Domov s troškou retra

Napadlo mě, že když jsou v poslední době taková horka, mohla bych vás vzít trochu se ochladit ke mně domů. Je u nás příjemný chládek, v mrazáku je plno zmrzliny a v konvici ledový čaj. A když už se u mě budete chladit, můžete si při té příležitosti prohlídnout má oblíbená zákoutí a detaily některých věcí, které mám ráda. Ovšem tomu, kdo v parném létě nejradši běhá venku a dovnitř se mu moc nechce, můžu slíbit, že nakonec se přesuneme na drink na zahradu. ;-) Tak pojďte už (jsem nedočkavá)...

Netajím se tím, že mám ráda věci (pro blogaře je to docela dobrá vlastnost). Sice né radši než psy, pusy, smích nebo koupání v řece, ale ráda je mám. Ale není to tak, že bych na věcech nějak extra lpěla, to spíš naopak. Máloco se u nás doma ohřeje delší dobu, nepočítám-li dárky, zděděné poklady, kořisti, které jsem předlouho sháněla (a nakonec sehnala) nebo takové kousky, které mi připomínají něco senzačního, takže k nim mám vztah a nezbavuju se jich. Ale jinak ráda svůj domov často měním a přetvářím, takže nakupuju a prodávám...no, docela často ;-). Na fotce vidíte mé oblíbené věci, které mi udělaly velkou radost, když jsem si je pořídila a pořád mě těší. Mintová retro lampička, oranžový retro telefon (dva roky jsem pátrala a hledala ten pravý, a když jsem ho našla, byla jsem šťastná a chodila jsem se na něj do obýváku pořád dívat), obraz od Pokito s vtipnou karikaturou W. Allena, různé oblíbené drinky, parfém od Annick Goutal, časopisy a veselý květináč - to všechno usazeno na dřevěných bednách, které vyráběl můj děda (a které taky nikdy neprodám, to se ví).

Tohle je Tlustice (Crassula marginalis), pro přátele prostě jen Krasula. Přivezla jsem si ji nedávno z jednoho výletu a chvíli jsem přemýšlela, čím zkrášlit květináč, ve kterém se usadila. A protože mám ráda prádlo od Victoria´s Secret a nemyslím si, že jediná možnost použití je mít ho na sobě, odstřihla jsem z jedné košilky Victoria´s Secret krajku, připevnila ji ke květináči (to aby byl sexy) a přilepila jsem na něj očka (to aby na vás dobře viděl). /Celý balíček různě velkých hýbacích oček seženete za pár korun v obchodech pro "tvořilky"./ Teď jsem se svým okatým květináčem spokojená (a Krasula snad taky).

Tady ráda snídám. S mužem, s hrnkem kafe, inspirativními knížkami, něčím roztomilým ve "váze" a v neposlední řadě se svým diářem. (Foceno tím nejstarším fotoaparátem, který doma mám - občas z něj zkouším ještě něco vymáčknout).

Červená a oranžová - to nejsou barvy pro mě. Tedy nic proti nim nemám, pokud je vidím na druhých, ale sama v červené nebo oranžové nevlastním téměř nic, pokud nepočítám své rtěnky a laky na nehty. V botníku se mi nečervená vůbec nic, v šatníku jen jeden červený šátek (ovšem s bílými srdíčky a tmavěmodrým lemováním) a doma mám jeden oranžový telefon (pamatujete na první fotku dnešního článku?) a červenou prosklenou skříň. Není to sice moje barva, ale přesto jsem si červenou knihovnu kdysi pořídila a mám ji moc ráda. Asi 30 let stará kartička s Madonnou ze žvýkaček "Dandy Rock´n Bubble", kterou mi poslala moje ušatá kamarádka Michelle, nechává tušit, že moje knihovna dělá čest své barvě - je divoká.

Jsem nástěnkový typ. Jednu mám v kanceláři, jinou v kuchyni, další v letním domku a tuhle (nejoblíbenější) mám doma ve své pracovně. Jednou jsou na ní kaktusy, jindy plechovky, do kterých dávám růže ze zahrádky, ale nejčastěji (a teď zrovna taky) na ní mám svoje oblíbené parfémy, svíčky nebo mýdla v krabičkách (v té jasně žluté je mýdlo Tiki Tiaré - neodolatelné a nejvoňavější na světě). V papírové tašce Chanel už dávno není nic luxusně hedvábného, ale dávám do ní miniaturky právě zkoušených vůní, korále, dopisy nebo papírky od bonbónů (pšššt).

Mám ráda moderní věci, užívám si, že žijeme v jednadvacátém století a opravdu jsem přesvědčená, že je to nejlepší doba, v jaké si člověk může přát žít, ale to neznamená, že se dobře nebavím, když svým starým foťákem fotím svůj prastarý psací stroj a prohlížím si časopisy Elle vydané v době, kdy jsem se ještě plahočila po lese a hledala houby.

Měla jsem vás u sebe doma moc ráda, protože s vámi je mi vždycky parádně. Ale myslím, že je čas vyběhnout ven, protože i když je sluníčka někdy až příliš, budeme na letní dny ještě rádi vzpomínat. Takže děvčata a chlapci, utíkejte na zahradu a sedněte si do mého nejoblíbenějšího retro křesílka. A pokud vám ještě nerostou fousy, té skleničky a láhve vína si nevšímejte. Mějte se nejsuperbezva. ;-)

Můj tyrkysový den aneb ať léto voní, prosím!

Někdy mám chuť obklopit se věcmi v jedné barvě - v té, která je aktuálně mojí nejoblíbenější; vy už to znáte, nedávno jsem vám tu představila, jak vypadá můj růžový den. Ale je léto, a tak nemám na růžovou ani pomyšlení. Vzduch mi teď voní tyrkysovou...mořem a ananasy (i když zatím jen na servírovacích ubrouscích), ráno jsem použila modrozelený deodorant s čajovníkovým olejem, před sebou mám ledovou kávu s tyrkysovými brčky a do kuchyně jsem pověsila obraz s citróny (určitě tušíte, že nebyly žluté). To by v tom byl čert, aby pak člověk neměl tu správnou tyrkysově letní náladu.

 Zleva na fotce: ručně malovaný obraz od Brunhildy s tyrkysovými citróny, deodorant JĀSÖN, trochu retra v podobě větrových kuliček Antiperle, tyrkysové ubrousky s ananasem, staré ořezávátko na tužky, Kazachstánská čokoláda, tyrkysová brčka, miniparfémky Moschino, bonbóny a kousek washi pásky.

Ze všech tyrkysových věcí, které vidíte na fotce, musím vyzdvihnout jednu, kterou teď považuju za nejdůležitější ze všech - účinný deodorant. Po tom, co jsem teď pár dní jezdila nepřetržitě metrem a MHD, nejradši bych svůj přírodní deodorant rozmnožila a rozdávala ho spolu s lístky do metra většině spolucestujících. Já vím, že je horko, a že je přirozené se v horku potit, ale v jednadvacátém století máme pár triků, jak si léto provonět i v hicech.

Takže tady je jeden z voňavě letních super fíglů kouzelníka Pokustona v celé své kráse - kuličkový deodorant JĀSÖN. Když jsem se rozhodovala, jestli si ho z Countrylife pořídím, důležitou roli sehrálo několik faktorů. Používám totiž jenom deodoranty, které jsou čistě přírodní a netestované na zvířatech a musí vonět lehce, aby se nepotloukly ve voňavé bitce s mým parfémem - a to všechno deodorant JĀSÖN splnil na jedničku. Voní svěže (a opravdu jemňoučce), ve složení má extrakt z bio čajovníkového oleje a grapefruitových zrníček a navíc neobsahuje alkohol, soli hliníku, minerální oleje, vazelínu, vosky ani živočišné produkty. Pašák! A má hezký obal. Na fotce v obchodě je sice deodorant s medvídkem koalou, ale výrobce se postaral o "new look", takže je po koale. Ale nevadí, rozhodující je, že skvěle zapadá do mé představy tyrkysového dne a hlavně dokonale voňavého léta.

Když jsem na víčko deodorantu nalepila známku se silným tygrem, chtěla jsem tím říct, že roll-on JĀSÖN není žádný přírodní třasořitka, který působí hodinu nebo dvě a pak už sami se sebou nemůžete vydržet. Naopak, má skvělou výdrž. Ovšem já jsem Vivinka, děvče, které se rádo koupe a voní, dost často někde sedím (no jo, hlavně v kavárnách), takže se moc nezapotím a stačí mi deodorant nanést ráno a vydrží účinkovat prakticky celý den. Ovšem mužům nebo těm, kdo se potí hodně a rádi, těm doporučuju nosit přírodní deo pořád při sobě nebo dát přednost něčemu "čtyřicetiosmihodinovému" (byť pravděpodobně chemickému). A pak jsou tu výjimky - Johnny Depp, Guillaume Canet a Paul Newman, kteří vůbec nemusí používat deodoranty (oni klidně můžou být cítit potem, prachem z cest, olejem a doutníky).

Není pochyb o tom, že žena je "pánem" světa...možná je to i proto, že dokáže tak krásně (i v létě) vonět (ovšem bez inteligence, důvtipu, strategického myšlení a celkové geniality by to na vládce světa nedotáhla, to dá rozum).

♥

Takže - ať nám léto (a podzim, zima a jaro) voní, prosím! ;-)

3+1 tip, jak si zpestřit (tý)den

Mám pro vás další tipy, jak si zpestřit týden a možná to všechno někdo stihne za jeden den. Bude řeč o Marilyn, o času stráveném "s tím druhým", o Beznoskovi i o drobných nákupech pro radost. A ať už budete trávit (tý)den jakkoliv, přeju vám, ať si na jeho konci můžete říct, že stál za to.

1) Udělat si výlet a vidět Marilyn. Je to úžasná věc - na unikátní výstavě v Jízdárně Pražského hradu ožila hvězdná Marilyn Monroe se vším, co k ní patří. Blýskají se tam její legendární róby a luxusní boty od Salvatora Ferragama (troje bych si ráda půjčila), ve kterých zářila na plátně i v soukromí, známé i nepublikované fotky nebo ukázky z jejích deníků a dopisů. Do soukromí božské MM se dá na Pražském hradě nakukovat až do 20. září. Stačí jen uvařit si dobrý čaj, vzít do ruky tužku, naplánovat si volný den a vyrazit za "kultůrou". A pokud máte Prahu daleko, ale na Marilyn jste přesto dostali chuť, tak mám pro vás večerní návrh - Pojď, budeme se milovat (je to jeden z jejích míň známých filmů, ovšem je v něm opravdu roztomilá a pěkná).

2) Najít si čas a jen tak zajít na dobré kafe (alternativně na pivo, víno, limo, čaj, rum nebo bum). Prostě být s tím druhým a v klidu si povídat. Zajímat se o všechno, co dělá. Smát se s ním. Plánovat. To jsou krásné chvíle. Někdy jsem hloupá a příliš zabraná do své práce a různých aktivit a zapomínám na to, že nejlíp strávený čas je s tím, koho člověk miluje. Nepřipomínám to tady teď jen vám, ale hlavně sobě. A když člověk ještě dostane tulipán (sice jsem ho mému muži do ruky jen přimalovala, ale pak jsem dostala doopravdický, fakt) a kafe s tou nejzvláštnější lžičkou, "spokojenost" přestává být jen slovem. ;-)

3) Drobné nákupy máme rádi asi všichni. Není potřeba hned utrácet tisíce, ale udělat si radost nějakou maličkostí, to je moc fajn. Tentokrát mám pro vás dva nákupní tipy z drogerie DM (tam jdu vždycky najisto):

- Bio Argan Revital od Saloos (cena okolo 160,-) je tělový a masážní olej (z řady Bio Wellnes), který dokáže krásně provonět pokožku (o to se stará růže, levandule a lemon tea tree) a moc pěkně vypadá na opálených nohách a dekoltu. Obsahuje regenerační bio arganový olej s vitamíny A, E a F a působí jako silný přírodní antioxidant. Úspěšně ho používám po depilaci a jako tělový olej, ale vy si určitě troufnete i na masáž (protože zpestřit si den je sice prima, ale občas musíme myslet i na večer). :-* Lahvička oleje je skleněná, ovšem zvládla pád z výšky na dlaždice (bravo!)...jen plastové víčko nevydrželo, tak jsem vzala do ruky jehlu a nit a je po problému.

 - Pražená mletá káva (Alnatura Afrika Café Pads; cena okolo 140,-) je směsí arabica a robusta kávy, která se pěstuje v Tanzánii a Ugandě. Koupí přispíváte na projekt Caclaz, který bojuje proti dětské práci v Zimbabwe a navíc si moc pochutnáte (je totiž výborná).

4) A tohle je závěrečný bonusový tip pro zpestření dne (taková malá legrácka): mně vždycky rozveselí den, když zlobím svého psa (nasazuju mu tykadla, foukám mu do čumáčku, lechtám ho na polštářcích tlapek...prostě se mnou šijou všichni čerti). Riskuju, že se bude dívat vyčítavě, ale on je to takový zlatý dobráček, že se rozdovádí se mnou a vyčítavý výraz udělá jen pro věrohodné foto (na fotce je Tomík se svým nejlepším přítelem Beznoskem).

Tomíčkův plyšový Beznosek, kterému sice chybí nos, ale rozhodně ne cit (je pravý romantik).

Letní nesnáze a jak na ně

Balení kufru a těšení se na nové cestovní zážitky je jedna z nejlepších věcí, které léto přináší. A protože kufry balím docela často, zvládám to rychle a vím přesně, co si s sebou vzít. Ostatně, v článku Jak ho sbalit za 5 minut už jste jednou do mého kufru nahlídli. Tentokrát vám představím 4 důležitosti, které mám na cestách (i doma) ráda při sobě, protože mi pomáhají (celoročně, ale některé z nich hlavně teď v létě) v různých nesnázích. Ono totiž léto je skvělá věc, ale  má své mouchy (a komáry a spálená záda a bolení hlavy)...

Jsem asi trošku marnivá, když s sebou vozím parfémy, plno knížek, saténová ramínka, krajkové šátky, průhledné košilky a pruhované šaty ve všech možných barvách, ale dokážu být při tom všem taky praktická. Na cestách se totiž může leccos přihodit (v mém případě klasika) a tak mám při sobě vždycky Tea Tree Oil. Kdo ho zná, asi mi potvrdí, že je to jedna z nejnepostradatelnějších věcí v kosmetické cestovní taštičce (i v domácí lékárničce). 

Doma mám k dispozici velké balení (25 ml) a na cesty si beru malé (11 ml). Ani se mi tomu nechce věřit, ale spočítala jsem si, že svůj první Tea Tree olejíček jsem si koupila před 12 lety a od té doby jsem bez něj ještě nikdy nebyla (věrné děvče jsem). Je mi v podstatě jedno, od jaké je značky nebo kolik stojí. Jediné, co mě zajímá (a na co se můžu vždycky spolehnout) jsou jeho dezinfekční a hojivé účinky. Namátkou - hojí štípance, pupínky, afty, opary, drobné ranky, říznutí a při koupeli si ho přidávám pár kapek do vany. Možná, že ho znáte a objevili jste ještě nějaký jiný způsob, jak australský olejíček využívat...poraďte, prozraďte.

Co už se nevejde do kufru, to mám ve své "kreslené kabelce".

Tak třeba dvě tyčinky, kterým říkám "záchranářky". Mít je pořád při ruce je už takový můj malý zvyk. Akneroll je dobrý na rychlý boj proti pupínku. Víte, proti tomu, který se udělá v tu nejnevhodnější chvíli. Proti tomu, který se udělá ráno a vy potřebujete, aby po něm do večera nebylo ani památky. Proti tomu, který prostě otráví každou parádnici.

Když je velké horko, bolívá mě hlava - další letní nesnáz. Nestává se mi to často, ale když už bolehlav začne, nepomáhají mi žádné růžové tabletky, všechny Brufeny jsou na mě krátké. Vím, že tomu musím nechat čas (a vždycky se dívám na naše kukačky, jestli už mě hlava bolí tak dlouho, že by mohla přestat) a zároveň zapojím do boje malou "kabelkovou tyčinku" Migrenol. Používá se i při únavě nebo stresu, ale od toho mám velkou čokoládu s oříšky, takže pro mě je to pomocnice jen na zlobivou hlavu. To si pak s tyčinkou namasíruju spánky a čelo (masážní chladivá kulička hlavu pofouká, a i když nepřestane bolet úplně, úleva se dostaví rychle). Mám docela hrůzu z bolení hlavy na cestách, takže zelenou Migrenolku mívám radši pořád u sebe. Moje mamka používá ke stejným účelům obyčejnou Alpu, ale kdo by ji s sebou tahal? (Myslím tu těžkou sklenici Alpy, mamku tu mám vedle sebe na cestách moc ráda). ;-)

Občas zapomenu na opalovací krém - to je poslední letní nástraha, na kterou jsem si vzpomněla. Já vím, já vím, že se to nemá a nesmí, a že jsem dítě nezdárné, ale když sedím v kavárně na nábřeží, piju studený mátový čaj, ochutnávám nový čokoládový dort "Mozart" s bílou polevou, horlivě něco vyprávím, to poslední, nač si vzpomenu, je poctivě se natřít krémem s SPF 30. Jaj, to to pak pálí (ruce a dekolt nejvíc). A protože už nás ve školce učili, že na podobný problém je dobrý panthenol, používám Panthenol spray (jednou jsem zkoušela i mraženou brokolici, ale nebylo to ono). Pokožku příjemně ochladí a zklidní a nic víc v tu chvíli nežádám. Snad jen...ještě jeden kousek toho čokoládového dortu.

♥

Přeju vám, ať vás (nejen) v létě nezaskočí žádná potíž a pokud ano, ať máte při sobě toho správného pomocníka.

O pikniku, slzách a porcelánu

Dneska vám povím o jednom barevném pikniku, o slzavém údolí a sbírce porcelánu. Zdá se, že všechny ty věci spolu vůbec nesouvisí, ale ano, jsou navzájem propletené jako ucho mého proutěného košíku...Však uvidíte.

...Pikniky
Doma teď trávím málo času, ale když už tam jsem, s velkou radostí a energií předělávám a vylepšuju náš byt. Ale ještě víc mě v poslední době baví výletit nebo být v našem letním pididomku u řeky, kde míchám drinky, uždibuju grilované cukety s kořeněným sýrem a zkouším nové recepty. Výsledky svých kuchařských experimentů předkládám (ne)směle na stůl anebo je vkládám do piknikového koše (a to se rozumí, že všechno napřed musí ochutnat náš dobrman Tomík).

Pikniky, to je totiž má nejoblíbenější letní činnost. Koš naplním dobrotami, vínem, miskami s ovocem (hlavně domácími jahodami), popadneme velkou deku a vyrazíme někam ven, kde se dá tak dokonale načerpat síla pro dny, které přináší pracovní povinnosti (protože posvícení prostě nemůže být pořád...škoda). 

...Slzavé údolí
Když jsem si před pár dny v kuchyni prozpěvovala a připravovala jídlo pro jedno krásné piknikové odpoledne, až příliš jsem se vžila do role populární zpěvačky, nešikovně jsem máchla rukou s mikrofonem (= vařečka) a podařilo se mi rozbít misku (tomu se říká „z hračky do plačky“). Víte, byla to ta miska z Mexika. Přesně ta, kterou jsem měla nejradši (tomu se zase říká "zákon schválnosti"). Přestala jsem si zpívat (okamžitě) a už jsem vůbec nechtěla připravovat jídlo a pití a rozhodně jsem nechtěla jít nikam na piknik. Ó, tak nešťastné a uslzené děvče byste nenašli široko daleko. A tak mě můj muž chlácholil, a slíbil mi, že mi koupí novou misku (a nakonec kývnul i na nové náušnice a dva tenké zlaté náramky...jsem šikovná, že?). Slzy mi oschly tak rychle, jak rychle se objevily ;-) a my se na piknik přece jen vydali. Nakonec to bylo báječné odpoledne plné legrace a pochoutek (mimochodem - letošní višně jsou mimořádně dobré).

...Porcelán

Když už tedy po té lapálii s rozbitou miskou přišla řeč na nový kousek do mé porcelánové sbírky, neváhala jsem ani na chvilku a už jsem spřádala plány, jak pořídím porcelánovou sestřičku téhle bílé parádnici z kostního porcelánu Donna Hay. V mé sbírce patří mezi nejelegantnější a nejjemnější kousky. Působí subtilně, ale je odolná a pevná (můžu ji dávat i do mikrovlnky nebo myčky). Je hezká a nadčasová, ale taky praktická a to jsou zásadní kritéria, podle kterých porcelán vybírám. A proto se mi tolik líbí mísy, hrnky a talíře od vášnivé kuchařky Donny Hay, která nejenže trhá rekordy prodejnosti svými kuchařskými knihami, ale vytvořila ve spolupráci s Royal Doulton kolekci kostního porcelánu, který se nese v duchu křehké kombinace bílé a modré barvy. Hodí se ke každodennímu používání a sběratel si může užít i její dekorační hodnotu a potěšit očko.

Mám tolik misek, mističek a hlubokých talířků (to jsou taky misky, řekla bych), že bych je mohla prodávat, ale podle mě jich nikdy není dost, a tak si pořizuju další. Dávám do nich všechno. Ovoce, ranní snídaně, slané a sladké mušličky, které ráda peču, saláty nebo dýňovou polévku. Těší mě, jaké divy dokáže udělat dobrý porcelán s prostřeným stolem. A protože se mi líbí, když se věci používají i pro jiné účely, než ke kterým byly vytvořeny, některé misky mi slouží v koupelně na kosmetické drobnosti, rtěnky, parfémy nebo laky na nehty a z jiných si občas vytvořím šperkovnici, která je útočištěm pro aktuálně nejoblíbenější šperky (v miskách všechno vypadá dobře a uklizeně).

Máte strach, že se rozbije další miska? Chápu vás...Mít domácí mazlíčky a sbírku porcelánu, to chce pevné nervy a umění "to vybalancovat".
♥
Přeju vám krásné letní dny a ať jsou vaše mísy pořád plné. ;-)

5 věcí, které mě dělají šťastnou (v červenci)

Už je to tradice, že se tu jednou za měsíc scházíme u "pěti šťastných věcí", a když tenhle typ článku vytvářím, hoří mi tváře, protože jsem si na sebe se skromnou číslovkou "pět" ušila bič (a vy víte, že někdy to ošidím a pár věcí přidám - třeba minule). Tentokrát jsem ovšem sebrala všechnu disciplínu a sebekázeň a podařilo se mi číslo v nadpisu dodržet - tady je pět mých oblíbených věcí v prázdninově letním červenci.

1) Letní rána, kdy mě budí sluníčko tak brzy, že mi do vstávání zbývá hodina nebo i dvě. Než abych se převalovala a čekala, jestli náhodou ještě neusnu, udělám si báječné ráno. Z postele se dívám na film (obvykle na poručíka Columba - je to takový zmuchlaný, chytrý a vtipný Ital) nebo poslouchám muziku, mažu se krémy, maluju si oči, čtu knížky, prohlížím časopisy a přitom nevylézám z peřin. Po takových příjemných ránech už může přijít cokoliv - jsem připravená.

2) Šmoula na sladkém lízátku z pouti, které mi přivezla moje milá mamka. Udělalo mi to velkou radost a ani k tomu asi už nemusím nic dodávat. Jsem ráda občas ještě trošku malá...

3) LP deska Amy Winehouse Lioness: Hidden Treasures je momentálně nejhranějším kouskem na mém přenosném gramofonu. Jak já miluju vinyly! Už dlouho jsem si přála pořídit elpíčko od Amy Winehouse, a tak jsem si teď přání splnila. Na LP jsou pecky z jejích začátků i její poslední dokončená věc (duet Body and Soul, který nazpívala s Tony Bennettem). Je to skvělé, neuchopitelné a taky to poslední, čeho jsme se od Amy dočkali. A ty její dramatické oční linky...kdo by si na ně troufnul?!

4) Citronáda je letní životabudič a nejvíc mi chutná citrolimča, kterou připravuju podle Dity P. (ta ji ve své kuchařce zařadila do sekce "Vyprošťováky" a určitě dobře věděla proč; recept najdete v komentářích pod tímto článkem). No co, kocovina patří k létu stejně jako grilované cukety, barevné korále a průhledné halenky.

5) Vždycky jsem tvrdila, že bych v papírnictví mohla klidně i bydlet (a přitom jsem si představovala, jak si pod hlavu stelu barevné dopisní papíry a přikrývám se těmi nejroztomilejšími nálepkami). A tak trošku se mi můj "bydlící sen" splnil. V mé pracovně to totiž vypadá jako v papírnictví a kdykoliv vidím nějakou veselou propisku nebo tužku, šup, už je u mě. Trio propisek "pes-ovečka-kočka" patří mezi mé nejnovější úlovky a to se ví, že si s nimi zapisuju jen samé příjemnosti a bláznivé letní plány. Šťastný červenec vám všem! ;-)

Vtipné sbírání aneb to si za rámeček (ne)dáš

Víte, já se ráda směju. Dokonce i tehdy, když mají všichni okolo mě drtivě kamennou tvář (už jste byli někdy na Okresní správě sociálního zabezpečení nebo na finančáku?), cítím, jak mi cukají koutky. A když má člověk takovouhle "smací" (vymyslela jsem zrovna nové slovo?) zálibu, určitě si dovedete představit, že se ráda obklopuju lidmi, kteří mě rozesmívají (mám na ně naštěstí štěstí) a věcmi, které se nezdráhají vytvořit mi nějaký ten úsměv na rtech, kdykoliv se na ně podívám. Myslím, že tedy můžu říct - ano, já sbírám vtipné věci. Takže prosím, ať věci kolem mě dobře slouží, ať fungují, zdobí, krášlí, ale ať mě při tom všem nezapomínají rozesmívat. 

Po vysvětlujícím úvodu vám tedy už můžu prozradit, že všechny mé cesty nevedou do Říma, ale obvykle směřují na Etsy.com nebo na Fler.cz, kde je plno umělců a tvořitelů se smyslem pro humor. Jedním z nich je Brunhilda. To děvče si člověk musí zamilovat už podle jména, a když prozkoumá tu spoustu vtipných nápadů, které přetváří do svých originálních kousků, to je teprve bašta! Když jsem hledala pro zaplnění místa na zdi obrázek o rozměrech 20x20 cm, spletitou cestou jsem se dostala právě k Brunhildě a jejímu Panu Pejskovi...

Tak. Rozhodla jsem se, že vám všechno napřed namaluju (ostatně, jednou za čas na svůj blog musím nějak propašovat kresbičky Tomíka, mých veselých kaktusů a fíkusů). Pan Pes u nás doma visí uprostřed stěny, což pro něj představuje vynikající strategickou pozici pro mapování aktuální situace v obývacím pokoji.

Když jsem Pana Pejska u Brunhildy uviděla, s lehce nakloněnou hlavičkou se na mě díval, vykukoval z honosného zlatého rámečku z druhé ruky a myslím, že jsem kvůli němu ztratila hlavu téměř okamžitě. Jednoho psa (Tomíčka přece) už sice doma máme, ale když na mé prosebné psí oči kývnul i můj muž (prý "jeden hladový krk navíc ještě uživíme"), už jsem žhavila "objednávkové dráty" a přikoupila granule.

Obraz ve zlatém rámu musí mít své strážce a je známá věc, že nejusilovnějšími hlídači jsou mrňaví psi (ideálně čivavy a mopsíci).

Dva roztomilé pohledy ze 60. let jsem si přivezla před časem z Paříže a Pan Pes si myslí, že by se měly vsadit do rámu a dělat mu na zdi společnost. Napřed jsem si říkala, aby už "té legrace" pak nebylo trochu moc. Na druhou stranu, když si člověk vytváří anebo mění svůj vlastní domov, nemůže nikdy udělat chybu. Co vám dneska přijde vtipné, tím se zkrátka potěšte, a když se vám to za pár (tý)dnů okouká, jednoduše připravte změnu a "okoukané" uložte do krabice (já mám takovou obzvlášť velikánskou, protože jsem milovnice změn a ráda svůj domov často "převlékám"). Pořád jste to vy, kdo promítá do svého bydlení svou osobnost, záliby nebo styl. Vy jste pánem, vy si můžete dělat, co chcete. To je úplně jedno, co si myslí druzí, nezapomeňte! Při zařizování svého domova zkrátka nemůžete chybovat, můžete si to jedině užít.

Pan Pejsek není žádný "lehkoživka", ale řádný pracant. V době naší nepřítomnosti bedlivě hlídá, bere telefony, a když se vrátíme domů, vždycky nás něčím rozesměje. Mohla jsem sice na Fleru kouknout o kousek vedle a zatoužit třeba po Francouzském polibku, který je inspirovaný komiksovým Batmanem z roku 1963, ale přece jen - zvíře je zvíře. Byla to dobrá volba. 

♥

A teď už se vás Pan Pes zcela vážně ptá: "Chcete zanechat nějaký vzkaz?" Mohli byste mi třeba napsat, jakou nejvtipnější věc jste si kdy koupili. To by mě moc zajímalo ;-).

Tajnosti mého diáře aneb jsme v druhé půlce

Před pár dny jsem se ráno probudila a ještě než v kuchyni začala vonět silná černá káva, nahlédla jsem do svého diáře a v tom mi to došlo. Jsme v druhé půlce! Je červenec, takže jsme v letošním roce prožili už víc než 6 měsíců. To je dost. A jaká byla ta "první půlka"? Splnily se nám všechny plány, přání, touhy, cíle, smělosti a odvážnosti? To je otázek! Ale nejsou marné. Myslím, že je  správný čas na to si říct, jestli letošní rok probíhá tak, jak jsme si v lednu přáli v článku Bude to nejlepší rok na světě. Protože pokud ne, je ta správná doba s tím něco udělat, ještě není nic ztraceno.

Porovnala jsem si svoje cíle, které jsem si před půl rokem napsala do diáře, se skutečností a uvědomila jsem si, že mám ještě co dohánět. Ale na druhou stranu, stalo se plno skvělých věcí a můžu si díky tomu docela často zaznamenat ten netradiční zápisek, o kterém jste se dozvěděli tady (i vám přeju, aby ve vašem diáři co nejčastěji zazněla ona veledůležitá slova, že jste šťastní). Tak a teď už se společně můžeme mrknout na to, jak to vlastně v mém diářovém notesu po 6 měsících zapisování vypadá.

Na začátku roku je člověk vždycky plný optimismu, nadějných řečí a plánů. Ale platí to všechno i po půl roce?

Můj diář je plný úkolů, těšení, nálepek, fotek, obrázků a mých malůvek. Chci, aby pro mě nebyl jen notesem, do kterého nahlížím, když potřebuju zjistit denní povinnosti. Naopak - můj diář je mým parťákem, který mě informuje taky o tom, že zažívám každý den plno milých věcí, a že je pořád na co se těšit. Navíc mě i motivuje. Píšu si do něj cíle a malé pokroky, které mě k nim vedou. Snažím se dělat něco pro to, aby byl můj rok 2013 bezva. Zatím je, i když jsem v něm musela řešit spoustu starostí a problémů. Ale nakonec mám radost, protože jsem je zvládla vyřešit, poučit se a pochopit, že i překážky a nezdary mají svůj smysl. I to je jedna z možností, jak mít výborný rok - naučit se překonávat trable a někdy i sebe sama.

Mám doma nespočet vzorečků, na které si obvykle při mých běžných kosmetických rituálech nevzpomenu. Vzorky se vršily, kupily a mně bylo líto, že je nezkouším. A tak jsem to vyřešila jednoduše - přilepila jsem si barevnou washi páskou na diářový list v každém týdnu jeden vzoreček a začala jsem se vždycky těšit na jeho zkoušení. Vzorky ubývají, já si občas díky nim koupím plný výrobek a o zábavu mám postaráno ;-).

V mém diáři nechybí ani vstupenky na všelijaké koncerty a zábavné akce, na které často chodíme.

Diáře Moleskine mají jednu velkou výhodu. Na levé straně je dost prostoru na zápisky pro každý den a pravá strana je celá volná, takže mi umožňuje lepit na ni inspirativní obrázky a plno dalších věcí, které si chci připomínat kdykoliv během roku (a možná i roky další, protože občas do starých diářů ráda nahlížím). Diář Malý princ od Moleskine byl dárek, který jsem dostala minulé Vánoce od kamarádky Andrey a zdá se, že ho budu vyhlížet pod stromečkem i letos (já vím, já vím, prosinec je daleko, ale ať to ví Andrea včas).

Diář 2013 - na začátku byl tenoučký a rovný. Dneska je naditý, vypouklý a tlustý. A to máme za sebou teprve půl roku. Jsem moc zvědavá, co přinesou další dny. Matně tuším, že nás čeká plno nových zážitků, akcí, zajímavostí, nové muziky, nových filmů, knížek, patlátek, šatů, cest, jídel, lidí a práce, která nás baví. Jedno je jisté - záleží hlavně na nás, jak bude letošní rok pokračovat. Moje "heslo roku" je "neflákat se a žít naplno". Čekat na 31. prosince a pak do poloprázdných sklenic s Bohemia Sektem hořce pronášet, že "to všechno stálo letos za prd", to teda né, to přece není náš styl. Tak ať je druhá půka roku co nejhezčí! ;-)

Na návštěvě u mě doma...

Už to o mě víte - baví mě všechno okolo bydlení a baví mě můj domov. Když jsme na cestách a chci nakupovat, obvykle mě nezajímají šaty, boty, ani kosmetika (ó, můj muž si myslí pravý opak), ale obchody s nábytkem a dekoracemi, bleší trhy, kde se dají ukořistit neuvěřitelné poklady a malé krámky, ve kterých se prodávají ručně tkané koberce nebo malované talíře. Pořizovat věci do svého bytu je pro mě jedna z nejzábavnějších činností. Dneska se s vámi chci podělit o pár věcí, které jsem svému domovu nedávno dopřála, a které si rychle zamiloval (a já s ním).

Vezměte si jahodu nebo meruňku z mé nové jednoduché misky, je jich dost pro všechny. A nebojte se, Tomík v pozadí vás (asi) nekousne. Bývá dobrák, pokud ho někdo nenaštve (ovšem nutno podotknout, že se rozčílí poměrně snadno).

Víte, jaký materiál považuju za nejatraktivnější? Není to hedvábí, brokát ani satén. Je to len. Len je pro mě do látky převtělená příroda. Lněné věci jsou k neroztrhání, vydrží snad celý život, pokud se neomrzí (a len se neomrzí, aspoň mně ne). Lněné kalhoty, tuniky, noční košilka ("přírodní vzhled" je sexy). Trošku jsem odbočila od našeho "bydlícího tématu", tak se k němu poslušně vracím...ubrus ze stoprocentního lnu je klasika a taky jedna z nejoblíbenějších věcí, kterou jsem domů pořídila.

Tomík (z první fotky) odjel na letní prázdniny k našim, a tak ho zastupuje Džony (na fotce úplně vpravo) a mohla jsem ze skříně vyndat pletené plédy a světlé polštářky, které před Tomíkem z ryze praktických důvodů schovávám. Na stole je lněný ubrus z kolekce Sunshine, který už nevyměním za žádný jiný.

Bude ze mě Vrchlický - má malá Óda na len:

Od teď už chci jen

stoprocentní len.

Miluju vše co je lněné,

 ať zmuchlané či vyžehlené.

Pokud se zajímáte o francouzské kulinářství, určitě znáte jméno, které dokáže vykouzlit na talíři ty nejchutnější dobroty. Nicolas Vahé. Úžasný kuchař, který pendluje mezi Francií a Dánskem a vytváří ze svých receptů vlastní speciality v rozkošných obalech a pomůcky pro servírování. Zářím štěstím, protože jsem si už dlouho přála nějaký jeho výrobek (Nicolas je má dávná láska), a teď konečně jídlo (na fotce bulgur s mexickou směsí) můžu servírovat na jeho prkénku z akátového dřeva. Jo!

A když je prkénko od Nicolase zrovna prázdné, táboří na něm můj nový porcelánový koloušek.

Když jsem vybírala všechny ty vysněné věci pro můj domov, napadlo mě, že bych taky měla pamatovat na sebe (však vy mi rozumíte). Rozhodla jsem se pro skutečnou lahůdku - balzám na ruce od francouzské kosmetiky přímo z Provence. Marseillská kosmetika Compagnie de Provence je vyráběna z nejkvalitnějších surovin podle původních receptur. Hedvábný balzám na ruce obsahuje olivový olej, bambucké máslo, vitamín E a voní lehoučce, originálně a letně (verbena s dřevitým nádechem). Krém má šikovný dávkovač, který spolehlivě "odměří" vyhovující dávku. Mívám ho na nočním stolku a potěšit přes spánkem svoje ruce verbenou je už takový můj malý rituál. Jak vidíte na následující fotce, občas krém schovávám pod stůl (to víte, máme často návštěvy a krém mi začal nějak rychle ubývat...nejsem lakomá, ale jak jde o Compagnie de Provence, neznám bratra!).

Hledala jsem nějaký český internetový obchod, který se nebojí prodávat stylové věci, na které člověk nenaráží na každém rohu. Chtěla jsem objevit e-shop, kde bych našla něco výjimečného a přírodního, zkrátka takovou útulnou ulitu. To, co jsem hledala, jsem našla pod jednou střechou - na Coclea.cz

♥