1. Francouzský film Červený balónek z roku 1956 umí koutky úst zvednout poměrně spolehlivě. Možná už vás taky někdy napadlo, že nebýt barevných a rozevlátých balónků, byl by svět smutnější. Stačí si jeden koupit, nafouknout ho a pozorovat, jak se vznáší k oblakům. S takovým balónkem se užije legrace. A což teprve, když je to balónek červený...
Červený balónek je tiché vyprávění o přátelství mezi malým pařížským klučíkem Pascalem a jeho balónkem. Film má 34 minut, ale za tu krátkou dobu stihne svým úsměvně poetickým a dojemným příběhem chytnout za srdce. Ty nejlepší věci bývají úplně jednoduché. A k filmu jahodové karamelky - nezbytnost, řekla bych.
Červený balónek je tiché vyprávění o přátelství mezi malým pařížským klučíkem Pascalem a jeho balónkem. Film má 34 minut, ale za tu krátkou dobu stihne svým úsměvně poetickým a dojemným příběhem chytnout za srdce. Ty nejlepší věci bývají úplně jednoduché. A k filmu jahodové karamelky - nezbytnost, řekla bych.
3. Bílý lak na nehty - celá léta se mořím s francouzskou manikúrou, abych si (konečně) v jarním vydání amer. Vogue přečetla, že nejsuperparádnější a nejmódnější je bílý lak. A protože mě módní trendy nechávají chladnou, okamžitě jsem do drogérie upalovala pro bílý lak na nehty. A co k tomu říct teď, po nalakování? No že "ano ano ano" - bílá vypadá na nehtech čistě, elegantně a jarně a tolik lidí mi nehty chválilo, že jsem vám o bílém fešákovi musela nutně říct. A vůbec - mělo mě to napadnout už dávno.
4. Obléknout si ponožky s koloušky (Gate, pár 38,-), které dovedou hezky překvapit (nejvíc asi v kombinaci se střídmým oblečením - jednoduché černé šaty, bílá košile, taková ta "stylová unisexovost", u které se předpokládají jednobarevné ponožky v temně černé nebo krémové barvě). Těšte se, jak se všichni budou divit, až se zujete. Anebo se nezouvejte a mějte své malé kolouškovské tajemství.
5. Muži v lodičkách...nikdy bych si nemyslela, že to bude vypadat tak směšně. A šíleně. A nepřijatelně. A nakonec vlastně docela zábavně. Ale rozhodně jsem nemohla dopustit, aby mužům jejich červené obutí v březnové Marie Claire zůstalo (proto jsem namalovala ptáčka, který už na zneškodnění červených lodiček vlevo na fotce pracuje).
6. Růžový zápisník - to je můj starý trik. Dělám to tak už celé roky, že si pořizuju růžové notýsky, namaluju na jejich desky zlatou barvou kroužky (já vím, to je taková hloupost s těmi kroužky, ale už to ke mně patří) a pak si do nich píšu, jaké věci, momenty nebo místa mě dělají šťastnou. Dřív jsem si své "šťastnosti" zapisovala jen do diáře, ale nestačilo mi místo. Když mám (naštěstí jen jednou za čas) náladu pod psa a pocit, že jsem převelice nešťastná dívka a tak už to zůstane navěky, stačí se jenom mrknout do mého sešitu a hned se za svůj splín zastydím, protože zjistím, že k němu vlastně nemám důvod, když vlastním sešit s tolika zaznamenanými radostmi. Někdy si své štěstí prostě člověk musí zapsat, aby nezapomněl...