Jeden zamilovaný příběh aneb vypijte ji do dna

Ten velký příběh lásky začal o jednom silvestrovském dni, kdy jsem si vyžadonila svou první kávu (bylo mi tehdy asi 21 let), abych neusnula dřív, než budou v televizi vysílat scénky s Luďkem Sobotou. Ale teď vážně - bylo mi 9 let a nebyla to káva, ale na hnědo obarvená voda v tom nejmenším hrnku, jaký si jen dokážete představit, ale to mi nevadilo. To mrňavé "kafíčko" jsem si tehdy šetřila dlouhé hodiny, svou malou nožku jsem si důležitě přehazovala přes druhou malou nožku a cítila jsem se jako doopravdická velká dáma. A pak, když měla babička k snídani chleba tlustě namazaný máslem a k němu horkou silnou kávu, potají jsem jí vždycky jednu nebo dvě lžičky upila. Někdy v té době se zrodila má celoživotní láska k dobré, silné, čerstvé kávě. Dneska jsem právě takové kávy udělala plnou konvici, aby se dostalo na vás na všechny. Pojďte ochutnat, pojďte si vyprávět o všech radostech i strastech, pojďte se smát...vždyť co jiného se dá u šálku voňavého kafe dělat?!

Když cestuju, nabývají kávová zrna na významnosti (téměř až životní důležitosti). Potřebuju pak totiž hrnek tmavého moku držet v ruce permanentně. Když jsem před časem objevila kávu Starbucks VIA Ready Brew v malých cestovních sáčcích, okamžitě se spokojeně usadila v mém příručním cestovním zavazadle. VIA byla pojmenovaná podle italského slova "via" ("cesta"), takže mi, ne náhodou, zpříjemňuje všechna tuzemská i zahraniční dobrodružství. A jak chutná? Jedním slovem - Eňoňůňo! (Na fotce vidíte další mé nezbytnosti, které mám ve své cestovní taštičce - oční kapky, vyšívaný poznámkový bloček, balzám na rty a antibakteriální ubrousky).

Přestože znám Starbucks dobře a chodím do jejich kaváren už léta, kupuju si domů jejich limonády, dortíky, zrnkovou kávu v sáčku, keramické hrnečky i termohrnky, byla jsem vůči novince VIA trochu nedůvěřivá. Mluvilo se o ní jako o významné inovaci v oblasti rozpustné kávy, která přináší stejnou chuť jako šálek čerstvé kávy. Snažila jsem se objektivně zpracovat všechny ty hezké řeči, jakože je vyrobena z těch nejkvalitnějších zrn, která jsou připravena novou patentovanou technologií, která dokáže zachovat chuť, kvalitu i čerstvost kávy. Ó ano, to je tak pěkné, ale pořád se tu bavíme o rozpustném kafi, pánové, takže je jasné, že zas taková sláva to nebude. Rozpustná je rozpustná,  čerstvá je čerstvá a basta! Jenže pak jsem ji konečně ochutnala...a v tu chvíli bylo po mých nedůvěřivých a pochybovačných řečech...dokonce jsem se nezmohla ani na slovo. Jen jsem ji upíjela, přivírala oči a odháněla od sebe všechny mlsné potvory (nemyslím teď kamarádky, ale různé jiné slintající obludy; třeba takové, jakou vidíte na fotce - když dostane chuť na vaše kafe, je dobré si ho přivázat k ponožce a mít hódně vysoké a špičaté podpatky...).

Ráno mě moje černá přítelkyně povzbuzuje do nového dne, odpoledne mi dává sílu zvládnout všechny akce i reakce, kvečeru mi v malém šálku kouká přes rameno, když s ní po práci odpočívám a čtu si oblíbenou knížku. Trávíme spolu úplně každý den...Po ta dlouhá léta, co mi káva dělá věrnou společnici, jsem se naučila poznávat, která je pro mě ta pravá. Je středně plná, sametová, s jemnou chutí a s náznaky kakaa a oříšků? Nebo má chuť sladkou a mírně kouřovou? A což takhle kořenitá příchuť? Bezva, tak mi nalejte a rrrychle!

Když se na mě z bílého hrnku takhle podívá, jsem ochotná jí slíbit cokoliv.

Kavárny Starbucks už nejsou po 5 letech působení v Čechách brány jako "módní hitovka", ale jako klasika. Často si do Starbucks zaběhnu pro hrnek kafe "s sebou", když letím na pracovní schůzku, ale mnohem radši tam chodím, když nikam nechvátám. To pak u malých stolků vidím lidi, jak při pití kávy slastně zavírají oči nebo jak si do tamějších polic s knížkami sahají pro "tu svou" a mají ji prázdným obalem od cukru založenou na místě, na kterém ji minulou návštěvu nechali nedočtenou. Milenci si tam u Tiramisu pohárů tisknou ruce, obchodníci spokojeně podepisují smlouvy a staří přátelé si vzájemně do svých hrnků dolévají mléko a vypráví si novinky ze svých životů. Jakoby se tam na chvilku zastavil čas a najednou není nikam žádný spěch. I já v jejich kavárnách "zpomaluju tempo", což je téměř nevídaný jev. Prostě se jen po-ma-lič-ku napít, to stačí...

Jogurt s kousky ovoce je naturální pochoutka, která mi tak moc chutná, že jsem si s ní rozhodla (aspoň na chvilku) ozdobit kabelku. 

Pořád si myslím, že to je ten nejlepší způsob, jak provonět domov - vsypat do mlýnku trochu kávových zrn a připravit si čerstvě namletou kávu. Žádné vonné svíčky ani bytové parfémy se téhle vůni nevyrovnají. Mým oblíbeným "bytovým parfémem" je Starbucks zrnková káva (100% arabica), kterou bedlivě střeží (a někdy i připravuje) malý kávový panáček (na fotce v papírovém košíčku).

Kdo se chce dobře mít, silnou kávu pít a v klidu si číst, ten se může ponořit třeba do knížky "Jak mi Starbucks zachránil život".

Vzkazy aneb nejcennější papírky na světě

Nikdy nezestárnou...ty malé lístky, které dokážou způsobit tolik radosti a úsměvů! Můžete si s tím druhým napsat sto textovek za den, můžete si s ním láskyplně mejlovat nebo volat, ale nic z toho nenahradí papírek, který najdete nečekaně na lednici nebo na stole, když se vrátíte domů z práce.
Všechny si je schovávám - ukládám je do velké plechové krabice, která je nacpaná k prasknutí. Pravda, vzkazů a legračních obrázků už tam nepřibývá tolik, jako když jsme s mým mužem bydleli na koleji nebo se nevídali tak často. Dneska jsme oba na volné noze a trávíme spolu téměř každý den od rána do večera (říkáme tomu splněný sen), takže si všechno povíme (nebo pošeptáme). Ale přesto se u nás doma občas nějaký vzkaz objeví. Ten, který vidíte na první fotce, jsem našla na stole před pár dny a je k němu i melodie (tu vám ale zanotuju až někdy jindy).

Vyndala jsem z naší veliké krabice pár legrácek, které mi napsal můj muž (některé nedávno, jiné před mnoha lety). Jak si můžete všimnout, je i zdatný malíř (van Gogh nebo Renoir by se od něj měli co učit), přestože o sobě říká, že píše jako čunče a kreslí ještě hůř. A víte, co si myslím? Že kreslí a píše nejsuperbezva na celém širém světě.

Když mě ráno v kuchyni překvapila snídaně a tenhle vzkaz, do jogurtu se mi moc nechtělo, ale štěkající pejsek mi obstaral dobrou náladu na celý den.

Takhle to u nás doma vypadá často. Vivi (=Luci) mluví a mluví a mluví a Jiřík poslouchá...(jen ho nelitujte, já většinou říkám samé šíleně zajímavé věci, no ne snad?).

Když máte pocit, že ten druhý moc pracuje, je potřeba mu napsat vzkaz s výzvou k odpočinku...

A na poslední fotce vidíte na žlutém papíře zvířátko, které se jmenuje Prasokravík (my doma pořád vymýšlíme nová slova...), a které mi bylo namalováno do narozeninového přání. Prasokravík je King!

Odtajnila jsem vám tu dneska plno osobních lístků, které byly původně určeny jen pro moje oči, ale na druhou stranu, jste přece moji milí čtenáři a kamarádi a těm se takové věci ukazují. A taky věřím, že se moji milí kamarádi (pořád je řeč o vás) mým dnešním článkem trochu inspirují.
Udělejte třeba ráno snídani a pod hrnek napište něco legračního nebo popřejte svým blízkým na papírku príma den a pak vzkaz ukryjte (spolu s čokoládovou tyčinkou) někam, kde ho v průběhu dne najdou...Ona totiž každá SMS bude muset být z telefonu nakonec smazaná kvůli nedostatku paměti (i když já si ty hezké přepisuju do notýsku, co jiného byste ode mě čekali?), ale "minidopis", který čeká na svého čtenáře pod hrnkem voňavé kávy, ten nikdo nevymaže (z paměti ani z papíru).

Voňavý přírodní životabudič aneb den s divočákem

Možná si v noci taky pouštíte filmy s Belmondem, malujete akrylovkama obrázky na dřevo nebo s pomocí diáře plánujete další den. Noc bývá tichá a ideální pro všechny aktivity, které se nedají stihnout přes den. Mám v hlavě tolik plánů, pracuju na tolika projektech, starám se o svůj obchod, pořád vylepšuju naše bydlení, snažím se trávit dost času s rodinou, přáteli, s vámi tady na blogu, jenže den je vždycky tak ukrutně a nespravedlivě krátký! Ale noc, má drahá černá přítelkyně, mě dokáže ukonejšit a před půlnocí mi začne šeptat: "nechoď spát, ponocuj se mnou a udělej všechno, co jsi přes den nestihla"...to se pak nenápadně vykradu z ložnice, rozložím si v pracovně gauč, nastelu na něj plno polštářů, vyndám všechny svoje bloky, polomáčené sušenky, tablet, DVD přehrávač (to kvůli Belmonďákovi) a pilně bdím.

Jenže ráno nebývá moudřejší večera. Bývá velmi, velmi unavené. A tak stejně jako Nastěnka, která v noci pletla punčochy a ráno prosila sluníčko, aby ještě nevycházelo, já prosím časně zrána kávovar, aby mi připravil veliký kávový hrnek plný až po okraj. Ale není to jen hrnek kafe, který mi pomáhá se startem do nového dne, když málo spím. Je tu ještě něco...něco voňavého, přírodního, osvěžujícího, náladu zlepšujícího a citrusového - energií a elánem rozdivočelý sprchový gel. Seznamte se, Joe Yellow...

Tak to je on (spolu s citronkou do čaje a citronádou Bella Lula) = přírodní sprchový citrusový gel od Nobilis Tilia, můj superbezva jarní objev. Představte si, je to divočák! Dokáže mě probrat ve sprše po prvních pár vteřinách, a protože má zvláštní (sametově našlehanou) konzistenci, moc dobře si rozumí s pokožkou a vůně se na ní udrží ještě dlouho po sprše. Jsem velký voňomil (vymyslela jsem teď nové slovo nebo ho znáte?) čili milovník vůní a věřím na to, že něco příjemně voňavého může změnit náladu o 360 stupňů (nepřehnala jsem to s těmi stupni?). ;-)

Tenhle citrusový sprchogel (už dost s těmi novými slovy) dovede zlepšit náladu a vyčistit hlavu, takže bych si bez něj ráno před aktivním dnem momentálně nedokázala představit. Ale večer si dávám velký pozor, abych po něm ve sprše náhodou nesáhla. Je totiž nadupaný energií, a přece jen je lepší se na noc trošku zklidnit (třeba něčím levandulovým). Ovšem když se člověk večer potřebuje učit, dodělat na poslední chvíli účetní uzávěrku nebo se (v tom lepším případě) chystá na divoký tah napříč bary a kluby, tak pak není nic lepšího, než vstoupit do sprchy a nechat Citrusák, ať se postará o kýžené povzbuzení.

Ranní sprcha s Citrusáčkem, prohlídka Elle u kafe a pak už nezbývá než si obout optimistické žabky a vyrazit do ulic splnit všechny cíle, které jsem si v noci naplánovala.

Nerozlučná dvojka pro mou ranní vzpruhu.

Po téhle citrusové náloži energie jsem tak čilá, že bych se klidně nechala maminkou odvézt do školy, cestou bych poskakovala, až by mi klobouček spadával do čela a s radostí bych si doskákala pro samé jedničky (i z matiky...pokud zjistím, jak je to s těmi otočkami o 360 stupňů).

Zápisníky, diáře a notesy...nový život začíná každý den

Znáte ten vzrušující pocit, příjemné napětí a omamnou vůni papíru, když držíte v ruce nový notes, diář nebo sešit? Navrch je krásný, měkoučký a uvnitř úplně, ale ÚPLNĚ čistý a připravený na naše pero, které bude zapisovat všechny nápady (klidně i ty bláznivé), radosti (od těch velkých až po ty zanedbatelné, na které se ale taky nesmí zapomínat), důležitosti, příjemnosti a plány (nechť jsou smělé a nebojácné!). 

Každý den nám náš sešit nabídne novou stránku. Každý den můžeme začít znovu (když ne ve svém životě, tak v zápisníku určitě). A každý den může být lepší než ten předchozí...je to jen na nás.

Moje láska ke všem papírovým kamarádům mě provází snad od narození (měla jsem tehdy /prý/ nezvykle hodně vlasů na hlavě a vsadím se, že jsem se ještě v porodnici sháněla po nějakém barevném notesu, do kterého bych si okamžitě růžovou pastelkou zaznamenala na vteřinu přesný datum narození a průběh mého příchodu na svět). 

Od té doby už uplynulo pár pátků a zápisníková záliba mě neopouští; mám pro ně čím dál tím větší slabost a používám najednou i tři nebo čtyři. Moje dva nové, ručně vyráběné notesy jsem nedávno ukořistila na Sashe.sk u Lucie (to je moc šikovné slovenské děvče, které posílá balíčky ze Slovenska i z Čech) a jsou tak žůžové, že je nosím v kabelce oba dva najednou.

2 zápisníky, každý má 100 listů. To je celkem 400 stránek...400 příhod, zážitků, 400 skvělých dnů. Já se tak těším!

Vlevo retro zápisník "The new life starts from every day", který má na obalu posazenou velkou životní pravdu. Jestli se podobná moudra objeví i uvnitř, to se teprve uvidí. Vpravo je můj zázračný zápisník s králíčkem. Myslím, že k němu nemusím nic dodávat - život je prostě skvělý!

Se svými novými zápisníky se chci hlavně bavit a plánovat divoké léto. Našlápnuto mám docela dobře ;-).

Žádný diář nebo sešit, které jsem vždycky nadšeně objednávala z Ebay, se nevyrovná těm, které jsou ručně dělané, roztomilé, látkové a voňavé - to proto, že jsou vyráběné z radosti a pro radost. Své dva zápisníky od Lucie bych už nedala z ruky, ale přesto...podívejte se třeba na tenhle - no není taky k zulíbání?

Knihy o Francii a Paříži - recenze - část 1.

Dva stromy a mezi nimi pletená houpací síť. Vedle sítě ledový čaj, v ledovém čaji pruhované brčko a v pruhovaném brčku nejspíš mravenec (oni se dostanou všude). A kdo je v síti? Jéje, tam jste přece VY! A zajímá vás, co tam děláte? Sladké NIC. Ačkoliv něco přece...čtete si tam. Možná zrovna jednu ze 13 knížek, které jsem pro vás ze své bezedné knihovny vylovila.

V poslední době se mi v e-mailové schránce pomnožily dotazy, zda neznám nějaké knížky o Paříži a Francii, které se dobře čtou (nejen o dovolené) a jsou zábavné. A někteří z vás si rovnou řekli o článek na francouzské knižní téma. Můj blog je pro vás a vaše přání jsou od toho, abych je plnila, a tak se dneska vydáme na cestu do Paříže i na francouzský venkov. Držte si klobouky, vyrážíme!

Nadýcháme se čerstvého vzduchu a levandule, budeme jíst bagety právě vytažené z pece, loupáčky plněné francouzským máslem, pít dobré víno a v cukrárně si koupíme čokoládový chlebíček pain au chocolat. Tak se hezky houpejte, čtěte si nejlepší francouzské knížky, fantazírujte,  odpočívejte a těšte se přitom na dovolenou a na svou houpací síť (a zatím si takovou oázu klidu udělejte třeba na gauči ve svém obýváku)...

 

Rok v Provenci a Navždy Provence! - Peter Mayle

Knížka Rok v Provenci je laskavý a zábavný příběh Petra Mayleho, který si pořídí dům v Provenci a dá tak šanci svému snu žít v místě, které poznal jen jako turista. Budeme s ním prožívat nejen rekonstrukci jeho domu, ale i objevovat francouzský svět se všemi jeho radostmi a strastmi, tamější kuchyni a plno dalších maličkostí, které dělají život životem. V druhém díle volné trilogie Navždy Provence! líčí Peter Mayle události a okamžiky na francouzském venkově, které jsou zdánlivě obyčejné, ale vtip, pohoda a lehkost, s jakou Peter dokáže své všední dny přenášet na papír, dělá z jeho knížek právem bestsellery (jeho knížku Dobrý ročník, která byla zfilmovaná, asi ani nemusím připomínat).

 

Francouzský život - James Haller

Tady bych si dovolila vypůjčit si svá slova z jednoho mého starého článku. "Nakupujte denně na trhu chutné čerstvé suroviny, pijte ráno silnou kávu na terase, pochutnávejte si na čokoládových loupáčcích, zajeďte si na výstavy do Paříže, navštěvujte rozkošné kavárničky, hledejte poklady ve starožitnictví a krajky v malých francouzských obchůdcích. Usilujte o splnění svých nejdivočejších snů hned teď! Anebo si aspoň pořiďte tuhle knížku s názvem Francouzský život, vychutnejte si milé Hallerovo vyprávění prokládané skvělými recepty a s humorem se přeneste do francouzského Savonnières...bude vám tam tak dobře jako mně."

 

Skoro Francouzka - Sarah Turnbull

Když se australská novinářka provdá za francouzského právníka a odstěhuje se za ním do Paříže, její život je všechno možné, jen ne procházka růžovou zahradou. Zapadnout do francouzského prostředí totiž není žádná legrace, zvlášť když se dopouštíte takových neomluvitelných faux pas, jako je doběhnout si přes ulici pro bagety v teplácích nebo se hlasitě smát. Humorně vyprávěný skutečný příběh Sarah Turnbull - Skoro Francouzky - ženy, která ve Francii sice žije, ale přesto zůstává pořád tak trošku cizinkou. Milá, vtipná, skoro francouzská a ideální do "vaší houpačky" - taková je kniha Skoro Francouzka.

 

Francouzský sen, nový domov a láska v Burgundsku - Jeffrey Green

Když objevíte starobylou, mechem zarostlou, 300 let starou kamennou faru v malebné vesničce v Burgundsku a zatoužíte se tu usadit, cíl je jasný, ale cesta dlouhá. Francouzský sen je okouzlujícím vyprávěním amerického básníka ověnčeného literárními oceněními a jeho snoubenky Mary, kteří se nejen chtějí stát majiteli domu v Burgundsku, ale také pravými Burgunďany. Při čtení téhle knížky půjdete otřít prach ze svých kufrů, to jsem si jistá.

 

Zbožňuju Paříž - Lindsey Kelková

Po New Yorku (knížku Zbožňuju New York možná budete dobře znát) je dalším městem, které Angele Clarkové přiroste k srdci, sladká Paříž – romantický cíl všech zamilovaných dvojic. V knížce Zbožňuju Paříž Angelu do Paříže přivedou dvě zásadní věci - hudební festival, na kterém má vystoupit se svou kapelou její přítel Alex, a exkluzivní reportáž pro prestižní módní časopis. Sny o pařížské idyle se ale rozplynou jako mávnutím proutku. Velmi vtipné a poutavé čtení, od kterého se neodtrhnete, dokud neuvidíte na stránce 280 poslední tečku. Knížka vás provede nejen samotným příběhem, ale taky vás povodí po památkách, vezme vás do pařížských butiků, barů a kaváren. Je to takové okouzlení rozporuplnou Paříží se všemi jejími kontrasty. Ach, ta milovaná i nenáviděná Paříž...

 Malá vzpomínka na mou poslední návštěvu Paříže ("stánky" s knížkami u Seiny).

Bonusové tipy

Mireille Guilianovou a její knížky Francouzky umí žít, Francouzky netloustnou nebo Francouzky se umí otáčet asi většina z vás zná a má je na noční stolku. Před spaním se čtou stejně dobře jako geniální Pohádky od Miloše Macourka (já věděla, že je sem nějak procpu).


A na závěr se sluší zmínit velepopulárního autora vtipných knížek o Francii, kterým je Stephen Clarke. Je tátou celé řady knižních dítek a většina z nich stojí za přečtení. Třeba tyhle: Merde! Rok v Paříži, Už zase skáču přes Merde!, Celkem jde o Merde, Tak pravil hlemýžď aneb Jedenáctero přikázání pro život mezi Francouzi nebo Obnažená Paříž. Díky Clarkovu ostrovtipu a britsko-francouzskému homoru se ve své houpací síti tak příjemně uvelebíte, že jediná možnost, která vás na sklonku večera donutí vstát, bude hejno komárů.


Poslední knížkou, kterou nemůžeme nechat bez povšimnutí, je Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži  - recenzi najdete tady. Jeden čas jsem ji ani nevyndavala z kabelky; je to milá, inspirující a "těšivá" literatura, která by "pařížomilkám" v knihovničce určitě chybět neměla. A ještě tu máme druhý díl S Madame Chic doma (s podtitulem "Rodinný život po francouzsku aneb Jak udržet chic sebe i svůj domov") - recenze tady.

A to je zatím vše. ;)

♥

Víkendové užívání aneb svačina pro bezchybnou pleť

Je víkend, volno, sluníčko. Ideální příležitost dopřát si "nicnedělací" den a vyrazit brzy ráno na trh (já běžím za chvilku). A cestou z trhu, s košíkem plným lučního kvítí, žlutých narcisků a domácích ředkviček, si sednout na lavičku a vychutnat si točenou míchanou zmrzlinu (ostružina/vanilka, prosím). A pak...káva v oblíbené kavárně a nové šaty z toho milého krámku na náměstí (anoooo). Myslím, že dnešní den bude prostě úžasný! 

Ale než vyrazíme prožít všechny ty roztomilé víkendové okamžiky, je potřeba připravit svačinu (pro sebe na cestu koláč s meruňkami a pro svou pleť pořádnou ovocnou nálož). Malinová pleťová maska, banánový korektor a broskvový BB krém Skinfood Peach Sake Pore - to je ovocný koktejl, díky kterému si pleť spokojeně pomlaskává a olizuje se až za ušima. Pojďme si všechny ty dobroty z pruhovaného sáčku postupně vyndavat a odkrývat jejich tajné trumfy.

Pokud se jedná o emoce nebo názory, tak si na nějaké skrývání a chození kolem horké kaše nepotrpím. Ovšem skrýt nějaký ten nedostatek pleti, to je jiná - k tomu se nechám přemluvit lehce. A banánový korektor od Skinfood mě dokonce ani nemusel přemlouvat. Otevřela jsem ho, vykoukla na mě jemně voňavá tyčinka a tvářila se, že je připravená zakrýt všechno, nač si jen pomyslím. Neměla jsem zrovna "svůj den", a tak jsem s korektorem vyrazila do boje proti nedostatkům a nechala jsem se jeho šikovností tak unést, že jsem si s ním málem zakryla i nos mezi očima.
Zdálo se mi, že výsledek je bezva, a když jsem pak odpoledne své známé vyprávěla zážitky z koncertu z předešlé noci, nechápavě se mě zeptala: "jak to děláš, že celou noc nespíš a pak máš tak hezkou pleť?", jen jsem se "chichúňala pod fúsky" (jak říká moje nejlepší přítelkyně ze Slovenska). "Banánovník" zakryl kruhy pod očima, které by mě jinak z ponocování usvědčily, naprosto spolehlivě. A poradí si i s jinými karamboly, jako jsou třeba jizvy nebo rozšířené žilky; pupínky jsou pro něj zanedbatelná hračka. Když jsem zjistila, že funguje, hned jsem vytočila z obalu celou tyčinku, abych se podívala, jestli je korektoru dost. Je. takže až bude mít můj muž další koncert se svou kapelou, určitě přijdu. S Banánovníkem pak mou pleť zas nějak zvládneme.

Dalším svačinovým chodem hned po banánovém korektoru je BB krém s broskvovými výtažky. Moje pleť si na něm pochutnává a má můj slib, že jí ho budu dopřávat pravidelně. Těším se každý den i z jeho obalu, který je zářivý, broskvově lákavý a víčko vypadá jako dřevěné - velký fešák. Hodí se pro smíšenou (hlásím se) nebo mastnou pleť. Obsahuje pumpičku s přesným dávkováním, takže ani kapička nepřijde nazmar. Krém je lehoučký, nemastný, snadno roztíratelný, poctivě kryje nedostatky a přirozeně splývá s pletí, voní broskvově a díky SPF 20 chrání před sluníčkem. Zkrátka s vervou bojuje za bezchybnou pleť, ale pozor - jeho zbraně jsou mírumilovné a jemné, je to takový malý broskvový pacifista. Napřed jsem si říkala, že si ho budu šetřit a používat ho jen při "speciálních příležitostech", aby mi vydržel co nejdéle. Ale člověk míní a pleť mění - moje tváře ho chtějí každý den a já je chápu, rozumím všemu, co mi říkají, a tak se BB od Skinfood stane mým věrným parťákem (na dlouhooo).

Malinová maska Missha Pure Source je vyrobená z čisté bavlny a nasáknutá výtažky z korejské maliny. Šťavnatou pleťovou nálož jsem si užila ještě víc, když jsem ji dala na chvíli do ledničky a teprve potom s ní nakrmila pleť. Maska se nechává působit 20 minut, což je ideální doba pro pojídání čerstvých jahod, malinových bonbónů a prohlížení knížky od Jiřího Kahouna "Zvířátka z malinové paseky" - takový malý dvacetiminutový malinovo-jahodový mejdan.

Vivi je...Banana girl! Stačí koupit kilo banánů, udělat si z nich sukýnku, použít korektor Banana Concealer Stick a pak už nezbývá než si s malými opičími kamarády vesele tancovat v rytmu Banana boat song.

Broskvový BB krém, vkladní knížka a deníček z mládí jsou v šuplíku s prádlem v bezpečí. Aspoň doufám.
*
Všetky tri šťavnato ovocné pokrmy, ktoré veľmi rada raňajkuje moja pleť, sú z obchodu bbcreamshop.sk, kde sa servírujú pochúťky pre žiarivú a spokojnú pleť. Prajem vám, nech si pochutnáte aj vy!

5 věcí, které mě dělají šťastnou (v květnu)

Mít šťastnější a lepší den...někdo k tomu potřebuje ranní kávu, noviny a kytici pivoněk, někdo poplácání po ramenou od šéfa a k obědu svíčkovou, někdo nové šaty od Diora a někomu stačí úsměv toho, koho má rád. Jakých 5 věcí potěšilo v posledních pár dnech mě, na to se můžete právě teď podívat. A až všechno okouknete, nezapomeňte si dneska udělat něčím radost (jahodová zmrzlina a nový notýsek z papírnictví dokážou udělat divy). Inspiraci můžete najít třeba i v březnových a dubnových "pěti šťastných věcech".

Pudlík - přívěsek na klíče. Kdysi dávno jsem ho na pouti vyhrála v kulečníku a měla jsem ho moc ráda. Pak pudlíka vystřídaly mnohem módnější přívěsky se želvami Ninja a nakonec plechové klíčové ozdoby s Kurtem Cobainem (a k nim odrbané džíny a nejrozcuchanější účesy). Když jsem při návštěvě rodičů zase dělala svůj oblíbený nálet na půdní krabice, našla jsem v jedné z nich svou dávnou kulečníkovou výhru z pouti a...stará láska nezrezivěla. Pudlík je zase můj. Nosím ho na klíčích a on je spokojený, umytý (i když tak na první pohled nevypadá) a cítí se neohroženě, protože předpokládá, že želvy Ninja i Nirvana jsou už za mnou (možná má pravdu a možná taky ne).

Pozorný pan Pejsek. Pro přátele Tomík. Ten mi proveselí den vždycky (až na výjimky, kdy mě tahá v sobotu ráno za nohu z postele).

Krejčovské metry mívám pořád při sobě (přísným zrakem s nimi měřím nevychovance, šířky a délky nových polic do kuchyně nebo pestrobarevné šaty v obchodě), a když jsem spolu s modrým metrem našla v kapse mikiny, kterou jsem měla na chatě, i pohřešovaný lesk na rty (přírodní limitka, Yayoi Kusama pro Lancôme), nemohla jsem udělat nic jiného, než se radovat. Jistě mi rozumíte. ;-)

Sovička z blešího trhu je mým nejmilejším úlovkem z poslední doby. Kdykoliv se na ni v kuchyni podívám, musím se usmát. A tak někdy do kuchyně chodím nejen pro malinové dortíky, ale taky pro dobrou náladu.

Asi vám ani nemusím vysvětlovat, proč mě tyhle žluté kvítky v ruce mého muže rozdováděly.
 ♥
PS: ráda bych vám poděkovala za úžasné komentáře v balzámkové Giveaway (kdo ještě nesoutěžil, může až do 20. 5. zkusit chytit štěstí za nohu). Jste milí a zábavní a vaše cestovatelské plány (vysněné i reálné), o kterých mi píšete, mě ohromně baví číst. Někteří z vás do komentářů roztomile dodávali, že se obvykle stydí komentovat. To máte tak, já se zase stydím psát a fotit, ale dá se to překonat. ;-) Těším se na každou řádku od Vás.

Giveaway...kultovní balzámy Rosebud Perfume + velké překvapení

Ani nevíte, jakou mám radost! Balzámkový obchod Rose and Lips věnoval do voňavé soutěže pro mé milé čtenáře 3 kultovní balzámy ve velkých stylových krabičkách. 3 z vás se stanou šťastnými majiteli balzámů, které můžete používat nejen na rty, ale i jako tuhé parfémy. A ještě na vás čeká překvápko, které jsem pro vás připravila já. Bavte se a užijte si soutěžení.

Soutěžit může každý můj pravidelný čtenář, který touží po luxusním balzámovém rozmazlování od Rosebud Perfume. Kromě e-mailu můžete do komentářů připsat, na jakou cestu (ať už reálnou nebo vysněnou) byste si s sebou balzámy Rosebud vzali.

A protože obchod Roseandlips.cz věnoval do soutěže balzámy zcela nezištně - jen proto, aby udělal radost čtenářům mého blogu, myslím, že by bylo fér alespoň nahlédnout k nim na Facebook a pokud vás jejich stránky zaujmou, můžete se stát jejich fandou. Nemusíte...nemusíte nic, ale bylo by to milé.

Soutěžní balzámky s úžasnými vůněmi i účinky (zleva): ostružina/vanilka, mentol/eukalyptus a růže/čokoláda/vanilka.

Pokud budete tuto soutěž sdílet třeba na vašem blogu nebo Facebooku, nezapomeňte pak přidat druhý komentář s odkazem - zvýšíte tím své soutěžní šance a navíc získáte v případě výhry velký bonusový balíček (jeho malou část vidíte na fotce, ale v krabici ovázané saténovou stuhou toho mám pro vás připraveno ještě mnohem víc).
*
Směle a s chutí soutěžit můžete až do 20. května.
--------------------------------------------------------
PS: nové komentáře se zobrazují na další stránce; stačí dole kliknout na "Načíst další" a uvidíte svůj milý komentář.
---------------------------------------------------------
♥  ♥ ♥
Je to za námi, výherci jsou vylosováni a mně nezbývá než k výhře s radostí poblahopřát Reny, Bashe a Markétě Staňkové.
A těm, na které se štěstí neusmálo, můžu slíbit, že na sebe další soutěžení nenechá dlouho čekat ;-). 

Můj růžový den a růžový parfém

Mám doma (podezřele) málo růžových věcí. Ovšem ty, které vlastním, mám opravdu ráda a občas se vyskytne ta správná nálada strávit v jejich společnosti celý den. A je to den nadýchaný jako jahodová vata z pouti. To, že jsem zaspala, vylila na sebe hrnek (černé!) kávy a obložený chleba mi spadl na zem (ano, tušíte správně - tou namazanou stranou), mi rozhodně nezabrání uskutečnit mé dnešní pink plány. Všechny cukrové věci, které mě budou dneska provázet, jsem vám vyfotila (ovšem nutno dodat, že v rámci barevného vyvážení a "držení se při zemi" mám na sobě černé šaty a ve vlasech tmavě modrý šátek).
Mějte se krásně a ať je váš den třeba...co třeba růžový? - Ha, to jste nečekali, že tohle řeknu, viďte? ;-).

Zleva: provázek na všechny možné skopičiny (a taky na balení dárků), nová toaletní voda Magnolia od L´occitane, rozjasňovač High Beam Benefit, květinové mýdlo od jedné pohádkové víly (ještě tu o ní bude brzy řeč), děrovačka děrující srdíčka (to je pro mě objev století), květinový uzávěr s perlou z parfému Vintage Love, mašle do vlasů, vyšívaná brož ve tvaru srdce, lízátka "ptáčci", roztomilý zápisník a porcelánová lžička.

Kdyby už té růžové bylo moc, je tu zelený ozbrojený vojáček...jauvajs.

Těžko může být člověku smutno, když má doma tohle. ;-)

Toaletní voda od L´occitane Magnólie&Ostružina je moje nové růžové potěšení. Nezáleží mi na ingrediencích (ačkoliv magnólie z dálného východu a ostružiny z jižní Francie nechávají tušit, že s touhle toaletkou se nudit nelze), důležitý je pro mě vždycky pocit. Co cítím, co si představuju, co si pomyslím, když zkouším na zápěstí nový parfém...moje intuice je mnohem důležitější než složení výrobku na krabičce. Chce se mi po stříknutí testované vůně tancovat nebo se mi udělá mdlo? To je to, na čem mi záleží, ale jestli vůně obsahuje rybíz nebo pačuli, to je pro mě vedlejší. Toaletní voda Magnólie&Ostružina (chce se mi tancovat) je plná magických kontrastů - romantická i šťavnatá, jemná i výrazná a s chlapáckou výdrží (vnímám ji na sobě celý den). V jejích vonných začátcích se s ní cítím nespoutaná jako divoženka, ale jakmile ke mně přilne a rozleží se na kůži, jsem oddaně přítulná a klidná (a kromě toho, že hezky voním, mám taky velké oči, malý čumáček a hebkou srst - tak chcete mě?).

Ahoooj!