středa 17. srpna 2016

Můj pařížský diář...a co je v něm

Tak si právě sedím u jednoho malého kavárenského stolku, šimrající sluneční paprsky se marně snaží vnést do mého rozcuchaného účesu nějaký řád, před sebou mám nejdobřejší kapučíno ze sójového mléka, raw dort z bílé čokolády a malin, lidi kolem švitoří a smějí se nebo se pošťuchují, vedle mě si navzdory slibu, že dneska nebudu utrácet, spokojeně hoví papírová taška s dnešní kořistí - dvoje hedvábné šaty...jedny v odstínu indigo a druhé v nebesky modré barvě (ach, bůh to vidí, ale...chápe mě) ;) a na klíně mám červený pařížský diář, do kterého si píšu úplně všechno, co mě napadne (a že toho je teda vážně požehnaně).

Pan Pravý

Když jsem tenhle dokonalý červený deník C'est la vie v kolekci inspirované Paříží mého ne příliš oblíbeného obchodu (který jsem ovšem tímto francouzským sváděním vzala konečně na milost) uviděla, věděla jsem, že on je ten pravý, pan dokonalý. Že on bude ideálním stylovým nástupcem po mém předchozím sešitu na úžasnosti, který už je plný až po okraj. A taky jsem věděla, že se k němu bude perfektně hodit červená rtěnka v "barvě Champs-Élysées" . Tak mám obojí a...nejen to...


Na moment v Paříži

Zkrátka nakonec jsem toho nakoupila mnohem víc (ty červené deníky dokonce dva, protože prostě do foroty...) ;), i když jsem se rozhodla od příštího měsíce roku šetřit (ale do tý doby si přece musím udělat pořádný zásoby, abych v době šetrnosti nestrádala, že?). Takže teď si připadám (i díky makronkám z naší cukrárny) jako kdybych se ocitla aspoň na chviličku v mém oblíbeném městě, ve kterém mi září oči jako nikde jinde...


To jsou ty chvíle

Ty chvíle, kdy si udělám dobrý čaj, vezmu do ruky puntíkatou propisku (která byla součástí deníku) a píšu a vymýšlím a maluju a raduju (se), by hledaly konkurenci jen těžko. Teda, nechápejte mě špatně, nejsem žádný školomet ani introvert, co se zavírá doma a poeticky deníčku sděluje, jak je svět těžký a lidi v něm nenapravitelní. Já mám svět a lidi v něm moc ráda a těší mě být venku, bavit se, odpovídat na mrknutí úsměvem, popíjet kafíčka a blbnout na koncertech pod širou oblohou, ale když se chci odreagovat, neznám nic lepšího než svůj diář nebo deník.

Pojďte, nalistujeme si teď pár stránek...


O čem?

O čem můj červený deník je? Víte, vlastně o všem. O tom, co mě těší a zajímá, o snech a o krocích a plánech, jak je uskutečnit, o tajných přáních a všech možných nápadech (i těch úplně bláznivých...ty jsou totiž nejlepší), o mých láskách (teda...muže mám jednoho, ale pak jsou tady herci a parfémy a knížky a filmy a to všechno patří mezi moje lásky); zkrátka o životě a taky o tom, co chystám. Vlastně je o všem hezkém. O všem dobrém a pozitivním. Jinak by (pro mě) nemělo smysl ho psát. 

Vím, že když je mi smutno a mám pocit, že nic nemá cenu a do ničeho se mi nechce (i takový dny jsou), podívám se do svého sešitu na úžasnosti a jen zírám, kolik mě toho vlastně baví, kolik plánů mám a kolik barevných stránek jsem dokázala nadšeně popsat, když mi bylo hezky. A hned je to lepší, o moc. Je to jako s těmi mikinami, co se prodávají a co je na nich vytištěný nápis "Life is hard". Já vim, všichni to víme, že život není peříčko, ale tím, že si to "napíšeme" na mikinu, si ten těžký život moc neulehčíme. Proto říkám - myslet pozitivně a věřit, že život je takový, jaký si ho uděláme i jaký si ho promítáme do svých sešitů.


Najdete u mě snad všechna možná témata, takže v mém deníku nemůže chybět ani to "filmové". Ráda si zaznamenávám, jaké filmy bych chtěla vidět, pak ty skvělé, které jsem shlídla a pak na ně ještě dlouho myslela a pak tu mám i krátkodobé zápisky věnované filmům, které dobře znám, ráda mám a které chci v nejbližší době vidět. Že mi nestačí jen psát, ale že si k tomu ještě ráda lepím a maluju (třeba kovboje v modrém), to není žádné tajemství, to už ke mně a mým zápiskům patří. 


Víte, o kolik je podle mě den hezčí s dobrou muzikou? O toliiiik (a teď se rozmáchávám rukama, jak nejvíc to jde...až ke stropu; asi jako když rybář ukazuje, jak velkou rybu chytil). Muzikanta mám doma, takže když hraje na svou červenou Fendrovku, já tancuju. A taky pořád (někdy radši jen v duchu) zpívám a celé dny poslouchám Deezer, kde jsou miliony skladeb a interpretů a ti, kteří mě něčím zaujmou nebo právě vydali nějakou hudební novinku, se ocitají na listech mého sešitu (stránka vlevo), abych na ně nezapomněla.

A pak si taky poznamenávám, jaké obchody mě v kterém městě nadchly, abych příště věděla, kde jsou. Šikovné je, když mají na pultech malé letáčky, to pak stačí leták nalepit do sešitu a je to. Tady třeba mám (stránka vpravo) vlepený letáček vintage butiku Chine Machine (100 Rue des Martyrs) v Paříži, který mě okouzlil. Už zdálky na vás mávají jeho sytě modré dveře a uvnitř pak vyšívané pantoflíčky, hedvábné šaty, starobylé kamenné zdi, desky, malé tlumené lampičky, které svítí na zarámované fotky módních ikon a s prodavačkou se dorozumíváte opičími zvuky a gesty, protože ona nepobírá vaši francouzštinu a vy zas její angličtinu (no, zkrátka jazyk "rukama nohama" je nejspolehlivější). 


A taky si do sešitu lepím cukrovinky. To je taková trdlovina, která mi zůstala z dětství, kdy byly dobroty v krásných obalech cenností, kterou vozili "tetičky" z Německa nebo z pražskýho "tůzu". Tak to dělám dodnes, že si sem tam nalepím něco k snědku (teda papírové něco, co z laskominy zbylo) a připomínám si tím nejen nějakou dobrou chuť, ale i místo nebo zážitek. A Andy Warhol je tu proto, že je to můj oblíbený rozcuchaný génius, jehož pozitivní vztah k mlsnotám je hlavní důvod mých sympatií k němu (teprve až potom obdivuju jeho tvoření). Pokud neznáte jeho příběh, "jak naplnil svůj pokoj sladkostmi a proč", tak si někdy udělejte hezké odpoledne a zaskočte si do antikvariátu pro jeho knížku Od A k B a zase zpět.

Je tam toho v tom mém sešitě ještě tisíc, ale o tom snad zase až někdy příště...;)


Loučím se s vámi pro dnešek pohledem na moje malé poklady: červené deníky C'est la vie s puntíkatou propiskou, červená rtěnka v té nejlepší pařížské barvě (a drží na rtech jako přibitá), parfémová voda Annick Goutal Petite Chérie a pruhované tričko.

PS: koťata, pokud by vám odkazy náhodou nefungovaly (dost z vás mi to psalo), zkuste si článek otevřít v jiným prohlížeči (já používám Firefox a šlape to jak má) a obnovte stránku kliknutím na F5 (nebo Ctrl+F5). Salut! ;)


úterý 16. srpna 2016

Tipy na nejlepší doplňky, vychytávky a roztomilosti

Víte, jak se to zpívá v tom jednom známým songu? "Chráň si, chráň tie krásne bláznovstvá, z ktorých si nám stále nevyrástla." A tak já je chráním. Chráním a opečovávám svoje něžné bláznovství a jsem připravena z něj nikdy nevyrůst. Člověk je díky němu tak nějak šťastnější, bez ohledu na všechny ty patálie, průšvihy a starosti, které se nevyhýbají nikomu z nás; ale jen ten, kdo se jimi nenechá zašlapat do země, kdo si umí hrát a "kdo věří", může život prožívat s otevřenou náručí, těšit se všem krásnostem a přinášet radost i druhým.

No a já tedy otevřená všemu krásnému jsem, to se mi nedá upřít. Možná i proto v poslední době tak ráda vyrážím do přírody sosat energii a obdivovat to její neuvěřitelně podmanivé a přímočaré kouzlo...Ale když přijedu, tak to se zas pak docela ráda věnuju jiným hezkým věcem.

Pár jsem jich objevila na Poštovnémzdarma, což je obchod, který jsem si momentálně zamilovala (no jo, trošku jsem na něm ulítla) a kde právě nakupuju malé doplňky a papírenské drobnosti ála japan nejradši. Minule jsem se tu o Poštovném zmínila a dostala jsem pak od vás celou řadu mejlů se všetečnými dotazy. A protože někdo z vás si možná klade podobné otázky, tady je takové jejich malé shrnutí:

Organizér s Eiffelovkou

Je poštovné zdarma úplně na všechno? Ále jo. Poštovný je 0 korun, 0 euro, bez ohledu na výši objednávky. A pak že neexistuje ráj.

Platí poštovné zdarma i pro Slovensko? Ano, Jano. ;)

Za jak dlouho zboží přijde? Mně přišlo všechno, co jsem si objednala, během 1 až 2 týdnů od zaplacení (co není skladem, to frčí až z dalekých krajů), ale vyplatí se počkat si. A je to ten nejlepší pocit, když objednám, zaplatím a čekám a vlastně nevím přesně, kdy objednaná roztomilost dorazí. A najednou jednoho dne...je ve schránce malý balíček. To je dobřejší než čokoládovej dort.

Jaká je kvalita? Kvalita je srovnatelná s drahými obchody, možná je v mnoha případech i lepší, aspoň u věcí, které jsem tam ukořistila já, to tak je (určitě bych si ale neobjednávala oblečení, to néé, jen roztomilosti). ;)
-----------------------------------
Ještě malý dodatek. Podobné věci můžete objevit i na íbejích a aliexpresech, to je samozřejmá věc, ale já nakupuju i tady z několika důvodů. 1) dost věcí je skladem s doručením do 2 dnů, takže mám vybrané poklady doma raz dva (pro mou netrpělivou povahu ideál), 2) můžu zboží do 14 dnů bez řečí a jakýchkoli průtahů vrátit, pokud by mi nevyhovovalo a za 3) z ryze osobních důvodů se na netu vyhýbám PayPalu a online platbám kartou, takže tady jednoduše zaplatim na účet a je to. Nezapomínejme, že všichni máme možnost udělat si radost kdekoli jen chceme a za jakých podmínek uznáme za vhodné. Ta podstata věci je pořád jen jedna - hlavně si radost dělat. Čímkoli, kdekoli, ale pořád. ;)
  
Tak, dnešnímu tématu zůstanu věrná. Vybrala jsem pro vás 10 "very cute"  doplňků a papírnických vychytávek pro hravé duše, které mi na Poštovnémzdarma padly do oka:


1. Nepostradatelnost pro pařížomilovníky a papíromilovníky: sada 5 gum ve tvaru makronek.


2. Zamilovat se je (naštěstí) až příliš lehké: univerzální retro pouzdro v podobě obálky.


3. Na tajnosti nebo nápady, které změní svět: roztomilé usměvavé mini deníky.


4. Na fotky (a to nejen na ty zaláskované z Paříže): Eiffelovka jako stojánek na fotky. A pak je ještě suprcute tahle kovová záložka.


5. Tomu se říká povýšit fixy na pravé hvězdy: zvýrazňovač, který dělá hvězdičky.


6. S ní dostane každé zapisování trochu sladkého šmrncu: propiska v podobě točené zmrzliny.


7. Pro cestovatele i milovníky psaníček: sada 32 stylových pohledů.


8. Pro mračení a kyselení tu není místo ani čas. Je mnohem lepší dát si mini parfém, oblíbenou (červenou) rtěnku a pudr do kosmetické taštičky s koníkem a vykouzlit si tak dobrou náladu.


9. Kdo rád čte, vede si diář nebo zkrátka potřebuje založit list, ten si může tuhle činnost neobyčejně zkrášlit a zpestřit - tohle jsou totiž asi ty nejkrásnější kovové záložky do knihy, jaké jsem kdy viděla. Založit si list papíru kolouškem, králíčkem Petrem nebo Eiffelovkou, to už je něco. ;)

Přeju vám, ať se pořád dokážete radovat z maličkostí a usmívat se nad vším, co někdo jiný může považovat za snadno přehlídnutelnou banalitu. Vidět, cítit, naplno žít a trochu i snít...to je veliký dar, tak ho chraňte...Chraňte si své něžné bláznovství...


čtvrtek 11. srpna 2016

Božské papírnictví - nálepky, washi pásky, sešity a něco navíc

Opravdu moc ráda vám tu píšu o knížkách. A o kosmetice. A filmech a různých životních radostech. A taky o vylepšování domova i o cestování. Píšu zkrátka ráda o všem, co podle mě dokáže udělat den hezčí. Ale je jedno téma, které mám ze všeho nejradši. Které když fotím, tak celá zářím, zpívám si a blbnu a už se nemůžu dočkat, až k fotkám přidám pár slov a až se tu spolu sejdeme a já vám to všechno ukážu. 

Já vím, že vy víte, o čem je řeč. Božské téma = božské papírnictví. ;) Jo, to já nejradši. A protože s pomaloučku se blížícím novým školním rokem všichni papírenští blázni ožívají a slaví svátek, tak jestli chcete, pojďte slavit se mnou. ;) 

S dovolením (i bez dovolení) tu zbytek srpnového času bude šustit papírem. A právě dneska naše barevná, papírenská crazy jízda začíná!


Představím vám teď svoje malé, ryze letní zamilovanosti z oboru papírenského a hracího.

Takže co všechno tu máme: ubrousky s plameňákem, pařížský cestovní deník "Carnet de voyage", malá vintage obálka, papírová Havajanka (objevila jsem ji u Kate Spade, ale 68 dolarů za jeden mrňavý přívěsek je přece jen trochu přes čáru, tak jsem si ji vytiskla a vystřihla a jakou udělala radost! ;) ...to jsou ty moje triky cukrbliky), mintové pero, nálepka meloun, záložka do knížky plameňák, nálepka z banánu, růžové polaroidové album, ve kterém schovávám samolepky i fotky, washi páska s Eiffelovkou a dalšími "cestovními nabídkami" a kousek mého barevného kalendáře.


Všechny moje papírnické nezbytnosti hlídá lama. Asi. A jestli to je opravdu lama, tak bezesporu mexická.


Dost šikovná věc (tím spíš, když má podobu plameňákovskou) - magnetické záložky do knížky. A protože nejen hlídají stránku, kterou jste přečetli jako poslední, ale taky hltají každé písmeno, jsou to až podezřelé chytré záložky. Ví víc, než by se slušelo.


Mám ráda "rockabilly"...ten výstřední a odvážný životní styl, ve kterém se to (co se módy týče) hemží extravagantními účesy, kočičími očními linkami, krátkými koženými bundami, drzými živůtky a taky tetováním - vytetovaná mořská panna, srdce, kotva nebo vlaštovka, to je "vono". Takže jsem na Etsy tak dlouho koukala po "rockabilly mořské panence" (dá se nosit jako brož nebo náhrdelník), až jsem si ji koupila. A teď ji miluju. Dokonce tak, že ji bez mrknutí oka propašuju do ryze papírnického článku, jak vidíte.


Někdo chodí plavat, někdo chodí do barů, někdo se nejlíp odreaguje tancováním, ale já si nejradši zarelaxuju takhle dopisně. Kupuju většinou jen bílé obálky - ty bývají největší výzvou pro kreativce. A propos...to plavání, bary a tancování je taky moc fajn. ;)


Když je člověk papírenský maniak tak dlouho jako já, dostane se obvykle na další level, takže obálky nejen kupuje, ale taky si je vyrábí. Jen tak "vod voka" nebo může využít šablony na výrobu obálek (dají se koupit v každém lepším papírnictví), které bývají různých velikostí, většinou z tvrdého plastu. Já ale nejradši používám tuhle dřevěnou šablonu - stačí obkreslit její tvar, vystřihnout a tradá...obálka je na světě.


To vám je tak. To si takhle sníte o nějakých roztomilých věcech. Třeba o krabičkách na poklady ve tvaru makronek, o zlatých washi páskách, o průhledných mini kolíčkách, o nálepkách ve tvaru kapučín a dortů, o svém jméně, které někdo vytvoří z modrých kamínků nebo třeba o černobílém Belmondovi, ale nikomu o svých snech neříkáte. A najednou se stane, že všechno tohle (a ještě víc) přijde v tajemném balíčku od čtenářky Lucinky. A to je pak jisté, že tak jako na každého člověka někde čeká pravá láska nebo že každá kniha si najde svého čtenáře, tak že i každé tajné přání někdo vyslyší a nečekaně splní... ;) Děkuju.


Jestli něco fakt neumím (a vlastně ani umět netoužím), tak je to odolat pokušení, a tak jsem tohle léto s chutí podlehla téhle bombózní plameňákové hitovce a koupila si nafukovací držák nápojů (v balení po 5 ks; najdete na Poštovnézdarma.cz). Dávám si do něj hrnek s kafem a můj pracovní stůl má zas o jednoho zábavného krasavce navíc. A hodí se taky k vodě, na mejdany, zahradní párty (má to u kamarádů velký úspěch) a vlastně kamkoli, kde je potřeba něco udržet nebo podržet...Tak se taky držte a mějte se krásně, ještě pořád prázdninově. ❤️


neděle 7. srpna 2016

20 (báječných) věcí, které je třeba v létě ještě stihnout

Před pár dny jsme zase obrátili list v kalendáři (já v tom svém malovaném, od značky Rifle Paper Co.) a není pochyb o tom, že to zas pekelně utíká. Už srpen... Což vlastně znamená jediné - co jsme ještě o letošních prázdninách nestihli, to je nejvyšší čas dohnat. 

A nebyla bych to snad ani já, abych při takové příležitosti hned nevzala do ruky svůj kostkovaný sešit a všechny své "úkoly" pěkně nesepsala. A protože o úkolech nepříjemných ze zásady ráda mlčím, zbyly na mém seznamu jen samé báječné věci. Co si koupím, co si půjčím, kam odjedu, na čem začnu psát dopisy nebo třeba jaké filmy je dobré vidět.

Svůj vážně nevážný seznam tu mám pro vás k nahlédnutí, tak se na něj teď můžeme jít spolu mrknout. Třeba si v něm i vy najdete něco pro inspiraci. ;)

 

Seznam 20 věcí, které je třeba v létě ještě stihnout:


1. Tak trochu se zatoulat...

2. Vyrobit si domácí borůvkovou pleťovou masku (smíchá se bílý jogurt, med a borůvky).

3. Sehnat na blešáku starý psací stroj Consul a psát na něm - milostný dopisy a Seznamy snů.

4. Koupit si sadu tyrkysových náramků.

5. Vidět v kinech filmy To je náš svět a Za láskou vzhůru.

6. Zjistit, jestli obratník Kozoroha Jednorožce opravdu někde leží nebo je to jen fáma.

7. Odjet do Ria (když člověk usne, je tam cobydup).

8. Pěkně si na kamínkové pláži u vody promasírovat nohy oblázkama.

9. Přestat se chlácholit tím, že je na všechno dost času a ty nejlepší věci neodkládat na jindy.

10. Nechat tričko, aby si spadávalo z ramene, jak se mu zlíbí. A vůbec si ještě užívat letně ležérní dovádivost. Na roláky je času dost.



11. Jíst meloun jako hvězdy...buď jako Jack Nicholson nebo jako Johnny Depp - nemůžu se rozhodnout. Mimochodem - výstřižek s Deppem je z filmu Co žere Gilberta Grapea a já vám ten film opravdu doporučuju. Je perfektní.

12. Pozorovat hvězdy a najít si tu svou.

13. Zaběhnout do papírnictví pro fixy, co voní jako ovoce (žlutá jako banán, červená jako jahoda,...).

14. Půjčit si loďku pro dva, při plavbě ztratit p(r)ádlo a počkat, co se bude dít dál.

15. Pořídit si lampu s podstavcem ve tvaru ananasu.

16. Nechat se v noci domů doprovodit světluškama (letos jich je docela dost).

17. Probdít dva dny a dvě noci na hudebním festivalu.

18. Zahlídnout duhu a obdivovat její barvy, které se nedají napodobit žádnýma pastelkama.

19. Natřít béžový gramofon růžovou barvou.

20. Škrtnout všech předchozích 19. bodů a nedělat nic. Vůbec nic. Vždyť je léto, pane... ;)


středa 27. července 2016

Nejlepší letní knížky, které stojí za přečtení

Bez ohledu na to, kolik věcí se dá v létě dělat (včetně všech možných skopičin, co vás beztak hned napadly nebo radši ani nenapadly), považuju za jednu z nejbáječnějších činností jentakležení a čtení si; ideálně venku, pod širým nebem. To se pak totiž aspoň na chvíli zastaví čas...člověk se zavrtá a schová hluboko v papírovém příběhu, občas ho pozlobí snad jen lechtající beruška nebo upovídaná sojka, ale jinak se nenechá ničím a nikým rušit, protože...protože najednou není nic důležitějšího než on a jeho papíroví hrdinové.


I když mám letos v létě na čtení míň času, stejně mi pár knižních kamarádek dělá společnost. Vracím se ke starým, mockrát přečteným a milovaným knížkám, které už dobře znám a můžu je vlastně číst klidně od prostředku nebo od konce, některé i vzhůru nohama.

Ukážu vám tentokrát výběr knížek, které vnímám jako jedny z nejlepších a které se dobře hodí do letních prázdninových dnů a snů. Pojďme otočit list...

 

Škola Malého stromu

Kdybych vám měla doporučit jednu jedinou knížku a žádnou jinou, byla by to tahle - Škola Malého stromu (autor Forrest Carter). Není to zrovna knížka, na kterou bych se (kvůli obalu) v knihkupectví vrhla, a přesto je to jedna z nejhezčích a nejdojemnějších knih, jaké jsem kdy četla. 

Kniha Škola malého stromu je americký bestseller o životě indiánského kluka z kmene Čerokíů, kterého vychovává svérázný děda s babičkou. Je to příběh zábavný, milý, pozoruhodně čtivý, který umí rozplakat i rozesmát. Víte, jak obohatit svoje myšlenky a svůj život? Jak se vrátit k sobě samým? Víte, jak posílat zprávy prostřednictvím hvězd? Víte, že strom mluví? Víte něco o smíchu a slzách v lidském srdci? Začtěte se a možná se to všechno dozvíte... 

 

Zmrzlinová královna

Kniha Zmrzlinová královna (autorka Susan Jane Gilman) je tlustá, a tak by někomu mohla vystačit na celé prázdniny. A proč by ne. Výborně totiž do prázdninových dnů zapadá. Pokud máte rádi příběhy, jak "chudá holka ke štěstí přišla", přijdete si i vy...na své. Ve Zmrzlinové královně totiž jedno zbídačelé děvčátko objeví svět lahodné zmrzliny a to jí změní celý život. Těžko ale říct, jestli k lepšímu...

 

Christie, Wodehouse a Born

V kabelce nosím nějakou knížku pořád. Ideální je, když je to knížka lehká a útlá (kdo by se tahal s vypasenými romány) a pokud je ilustrovaná Adolfem Bornem, o důvod víc ji mít při sobě. Mezi moje nejoblíbenější útlé knižní společnice do kabelky patří cokoli od Agathy Christie - teď třeba Deset malých černoušků. Nemůže mi chybět ani Wodehouse - teď zrovna jeho knížka Až naprší a uschne. Mimochodem, sir Pelham Grenville Wodehouse má tak dokonalý humor, že vám od něj doporučuju vlastně úplně všechno (nést si Wodehouso-Borna z antikváriátu je pocit k nezaplacení). ;)

 

Vzdorující Toskánsko

Vzdorující Toskánsko (autor Phil Doran) jsem vybrala jako nejlepší z knížek, které spojuje jedno podobné téma - cizinec přijíždí do neznámé země, kupuje (a s vervou přestavuje a zvelebuje) polorozpadlý dům a snaží se najít v cizím světě nové místo k žití.

Hollywoodský scénárista a workoholik Phil Doran se ocitl v Itálii, kam přijel za svou ženou Nancy, která tam v jedné malé vesničce tajně koupila tři sta let starou farmu v zuboženém stavu. Doufá, že se jí podaří farmu přetvořit na vysněný domov a zachránit tak manželství, které se rozpadá stejně jako jejich nové sídlo. Je to vtipné a italsky šarmantní čtení, na jehož konci se budete chtít do té malé italské vísky přestěhovat za Philem (teda aspoň já chci).

 

Mikulášovy patálie a spol

Malý Mikuláš (autorská dvojice Gosinny & Sempé) je nej. Vyrostla jsem s ním a sahám po jeho příbězích s nadčasovým a roztomilým humorem vždycky, když je mi smutno nebo veselo. 

Mikulajda, jak mu doma důvěrně říkáme, je kultovní francouzská postavička, kterou si už v 60. letech minulého století zamilovali malí i velcí Francouzi díky geniálnímu Goscinnyho vypravěčskému talentu. René Goscinny dokázal ve všech svých knihách o Mikulášovi zachytit dětský způsob uvažování tak nevinným, milým a zároveň inteligentním způsobem, že se můžou při čtení bez rozpaků řehonit děti i dospěláci. 

Malý Mikuláš (a jeho knížky Mikulášovy patálie, Mikulášovy prázdniny, Bezvadný vtip, Sváteční oběd, Dopis Ježíškovi atd.), to je zkrátka velká legrace, příběhy plné nečekaných point a slovních hříček. Navíc ke všem Goscinnyho příběhům neodmyslitelně patří úžasné ilustrace Sempého, bez kterých by se Mikuláš nikdy nestal tím, čím je. A...u žádné jiné knížky se s takovou chutí nemlsá (na to vás musím dopředu upozornit).

 

Štěstí

Knížka Nejkrásnější citáty - Štěstí od mojí kamarádky Suzanne je úplně mrňavá, ale moudra v ní jsou velká. Jsou sesbíraná z nejpopulárnějších knih Antoine de Saint-Exupéryho jako je Malý princ, Země lidí, Kurýr na jih nebo Citadela. Někdy ji nosím v kapse a snadno si tak kdykoli připomenu, co je důležité.


Mohla bych psát ještě a ještě, protože je spoustu dalších knížek v mojí knihovně, o kterých vám chci říct.  No, tak zas někdy příště. ;)

pátek 1. července 2016

(Ne)všední (ne)zbytnosti aneb když začínají...


Začínají prázdniny, aspoň podle mého stolního kalendáře (a ten většinou nelže), a tak tu mám v rámci rubriky (Ne)všední (ne)zbytnosti jednu rychlovku na jejich počest. A je to rychlovka úplně celá žlutá.

Žlutá jako lán holandských tulipánů, žlutá jako citrónová zmrzlina, jako sukně tahitského děvčete, jako knižní průvodce milánským životním stylem, jako sombréro pravého Mexičana, jako žloutek na volském oku a hlavně - žlutá jako rozpálené odpolední slunce. To, které nás teď o prázdninách bude často hřát. 

Užijte si léto a buďte šťastní. Vysedávejte, spolu se mnou, na zahrádkách kaváren a popíjejte limču, houpejte se v houpacích sítích, čtěte si letní knížky a sněte, sundejte si občas boty a dotkněte se země, grilujte, posílejte si čumkarty z cest (a cestujte), něco dobrého jezte a někam se svezte, sbírejte plody a radujte se z vody...léto se domáhá naší pozornosti, tak z něj pojďme vyždímat, co se dá. ;)



Co žlutého, letního a oblíbeného jsem doma našla:
zleva: kniha Šik po Milánsku aneb průvodce městem, které udává módu i životní styl (Fabiana Giacomotti), tahitská solární panenka Hula Hula, která při trošce denního světla spustí vášnivý bokový tanec, žlutá krabička s francouzskými pastilkami Cachou, magnetka na lednici ve tvaru volského oka (nebo olského voka?), kancelářské sponky a špendlíky, fosforový fix Sharpie, čokoládové lízátko Lollytop, verbenový sprchový gel od značky L´occitane, má oblíbená žlutá kosmetika Decléor, super ostrá pasta v plechovce z Říma, žlutá washi páska, mini sombréro (mívá ho na hlavě jeden z mých kaktusů) a ručně malovaný talířek, na který odkládám šperky a občas taky malé zákusky.


Málem jsem zapomněla na dva důležité žlutooranžové pomocníky, kteří mi ráno nemůžou chybět. Kořeněný čaj od značky English Tea Shop "Black tea chai" a makeup Bioderma s SPF 50+, který nedávám z ruky. Zvykla jsem si ho kupovat (a hlavně používat) preventivně celoročně, takže o to víc se hodí teď.


PS: pokud se vám ještě nechce běžet za letníma radovánkama, protože jste se pěkně uvelebili u vašich "monitorů", připomeňte si 10 nápadů, jak si vylepšit léto nebo si z mých tipů na knížky do prázdninové tašky vyberte tu pravou - tady nebo tady. A pro frankofil(k)y tu mám ještě spoustu letních tipů na skvělé knížky o Francii a Paříži

A teď už končím; jde se na drink. ;) Mějte se krásně.


středa 15. června 2016

Tajemné kouzlo dopisů + Postcrossing

Žijeme ve fofrdobě. V době rychlých mejlů, bleskových facebookových zpráv, v době twitrování, instagramování, šedesátiznakových esemesek a dalších "vymožeností". Klikáme, klikáme, odpovídáme, postujeme, rychle sdělujeme...a občas zapomínáme, že...jedna z nejhezčích věcí je sednout si (nebo se v pololehu uvelebit na posteli), vzít do ruky papír a tužku, zpomalit a třeba napsat dopis.

Hodně lidí říká, že nemají čas. A už vůbec nemají čas na psaní dopisů. Napsat ho, sehnat známku, vážit cestu k poštovní schránce nebo nedejbože na poštu, pak čekat dny nebo týdny na odpověď...máme přece mejl. Ale jen my, kdo známe kouzlo voňavého psaní, víme, proč je psát. Protože příprava dopisu je ten nejlepší relax, že je to "vyblbnutí", kreativní zábava a dělání (oboustranné) radosti. Víme, že když se chce, dá se jednou za čas chvilka na dopis uloupnout. Čas máme. Máme ho vždycky na to, nač si ho chceme udělat. 

Už jsem to před pár dny nakousla u mě na facebooku. Že totiž psaní dopisů patří mezi nejpříjemnější chvíle a že je parádní si takové chvíle čas od času dopřát a užívat si potěšení z vytváření psaníčka a z představy, jakou udělá radost tomu, pro koho je určené.

Dnešní článek je celý dopisový. Dopisy si to zaslouží.


Úsměv, prosím
Nejen dopisy, ale taky pohledy mají svou čaromoc. Když se objeví v plechové schránce, úsměv se dostaví úplně samozřejmě a spontánně...a hned tak ze rtů nezmizí, to mám vyzkoušené. Ty s nejhezčími obrázky se pak dají vystavovat, lepit do inspirativních sešitů nebo schovávat do velkých papírových krabic se saténovou stuhou.


Začalo to nevinně
Takhle nějak začala moje dopisová vášeň. Jednoho dne jsem totiž na půdě objevila hnědý kožený kufřík, který byl plný dopisů. Ne mých, ne pro mě, ale dopisů mojí mamky, která si vyměňovala barevné obálky s lidmi z různých koutů země i Evropy. A já se tenkrát do šustění dopisního papíru, pestrých známek i malých dárečků uvnitř obálek bezhlavě zamilovala. Brigitte Bardot a namalovaný a vystřižený Mickey byla moje kořist, kterou už jsem, mamka snad promine, do jejích obálek zpátky nevrátila.


Sbírka dopisáků
Tak se zrodil můj "dopisový koníček". Dopisní papíry jsem si začala přát ke všemu a za všechno -  jako odměnu za vysvědčení, za pomáhání se sběrem brambor (já byla fakt šoumen), za injekci bez pláče i ke všem svátkům a narozeninám. Moje sbírka rostla a s ní i počet dopisovacích kamarádů a přátel. Tyhle dopisáky z fotky jsem milovala úplně nejvíc.

Napsáno z lásky
Na úplně jiný level se psaní dopisů dostalo, když jsem se zamilovala. On byl nejúžasnější. Měl číro, tričko popsaný fixkama, na zádech futrál s baskytarou a nosil mě na rukou. Akorát nechtěl psát dopisy...byl to největší nepsavec, jakýho si dokážete představit. Nakonec (sláva sláva) mi jich napsal celej tenhle štos (a byly krásný). Píše mi dodnes...a svoje dopisy (nebo spíš minivzkazy) mi nechává na polštáři, když vstane dřív než já.


Rozdivočelé obálky
Pořád ještě posílám pohledy a tlusté obálky. Jak ráda říkám - z radosti a pro radost. Kamarádkám a občas stihnu odepsat i některým mým čtenářům. Na obálky maluju vodovkama, lepím na ně samolepky, washi pásky a kreslím na ně legrační figurky. Vyřádim se a pak si jdu zas po svých povinnostech.

Na délce nezáleží
Moje dopisy jsou krátké. Opravdu se přiznávám, že ze sáhodlouhého vypisování příběhů a historek jsem už dávno vyrostla. Ale ráda vkládám do obálek malé kartičky s citáty, pár milých řádek, pytlíčky s krémy, tajuplné vzkazy, nálepky, vonné papírky, barevné sponky na papíry, mini čokolády, pohledy nebo vylisované čtyřlístky (ale už dlouho jsem žádný nenašla; nevíte, kde rostou?). 


Dopisy dnešní
A taky dopisy pořád ještě (a hodně ráda) dostávám. Dopisy hezké, moc hezké. Třeba tenhle je Lucinkovský. V bílé obálce se zlatými puntíky mi Luci před pár dny poslala s milým dopisem taky kočičí pohled, sponku a washi pásku s Malým princem, spoustu samolepek a dva andělské kolíčky. To bylo radosti!


A další dopis je taky Lucinkovský, ale tentokrát od jiné Lucie. Ve vyšperkované obálce na mě čekala, kromě dlouhého psaní, všelijaká překvápka jako placatí dřevění zajíčci, různé druhy japonských samolepek, sáček se zeleným čajem (výborný nápad), různé kartičky a zlaté hvězdy. Já se mam. ;)


A pak tu mám jeden dopis v růžové obálce od Terezky, která před pár dny odpromovala a je z ní pani doktorka. Víc takových hravých lékařek! ;) Uvnitř jsem našla malovaný a ručně psaný citát, náramek s přívěskem ve tvaru ananasu, fotku moře modrýho a tak vůbec. Prostě dopis, jaký chceš ve schránce objevit.


Poctivě vedený seznam
A ještě tu mám jednu takovou legrácku. Když mi bylo asi 11, vedla jsem si opravdu důslednou "dopisovou agendu". Když jsem tenhle záznamník před časem objevila, nevěřila jsem vlastním očím. Takže - své místo v něm měly kolonky s datem, kdy mi od někoho přišel dopis, od koho byl, kdy jsem na něj odepsala, jak byla vyvedená obálka (známkování jako ve škole - takže jsem nekompromisně rozdávala dost pětek...fakt jsem byla hustá) ;) a dokonce jsem nepodcenila ani údaj, kolik popsaných stránek odesílatel vytvořil. Ale nedivte se, chtěla jsem se stát učitelkou.


Pohledy z celého světa? Postcrossing to jistí.
Pokud milujete pohledy a toužíte po tom, aby vám chodily do vaší nedočkavé schránky pohlednice ze všech koutů světa, zkuste Postcrossing. 

Co to ten Postcrossing vlastně je? Většina psavců už ho dávno zná. Kdo ne, vězte, že je to čím dál tím oblíbenější způsob výměny pohledů (nebo i dopisů) s lidmi z celé zeměkoule. Vzrůšo! Principem je poslat pohlednici do jakékoli země, kterou si náhodně vylosujete po jednoduché registraci na Postcrossing.com. Za každou odeslanou pohlednici vám naopak jedna do schránky z některého koutu světa přistane. Na svém profilu si dokonce můžete zvolit preference, třeba s jakou tématikou byste rádi pohledy dostávali (motivy zvířata, Francie, herci fešáci,...).

Zkrátka a dobře - díky Postcrossingu můžete tak trochu "procestovat" celý svět, objevovat neprobádané kultury, začít sbírat známky, nacházet nové kámoše nebo si třeba zlepšit cizojazyčné umění. Anebo se prostě prostřednictvím cizokrajných pohledů můžete jen tak potěšit. Pokud pořád ještě váháte nebo tápete, podívejte se na Postcrossing.cz.

Každopádně - všem dopisům a pohlednicím zdar a třikrát hur hur hurá! Bylo senzační si s váma připomenout, jak moc fajn je psát a malovat a posílat malé obálky poštovníma vrabčákama...
...tak teda piš piš piš nebo tě sní myš