Socialistický nákup - vzpomínáte?

Pamatujete si na žvejku Pedro, sladkou Jesenku, cukrlátka Lesněnky, sirupy, na vůni Živé květy, březový šampón na vlasy, olej na opalování Jadran nebo zubní pastu Tuti Fruti? A vzpomínáte na televizní reklamy s panem Vajíčkem? Pokud ano a vyvolávají-li ve vás tyhle názvy nostalgii, úsměv nebo zvědavost, k čemu se vlastně dneska dopracuju, tak vězte, že jsem narazila na srandistickou virtuální samoobsluhu (stačí jen kliknout na odkaz, pak na prostřední barevný obrázek a jste tam). Na svůj velký návrat ve vašich myslích čekají stovky výrobků z dob minulých..tak se projděte..a z(ž)asněte.

A co jste měli TENKRÁT nejradši vy?

Staré časopisy jsou plné podobných reklam a mně se líbí zrovna ta na Taft, protože si vzpomínám, že když se lahvičky vypotřebovaly, nosili jsme je do školy (jakýsi podivný sběr) a o přestávkách jsme po sobě stříkali zbytky obsahu. A podivně to v nich chrastilo a nějaký spolužák mi řekl, že je v tom lidský zub! Jó, to byly časy ;-).

P.S. Teď jsem si ještě vzpomněla - skvělé byly "týdenky" - kalhotky s německy nebo anglicky popsanými dny v týdnu doprovázené obrázky myšek nebo kytiček. Na každý den jedny. Obvykle jsem nosila v úterý neděli a ve středu čtvrtek - ohromná anarchie ;-).

Vivi není tlustý chlap aneb blogocenění

Už celé 2 měsíce má můj vintage blog vás - skvělé návštěvníky, čtenáře a glosátory. Říkala jsem si, jak vy vlastně můžete vědět, že Vivi není třeba tlustý zákeřný chlap, který u počítače pojídá mastnými prsty brambůrky, zapíjí je Kofolou a nemilosrdně se potí...A tak jsem se u příležitosti získání ocenění blogu (díky, Silvo) rozhodla, že vám ukážu, že se nemusíte bát - Vivi je hodná a skoro vůbec se nepotí.

 Vivi se dnes brzy ráno chtěla koupat v rybníce, ale nakonec jen v trávě vypila kafe a snědla povidlový šáteček...

 Nezvratné důkazy, že Vivi není tlustý chlap:

1) Nepočítám-li rána po probdělé noci, cítím se na 20. A člověk je tak starý, na kolik se cítí! Takže 20!

2) Moje osudová(?) patnáctka. Už 15 let mám jednoho muže (vlastně od dětství), a vzhledem k tomu, že je to nejlepší muž na světě, rozhodla jsem se nechat si ho navždy ;-). Už 15 let si píšu dopisy s Pavlou, která bydlí jen 15 km ode mě. Už 15 let používám řasenku Maybelline v růžovozeleném obalu.

3) Žiju velmi zdravě. Nebo vy jste snad nečetli ty články o prospěšnosti červeného vína a čokolády (prý je to super na tlak)?

4) Pořád si zpívám nějakou písničku (a opravdu se snažím, aby to bylo co nejčastěji "v duchu").

5) Nejradši ze všeho se směju (i když ne vždy je čemu).

6) Cestička do školy se mi známě vinula tak dlouho, až z toho mám pocit, že vlastně nic nevím. A tak čtu a moc se ptám doufajíc, že se moc dozvím...

7) Zjistila jsem (včera), že jsem začala sbírat panenky - konkrétně malá japonská zlatíčka ze 60. let (fotka Vivi je jednou z nich), která se prodávala v dobách minulých v Tuzexu a na poutích je měli ve střelnicích jako neprodejné zboží, nad kterým děti slintaly...

Tak co, už mi věříte, že nejsem nějaký zlosyn, ale malá, hodná Vivi? ;-)

Rozhodla jsem se ocenění Kreativ Blogger po zralé úvaze věnovat veselému blogu Kami. Věřím, že mi dáte za pravdu, že si to zaslouží.

Modrá, bílá, červená...hádej, co to znamená?

Chuť přinést "nový vítr" do našeho příbytku u mě přichází v pravidelných, poměrně častých intervalech. Musím být rozumná - "nemůžeme si při každé mé touze po změně pořídit nový celý interiér" (aspoň tak mi to můj muž trpělivě vysvětluje vždycky, když prstem ukazuju na báječnou novou pohovku s proužkem nebo starou židli ze starožitnictví). Tak jsem to vyřešila úplně neutrálním základem (jednoduché podlahy, stěny, jednobarevné pohovky atd.) a změny provádím jen pomocí polštářků, dekoracióne, různých vtipných figurek, kvítí a koberečků. Teď jsem kupříkladu prostor trochu "vyletnila" plechovou tyrkysovou židlí. Žlutá plechovka je zatím nenačaté kokosové mléko z "MarksandSpencera" a sytě růžový polštářek v rohu je finta (obyč polštářová výplň oblečená v mojí sytě růžové mikině Paul Frank). ;-)

...A jak měníte svůj domov Vy? 

 Dvě malé srnečky (vlevo) mi koupil můj zlatý v t r a f i c e. ;-)

Pod toskánským sluncem

Podlehla jsem svodům italského venkova ve filmu Pod toskánským sluncem. Skvělá podívaná opředená okouzlujícím prostředím s oslnivou Diane Lane v hlavní roli...Miluju jemný humor a vtip, kterým je celý film prošpikován jako svíčková (míň romantické přirovnání mě naštěstí nenapadlo).

Film je natočený podle stejnojmenného autobiografického románu (bestseller) Frances Mayes, která se po životním karambolu prožitém v San Franciscu vrhla do nového života v Toskánsku. Bezhlavě, ale intuitivně koupila zchátralou, leč půvabnou vilku "Bramasole" s pozemkem, který by párek volků zoral za dva dny.

Frances dům rekonstruuje pomocí svérázných řemeslníků, vaří jim ta nejchutnější jídla, postupně získává přátele a možná i něco víc...Všímejte si i detailů (vidíte třeba tu židli na fotce?)...

Pokud máte rádi i knižní podobu příběhů zalitých sluncem a vyvolávajících touhu po životě "jinak a jinde", nechte se inspirovat a podívejte se na mé letní knižní tipy - tady.

Napněte plachty, utrácíme!

Pamatujete ji? Tuhle starou námořnickou portmonku? Zavřete ji - námořník má čepici, otevřete ji - námořníkovi vykukuje střapatý porost. Když jsem byla malá, tak jsem ji ráda nosila. Byl to jeden z mých prvních dospělácky vyhlížejících kousků :-).

Námořníčka jsem asi před rokem vyhrabala na půdě, jasnačka - kde jinde? Po nalezení jsem se rozhodla ji jen tak pro legraci věnovat milému muži mému a předpokládala jsem, že ji s úsměvem položí do "památkové" plechové krabice a tím to bude vyřízeno. Ale omyl - on ji nosí. Pořád! Vážně. Sedíme v drahé restauraci a lehce servilní číšník nám nese na zlatém podnose odpovídající účet (odpovídající nikoliv kvalitě jídla, ale jejich přemrštěné cenové politice). A můj muž, velký chlap, vytáhne tuhle malinkou legrační peněženčičku a loví z ní tisícikorunu. Víte...a to mám na něm tak ráda. On si prostě nedělá násilí, je vždycky svůj...a můj ;-).

A co Vy? Jdete taky někdy proti proudu, aniž by Vám v hlavě zněla písnička "co tomu řeknou lidi?".

Krásný den, Vaše Vivi.

Pondělí je pro (pod) psa

Je tu zase pondělí a vy už o mně víte, že to je den, kdy se mi vážně nechce nic dělat. Ale poperu se s tím - asi tak, jako se před léty pral náš pucifous Tomík s mou zlou a protivnou botou. Pejsek Tomík tehdy četl Ezopovy bajky (bydlel s námi na koleji, takže měl ke studiu blízko) a tam ho zaujalo, jak malý, ale mazaný šakal říkal: "nezáleží na postavě, hlavně máš-li něco v hlavě", a proto se tak nebojácně pustil do mé sportovní obuvi. A propos...ty Ezopovy bajky vlastně ani tak nečetl, jako je okousal a pak počůral. :-x Jak by řekl klasik a má mamka: "život je boj - tak ahoj!"
Veselé pondělí né pod psa, ale pro psa přeje Vivi.
P.S. Jste tak úžasní!

: 

Můžete si typnout, kdo v tomhle zápase zvítězil...;-)

Radost pro nos

Musím se s vámi podělit o takovou malou, milou drobnost - kapesníčky...řeknete si - taková obyčejná věc...Jenže já si myslím, že právě "obyčejné" věci, které vlastně pořád nosíme s sebou nebo se jimi obklopujeme, by měly být nejen účelné, ale i krásné. Obdivuju drobnosti  z dob dávno minulých, kdy i mast na kuří oka měla roztomile propracovanou krabičku, žádné odfláknutí výroby. A to je mým cílem - aby v mém obchodě byly věci nejen funkční, ale i okotěšící ;-).

A propos...jestli měl v "šedesátémdevátém" na Woodstocku někdo rýmu, tak určitě používal tyhle fešácké pomocníky.

Přeju vám víkend plný pohody (anebo divočiny - podle vaší nátury) ;-). Vaše Vivi...

 

Koupit můžete tady

Filmové retro...léta šedesátá

Retro komedii "Kašlu na lásku" (Down with Love) s Renée Zellweger zkuste, až budete mít rozmarnou náladu a chuť podívat se na něco roztomilého. Roztomilá je tradičně Renée, dialogy i prostředí zasazené do Ameriky 60. let.

Renée se celý film sladce nakrucuje a feministicky brojí proti lásce. Ale nelekejte se, film je v podstatě parodií na romantické slaďáky ze "šedesátek", má lehce komiksovou atmosféru, a právě tím je milý a rozhodně netuctový.

Milovníci retra ocení přesně vsazenou hudbu, stylové modýlky, botičky s labutěnkou, luxusní retro příbytky, legrační pánské podvazky držící ponožky a další úsměvné detaily.

Lehce kýčovité, naivní, vtipné, barevné...

A pokud máte chuť spíš na 50. léta s R. Zellweger, připomeňte si můj březnový tip tady.

Tak a teď už jste si zřejmě udělali názor, zda se filmu Kašlu na lásku obloukem vyhnout nebo se na něj hned podívat ;-)...
Z 10 možných hvězdiček dávám 6.

Pondělí je pro koně

Adaptace na pondělní povinnosti nebývá po víkendu lehká. Nechce se, nechce...V nemilosrdném chvatu, který většinu z nás den za dnem stíhá, by bylo fajn si jen tak sednout, ochutnat pravou belgickou čoko a třeba si nechat uject tramvaj. K takové rebélii vás nenabádám, jen ji nenásilně d o p o r u č u j u....
Nehektický začátek nového týdne přeje Vivi...

Takhle vypadal náš bílý gauč při mé pondělní ranní anarchii ;-)

Koloušek z Nákří aneb velká móda kolouchů

Nedávno se mě ptala jedna paní, jestli náhodou neznám rodinu Kolouchovu z Nákří. Trošku mě to zaskočilo i pobavilo, protože bohužel neznám ani Nákří, natožpak nějaké Kolouchy, i když by to mohli být zajímaví lidé ;-). Ale je pravda, že pro figurky koloušků mám velkou slabost.

Všimla jsem si taky, že kolouškové jsou vysoce módní záležitostí i u postarších filmových hvězd... A tak když jsem objevila další přírůstek do kolouščí sbírky, musel být můj. Podívejte se, jak rychle se u nás doma zabydlel.

Hezký den všem Kolouchům i kolouškům i  Vám ostatním přeje Vivi.

EDP - energie dodávaná pozvolna

Den začínám poměrně ukázněně. Obvykle snídám nudu plnou "energie dodávané pozvolna" v podobě cereálních sušenek BeBe, jogurtů s živými kultůrami (jsem prostě kulturní člověk, marná sláva), bio vloček a brusinek. Když se odhodlám upéct chleba, dám si na krajíc s křupavou kůrčičkou tlustou vrstvu bylinkového másla, ale to není zas takový prohřešek. Ale dneska...čokoládový muffin velký jako hrom, koláček s povidly a rohlík se zapečenou slaninou! Fíha! Já vím, co si teď říkáte...ale cítím se tak šťastná ;-). A i když si takhle hezky hřeším, pro jistotu hltám spolu s muffiny různé "zeštíhlující články" a NATUR HOUSE diskuze, protože pochutnat si je sice moc fajn, ale vejít se do plavek taky není na škodu. 

 Přesně takhle u mě dneska začala snídaně. Napřed jsem si koupila tyhle roztomilé utěrky s muffiny, a pak muffin samotný.

Francouzský život

Zamilovala jsem se do knížky Francouzský život...o vychutnávání si drobných denních radostí, o francouzském venkově, bláznivě dobrém jídle a báječném přátelství. 

Šéfkuchař James Haller prožil se svými přáteli dlouhé 4 letní týdny ve starém domě ze 17. století v městečku Savonnières. Tam, v údolí Loiry, se odehrály ty nejkrásnější prázdniny, jaké si lze představit... 

Nakupujte denně na trhu chutné čerstvé suroviny, pijte ráno silnou kávu na terase, pochutnávejte si na čokoládových loupáčcích se spoustou másla, zajeďte si na výstavy do Paříže, navštěvujte rozkošné kavárničky, hledejte poklady ve starožitnictví a krajky v malých francouzských obchůdcích. Usilujte o splnění svých nejdivočejších snů hned teď! Anebo si aspoň pořiďte tuhle knížku, vychutnejte si milé Hallerovo vyprávění prokládané skvělými recepty a s humorem se přeneste do francouzského Savonnières...bude vám tam tak dobře, jako mně...

 Francouzský život - James Haller...kniha je potěchou pro každého, kdo život vychutnává všemi smysly. ;-)

Vetešník vařil kakao

V mém oblíbeném obchůdku U vetešníka (příhodný název) tentokrát vetešník vařil kakao a zbyla mu z něj roztomilá plechovka. A tu mám teď doma jako jeden ze svých posledních úlovků. Plechovka je zřejmě ze 70. let a v té době se i s kakaem prodávala za 22,50 Káčées. A teď jsem ji koupila drahou a úplně prázdnou (tomu se říká "inflace", "nárůst hodnoty předmětu" nebo - dámy prominou - "bordel" ;-)! Útočiště v ní prozatimně nalezl krásný dárek od milého mého v podobě vintage šperku.
Sázím se (o tuhle plechovku), že tu nejsem jediná milovnice starých plechových pokladů...!?

Veselé zakončení víkendu a dobrý start do nového týdne přeje Vaše Vivi.

Krajkové prádlo? Neprat!

Otevřela jsem dneska ráno skříň, a protože jsem si zrovna dávala do kabelky foťák (nosím ho stále s sebou - nikdy nevíte...), napadlo mě vyfotit aspoň malý kousek prádelníku - krabice na lingerie ;-), krajkový přehoz, deka a na vrchu pár věcí připravených pro dnešní den. 

A při tom jsem si vzpomněla na "radu našich babiček" Z domácího štěstí, že krajky se nemají prát. Stačí je prý dát mezi dva ručníky a přežehlit. Všechen prach, pot i špína se vsáknou...Mno..tak snad jsem vám nezkazila chuť k obědu. ;-)

Hezký den všem...

V hlavě barevno

Pořídila jsem si tenhle svícen, který mi připomíná vitráže - pro ty mám slabost. Bývají v galeriích a v kostelech a já tam vždycky stojím s posvátným výrazem a zřejmě i s otevřenou pusou. Podobně jsem se dívala na tuhle barevnou parádu, až jsem si ji koupila. Vydržela bych hodiny dívat se proti oknu a žasnout, jak se ve skle mísí barvy, které na něm zdánlivě vůbec nejsou. Mám z toho úplně barevno v hlavě...;-). Veselý den přeje Vaše Vivi.