Na návštěvě u mě doma aneb hodně šťastných věcí

Vy, kteří mě sledujete dlouho, určitě víte, že tu mám už pár let pravidelnou rubriku "7 věcí" a taky pravidelnou rubriku "U mě doma", ve které vás ráda nechávám nakukovat do mého domova. Ani jedna rubrika nezasahuje do druhé, obě si žijí svým vlastním životem. Ale co se stane, když je nechám chvíli o samotě? Ani se neptejte. Okamžitě se skamarádí, domluví se na mě a jedna se vmísí do druhé. Potvory jedny! Vždyť to je hotová anarchie.

Jenomže anarchii já ráda...takže kdo se pokusí o bezvládí, na toho se budu naoko zlobit, ale dám si dobrý pozor, aby si všimnul, že jsem na něj spiklenecky mrkla. Nakonec - spojit "šťastné věci" s domovem, to není tak špatný nápad. Tak se pojďme podívat, co se z toho vyklubalo.

Ach, moje holčičí drobnosti na toaletním stolku...Vezměte mi je a stane se ze mě jen tělo bez duše. ;)

Zleva: zrcadlo se zlatým rámem, knížka "Kde se touláš, Bernadetto", svíčka Diptyque a flakón od parfému Chanel naplněný barevnými flitry. 

Moje pohovka má nové polštářky, které jsem dotáhla až z Emeriky (ovšem celní poplatky zabolely). A Tomík má nový svetr na zimu a kost, "jakou svět neviděl". A všichni dohromady máme nový tlustý vlněný pléd. Víte, mě moc baví být venku mezi lidmi, ale ještě lepší je to doma.

Hledala jsem nějaký vtipný hrnek na štětce, kleštičky na řasy, lesky na rty a tužky na oči. Asi před týdnem jsem ho konečně našla. Je oboustranný a je to ruský námořník, který mi umí spolehlivě zvednout náladu. Když si můj muž mého nového úlovku všimnul, říká mi: "ten hrnek vypadá jako taťka". "Tvůj taťka?", ptám se. "Ne, tvůj". "Ale vypadá tak trochu i jako tvůj taťka". "A jo, to je fakt". Takže tímto vám chci jen říct, že můj hrnek na kosmetické poklady vypadá jako naši taťkové. ;)

Dostala jsem miniaturního jednocentimetrového slona pro štěstí. A brzy na to jsem dostala úplně stejného miniaturního jednocentimetrového slona pro štěstí. Jsou to moji úplně první sloni, a už si u mě doma žijou svým vlastním životem. Co myslíte, vyšplhá se Kim (ten vlevo) za Mery (ta vysoko na krabičce s balzámem na rty)? Ne že bych jim nepřála "hepyend", ale na druhou stranu - dva miniaturní sloni pro štěstí mi docela dobře stačí.

Jak bych mohla psát o šťastných listopadových věcech a o mém domově a nezmínit se o těch úžasných podzimních okamžicích, když se venku setmí, na plotně poskakuje konvice se svou známou písničkou, která se člověku nikdy nezprotiví, prázdné šálky se vzápětí naplní voňavou horkou čokoládou a na světě (aspoň v tom mém) na chvíli zavládne nechaos a nezmatek. Jenom klid, jenom ta vůně a kdyžtak ještě Pomáda...

Chtěla jsem si udělat hrnek horkého kakaa (to je na skladě vždycky hned po té horké čokoládě). A když hrnek horkého kakaa, tak jedině puntíkatý. Hledám ho, kde se dá a až najednou mi to došlo. Před pár dny  jsem totiž chytla záchvat "puntíčkářství" a dala jsem čerstvé růže právě do "kakaového hrnku". Tak vám nevím - je lepší hrnek kakaa nebo hrnek růží? 

Pruhovaný svetr, perlové náramky, parfém, červený lak na nehtech, výrazná rtěnka - kdy jindy spojit všechna ta francouzská klišé (která mimochodem miluju) do jednoho, než o Festivalu francouzského filmu? Pokud sledujete můj Facebook, tak víte, že jsem festival minulý pátek zahájila očekávaným filmem Saint Laurent s mým dlouholetě oblíbeným uhrančivým Gaspardem Ullielem v roli Yvese Saint Laurenta.

Seděli jsme v malém kině s modrými sametovými křesílky a snad všechny holky okolo nás měly šik kabáty, kudrnaté vlasy a hihňaly se. A film byl odvážný (v těch nejodvážnějších scénách hihňavé holky ani nedutaly), artový, chvílemi hluchý a chvílemi fascinující, místy šokující a většinou mužů v sále zřejmě nepochopený. Zatímco my holky s kudrnatými vlasy a šik kabáty jsme byly spokojené. A já jsem šťastná, protože se pořád ještě dělají dobré filmy, na které stojí za to chodit do malých kin s modrými sametovými křesílky...

PS: a příští návštěva u mě doma už bude ryze vánoční. Se těším. ;)

Nejkrásnější adventní kalendář na světě

První adventní neděle je tady, huráhej. Teď už si my milovníci Vánoc nemusíme pouštět "christmas songy" tajně, trička s vánočními motivy netřeba schovávat pod obyčejným svetrem a čelenky ve tvaru sobích parůžků nemusíme věznit pod tlustou čepicí. Oficiálně nastal "náš čas". A s ním neodmyslitelně přichází na řadu adventní kalendář. Nejspíš jste jich v obchodech a na celém internetu viděli spoustu a možná si pořád neumíte vybrat ten pravý. Chápu, letos to totiž bude chtít něco "spešl". 

A právě něco speciálního pro vás vytvořila Lusynka z Vrecenapadov.sk, která mě nikdy nepřestane chytat za srdce svou šikovností a úžasnými nápady. Díky jejímu do detailu vychytanému a přitom  super jednoduchému návodu si letos zvládnete vyrobit během chvíle ten nejkrásnější a nejosobitější adventní kalendář. Když jsem tohle "vánoční diy", které Lusynka poslala mému blogu jako dárek, uviděla v e-mailu, byla jsem z toho úplně naměkko. Neumím si představit nic roztomilejšího. Jsem šťastná, že vám dneska můžu ukázat, co tedy vlastně Lusy vytvořila a jak to všechno vykoumala. Tak se pěkně nerušeně začtěte a tvořte, tvořte. A teď už má slovo Lusy:

Adventné kalendáre milujem. A každý rok pred Mikulášom sa to snažím (ne)taktne naznačovať. Ale Mikuláš nie a nie ma vypočuť. Asi sa mu zdá, že som už na tie čokoládové okienka veľká. Nesúhlasím a každý rok dúfam. Chuť tej čokolády sa totiž nedá zabudnúť. Je to chuť detstva a predvianočnej atmosféry. A tak som sa rozhodla čakanie na ten tohtoročný adventný kalendár (raz to vyjsť predsa musí) skrátiť výrobou vlastného. Ale nie pre seba, plánujem ním potešiť niekoho, kto má advent, Vianoce, malé čokoládky, prekvapenia, drobnosti a malé-veľké radosti rád rovnako ako ja. Ak niekoho takého poznáte aj vy, môžeme si (dnes) tie kalendáre vyrobiť spolu... hm?:-)

V podstate všetko čo budeme na výrobu potrebovať, je kôpka maličkých obálok. Tieto moje sú takým šikovným "polotovarom" z internetu, ktorý už stačí len poskladať, ale možno sa niečo podobné nájde aj v papierníctvach. A ak nie, stačí do podobného obálkového tvaru poskladať kúsky (obyčajného kancelárskeho alebo radšej pekného vianočného) papiera. A do malých obáločiek následne ukryť presne 24 ks malých pokladov a sladkých, nielen čokoládových prekvapení...

Všetko čo sa do nich zmestí. Pár farebných samolepiek, kancelárske spinky netradičných tvarov, ploché magnetky, čokoládové dukáty, plechové aj papierové záložky, vzorku voňavého krému alebo vrecúško čaju... skrátka čokoľvek, čo by mohlo obdarovaného potešiť. Napríklad aj milý nápis, malý dopis, krátka básnička alebo vyznanie lásky.;-) Všetky obálky zalepíme samolepkou, aby sa z nich prekvapenia nevysypali a na zadnú stranu (jednej z nich) napíšeme venovanie alebo meno toho, pre koho je toto naše adventné prekvapko určené. Aby si ho niekto iný náhodou "omylom" neprivlastnil.;-) Totiž - keď ide o adventné kalendáre, nemôžem(e) za seba za nikoho ručiť...

Obálky môžete na záver očíslovať a priradiť im vami určené poradie od 1 do 24, no ja som sa rozhodla, že tá "označená" bude len jedna, posledná, najšpeciálnejšia. Tá od Ježiška. Určená na Štedrý deň. Všetky ostatné si môže ten niekto otvárať ako sa mu zapáči, ako mu prídu pod ruku (alebo ako ho budú podľa hmatu či vône lákať). A ostáva len dúfať, že (okrem tej označenej dvadsaťštvorky) neotvorí všetky naraz... ;-)

Nakoniec takto nachystané, naplnené a zabalené obáločky už len zviažeme kúskom špagátu alebo stužkou, na tú najvrchnejšiu nalepíme vianočnú "známku" a odovzdáme či pošleme osobe blízkej. Na opačný koniec mesta, štátu alebo pokojne aj sveta. Veď darčeky hovoria univerzálnou rečou.:-)

♥

PS: ještě si na chvilku vezmu slovo já, s dovolením. Dočetli jste až sem a svrbí vás všech dvacet prstů, abyste se už už pustili do tvoření svého vlastního adventního kalendáře? Rozumím a nechci vás zdržovat, ale přece jen - nezapomeňte se, prosím, podívat do Vrecenapadov.sk, do světa, ze kterého se vám nebude chtít odejít a úsměv, který tam získáte, vám z tváře jen tak nezmizí. Lusy, děkuju ti, že umíš blogový svět dělat o tolik hezčí...je to potřeba.

Novinky z mé koupelny aneb neznat Organic Trevarno je hřích

Blíží se Mikuláš, což je dobrá zpráva, ale s ním obvykle chodívají čerti, ach jo. A upřímně, už pár týdnů mě čím dál tím víc strašila scéna, kdy se mě o Mikuláši nějaký zhýralý a (kosmeticky zvídavý) čert Belzebub chrastící řetězy zeptá: "holčičko, znáš a používáš přírodní certifikovanou kosmetiku Organic Trevarno?" a já budu muset roztřeseným hlasem popravdě vykoktat, že ne, že neznám a nepoužívám a slovo "nepoužívám" se stane mým slovem posledním a bude jenom matně slyšet z hloubi velkého režného pytle, kam budu za svůj velký kosmetický hřích vhozena. Tak a už jsem zpocená.

Určitě chápete, že mě tahle noční můra děsila od chvíle, kdy jsem kosmetiku Organic Trevarno zahlídla v mém veleoblíbeném obchodě Beautyville poprvé. Nemohla jsem riskovat, že z letošní "mikulášské nadílky" nevyváznu se zdravou kůží, a tak...tušíte správně, pár dní po mé čertovské noční můře u mě doma zazvonil pošťák s něčím véeelmi voňavým. Teď už tedy moje koupelna zase září spokojeností a já se budu 5. prosince procházet městem s punčem v ruce úplně klidná, protože...

...protože už znám a používám Organic Trevarno, pane Belzebube. Zatím mou "sbírku" tvoří dva kousky, ale protože už docela dlouho smolím pěkně dlouhý seznam pro Ježíšečka (už mu ani neříkám "Ježíšek", já musím být ještě vlezlejší, protože toho letos potřebuju dostat fakt hodně) ;) a do něj něco od Trevarna určitě připíšu. Zatím tu tedy mám jeden výživný denní krém Organic Trevarno, který na mě každé ráno čeká na talířku pod pověšeným elpíčkem Whitney Houston. Škoda, že ho Whitney taky nemůže vyzkoušet (i když...kdo ví, co se v tomhle černobíle růžovém koutku děje, když se nikdo nedívá).

Organický krém s vitamínem E v roztomilé sytě růžové skleničce patří mezi kultovní "trevarnovské" přírodní produkty a je to přesně to pravé pro zimu Ukrutanku, která mě venku umí pořádně poštípat do tváří. Je totiž poměrně hutný (ale dobře roztíratelný) a po takových krém moje pleť v zimě lační. Rozmazluje tvář příjemným složením jako je levandulová voda, slunečnicový olej s třezalkou, jojobový olej nebo třeba pelargónie. Pokud milujete přírodní vůně, strčíte zřejmě do skleničky s krémem nos a už ho z ní nevyndáte (a proč taky, není zase tak špatné chodit se sytě růžovou skleničkou na nose - před Vánoci člověk bude vypadat jako sob Rudolf a to je opravdu módní stylovka). ;)

Organic Trevarno je řada přírodních a certifikovaných organických produktů, které jsou ručně vyráběné z rostlin, květin, ovoce a bylin v jižním Cornwallu. Všechna ta mejdlíčka, krémy, mastičky, oleje a balzámy jsou bez chemikálií, umělých přísad a netestují se na zvířatech. Možná i proto se na krému usadila má králíčková brož a cítí se tu v bezpečí.

Jak jsem kdysi neměla oleje (žádné, nikde a na ničem) ráda, teď bych se v nich nejradši i koupala (což koneckonců často taky dělám). Ale tenhle čistící olej Trevarno do vany nepatří, ten patří na pleť a na oči a jeho úkol je jasný. Šetrně odstranit všechny nečistoty a make-up, "do puntíku" pleť vyčistit, zklidnit a vyhladit. A je v tom vážně dobrý, poplácala bych ho po zádech, kdyby nějaká měl. Na druhou stranu, jaké jsou to zásluhy, když za něj hlavní práci udělají organické složky, které obsahuje? Jen se na to podívejte - heřmánek louhovaný v olivovém oleji, kostival, měsíček nebo éterické oleje z levandule a muškátu...to se to pak s takovým složením čistí, zvláčňuje a sklízí ovace! Ke spolehlivě odvedené práci ho stačí nanést jen pár kapek, takže plánuju, že mi vydrží věčnost.

Lahvička s pleťovým olejem má nejfialounkovatější fialovou barvu, a když ji dám proti světlu a odmyslím si olejový obsah, už vím, co s ní udělám, až olej jednou spotřebuju. Vymyju, vypláchnu, postavím na okno a dovnitř dám sedmikrásky. Už jsem vám říkala, že všechny tyhle maličkosti jsou extra důležité? No jo, asi tisíckrát, já vím. ;)

Tak a tady jsou oba moji fešáci Organic Trevarno pěkně pohromadě a čekají, až je - jednoho ráno a druhého večer - povolám do akce. A mezitím, to jsem si jistá, si čtou knížku "Dívka v puntíkových šatech" a představují si, jak mají právě takové šaty na sobě. Slušely by jim, bobánkům, co říkáte?

7 předvánočních tipů pro radost

Tak a je to tady - předvánoční nálada, ze které se několik následujících týdnů nevyvleču, ani kdybych chtěla. Ze sluchátek se mi neúnavně ozývá Stevie Wonder a svým vlídným černošským hlasem vyzpěvuje ty nejlepší vánoční songy, horkou čokoládu piju po hektolitrech, pod šatama mám spodní prádlo se sněhuláky (no co no), koupila jsem si třpytivé náušnice ve tvaru vánočních kouliček (a zhruba za týden už si je troufnu dát do uší), šuplík (třetí zprava) se utěšeně plní dárky a kdybych nebyla věčně připečená k internetu, asi bych si byla (na chvíli) schopná pomyslet, že mi nic nechybí. Jenže já jsem surfař tělem i duší, takže jsem zase objevila pár důležitých maličkostí pro radost. Respektive pro předvánoční radost, která by mohla příjemně doplnit období těšení. ;)

1 2 3 4 5 6 7

1. Jedno je jisté - pokud si nějaké období zaslouží "jeden šálek čaje za druhým", pak je to právě teď. Nic nezahřeje na duši tak jako hrnek s voňavým čajem. Londýnské čaje English Tea Shop patří mezi moje největší oblíbence. A to mi připomíná, že mi na plotně bublá konvice...copak s tou vroucí vodou asi tak udělám?! ;)

2. Nemusíte mi říkat dvakrát, abych si odněkud z Tramtárie pravidelně objednávala všechna možná kosmetická lákadla; to já ráda, to mě ba. Ale ještě lepší je, když můžu nechat cizinu cizinou a koupit si něco voňavého, co je vyrobené ručně, přímo v České republice. Módní česká značka OJJU už vyrábí i přírodní kosmetiku Ojju, která prý neskutečně voní. No tak jo, já ji teda chci!

3. Nedokážu si podzimní a už vůbec ne vánoční období představit bez svíček. To by nešlo. Né a né a né. Svíčky jsou teď přímo povinností a nic neumí ukočírovat roztěkané myšlenky tak snadno a příjemně jako krásně voňavý plamínek. Svíčky Bomb Cosmetics mají milé, vtipné a lákavě nazdobené obaly a do toho ty nejchutnější ingredience, takže jsem si jistá, že si s prozářením dlouhých večerů hravě poradí.

4. Hledání správného diáře je podobné jako hledání toho správného parťáka pro život. Vsadit na legendární diáře značky Leuchtturm1917 není od věci, protože tohle je prostě klasika, která myslí na všechno. Jsou v něm nálepky, výjimatelný adresář s kapsou a další vychytávky, díky kterým by mohl být rok 2015 uspořádaný a pěkně nalajnovaný. Nicméně, já podlehla ú-ú-úžasnému diáři od Kate Spade, takže na věrné služby Leuchtturm1917 si budu muset počkat.

5. Už se to blíží - nějaké ty vánoční večírky, plesy a společenské události...A když období rozevlátých šatů, třpytivých drdolů a vysokých lodiček klepá na dveře, já ožívám, plánuju, že protancuju všechny střevíce, které mám v botníku a hlavně - vybírám ty pravé klasické plesové šaty, přičemž na černé barvě netrvám. Letos bych tedy prosila aspoň jedny nové společenské šaty (teda troje, já se předtím přepsala).

6. Světoznámá bible kulinářství a základní příručka všech milovníků francouzské kuchyně, kterou má na svědomí Julia Child (její příběh možná znáte z prima filmu Julie a Julia), mi nedá spát. Už vidím, jak se knížka Umění francouzské kuchyně na mé polici s kuchařskými knížkami vyjímá, takže apeluju na tebe, Ježíšku. A pokud se mě budeš ptát, proč chci takovou knížku, když skoro nevařím, tak třeba proto (hlavně musím pomlčet o tom, že má hezký obal), že je možná nejvyšší čas se to naučit, no ne?

7. Povím to úplně jednoduše. Miluju obchod Miluju-Provence. A pokud od Jéži dostanu Umění francouzské kuchyně, budu muset v Miluju-Provence začít trávit ještě víc času než teď. Tam totiž mají francouzské lahůdky snů - bonbóny a sušenky, tapenády, marmelády, foie gras, olivy, sirupy, koření, víno a dokonce i tašky, vůně do bytu nebo keramiku. To všechno v ryze provencálském stylu a s úsměvem na rtech...tak nějak mě nenapadá, co si přát víc.

Nová nástěnka aneb měnit znamená žít

Mohlo by to vypadat, že dnešní článek bude o nové listopadové nástěnce, která si klade za cíl zase trochu změnit a zhezčit domov, ale nenechte se zmýlit. Je taky o skvělých filmech, o platonických láskách, o tom, že Sophii Lorenové se chce každý dívat do očí a vlastně i o tom, že nástěnka by podle mě neměla zůstávat pořád stejná. Měla by jít ruku v ruce s tím, jak se měníme my, naše radosti, záliby, lásky, vkus a jak se mění náš život. Mám ráda změny, protože znamenají něco nového a neprobádaného (a já bývám v tomhle ohledu dost zvědavá). 

Možná dávám nástěnkování příliš velký význam, ale pro mě je nástěnka nejenom pár hezkých obrázků poskládaných vedle sebe, ale taky odrazem toho, jak zrovna žiju a co mě inspiruje  nebo těší. Zkrátka - ukaž mi svou nástěnku a já ti řeknu, jaký jsi. A já jsem v listopadu...no, trochu neukázněná. ;)

Když jsem listopadovou nástěnku v pracovně vytvářela, můj muž se na ni přišel podívat. Ptal se na spoustu věcí - co je to a tohle a kdo je támhleto, a protože se zdálo, že ho nástěnka zaujala, říkám mu s hrdostí v hlase : "ona je tentokrát v takovým klučičím stylu". A můj muž se tomu jenom nevěřícně smál a asi si pomyslel, že tolik holčičích tretek pohromadě dlouho neviděl. ;) Ale já si myslím pořád to samé - tentokrát je moje nástěnka zkrátka v klučičím stylu (až na ty medvídky, samolepky, poníky, koloušky, králíčky, Santy a to růžové prase). Tak. A teď můžeme přejít k další důležité věci; chci vám někoho představit...

Seznamte se - Marc André Grondin, moje poměrně nová (nechci to zakřiknout) platonická známost. Je vtipný, přemýšlivý, roztomilý, pomáhá, kde se dá, je fešák, muzikant a namouduši talentovaný herec; jeho filmy Dar od boha (v originále C.R.A.Z.Y.) nebo První den zbytku tvýho života musíte vidět. A co na mou novou známost říká můj muž? Jen se ptal, jestli je Marc Grondin náhradou za Keanu Reevese, se kterým to platonicky táhnu už pekelně dlouho. A já řekla "kdepak, Marc k Reevesovi prostě přibyl". Takže v tom máme doma jasno. ;)

Barevní poníci jsou...důležití.

Poznali jste ji určitě, viďte? Podle očí. Sophii Loren totiž pozná podle očí každý.

Můj muž mi tenhle medvědí přívěsek koupil před pár dny na ulici a přispěl tak na jeden zvířecí útulek. A mně ani na chvilku nevadilo, že má medvídek červenou barvu a byla jsem šťastná, že se žádná platonická láska (promiň Grondine, promiň Reevesi) nemůže vyrovnat té opravdické.

Jsou věci, které na nástěnce nemůžou chybět...

Moje malé suvenýry - přání s medvědem, který lišce šťouchá do čenichu (nebo se líbají?), třpytivá mašle na dárky, kousek melounu a lístky z kina. Mimochodem - film Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je geniální a v mojí "osobní soutěži", kterou ve své filmové duši každoročně pořádám, bezkonkurenčně zvítězil jako nejlepší film letošního roku.

Přívěsek pudlíka z pouti (né z té letošní, ale z té před dvaceti lety).

Roztomilá visačka z mojí oblíbené peněženky Fiony Hewitt.

Základní pravidlo nástěnkování zní - nalep tam cokoli, co tě potěší.

Říkají mu prý Bob Dylan.

Mou nástěnku jsme prozkoumali a teď už můžete shromáždit všechny své papírenské poklady, nůžky a pásky, trochu se odvázat a vytvořit (nebo zaktualizovat) tu svou jedinečnou nástěnku, která vás rozveselí nebo rozčílí (podle toho, čemu dáváte přednost) pokaždé, když se na ni podíváte.

Koupelnové rituály aneb jak starosti odplouvají

Pokud si myslíte, že vana plná pěny a dobrý film může vyřešit jakýkoliv problém, pak si připravte vanu a pusťte dvd. ;) Zavřít se totiž na chvíli ve své koupelně, připravit si všechny nepostradatelné náležitosti, jako je tyrkysový ručník s očkama, přenosný dvd přehrávač, krabička s písničkama (což může být walkman, gramec i chytrý telefon), čokoládová pleťová maska, šálek čaje a voňavé koupelnové přípravky, a vytvořit si tak malé domácí rozmazlovací centrum, to může být někdy opravdu účinnější než týden v lázních. 

A protože je neděle, čili ideální den pro to načerpat novou energii, která se bude v nadcházejícím pracovním týdnu určitě hodit, napustíme si tu spolu dneska vanu a při té příležitosti vám představím své tajné koupelnové rituály a voňavé oblíbence (těmi začneme).

I když mám při "lázeňském hýčkání" ve své vaně moc ráda všelijaké olejíčky, balistiky a vyzkoušela jsem hodně různých pěn, je jen jedna jediná, o které můžu s klidným svědomím říct, že ji opravdu zbožňuju - pěna do koupele Tiaré originál. Mám ji tolik ráda z mnoha důvodů. Třeba pro to, že je bez barviv a parabenů. Nebo pro její sametovou vůni, ve které se květy tahitské gardénie mísí s kokosovým olejem a z mojí koupelny se díky ní stává takový malý tichomořský ráj...Když ji naliju (stačí jedno víčko) pod proud horké vody, a pěna se rozvoní, všechny starosti odplouvají ještě dřív, než ve vodě smočím malíček. A jak tak pěna nerušeně voní, stíhá přitom ještě hydratovat pokožku a udržovat na hladině bohaté chomáčky narůžovělých bublinek (dokonce i když už mám na prstech varhánky a měla bych jít z vody ven, pěna se na hladině pořád drží a láká, abych zůstala - a to já zas jo, ráda). 

A ještě tu mám jednoho koupelnového společníka, o kterém nemůžu mlčet - sprchový gel Tiaré originál. Když se chce člověk skvěle mít, stačí se s ním chvíli mýt. Jak ten to má zmáknuté! Myje a pečuje - a to sice s takovou vůní, něhou, pečlivostí a pěnivostí, jako kdyby už na ničem jiném kromě luxusně voňavé, čisté a hebké pokožky nezáleželo. A taky že na ničem jiném nezáleží - aspoň v tu chvíli mám přesně takový pocit...

Často si s sebou do koupelny beru malou misku s medem. Když je zcukernatělý, používám ho jako peeling na rty, když je tekutý, nanesu ho na pleť i na rty, po 10 minutách smyju a pleť vrní blahem.

Ti z vás, kteří nemají vanu, se možná teď cítí trochu na vedlejší koleji, ale povím vám, že i ve sprchovém koutě se dá užít žůžo relaxace. Když jsem ještě v koupelně neměla vanu, tak jsem si vždycky na umyvadlo položila misku s bonbónama a svíčku, na pračku jsem posadila gramofon a už to jelo; prostě ať už vana nebo sprcháč, my si umíme užívat tak jako tak, no ne? ;) A kdyby se vám přece jen zdálo, že by se vaše rychlé sprchování nedokázalo podvolit všem těm malým lázeňským rituálům, tak nic, nebudeme to dál rozebírat a řešit - prostě na mě normálně zazvoňte a já už se o vás v mé koupelně postarám, jako byste byli moji vlastní. ;)

A co rozhodně nemůže uškodit a co rozhodně nemůže při koupeli chybět, to je prosím pěkně jeden prťánek vaječného koňaku.

Na podzim je žádoucí světýlkování. Svíčky, lampičky, dekorační světla nebo i světýlka na stromek, to všechno je vítáno a pověřeno, aby rozzářilo pochmurné a šedivé listopadové dny. A když už si tak v koupelně hezky svítíme, aspoň dobře uvidíme na časopis nebo nějakou knížku (ideálně takovou, která už se někdy ocitla ve vodě - pokud dokázala uschnout a rozlepit od sebe jednotlivé stránky, je ideální adeptkou na další koupelnová dobrodružství).

Malý šálek s heřmánkovým čajem a s pár kapkami šťávy z pomeranče přichází obvykle na řadu, když je vypitý prťánek vaječného koňaku (však víte). Nedoporučuju si brát do koupelny starožitný hrnek po babičce, i když by to byla stylovka. Ne vždycky střepy přinášejí štěstí. Tenhle hrnek jsem koupila na Aukru asi za 50,-, ovšem když se mě někdo zeptá, budu se tvářit, že to je hrneček po babičce, a že trvám na tom pít heřmánkové thé jedině z něj. ;)

Tak co že jsme to měli za problémy? Rozbitá lednička, nemožný šéf, nezaplacené složenky, bolavá hlava nebo koule z matiky? Nezájem. Každý problém je v koupelně nahrazen - třeba sušenkama, geniálním Columbem, plamenem svíčky, konejšivě teplou vodou nebo voňavou pěnou.

Nemůžeme (škoda) to všichni dělat jako tuzexová panenka Vivi (buď se ona jmenuje po mě nebo já po ní - hádejte), která je celý den nahatá a lebedí si mezi koupelnovými lahvičkami a exotikou z Tahiti. Ale někdy (aspoň o víkendu) bychom to měli udělat jako ona, zavřít se aspoň na chvíli v koupelně, pohýčkat tělo a ukonejšit mysl. Stojíme za to přece. 

A protože si už pár let myslím, že jeden z nejprověřenějších způsobů, jak se rozmazlit, je přírodní kosmetika z Tahiti, navedu vás do poměrně nového voňavého obchodu Oleje-z-tahiti.cz, kde bych mohla strávit celý den a ještě by mi to bylo málo. A kdyby nic jiného, tak některý z olejíčků Monoï...Jak se mě tak často ptáte na populární a aktuálně médii promasírovaný francouzský olej Nuxe, odpovídám - ano, je úžasný. Ale olejíčky Monoï jsou lepší (a mnohem levnější). Tak ale už dost řečí, pojďme relaxovat!