Můj pařížský diář...a co je v něm

Tak si právě sedím u jednoho malého kavárenského stolku, šimrající sluneční paprsky se marně snaží vnést do mého rozcuchaného účesu nějaký řád, před sebou mám nejdobřejší kapučíno ze sójového mléka, raw dort z bílé čokolády a malin, lidi kolem švitoří a smějí se nebo se pošťuchují, vedle mě si navzdory slibu, že dneska nebudu utrácet, spokojeně hoví papírová taška s dnešní kořistí - dvoje hedvábné šaty...jedny v odstínu indigo a druhé v nebesky modré barvě (ach, bůh to vidí, ale...chápe mě) ;) a na klíně mám červený pařížský diář, do kterého si píšu úplně všechno, co mě napadne (a že toho je teda vážně požehnaně).

Pan Pravý

Když jsem červený deník C'est la vie uviděla, věděla jsem, že on je ten pravý, pan dokonalý. Že on bude ideálním stylovým nástupcem po mém předchozím sešitu na úžasnosti, který už je plný až po okraj. A taky jsem věděla, že se k němu bude perfektně hodit červená rtěnka v "barvě Champs-Élysées" . Tak mám obojí a...nejen to...

Na moment v Paříži

Zkrátka nakonec jsem toho nakoupila mnohem víc (ty červené deníky dokonce dva, protože prostě do foroty...) ;), i když jsem se rozhodla od příštího měsíce roku šetřit (ale do tý doby si přece musím udělat pořádný zásoby, abych v době šetrnosti nestrádala, že?). Takže teď si připadám (i díky makronkám z naší cukrárny) jako kdybych se ocitla aspoň na chviličku v mém oblíbeném městě, ve kterém mi září oči jako nikde jinde...

To jsou ty chvíle

Ty chvíle, kdy si udělám dobrý čaj, vezmu do ruky puntíkatou propisku (která byla součástí deníku) a píšu a vymýšlím a maluju a raduju (se), by hledaly konkurenci jen těžko. Teda, nechápejte mě špatně, nejsem žádný školomet ani introvert, co se zavírá doma a poeticky deníčku sděluje, jak je svět těžký a lidi v něm nenapravitelní. Já mám svět a lidi v něm moc ráda a těší mě být venku, bavit se, odpovídat na mrknutí úsměvem, popíjet kafíčka a blbnout na koncertech pod širou oblohou, ale když se chci odreagovat, neznám nic lepšího než svůj diář nebo deník.

Pojďte, nalistujeme si teď pár stránek...

O čem?

O čem můj červený deník je? Víte, vlastně o všem. O tom, co mě těší a zajímá, o snech a o krocích a plánech, jak je uskutečnit, o tajných přáních a všech možných nápadech (i těch úplně bláznivých...ty jsou totiž nejlepší), o mých láskách (teda...muže mám jednoho, ale pak jsou tady herci a parfémy a knížky a filmy a to všechno patří mezi moje lásky); zkrátka o životě a taky o tom, co chystám. Vlastně je o všem hezkém. O všem dobrém a pozitivním. Jinak by (pro mě) nemělo smysl ho psát. 

Vím, že když je mi smutno a mám pocit, že nic nemá cenu a do ničeho se mi nechce (i takový dny jsou), podívám se do svého sešitu na úžasnosti a jen zírám, kolik mě toho vlastně baví, kolik plánů mám a kolik barevných stránek jsem dokázala nadšeně popsat, když mi bylo hezky. A hned je to lepší, o moc. Je to jako s těmi mikinami, co se prodávají a co je na nich vytištěný nápis "Life is hard". Já vim, všichni to víme, že život není peříčko, ale tím, že si to "napíšeme" na mikinu, si ten těžký život moc neulehčíme. Proto říkám - myslet pozitivně a věřit, že život je takový, jaký si ho uděláme i jaký si ho promítáme do svých sešitů.

Najdete u mě snad všechna možná témata, takže v mém deníku nemůže chybět ani to "filmové". Ráda si zaznamenávám, jaké filmy bych chtěla vidět, pak ty skvělé, které jsem shlídla a pak na ně ještě dlouho myslela a pak tu mám i krátkodobé zápisky věnované filmům, které dobře znám, ráda mám a které chci v nejbližší době vidět. Že mi nestačí jen psát, ale že si k tomu ještě ráda lepím a maluju (třeba kovboje v modrém), to není žádné tajemství, to už ke mně a mým zápiskům patří. 

Víte, o kolik je podle mě den hezčí s dobrou muzikou? O toliiiik (a teď se rozmáchávám rukama, jak nejvíc to jde...až ke stropu; asi jako když rybář ukazuje, jak velkou rybu chytil). Muzikanta mám doma, takže když hraje na svou červenou Fendrovku, já tancuju. A taky pořád (někdy radši jen v duchu) zpívám a celé dny poslouchám Deezer, kde jsou miliony skladeb a interpretů a ti, kteří mě něčím zaujmou nebo právě vydali nějakou hudební novinku, se ocitají na listech mého sešitu (stránka vlevo), abych na ně nezapomněla.

A pak si taky poznamenávám, jaké obchody mě v kterém městě nadchly, abych příště věděla, kde jsou. Šikovné je, když mají na pultech malé letáčky, to pak stačí leták nalepit do sešitu a je to. Tady třeba mám (stránka vpravo) vlepený letáček vintage butiku Chine Machine (100 Rue des Martyrs) v Paříži, který mě okouzlil. Už zdálky na vás mávají jeho sytě modré dveře a uvnitř pak vyšívané pantoflíčky, hedvábné šaty, starobylé kamenné zdi, desky, malé tlumené lampičky, které svítí na zarámované fotky módních ikon a s prodavačkou se dorozumíváte opičími zvuky a gesty, protože ona nepobírá vaši francouzštinu a vy zas její angličtinu (no, zkrátka jazyk "rukama nohama" je nejspolehlivější). 

A taky si do sešitu lepím cukrovinky. To je taková trdlovina, která mi zůstala z dětství, kdy byly dobroty v krásných obalech cenností, kterou vozili "tetičky" z Německa nebo z pražskýho "tůzu". Tak to dělám dodnes, že si sem tam nalepím něco k snědku (teda papírové něco, co z laskominy zbylo) a připomínám si tím nejen nějakou dobrou chuť, ale i místo nebo zážitek. A Andy Warhol je tu proto, že je to můj oblíbený rozcuchaný génius, jehož pozitivní vztah k mlsnotám je hlavní důvod mých sympatií k němu (teprve až potom obdivuju jeho tvoření). Pokud neznáte jeho příběh, "jak naplnil svůj pokoj sladkostmi a proč", tak si někdy udělejte hezké odpoledne a zaskočte si do antikvariátu pro jeho knížku Od A k B a zase zpět.

Je tam toho v tom mém sešitě ještě tisíc, ale o tom snad zase až někdy příště...;)

Loučím se s vámi pro dnešek pohledem na moje malé poklady: červené deníky C'est la vie s puntíkatou propiskou, červená rtěnka v té nejlepší pařížské barvě (a drží na rtech jako přibitá), parfémová voda Annick Goutal Petite Chérie a pruhované tričko.

PS: koťata, pokud by vám odkazy náhodou nefungovaly (dost z vás mi to psalo), zkuste si článek otevřít v jiným prohlížeči (já používám Firefox a šlape to jak má) a obnovte stránku kliknutím na F5 (nebo Ctrl+F5). Salut! ;) ♥

Nejlepší vánoční filmy

Vánoční filmy mají velkou moc. Umí vykouzlit třpytivé vločky, i když je třeba venku jako na jaře. Umí domov provonět čerstvě upečeným cukrovím, i když trouba je studená jako led. Umí rozesmát, i když je vaše nálada mrazivější ještě víc než ta trouba. A taky umí rozněžnit, dojmout a rozžehnout plamínky, které se dají uhasit jen tak, že dáte svým blízkým ten nejkrásnější dárek - svůj čas.

Jako velký filmový fanda jsem ve svém živlu, pokud jde o vánoční filmy. Jednou jsem si spočítala, že jsem viděla přes dvě stovky filmů s vánoční tématikou. Uff. Jenže spousta z nich jsou trumberovinky, o kterých je lepší mlčet a tvářit se, že je nikdy nikdo nenatočil. Pak jsou tu vánoční filmy, které jsme všichni viděli stokrát (a letos se na ně nejspíš podíváme s nadšením po stoprvé). A pak jsou tu takové, o kterých se moc nemluví, přestože jsou skvělé. Z toho třetího "opomíjeného filmového soudku" jsem vybrala filmy, které miluju a v jejichž společnosti se člověk může krásně a bezstarostně (za)hřát.

Udělejte si horkou čokoládu s pravou šlehačkou, zachumlejte se do huňatého plédu, zapalte svíčku Vanille, nabídněte si z mého vánočního hrnku sladké lízátkové hůlky (nebo ty růžové koláčky s barevným posypem - jsou strašně dobrý) a nechte se unést filmy, ve kterých poletují sněhové vločky, hemží se to v nich vším vánočním a taky láskou a tím, co je opravdu důležité.

Lásce na stopě

 

Vánoční romantické filmy nemůžou o adventu chybět. Lásce na stopě je nenáročná oddychovka, ovšem moc milá, zasněžená, osudově láskyplná a zkrátka ryze vánoční. Ona jde před Vánoci do obchodního domu pro černé rukavice. On jde do obchodního domu pro černé rukavice. Na stojánku visí jedny jediné, poslední černé rukavice...A jak se tak oba natahují pro ten poslední kašmírový kousek, mohly by se jejich pohledy střetnout, oni by se jednoduše zamilovali a od té chvíle by se milovali až do smrti. Ále kdepak, tak snadné to nebude. V tomhle filmu se to totiž všechno zkomplikuje přímo pekelně...

O myšce a medvědovi

 

Nejpůvabnější kreslená pohádka, jakou znám. O Vánocích ji přímo miluju. Animovaný francouzský film O myšce a medvědovi je o jednom netradičním přátelství neposedné myšky a hromotluckého chlupáče medvěda. O přátelství, které jde proti proudu a všem konvencím. O přátelství, které je silnější než všichni ti, kteří ho chtějí zničit...

Vánoční příběh

 

Okouzlující. Geniální. Neznám roztomilejší, stylovější a vtipnější vánoční komedii. Klouček Ralph je rošťák se vším všudy a film připomíná kultovní francouzské příběhy Malého Mikuláše (Le Petit Nicolas od Reného Goscinnyho). Společné mají třeba to, že i Vánoční příběh je popisován z pohledu vnímavých, ale zároveň naivních dětských očí, což s sebou nese spoustu legračních scén a příhod, ve kterých možná uvidíte tak trochu sami sebe. To, že se film odehrává v zimě, těsně před Vánoci, mu dodává ještě působivější atmošku a to se počítá. Pokud máte už dost přeplácaných amerických komedií, tenhle filmový klenot je sázka na vánoční jistotu.

Gilmorova děvčata - Zima

Gilmore Girls: A Year in the Life - Winter

Je to teprve pár týdnů, co světlo světa spatřilo fungl nové a prakticky vymodlené pokračování seriálu Gilmorova děvčata. Fanoušci čekali, doufali, prosili, a tak to tu máme - pokračování Gilmorových děvčat s podtitulem A Year in the Life. Vznikly 4 filmově dlouhé (každá epizoda má asi hodinu a půl) díly - Jaro, Léto, Podzim a Zima. V tuhle chvíli vám doporučuju vánoční díl Winter, protože když Lorelei "cítí sníh", tak věřte, že začne padat...

Přestože od první série uplynulo neuvěřitelných 16 let, všichni vypadají tak nějak pořád stejně. Skoro stejně. Jsou jiní a přitom stejní. Humor a šmrnc zůstal, Luke dělá pořád to nejlepší kafe ve městě, Lorelei (pořád stejně hezká a úžasně bláznivá) s Rory (pořád nemožná školometka) ho pijou po hektolitrech a městečko Stars Hollow zřejmě vůbec nezaznamenalo žádnou časovou pauzu. Ve Stars Hollow všechno šlape stejně příjemně ujetě jako dřív. Pokud jste fanoušci, dopřejte si epizodu Winter jako první a nejlíp teď hned.

 

Život  je krásný 

 

Život je krásný. No a někdy taky ne. Své o tom ví James Stewart, hlavní hrdina vánočního filmu, který pro mě jednoznačně stojí na stupni vítězů a získává zlatou medaili za nejkrásnější a nejhřejivější vánoční film. James Stewart alias George Bailey chce v předvečer Štědrého dne ukončit svůj život. Už nemůže. Nebeské síly mu ale pošlou roztomilého dědouška anděla Clarense, aby mu pomohl a s ním pak George sleduje nejzásadnější okamžiky svého života a to, jak nešťastně by vypadaly životy ostatních, kdyby se George nikdy nenarodil.

S filmem Život je krásný vám bude dobře. Nebo spíš ještě líp. A až skončí, pravděpodobně budete náramně dojatí, zároveň ale veselí a šťastní a budete chtít obejmout toho, kdo se na něj s vámi díval (takže zvažte, koho si vedle sebe usadíte). ;)

Ještě malý dodatek - film je z roku 1946 (režie Frank Capra), což píšu hlavně proto, abyste si ho podle názvu nespletli se stejnojmenným italským filmem Život je krásný z roku 1997 (režie a scénář Roberto Benigni), který je sice taky báječný, ale ne úplně ideální pro adventní čas.

A to je pro tentokrát všechno. Máte-li chuť si seznam vánočních filmů ještě rozšířit, můžete si připomenout můj dávný článek Nejlepší vánoční filmy aneb pyžamový den.

Přeju vám, ať se vánoční filmy, o kterých tu dneska byla řeč, u vás doma zabydlí, ať vám zpříjemní a zdokonalí adventní dny i Vánoce a ať je doplníte předvánočním těšením, dobrým voňavým čajem a taky vánočním cukrovím, které už máte určitě napečeno a uloženo v krabicích (a z nich je potřeba občas pár kousků ochutnat a zjistit, jestli se cukroví nekazí a zda-li se pěkně "ulehává"). A nezapomeňte, že...Život je krásný.

Najdete mě i tady: Instagram Vivi

Filmy pro dobrou náladu + knížky Beatrix Potter

Myslim si, že nás musel někdo zpitomět nebo začarovat (pozor na to, protože na to jsou dneska paragrafy), protože podle mě nemůže být už říjen. Mám podzim moc ráda, ale chtěla jsem toho v létě ještě tooolik stihnout...Není možný, že by to tak rychle uteklo. Nevěřím a navrhuju podat žalobu (je to dost moderní) na toho neznámého čarokněžníka, co nám zpřeházel datumy v kalendářích. 

Ale oukej, přistoupím (na chvíli) na tu čarodějovu hru, že je teda už říjen, že končí dlouhé večerní sedánky pod širým nebem a že se mi pod halenku začíná dívat chladný vítr (musím někomu hezkýmu říct, aby ho vyhnal) a půjdu teda domů. Obuju papuče s bambulí, zapálím svíčku a kouknu se do knihovny a do filmotéky, co pěknýho na dlouhý podzimní večery tam mám.

A víte co? Půjdeme se tam podívat rovnou spolu.

Knížky od Beatrix Potter - láska věčná

Angličanka Beatrix Potter byla skvělá nekonvenční holka (aspoň jsem to teda tak z jejího knižního životopisu vyčetla a z filmu vykoukala) a taky spisovatelka, ilustrátorka, přírodovědkyně a ochraňovatelka anglického venkova. Mluví se o ní jako o jedné z nejúspěšnějších autorek všech dob a její příběh o Petru Králíkovi v modrém apartním kabátku milujou děti i dospěláci. A kdo ho náhodou nezná, ten si může (třeba i s baterkou pod peřinou - tak se čte nejlíp) doplnit svoje knižní vzdělání. V mojí knihovně poklady od Beatrix nemůžou chybět, už dávno jsem si ji zamilovala a moje lásky bývají věčné.

Doporučuju vám udělat si někdy hezké odpoledne, dát si někde dobré kafe a prošmejdit při té příležitosti pár antikvariátů. Pokud budete mít štěstí (a to obvykle těm, co si umí dělat prima odpoledne, přeje), tak třeba narazíte na nějakou z třiadvaceti malých knížek Beatrix Potter. Poznáte je neomylně podle typických kouzelných ilustrací. Potterovské příběhy byly přeloženy i do našich jazyků (tím myslím do češtiny a slovenštiny), ale originál je přece jen o mrňousek lepší (ale fakt jen o mrňous).

Já mám nejradši knížku "The tale of two bad mice" - o moc moc moc zlobivých a špatných myškách jménem Tom a Hunca Munca (dost jim fandím).

 

Filmy, co pohladí

Tak a od čtení přejdeme plynulým mrknutím oka k filmovým záležitostem, které udělají dobře na duši. Připravte si svoje kostkované sešity, zapište si do nich tyhle dva okouzlující filmy a při nejbližší příležitosti se na ně podívejte. Oba jsou náramně působivý a oba jsou pro ty, kdo ví, že dospělost nutně nemusí zabít všechnu fantazii v nás, a že i když všichni musíme stát nohama pevně na zemi, můžeme si občas zaletět načerpat energii do říše, kde neplatí obyčejné zákony a kde si můžeme hrát a klidně si i jen tak povyskočit bez ohledu na to, jestli se někdo dívá nebo ne. 

 

Film Miss Potter

Nebýt mojí kamarádky slečny Blaničkový, která mi film Miss Potter doporučila, asi bych ho na "scéně" úplně přehlídla. A to by se mi jako fanynce ilustrací Beatrix Potter jen těžko dalo odpustit.

Příběh Miss Potter je filmovou biografií Beatrix Potter, ale má tak hravé prvky, že se do něj dostanete jako do pohádky. Do pohádky, která je inspirující, dojemná, povzbudivá, smutná i úsměvná. Zamilovala jsem se do filmu Miss Potter už na samém začátku, kdy teprve běží úvodní titulky a ruka Renée Zellweger na papíře zkouší odstíny modré a sklenice s vodou, ve které namáčí štětec, se zabarvuje nádherně nebeskou barvou (to jsou ty malé detaily, co dokážou moc). Už v tu chvíli jsem věděla, že to bude jeden z nejpůvabnějších filmů a ani trošku jsem se nespletla. Pokud jste ho ještě neviděli, je čas...

Film Hledání Země-Nezemě

Třpytivý film Hledání Země-Nezemě o tom, jak jeden příběh kdysi dokázal změnit životy mnoha lidem...a mění je doteď. Film plný kouzel (ale těch doopravdických, které se v životě opravdu stávají a které závisí jenom na tom, jak velké oči a srdce lidi mají) je inspirovaný skutečným životem skotského spisovatele (James Barrie), který stvořil legendárního Petera Pana - chlapce, který nechtěl vyrůst. Vsadím se, že až se necháte Johnny Deppem vtáhnout do děje, o vyrůstání taky nebudete chtít ani slyšet.

*

Dneska je to ode mě všechno. Věřím, že pokud jste knížky Beatrix Potter nebo něterý z filmů neznali, rádi se jim podíváte na zoubek. A pokud je znáte a líbí se vám, tím líp - máme hodně společnýho. ;) Mějte se krásně a nezapomeňte aspoň trochu fantazírovat...nemůže to uškodit.

7 tipů pro radost á la Snídaně u Tiffanyho

Je to ten nejsvůdnější a nejkouzelnější příběh, jaký znám. Stylovka, podle které si člověk může okořenit šatník, byt nebo aspoň jeden den - romantická "dvacetičtyřkarátová" komedie Snídaně u Tiffanyho. Nejvíc se v ní třpytí Holly Golightly, která neuvěřitelně zlobí, je lehkomyslná, rozpustilá, koktejlky umí nosit jako žádná jiná a žije tím nejmíň uspořádaným životem, jaký si jen lze představit.

V lednici má jenom šampaňské (někdy ho otvírá už k snídani), její zrzavý kocour nemá žádné jméno, ráno po bytě běhá s tyrkysovou maskou na oči a s hedvábnými fialovými střapečky v uších, místo skříní používá cestovní kufry, jednu botu má pod postelí a druhou nevíkde, v její ložnici stojí ta nejkrásnější toaletka, občas sedává na okenním parapetu a hraje na kytaru Moon River a miluje lesk nedostupných diamantů v klenotnictví u Tiffanyho. A možná miluje taky fešáka Paula Varjaka, spisovatele s červeným psacím strojem, ale zatím o tom ještě neví...

Holly Golightly (Audrey) je zkrátka okouzlující a natolik inspirativní, že jsem neodolala a připravila pár rozmazlovacích tipů pro radost právě ve stylu Snídaně u Tiffanyho. Mmmm.

1 2 3 4 5 6 7

1. Zavrtat se do vanilkově pudrového povlečení, na pohovku nasázet milion senzačních polštářků a snít (a pít horkou čokoládu se šlehačkou) - tak zní můj plán pro letošní zimu.

2. Parfémy značky Penhaligon´s jsou dokonale tajuplné a se svýma pověstně rozkošnýma flakónkama s mašličkou (ach, třeba Penhaligon´s Pivoňka) se přímo nutí na toaletní stolek. Nebo do schránky na dopisy - tam si totiž svůj parfém (a rtěnku) ukládá Holly a než odejde z domu, vždycky se na chodbě navoní.

3. O tom, že nejfilmovější snídaně se dá zažít jedině ve velkých slunečních brýlích, v černých koktejlkách, s nějakou tou perlou a s papírovým kelímkem kafe před výlohou klenotnictví, není pochyb. Ale pokud mi kafe a jablečný koláč zavoní z květovaného tácu Cooksmart, zlobit se taky nebudu.

4. Každý den nějaké dobrodružství...by se podle mě dalo zažít s konferenčním stolkem Voyage Voyage v designu cestovního kufru. Naše Holly Golightly skladuje v cestovních kufrech šaty, staré časopisy a taky do něj občas (omylem) strčí zvonící telefon, aby "tolik nevyváděl".

5. Na provonění rozmazlovacích dnů jsou ideální voňavé svíčky od londýnské značky Rex, která je expert na výrobu všech možných papírnických a domácích roztomilostí.

6. Nic snad neproslavilo tyrkysovou barvu tolik jako právě film Snídaně u Tiffanyho. A protože já mám k tyrkysové odjakživa sklony, plánuju oživení svých tmavých trenčkotů a džín italskou kabelkou Gionni v barvě...no vždyť víte. 

7. Pro ty nejhezčí melodie a pro "pyžamové dny" je tu perfektní společník - radiopřijímač Hyundai PR 100. Vypadá jako týpek, se kterým to člověk prostě musí pořádně rozjet a roztancovat. Tak já ho dám hodně nahlas, jo? ;)

5 šťastných věcí

Dneska o reorganizaci papírenských pokladů, o jedné kosmetické vychytávce, která možná neumí změnit život, ale vzhled určitě, o skvělých filmech, o dýňovém mejdanu a o jedné houževnaté krásce v květináči. Máme tu pravidelnou rubriku 5 šťastných věcí, která mě samotnou, a doufám, že i vás, pokaždé přiměje k tomu se na chvíli zastavit, rozhlídnout se kolem a těšit se z drobností...

1. Tajemství a překvapení
Úžasná vychytávka v rudé lahvičce, která se v mé kosmetické výbavě usadila v říjnu sice nově, ale tak sebejistě, jako kdyby to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Jó, tónovač na rty a tváře Stainiac od značky theBalm rozhodně není žádná "zakřiknutá tyčinka", která se bojácně krčí v rohu kosmetické taštičky. Stainiac se znalecky hlásí o slovo každé ráno, kdy postávám před zrcadlem a nutně potřebuju pár věcí...Třeba mít tváře namalované tak, aby na mě nikdo nepoznal, že jsem si v noci (zase) pouštěla filmy a jedla při tom pistáciovou zmrzlinu, nebo mít rty nalíčené tak, aby to vypadalo, že mají (od přírody) třešňově šťavnatou barvu.

I když tónovač Stainiac v lahvičce vypadá hodně tmavě, jenom klame tělem. Ve skutečnosti je narůžovělý a teprve pokud se vrství, vytváří sytější (ale pořád přirozený) odstín. Díky Aloe Vera navíc nedělá skvrny, takže by podle mě ani zkušený detektiv se super zvětšovací lupou neodhalil, že zářivým tvářím bylo nějak pomoženo. Stainiac od theBalm je prostě takové malé tajemství (bezpečně schované v pravé kapse džín). A když už jsme u unikátní značky theBalm a u tajností, tak vám prozradím, že příští týden tu pro vás budu mít velké překvápko. Těšte se. ;)

2. Paní Sukulentová

Bylo mi na jednom květinovém trhu řečeno, že sukulenty jsou rostliny, které "vydrží všechno". Dokážou v těle nebo listech shromažďovat vodu, díky které prý přežijou i předlouhá období sucha. To mě zaujalo, protože nejsem dobrá pěstitelka a možnost, že by v mé péči mohla přežít ještě nějaká jiná rostlina kromě kaktusu, mi vlila do zahradnických žil novou naději. Tak jsem si tedy z trhu pyšně nesla svůj první sukulent a (trochu předčasně) prohlašovala, že mi vydrží navždycky. A jak vidíte na mém černobíle vyfoceném a zarámovaném muži, ten z toho měl jenom legraci. ;)

3. Dýňový večírek
V mém podzimním to-do listu nechyběly dýně, a tak jsem nedávno zahájila dýňový mejdan, na který byly pozvané dýně okrasné, máslové, muškátové i Hokkaidó. Pozvání neodmítla ani jedna, takže si teď doma pochutnáváme na dýňovém rizotu, dýňové polévce se zázvorem i na dýňovém koláči (ten jste mohli včera vidět u mě na FB) a další recepty se už nedočkavě natřásají v "kuchařském sešitě".
A podzim je zas o trochu hezčí.

4. Zorganizované papírnictví
Reorganizace mých papírnických pokladů začala (i skončila) v jednom záchytném bodě - u pojízdného plechového stolku, který jsem si koupila už dávno (Ikea Raskog), ale používala jsem ho až doteď v kuchyni (na nádobí nebo potraviny). Jenže věcem je občas dobré dát nějaký nový smysl, proto jsem vozík z kuchyně přesunula do pracovny. Díky němu mám pastelky, notesy, lepidla, washi pásky, samolepky a dopisní papíry nejen přehledně zorganizované a pěkně pohromadě, ale navíc je mám i kdykoli po ruce - díky kolečkům totiž můžu vozík lehce přemisťovat tam, kde zrovna potřebuju tvořit - a že jsou to všechna možná (i nemožná) místa po celém bytě, to je vám určitě jasné.

5. Filmový život

Když jsem na tabuli před kinem viděla tyhle filmové plakátové tipy, vyfotila jsem si je, fotku jsem si pak dala do diáře, abych na ně nezapomněla a během dvou týdnů jsem se jim podívala na zoubek. A teď tedy můžu s klidným svědomím (a spokojeně) prohlásit, že zhlídnout filmy jako je Love Song, Život té druhé nebo Láska na kari (ten hlavně) je hodně dobrý nápad, fakt. ;)

Víkendové retro aneb život není černobílý

Napadlo mě, že by mohla být zábava shlédnout o víkendu jeden z nejlepších retro filmů. Dámy, natočte si kudrlinky, nenápadně si (zatím asi jen o jeden knoflíček) rozepněte blůzku, pusu přetřete červenou rtěnkou a nasaďte si kočičí brýle. A vy si, milí pánové, oblékněte úzké sáčko, uhlaďte a sčísněte pěšinku a nastartujte frajersky auťák...dzzzzn, dzzzzn, dzzzn. Jedeme do autokina, tak ať to má grády!
Dneska totiž hrají film Městečko Pleasantville (natočený v roce 1998), který rozhodně není jen podařenou retro komedií, která divákovi naznačuje, že život není černobílý. Film naráží na netoleranci společnosti v 50. letech, ale tak jemným, nápaditým a originálním způsobem, že někoho se poselství filmu hluboce dotkne a někdo se celý film bude jen usmívat a bavit. Ať už tak či onak, v obou případech je to pro tenhle retro snímek velké a zasloužené plus.

Čeká vás milá, inteligentní a vtipná podívaná (navíc skvěle dějově i vizuálně zpracovaná) a takových filmů je jako šafránu. Tak neváhejte a okořeňte si s ním některý z víkendových dnů. ♥

Všechny fotky jsem vyfotila přímo z filmu Městečko Pleasantville:

Na začátku je jeden "pokažený" televizní ovladač, prostřednictvím kterého se dvojice sourozenců (báječní Tobey Maguire a Reese Witherspoon) ze současnosti neúmyslně ocitnou v černobílém sitcomu z 50. let, který právě běžel v jejich televizi. Na obrazovce vypadalo seriálové městečko Pleasantville dokonale roztomile, ve skutečnosti je ale jen upjatým místem pro jeho bezkrevně černobílé a zkostnatělé občany. Je plné konvencí, zákazů, zajetých striktních pravidel a stereotypů. Jeho dva noví obyvatelé vnesou do města nejen čerstvý vítr, ale taky velké oživující (a barevné) změny. Černobílí obyvatelé "idylického" amerického městečka najednou začínají získávat barvu. Svět i oni se postupně obarvují díky pocitům, které jim byly dřív neznámé a pro mnohé z nich dokonce nepřípustné. Jejich konzervativní černobílý svět je nenávratně nabourán. Někteří z nich v tom vidí zkázu, jiní si uvědomují, jak neplnohodnotně dřív žili a začínají si konečně užívat každý den...

3 tipy, jak si zpestřit (tý)den

Trošičku se poveselit, odreagovat, přijít na jiné myšlenky...potřebujeme to občas všichni. A co tenhle týden? Možná se vám při pondělku bude hodit pár mých tipů, jak si zpestřit následující dny. Tak tady jsou.

1) Pořádně si zapařit

Naučila jsem se to před maturitou a o zdokonalení se postaraly všechny zkoušky a dvoje státnice...ano, mluvím o herním sportu zvaném pařmenství, které člověka tak účinně ochraňuje před všemi zlověstnými povinnostmi. Mně skvěle čistí hlavu online hra Good Game Café, ve které si piplám od základů svou vlastní kavárnu, vařím v ní a starám se o maximální spokojenost svých hostů. Hra je v češtině a je to docela legrace. Další roztomilou hříčkou která mi zaručeně zlepší náladu je roztomilý Pou a jeho minihry. Pro drsnější a divočejší pařbu zapínám Goodgame Empire, což je strategická hra ze středověku. Vivi se nezdá, ale v soubojích a budování vlastního hradu je dobrá! A rozhodně je lepší pobít se v souboji, než mýt nádobí!

2) Pořídit si domů koně a kovboje

Pokud zatoužíte mít doma o dva stylové členy navíc, stačí si vytisknout obrysy jejich postaviček tady a pak je vystřihnout, šikovně ohnout a domalovat všechno, co jim na první pohled chybí (ovšem ve vší počestnosti!). Já jsem si na svůj pracovní stůl vytvořila kovboje, který je ve tváři věrnou kopií mého muže, a koně s mexickým sedlem, který zdálky vypadá jako můj pes.

3) Filmový večer

Někdy si musím podobné večery přímo ordinovat. Jsem milovnice filmů, ale taky jsem schopná sedět celé dlouhé večery u počítače (není na tom někdo z vás stejně jako já?). Den za dnem letí a já si uvědomuju, že jsem zadnicí prošoupala látku v našem bílém "počítačovém křesle", ale dobrý film jsem neviděla už týdny. A tak vezmu z velké krabice s růžovými pruhy placičky (tak říká moje mamka všem CD a DVD), sáček bonbónů a udělám si filmový večer jak se patří. Čím víc lidí se u takového večera sejde, tím líp, ale vystačí si i samotáři (aspoň zbyde víc karamel, že?).

V roztomilé hře Goodgame Café získáváte svou vlastní kavárnu. Tedy spíš čtyři téměř holé zdi. Postupně ji vylepšujete a zařizujete. Staráte se o útulnost a originální design svojí kavárničky, vaříte různé dobroty, vymýšlíte nové recepty, pečujete o své zaměstnance a o své hosty. Ve hře je plno vychytávek, můžete třeba online komunikovat s ostatními hráči a navštěvovat jejich podniky. Je to taková legrácka na odreagování a možná i vyzkoušení si svých podnikatelských schopností ;-). Hru si můžete zdarma zahrát na www.goodgamecafe.eu

Lehce multikulturní večer: české letní komedie (nestárnoucí klasika) a k nim Turecký med (teprve nedávno jsem objevila, že se už zase vyrábí sekaný na malé kousky a jednotlivě balený).

Tipy, jak si je udělat hezčí

Přestože nejsem zrovna velikonoční nadšenec, ráda si vychutnávám všechno, co život servíruje. A když servíruje velikonoční svátky, tak proč si je pořádně neužít? Ale trošku, trošičku jinak...
Kromě toho, že se chystám tradičně navštívit rodinu, jíst spoustu dobrot (mamka tak dobře vaří a peče!), pít citronádu a okouknout pár bleších trhů, plánuju užít si plno legrace. Mám pro vás šest odlehčených tipů, jak si z Velikonoc udělat vesele barevný svátek. Myslím, že to bude letos docela zábava:

1) Stříhat, nalepovat, hrát si všema deseti. Oblékla jsem svou oblíbenou papírovou čivavu do pánského sáčka a vystříhla jsem z krabice od čokoládových oušek zajíčky, kteří si měří ušiska. Vzít nůžky, papír, časopisy, staré pohledy a dělat zábavné koláže, u toho se tak krásně odpočívá...Navíc můžete svůj výtvor pojmout jako netradiční velikonoční přání a někoho překvapit.

2) Jíst čokoládová ouška, plno ovocných vajíček, bonbóny M&M's a kreslit medvědy s nevhodně růžovými zaječími čepicemi (svět se snad zbláznil). ;-)

3) Rozdávat dárky (nečekaně...jen tak...pro radost z jara) zabalené v pravém velikonočním papíře. Ideální jarní dárky jsou ty ručně vyráběné - třeba si můžete zkusit vytvořit ze starých látek jednoduchý obal na vajíčko, který vypadá jako slepička Hedvika.

4) Vyzdobit byt fotkami parádivých králíků a starými obrázky s motivem Velikonoc - doporučuju takové obrázky před zavěšením na stěnu upustit na zem...alespoň já to tak v rámci zvýraznění stylu jednou za čas dělám ;-).

5) Usměrnit velikonočního zajíce (je na vás, koho si pod tím představíte). Náš zajíc je původem z Dánska, jmenuje se Eda, bez našeho vědomí nafotil minulý rok nějaké fotky do časopisu Playboy, a tak ho letos musíme držet zkrátka.

V televizi mají v pondělí 1. dubna (Prima, 7:15) vysílat film Santa Claus 3 - vánoční film má asi ladit se sněhovou nadílkou, kterou jsme teď od přírody obdrželi, ale já se přesto už zase cítím šťastná, že jsme televizi před pár lety hodili z okna (přímo na hlavu protivného souseda...taková nešťastná náhoda, že?!). Ovšem to neznamená, že se u nás nebudou pouštět filmy - a s tím souvisí můj šestý a poslední velikonoční tip.

6) Podívat se na film Veselé Velikonoce s Belmondem a krásnou Sophií Marceau. Film Veselé Velikonoce je francouzská klasika. Zábavná, milá a ztřeštěná. Myslím, že přesně takové budou letošní velikonoční svátky. Přeju vám, ať si je užijete, radujte se, noste dlouhatánské růžové uši nebo je alespoň někomu nakreslete a po svátcích se na vás budu zase těšit. ♥

3 tipy jak si zpestřit (tý)den...

Je tolik možností, jak si zpříjemnit pondělí (zkuste i úterý nebo středu). Je jich sto anebo milión a já vám tu o všech chci v následujících deseti letech povědět. Ale hezky postupně...Vybírám pro vás tentokrát alespoň tři zpestřovací možnosti, které zrovna dneska baví mě.

1) Kalendář, který si můžete zdarma stáhnout a vytisknout tady (kalendáře z webu "lovevsdesign.com" používám už třetím rokem a vždycky v lednu mě překvapí nově vyparáděným designem). Pak už stačí si kalendář nalepit na dveře a výraznou fixou do něj poznamenat pár veledůležitých dnů (třeba k 26. březnu si můžete poznamenat, že má Vivi narozeniny). ;-)

2) Hrneček Ikea s motivem sladké hostiny, na které nechybí konvička s horkým čajem, čokoládový dort s růžovou polevou, světle modrý etažér na barevné dortíky a spousta šálků pro každého. To všechno najdete na jednom jediném hrníčku, který podle mě musí den rozveselit, i kdyby se jinak všechno spiklo proti vám.

3) Když ze svého nově vytištěného kalendáře vyčtete, že vás zrovna čeká úplně volný den nebo večer, neváhejte, nalijte si do cukrového hrnku čaj s medem (já v něm mám svařák...ale to není ten hlavní důvod, proč bývám tak rozpustilá) a podívejte se na čupr film. Mým oblíbeným filmovým zákuskem je komediální klenot "Co dál, doktore?" z roku 1972. Barbra Streisand a Ryan O´Neal jsou v něm jedineční, vtipní, nenapodobitelně  nadabovaní a vsadím se, že jakmile film skončí, zmáčknete "Play" ještě jednou (aspoň já to tak dělám).

Bavte se, smějte se...protože co jiného dneska?! 

Zleva: kalendář k vytištění tady, hrnek Ikea, ptáček, kterého teď někam kreslím aspoň jednou týdně a obrázek nalepený v mém sešitě (z filmu Co dál, doktore?).

 Z filmu Co dál, doktore?

Nejlepší vánoční filmy aneb Pyžamový den

Když je potřeba uklidit dům, zabalit (ještě předtím vymyslet a nakoupit dárky), napéct dvacet druhů cukroví (já dělám jen jeden druh - česnekové jednohubky), vyřídit všechny e-maily a pracovní resty (aby měla dušička o svátcích klid), je na to všechno jediný možný recept, jak si zachovat chladnou hlavu. Udělat si jeden celý den volna pro sebe, na zem rozložit buclaté polštářky, nacpat si do pusy karamelky (tři najednou) a pouštět si desky a filmy. Třeba tyhle:

♥ Dárek z lásky - jeden z nejhezčích a málo známých vánočních filmů. Úžasná Susan Sarandon (ve společnosti Penélope a dalších zvučných jmen...ačkoliv né zas tak zvučných, aby se z toho stala "hra na slavná jména"), dojemné příběhy (ale né zas tak dojemné, aby se z toho stala "snůška otřepaných klišé") a všední i neuvěřitelné okamžiky poskládané do překvapivé mozaiky. Budete se smát i plakat (a vo tom to je).

♥ Prázdniny - mimořádně obsazený vánoční film, který vybočuje z běžných romantických komedií. Tohle je opravdu vtipné, zábavné, milé a se spoustou sněhu. Jude Law pije horkou čokoládu s Cameron Diaz oblečenou do růžového kašmírového svetříku (možná jí ho Jude trochu záviděl), zatímco Kate Winslet bydlí v pohádkové chaloupce s praskajícím ohněm v krbu...ale všechno se nám to pěkně zamotá... Nejpohodovější vánoční film, jaký znám.

♥ Bílé Vánoce - muzikálová komedie z roku 1954 (už kvůli závěrečné písničce a té něžně nechvátající atmosféře musíte vidět...vždyť není kam spěchat).

♥ Láska nebeská - film plný optimismu, pohody, lásky, Vánoc a humoru. Nikdy nezklame a já si k němu i po mnoha letech, co ho znám, beru o Vánocích papírové kapesníčky (dobře se u něj pláče smíchy i dojetím).

A pro dospěláky s dětskou duší (doufám, že to jste vy všichni, když jste na mém blogu) tu mám ještě pár filmových příjemností, které zaručí tu správnou vánoční atmosféru:

♥ Santa má bráchu - Vince Vaughn vás donutí dívat se až do konce (on vážně docela dobře tancuje).

♥ Velká vánoční jízda - a já myslela, že skvělé vánoční kreslené filmy se už nedělají...dělají a tenhle je nový a senzační.

♥ Pettson a Fiškus - rozpustilý kreslený vánoční film, ve kterém mimo jiné poznáte, co nebo kdo jsou to Kleptíci!

Takže nezapomeňte zamknout, vypnout mobil, obléknout si flanelové pyžamo (máte taky bílé s růžovým proužkem?), udělat si konvici čaje (v poslední době se bojím přidávat do něj rum, takže jen tak...prostý, chutný čaj), připravit plno polštářů, vlněný pléd a Pyžamový den může začít...

PS: a pokud máte chuť naopak na něco vyloženě nevánočního, připomeňte si moje zlaté filmové časy v posteli tady.

Na fotce: můj oblíbený chlupatý jelínek s kostkovanou mašlí, DVD "Dárek z lásky" a v pozadí LP deska Vůně jehličí (moc pěkně se točí).

Když jsem (v létě) ulovila LP desku z 50. let "Rudolph the Red Nosed Reindeer" se starými vánočními songy, byla jsem šťastná jako...jako porcelánová bílá labuť (snad jste nečekali, že napíšu "šťastná jako blecha"). Gramodeska má nejkrásnější obal s Rudolfem a jeho typickým červeným nosem...že se můj jelínek do Rudolfa zblázní, se dalo tak trošku předvídat...

Zleva: v pozadí LP "Už z hor zní zvon", "Vůně jehličí", "Rudolph the Red Nosed Reindeer" a zamilovaný jelínek (ach ti kluci!).