Co je v mojí kabelce - valentýnská edice

Ou jé, dneska je Valentýn. A já bych chtěla (možná) vědět, jaké to je být těmi, pro které jsou podobné svátky troufalost a nadávají na ně. Protože já na tenhle únorový sváteční den rozhodně nenadávám (hlavně proto, že chci dostat prima dárek a večeři, kterou nebudu muset kuchtit). Život je v podstatě celý takovým svátkem, tak proč si neudělat "svátek ve svátku" a proč si to dneska zkrátka láskyplně nezpříjemnit? Pusou, kytkou, dárečkem nebo třeba tady u mě valentýnskou edicí rubriky "Co je v mojí kabelce". ;)

Ukážu vám tu dneska spoooustu věcí (při téhle příležitosti ještě barevnějších, rozpustilejších a rozvernějších než jindy), úžasnou knížku, zajímavou kosmetiku a co by to bylo za článek na mém blogu, kdyby se do fotky (a tentokrát i do kabelky) opět nepřipletl jeden ušatý uličník s tím největším valentýnským srdcem, jaké jsem kdy viděla. 

Moje kabelka není zrovna lehká, ostatně ani život ne. Ale jak praví klasik: "nikdo neříkal, že to bude jednoduchý". :) Každopádně je to vintage Louis Vuitton Neverfull PM a kupovala jsem ji kdysi dávno v Paříži. Je malá, roztomilá, klasická, nezničitelná, miluju ji a téměř každý den urovnávám její obsah stejně jako maminka Amélie z Montmartru (pamatujete na ni?). Prostě jsem tehdy v Parisu potkala kabelkovou lásku a lásek já si hledívám.

Vejdou se do ní samé nejdůležitější věci světa, ani jedna zbytečnost...že vy zas nevěříte? :) 

Tak a teď už vážně - mrkneme se na ten její slavný obsah. Je v ní aktuálně víc srdíček a červených rtěnek, než je tomu obvykle, ale tak když je ten zamilovaný únor...ten snese všechno.

Zleva: pouťový přívěsek srdce, ubrousky na čistění (čehokoli), přírodní olejový parfém Klid v duši, máslová rtěnka Lisa Eldridge, parfém Miss Dior, vůně Třešňový květ a voňavý kapesník Rose de mai od Fragonard. 

Pokračujeme dál: krém z Itálie s dokonalou vůní od mojí milé kamarádky a ty nejroztomilejší "paper soap", které si kupuju už pár let pořád dokola. Nevěřili byste, jak často se mi hodí je v tašce mít (aneb kavárníci a restauratéři, doplňujte, prosím, ve svých báječných podnicích na toaletách mýdlo). ;)

Skřipec do vlasů "Kiss", červené bonbóny s Bachovkami proti stresu a ty nejpálivější žvejky (skořicové) od kamarádky Dany, která mě zná jako svoje tenisky. Protože skořicové žvejky jsou (nejen na Valentýna) život a život jsou skořicové žvejky.

Trošku se mi to tady červená, ale kdy jindy se červenat než právě dneska na Valentýna? 

Suvenýry z francouzské parfumerky Fragonard mi valentýnsky přistály v kabelce a já už se jich nevzdám, protože - amour toujours...

Bez malých pokladů a roztomilostí asi nemůžu žít. Naštěstí jich mám spoustu. ;)

Potkávám u nás na náměstí docela často lidi z azylových domů, kteří jsou na mě vždycky milí, mají rádi Ramba a Rambo má rád je. Chci jim dát občas pár korun, ale nosím s sebou většinou jenom kartu (a tu jen tak nedám), takže mám pro ně připraveno něco na přilepšenou v tomhle barevném sáčku. A zapalovač - to kdyby někdo potřeboval připálit cígo...no ano, mě na ulici chcete potkat - myslim totiž na všechno. :)

Baron na stromě je jedna z těch nejvíc nejlepších knížek, jaké jsem kdy četla. Doporučuju všem a všema dvaceti.

A ano, i tohle je v posledních pár měsících a na příští roky součástí mých kabelek. Sáčky na bobečky (únorové samozřejmě v bílém provedení se srdíčky), mini kosti, pruhovaná psí kapsa ze Zary Home a Rambíkova oblíbená (nerozkousatelná) figurka Malého prince (akorát vyfotit jeho věci tak, aby mi je neustále neodnášel ze záběru, je scifi). 

No a někdy je součástí obsahu mých kabelek i Rambo sám. ;)

Občas nosím v kabelce i svůj diář, pero ve tvaru francouzské bagety a telefon - teď s tím nejčervenějším retro obalem, jaký jsem jen dokázala sehnat. Tak já si jdu do diáře poznamenat, že vám chci popřát toho nejhezčího Valentýna, ať už ho slavíte nebo ne, a nezapomeňte - mějte se (vzájemně i sami sebe) rádi. ;)

A pokud je někomu líto, že už je na konci článku, může mrknout na obsah mojí kabelky z roku 2016 anebo na tu z minulého léta. Je tam toho jako vždycky dost a dost. ;)

5 věcí, díky kterým jsem začala svůj život opravdu žít a povznesla se nad pohromy (a blbce)

Setkávám se docela často s tím, že si o mě lidi, kteří mě neznají buď vůbec nebo jenom málo, nebo jen z blogu, myslí, že je můj život opravdovskou procházkou růžovou zahradou. Že se mi neděje nic špatnýho. A že jsem pořád veselá. Kéž by! ;)

Ne ne, když se ráno probudím, tak na mě nečeká vychlazená sklenka šampaňskýho (škoda) a podlaha není posypaná čerstvými plátky růží (neva), když jdu do koupelny. Měla jsem (a mám) spoustu problémů a trablů (to, že jsem hodně citlivá mi s nimi moc nepomáhá), párkrát jsem si prošla pořádnou zradou, ztrátou milovaných i (dočasnou) ztrátou sebe sama, velkou zdravotní krizí atd., ale troufám si říct, že všechny ty těžkosti, průšvihy a starosti mě posílily a udělaly ze mě lepšího a spokojenějšího člověka (byť to byla dlouhá cesta). 

Mám pro vás dneska 5 zásadních věcí, který mi pomohly k ozdravení a k tomu, abych měla v životě víc radosti, řád a abych se cítila šťastná (ne celý den, každý den, ale prostě šťastná). Věřím, že tu někteří z vás najdete inspiraci nebo motivaci k zamyšlení.

1. Nelpět tolik na lidech a naučit se odpouštět

Oprostit se od toho, že se všema musím být kamarád a zadobře, byla úleva. Přijmout, že vážně není důležitý, co si myslí ostatní. Pochopit třeba i to, že je-li někdo rodinný příslušník, neznamená to, že to je hodný a přející člověk, a že když zmizí z mýho života, spadne mi obrovský balvan ze srdce. Nedělat si hlavu z těch, kteří mě nemají rádi, ale soustředit se na ty, kteří si váží mně a já jich, to je to, oč jde. Dál si užívám čas s mými blízkými a s kamarády, ale jsem taky ráda sama. Klidně i v kině nebo kavárně. Je to náramně osvobozující! Přesně vím, kdo jsem a kým jsem a mám zásady a přesvědčení, na který jsem pyšná. A dám je najevo vždycky, i když to rozhodně nebude vždycky populární - ale o to už mi naštěstí dávno nejde. 

A ještě jedna věc. Naučila jsem se odpouštět těm, kteří mě zranili. Ne že bych odpustila ve smyslu, že bych s nimi pak chodila na kafe a přijala je znovu do svýho života. To už nikdy. ;) Zradíš, tak už tě nemůžu brát vážně a vážit si tě, ale odpustím ti. Odpouštím tak, že už ve mně není vůči nim žádná lítost, hořkost, že už se na ně nezlobím, a že pouštím pryč negativní emoce. Protože negativní emoce způsobují nemoce (a za to mi neřádi rozhodně nestojí). "Kvůli sobě odpusť druhým" (to není sobeckost, ale sebeobrana) - to je meine motto. ;) Takže zákeřnými hajzlíky už se nemíním zabývat, v jakýmkoli smyslu slova. Šetřme energii a čas na ty, kteří za to stojí. ;)

2. Dát si doma všechno do pořádku

Potřebuju mít doma čisto a voňavo, mám pak v hlavě klid. A potřebuju mít svoje věci a věcičky, kterých není zrovna málo, dobře zorganizovaný a pečlivě uložený. V úklidu každýho koutu domácnosti mi byla mentorkou a oporou Marie Kondo a teď mám domov, který miluju, a který mě baví i díky tomu, že má všechno svoje místo a řád.

A ještě mi dovolte na chviličku se vrátit k Marii. Zaujal mě recept jejího dědečka na dlouhý a dobrý život: “zachovávej jasný výraz, nezatěžuj střeva a kromě toho jen udržuj čistotu, abys byla zdravá.” Něco na tom je. ;)

3. Vážit si každý věci (a každý hezký chvíle), kterou mám

Nevhodných dárků, věcí, který mi nedělaly radost nebo mi dokonce připomínaly něco (nebo někoho) nepříjemnýho, oblečení, který bylo pořízený "omylem" i nadbytku věcí stejných kategorií, jsem se nemilosrdně zbavila (a ještě v rámci důkladný reorganizace zbavuju, je to zkrátka proces). Ten závan čistýho vzduchu a pozitivní energie byl a je k nezaplacení. Teď mě těší opravdu snad úplně každá věc, na kterou se podívám. A ano - dokonce třeba i úklidový prostředky (čistící pomocníky používám ráda přírodní a liju je do hezkých obalů a koště mám s tyrkysovou násadou a potiskem třešní - to jen tak pro příklad). ;)

A nedílnou součástí ozdravnýho procesu je samozřejmě i vážit si života, všech hezkých chvil (i těch maličkatých drobností). Zdraví, život i obyčejnosti v něm nejsou samozřejmostí, ale dárek...snažím se na to pořád myslet. 

Rambo má obrovskou spoustu kamarádů (miluje lidi i ostatní pejsky všech velikostí, ano, i jednoho vlkodava), ale upřímně - nejlíp si popovídá se svým lvem.

4. Řád v životě díky panu pejskovi

13 let jsem podnikala a byla svou vlastní paní. Určovala jsem pravidla každýho svýho dne a přiznávám, byla to pravidla někdy docela benevolentní. Pracovala jsem sice do noci, ale taky jsem dlouho vyspávala. Tohle nebyl režim, který jsem si vysnila.

Roztomilý a šikovný štěně čivavy Rambo mi ale /kromě velkýho přátelství a parťáka do (ne)pohody/ dodalo v životě potřebný řád. Prostě chce v 6 ráno dělat skopičiny a pak jít ven, takže se během dopoledne přistihnu, že jsem už stihla spoustu věcí, který bych jindy měla hotový až někdy kvečeru. A taky mě dost utahá, takže spím i bez prášků, bez kterých jsem dřív neusnula. A místo do Sephory teď jezdíme všichni do lesa a užíváme si jeho vůni a dlouhých, hodně dlouhých procházek. Díky, Rambí! ;)

5. Poslouchat se a pečovat o sebe i o každý nový den

Žili jsme roky na nejrušnějším místě naší země - v Praze na Václaváku. A navíc v domě, který se skoro nikdy nezamykal (nonstop kebab a thajský masáže jsou viníky). Jakkoli jsem tam napřed byla šťastná a ve svým živlu, po těch několika letech jsem z tý divočiny byla pořádně unavená. Tak jsme se přestěhovali zase zpátky ke kořenům, do jižních Čech, do domu z 16. století, ve kterým má člověk pocit renesanční Itálie, a v něm do bytu, který je pro mě vysněným domovem a rozzářil se mi zas celý svět. Změna obvykle bolí a vyžaduje úsilí a zvednutí zadnice ze židle (jaj, je to nepohodlný), ale rozhodně je dobře se do sebe občas zaposlouchat a zjistit, co ta naše srdíčka fakt potřebují (a podle toho se pak zařídit).

Takže jsem zase zpomalila, ráno si melu čerstvou kávu, hodně vařím, pálím přírodní svíčky, nosím doma melange šaty, u kafe si dávám pleťovou masku, ráda si dělám čas na důležitý a milý setkání, víc čtu, píšu, mám spoustu plánů a radostí a místo televize mám doma gramec a elpíčka. A přitom opravdu stačilo jen se zaposlouchat...(do těch elpíček, ale hlavně - do sebe).

PS1: a tady je malá ukázka věcí, který mi dělají teď zrovna radost a umí mě rozveselit. A když je potřeba, sahám samozřejmě po těch růžových. ;) Jahodová korejská pleťová maska,můj oblíbený vlasový parfém od Diptyque s vůní růží, dokonalosti od Lindy Rodin, "My little ponny" a nejpinkovatější lak od Essie.

PS2: a rozloučím se s vámi pár větami z filmu Poslední prázdniny, který tam říká Queen Latifah tehdy, když si myslí, že má před sebou jen pár měsíců života: "A příště to uděláme jinak. Budeme se víc smát, budeme se víc milovat, procestujeme svět a nebudeme se tolik bát". 

Tak nečekejme na to "příště". ;)

 Můj Instagram:

12 věcí, které bych udělala, kdybych mohla žít znovu

Položili jste si někdy otázku, co byste poradili svému mladšímu já? Co byste udělali jinak, kdybyste mohli žít znovu? Já ano, zrovna dneska. Nadělala jsem spoustu chyb, z některých si lížu rány doteď, ale rozhodně není pozdě změnit, co si změnu žádá. Naštěstí, moje moudřejší já už se z chyb poučilo a žije si konečně život podle svých představ (pořád ho ale vylepšuju, to se ví). Kdybych ale byla opět na startovní čáře (jakože každý den ráno na ní stojíme všichni), tohle bych si poradila aneb 12 věcí, které bych udělala, kdybych mohla žít znovu - právě teď v dnešním článku. 

Šanci (začít znovu a jinak) máme každý den…

Už mi nevadí déšť...

1. Neřešila bych svou jizvu na tváři, kterou jsem utržila jako čtyřletá, když jsem zakopla o koberec a spadla do zrcadla. Té jizvy si nikdo nikdy nevšiml, nikdy mě na ni nikdo neupozornil. Já se jí ale přesto kdysi trápila každý den.

2. Zvala bych k sobě kamarády, i když by zrovna nebylo uklizeno. A pili bychom víno (ano, to červené, co dělá nevypratelné skvrny) a jedli sýry a chutney a popcorn a vůbec by mi nevadilo, že se umaže ubrus nebo naše bílá sedačka. 

3. Nosila bych pořád šaty. Barevné a rozevláté a cítila bych se v nich jako v pohádce. Dřív jsem se styděla a schovávala se do kalhot. Dneska vím, že dovolit si cítit se ve svém těle krásně a svobodně, je jedna z nejdůležitějších věcí. Absolutní svoboda být sama sebou (ať už to pro vás znamená cokoli) je prostě nejvíc.

4. Sedávala bych na zemi na louce nebo v parku a nebála se ničeho - mravenců, pavouků ani klíšťat. Jen bych si to užívala.

5. Nedívala bych se na televizi. Místo toho bych častěji chodila za příběhy (těmi opravdovými) do kaváren, do ulic a do cizích zemí. 

6. Říkala bych (byť jemně) všem, co si myslím a tím pádem nikdy nedělala to, co nechci.

7. Netrápila bych se tím, co nemůžu změnit, ale dělala bych všechno proto, abych změnila věci, které mě v životě posunou a udělají ho lepším.

8. Nedělala bych si hlavu z toho, co si myslí druzí. Stála bych si vždycky za vším, co dělám. Stála bych vždycky sama za sebou, jako svoje nejlepší kamarádka.

9. I to nejkrásnější mýdlo s reliéfem pivoněk z Paříže bych vymydlila, tu nejpěkněji tvarovanou svíčku vypálila a to nejhezčí vánoční cukroví snědla. Věci chtějí, abychom je používali k účelu, k jakému byly stvořené. A ano, i ty misky po prababičce bych používala každý den.

10. Vždycky bych se na něj usmívala, i když bych měla sebemizernější náladu. ON za můj úsměv totiž vždycky stojí. 

11. Nikdy bych si neříkala, že jsem hloupá a neschopná. Vždycky bych si vzpomněla na tu spoustu věcí, které dokládají opak. Naučila bych se být na sebe pyšná, i když se mi zrovna nedaří.

12. Víc bych tancovala (klidně i bosá v dešti), víc bych se smála, svoje kudrnaté vlasy bych nosila ještě víc rozcuchané, víc bych chodila do jazzových klubů, byla bych odvážnější, za všechno víc vděčná a víc bych objímala ty, které mám ráda.

Jedno obejmutí tím pádem i pro vás...

Mrkněte ke mně na Instagram:

5 šťastných věcí

Představte si, že je zrovna dneska ten správný čas na ponocování u růžovýho gramce, na kartáč na boty, co vypadá jako nefalšovaný pudlík,  parádně zorganizovaný kuchyňský skříňky, kosmetický elixíry jako je třeba Štěstí paní baronky či francouzský antique olejíček na tělo i vlasy, na úžasuplný vynález v podobě perleťově růžový mini tiskárny Canon, která tiskne doopravdický samolepky...no, zkrátka, bude toho tady dneska v 5 šťastných věcech docela dost. No, a že si na závěr dáme šlofíka s jedním požitkářem, to asi ani nemusím předesílat, to je zkrátka jasný. ;)

Hezky se usaďte a pojďte číst o vážně nevážných věcech a aspoň na chvilku zapomenout na starosti. 

1. Zachumlat se v sobotu večer do postele, číst si knížku až do svítání a k tomu si potichu pouštět růžový gramofon. To je v dnešním článku moje první šťastná věc, která mi dodala před pár dny pocit, že můžu všechno co chci, když chci. ;)

2. Kartáč na boty ve tvaru pudla.

Mám takový pravidlo, který mi dělá "hezky pěkně" na duši. Všechno co mám, musí být esteticky konejšivý, (rozto)milý nebo legrační. Myslím, že tenhle kartáč na boty splňuje úplně všechno. Z Etsy.com.

3. Uspořádání.

Je to blažený pocit, když červená vánoční krabice od Pierra Hermé, toustovač s Fridou Kahlo, čaje Hampstead s tygry, kořenky z Vídně a Madridu, vintage konvičky nebo láhev na vodu Starbucks, najdou přesně svoje místo. Alelůja! A propos...dělám si teď reorganizaci úplně všeho a s každým šuplíkem, který dostane systém a řád, se mi zdá svět o mrňousek pěknější.

4. Kosmetický novinky

Miluju kosmetiku a jsem na tomhle poli už za roky dřiny natolik vzdělaná, že bych někomu mohla z fleku radit (ale nebojte, dělat to nebudu). ;) Každopádně, když si kupuju voňavý novinky, musí to být něco, co mě totálně chytne za srdce. Stalo se. Takže zleva - a) bylinný vlasový elixír Štěstí baronky (starodávná receptura, účinky senzačně novodobý), b) úžasný francouzský krém Fragonard s extra porcí hydratace, c) tělový a vlasový olej v nejkrásnější keramický dóze z Buly1803 (e-shop funguje výborně, ovšem jejich dechberoucí kamenný obchody ve Francii nemůžete a nechcete minout) a d) noční maska z Apotéky Damašská růže. 

5. Růžová tiskárna Canon Zoemini. 

To je jedna z nejlepších věcí, kterou jsem si mohla přát a pak pořídit. Vytiskne jakoukoliv fotku, kterou mám v telefonu a papírky, na který se tiskne, fungují jako samolepky❣️Nemůžu si přát víc. ;)

PS: Nevím jak vy, ale já jsem po tom dnešním psaní a focení svých 5 oblíbeností trochu znavená, takže nemeškám a udělám to jako pan Malý princ Rambo - jeden šlofík totiž ještě nikoho nezabil. ;) Pa. 

Mrkněte ke mně na Instagram:

Nejlepší knihy (nejen) na podzim

Dneska, moji milí, zabrousíme do mojí knihovny. Miluju si o knížkách číst, pak si je vybírat, listovat v nich, prohlížet, půjčovat si je, kupovat si je, brát si z nich rozumy a vonět k jejich stránkám. A jednu se taky chystám napsat, tak mi držte pěsti. ;)

Ráda se vracím ke knížkám, který už mám doma spoustu let, teď je to třeba úžasná a stále inspirující kniha Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži.

Nicméně další tři skvělý knihy mi teď leží na nočním stolku a já můžu zcela upřímně říct, že mi hodně daly, a že jsem se díky nim zase přiučila, jak žít krásnější a lepší život. Každá z nich je úplně jiná, ale každá z nich stojí za to, abych vám o ní pověděla. 

Knížky mám v bytě na spoustě místech, protože mě to tak těší, a taky je chci mít vždycky po ruce. Tahle miniknihovna je u okna a zrovna dneska na ni krásně dopadá sluníčko a dělá ji ještě optimističtější, než je tomu běžně. 

Tak ale dost povídání, jdeme se podívat na ty knižní poklady, o kterých chci, abyste věděli.

1. Kuraši doma podle Marie Kondo. Jak si uspořádat domácnost a dosáhnout ideálního života.

Marii Kondo asi není potřeba představovat. Je bojovnicí proti nepořádku, víla domácí a dáma, která změnila nespočet nepořádných a chaotických domovů po celým světě.

Její nová knížka je podle mě ze všech jejích dosavadních knižních počinů tím nejlepším. Inspirována je japonským konceptem kurashi neboli "způsobu života", který nás vyzývá představit si svůj nejlepší život od chvíle, kdy se probudíme, až do konce každýho dne. Je plná zenovýho klidu, i inspirace, jak se zbavit nepotřebností, a vážit si cenných věcí a klidných domácích chvil, který (po zbavení se nepořádku) zůstanou. 

Už jste si položili otázku, jestli ve vás váš domov (a každá věc v něm) vyvolává radost? 

2. Alison - Život nekončí. Pravdivý příběh zázraků, naděje a vítězství nad lidskou brutalitou.

Příběh Alison Both se začíná psát jedný zimní chladný noci v roce 1994. Po večeru stráveným s partou přátel doprovázela jednu kamarádku domů, ale sama se do svýho domova nevrátila. Byla znásilněna a napadena tak neskutečně brutálně, že si troufám říct, že není v lidských možnostech něco takovýho přežít. Navzdory 37 bodným ranám a dalším extrémním zraněním ale Alison přežila. Její neuvěřitelná vůle žít a samaritán, který ji našel ležet u silnice, jí zachránili život. 

Knížka je psaná z pohledu jak Alison, tak jejího zachránce, její maminky a lékaře, který ji postupně dokázal vrátit do života. Když jako čtenáři přetrpíme velmi náročný vyprávění jejího napadení, dostane se nám ve zbytku příběhu ohromná inspirace. To, jak se totiž dokázala s celým traumatem vyrovnat a ještě motivovat k lepším životům lidi po celým světě, je velká síla. 

Jak naše starosti často blednou v porovnání s takhle silnými příběhy...

 3. Medové perly. Proč je náš život sladší, než si myslíme.

Autorce Melanie Pigniter ukáplo na stůl pár kapek medu, který chtěla rozčileně setřít hadříkem, když v tom si všimla, jak se ty jantarově zlatý kapky nádherně třpytí v ranním slunci...úplně jako perly...A takhle se to má vlastně s každou lapálií, protivností nebo problémem. I v nich – podobně jako v medových perlách – najdeme dárek, který čeká, až ho rozbalíme. „Všechna neštěstí, krize, dramata a rány osudu se pro nás mohou stát velkými dary – pouze pokud se odvážíme pozorně dívat, naslouchat svému nitru, rozpoznat znamení a pak podle nich jednat.“

Malá milá knížka do kabelky, která dokáže otevřít oči a vidět svůj život opravdu jako úžasný dárek a zázrak, který si máme (navzdory trablům) užívat plnými doušky. Medový perly, který na první (a často i druhý) pohled vypadají jako pohromy, máme v životech všichni. Jde jen o to, jak se na ně budeme dívat. 

Náš život je sladší, než si myslíme.  

 Instagram

 

7 tipů, jak si zvednout na podzim náladu

Mám ráda podzim, ale tím, jak přibývá pošmourných a sychravých dnů, hledám si o to víc všechny možný maličkosti i veličkosti, který mi zvednou v šedých dnech náladu. A protože co nevím, nepovím, mám tu pro vás dneska pár tipů, jak se v aktuálních dnech potěšit. Protože potěšení není nikdy dost. 

1. Květiny

Teď na podzim mi ve váze dělají větší radost než kdykoli jindy. Tyhle jsem dostala od našich milých kamarádů Hanky a Libora, když u nás byli nedávno na návštěvě a udělaly mi takovou radost, že jsem si je usušila a mám je na...no skoro na pořád. ;)

2. Dýně - na stole i v koupelně

Miluju dýně všeho druhu a ráda z nich připravuju polívky, kari, koláče i horký nápoje. A když už s nimi tak blbnu v kuchyni, beru si dýně občas i do koupelny. Tyhle dvě masky vám proto rozhodně musím doporučit. Jedna je plátýnková Pumpkin Spice Latte s krásně teple oranžovou vůní a tou druhou jsou skořicovo dýňový polštářky pod oči. Navodí tu správnou dýňově podzimní náladu. Obojí Balea, DM.

A když už jsem u těch dýní, tyhle látkový ubrousky, který udělají podzimně prostřený stůl přesně tím místečkem, kam se rádo zasedá k dobrotám, jsem koupila v HM a jak je vidět, mají doma úspěch. ;)

3. Nějaká novinka do bytu (nebo před byt)

Nový povlaky na polštáře, pár hezky voňavých svíček, nádoba na mýdlo ve tvaru dýně nebo strašidla Boo nebo zbrusu nový vlněný přehoz přes gauč, to jsou ty maličkosti, díky kterým se rozzáří srdce i domov. Ovšem letošní podzim jsem vsadila i na něco "před" domov a tím je nová rohožka. Pan pejsek (mimochodem, není mým cílem, aby byl na všech fotkách světa, ale když on se tam připlete vždy a všude) si o tygří rohožku bude pucovat tlapky jistě rád. 

4. Podzimní kafe venku

Zní to v téhle zimě jako bláznivina, ale neznám nic lepšího, než se na podzim dobře oblíknout (vlněný a kašmírový kabátky nebyly vynalezeny jen tak zbůhdarma) a dát si kapučíno s mandlovým mlíkem - venku. A o samotě. A pozorovat ruch ulice, malovat se višňovým olejem na rty a růžovým mejkapem Gucci a jen tak být. A snít. A nenechat se (těch 15 minut) nikým a ničím rušit. To je fakt nebe. ;)

5. Nový svetr - každý podzim (aspoň) jeden

Zahajuju podzim vždycky novým svetrem (tenhle je z Urban Outfitters a naprosto ho miluju). Nosím k němu tmavě modrý džíny do zvonu nebo úzkou sukni s krajkou, kterou jsem si dovezla z Paříže. A takhle oblečená bych teď na podzim kráčela třeba až na světa kraj...nebo aspoň za dům do kavárny na skvělý kapučíno z bodu č. 4. 

6. Dobrý červený víno

A tentokrát hezky ve dvou, prosím. 

7. Psaní dopisů

V létě pošlu sotva pár pohledů z dovolených, ale na podzim, to je jiná. Neznám lepší večer, než seshromáždit svoje nejhezčí dopisní papíry, roztomilý samolepky, maličký dárky, co se vejdou do obálky, voňavý kartičky, sponky a nažehlovačky a zasednout k psaní dopisu pro někoho, kdo z něj bude mít radost. 

A takovýhle krásnodrobnosti dostávám v růžových obálkách s fotkou Belmonda od pošťáků já. 

Když dostanu dopis, hlídá mi ho do odepsání vintage lampa - malá Japonečka.

A tyhle dopisní pejskovský papíry jsem ukořistila při svojí nedávný cestě do Prahy, mají je v Luxoru a už teď vím, že na ně se bude psát samo.

Kamarádi moji, děkuju za vaši dnešní návštěvu tady, doufám, že vás článek bavil a moc by mě zajímalo, čímpak si asi zvedáte náladu na podzim vy. ;)

Zvedněte oči, sundejte sluchátka z uší a buďte šťastní každý den

Být vděční za maličkosti, užívat si je a vidět je, to je to, oč tu běží. Já, bez ohledu na to, jak dobrý nebo špatný mám den, maličkosti vidím s očima otevřenýma dokořán. Těší mě, že ráno dostanu pusu, že pustím oknem do bytu čerstvý vzduch, vyberu si z šatníku ty nejhezčí šaty (protože proč by ne), natáhnu si hedvábný punčochy, navoním se některým z mých mnoha parfémů (DIOR J'adore l'Or je ale moje podpisovka), pusu přetřu růžovou rtěnkou od Lisy Eldridge, přečtu si na Whatsappu milý zprávy, namelu si čerstvou kávu, kterou si pak uvařím ne v kávovaru, ale pěkně pomalu na plotně buď v Bialettce nebo v červený konvici a zapíšu si do diáře všechno, co potřebuju (a chci). 

Jsou to malý rituály, drobnosti, ale "udělají den". V kabelce s sebou nosím knížku, protože přes den nechci koukat do mobilu, nosím si tam i malýho talismanovýho králíčka a voňavý ikonický pudr od Huda Beauty s názvem Cherry Blossom Cake, protože mi malý přepudrování a mrknutí na králíka dělají během dne radost. Jsem vděčná za to, že se z drobných věcí dokážu radovat a vím, že mnozí z vás to taky umí. Nebo se to učí (naučit se to totiž dá...třeba čtením Vintageblogu, co říkáte?). :)

Keanu Reeves je už pár dekád moje kamarádská láska - zdá se, že to je velmi vlídný člověk a už skoro 60 let to světu dokazuje prakticky vším, co dělá. Občas někde odchytím rozhovor s ním a...ten chlapík zná moc. Jeho jednoduchá (ale tak všeříkající) slova "zvedněte oči a sundejte si sluchátka z uší" se mnou zarezonovala, protože kolem sebe vidím tak často skloněný, okolí nevnímající hlavy, že nechci být jednou z nich. Miluju svoje sluchátka, co vypadají jako ta nejduhovatější skvrna od oleje, ale nandavám je jen občas. A díky tomu pak slyším, když na mě volá známý přes ulici, když za mnou cupitá cizí pejsek a já se otočím, abych ho pohladila, nebo třeba jak si v kavárně před pár dny povídaly dvě paní a jedna u dortu a kafe řekla: "na světě je krásně, co?". Je no, akorát to člověk musí chtít vidět, cítit a vnímat.

Díky, Keanu Reevesi, tobě i tvojí dokonale šedovlasý přítelkyni, umělkyni Alexandře Grant. Úžasní jste oba. A úžasný jsou i moje zvýrazňovače v podobě medvědů /1. foto/ a pruhovaná washi páska, se kterou lepím všechno, co za nalepení stojí. A všechno se to ocitá v mým červeným pařížským diáři (ten už dobře znáte).

Jsou to nejhezčí sluchátka, který jsem kdy měla, ale poslouchám svoje vědomí, svědomí i Keanu Reevese a sundavám je, abych slyšela. Slyšela život. 

Milá slova nacházím všude (když chci). Třeba tenhle nápis jsem nedávno viděla na chodníku v Budějovicích. Je v nich svatá pravda. Přiznám se bez mučení, že mě někdy dokážou někteří lidé rozčílit přímo učebnicově, ale vždycky, když přemůžu vztek, spolknu sprostý slovo a zachovám se mile, vrátí se mi to v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Takže ano, být milý na ostatní je zadarmo a k nezaplacení zároveň. ;)

Tak a teď si jdu řádně (a možná i růžovou fixou) zapsat do diáře, na co se těším, co jsem si koupila a koupit chci, s kým se uvidím a kam si zajedu, protože co je psáno, je i dáno. Ať je vám dán ten nejkrásnější dnešní den a ať to, že je tak hezký, vidíte. Zkrátka, jak říká šéfkuchař Michel Guérard: "Snažte se být šťastní každý den". Domluveno? ;)

Instagram Vivi