Těšící okénko aneb tenhle song znám

Dneska ladím lehce materiální strunu a mám pro vás pár fotek věcí, které mě těší. A zakládám tímto malé "Těšící okénko". Vždycky, když otevřu jeho okenice, uvidíte věci, které mi zrovna dělají hezčí den. A někdy to budou i opravdu maliličkatosti, protože radovat se z drobností, to jsem snad studovala ve škole, že to tak dobře umím.

Zleva na fotkách:

1) Naše stará a stále se měnící "čmárací" tabule v kuchyni, na kterou rádi malují hlavně naše návštěvy.

2) Plechový zimní kolotoč, který hraje. Já v melodii slyším písničku "Ochraňte mě má maměnko", ale nevím jistě, jestli taková lidovka existuje ;-) a milý muž můj v ní poznal (jak by ne, když je to muzikant) zasněžený vánoční song...Už jsem vám říkala, že mám velice originální hudební sluch a skoro do každé známé písničky vkládám svá vlastní slova i melodii? A co tomu říká hudebník po mém boku, který to všechno musí poslouchat? Dneska už se tomu jenom směje. ;-)

3) Zlaté hodinky, které bych ještě před nějakým časem obešla obloukem, ale teď momentálně mám ráda  rychle letící retro čas zahalený ve zlaté. Hodinky si hoví na CéDéčku od mého muže, kde zpívá neuvěřitelná Nina Simone, Louis, Ella i Billie Holiday. 

4) Krabici s máslovými sušenkami zvědavě okukuje keramické zviře, moje oblíbené, ač bez jednoho ucha. 

Ještě než prozatimně zavřu okenice Těšícího okénka na petlici, zajímá mě, jaké věci teď zrovna zvedají náladu vám, moji milí?

K Ivanovi zády, k lesu čelem

Nemíváte někdy pocit, že se chcete otočit ke všem Ivanům, povinnostem a problémům zády a jít do lesa? Já vím, že se problémy mají řešit, aby se v člověku nehromadily atakdále...ale...aspoň občas, aspoň jeden den vystrčit na všechny a na všechno záda a nic nedělat ;-)...jen si to představte. Jíst smažené sýrové kroketky, pít žlutou limonádu, dát si horkou vanu, dívat se na 5 filmů za sebou, číst anebo jít na večeři s někým, koho jste neviděli už léta. K téhle mé dnešní úvaze mě inspirovala paní, od které si pronajímám kancelář. S nadsázkou řekla: "Když je člověk v nemocnici, je to jako dovolená. Dělá věci, ke kterým se normálně nedostane. Čte si knížky, kouká na televizi...". Je to fakt, ale přece jen - kdo by o takovou dovolenou stál? Takže proč si neudělat jeden nenucený volný den, když jsme zdraví a můžeme si ho vážně naplno užít!?

Takže dneska (tedy zítra) je to naplánováno úplně jednoduše - den bez práce a přesto s plnou mísou koláčů (kéž by mi někdy můj plán vyšel) ;-). A Vy - dneska nebo kdykoliv jindy...prostě to udělejte ;-).
Vaše Vivi

K Ivanovi zády, k lesu čelem! Moji koníci a nový japonský panáček Sonny Angel (jeho "lepší část" jste viděli tady) mi jdou příkladem. 

 Slibuju, že příště už si budeme zase všichni koukat zpříma do očí, i když tenhle "zadeční" pohled není tak zlý, co myslíte? ;-).

1000 rad a triků - Vivi už to zná

Když se u potravin za ruce vede paní Kvalita Vysoká a pan Obal Krásný, nikdy jim neodolám. Líbí se mi, jak to v mé kuchyni vypadá a těší mě připravovat jídlo z opravdových dobrot. O to víc mě mrzí, když jídlo pokazím - dělám totiž často pět věcí najednou, někdy se nesoustředím, do toho jsem zamilovaná a hodně pracovně vytížená, takže zkrátka příležitostí k připálení večeře je habaděj. 

Jenže teď už si nemusím s nevydařeným jídlem vůbec lámat hlavu. Naopak, cítím se teď vysoce povolaná rozdávat rady všem, kdo chtějí nosit na hlavě kuchařskou čepici. Mám totiž v malíčku 1000 rad a triků v kuchyni. Naučil mě je Richard Gabriel. Přestože jsem si knížku (dobře k vidění na druhé fotce) koupila kvůli obrázku na přední stránce (= můj obvyklý motiv k nákupu), i její obsah se ukázal jako opravdu vydařený.

Už žádná přesolená jídla, už žádný sražený sníh, už žádná nizoučká bábovka...prázdným talířům jsem dala vale.

A kdo učil kuchyňským trikům Vás? Pan Gabriel, maminka, babička nebo je tu ještě někdo další, o kom nevím? ;-)

 Asi si říkáte, že je tu tentokrát nějak moc fotek. Ano, chtěla jsem potěšit Vás, kteří si potrpíte na víc obrázků. To, že jsem se focením tolika snímků dost unavila, Vám nemusí dělat starosti. :-)

První srdce do sněhu

Pokaždé, když jsem v poslední době před někým řekla, že se těším na sníh, obvykle jsem se setkala s odmítavou reakcí: "Proč? Víš, jak to zas bude vypadat na silnicích?! Budou se muset odklízet chodníky! Padající vločky budou studit za krkem! A bude se muset víc topit!". Jenže to na mě neplatí - pochopíte, až si přečtete, co jsem v pátek - při prvním letošním sněžení dělala. 

Páteční dopoledne jsem odstrojovala stromeček a povánočně uklízela. A protože mám na odstrojování stromku připraveno spoustu krabiček a všechno musí být perfektní ;-), zabrala mi tahle činnost docela dost času a přezpívala jsem u toho spoustu písniček. Okolo poledne jsme se s milým mým mužem vypravili do hospůdky, kterou máme pár kroků od domu. V krbu tam tancoval oheň, my jedli a pak pili horkou kávu a za okny chumelilo. A venku jsem pak botou udělala svoje první letošní srdce do sněhu. Odklidili jsme od té bílé peřiny chodník a dělali jsme při tom všelijaké legrace, vločky nás studily za krkem a my se už těšili, až si doma zatopíme a uděláme si čaj. Moc príma bílý den.

A pokud si říkáte: "Fajn, Vivi, to všechno je hezký, ale co z toho plyne?", tak tady je mé dnešní ponaučení ;-): Těšte se z toho, co milujete bez ohledu na škarohlídy. Hledejte na věcech to lepší. A i pokud jste "zatvrzelí dospěláci", najděte v sobě trochu toho dítěte. Já se například moc těším z prvního sněhu, a věřím silničářům, že svou práci udělají dobře! Věci se dějou přesně tak, jak mají! ;-)

Vaše zasněžená Vivi

 Miniaturní bábuškovská figurka od mé milé pražské Míši sjízděla svahy na starodávných sáních s dřevěným ptáčkem (zimní ozdoba od mé mamky) a na hlavy jim svítilo sluníčko. Jó, ty dřevěné figurky - ty mají život! :-)

Tajemství nového diáře

Asi vám ani nemusím připomínat, že je to za námi - gramodesky s koledama jsou uloženy ve svých obalech, v misce s cukrovím se krčí pár vanilkových osamělců, plechovka s kakaem je prázdná, sváteční broušené misky po babičce se daly v bezpečí skříně do svého ročního spánku a je nejvyšší čas soustředit se na nový rok.
A k němu neodmyslitelně patří další, úplně nový diář (ten starý jste poznali tady), který voní novotou, dobrodružstvím a zvědavostí, je tlustý a plný milých obrázků. Listy jsou zatím skoro prázdné, ale já už do něj začínám vylepovat fotky, kam chci letos jet, co chci letos zažít a už teď se zdá, že bude můj diář zase příjemně plný. 

Takže máte-li i vy svůj denní sešit, ať je veselý, barevný a úkoly a denní povinnosti jsou v něm zaznamenány jen okrajově. ;-) Nezapomeňte si do něj psát, co vám udělalo radost a na jaká setkání se těšíte. Já se teď momentálně těším, že tady na našem blogovém pískovišti společně postavíme nejeden slovní hrad.

 
Na fotkách kromě mého diáře také kultovní japonský panáček Sonny Angel, kterého jsem dlouho sháněla (a nakonec ho obstaral Ježíšek). Uvidíte ho tu docela často, a jsem si jistá, že nikomu z vás nebude vadit, že nemá na sobě nic než čepičku ;-).