7 největších oblíbenců

Prázdniny se pomalu chýlí ke konci, ale já věřím, že to není špatná zpráva. Považte - blíží se období barevný přírody, babí léto, tmavě červený laky na nehtech, dýňový latté, vanilkový svíčky, voňavě bublinkový koupele, prima kabátky, hebký šátky a kašmír. Zkrátka - je na co se těšit. Ale žádný předbíhání - ještě pořád tu máme léto a s ním i malý shrnutí mých 7 největších oblíbenců uplynulých týdnů (je ale vždycky těžký vybrat jich jen pár)...

Co se tedy o prázdninách stalo mou oblíbenou zábavou, o to se tu s vámi podělím s vírou, že si v mých oblíbencích najdete třeba i ty vaše. ;) 

1. Brože - ty po babičce, z bleších trhů i nový s třešňičkama. Jako brož používám dokonce i náušnice (tyhle z fotky se srdíčky jsou medailonky, kde se ukrývají mini tajný fotografie) - stačí k nim přidat špendlík a na tričku udělají bezva parádu. Nejradši kombinuju nekombinovatelný, takže třeba rošťáckýho námořníka se stoletou perličkovu broží. Zkuste to taky, je to zábava.

2. Tyrkysový lodičky a Kate Spade. Tyhle dva kousky jsem si v létě užívala o 106. Tyrkysový lodičky jsou z jednoho vintage obchůdku a skoro stejný nosívala moje mamka a pomalovaná kabelka od Kate Spade je znovuobjevená. Koupila jsem si ji tak před 15 lety (a pak ji s úspěchem uložila na dno skříně), ještě v době, kdy Kate Spade pro svou značku tvořila a vznikaly tak ty nejparádnější a nejvtipnější kousky. Šetřila jsem si na ni a pak si ji koupila za odměnu. Tak sláva (znovu)nalezeným kouskům a odměnám všeho druhu!

3. Korejská kosmetika. Miluju ji už spoustu let, ale až letošní léto jsem se konečně dokopala pořídit si 3 moje "wishlistový" ikonický fešáky. Tonikum Anua 77, mycí gel Round Lab a essenci Mixsoon s roztomilým obalem (protože já potřebuju hezký obaly, nedá se svítit). Vše z Rossmanu, vše úžaaasný. 

Zleva: 

a) Anua - Heartleaf 77% Soothing Toner - zklidňující tonikum: legendární tonikum mi nedalo spát a musela jsem ho vyzkoušet. Naprosto chápu ty oslavný ódy na něj, přidávám se k nim. Obsahuje třeba extrakt z toulně srdčitý nebo šruchy zelný a neuvěřitelným způsobem hydratuje a zklidňuje pleť - jupí.

b) Round Lab - Birch Juice Moisturizing Cleanser - mycí gel: má v sobě mimojiný šťávu z japonský bílý břízy a heřmánkový olej. Pleť krásně vyčistí a zjemní a i tady mě baví ten roztomilý obal.

c) Mixsoon - Soondy Centella Asiatica Essence - zklidňující pleťová esence, která se stala miláčkem mojí pleti i mojí koupelny. Medvědům zdar!

4. Nejoblíbenější kuskusový salát s mini mozarellou. A s čerstvým špenátem, cizrnou, domácími rajčaty, řeřichou, bazalkovým pestem a tousty pokapanými olivovým olejem....povím vám, je to mana a perfektní pokrm do horkých letních dnů.

5. Ach, Zaro (ach, i Zaro Home), ty víš, jak na mě. Kolekce s Malým princem mi pěkně rozzářila oči a držela jsem se docela statečně, abych ji nevykoupila celou. Pantofle s Malým princem, ručník, deka a miska (posledně tři jmenovaný kousky jsou pro pana hafíka, který nám brzy přibyde do rodiny - víc o něm za chvilku...) patří k mýmu letošnímu létu a budou mi jako správní oblíbenci připomínat hezký (nejen nákupní) časy. 

6. Rambo - tak to je on. Narodil se v červenci,  takže mi paní majitelka posílá celý léto jeho fotky a já se už na férovku zamilovala. A tak počítám každý den do září, než si pro něj pojedeme. Jo a taky mu nakupuju věcičky v Zaře Home. :) Je to pokrevní bráška pana Brambůrka, kterýho už z blogu znáte, ale toho jsem si jen půjčovala od našich a nutně jsem potřebovala svýho (není se, myslím, čemu divit, když jsou oba tak roztomilí). Tak tedy - brzy vítej u nás, prďolko!

7. Gramofon, elpíčka a AMY. Po nastěhování z Prahy do našeho původního příbytku v jižních Čechách, jsem zas oprášila svůj gramofon, který jsem před lety natřela růžovou barvou. A i když si můžu na telefonu nastavit dvacetihodinový pásmo songů, stejně si nejradši pouštím gramofonový desky, který musím pořád převracet a měnit...ale baví mě to. A moc mě baví i Amy (její hlas, tetování i obří drdol). Jestli jste ještě neviděli nový film o ní s názvem "Back to black" nebo starý dokument "Amy", doporučuju to napravit. ;)

Tak, a to je dneska úplně všechno.  Podělila jsem se o svoje radovánky, a doufám, že vy se v komentářích podělíte se mnou o to, co vás provázelo (a provází) letošními prázdninovými dny a co se stalo vašimi oblíbenci. Mějte se NEJ!

5 šťastných (letních) věcí

Děvčata a chlapci, pěkně se usaďte, protože dneska je tu pravidelná rubrika 5 šťastných věcí. A když máme to léto, tak to se samosebou rozumí, že jsou to věci ryze letní. Budeme tu poklidně snídat, oblečeme se do skorovintage trička s labutěma, natrháme si s jedním malým pejskem rybíz a taky si suvenýrově zavýletíme. Tak šťastnýmu létu zdar a třikrát hurá.

1. Pomalá letní snídaně. V létě často někde běhám a lítám a doma netrávím moc času. Ale o to radši si pak, když tam konečně na pár dní pobydu, udělám hezký neuspěchaný ráno. Růžový hrnek Pantone 182, čerstvý křupavý croissanty, pryskyřníky ve váze, Vogue z roku 1989 a hlavně cukřenka ve tvaru opičáka Hupa (nebo Hopa?), to mi udělá v létě větší radost, než...no než něco jinýho. ;)

2. Sběr a pečení a ochutnávání. Pan Brambůrek alias Roníček rád sbírá rybíz. A když ho nasbírá dost, peču potom s mamkou rybízovou buchtu. A to vám je taková zábava a pak i dobrota - zkrátka jak já říkám – nic lepšího není. :)

3. Nový tričko musí být. Trošku (dost) ulítávám na značce Urban Outfitters, na kterou mě naučila kamarádka, pokušitelka darebná. Mají tam ty nejlepší origoš a neotřele zábavný věci ve vintage stylu. Tímhle tričkem se zamilovanýma labutěma jsem si u nich teď udělala radost, a ještě spoustou dalších věcí (protože žijem /asi/ jenom jednou). ;)

4. Cold brew od značky Basilur je moje ultimátní pití letošního léta. Ledový čaj se stévií s chutí jahod, svěží máty a okurky zažene žízeň přímo znamenitě a to se ví, že nejlíp chutná ve zvířátkovský vtipný karafě (taky z Urban Outfitters).

5. Nečekaný výlety. Moc se s tím s Jirulkou nepářeme – prostě když se ráno probudíme s výletnickou náladou, já rychle uvařím vajíčka natvrdo, sbalím do kufru všechny svoje šatečky a už frčíme. Letos už jsme zvládli Kanárský ostrovy, Portugalsko a Francii, tak ted' se konečně kocháme i naší krásnou zemí. Tentokrát jsme strávili pár úžasných dnů na Šumavě, taky ve Vyšším Brodě, v Linci, v Černý v Pošumaví a tak dál. 

A nebyl by to úplně správný výlet bez suvenýrů (protože tenhle blog má věcičky rád). Zleva: ty nejlepší (bílý) kočičí jazýčky Xocolat, nejroztomilejší perníčky, jasmínový mýdlo od mnichů ve vyšebrodským klášteře, tattoo tyčinka na rty Korres, dokonalá růžová voda Primavera a linecký dort v plechovce.

Bonus: pan pejsek nedal jinak, než že vám mám všem poslat růži ze zahrádky. Tak tak činím, sliby plním a těším se na vás zase příště. Pac.

5 důvodů, proč být šťastnější (v lednu)

Vždycky se najde dost důvodů, proč být šťastný tady a teď. V lednu jsou to podle mě třeba tyhle:

1. Úklid, řád a objevy
Vím, že to nezní zrovna jako nějaké velké štěstí...uklízet a organizovat domácnost. Ale osvědčilo se mi během zimy udělat si ve svých věcech (i v hlavě) pořádek. Leden je totiž ideální doba nejen na to uložit do zadního šuplíku starý diář, nechat za sebou loňské sněhy, nepovedenosti, křivdy i ten černý vytahaný svetr, ale taky na to pořídit si s novým diářem pár šikovných krabic a boxů, ve kterých bude...řekněme to slovo spolu - řád. Mám z lepší organizace domova radost, všechno je hezčí, příjemně uspořádané, nechaotické, přívětivější a útulnější a taky neztrácím čas ustavičným hledáním věcí. Navíc při úklidu často objevím nějaké dávno zapomenuté drobnosti, které si pak (na chvíli) s radostí vystavím (třeba růžové retro ořezávátko ve tvaru kočičky).

2. Aspoň 15 minut nicnedělání
I v tom nejhektičtějším období (a leden pro mě představuje největší blázinec v celém roce) se snažím vyšetřit si pro sebe aspoň 15 minut denně a vytvořit si doma "oázu klidu". Obvykle taková chvíle nastává večer a nutně k ní potřebuju pár rekvizit. Třeba bílý chlupatý koberec. Moc dobře se ně něm táboří a poslouchají LP desky. Gramofon Elvis a hromada elpíček ale nejsou podmínkou, aby se člověk mohl jen tak rozplácnout na podlaze - knížka a čokoládové preclíky taky nejsou k zahození.
Vlastně je to úplně jedno, čemu těch 15 minut (ráda "protahuju") zasvětím. Důležité je, že mám pocit, že se dokážu zastavit, nadechnout a vnímat, že den není jen o honbě za splněnými povinnostmi a odškrtanými políčky ze seznamu úkolů.

3. Pastelky jsou teď barevnější

Pohled na barevné pastelky mi v lednu tak trochu nahrazuje sluneční paprsky a vitamín D. Připadají mi teď barevnější než v kterémkoli jiném ročním období. Nemaluju s nimi divoké přírodní scenérie, ale používám je úplně prostě. Přepisuju a zpřehledňuju jednolivými barvičkami své poznámky, vybarvuju s nimi úkoly v mém diáři podle důležitosti a vlastně s nimi tak přetvářím často nepříliš příjemnou činnost na zábavu. (A taky umí krásně rozzářit pracovní stůl).

4. Bleskové večeře, které šetří čas. 

Když za okny sviští zimní vítr, je takový večer doma, v teple, při svíčkách a u jídla dobrý důvod ke šťastnému zachvění. A mám jedno pravidlo: "Rychlá večeře = supergute večeře."

5. Dlouhé zimní večery a gauč

Rozložit gauč, nastlat na něj plno polštářů, do mísy nandat popcorn, mrknout na svého kovboje a pouštět si skvělé italské filmy nebo třeba Bosé nohy v parku - nakonec je docela milé, že se (pořád ještě) tak brzy stmívá.

A jaké máte v lednu důvody ke štěstí vy? ;-)

Věci z mé aktovky aneb moje soukromé papírnictví

Vracím se s vámi dneska o pěkných pár pátků zpátky, na začátek 2. třídy. V té době jsem ještě netušila, že po 1. stupni základní školy navštívím ještě další 4 velikánské budovy, kde ze mě budou chtít (marně) udělat moudré a učené děvče. V poslední z mých škol jsme si s partou spolužáků prosadili heslo "hlavně neudělat nic navíc", takže se naše vysokoškolská léta vážně vydařila. Mohlo by se zdát, že jsem studovala dlouho proto (každý mě z toho podezřívá), abych si mohla co nejdýl užívat barevných sešitů, penálů, pastelek, zvýrazňovačů, fixů, veselých gum a tužek s obrázky, ale těch já si nepřestanu užívat nikdy. Dneska vám ukážu, jakou výbavu si nesla první školní den v aktovce malá Vivi ve svých 7 letech; a než se pustíte do prohlížení, popřeju vám, aby byl pro vás dnešní první školní den ve znamení nějakých nových pastelek a třeba velkého poháru s paraplíčkem a šlehačkou (a to sice ať už do školy chodíte nebo ne - kdo říká, že na pastelky a návštěvu cukrárny mají právo jen děti školou povinné?).

Víte, opravdu jsem byla na tenhle růžový penál moc pyšná. Uvnitř byla všemožná pera a pastelky, voňavá guma s měnícími se obrázky Mickey Mouse (to byla úplná pecka) a pozor - dokonce i přihrádka se zrcátkem. Všichni si můj penál chtěli půjčovat, prohlíželi se v jeho zrcátku a dávali mi za to barevné karamelky Sisi nebo "žvejky". A pak tyhle pastelky Three Star...milovala jsem hlavně ty s pejskem Fifi a dodneška je mám v šuplíku svého pracovního stolu. A ještě jedna věc, na kterou jsem byla náležitá hrdá (snad mi prominete malou odbočku od "papírnického tématu") - měla jsem zimní boty, které svítily ve tmě (ó, věřte nebo ne), a které měly vespod na patě vychytávku v podobě brzdy, kterou jsem si zapínala, když jsme šli s učitelkou přes zmrzlý rybník (v zimě - ale to je jasné, v létě se chodí přes rybník tuze špatně). Dodnes mé svítící botky samochodky marně sháním ve velikosti 38.

Propiska "Čína" - velký to módní hit, gumy Koh-i-noor a propisky s hýbacími obrázky - to bylo moje nejoblíbenější penálové vybavení, díky kterému jsem věřila, že už jsem málem dospělá.

Někdy v té době, okolo 2. třídy, jsem dostala vyšívané zelené album (vpravo) na známky a věčně jsem ho v aktovce tahala do školy. A někdy v té době, aniž bych to tušila, dostal hnědé album na známky i můj muž (ale to se ví, že tehdy byl ještě mrňous, na rozdíl ode mě, která jsem byla už tenkrát o 2 měsíce starší). Naše albumy se setkaly ale až o 8 let později a hned se do sebe zamilovaly...a my taky (člověk zkrátka vždycky hledá někoho s podobným albumem) ;-). Hned se mrkneme, co jsme si do nich jako malí ukládali.

Moje album: bylo plné kreslených známek (Disney nikdy nezklamal), a i když se "dochovalo" jen asi 20 z nich, jsem moc ráda, že je po všech těch letech ještě mám. To jsou takové ty malé, drobné poklady, které opatruju jako oko v hlavě.

Album mého muže: papírky od čokolád, žvýkaček, bonbónů, samolepky a obrázky všech možných druhů...Je roztomilé, jak si všechny obaly od dobrot schovával a musím uznat, že měl vynikající vkus na mlsání! A tak jsem si díky němu připomněla karamelky a žvýkačky, ve kterých v hlavní roli figuroval žlutý panáček Pilly, žvýkačky Bajo, Zajda, Pedro, Rekord nebo třeba obal od prskacích kuliček (jaj, ještě teď mě při té vzpomínce pálí na jazyku).

1. školní den na začátku 2. třídy jsem si do deníku napsala, jak jsem byla s našima a s babičkou na výletě, že jsem měla zmrzlinu a dostala jsem žlutou teplákovou soupravu a šaty. Byla jsem ze všech maličkostí, legrácek, výletů, dobrot, z pastelek, učitelů, spolužáků a cviček nadšená; až se mi zdá, že jsem se od té doby příliš nezměnila (až na tu barvu vlasů - tu mám teď maličko jinou).
Září začíná, a protože všechno je většinou odrazem toho, čemu věříme, pojďme společně věřit tomu, že to bude báječný měsíc. Já už jsem rozhodnutá. ;-)

Domov s troškou retra

Napadlo mě, že když jsou v poslední době taková horka, mohla bych vás vzít trochu se ochladit ke mně domů. Je u nás příjemný chládek, v mrazáku je plno zmrzliny a v konvici ledový čaj. A když už se u mě budete chladit, můžete si při té příležitosti prohlídnout má oblíbená zákoutí a detaily některých věcí, které mám ráda. Ovšem tomu, kdo v parném létě nejradši běhá venku a dovnitř se mu moc nechce, můžu slíbit, že nakonec se přesuneme na drink na zahradu. ;-) Tak pojďte už (jsem nedočkavá)...

Netajím se tím, že mám ráda věci (pro blogaře je to docela dobrá vlastnost). Sice né radši než psy, pusy, smích nebo koupání v řece, ale ráda je mám. Ale není to tak, že bych na věcech nějak extra lpěla, to spíš naopak. Máloco se u nás doma ohřeje delší dobu, nepočítám-li dárky, zděděné poklady, kořisti, které jsem předlouho sháněla (a nakonec sehnala) nebo takové kousky, které mi připomínají něco senzačního, takže k nim mám vztah a nezbavuju se jich. Ale jinak ráda svůj domov často měním a přetvářím, takže nakupuju a prodávám...no, docela často ;-). Na fotce vidíte mé oblíbené věci, které mi udělaly velkou radost, když jsem si je pořídila a pořád mě těší. Mintová retro lampička, oranžový retro telefon (dva roky jsem pátrala a hledala ten pravý, a když jsem ho našla, byla jsem šťastná a chodila jsem se na něj do obýváku pořád dívat), obraz od Pokito s vtipnou karikaturou W. Allena, různé oblíbené drinky, parfém od Annick Goutal, časopisy a veselý květináč - to všechno usazeno na dřevěných bednách, které vyráběl můj děda (a které taky nikdy neprodám, to se ví).

Tohle je Tlustice (Crassula marginalis), pro přátele prostě jen Krasula. Přivezla jsem si ji nedávno z jednoho výletu a chvíli jsem přemýšlela, čím zkrášlit květináč, ve kterém se usadila. A protože mám ráda prádlo od Victoria´s Secret a nemyslím si, že jediná možnost použití je mít ho na sobě, odstřihla jsem z jedné košilky Victoria´s Secret krajku, připevnila ji ke květináči (to aby byl sexy) a přilepila jsem na něj očka (to aby na vás dobře viděl). /Celý balíček různě velkých hýbacích oček seženete za pár korun v obchodech pro "tvořilky"./ Teď jsem se svým okatým květináčem spokojená (a Krasula snad taky).

Tady ráda snídám. S mužem, s hrnkem kafe, inspirativními knížkami, něčím roztomilým ve "váze" a v neposlední řadě se svým diářem. (Foceno tím nejstarším fotoaparátem, který doma mám - občas z něj zkouším ještě něco vymáčknout).

Červená a oranžová - to nejsou barvy pro mě. Tedy nic proti nim nemám, pokud je vidím na druhých, ale sama v červené nebo oranžové nevlastním téměř nic, pokud nepočítám své rtěnky a laky na nehty. V botníku se mi nečervená vůbec nic, v šatníku jen jeden červený šátek (ovšem s bílými srdíčky a tmavěmodrým lemováním) a doma mám jeden oranžový telefon (pamatujete na první fotku dnešního článku?) a červenou prosklenou skříň. Není to sice moje barva, ale přesto jsem si červenou knihovnu kdysi pořídila a mám ji moc ráda. Asi 30 let stará kartička s Madonnou ze žvýkaček "Dandy Rock´n Bubble", kterou mi poslala moje ušatá kamarádka Michelle, nechává tušit, že moje knihovna dělá čest své barvě - je divoká.

Jsem nástěnkový typ. Jednu mám v kanceláři, jinou v kuchyni, další v letním domku a tuhle (nejoblíbenější) mám doma ve své pracovně. Jednou jsou na ní kaktusy, jindy plechovky, do kterých dávám růže ze zahrádky, ale nejčastěji (a teď zrovna taky) na ní mám svoje oblíbené parfémy, svíčky nebo mýdla v krabičkách (v té jasně žluté je mýdlo Tiki Tiaré - neodolatelné a nejvoňavější na světě). V papírové tašce Chanel už dávno není nic luxusně hedvábného, ale dávám do ní miniaturky právě zkoušených vůní, korále, dopisy nebo papírky od bonbónů (pšššt).

Mám ráda moderní věci, užívám si, že žijeme v jednadvacátém století a opravdu jsem přesvědčená, že je to nejlepší doba, v jaké si člověk může přát žít, ale to neznamená, že se dobře nebavím, když svým starým foťákem fotím svůj prastarý psací stroj a prohlížím si časopisy Elle vydané v době, kdy jsem se ještě plahočila po lese a hledala houby.

Měla jsem vás u sebe doma moc ráda, protože s vámi je mi vždycky parádně. Ale myslím, že je čas vyběhnout ven, protože i když je sluníčka někdy až příliš, budeme na letní dny ještě rádi vzpomínat. Takže děvčata a chlapci, utíkejte na zahradu a sedněte si do mého nejoblíbenějšího retro křesílka. A pokud vám ještě nerostou fousy, té skleničky a láhve vína si nevšímejte. Mějte se nejsuperbezva. ;-)

Víkendové retro aneb život není černobílý

Napadlo mě, že by mohla být zábava shlédnout o víkendu jeden z nejlepších retro filmů. Dámy, natočte si kudrlinky, nenápadně si (zatím asi jen o jeden knoflíček) rozepněte blůzku, pusu přetřete červenou rtěnkou a nasaďte si kočičí brýle. A vy si, milí pánové, oblékněte úzké sáčko, uhlaďte a sčísněte pěšinku a nastartujte frajersky auťák...dzzzzn, dzzzzn, dzzzn. Jedeme do autokina, tak ať to má grády!
Dneska totiž hrají film Městečko Pleasantville (natočený v roce 1998), který rozhodně není jen podařenou retro komedií, která divákovi naznačuje, že život není černobílý. Film naráží na netoleranci společnosti v 50. letech, ale tak jemným, nápaditým a originálním způsobem, že někoho se poselství filmu hluboce dotkne a někdo se celý film bude jen usmívat a bavit. Ať už tak či onak, v obou případech je to pro tenhle retro snímek velké a zasloužené plus.

Čeká vás milá, inteligentní a vtipná podívaná (navíc skvěle dějově i vizuálně zpracovaná) a takových filmů je jako šafránu. Tak neváhejte a okořeňte si s ním některý z víkendových dnů. ♥

Všechny fotky jsem vyfotila přímo z filmu Městečko Pleasantville:

Na začátku je jeden "pokažený" televizní ovladač, prostřednictvím kterého se dvojice sourozenců (báječní Tobey Maguire a Reese Witherspoon) ze současnosti neúmyslně ocitnou v černobílém sitcomu z 50. let, který právě běžel v jejich televizi. Na obrazovce vypadalo seriálové městečko Pleasantville dokonale roztomile, ve skutečnosti je ale jen upjatým místem pro jeho bezkrevně černobílé a zkostnatělé občany. Je plné konvencí, zákazů, zajetých striktních pravidel a stereotypů. Jeho dva noví obyvatelé vnesou do města nejen čerstvý vítr, ale taky velké oživující (a barevné) změny. Černobílí obyvatelé "idylického" amerického městečka najednou začínají získávat barvu. Svět i oni se postupně obarvují díky pocitům, které jim byly dřív neznámé a pro mnohé z nich dokonce nepřípustné. Jejich konzervativní černobílý svět je nenávratně nabourán. Někteří z nich v tom vidí zkázu, jiní si uvědomují, jak neplnohodnotně dřív žili a začínají si konečně užívat každý den...

Tak už to konečně rozjeď!

Moje boky se chtějí vlnit, a tak často tancuju. Mám slušnou sbírku elpíček od 50. let až po současnost a jehla na mém gramofonu nemívá dovolenou. Pracuje na plný úvazek, neexistují pro ni dny volna, víkendy, svátky, nic takového - točí se pořád.  A jak rychle pracuje gramofonová jehla, tak rychle já tancuju. V gramofonu to tak pěkně praská a všechny songy z něj volají: tak už to konečně pořádně rozjeď! Ok, tak jo! ;-)
První gramofon jsme si koupili před pěti lety a pořád ho máme. Ale teď jsme objevili "mini Elvise". Je tak roztomilý! Malý červeno béžový retro kufřík s kovovým zapínáním, který se dá přenášet a vzít třeba i do přírody. Pikniky na pruhované (nebo kostkované?) dece s gramofonovými deskami...moje představa ideálně stráveného léta začíná získávat jasné obrysy.
Možná si říkáte, proč mít gramofon, který vám přehraje na desce 5 písniček a pak musíte namáhavě otáčet desku, aby se vám mohlo do uší dostat zase jen pár dalších songů. Vždyť si člověk může zapnout rádio (jen to ne, probůh) nebo počítač, do přehrávače si navolit třeba sto interpretů a má o hudební doprovod postaráno na celý (tý)den. Jenže gramofon a barevné desky mají svoje kouzlo. Můj život má rychlý spád, jsem pořád v jednom kole, všechno je rych-rych-rychlé, a tak je pro mě úžasně uklidňující, jak dobře se při poslouchání LP desek povídá, popíjí, tancuje a žije. Najednou není nikam žádný spěch. Malý návrat do klidnější minulosti...občas si ho můžeme dopřát.

A teď už mě omluvte, nevydržím dlouho sedět...Hej, muzikanti, hrajte! Já totiž ráda tancuju!

PS: abych nezapomněla - jsem velký fanda soutěží a tady je jedna, kterou jsem si nemohla nechat ujít. Třeba si i vy rádi zasoutěžíte - mrkněte Tady.

LP desky...dostávám je jako dárky, občas si je koupím v antikvariátu nebo na bleším trhu a ty nejvzácnější mám schované pod postelí. ;-)

To je on - můj nový gramofon na cesty "Elvis". Myslím, že má uvnitř zabudovaného skutečného malého Elvise!

Stevie Wonder a čokoládové bonbóny - to je moje oblíbená kombinace.

"Umíš dobře tancovat?" - tak se ptával porcelánový pes na mém původním gramofonu.

Na návštěvě u mě doma aneb co mě inspiruje

Mám ráda zimu, ale chybí mi barvy, dny jsou krátké a vypadají trochu šedivě. A tak si vnáším do zimního života obrázky, koloušky, veselé šperky, žlutou limonádu a barevné hrnky. Čtu nové knížky, maluju, fotím a píšu (ano, i na starém psacím stroji). Plánuju, jak natřu hnědé police v kuchyni světle modrou barvou, jak přeorganizuju a hodím do gala spíž nebo jak ušiju polštáře z rozmarných retro látek (a to je pro někoho, kdo vůbec nešije, hodně kurážný plán). Miluju totiž svůj domov.

Je to takové hřiště pro mou fantazii. Je dobrodružství sbírat zábavné nápady, které mě posouvají dál, a které pak vnáším k nám domů. Už mockrát jsme se stěhovali, ale vždycky s námi putovalo pár základních věcí - polštářky, diáře a notesy, fotky blízkých, oblíbené talíře a v neposlední řadě roztomilé figurky z cest a obrázky. To jsou maličkosti, které dělají domov domovem. Ale vystavuju vždycky jenom pár kousků (v pokoji plném věcí bych se necítila dobře), ostatní poklady odpočívají a čekají na svůj čas (tedy na to, až na ně budu mít tu správnou náladu) v krabicích, které jsem polepila látkou. Zkrátka kamkoliv se podívám, chci mít něco zábavného nebo inspirujícího, ale s mírou.

Jedna z věcí, která se těší mé velké oblibě, jsou inspirativní textové obrázky. Když mám takový obraz s milým textem na zdi, kdykoliv se na něj podívám, uvědomím si, co je opravdu důležité. Dekorativní textový obrázek "LOVE IS ALL YOU NEED" je teď mým nejoblíbenějším (a to nejen kvůli blížícímu se Valentýnu...Valentýn má být přece každý den). Někdy obrázek visí na stěně, jindy ho položím na psací stroj, ale vždycky ho mám na očích. Když jsem někdy bez nálady (jo, taky bývám), jeho barevně napsaná, jednoduchá a velká pravda mě vždycky rozveselí.
Všechno, co člověk potřebuje, je láska. Jakmile mi na mém obrázku spočine zrak, hned si běžím pro pusu k mému muži, nachystám čerstvé maliny s rozpuštěnou čokoládou, udělám pár barevných fotek, koupím si puntíkatý šátek do vlasů, květiny, novou knížku (zmínila jsem už svou lásku k oblečení, parfémům, krémům, čokoládovým bonbónům, botám, LP deskám, knížkám, cestování a kavárenskému povalování?)...vždyť tohle všechno je láska (a nic víc člověk nepotřebuje) ;-).
Mějte se krásně a v sobotu se těším na viděnou.

Zleva: polštářek s retro motivem (asi jediná červená věc u nás doma), časopisy Art&Décoration, semišový koloušek, dekorativní obrázek "Live, Laugh, Love", žlutá francouzská limonáda Bella Luca, růžový lak na nehty Maybelline, dřevěná bedna vyrobená dědou.

♥

Můj byt = můj hrad. Můj hrad = moje láska. Moje láska = to je všechno na světě, co je dobré a hezké (a nic víc už opravdu nepotřebuju).

Původní fotce něco chybělo. Nebylo to ono. Nebyla dost přesvědčivá. Aby nabyla reálných obrysů, musela jsem do ní dokreslit pejska s boudou, do brýlí oči a obočí, do obrázku křídla, do skleničky pruhované brčko a na vůni Chanel Chance jsem posadila hladového ptáčka se zrním. Teď je to přesně tak jako ve skutečnosti (a na fotce vidíte parfém Annick Goutal, lak na nehty "Šáša" a mandlové tělové mléko Dr. Hauschka - na všechno se tu objeví recenze a budou veselé, slibuju).

♥

Dorty u nás doma nejsou k mání zrovna každý den, a tak skleněný etažér na sladkosti používám i na své parfémy, vystřižená srdíčka a kosmetiku. Můj muž na to sice kouká smutně (přece jen má dorty radši než parfémy od Annick Goutal), ale nedá se nic dělat.

Hemingway už ze mě asi nebude, ale svůj spisovatelský koutek pro jistotu mám.

Láskyplný obrázek mě každý den těší a inspiruje. Momentálně září na mém "novinářském" stole, kde mu dělají společnost časopisy, noviny, Vogue, černobílá fotka prcka s prckem, starý psací stroj Hermes, na kterém občas píšu dopisy a plechovka od kávy Lucaffé s pastelkami.

♥ ♥ ♥

Obrázky s textem seženete na TADY