30.1.14

Zázračná kosmetika pro zdravou pleť

Je velká zima, a tak jsem se rozhodla vás dneska trošku rozehřát. Za prvé žlutou barvou (na fotce vidíte mé aktuální žluté propriety), která na mě v zimě působí stejně jako sluníčko zářící z nebe, a za druhé ozdravující kosmetikou Apeiron, u které mám taky pocit, že tak trochu spadla z nebe. Je totiž úplně čistá. Vším - obalem, obsahem i vůní. Obaly můžou na někoho působit nevýrazně, ale ve skutečnosti jsou spíš naturálně jednoduché a stejně nekomplikované, jako samotné složení. Apeiron totiž používá minimální množství složek, aby pleť byla co nejméně zatížená. "Míň je víc". I vůně jsou decentní, lehké, ale zároveň tak příjemné, že jsem si je oblíbila a dlouho se jich nemohla nabažit. Ještě dneska si jdu občas jen tak pro radost přičichnout ke kelímku s krémem...
A teď už vám chci nedočkavě představit pár kousků, které se mi uhnízdily v zimních dnech i v kosmetickém kufříku.

To je ona, moje nejoblíbenější "žlutá" věc, kterou doma mám. Balzám s včelím voskem v tyčince, který nosím všude s sebou a používám ho, ať už chci pokožku chránit preventivně nebo ji potřebuju okamžitě zhojit.
V zimě trpím na hodně suché rty, a když mi popraskají, tak jsem ještě takové trdlo, že si je koušu (to bych si v životě nemyslela, že to budu někomu říkat) ;-) a pak mám rty jako struhátko a navíc bolavé. Dřív jsem byla zvyklá, že musím takovou nepříjemnost několik dnů léčit používáním různých balzámů a mastiček, až se dají rty zase dohromady. A jednou, zas po téhle "rozpraskaně rozkousané příhodě" jsem si na noc namazala rty touhle tyčinkou. Ráno byly téměř všechny stopy zahlazeny a rty se spokojeně červenaly. Fíha, překvápko. Od té doby nechávám včelí vosk, olivový olej, pryskyřici i pupalkový olej ve žluté tyčince, ať se o mě starají. 
Balzámek se dá používat v zimě jako ochrana před mrazem, v létě po štípnutí nějakým lumpem, na lámající se nehty, popraskanou kůži na loktech, patách a-tak-dále-a-tak-dále. Najdete ho tady.

S kým začíná můj den
- Krém Sensitiv Santalové dřevo. To je věcička, o které by se dala napsat snad celá stránka (možná celá kapitola...vlastně možná i jedna tenká brožurka), ale já mám chuť o svém krému napsat jen "on mě má rád" - sice mi to nikdy neřekl, ale to holka vycítí. Napřed mě těšila jeho vůně, která je jemná a zároveň lehce pikantní, potom jsem si všimla, že mi pomáhá ve chvílích, kdy je moje pleť podrážděná mrazem nebo zarudnutá a nakonec jsme si podali ruce na znamení přátelství proto, že v něm není ani ždibíček alkoholu a to se moc často nevidí. Mám ho připravený na nočním stolku a ještě než zazvoní budík, začíná se santalovým krémem můj den.

- Oční liftingové sérum je součástí mého rituálu ranní a večerní péče (tedy pokud nezapomenu...ajaj). Přistál mi v dlaních hned potom, co jsem odolala (ale nebylo to lehké) masivním kampaním všech možných "loreálů" a "lancomů", protože jsem neodolné pokožce kolem očí chtěla dopřát něco ryze přírodního. Používám sérum na oční okolí a někdy i jako podklad pod make-up, protože je lehoučké, pěkně se vstřebává a hydratuje. Po pár dnech používání jsem se mohla kelímku se sérem podívat zpříma do očí a ani jeden z nás nemusel nic říct...Hned poznal, že jsem "to" už konečně pochopila. Už chápu, že když se tak ráda směju, je tohle oční sérum základ péče a ne žádný "nadstandard", za který jsem dřív oční séra a krémy považovala a s klidem je ignorovala. Ale "Dneska už se tomu jenom směju", jak by řekla Adina Mandlová. Dneska už vím zkrátka své...

A teď se, prosím, seznamte s Ritou. Rita je psička (slovo "psička" vzniklo jednou, když jsem si nemohla vzpomenout, jak se říká "ženě od psa") a velmi náročná jezevčice. Zdaleka ne každá kosmetika, kterou mám v koupelně, jí voní. Ovšem výrobky Apeiron mi schválila. Hlavně proto, že:
- nejsou testovány na zvířatech (to je pro Ritu základ),
- nejsou v nich použity látky zvířecího původu a až na několik málo složek jako je včelí med nebo včelí vosk, jsou výrobky veganské,
- jsou uloženy v recyklovatelných obalech
- a neobsahují přidaný alkohol, syntetická barviva a vonné složky, minerální oleje, parabeny, PEG, silikony a ani genovou technologii (brrr).

Ach, Rito, ty máš na opravdové přírodní lahůdky na mou duši čich!

S kým můj den končí
To je tak fajn si po celodenním běhání zalézt večer do peřin a vzít si tam svoje oblíbenosti. Před posledním zívnutím vždycky udělám pár věcí. Namažu si obličej a ruce krémem, který kradu mému muži, přečtu si pár módních stránek a úplně na závěr si dám na oči pruhovanou očimhouřku. 
Ale ještě se vrátím k tomu "kradenému krému". Je to krém na ruce Apeiron, který byl původně určen mému muži na jeho extrémně suchou pokožkou na prstech. Má tam kůži náchylnou k praskání - třeba v mrazech, když hraje na baskytaru (to má pak od strun bříška prstů popraskaná až do krve), nebo když dělá jakoukoli fyzickou práci (naštěstí to se nestává příliš často) ;-). Nakonec to dopadlo tak, že se o krém maličko pereme. Sice nemám s pokožkou žádné problémy, ale zato jsem marnivá (a marnivým lidem Apeiron hraje do karet stejně jako těm, kteří potřebují něco léčit).
Mám moc ráda jeho vůni s pomerančovým a levandulovým olejem, a tak si ho před spaním tajně půjčuju a nanáším ho v tenoučké vrstvě nejenom na ruce, ale i na obličej a rty. Krém se dobře vstřebává a...večer voní, ráno pomáhá. A to úplně nejlepší na něm je, že můj muž si ho bere pořád s sebou, když někam jde, že ho má na nočním stolku, že je těžké mu ho krást (hlídá ho), a že mu zkrátka pomáhá. Sice ho občas střídá s mastičkou předepsanou doktorem, ale ta je tak mastná a nevstřebatelná, že jsem, už kvůli našemu povlečení, ráda, že objevil tenhle okamžitě vstřebatelný  a účinný krém. Takže když má teď koncert, může to se svou červenou baskytarou pořádně rozjet! A já ráda tancuju, když hraje.

Tak jsem vám toho o přírodní kosmetice Apeiron pověděla spoustu a chybí snad už jen dodat, že se kamarádí nejenom s normální pletí, ale hlavně je účinná při podráždění, vysušení, když je potřeba zklidnit ekzémy, šupinky nebo dokonce lupénku. V obchodě Organic-beauty.cz se dají pořídit i vzorečky, kterými jsem já sama začínala a vybrala tak to, co mi pak doopravdy sedlo.
A pozor - objevila jsem před pár dny na jejich Facebooku (který se mimochodem vyplatí sledovat, protože kromě informací o slevách a akcích, je tam moc příjemná atmosféra), že jsou teď téměř na všechny produkty slevy až 40%. Slevy jsou jenom do vyprodání zásob, takže si budu muset pospíšit, protože kdo dřív přijde, ten...však to znáte.

PS: naštěstí nejsem jediná, kdo věří na zázraky...podívejte se na článek o kosmetice Apeiron k Růžovému chroustíkovi a užívejte si voňavé hýčkání (protože co dělat v třeskutých mrazech jiného?). ;-)

Vivi podpis

26.1.14

Růžový organizér aneb kam schovávat papírnické úlovky

Tvořit si inspirativní nástěnkové tabule (láskyplnou nebo filmovou nástěnku mám nejradši) a vést pracovní sešity, to mě bavilo od malička. Pořád si kupuju tlusté zápisníky, které vypadají jako doopravdické knihy a plním je výstřižky, psaníčky od přátel, různými útržky, seznamy, obrázky, samolepkami, obaly od čokolád nebo citáty. A abych všechny své "papírnické úlovky" měla kam dávat, pořizovala jsem na ně různé krabičky a růžové obálky, ale to se časem ukázalo jako nepraktické (najít totiž výstřižek Toma a Jerryho nebo portrét Lindy Rodin ve velkých brýlích ve všech mých "schovávačkách", byl nadlidský úkol). 
A tak jsem si před časem k svátku přála (a dostala) velký růžový organizér, kam se vejde mapa Itálie, malé notýsky, retro pohledy z antikvariátů i stará samolepka Dylana ze seriálu Beverly Hills 90210. Všechny své papírnické poklady mám pohromadě a co myslíte - Toma a Jerryho jsem našla pro dnešní focení okamžitě. Pokud máte doma taky soukromé papírnictví, doporučuju si pořídit velké desky (organizér) s přihrádkami (dá se sehnat v obchodech s papírnickými potřebami nebo na ebay) a vaše papírky budou pěkně pod "jednou střechou".

A závěrem ještě pohled na mé nejoblíbenější barvy pastelek (růžová a tyrkysová) a na pomalovanou starou tužku, kterou u nás zapomněl můj taťka, když vrtal do zdi díry pro obrázky a tužtičkou si předkresloval místa, kde mají být umístěny skoby. Chvílemi to vypadalo, že kreslí návrh nového pražského letiště nebo tajnou cestu k pokladu, ale nějakou záhadou v té změti černých čar na bílé zdi přesně rozpoznal místa vrtu. Obrázky visí, nicméně my budeme muset na jaře vymalovat ;-).
Vivi podpis

22.1.14

5 důvodů, proč být šťastnější (v lednu)

Vždycky se najde dost důvodů, proč být šťastný tady a teď. V lednu jsou to podle mě třeba tyhle:

1. Úklid, řád a objevy
Vím, že to nezní zrovna jako nějaké velké štěstí...uklízet a organizovat domácnost. Ale osvědčilo se mi během zimy udělat si ve svých věcech (i v hlavě) pořádek. Leden je totiž ideální doba nejen na to uložit do zadního šuplíku starý diář, nechat za sebou loňské sněhy, nepovedenosti, křivdy i ten černý vytahaný svetr, ale taky na to pořídit si s novým diářem pár šikovných krabic a boxů, ve kterých bude...řekněme to slovo spolu - řád. Mám z lepší organizace domova radost, všechno je hezčí, příjemně uspořádané, nechaotické, přívětivější a útulnější a taky neztrácím čas ustavičným hledáním věcí. Navíc při úklidu často objevím nějaké dávno zapomenuté drobnosti, které si pak (na chvíli) s radostí vystavím (třeba růžové retro ořezávátko ve tvaru kočičky).

2. Aspoň 15 minut nicnedělání
I v tom nejhektičtějším období (a leden pro mě představuje největší blázinec v celém roce) se snažím vyšetřit si pro sebe aspoň 15 minut denně a vytvořit si doma "oázu klidu". Obvykle taková chvíle nastává večer a nutně k ní potřebuju pár rekvizit. Třeba bílý chlupatý koberec. Moc dobře se ně něm táboří a poslouchají LP desky. Gramofon Elvis a hromada elpíček ale nejsou podmínkou, aby se člověk mohl jen tak rozplácnout na podlaze - knížka a čokoládové preclíky taky nejsou k zahození.
Vlastně je to úplně jedno, čemu těch 15 minut (ráda "protahuju") zasvětím. Důležité je, že mám pocit, že se dokážu zastavit, nadechnout a vnímat, že den není jen o honbě za splněnými povinnostmi a odškrtanými políčky ze seznamu úkolů.

3. Pastelky jsou teď barevnější
Pohled na barevné pastelky mi v lednu tak trochu nahrazuje sluneční paprsky a vitamín D. Připadají mi teď barevnější než v kterémkoli jiném ročním období. Nemaluju s nimi divoké přírodní scenérie, ale používám je úplně prostě. Přepisuju a zpřehledňuju jednolivými barvičkami své poznámky, vybarvuju s nimi úkoly v mém diáři podle důležitosti a vlastně s nimi tak přetvářím často nepříliš příjemnou činnost na zábavu. (A taky umí krásně rozzářit pracovní stůl).

4. Bleskové večeře, které šetří čas
Když za okny sviští zimní vítr, je takový večer doma, v teple, při svíčkách a u jídla dobrý důvod ke šťastnému zachvění. A mám jedno pravidlo: "Rychlá večeře = supergute večeře."

5. Dlouhé zimní večery a gauč
Rozložit gauč, nastlat na něj plno polštářů, do mísy nandat popcorn, mrknout na svého kovboje a pouštět si skvělé italské filmy nebo třeba Bosé nohy v parku - nakonec je docela milé, že se (pořád ještě) tak brzy stmívá.

A jaké máte v lednu důvody ke štěstí vy? ;-)
Vivi podpis

19.1.14

Když trávím svůj čas v Paříži aneb úplně jiný dárek

Je snadné najít tvořivou inspiraci v Paříži a nejlehčí je to v křivolakých uličkách na Montmartru. Montmartre je místo plné bohémů v orvaných džínách a černých trikách, pouličních umělců i na slovo vzatých filozofů, kteří sedí u ošoupaných malých stolků a upřeně pozorují karafy s vínem, které je jim doléváno stejně rychle, jak rychle jim do hlav přichází (a odchází) jejich velkolepé myšlenky. A mě to všechno fascinuje...a inspiruje. 
Po návratu domů pak nějakou dobu tahám orvané džíny a černé triko, na stole mám plnou karafu s vínem (ale musím dodržovat pravidlo "dvou decek") a nosím si z obchodů s malířskými potřebami plné tašky. Z nich pak vyndavám akrylové barvy, tempery, malířské desky, štětce, magnety, papíry a připadám si velice, převelice umělecky (hlavně když nedodržím "pravidlo dvou decek"). A v takové náladě mi pak pod rukama vznikají všelijaká dílka a díla, která pak zabalená do neprůhledného papíru ukládám na dno skříně. 
Nedávno jsem se ale pod vlivem francouzských elpíček, plné karafy, jedné inspirativní dámy Suzanne a blížícího se výročí rozhodla, že se pustím zase do tvoření a namaluju pro svého muže ryze osobní obrázek... A protože z něj měl velikou radost, napadlo mě, že by vás moje tvorba mohla inspirovat k tvorbě vlastní, protože jak známo, dárky vyráběné bývají těmi nejradostněji vítanými a vždycky je vhodná doba s nimi někoho potěšit.

Můj muž nejradši nosí námořnické triko s pruhy, Tomíček zásadně nevychází ven bez obojku s našitým puntíkatým šátečkem a já si minulý rok oblíbila červený šátek se srdíčky. Všichni tedy máme na obrázku své módní talismany (a je tudíž alespoň nějaký důkaz, že jsme to opravdu my). ;-)

Oválná malířská deska s bavlněným plátnem (rozměr 18 x 24 cm) se dá koupit v některých papírnictvích a snad ve všech obchodech s malířskými potřebami (cena okolo 50,-). Deska je bez rámečku, ale na to je snadná pomoc - rámeček si můžete podle své fantazie domalovat akrylovými barvami. Na desku se dá malovat nejen akrylovkami, ale i olejem nebo temperami. Pak už stačí jen uvařit si kafe, nanosit na koberec štětce, barvy, čokoládové tyčinky, obrázek si tužkou předkreslit do sešitu a pak i na malířskou desku a pustit se do toho, protože pak bude brzy hotovo.

Není od věci, když na vaši tvorbu někdo dohlíží. Může to být rodinný příslušník, klidně i pes.

Na zadní stranu jsem washi páskami připevnila zlato bílý provázek a "závěsné zařízení" je na světě.

Mona Lisa to sice není, ale je to obrázek ze srdce. A to se, pokud se nemýlím, cení nejvíc. Ono je totiž úplně jedno, jestli člověk umí malovat jako Leonardo da Vinci nebo to "jen tak zkouší". Ono totiž nejvíc záleží na tom, že člověk něco dělá vlastníma rukama, že při tom tvoření s úsměvem myslí na toho, pro koho dárek je, a na to, jestli z něj bude mít radost. A bude - to mi věřte. ;-)

Vivi podpis

17.1.14

Troška parádění aneb novinky z mojí koupelny

Jsem to ale popleta - málem jsem přes všechny články o diářích, předsevzetích a papírnických pokladech zapomněla, že jsme se tu už několik týdnů vůbec neparádili, a je vážně nejvyšší čas to napravit. Moje koupelna letos voní zase trošku jinak, protože do ní přibyly různé vzácnosti a vzácné různorodosti, kterými je moc fajn se občas rozmazlit. Těším se, že vám je tu postupně představím a začínám s tím hned teď.

Kdyby mě chtěl někdo podezřívat z toho, že jsem si velkou růžovou plechovku Vaseline Lips, která ukrývá tři voňavé balzámy na rty, vyhlídla jen kvůli jejímu delikátně něžnému retro vzhledu, měl by pravdu (ale jen částečně). Už jsem si sice předem představila, jak do té velké krabice s retro dámou budu ukládat své růžové notýsky, tajná psaníčka a laky na nehty (a to se taky stalo), ale stejně tak jsem toužila po třech vazelínových pomádách na rty (vidíte je na další fotce), které jsou součástí plechovky, a které blond pin-up girl bedlivě hlídá...

Vazelínka s aloe vera v zelené plechovce voní jako květinová louka, hnědá plechovka vůní připomíná čokoládu (obsahuje kakaové máslo) a modrá dózička je Original Vaseline® - neparfémovaná klasika, po které sahám, když nemám zrovna náladu na vůně a příchutě. Moje mlsné rty si se všemi třemi plechovkami přijdou na své a mně už zbývá jen se každý den rozhodnout, po které vůni sáhnout. Povím vám, je to radost, to naše holčičí parádění. 

Už dlouho jsem ji chtěla mít doma - bázi Instant Anti-Age od Maybelline. Pleť má být po jejím použití hladší, rozjasněná (ale nelesknoucí se), póry stažené a majitelka báze tím pádem spokojenější a usměvavější. Báze se může nanášet pod make-up, ale mně se mnohem víc osvědčila, když po jejím nanesení make-up vůbec nepoužiju. Báze Instant si s pletí krátce promluví, domluví jí, aby vypadala svěže, sjednoceně, aby se neleskla a já už se pak o nic nestarám. Šikovná věcička a navíc ta její barva...vidíte? Nejhezčí růžová "cukrová vata", prostě nejrůžovoulinkoulinkatější.

Chybí mi a často na ně vzpomínám...Na to, jak mě dokázaly potěšit, jak mi v jejich přítomnosti bylo príma, jak sladké chvíle jsme spolu zažili...Vanilkové rohlíčky! Nezapomenu! A jak tak vzpomínám na ty pocukrované vánoční časy, mažu se vanilkovým tělovým mlékem od Victoria´s Secret (pikantní divoká orchidej se v něm kamarádí s hřejivou vanilkou), které vydrží vonět několik hodin a já si s ním jen tak sladce sním o tom, co dobrého ještě sním. Tak ať se vám dneska (a o víkendu) taky krásně sní a brzy se těším zase na viděnou. ;-)

Vivi podpis

13.1.14

U mě doma aneb můj stůl, můj hrad

Můj pracovní stůl, to pro mě není jen tak obyčejný kus dřeva. Je to stůl, který kdysi během půl dne vyrobil můj děda, a který měl být provizorním a "chvilkovým" kouskem nábytku do jednoho našeho podnájmu. Nakonec jsme si ho ale nechali, prožil s námi všelijaká dobrodružství, několikrát se s námi stěhoval a...jak to tak bývá, zamilovala jsem si  ho. Nikdo by nespočítal, kolik jsem u něj proseděla hodin, kolik jsem u něj napsala dopisů, článků, kolik nápadů jsem u něj dostala, kolik položek s úkoly odškrtala, kolik radostí i strastí u něj prožila. Je to můj přítel i moje závislost (to proto, že je na něm posazený počítač Frederik). Zkrátka...můj stůl je můj hrad a já vás teď do svého hradu zvu na malou prohlídku. 


Přesně takhle to na mém stole vypadá teď, ale zítra (možná už dneska odpoledne nebo večer) může být všechno jinak. Baví mě "měnit", a tak umísťuju na svůj stůl pořád nové věci, kterými mě těší se zrovna obklopovat, a které ke mně nepozorovaně ženou nové podněty. Můžou to být knížky, časopisy, květiny, diáře, notesy, cédéčka, plechovky na tužky, kávové hrnky, oční stíny, pohledy i oblíbené fotky. Mám ráda hodně věcí a mám ráda hezky uklizeno - zdánlivě k sobě tyhle dvě vlastnosti nepasují, ale když máte pár triků, klape to. Třeba takový drátěný košík...

Drátěný retro košík už má na mém stole pár měsíců své místo jisté. Je to opravdový šikula, protože do něj můžu dávat všechny zásoby svých důležitých nezbytností a přitom nikdy nevypadá nepořádně. Obsah košíčku se (taky) často mění, stejně tak, jako je pořád jiná inspirace, kterou sbírám se stejným zápalem jako sošky koloušků. Teď je košík ještě pořád plný vánočních přání, pohlednic, samolepek, balzámů na rty i krabiček s bonbóny, ale často v něm pobývají i knížky (však za chvíli uvidíte).

Můj stůl má jenom jeden šuplík. Kdyby jich měl dvacet, byly by určitě plné až po okraj, to je jasnačka. Ale zvykla jsem si na to, že je pouze jeden jediný, a tak do něj dávám nejnutnější věci a učím se šetřit s místem. Úchytku jsem v létě pomalovala v barvách "mexikáno", aby to byl šuplík jaký? No přece šuplík veselý.

Kdybych si někdy koupila nebo od někoho milého dostala stojánek na tužky, používala bych ho zřejmě na koření, malá francouzská mejdlíčka nebo na červenou čočku, ale určitě bych do něj nedávala tužky a propisky. Ty totiž podle mě patří jedině do plechovek od arabské kávy, cizokrajných sirupů nebo skleniček od jahodových marmelád...

Někdy jsou v mém košíku knížky, které zrovna čtu, a které mě udržují v dobré kondici. Knížky jako Debordelizace hlavy od Ivo Tomana (on je geniální) nebo Alchymista od Paula Coelho (on je geniální) mi udělají dobře vždycky.

Barevné svorky, antistresový míček od M&S a francouzská svíčka Lothantique s vůní mléka, kterou si kupuju pořád dokola už roky, jsou moji pomocníci ve chvílích, když už mi jde u mého pracovního stolu ze všeho hlava kolem.

A na závěr tu je taková malá legrácka - svlíkací retro propiska (60. léta, Brusel), kterou mám nenápadně vloženou mezi "slušnými" tužkami a pery. Když si svlíkací propiska spokojeně hoví v plechovce, dáma v černých retro plavkách vypadá úplně nevinně, pětikorunu byste jí dali. Jenže když ji otočíte, abyste s ní mohli psát, té nestoudnici plavky spadnou, óóó, jaký skandál! Na téhle fotce je ještě všechno v pořádku, ale nepřejte si mou sprostou propisku vidět na dalším fotu.
Varování: následující fotografie není určená pro děti a mladistvé do 55 let!

Tak a pro dnešek je odhaleno už opravdu všechno. ;-) Přeju vám príma start do nového týdne, ať vaše propisky nedělají takové skopičiny, jako ta moje a ať je u vašich pracovních stolů vždycky (nebo aspoň většinou) veselo. ♥
Vivi podpis

11.1.14

Zápisník snů aneb víkendové hrátky s papírem

Nutně jsem potřebovala zápisník na všechna přání, sny, na všechny nápady, lásky, citáty... Jenže ať jsem sháněla, kde jsem chtěla, nikde neměli přesně takový, jaký jsem si vysnila. Přitom jsem neměla zas tak vysoké požadavky. Měl být zkrátka jen perfektní a do-ko-na-lý. Nejkrásnější ze všech. Jen můj. Osobní důvěrník a přítel. A tak jsem o něj poprosila dívku, která z kouzla na zem sklouzla. Je to slovenská Lucinka z Vrecka napadov. Určitě (a to už jsem se přesvědčila tisíckrát) je z pohádky a plní přání na počkání. Tentokrát pro nás vyčarovala zápisníček (víte, ten do-ko-na-lý, ten nejhezčí ze všech), do kterého se sluší psát všechno, co nás bude v letošním roce inspirovat a dělat šťastnými. 
A protože je sobota, můžeme si na koberec nanosit provázky, papíry, barvičky a samolepky a se soustředěně vyplazeným jazýčkem se pustit do tvoření našeho vlastního osobního zápisníku. Tak, Lucinko, povídej, jak na to:


Už sa vám niekedy snívalo o dokonalom zápisníčku? Bol by malý, no s dostatočným počtom stránok na všetky tajomstvá, bol by milý, bol by farebný, polepený nálepkami, jedinečný a celý váš. Každá jeho stránka by bola iná, každá ukrývala iný obrázok, tajomstvo, príbeh. A aké obrázky, tajomstvá a príbehy to budú, to bude záležať len a len na vás. No a keďže nášmu (s)novému zápisníčku dáme pekný obal, snáď (vlastne určite) bude po celý tento rok pekný a veselý aj jeho "obsah". A my spolu s ním zažijeme samé skvelé zážitky. :-)

To, čo k tomu budeme potrebovať, je až rozprávkovo jednoduché. Stačí nám len veľa, veľa papiera. Tenkého, hrubého, obrázkového, bieleho či priesvitného. A tiež pár kúskov vystrihnutých z farebných krabičiek, ktoré sme si odkladali kvôli peknému motívu... čím viac druhov, tým lepšie. Pestrejšie a zábavnejšie. Potom už len zvoliť, ktorý z tých papierikov je najkrajší, nalepiť naň pár nálepiek: napríklad sovu posadiť na konár (tam jej bude určite dobre), hrušku zavesiť na vetvičku a medveďa nechať dumať pri muchotrávkach. Trochu hrania a "titulka" je hotová.
Poznámka české redakce - konár =  větev, muchotrávky = houby zcela nejedlé.

No a podľa tejto prvej hotovej stránky vymeriame, obkreslíme a vystrihneme aj všetky ostatné pripravené papiere.

Všetky do radu potom na rovnakom mieste predierkujeme obyčajnou dierovačkou a (v náhodnom alebo dobre premyslenom poradí) zopneme pomocou malých klieštikov dvoma kovovými krúžkami.

Alebo ešte lepšie - kto nemá kovové krúžky ani klieštiky, môže použiť kúsok obyčajného špagátu a stránky svojho nového zápisníku zviazať mašličkou. Taký špagát má rozhodne svoje kúzlo a môžete ho kedykoľvek rozviazať, pár nových, čistých stránok do zápisníčku v priebehu roku pridať... alebo vybrať.

A ak tie mašličky neutiahnete príliš silno a natesno, stránky sa budú lepšie otvárať a možno pod špagát zmestíte aj nejakú tú ceruzku alebo pero. Tie sa k zapisovaniu do zápisníka predsa hodia vždy;-). A takto ich môžete mať stále šikovne poruke.

Obal je hotový, svoje miesto si našla aj ružová ceruzka, ale čo ukrýva zápisník vo vnútri? Fialová stránka (vystrihnutá kedysi práve z nejakej papierovej krabičky) pevne drží zopár malých nálepiek, ktoré sa môžu hodiť kedykoľvek. A kancelárska spinka v tvare sloníka zasa spoľahlivo drží a nepustí jedno dôležité (papierové) srdiečko s milým odkazom (ten je ale ukrytý z druhej strany) ;-). Veď hovorím, že slon je spoľahlivý strážca. Nič neprezradí.

Počet stránok vášho zápisníku a to, ako si ich zorganizujete a vyzdobíte, je plne na vašej nekončiacej fantázii. Či si na každú stranu nalepíte kúsok inej farebnej lepiacej pásky alebo lisovaný kvietok z minulého leta, to viete len vy...:-)

A len vy (a Ježiško) budete vedieť, čo si budete priať nabudúce pod stromček. Nezabudnite si teda na koniec zápisníčku pridať aj zopár stránok vystrihnutých napríklad z vianočného baliaceho papiera. Na ňom sa bude zoznam vašich vysnívaných darčekov a vianočných prianí krásne vynímať.
No a do stredu, do stredu svojho papierového výtvoru si môžete vpísať nejaký obľúbený citát (tak ako na fotke č. 1). Alebo básničku. Alebo niečo veselé, alebo niečo múdre. Čo vám napadne. Môžete čokoľvek. Veď celý zápisník (a v ňom zapísaný rok 2014) je len váš...;-)
 ♥

Moji milí, pokud se vám líbilo zápisníčkové tvoření a atmosféra "ako z rozprávky", kterou tu Lucinka svým dnešním guest postem vytvořila, určitě se nezapomeňte protancovat jejím superbezvadným blogovým světem na vrecenapadov.blogspot.cz.
Vivi podpis

7.1.14

7 tipů, jak mít v lednu víc radosti

Tak ho dali do kalendáře zase. Leden. A já si zrovna letos říkala, že by ho mohli "ti mocní nahoře" z kalendáře vyškrtnout a místo něj dát za sebou třeba dva květny. Leden je totiž takový divný patron. Sváteční nálada a Vánoce jsou pryč, zima se zdá být už nějaká dlouhá a ulice vypadají jako z černobílé fotky.
Ale na druhou stranu, když se to vezme z té lepší stránky (a počítám, že proto tu jste), když se leden tak trošku natočí, pootočí a přimhouří se jedno oko, není to zase tak špatný měsíc - jsou slevy (jupí jou), horké kakao teď chutná nejlíp z celého roku, s novým letopočtem je tu nová naděje a chuť změnit věci k lepšímu a dlouhé zimní večery umí být úžasně romantické. Pojďme si tedy leden trochu ozvláštnit radostmi, jako je čtení pod peřinou, zachumlání se do teplých svetrů, tancování (ať už v dešti s krajkovým deštníkem nebo doma v teplých bačkůrkách)...Vybrala jsem pár mých favoritů, které lednové šedivosti určitě vženou barvu do tváří.

1 2 3 4 5 6 7


1. Svetr na zachumlání - měkoučký, přítulný, hřejivý a navíc s velkým srdcem, zkrátka přesně takový, jaký má opravdový kamarád být. Představte si, že si k němu navlečete tlusté ponožky, uvaříte horkou čokoládu a budete si celé odpoledne číst a nebrat telefony...protože s takovýmhle růžovým svetrem od AX Paris se prostě nedá nikam spěchat...
2. Náhrdelník s ručně malovaným kolouškem - je miloučký, ale (zatím!) tak trochu sám. Ale prý zná křišťálovou studánku, kam ptáci a laně chodí pít. Prý rozveselí každý den a každý outfit (nejradši prý má černé šaty nebo bílou košili a džíny). A prý touží po tom, aby ho měl někdo opravdu rád, a tak se s nadějí v malých očkách ptá: "Chcete mě?". Řekla bych, že (taky) znáte správnou odpověď.
3. Deštník pro pravou Pařížanku - když v Paříži prší, dá se v ulicích takových deštníků potkat plno. Navoněné Francouzky v černých trenčkotech drží deštníky s krajkou nad hlavami a sebevědomě neznatelným úsměvem říkají "o la lá, jsme šik vždy a všude...a v dešti jsme nejpůvabnější". Pch, však počkejte vy...vy jedny...Francouzky, však my vám ukážeme, že to umíme stejně (nebo ještě líp) jako vy! No řekněte, s tímhle deštníkem je strčíme hravě do kapsy!
4. Kabelka Anna Smith - vlastně je úplně jedno, jestli padne volba na černé nebo béžové psaníčko, na její retro tašky nebo prošívané barevné kabelky. Anna Smith totiž vždycky ví, jak to udělat, aby se člověk s jejími doplňky cítil světově.
5. Nástěnné hodiny Dogo Keep Calm - už vím, v čem to je, že máme pořád málo času. Už jsem přišla na to, kde je zakopaný pes. Je to tím, že naše staré hodiny špatně ukazují! Vtipné hodiny "Keep calm and carry on" přinesou do duše klid a snad konečně budou ukazovat správný čas (tj. minimálně o hodinu míň).
6. Taštička na nezbytnosti Charm - na všechny bonbóny, zákaznické kartičky, rtěnky, lesky na rty, bublegumky, drobné, účtenky a talismany. Najít ve velké kabelce všechno hned a ještě dělat parádu (tedy mít "charm") by s ní neměl být vůbec žádný problém.
7. Zamilované papučky - ach ano! Teplé bačkůrky se spoustou růžových srdcí, to aby ten leden nebyl tak šedivý. To aby se doma líp tancovalo (mají protiskluzovou podrážku). To aby zahřály všechno, co je potřeba - minimálně každé zimou prokřehlé srdce a studené nohy.

To by v tom byl čert, abychom se tím pošmourným lednem s takovými parádními věcmi a činnostmi neprokousali s dobrou náladou! ;-)
Vivi podpis