27.2.12

Úplně maliličkatá Chanel

O tom, že si můj nos s většinou parfémů netyká a nerozumí, jste se mohli před časem dozvědět tady. Přesto dál parfémy kupuju; vždyť mají tak krásné flakóny a na mé toaletce s velkým zrcadlem se všechny ty barevné lahvičky báječně vyjímají. Miniaturkám Chanel No. 5 a Coco Chanel jsem kdysi nemohla odolat. Z fotek vidíte, že se zamlouvají taky pin-up girl z mé milované knížky a starému (dřív jasně růžovému a sametovému) prasátku z Benettonu. I když se Chanel všeobecně tak trochu přeceňuje (ale nic naplat, já Chanel vždycky musím mít), "pětka" je považovaná za nejslavnější parfém na světě (na trhu od r. 1921) a ročně se jí prodá 70 000 kousků. Statistická čísla mluví jasně, proto můj nos taktně mlčí. Jen nevím jistě, jestli do té statistiky počítali i můj nákup miniaturky Chanel... (pokud ne, tak musím údaj statistiků poopravit na 70 001 lahviček). ;-)
A pokud toužíte po velkém balení Coco Chanel, udělejte si radost třeba tady.
Moji milí chocholatí, mějte provoněné pondělí (ať už vám dnešní den bude vonět parfémem, máslovými rohlíčky nebo téměř jarním vzduchem).


Tentokrát jsem se při focení vyřádila ještě víc než jindy ;-):



Na fotkách vidíte kromě jiného králíka z knížky The Selby In Your Place a "pinapku" z knížky "Velká kniha Pin-up girls".






Vivi podpis

20.2.12

Mojí duši knírek sluší

Dobře vím, jak má vypadat žena 21. století. Upravené nehty, jemné obočí, čistá pleť, dlouhé řasy, hladké nohy; na knírek pod nosem ani pomyšlení!! Navzdory konvencím a společenským šablonám takový knírek vlastním. Je skvělý, pěstěný a vůbec se za něj nestydím. Poslali mi ho z jednoho velkoobchodu, kde nakupuju, jako součást pozvánky na nějakou akci. Už jsem ho nesla do koše, ale můj milý muž ví, co je pro mě dobré a knírek před vyhozením zachránil. A od té doby bych ho nosila klidně každý den, kdyby netvořil tak roztomilou dekoraci v mé pracovně.
Půjčila jsem ho i Edith Piaf, aby byla její gramodeska veselejší.
A co vy? Taky si někdy dopřejete trošku extravagantní vzhled? ;-)



Na fotkách: gramofonová deska "Best of Edith Piaf, koloušek Hužbert (viděli jste ho nedávno u mé snídaně tady), ještě pořád nerozbalený vánoční dárek se zelenou stuhou a konečně můj parádní knír na špejli).



Vivi podpis

17.2.12

Věci kolem mé hlavy

Kolik jen člověk nashromáždí věcí a drobností a malicherných důležitostí!? A kolik si jich potom snese k posteli, aby měla dušička před usnutím klid?! Nevím jistě, kolik věcí shromažďuje průměrný člověk, ale vím přesně, kolik jich má kolem sebe před usnutím Vivi.
Mám tu pro vás lehké nakouknutí na můj noční stolek. A co musíte mít nutně u postele vy? (Prosím, nemluvme teď na chvíli o svých příbuzných, ano?) ;-).


Časopis Vogue (střídá se s hodnotnou literaturou...nejsem přece ňáká-taková-tentononc-jakoby-hloupá), kosmetická patlátka, svíčka, "očimhouřka" (nebo jste snad vymysleli jiné slovo pro látkové zatemnění očí?) ;-), taštička na prášky (to aby se mi lépe spalo), lžička po babičce - na Nutellu samozřejmě (to aby se mi lépe usínalo), starožitná sklenička na odložené šperky (potud vše vyfoceno)// a dál zápisníky, diáře, organizér, maličký přenosný DVD přehrávač, kapesníčky, pití, žvejkačky, Mila nebo Tatranka, hrnek, karamelky a konečně opička jménem Opa.




Vivi podpis

15.2.12

Dům pro šperky aneb tygr všechno zkazil

Původně to mělo být úplně normální focení k dnešnímu článku. Chtěla jsem vám v něm povědět, že mám velkou zálibu ve šperkovnicích. Krabiček na šperky mám sice celou řadu, ale nejoblíbenějším útočištěm pro mé šperky je malá francouzská sklenička od voňavé svíčky a starožitné hrníčky, kterým šperky opravdu sluší. Pak jsem pro vás chtěla udělat pár fotek a všechno mohlo být skvělé a bez problémů. Jenže focení dost nepříjemným způsobem narušil pitomý a hyperaktivní tygr, který si zamiloval Coco Chanel z mé brože a cpal se na každou fotku. Pár fotografií jsem zachránila, ale fotka číslo tři je díky němu nadobro zkažená.
Doufám, že vám tygr neponičil náladu tak jako mně. Ostatně - můžete mě něčím rozveselit. Napište mi třeba, kam své zlaté, diamantové, stříbrné a ručně dělané poklady schováváte vy  ;-).



Na druhé fotce můžete po bližším ohledání vidět maminčin prstýnek, který jsem před mnoha lety vzala z její šperkovnice a zakopala ho v plechovce od kakaa na zahrádce pod strom. Měl to být poklad, který za tisíc let objeví chudý čeledín. Ani vám nebudu povídat, že plechovku jsem musela hezky rychle zase vykopat...Snad si čeledín poradí nějak jinak.

Vzhledem k té blamáži s tygrem vám ukážu staré secesní hrnky naplněné mými blýskavými poklady zase někdy příště. Přemýšlím, jak dlouho trvá, než se tygr unaví a lehne...



Vivi podpis

13.2.12

Valentýn? Možná příští rok...

Kdepak, ani všeobecný společenský tlak mě nepřinutí zítra slavit svátek svatého Valentýna. Z mé strany se chystá každoroční bojkot. Prodejci přáníček a srdíček mě ve svých obchodech neuvidí.
Jediné, co v úterý na sv. Valentýna udělám, bude opravdu dobrá večeře a upeču moučník. Nezapomenu ani na šampaňské, jednou za čas by si ho měl člověk dopřát. A svíčky - těch zazáří všude spousta. V jejich světle totiž vyniknou mé úplně nové šaty. Když už nás čeká tak hezký večer, mohly by se nadělovat balíčky s překvapením, že? Je prima dát si dárky "jen tak". Přála bych si plechovku francouzského čaje Flamant, něco "vod zlata" nebo přehrávač filmů "vod Filipse". A cedulka "Prosím nerušit" zůstane celý úterní večer pověšená na klice...
Jak o tom tak přemýšlím, možná příští rok svátek zamilovaných oslavíme...chci to alespoň jednou zkusit - mohla bych třeba udělat něco dobrého k večeři, upéct dort, otevřít lahvinku, koupit nějaký ten dárek...no, uvidíme za rok.

Tak. Doufám, že jste zvládli mou nadsázku i tentokrát a povězte mi...slavíte, neslavíte a nebo ani nevíte, že má být nějaký "14. únor"? ;-)

Úspěch, který jsem u Vás minule zaznamenala s nakresleným psem (ačkoliv někteří z Vás si ho spletli s liškou), mě namotivoval, abych do ruky vzala barevné voskovky. Vzpomněla jsem si, jak jsem za své malůvky bývala kdysi chválená ve školce, a tak jsem dřívějším osvědčeným stylem ;-) namalovala mému milému muži doopravdickou "Valentýnku" - je oboustranná a je to dokonce obálka (tu jsem vystříhla, složila a navíc do ní skryla překvápko - jůha). Možná někteří z Vás znervózněli, jak příběh těch dvou postaviček dopadne, ale když se podíváte na druhou fotku (tj. zadní stranu obálky), oddychnete si. Já mám zkrátka ráda dobré konce ;-).

Vivi podpis

9.2.12

Trošku zábavy na pracovní stůl

Když pracuju, ráda se obklopuju věcmi, které mě dokážou balamutit a tvářit se, že vlastně o žádnou práci nejde...že je to jen taková hra. Z pracovní reality mě dokáže docela úspěšně vyvést moje nástěnka, která hýří barvami a pak plno různých maličkostí. Chci, aby všude, kam se ve své pracovně nebo v kanceláři podívám, bylo něco zábavného. Chci se usmát pokaždé, když se podívám na svůj pracovní stůl. A Louis mi k tomu občas hraje na trumpetu.
Na poslední fotce můžete vidět můj rozevřený diář a hlavně psa, kterého jsem namalovala jen pro vás téměř nefunkční počítačovou myší...šlo to hodně těžko. Takže věřím, že jste mou snahu alespoň v duchu ocenili, protože kdyby ne, tak už určitě počítačovou myší nebudu nic malovat, kdepak ;-). 
 

Je libo šálek dobré brazilské kávy? Nebo čaj...?

 

Tady máte malý střípek z mého pracovního stolu, za kterým sedávám často a ráda. Malý hrníček po babičce používám málokdy, ale tentokrát jsem chtěla vyzkoušet, jak se mi do něj bude lít čaj z nové nálepky ve tvaru konvičky. Růžový organizér vám určitě ještě někdy blíž představím, protože ho denně používám a mám z něj pořád velkou radost (děkuju, Ježíšku). Skoro na všech fotkách (a hlavně na té poslední) vidíte měkkoučké nálepky v britském stylu od mé přátelské kamarádky (a zároveň kamarádské přítelkyně) Míši ;-)
Vivi podpis

6.2.12

Čokoládový dort - jednoduchý a výborný recept

Dneska tu máme takovou malou oslavičku, na kterou jsem upekla čokoládový dort. Obvykle sem žádné recepty nedávám, ale protože si myslím, že čokoládový dort je základ státu, mám tu pro Vás jednoduchý recept:
Připravte si velkou mísu - musí být s kytičkama, po babičce, s proužkem na okraji a s velkým uchem. Pokud máte mísu, je už téměř hotovo - vhoďte do ní 4 vajíčka, 120 g krupicového cukru, hodně kakaa, 250 g Hery, 1 vanilkový cukr, 1/2 sáčku kypřícího prášku, 260 g hladké mouky, 1 zakysanou smetanu. Smíchejte, nalijte do pekáčku a na 160 stupňů pečte 30 minut. Ingredience jsou jen návrh, můžete si je přizpůsobit. Ozdobte rozpuštěnou čokoládou a mandličkama, mňama, mňama.
Ještě předtím, než se zakousnete, musím vám říct, co se vlastně slaví. Moji milí chocholatí, sešla se mi v poslední době celá řada blogových ocenění. Pod obrázky dortu najdete, kterým ocenitelkám za ně mockrát děkuju a zároveň se dozvíte, které blogy oceňuju já. Přestože dřív jsem při získání ocenění pronášela děkovné řeči, tentokrát se to obejde bez řečí (s plnou pusou se mluvit nemá). A dáme si můj čokoládový dort se stejnou chutí, s jakou pro vás chystám stále nové články, ano? Moc vám děkuju za motivaci a teď už směle do toho...dobrou chuť ;-).



Vivi podpis