, že se nic nejí tak horké...

Jahodový balzám k snídani aneb klasika nestárne

Ráda bych s vámi dneska strávila den nebo alespoň posnídala. Napila se něčeho horkého z růžového porcelánového hrnku, otevřela si knížku (klidně i jen obrázkovou...Vojnu a mír jsme přece už četli) a k tomu by to chtělo něco lehkého k zakousnutí. Nějakou opravdovou lahůdku..počkejte...už to mám! Zvu vás na jahodový dortík v podobě balzámu na rty Strawberry od Rosebud. Vůbec se po něm netloustne, jen rty vypadají plnější (ale to vám určitě vadit nebude).

Vlastně byly pro mě balzámy Rosebud jedním z nejpoutavějších voňavých objevů loňského roku. Však si určitě dobře pamatujete, jak jsme si s nimi vyrazili na pustý ostrov - tady. Jenže dneska se mi nikam nechce. Chci být doma, vyřizovat poštu a v prádelně sesbírat do proutěného koše pruhované povlečení. A konečně sundat ze stěny velikou vánoční punčochu (zdá se, že už do ní v dohledné době nikdo nic nedá). A pít kapučíno. A udělat si pořádek ve svém organizátoru, kde mám veledůležité věci - nálepky, pohledy a recepty. A taky budu svým jahodovým balzámem Strawberry Lip Balm opečovávat zimou pomačkané rty a až budou hladké a jahodově voňavé, napíšu do USA dopis Charlize Theron, že máme hodně společného (hlavně rty), a že bych se s ní chtěla přátelit (doufám, že odepíše do léta...ráda bych k ní letěla v červenci na dovolenou).

Jak tak na to koukám, čeká mě dneska docela roztomilý den (aspoň jeden den v týdnu by takový měl být). Posílám vám jahodovou pusu a přeju, aby se vám povedlo najít si na dnešním dni něco príma, ať už ho máte v plánu trávit jakkoliv. ♥

Zleva: růžový hrnek s kapučínem (Ježíšek se letos vyznamenal), Ikea knížka "Beloved Homes!", nálepka "jahodová známka", Charlize Theron (vsadím se, že stejně jako spousta hollywoodských hvězd tenhle balzám používá i ona, protože jahodové rty se na červeném koberci báječně vyjímají) a můj jahodový dortík Strawberry Lip Balm.

Strawberry Lip Balm ve zlaté plechové krabičce se vyrábí už 40 let. Jasný důkaz, že dobré věci nestárnou.

Staré noviny s inzeráty, ručně vyráběná bílá perleťová miska a v ní mé aktuálně nejvíc používané balzámy na rty. Ty ve velkých kulatých krabičkách od Rosebud perfume jsou moje malá závislost. Naštěstí jsou to velcí kluci, žádní prckové (krabička má průměr 5 cm), takže vydrží moře času. A až je jednou vypotřebuju, budu si do prázdných krabiček dávat ty nejpokladovatější holčičí poklady ze všech pokladů pokladovitých.

Rosebud balzámy jsou k mání nejenom v krabičkách, ale i v praktických tubách.

Mrkněte: www.roseandlips.cz

Věci, které dělají hezčí (zimní) den

Jsem sice milovníkem (upřímných) gest a úsměvů, ale stejně tak ráda (a to vy dobře víte) mám hezké věci a roztomilé radosti, které mají velkou moc - povýšit "nicmocden" na den veselý, povzbudivě přívětivý nebo dokonce výjimečný. Hlavně v zimních dnech je potřeba mít kolem sebe pořádnou zásobu roztodivných radostí. V létě totiž stačí hodit na sebe tričko, do tašky  časopis (sotva zbyde čas ho aspoň prolistovat), pusu přetřít meruňkovým leskem a jde se za dobrodružstvím. Ale v zimě potřebuju všeho tak nějak víc (je to docela dobrý argument pro nezadržitelně se rozrůstající lednové nákupy).

Moje pletené svetry a kabáty se chtějí parádit a líbí se jim brože - hlavně ty hravé, barevné a nápadné...ve stylu kdyžužtakuž (žijem přece asi jenom jednou). Jsem zvyklá svoje svršky na slovo poslouchat, a tak jim nosím (některé kupuju, ty vzácnější dostávám) stále nové brože a špendlíky, po kterých jejich látkové srdce touží. A pak tu máme knížky. Je jedno, jestli voní novotou a zvědavostí nebo jestli jsou jejich rohy odrbané a občas se na nějaké stránce objeví mastný flíček (od smažených cibulových kroužků). Hlavní je, že si s nimi v zimě tuze rozumí sametově růžová deka, bílé pletené ponožky a pořádný hrnec čaje (meduňkového s pomerančem)...to pak člověku vůbec nevadí, že je za okny mráz, a že se tak brzy stmívá. A taky rtěnky a výrazné barvy se v zimě hlásí o slovo, protože bílá zima si žádá trošku obarvit. 

Takže až se mě léto zeptá, co jsem dělala v zimě, ukážu mu tenhle článek, ve kterém se zdobím veselými šperky, maluju si pusu výraznou rtěnkou a čtu spoustu knížek...já si totiž zimu užívám. Užívejte si se mnou. ;-)

 Zleva: brož hedvábná květina * světle modrý sešit * brož látkové srdíčko s výšivkou * poklad ukořistěný v jedné aukci = vintage brož s veselými tanečníky * králíček s dortíkem a brož ve vintage stylu, které mi ve vymazleném vánočním balíčku přinesl pošťák od růžovomintové Bashy * látková brož s kolouškem (ta mi byla souzená) * dole na fotce placka z Paříže s nejmilejším kloučkem malým Mikulášem (knížku Mikulášovy patálie doporučuju všema dvaceti malým, ale hlavně velkým čtenářům - velcí ji potřebujou víc).

Zleva: moje veleoblíbené pruhované pánské tričko, lesk na rty Chanel, knížka Coco Chanel, rtěnka ve zlatém obalu od Srdcové Brigit (nechápu, jak se mohla tak přesně strefit do "mojí barvy"...to děvče čaruje) a knížky od Agathy Christie.

* 

Tenhle týden jsem si vzala na večerní čtení (protažené až do hluboké noci) už párkrát přelouskaný životopis Coco Chanel a klasiku od Agathy Christie, která čtenáře dokáže lapit do svých sítí už od...druhé stránky. Nejradši mám od ní knížky, jejichž obal ilustroval Adolf Born (mnohem míň se pak při čtení bojím...Adolf mi tu napínačku vždycky trochu "odlehčí").
*
Příběh Zapomenutá vražda je o mladé manželce, která se sama (zatímco její muž cestuje za prací) vypraví poprvé v životě do Anglie najít vysněný dům. Bylo by přece hezké mít někde stálý domov. Podaří se - objeví ten pravý dům, zařizuje ho a těší se na návrat svého manžela. Jenže věci, které se v domě začínají dít, nahání šílenou hrůzu. Jakoby se v domě, ve kterém nikdy v životě nebyla, upamatovávala na strašnou vraždu, která se tam stala. A tak nakonec není to hlavní ve "vysněném domě" žít, ale přežít. H-ůůů-áááááá!

Zkrášlující olej Monoi aneb každý den na Tahiti

Venku je šedo, sychravo a do našich zimou znavených těl by se mohl snadno vloudit splín. Proto je potřeba tasit všechny zbraně a nenechat nic náhodě. Postupujte, prosím, dle mých rad a pokynů: na hlavu si nasaďte věneček z gardénií, oblékněte si modré šortky s puntíky, vylovte z hlav i šuplíků zářivé obrázky horkokrevných Tahiťanek (my se tu dneska pořádně zahřejeme) a přičichněte spolu se mnou k nejpopulárnějšímu přípravku obyvatel Tahiti a ostrovů v Pacifiku. Vždycky jsem si říkala, jak to, že všichni ti jihomořští opálení lidé vypadají tak šťastně?! Už vím! Může za to olej Monoi Tiaré Tahiti, který používají už 400 let. Já ho vlastním sice jen pár týdnů, ale šťastný úsměv už se taky dostavil.

Když jsem od Ježíška (děkuju ti, moje milá Suzi, že mě tak dobře znáš a pomáháš Ježíškovi s nadělováním těch nejlepších dárků) dostala tenhle voňavý poklad, věděla jsem, že teď už bude všechno jinak. Už žádné lednové plískanice, splíny nebo šedivé dny. Jak by to bylo možné s tímhle milovaným, sluncem a exotikou prozářeným olejem?! Někdo by možná mohl namítnout, že ze mě mluví jen neobjektivní počáteční zamilovanost. No...možná, ale nepřichází po zamilovanosti Láska?! Já a Monoi se už od sebe prostě nehneme. A proč?

Protože magicky voní, krásně vypadá (přesně takovou lahvičku si moje marnivá koupelna už dlouho přála) a umí dělat pomyšlení unavené pokožce, kterou hýčká jako masážní, tělový a koupelový olej. I nehtům se díky němu daří jako nikdy předtím. A každý, kdo ho zná a používá jako vlasovou kúru, na mě teď jistě spiklenecky zamrkal (víme své a naše vlasy se hedvábně lesknou).
Zkrátka, musela jsem vám o něm napsat - tajemství krásy je tu podle mě od toho, aby se hezky rychle vyzradilo.

Zleva: olej Monoi Tiaré Tahiti ve skleněné lahvičce (tuhne, rošťák jeden, a tak je potřeba ho před použitím nechat chvíli na topení...v létě pak třeba na sluníčku), optimisticky vyhlížející papírová krabička, mnou milované voňavé papírky (ale o těch až někdy příště) a tuzexová panenka (z mojí sbírky pouťových japonských panenek). 

♥

Doufám, že jste se tu dneska díky mým barevným fotkám a olejovému výletu na Tahiti zahřáli a zahnali nevlídnost počasí. Pokud ano, potvrďte mi to, prosím, tady...klik

Zleva: pin-up z mé knížky (jen by mě zajímalo, jestli je ta padající sukně jenom náhoda), legendární olej z Tahiti, vintage karty, které jsem ukořistila v dobách, kdy karban byl mou jedinou obživou a veselý obrázek jižních krajin, 

kde ženy tančí a muži se dívají (no řekněte...není na tom světě přece jenom krásně?!).

 ♥

 Olej Monoi Tahiti je sice božský a téměř bezchybný, ale jedno úskalí by tu přece jen bylo. Po jeho použití se člověk rozzáří (až rozdovádí), má chuť si za ucho připnout velký rudý květ (to je ten známý tahitský ibišek Hibiscus Tahitiensis), na krk si pověsit náhrdelník ze živých květů, vzít do ruky havajskou kytarku a obléknout si rákosovou sukni...a tady je právě to úskalí - rákosová sukně totiž velmi ráda padá z boků dolů...až úplně na zem. Tak pozor na to. ;-)

 ♥

Na stránkách www.yinyang.cz najdete podrobný výčet všeho, co olej Monoi dokáže (a je to příjemně dlouhý seznam).

Bude to nejlepší rok na světě aneb vyhrál diář Malý princ

Nevím, jestli už jste to slyšeli (pokud se pravidelně díváte na televizní noviny, tak asi ne), ale rok 2013 bude nejlepším rokem na světě. Alespoň já si to tak usmyslela. Budeme se v něm hodně smát, plnit si svá přání, poznávat nová místa, jídla a lidi. Přestaneme se pořád za něčím hnát, soupeřit, strachovat se a tím pádem se nám bude dařit mnohem líp. To všechno jsem si usmyslela a to všechno budu ve svém životě i na blogu realizovat. Vždycky, když se něčeho bojím, vzpomenu si na Marka Twaina, který řekl: "Celý život jsem se něčeho bál, ale přitom se nic tak hrozného nestalo" - no jasně, Marku, většina našich starostí je zbytečná. Mít letos dobrou náladu - to je to, oč tu běží! Je to jen v našich rukách.

A který diář mě bude tímhle šťastným rokem 2013 provázet? Jaký papírový parťák nakonec vyhrál tu velkou notesovou bitvu? Tramtadadá...představuju vám můj letošní diář s Malým princem od značky Moleskine, který mi dala pod stromeček má zlatá čtenářka Andrea. Úžasně milý a nezištný dárek, který si zaslouží, aby byl se mnou celý rok. Je tmavě modrý, má šikovnou gumičku, spoustu místa na poznámky, papírovou kapsu (na samolepky a tajné vzkazy) a dokonce ukrývá ještě jeden sešit na adresy a malý stolní kalendář - no řekněte, je nějaká možnost se do něj nezamilovat? Do takového diáře se nesluší psát špatné zprávy (vyloučeno!) nebo příliš úkolů (vždyť zítra je taky den...a co můžeš odložit na zítra, to klidně odlož na pozítří nebo až na příští týden...po-ho-da). 
Zkrátka a dobře, užijeme si tu spolu každou chvilku. Budeme si hrát, poslouchat desky, číst knížky, koukat na filmy, rozmazlovat se přírodní kosmetikou, malovat, plánovat, tvořit, vařit, tancovat. A radovat se - to je přece důvod, proč běháme světem. Už teď se na to všechno s vámi moc těším.
PS: rozhodla jsem se, že si letos splním bez výmluv a do puntíku všechna svá předsevzetí. Třeba častěji používat azurově modrou a růžovou pastelku nebo zase nosit ve vlasech berušku. Jo a taky se budu víc smát a víc tancovat v nezkrotném rytmu strašidelného Snoop Doggy Dogga. A začínám s tím vším právě...TEĎ!

Do svého diáře pro rok 2013 jsem na první stránku vlepila opojně voňavý parfémovaný papírek Papier d'Arménie a napsala větu, která mě bude provázet celý rok, a které opravdu věřím: "Rok 2013 bude (je) nejlepší!". Kdykoliv otevřu svůj diář, uvidím tuhle veledůležitou poznámku. A i kdybych třeba měla zrovna "den blbec", uvědomím si, že to je vlastně jen jeden nevydařený den z toho celého úžasného roku, takže nad ním stojí za to mávnout rukou anebo ještě líp - změnit ho ve skvělý den (co třeba dortíkem, novými samolepkami nebo růžovou pastelkou?).

Zleva: malý stolní diář a sešit na adresy "Malý princ" (součástí diáře), tmavěmodrý diář "Le Petit Prince" od Moleskine a jahodový donut...už jsem svůj nový diář s jahodovým koblížkem seznámila (budou se ráno vídat hodně často).

Zleva: přání od panenky Betty Boop, která čte můj blog, a se kterou letos pojedeme do Paříže (když mi to napsala ve svém vánočním přání, tak to musí být jisté - panenky ví víc, než si myslíme), balíček skandinávských samolepek, stolní kalendář Malý princ, malůvky v diáři Moleskine, retro beruška na culík (dárek od mé milé čtenářky Pavlínky) a pastelkové duo "růžová/modrá".