7 největších oblíbenců

Prázdniny se pomalu chýlí ke konci, ale já věřím, že to není špatná zpráva. Považte - blíží se období barevný přírody, babí léto, tmavě červený laky na nehtech, dýňový latté, vanilkový svíčky, voňavě bublinkový koupele, prima kabátky, hebký šátky a kašmír. Zkrátka - je na co se těšit. Ale žádný předbíhání - ještě pořád tu máme léto a s ním i malý shrnutí mých 7 největších oblíbenců uplynulých týdnů (je ale vždycky těžký vybrat jich jen pár)...

Co se tedy o prázdninách stalo mou oblíbenou zábavou, o to se tu s vámi podělím s vírou, že si v mých oblíbencích najdete třeba i ty vaše. ;) 

1. Brože - ty po babičce, z bleších trhů i nový s třešňičkama. Jako brož používám dokonce i náušnice (tyhle z fotky se srdíčky jsou medailonky, kde se ukrývají mini tajný fotografie) - stačí k nim přidat špendlík a na tričku udělají bezva parádu. Nejradši kombinuju nekombinovatelný, takže třeba rošťáckýho námořníka se stoletou perličkovu broží. Zkuste to taky, je to zábava.

2. Tyrkysový lodičky a Kate Spade. Tyhle dva kousky jsem si v létě užívala o 106. Tyrkysový lodičky jsou z jednoho vintage obchůdku a skoro stejný nosívala moje mamka a pomalovaná kabelka od Kate Spade je znovuobjevená. Koupila jsem si ji tak před 15 lety (a pak ji s úspěchem uložila na dno skříně), ještě v době, kdy Kate Spade pro svou značku tvořila a vznikaly tak ty nejparádnější a nejvtipnější kousky. Šetřila jsem si na ni a pak si ji koupila za odměnu. Tak sláva (znovu)nalezeným kouskům a odměnám všeho druhu!

3. Korejská kosmetika. Miluju ji už spoustu let, ale až letošní léto jsem se konečně dokopala pořídit si 3 moje "wishlistový" ikonický fešáky. Tonikum Anua 77, mycí gel Round Lab a essenci Mixsoon s roztomilým obalem (protože já potřebuju hezký obaly, nedá se svítit). Vše z Rossmanu, vše úžaaasný. 

Zleva: 

a) Anua - Heartleaf 77% Soothing Toner - zklidňující tonikum: legendární tonikum mi nedalo spát a musela jsem ho vyzkoušet. Naprosto chápu ty oslavný ódy na něj, přidávám se k nim. Obsahuje třeba extrakt z toulně srdčitý nebo šruchy zelný a neuvěřitelným způsobem hydratuje a zklidňuje pleť - jupí.

b) Round Lab - Birch Juice Moisturizing Cleanser - mycí gel: má v sobě mimojiný šťávu z japonský bílý břízy a heřmánkový olej. Pleť krásně vyčistí a zjemní a i tady mě baví ten roztomilý obal.

c) Mixsoon - Soondy Centella Asiatica Essence - zklidňující pleťová esence, která se stala miláčkem mojí pleti i mojí koupelny. Medvědům zdar!

4. Nejoblíbenější kuskusový salát s mini mozarellou. A s čerstvým špenátem, cizrnou, domácími rajčaty, řeřichou, bazalkovým pestem a tousty pokapanými olivovým olejem....povím vám, je to mana a perfektní pokrm do horkých letních dnů.

5. Ach, Zaro (ach, i Zaro Home), ty víš, jak na mě. Kolekce s Malým princem mi pěkně rozzářila oči a držela jsem se docela statečně, abych ji nevykoupila celou. Pantofle s Malým princem, ručník, deka a miska (posledně tři jmenovaný kousky jsou pro pana hafíka, který nám brzy přibyde do rodiny - víc o něm za chvilku...) patří k mýmu letošnímu létu a budou mi jako správní oblíbenci připomínat hezký (nejen nákupní) časy. 

6. Rambo - tak to je on. Narodil se v červenci,  takže mi paní majitelka posílá celý léto jeho fotky a já se už na férovku zamilovala. A tak počítám každý den do září, než si pro něj pojedeme. Jo a taky mu nakupuju věcičky v Zaře Home. :) Je to pokrevní bráška pana Brambůrka, kterýho už z blogu znáte, ale toho jsem si jen půjčovala od našich a nutně jsem potřebovala svýho (není se, myslím, čemu divit, když jsou oba tak roztomilí). Tak tedy - brzy vítej u nás, prďolko!

7. Gramofon, elpíčka a AMY. Po nastěhování z Prahy do našeho původního příbytku v jižních Čechách, jsem zas oprášila svůj gramofon, který jsem před lety natřela růžovou barvou. A i když si můžu na telefonu nastavit dvacetihodinový pásmo songů, stejně si nejradši pouštím gramofonový desky, který musím pořád převracet a měnit...ale baví mě to. A moc mě baví i Amy (její hlas, tetování i obří drdol). Jestli jste ještě neviděli nový film o ní s názvem "Back to black" nebo starý dokument "Amy", doporučuju to napravit. ;)

Tak, a to je dneska úplně všechno.  Podělila jsem se o svoje radovánky, a doufám, že vy se v komentářích podělíte se mnou o to, co vás provázelo (a provází) letošními prázdninovými dny a co se stalo vašimi oblíbenci. Mějte se NEJ!

Rozdávám luxusní vánoční dárky...pojďte si pro ně

Mám velikánskou radost, protože tu pro vás mám dárky. Vánoční. Dárky věnované z radosti a pro radost klenotnictvím Eppi.cz, které se pro mě stalo synonymem laskavosti, přátelskosti a taky je tím nejtřpytivějším obchodem, jaký znám. Tak to je. A když mi Eppi skřítci řekli, že chtějí vám, mým milým čtenářům, věnovat tři luxusní vánoční dárky - šperky v těch nejkrásněji zabalených krabičkách, jen jsem se usmívala pod fousky, protože lepší nápad jsem už dlouho neslyšela. Tak tedy ano - tři z vás získají pod vánoční stromeček něco opravdu mimořádného. Něco, co vám připomene, že si zasloužíte nosit neobyčejný šperk, protože jste výjimeční. A to vy jste - klidně se vsadím.  

Tak neváhejte a chyťte soutěžní štěstí za nohu!

Vaše třpytivé ceny:

1. cena: Stříbrné náušnice s bílými opály a zirkony Janas

2. cena: Elegantní stříbrný náhrdelník s perlou Corina

3. cena: Opálová srdce ve stříbrných náušnicích Namuchi

Kdo a jak může soutěžit?

Soutěžit může úplně každý, kdo si přeje potěšit sebe nebo někoho, koho má moc rád. Takhle jednoduché to u mě je. ;) Nejlepší je totiž soutěž, kde nejsou žádná pravidla, protože to znamená jediné - ten, kdo vás při soutěžení obdarovává, to dělá z čisté a nezištné touhy udělat vám radost. A to já a Eppi rozhodně chceme.

Stačí, když mi do komentáře napíšete nějaký kontakt na vás a jaký nejúžasnější vánoční dárek jste našli pod stromečkem (nebo byste si přáli najít). Jsem na vaše "nej vánoční dárky" moc zvědavá.

Vyhlášení vítězů

Vyhlášení všech vítězů proběhne po skončení soutěže na mém Facebooku, tak to nepropásněte.

Ták a tady už vidíte své výhry z Eppi v celé své kráse. ♥ Stačí si k nim už jen obléknout černé koktejlky, koupit si čerstvý croissant a "coffee to go" a budete k nerozeznání od Holly Golightly z kultovního a nejstylovějšího filmu Snídaně u Tiffanyho. ;)

A malý bonus pro zdatné soutěživce - pokud budete tuhle soutěž sdílet třeba na vašem blogu nebo FB, můžete sem pak přidat druhý komentář s odkazem a zvýšit tím svoje soutěžní šance.

Soutěžit můžete do 5. 12. 2016. Po vyhlášení šťastných výherců na Facebooku k vám skřítci Eppíci pošlou posly s balíčky a opravdu se máte na co těšit. Přeju vám hodně štěstí a radosti při soutěžení. ♥

5 šik nápadů, jak si netradičně ukládat šperky a poklady

Mám to teď doma vzhůru nohama. Předěláváme, přestavujeme, přezařizujeme a já si tu dlouhou cestu k cíli (přičemž cíl je jasný - mít to doma lepší, novější a ještě hezčí) užívám. Hledám v obchodech ty nejsprávnější kousky a taky vyrábím a vymýšlím jednoduchá řešení. Třeba jak netradičně ukládat cennodrahokamnosti. Celou řadu z nich jste viděli v článku Z mého toaletního stolku, ale tentokrát se na to mrknem z trochu jiné stránky.

Možná si říkáte, že je úplně jasná věc, kam si dávat malé poklady a šperky. Přece do šperkovnice, to dá rozum, to každý ví. Ale znáte mě, mám ráda neokoukaná řešení, která nezaberou moc času. Vídám kutily, kteří vyrábí měsíc (a rok k tomu) složité věšáčky na korále nebo detailně vyřezávané šperkovnice a spotřebují při tom spoustu čokolády, hřebíků, majzlíků a kladívek. Ale to není nic pro mě (teda až na tu čokoládu), já chci něco hodně rychlého a k tomu šik.

Proto vám dneska ukážu 5 svých oblíbených a netradičních míst, kam si ráda ukládám své třpytivé kousky a malé marnotratnosti a které se dají vyrobit prakticky za pár minut.

1. Šperkovnice z bonboniéry 

To si takhle zamíříte do cukrárny. Koupíte tam tu nejhezčí bonboniéru (já sázím na bonbóny zn. Godiva), protože máte proč se odměnit (věřte mi, vždycky se najde důvod). Doma si dáte nohy nahoru a ochutnáváte jeden kousek za druhým, až je bonboniéra prázdná. Hurá! To je ten správný čas vzít do ruky zlatý sprej, nastříkat vnitřek krabičky zlatou barvou (pokud je tedy původní barva hnědá, tak jako to bylo v případě mojí bonboniéry), nechat řádně zaschnout a pak už jen čokoládové dobroty nahradit těmi blyštivými.

 

2. Prstýnková cesta do Paříže

Vracím se tam ráda kdykoliv, třeba i jenom na chvilku. Letadlem nebo když zavřu oči...A tak mě těší tenhle přívěsek na klíče ve tvaru Eiffelovy věže, který používám jako domov pro mé nejdůležitější prstýnky. Mám ho na nočním stolku a vždycky, když sem prstýnky před spaním odkládám, vzpomenu si na to, jak umí Paříž v noci zářit.

Jak jsem si tenhle duhový stojánek na šperky vytvořila, si můžete připomenout tady.

 

3. Střevíček pro Popelku

"Glamour styl" nemůže uškodit. A už vůbec nemůže uškodit používat věci pro úplně jiné účely, než pro jaké byly stvořeny nebo koupeny. Pořídila jsem si kdysi zlaté lodičky, ale nějak se mi je nepodařilo provětrat na žádném divokém večírku. Na schovávání v botníku jsou příliš zářivé, a tak jsem v nich jeden čas měla dekorativní úschovnu pro mé oblíbené šperky. Náušnice a brože zavěšené na okraji střevíčku, uvnitř hodinky a pár náramků. A když se mě návštěvy ptaly, kde jsem tuhle střevíčkovou šperkovnici sehnala, jen jsem mávla rukou a řekla: "u Bati, přece u Bati". ;)

4. Pohled, sirky a už se to třpytí

Tuhle "šperkovnici" jsem si vytvořila, když jsme jednou ve Francii bydleli v tak maličkém hotelu, že se tam na pidi noční stolek (vlastně to byla spíš taková mrňavá polička u postele) nevešlo vůbec nic a já si potřebovala bezpečně odložit svoje řetízky a náramky, které jsem si tam tehdy koupila. Vzala jsem pohled, nůžkama do něj "vyvrtala" čtyři dírky, prostrčila do nich větší sirky a olalá, papírová šperkovnice, která nezabrala skoro žádné místo, byla na světě. Praktikuju to tak někdy (nejen na cestách) dodnes.

 

5. Ozdobený slaměný klobouk

Slaměný klobouk pověšený na stěně v chodbě přímo volá: "nenech mě tu jen tak zahálet a lelkovat; buď si mě dej na hlavu nebo mi dej nějakou činnost". A protože než by se člověk s takovým ukřičeným kloboukem dohadoval, je lepší ho poslechnout a nějak ho zaměstnat, takže na něj odkládám náušnice (jednoduše je provleču otvory v klobouku). Zabiju tak dvě mouchy jednou ranou (jen obrazně, ve skutečnosti bych na mouchu nevztáhla ruku) - před odchodem do víru města můžu v rychlosti sáhnout po svém náušnicovém jmění a trošku se dozdobit a zároveň je zaměstnaný klobouk konečně spokojený a zticha.

Jaké a kde

Šperky, které vlastním, miluju a mají pro mě všechny nějaký význam. Jsou odměnou i milou vzpomínkou na někoho nebo na něco hezkého (třeba tuhle mašličku jsem koupila na trhu St. Ouen za jedno euro). Ráda šperky dostávám anebo si je kupuju na cestách. Kdykoli se "obléknu" třeba do řetízku z Florencie, okamžitě se tam (aspoň na chvilku) přenesu.

Na internetu si šperky pořizuju jen občas a pokud ano, tak jen ze zahraničí - nejradši od zn. Bumhemian (posílají balíčky ale až z USA a clo bolí). V Čechách je jediná on-line výjimka, a to je Eppi.cz, kde člověka až neskutečně rozmazlují a opečovávají. Mám odtud dva skvělé jednoduché kousky; náramek s chalcedonem a řetízek s opálem (ještě o něm bude řeč) - oba patří k mým oblíbeným krasavcům.

V Eppi si mě získali, protože se chovají jako přátelé, a protože ví, že při objednávce nejde jen o to samotné zboží, ale taky o trošku toho hýčkání a péči. Eppi skřítci ví, o čem je řeč. Šperky dávají do luxusních krabiček (skoro jako u Tiffanyho), dárkově je balí do hedvábných papírů a stuh, přidávají k nákupu dárek i vtipné ponaučení, jak o svoje lesklé kousky pečovat a nabízí na ně doživotní záruku. Zkrátka - když někdo dělá něco takhle poctivě, pak to má smysl, pak se teprve rodí ta opravdová radost. 

Parfém + krajka + šperk = svatá trojice

Už dávno vím, že stačí málo. Že se člověk nemusí hodinu čančat a fintit, aby mu to slušelo. Že aby měl jiskru, stačí, když se raduje a je vděčný za každý nový den (tváře pak zrůžoví tak nějak samy a oči jsou najednou větší a zářivější), k tomu pár kapek oblíbené vůně, nějakou tu ledabyle vykukující krajku, trošku hydratačního krému (ať nejsme sušenky) a na krk něco, co nám zkrášlí nejen dekolt, ale i náladu. To stačí.

 

Trocha tajemného třpytu na konec

Jeden z mých nejoblíbenějších kousků je tenhle náhrdelník s opálem. Jeho příběh má docela dlouhou historii (až bude někdy pršet, tak vám o tom budu vyprávět), ale každopádně - mám ho doma něco přes rok a už jsem ho řádně užila. Často ho nosím a jak ráda říkám - opájím se tím opálem.

S úžasem sleduju, jak se mění, jak mě dokáže překvapovat, jak ze mě dělá nohobosatou (nebo spíš bosonohou) vílu, jak ve dne "pouští duhu" (i uzdu mojí fantazie) a v noci září a třpytí se jako celý vesmír...za každým jeho barevným odleskem se skrývá jedno přání. Září tak proto, abych věděla a nezapomínala na to, že dobrodružství a jiskřivost každého dne je pokaždé mnohem blíž, než se zdá. Posílám k vám na dálku (vlastně na dálku ne, vy jste blízko) trošku toho třpytu, to abyste taky nezapomněli...

Poklady z mého toaletního stolku...

V rámci "designových proměn", které jsem si zase doma navymýšlela, zrovna od základu měním svůj toaletní stolek, na kterém si, jak vidíte na fotce, ještě nedávno hověla má kosmetika. Teď už je ale všechno jinak. Než vám tu svou předělanou toaletku ukážu se vším všudy, mrkneme se na jednu její část. Ovšem část důležitou - tu, ve které bydlí mé blýskavé šperkařské poklady.

Jen o jedno vás poprosím - všechno si hezky prohlížejte, ale dávejte při tom pozor, aby kolem neletěla třpytkuchtivá straka (určitě víte, jak by to dopadlo).

Tak jako to má někdo s hledáním drahé polovičky, jsem to já měla s tou správnou šperkovnicí. Hledala jsem ji dlouho a vystřídala jich plno, ale žádná z nich nebyla ta pravá. Nakonec jsem si řekla, že nejjednodušší řešení bude nejlepší. Koupila jsem si sadu 3 transparentních úložných boxů (Ikea Godmorgon, 199,-) a jeden z nich (ten, který měl nejvíc přihrádek) jsem použila na šperky. Všechny jsou díky tomu hezky vidět a tvoří tak zároveň originální dekoraci.

Ona je taky takový klenot, i když se nedá zavěsit do uší - rtěnka od Diora, v nejklasičtějším "vyšperkovaném" obalu.

V téhle vyparáděné krabičce se ukrývá moje poslední (zatím) kořist z internetového klenotnictví Eppi.cz, ve kterém si vždycky připadám jako princezna. Ať už díky sortimentu, ze kterého jsem měla ty nejhezčí a (taky nejdivočejší) třpytivé sny, ale taky díky servisu a nezvykle přátelskému jednání (nic mě totiž nepotěší tolik, jako když se e-shop nechová jako obchodník, ale jako přítel). Ale zpátky k mému blýskavému úlovku. Přišel zabalený tak dokonale, že by mi vlastně ke štěstí úplně stačilo jen to balení - krabička se šperkem byla oblečená v hedvábném tyrkysovém papíře, přelepená duhově zlatými štítky (všechno pěkně v mých barvách, jen se srdce smálo). I zebra moje malá pruhovaná se k takovému fešáckému balení tulila, až jsem ji musela odehnat. Přece jen, chtěla jsem se podívat dovnitř...

...A uvnitř na mě čekala další krásná krabička a v ní konečně můj "míša" (tedy tak mu říkám jenom doma, v soukromí) - Carrington náramek s chalcedonem z kolekce Elena, který je tak jemňoučký, ke všemu se hodící a jeho pozlacený design umí házet takové šmrncovní jiskřičky a odlesky, až mám obavu, aby to mému ozdobenému zápěstí nějak nestouplo do hlavy. ;)

 Ten se blyští, co? ;)

Soška malého ptáčka (50. léta, Walt Disney) mi slouží jako stojánek na šperky. Odkládám na něj ty nejpoužívanější nebo právě nejoblíbenější řetízky, protože do jeho křidýlek se nikdy nezamotají.

I když ráda podléhám trendům a nechávám se několikrát ročně unášet na vlně barevných náušnicových a náhrdelníkových hitů, mám doma pár kousků, které nikdy nevyjdou z módy, ke kterým se vždycky ráda vracím, a se kterými mám vztah kamarádský, řekla bych až zamilovaný. Na křehký porcelánový talířek pak ukládám šperky, které zrovna nejraději "provětrávám". Patří mezi ně nejjemňoukulinkatější zlatý řetízek s křížkem, který jsem si napořád půjčila od mamky, řetízek se jménem, který jsem dostala od mého muže, zlatý snubní prstýnek, řetízkový náramek z Eppi a lehce extravagantní náušnice (ráda nosím průhledné křišťálky zasazené ve zdánlivě nesourodých párech - jedna náušnice je mini a druhá velká, ať se nenudím). 

Musím říct, že se mi s vámi hrabošení v zářivých cingrlátkách moc líbilo. To si budeme muset zase někdy zopakovat. A protože v dnešní době se člověk nemůže spoléhat na to, že by se blýskalo na lepší časy, milá povinnost dodat světu trošku toho třpytu je na nás, tak do toho! ;)

Prostě to udělej aneb vtipné šperky k jaru patří

Ráda obměňuju a doplňuju své šperky. Právě teď jejich přeorganizováním pomyslně končím zimní období a připravuju se na dlouhé a světlé dny bez kabátu. Je legrační pozorovat, jak se mi mění vkus. V mojí šperkovnici je tolik různých zlatých, stříbrných a korálkových osudů; od těch nejjemnějších řetízků a drobných náušnic až po ty nekonvenční, barevné a nápadné. Však už jste mezi mé třpytivé poklady párkrát nahlédli - třeba tady. Všechny šperky, které si pořizuju, musí mít ale jednu věc společnou, bez ohledu na materiál nebo velikost...musí mít něco...něco navíc...špetku humoru. Hlavně ať to není nuda!

Letošní jaro mi přinesl do šperkovnice svěží závan náhrdelníků, které vznikají pod rukama senzačně kreativní Báry tvořící pod značkou Balubunny. Je zábavné pověsit si na krk šperk, který se narodil se smyslem pro humor, odráží vaše momentální rozpoložení, zaláskování, životní postoj nebo který byl zhotovený přímo pro vás.

Když si pouštím celou noc filmy, jím při tom karamely, sušený ananas a domácí sýr, je to sice paráda, ale při vstávání nejsem zrovna ten nejveselejší člověk na světě. Ráno pak trávím mlčky, s nepřetržitým zíváním a ve snaze zamaskovat kruhy pod očima. A tak tu mám náhrdelník s vlkem (ideální taky pro jednání na úřadech), který dá každému jasně najevo, že se mnou není žádná legrace. A hned jak se zmátořím (nebo jakmile na úřadě prosadím svá práva), můžu klidně vlčí drsňáctví nahradit klidným lvím okem (třetí fotka vám řekne víc). K náhrdelníku s vyřezaným nápisem "Ťuťuňuňu" asi nemusím dodávat vůbec nic...všichni si jistě domyslíte, při jakých příležitostech ho využiju nejvíc.
A víte, co ještě Balubunny umí? Za pár kaček vám vytvoří náhrdelník na míru s vašimi iniciály...Třeba J+L=VSL. Dokonce si každý může vymyslet svůj vlastní šperk a zapojit se tak do tvorby. Mám radost, když zábavní lidé tvoří, vymýšlí si a baví se...a my se k nim můžeme směle přidat, co říkáte? 

Náhrdelník ŤUŤUŇUŇU rozesmívá mě i moje okolí a ne náhodou visí tak blízko fotky Paula Belmonda. Pověsila jsem si ho na krk a už se ho nezbavím.

Zleva: já, můj muž (fotky ovšem nejsou úplně aktuální, což pozornému oku čtenářovu jistě neuniklo)  a řetízek s věčným nápisem v dřevěném srdci.
♥

Takhle nadšeně jsem se tvářila, když jsem svého muže viděla poprvé, zatímco on předváděl, "jak dělá pejsek".
Kolik jsem popsala sešitů, laviček v parku a dřevěných lavic ve škole právě nápisem J+L=VSL, to by nikdo nespočítal. Stejný nápis máme i na snubních prstýnkách. Možná i vy máte svou "Velkou světovou lásku"...Balubunny vám ji ráda pomůže přenést na dřevěné srdce. Je to tak milý a zábavný nápad, že jsem si ho okamžitě zamilovala.

 Dneska mám na krku vlčí náhrdelník (úplně vpravo), ale přesto není důvod k obavám (na vás budu vždycky hodná). ;-)

Zleva: řetízek ŤUŤUŇUŇU, náhrdelník WOLF, náhrdelník LION a dřevěné srdíčko s veledůležitým nápisem.

Dřevěné šperky od Báry Balubunny jsem objevila díky milému blogu naší staré známé blogerky Kláry.
♥ 
Balubunny vytváří nápadité šperky, které hýří emocemi. Jsou legrační, strašidelné, krizové, šťastné i zamilované. Z každého kousku na mě dýchá originální zábavnost. Bára říká: "Inspirace je všude. Když se mi něco líbí nebo mě něco napadne, prostě to udělám a víc o tom nepřemýšlím :)". A to je přesně ono - spontánnost, s jakou jsou "balabunnyovské" šperky vyráběné, mě na nich baví nejvíc. Člověk by se neměl nechávat svazovat a příliš nad věcmi dumat. Tvořit z momentálního popudu a nápadu znamená dávat život těm nejzajímavějším věcem.

Věci, které dělají hezčí (zimní) den

Jsem sice milovníkem (upřímných) gest a úsměvů, ale stejně tak ráda (a to vy dobře víte) mám hezké věci a roztomilé radosti, které mají velkou moc - povýšit "nicmocden" na den veselý, povzbudivě přívětivý nebo dokonce výjimečný. Hlavně v zimních dnech je potřeba mít kolem sebe pořádnou zásobu roztodivných radostí. V létě totiž stačí hodit na sebe tričko, do tašky  časopis (sotva zbyde čas ho aspoň prolistovat), pusu přetřít meruňkovým leskem a jde se za dobrodružstvím. Ale v zimě potřebuju všeho tak nějak víc (je to docela dobrý argument pro nezadržitelně se rozrůstající lednové nákupy).

Moje pletené svetry a kabáty se chtějí parádit a líbí se jim brože - hlavně ty hravé, barevné a nápadné...ve stylu kdyžužtakuž (žijem přece asi jenom jednou). Jsem zvyklá svoje svršky na slovo poslouchat, a tak jim nosím (některé kupuju, ty vzácnější dostávám) stále nové brože a špendlíky, po kterých jejich látkové srdce touží. A pak tu máme knížky. Je jedno, jestli voní novotou a zvědavostí nebo jestli jsou jejich rohy odrbané a občas se na nějaké stránce objeví mastný flíček (od smažených cibulových kroužků). Hlavní je, že si s nimi v zimě tuze rozumí sametově růžová deka, bílé pletené ponožky a pořádný hrnec čaje (meduňkového s pomerančem)...to pak člověku vůbec nevadí, že je za okny mráz, a že se tak brzy stmívá. A taky rtěnky a výrazné barvy se v zimě hlásí o slovo, protože bílá zima si žádá trošku obarvit. 

Takže až se mě léto zeptá, co jsem dělala v zimě, ukážu mu tenhle článek, ve kterém se zdobím veselými šperky, maluju si pusu výraznou rtěnkou a čtu spoustu knížek...já si totiž zimu užívám. Užívejte si se mnou. ;-)

 Zleva: brož hedvábná květina * světle modrý sešit * brož látkové srdíčko s výšivkou * poklad ukořistěný v jedné aukci = vintage brož s veselými tanečníky * králíček s dortíkem a brož ve vintage stylu, které mi ve vymazleném vánočním balíčku přinesl pošťák od růžovomintové Bashy * látková brož s kolouškem (ta mi byla souzená) * dole na fotce placka z Paříže s nejmilejším kloučkem malým Mikulášem (knížku Mikulášovy patálie doporučuju všema dvaceti malým, ale hlavně velkým čtenářům - velcí ji potřebujou víc).

Zleva: moje veleoblíbené pruhované pánské tričko, lesk na rty Chanel, knížka Coco Chanel, rtěnka ve zlatém obalu od Srdcové Brigit (nechápu, jak se mohla tak přesně strefit do "mojí barvy"...to děvče čaruje) a knížky od Agathy Christie.

* 

Tenhle týden jsem si vzala na večerní čtení (protažené až do hluboké noci) už párkrát přelouskaný životopis Coco Chanel a klasiku od Agathy Christie, která čtenáře dokáže lapit do svých sítí už od...druhé stránky. Nejradši mám od ní knížky, jejichž obal ilustroval Adolf Born (mnohem míň se pak při čtení bojím...Adolf mi tu napínačku vždycky trochu "odlehčí").
*
Příběh Zapomenutá vražda je o mladé manželce, která se sama (zatímco její muž cestuje za prací) vypraví poprvé v životě do Anglie najít vysněný dům. Bylo by přece hezké mít někde stálý domov. Podaří se - objeví ten pravý dům, zařizuje ho a těší se na návrat svého manžela. Jenže věci, které se v domě začínají dít, nahání šílenou hrůzu. Jakoby se v domě, ve kterém nikdy v životě nebyla, upamatovávala na strašnou vraždu, která se tam stala. A tak nakonec není to hlavní ve "vysněném domě" žít, ale přežít. H-ůůů-áááááá!

Můj šperkařský ráj aneb první pomoc pro nudný šatník

Můj šatník a moje šperkovnice vypadají, jako by patřily dvěma různým lidem (jednomu, který má rád nekomplikovaný minimalismus a druhýmu, který si libuje v nápadný pestrobarevnosti). Ve skříni mi visí na ramínkách plno černých (a "přírodně zbarvených") šatů, jen občas se mezi ně probojuje nějaký výraznější kousek. Mám ráda neutrální tóny, ale přiznejme si to - v podzimních sychravých dnech by se člověk mohl v černý nebo šedý barvě snadno ztratit! A kdyby mě pak, nedejbože, nemohli najít, ještě bych si svou zálibu v jednoduchým oblečení vyčítala.

Takže hlavně z bezpečnostních, ale i z parádivých důvodů si pouštím do šperkovnice záplavu barevných broží, náramků a zábavných přívěsků. Dostávají se díky nim ke mně všechny barvy a hýří tak, jak jen to dokážou. Nechávám spolu dovádět elegantní klenoty s těmi barevně roztančenými a ony na oplátku dávají mýmu "černýmu šatníku" úplně jiný rozměr a vyhánějí z něj nudu...ať se mládí vydovádí!

Moje jednobarevný šaty a vesele třpytivý šperky si dávají každodenní láskyplná dostaveníčka a já mám pro ně pochopení (vždyť možná jen díky jejich zamilovaný souhře jsem se ve světě opravdu ještě neztratila). Třeba i váš černý rolák dneska bude mít "rendez-vous" s pestrými korálky...Každopádně moje miska se šperky je vám plně k dispozici....Mějte nejhezčí den! :-*

 

Šperky dávám do různých misek, protože je mám hned po ruce a navíc se všechna ta cingrlátka umí tvářit krásně dekorativně. 
Nahoře na fotce (vpravo) je můj oblíbený starožitný náhrdelník se zeleným středem a kytičkou uprostřed od Alice. V mističce vidíte azurově modrý zrcátko z brokátu, růžovou brož ve tvaru srdíčka, přívěsky, perly a řetízky, který momentálně ráda nosím. 

Perlový náramek a žlutý průhledný přívěsek na klíče.

Moje 8 let starý hodinky od návrhářky Anne Klein. Objevují se mi na zápěstí hodně často, přestože v nich už rok nemám funkční baterku (zdá se, že je to jediná možnost, jak zastavit čas).

Tisícerý dík Reny za něžný dárek, který mi poslala - náušnice z perliček a ručně vyráběný přívěsek s růží. Velká radost!

Do Paříže balím krajky a hedvábí aneb jen to nejnutnější

Chystám se do Paříže a do kufru balím jen to nejpotřebnější, žádné zbytečnosti. Jsem přece Vivi - praktická a pragmatická. Nesmí mi proto chybět brož art deco s pejskem, knížka plná obrázků vintage módy z 50. let, saténové košilky, dvoje večerní šaty, černé koktejlky, šály a šátky; a k džínám oblíbené vintage topy a bílé průhledné košile. Do kufru se mi musí vejít sešítky, notesy, zapisovátka, třpytivé propisky, pastelky, tenké a tlusté fixy a hlavně nálepky. Pak už stačí přihodit jen balíček malých mýdel "Les petits savons du midi" (krásně provoní šatník i kufr), vzorky krémů, pleťových masek, peelingů i vzorečky šampónů (kdy jindy je zkoušet, než na cestách?) - zdá se, že Vivi bude mít i tentokrát sbaleno pod svým obvyklým heslem: "ani jedna zbytečnost v kufru!"

Jestli se ptáte, co si s sebou beru, kdyby pršelo, kdyby mě rozbolela hlava, kdyby byla velká zima nebo kdybych zabloudila, tak na to nemám konkrétní odpověď - snad jen, že máte trochu zvláštní otázky...Na to jsem totiž ani nepomyslela. Kdo by se tahal s deštníkem, lékárničkou nebo mapou?!
A bez jakých "nejdůležitostí" nemůžete být na cestách vy? Berete si s sebou něco neobvyklého (plyšovou opici, struhátko na česnek nebo pětidílný svazek románů od Jiráska)?

Zleva: společenské šaty z butiku Radost; uvnitř kufru sešit značky Monopoly, knížka o módě z 50. let, levandulové tělové mléko Présence(s) z Bio-bachovek, vintage top, saténové ramínko na šaty, košile a topy, pruhované šaty, balíček malých mýdel "Les petits savons du midi" a zlatá rtěnka YSL.

Zleva: detail knížky 50s Fashion, sešit z Asie, brož art deco (kluk s pejskem), která na černém kabátě, v šedivých podzimních dnech udělá moc dobrou barevnou službu a "midi mýdla".

Mezi další nutnosti, bez kterých se žádný(?) cestovatel neobejde, patří krém na dolní packy od Baley (nečekám, že ho budu pravidelně používat, na to jsem moc líná, ale je to limitovaná "Paris edice" a obal se moc povedl), vzorečky krémů a ještě jednou harmonizující tělové mléko od Les Fleurs de Bach.

Můj přeplněný kufr, který už dobře znáte, prozatím zavírám, pokládám na něj oblíbený parfém Petite Chérie od Annick Goutal a mám ještě týden na to, abych vykoumala, jak ho ještě vtlačit k ostatním nezbytnostem. 
Zatím "au revoir"!

Brož, která neměla tvar květiny, zato měla rýmu

...Na co myslím, když nosím svou nastydlou brož

Andy Warhol, velký tvůrce, vyrazil z malé slovenské vesničky rovnou do New Yorku, aby se tam stal jedním z nejproslulejších umělců své doby - umělcem neskutečně kontroverzním a stejně tak populárním. Když nosím brož z jeho nastydlého období, vzpomenu si na Velvet Underground, na americkou pop-kulturu, na jeho malované plechovky Campbellovy polívky, láhve od kečupu nebo komiksy se Supermanem, na jeho portréty Marilyn, Elvise, Muhammada Aliho, na jeho síťotisky a všechny undergroundové celebrity.
Myslím i na to, jak Andy naplnil svůj pokoj sladkostmi, jak nakupoval spodní prádlo, jak se oženil s kazetovým magnetofonem, jak debutoval se svým filmovým šestihodinovým snímkem Sleep (film 6 hodin zabíral spícího člověka...to si někdy v noci pustím), jak ho postřelili a samozřejmě dost často myslím na to, jak jednou dostal pořádnou rýmu...protože tenhle příběh vypráví má, trošku bláznivá a  nastydlá, brož.

Hedvábný top, samolepky ve tvaru retro brýlí a plátěné kabelky a brož s Andym.

Retro je nutnost moderní doby aneb Beatles žijou!

Obyčejné brambůrky Bohemia Chips stojí už 45,-, přestali vyrábět mou oblíbenou rtěnku, státní hlavy si budou zvyšovat platy o symbolických 20% a mně se zdá, že už nikdy nebude nic jako dřív! Kdyby byli bývali tenkrát Johna Lennona nezastřelili, říkám si, bylo by bývalo možná všechno jinak (třeba čipsy za dvacku).  Ale protože jsem opravdu chytrá, tak vím, že dlouho si zoufat nemá smysl a k rozveselení mi stačí docela málo - třeba tenhle song. Jak z klipu zjistíte, Beatles zpívají jednoznačně nejlíp, když si vlezou dovnitř piána, jezdí na bicyklu, lyžujou, koupou se ve vaně s plastovou rybičkou (John!), svlíkají se do pruhovaných trenek (Ringo!)...no prostě blbnou podle mýho gusta.
Jak jsem tak poslouchala Ob-La-Di, Ob-La-Da, vzdušnou myšlenkovou čarou jsem se dostala ke slavný Johnově Japonce Yoko Ono. A tak vznikly dnešní fotky. Nebo jsem napřed Yoko vyfotila v časopisu a pak jsem si na ni teprve vzpomněla? Nebo na mých fotkách vůbec není Yoko Ono?? No, každopádně neberte drogy, děti. 60. léta už jsou totiž pryč. K dobrý náladě vám musí stačit bítlsácký klucí. Pro jistotu ještě jednou klik sem.

Zleva: Yoko Ono a John - to je ono, to je klasika!, stará dobrá Vinea, retro gumička do vlasů s beruškou, korálkový náhrdelník se srdcovým křížkem od kamaráďuchy, pomáda na rty v retro stylu "Soda pop", míchátko do nápoje ve tvaru kytary. Na kousku papíru (dole na fotce) vidíte obrázek od další přítelkyně - jednou (pozdě večer) v hospodě na koleji namalovala mě a mýho kudrnatýho vlasatýho kluka, kterej si mě nakonec vzal za ženu - a VHL (čili Velká Hořící Láska) trvá a trvá ;-).

Z Yoko vyrostla opravdu véliká holka ;-)

 

Pamatujte, že děti, mámy, tátové, lékaři, geometři, Jonášové a psi by neměli brát drogy!! Celosvětového míru se dá docílit i jinak! 

Moje milá čtenářka - ta, co běžela za králíkem, mi do komentářů napsala: "Neberte drogy! Nikdy nikomu neberte drogy!" A co z toho plyne? No že krást se taky nemá ;-)

 

P.S.: dneska se mi chce tak nějak všemu smát (beru si týden blogového volna a uvidíme, esli mě ten humor přejde).

Minimalismus s plnou skrýší pokladů

Občas mě napadne, že bych měla zkusit žít skomně (můj milý muž by byl nadšený). Mít jen jeden hrneček, jeden talíř, jednu rtěnku, jedny šaty (- to už je ale opravdu bláznovství) a pročistit si hlavu.  Jenže pak otevřu sekretář v našem pokoji, kde mám některé své poklady a touha po "jednom hrnku" mě zase rychle přejde. Copak bych se mohla obejít bez barevných skleněných lahviček, saténových peněženek nebo francouzských svíček? Sice jsou obvykle všechny schované, protože mám ráda prostor nezatížený věcmi, ale ráda si občas beru do ruky pruhované krabice s mými poklady nebo otevírám sekretář (viz. fotky) a těším se. Plno věcí jsem si přivezla z Paříže, parfémky od Annick Goutal, šperky, staré módní časopisy a LP desky a to jsou teď mé nejmilejší poklady.

Na jednu stranu mám ráda prosté, jednoduché, stylově čisté věci a přírodní materiály (pokud se volí s citem, dokážou vytvořit netradiční a útulné bydlení), zároveň ale nikdy nedokážu odolat barevným vyšívaným polštářům z cest, spoustě knížek nebo roztomilým obrázkům od pouličních malířů...Tak kombinuju, měním a hraju si (ve svém šatníku i doma). A právě kombinování jednoduchých a zdobných kousků je největší zábava s originálním výsledkem.

Pokud na mě ale zase někdy sedne asketická nálada, rychle zavřu dvířka od sekretáře, kde jsou moje barevné holčičí poklady bezpečně uschovány a budu dělat, že jsem úplně chudá minimalistka a životem jdu jen s jedním batůžkem na zádech ;-). No dobře, ty batůžky budu mít tři, ale víte, jak to myslím? ;-)

 Jen se podívejte, jak je Vivi mezi svými serepetičkami spokojená...;-)

Fotky zleva: na bílém talířku ze starožitnictví nikdy nenajdete řízek s bramborovou kaší. Místo toho na něm servíruju Chanel miniaturky, rtěnku a šperky, které mám zrovna v oblibě.

"Živé květy" - stará voňavka, která má mezi mými poklady (jakožto milá památka po babičce) výsostné postavení. Ale radím - nečichat k ní ;-)