27.7.22

5 šťastných věcí

Na mou pravidelnou rubriku s názvem "5 šťastných věcí" jsem ani po 10 letech, kdy se tady na blogu objevila poprvé, nezapomněla a nezanevřela. A tak je právě dneska ten správný čas na připomenutí pár věcí, které stojí za to, a které mě letos v létě dělají šťastnou nebo aspoň šťastnější. Bude se to tady dneska hemžit šátky do vlasů, námořníky, ovocnými trhy, samolepkami a trošku i intimčem (protože...prádlo). ;)

Pojďme se na to spolu mrknout.


1. Šátky do vlasů z vintage obchodů
V létě (ani jindy) nenosím na pleti žádný make-up, dopřeju si jen trošičku řasenky a balzám na rty Dior Addict Lip Glow v odstínu "006 Berry". Ale co si odpustit nedokážu, to jsou šátky ve vlasech. Nemusí to být nutně ikonická klasika od Hermés (ačkoli dobrá by byla). Stačí prolézt máminu skříň (tam bývají hedvábné), sekáče nebo vintage obchody a pestrobarevné šátky, šály nebo látkové čelenky všech velikostí, barev a tvarů jsou na světě. Tahle červená šátková čelenka s lodičkama je ze second handu Crashily. 

V Crashily (Ječná ulice, Nové Město, Praha 2) mají ale nejen šátky nebo čelenky do vlasů, ale spoustu neokoukaných šatů, triček a svetříků, třpytivé legíny, džínové bundy s ručně malovanými obrázky na zádech, retro brýle a spoustu šperků a taky kabinky, které jsou polepené obrázky filmových hitů a legendárních filmových scén. Je to stylovka. Jestli jste z Prahy nebo až do Prahy pojedete na výlet, můžete to tam zajít pořádně omrknout.
2. Náušnice s mořskou pannou a pruhovaným námořníkem jsou pro mě nejzamilovanějším letním šperkem. Jsou ručně malované od značky Les Nereides Paris, kterou najdete (kromě Paříže, ale přece jen - ta je trochu z ruky) třeba v centru Českého Krumlova. Malý krámek, ale nejkouzelnější, co znám.

3. Letní trhy, to je láska. V Praze chodím nejradši na trhy Jiřího z Poděbrad, ale skoro v každém městě se nějaký ten trh, kam člověk může vyrazit s proutěným košíkem a pruhovanými šaty, najde. Moje potetovaný punčocháče tam nejradši kupují jahody, třešně a spoustu kytek. ;)
4. Samolepky na nehty. Kdy jindy než v létě by si měl člověk dopřát nějakou tu bláznivinu. Já jsem na Notinu objevila "kjůt a kůl" samolepky, které se jednoduše nalepí na nehet a přetřou bezbarvým lakem. To srdíčko na palci mi drží už 5 dní, takže dobrý. 

5. Nové spodní prádlo. Nevím přesně proč, ale bývá to obvykle léto, kdy mám chuť na (horké) novinky do mého šuplíku s prádlem. Červená rtěnka, krásná bílá podprsenka s jemnou krajkou (ano, stejná, jakou nosila Baby z Hříšnýho tance) a k tomu parfém Hermés 24 Faubourg - a je vymalováno.  
 
Jednoduché bílé, černé a v barvě šampaňského, ideálně z hedvábí nebo stoprocentní bavlny - tak na takové kalhotky mě užije nejvíc, ALE je léto a to si žádá trochu se odvázat, trochu si zablbnout (s prádlem i bez). Proto letošním letním dnům bezkonkurenčně vévodí moje nové růžové kalhotky s duhou a jednorožci. Hned je s nimi den veselejší. ;)

A tak - nevaž se, odvaž se a užij si léééto! 

Najdete mě i tady: Instagram Vivi
 

Vivi podpis

21.7.22

Samolepky, tetovačky, žvejkačky aneb píšeme dopisy

K létu neodmyslitelně patří psaní pohlednic, dopisů, ale i různých vzkazů a malých milých psaníček. Píšu je vždycky v ruce, protože se mi to líbí víc, je to osobnější a veselejší. Ještě jsem neviděla nikoho, koho by takový dárek z radosti a pro radost nepotěšil a nepřekvapil. A kromě toho, že takové "liebesbriefy" vytvářím, sama je taky dostávám - od těch nejbližších, od kamarádek, ale třeba i od populární "Skoropařížanky" Emy Müller.

Tak se na to teď spolu pojďme podívat trošku blíž. ;)

"Vivi dopis" nemůžou být jen popsané řádky. Nesmí v něm chybět samolepky, nalepovací štítky, čaje pro dobrou náladu, letní tetovačky nebo plátkové žvejky. 

Mám tak milé kamarády, že si zaslouží překvapovat malými psaníčky, na které vždycky něco nakreslím. Uvnitř se skrývá (třeba) pozvání na filmový večer.

Tetovačky jsou povinnou výbavou letních "Vivi dopisů". ;)

Objednala jsem si tričko od Emy Müller s všeříkajícím motivačním nápisem "Som bohyně...všetky sme". Po jeho rozbalení na mě čekal i tenhle vzkaz vonící optimismem, láskou a pařížskými polibky. Emu neznám a ona nezná mě - nádherný důkaz, že i "cizí lidé" se můžou náramně potěšit, povzbudit a překvapit. 
Zkuste to taky...;-)

Najdete mě i tady: Instagram Vivi
 

Vivi podpis

22.6.22

Nejlepší léto aneb 7 horkých letních tipů

Léto je (i kalendářně) tady, a já se rozhodla, jako už tolikrát, že tohle léto bude nejlepší na světě. Protože proč by ne. Plánuju se - mimo jiné - toulat neznámými městy (nepohrdnu Paříží, Athénama nebo lázeňskými klenoty jako jsou Karlovy Vary a čím víc omšelých zapadlých uliček, tím líp), číst spoustu knížek, nicnedělat na slunci a přitom se konečně pořádně mazat SPF, dívat se na staré letní filmy, nosit hedvábné šaty a pít (dost a dost) piňakolády (s kandovanou třešničkou uprostřed, samozřejmě). 

Tak se se mnou pojďte podívat, co konkrétně mám na mysli. Doufám, že v mých 7 tipech pro sebe najdete nějakou inspiraci pro své horké léto.


1. Hedvábné šaty
Hdvábné letní šaty jsou pro letošní léto přímo stvořené. Tyhle jsem objevila v tom nejzapadlejším krámku ve Fuerteventuře na Kanárských ostrovech a rozhodně se tam vrátím pro další hedvábné poklady. Ale pozor - spoustu hedvábných šatů nebo košil najdete i ve vintage shopech nebo sekáčích, chce to jen mít oči na šťopkách a hledat. 

2. Srandovní letní tričko
Must have letošního léta - tričko La Plage. Je z Nily, z bio bavlny a všelijak bioeko vytvářené, ale pro mě je rozhodující, že je roztomilé a vtipné. A mimochodem - udělám to v létě jako tenhle psí šampion - prostě až po čumák v písku...

3. Jahody na všechny způsoby
Mému talířku z Butlers jahody sluší, ale což teprve, když je rozmixuju, přidám datle a med a pečené hrušky, to je teprve letní bomba!

4. Ta správná knížka, ta správná rtěnka a pruhovaný slunečník
Pruhovaný slunečník, malinová rtěnka Yves Saint Laurent, malé krátké espresso a Snídaně u Tiffanyho. Nepotřebuju nic víc.

5. Zmrzlina jako růže
Takhle by to se zmrzlinou mělo být v létě 2022 vždy - musí být mangová a ve tvaru růže. ;)

6. Letní film
Ani se mi nechce věřit, že Talentovaný pan Ripley s G. Paltrow je už z roku 1999. Rozhodně ale patří mezi naprostou filmovou klasiku, která je letní a dost napínavá. A G. Paltrow tam nosí tak pěkné šaty (i plavky)...
 
7. Domácí papírnictví
Dělám to tak každé léto a budu to dělat i to letošní. Psát, malovat, nalepovat, stříhat, vymýšlet, co si ještě nechám vytetovat a jakou si koupím sukni (to všechno můj červený deník snese). Tak ať máme to nejlepší léto na světě! ;-)

Najdete mě i tady: Instagram Vivi

Vivi podpis

15.6.22

Jak bydlím aneb velká rekonstrukce koupelny (PŘED a PO)

Jak jsem tak oprášila desky červeného deníku a tím pádem i můj blog, přišla jsem se sem (v rámci rubriky "Jak bydlím") s vámi podělit o mou koupelnu, která prošla velkou přestavbou. Doufám, že to pro vás bude príma inspirace. 

Původní koupelna byla hnědá (díky, ale ne) a mně se zdála opravdu ošklivá. Chtěla jsem bílé kachličky, zlaté baterie, svíčky s vůní pivoněk, ze Spotify linoucí se Amy Winehouse, vanu velkou tak akorát, měkoučké bavlněné osušky a pořádně velkou poličku na kosmetiku, které mám požehnaně. 

Co vám budu povídat, řemeslníci si u nás s přestavbou hlavu nelámali. Pouštěli si na celý dům rádio (Frekvenci 1), chodili si pořád opalovat nohy na zahradu (no fakt...montérky vytáhli nad kolena, zapálili cigárko a pohoda jazz začala), při práci nadávali (některé nadávky jsem ani neznala) a nevěřícně si prohlíželi moje zlaté lžičky, když jsem jim uvařila kafe. Práce se protáhly o 6 týdnů a mně se na hlavě objevil šedivý vlas (to zmákne Henna). :) Ale nakonec to má "hepyend" a já si konečně dávám ve své koupelnové oáze klidu jednu vanu za druhou.

Tak se pojďme mrknout na to, jak to vypadalo "Před" a hlavně "Po". ;)


Nevěřila jsem, že se dočkám, ale ano - nová koupelna je na světě. 

Po nastěhování vypadala koupelna takhle a to se mi ne a ne a nelíbilo. Jinými slovy - všechno to muselo pryč.

Řemeslníci se do toho napřed pustili s vervou, ale ta rychle opadla. :)


Tady už to začínalo být trochu veselejší a naděje umírala poslední.

Hurá!

Starožitná plavčice je takovým mým malým koupelnovým maskotem. Růžová pěna do koupele, která pění jako o život a navíc opravdu krásně voní, je z Marks and Spencer.

Váza z HM Home v podobě torza ženského těla je moje zamilovaná a myslím, že koupelně sluší.

Vnitřek koupelnové komody jsem si přála mít pořád uklizený, a tak jsem sáhla po příborníku a průhledných organizérech - všechno Ikea.

Na téhle mozaikové dlažbě se mým pantoflíčkům s "pštrosím" peřím chodí náramně.

Chtěla jsem jednoduché skleněné poličky, podobné jako měl ve své koupelně Andy Warhol a přání se plní (i když ne vždycky na počkání). 
 
Vana plná pěny, sprchový gel Austin Austin, dobrý čaj a mořská houba - nemůžu si přát víc. :) Mávám z vany a těším se zase na příště. 
 
Najdete mě i tady: Instagram Vivi
 
Vivi podpis

9.6.22

Znovu začínám aneb přijďte ke mně na Instagram

Moji milí kamarádi a čtenáři,

uff, kde začít? Ráda bych začala nějakým úplně normálním článkem a prostě navázala tam, kde jsem před dlouhým časem (neplánovaně) přestala. Zkrátka jako když oprášíte červené desky vašeho deníčku, z poslední tečky uděláte čárku a píšete dál. Protože už konečně zase můžete. A chcete. A potřebujete. Nový, opravdový začátek...

Prožila jsem za těch pár pátků, co jsme se tu neviděli, spoustu skvělých a dobrodružných věcí, ale taky jsem si sáhla na dno  a myslela, že to je konec. Ale co tě úplně nepoloží, to tě posílí...takže - pořád jsem to já - Vivi, ta holka s rozcuchanými vlasy, ta, co si myslí, že nejlepší je se smát, občas se bát, hezky vonět, jíst jahodovou zmrzlinu Häagen-Dazs, oblíkat se do rozevlátých šatů a jednoduše žít naplno a dovolit si být šťastná každý den...aspoň na chvíli.

Tak jsem zase online. ;-) Budu fungovat tady na blogu, ale taky na Instagramu: instagram vivi_langerova, kde vám chci znovu zaznamenávat všechny možné nápady,  inspiraci ze světa kosmetiky, parfémů, papírnictví i knížek a malých velkých maličkostí, který nás umí rozveselit...Přijďte za mnou, najdete mě TADY.

      
Šampáňo na oslavu. ;-) 


Můj instagram je o všem, co dělá hezčí den, i život. O cestování, o Paříži, o kosmetice, paprínictví, knížkách, bydlení, všelijakých tipech a zkrátka o malých i velkých radostech. Tak přijďte, těším se na vás. ;-)


                                                                  Najdete mě tady: Instagram Vivi


Vivi podpis

1.1.17

Neotravuj, žij a nech žít aneb snadná cesta ke štěstí a zdraví

Dneska o zlobě a zášti. A taky o jídle. A kosmetice. O životě a radostech. O zdraví. O smrti. O malých příbězích. O přítomnosti a stavění hradů z písku. O lásce. O tom, že žít a nechat žít je základní princip. Dneska o všem, co jsem vám už dlouho chtěla říct...

Nějaký čas jsem pracovala v pražském hospici a starala jsem se i o paní, která před sebou měla jen dva týdny života. Bylo jí 40 let, byla moc krásná, milá a chodili za ní její dva synové, kterým ale nedávala kázání, co všechno musí udělat, až tu ona nebude, ani si nestěžovala. Jen s nimi žertovala a smála se. Na svém nočním stolku měla velikou sbírku voňavek a všechny knížky od Jaroslava Haška. Každé ráno se navoněla jedním ze svých parfémů, četla si a smála se "haškovskému humoru". Já měla na sobě bílý plášť, v kapse teploměry a zabedněnou hlavu plnou nevyřčených otázek. Jak se může tak smát? Proč se voní parfémy, když za chvíli umře? A ona se na mě jednou podívala, jakoby mi četla myšlenky, a řekla mi: "Dokud voním a dokud se směju, tak žiju!"

Rozumíte? Musíme se radovat - každý den z něčeho, z někoho, každá maličkost musí být důvodem, proč se ráno těšit na nový den. Žijeme, tak se voňme, smějme a neotravujme sebe i druhé tím, že budeme pořád jen něco zlomyslně kritizovat, dělat ze sebe všeználky a nakonec vlastně jen hlupáky. Ti, co nejvíc kritizují, nadávají a zarputile rozumují o chybách ostatních, mají obvykle za krkem největší špínu. Kritizovat je totiž ta nejjednodušší věc na světě. Ale umět se radovat, naplno žít a dát druhým trochu té radosti ze sebe, to je těžší, ale o to trvalejší a hodnotnější. To je totiž cesta ke štěstí (svému i ostatních). A když se ví, jak na to, tak je to dokonce docela snadné...



Nejdůležitější je teď
Užívat si přítomnost a nikam se nehnat, to je velký úkol. Podívejte na děti u moře, které staví hrad. Staví ho právě teď, se zápalem, s obrovským zaujetím. Nepřemýšlí jako my dospěláci - vždyť zafouká vítr a bude po stavbě, marná snaha, ztráta času. Né, děti staví pro tu chvíli, pro tu radost z okamžiku. 
728x80-heroes.png
Dělejme to taky tak, užívejme si cestu, nejen cíl. Cíl je totiž příliš spojený se slovem "až". Až se vdám, až dostavím dům, až budou děti velké, až budu v důchodu, až budu mít víc peněz. je potřeba škrtnout ze slovníku a hlavně z hlavy a naučit se žít přítomností. Protože "teď" je jisté, zatímco "zítra" už být nemusí, přestože se mnozí z nás s legrační samozřejmostí a sebevědomě nesmrtelným pocitem chovají, jakoby měli od života předplaceno dalších sto let.



Poslouchej svoje tělo a dej mu, nač má chuť
Nejen já, ale celá moje rodina miluje zdravá jídla. Nakupujeme od farmářů vajíčka, brambory, pěstujeme zeleninu, ovoce i bylinky, na talířích se u nás nejradši servíruje kuskus, jáhly, černá čočka, cizrna, tofu, sója a další zdravosti. Není to žádná hra na zdravě uvědomělé občany, je to jen přirozený a svobodný výběr. Jíme to, co nám chutná a po čem se cítíme výborně a lehce.

Takže i když většinu mého jídelníčku tvoří dobroty, za které by se nemusel stydět ani největší "biozelenáč", neznamená to, že občas ráda nemlsám. Mám ráda čokoládu (a nemusí to být nutně ta "bio"), mám ráda růžové koblihy, lízátka s prskacím práškem, chutná mi šlehačka a strašně ostré chipsy. Nebráním se svým chutím, protože vím, že ve chvíli, kdybych si třeba řekla - "už nikdy si nevezmu nic nezdravě sladkého", nemyslela bych na nic jiného, než že si musím dát něco "nezdravě sladkého". Znáte to - zakázané ovoce láká nejvíc. A tak svému organismu nic neodpírám, nenutím ho k extrémům, poslouchám ho, chovám se intuitivně a přirozeně. 


Když se to myslí "dovopravdy"
Stejně tak jako s jídlem to mám i s kosmetikou. 90% mých koupelnových libůstek je bio, ale když moje srdce zatoužilo po tělovém mléku Chanel, poslechla jsem ho na slovo. ;-) Důvod, proč používám hlavně přírodní a bio kosmetiku není jen ten klasický (je to "zelenější", zdravější a tramtadárádádadáda - už jste to všechno slyšeli tisíckrát, ne?), ale znám lidi, kteří za ní stojí.

Ať už je to Dr. Hauschka, Bach, Apeiron nebo třeba Tiaré Tahiti, vím, že za značkami, obaly, krémy a písmenky jsou skuteční lidé. A nejsou to obchodníci s malými knírky pod nosem, kteří po večerech ze sejfu vyndavají měšce zlaťáků a přepočítávají zisky. Jsou to lidé, kteří to myslí doopravdy. Lidé, kteří se snaží dostat do povědomí a do koupelen lidí přírodní kosmetiku, protože jí věří, protože za ní stojí tělem i duší. Jsou to lidé poctiví, velkorysí a neuvěřitelně přátelští. "A vo tom to je".



Udělej aspoň málo, když nemůžeš udělat víc. A když nechceš, nedělej nic.
Ať už člověk žije jakkoli, ať už je zapřisáhlý vegetarián, rozený bio-eko-recyklovatel nebo neřízená střela, která kašle na pravidla, na přírodu i na lidi, nechme to tak. Nikomu nic arogantně nevnucujme, nerozkazujme (heslo "poručíme větru, dešti" už tu kdysi bylo, tak neopakujme stejné chyby) a neplácejme ostatním na hlavu "svoje pravdy". Starejme se v první řadě o sebe, zametejme před svým prahem a teprve pak se starejme o druhé (ale ne ve smyslu pomluv a zloby, ale starejme se o ty, kteří to potřebují).

Žijme tak, aby nám bylo v našich životech dobře, zdravě a šťastně. Abychom se mohli každý den (samozřejmě po tom, co se trošku nalíčíme) s radostí podívat do zrcadla. Neubližujme ostatním lidem, zvířatům (co by tomu opice Soňa a pejsek Tomík řekli?), ani sobě. Mějme rádi život a všechno, co přináší...



Proč jsem se vzdala soutěžní výhry a přesto vyhrála
Tohle měl být původně příspěvek do soutěže Lohas. Z mnoha důvodů jsem se ale rozhodla vzdát se jakékoli možnosti na soutěžní výhru. Hlavním důvodem je to, že jsem si uvědomila, že vytváření podobných článků nemůže být motivováno nějakými věcnými cenami. Takové články se musí psát proto, že člověk to tak cítí, a proto, že chce ostatním něco opravdu předat a sdělit. A navíc - já už svou výhru mám. Je v dopisech, které mi od vás nosí pošťák, je v komentářích, je v e-mailech, ze kterých vím, že vás těší můj blog, že vás inspiruje k radosti, a že některé z vás dělá šťastnějšími. A pokud tenhle můj článek inspiruje třeba jen jednoho člověka k zdravějšímu a pohodovějšímu žití, tak je to další moje výhra.

Příběh na konec
Mám moc ráda starý příběh o muži, který na jedné mexické pláži házel do vody hvězdice, které odliv vyplavil na břeh. Házel je jednu po druhé zpátky do vody a jiný muž, který ho viděl, se ho zvědavě ptal, co to dělá. 
"Házím hvězdice zpátky do moře. Při odlivu uvízly na břehu a pokud je nehodím zpátky, leknou tady." 
"Ale vždyť na téhle pláži musí být tisíce hvězdic, nemůže se vám podařit všechny je zachránit, navíc tohle se děje na všech plážích po celém světě. Stejně tím tedy nic nezměníte." 
A záchranář se jen usmál, sebral další hvězdici, a když jí házel zpátky do vody, řekl: 
"Pro tuhle jsem to teď změnil!"...

Tak se držte a i kdybyste měli změnit k lepšímu jen jednu chvíli nebo jeden den jednomu člověku na celém světě, udělejte to. Nejde o to změnit svět, nejde o nějaký spasitelský syndrom. Jde jen o to, že když každý z nás udělá aspoň trošičku dobrého, tak z té trošky se stane něco velkého. A navíc - co dáš, to se ti vrátí - bumerang je dobrý vynález. ;-)

Najdete mě i tady: Instagram Vivi

Vivi podpis

31.12.16

Můj pařížský diář...a co je v něm

Tak si právě sedím u jednoho malého kavárenského stolku, šimrající sluneční paprsky se marně snaží vnést do mého rozcuchaného účesu nějaký řád, před sebou mám nejdobřejší kapučíno ze sójového mléka, raw dort z bílé čokolády a malin, lidi kolem švitoří a smějí se nebo se pošťuchují, vedle mě si navzdory slibu, že dneska nebudu utrácet, spokojeně hoví papírová taška s dnešní kořistí - dvoje hedvábné šaty...jedny v odstínu indigo a druhé v nebesky modré barvě (ach, bůh to vidí, ale...chápe mě) ;) a na klíně mám červený pařížský diář, do kterého si píšu úplně všechno, co mě napadne (a že toho je teda vážně požehnaně).

Pan Pravý

Když jsem červený deník C'est la vie uviděla, věděla jsem, že on je ten pravý, pan dokonalý. Že on bude ideálním stylovým nástupcem po mém předchozím sešitu na úžasnosti, který už je plný až po okraj. A taky jsem věděla, že se k němu bude perfektně hodit červená rtěnka v "barvě Champs-Élysées" . Tak mám obojí a...nejen to...


Na moment v Paříži

Zkrátka nakonec jsem toho nakoupila mnohem víc (ty červené deníky dokonce dva, protože prostě do foroty...) ;), i když jsem se rozhodla od příštího měsíce roku šetřit (ale do tý doby si přece musím udělat pořádný zásoby, abych v době šetrnosti nestrádala, že?). Takže teď si připadám (i díky makronkám z naší cukrárny) jako kdybych se ocitla aspoň na chviličku v mém oblíbeném městě, ve kterém mi září oči jako nikde jinde...


To jsou ty chvíle

Ty chvíle, kdy si udělám dobrý čaj, vezmu do ruky puntíkatou propisku (která byla součástí deníku) a píšu a vymýšlím a maluju a raduju (se), by hledaly konkurenci jen těžko. Teda, nechápejte mě špatně, nejsem žádný školomet ani introvert, co se zavírá doma a poeticky deníčku sděluje, jak je svět těžký a lidi v něm nenapravitelní. Já mám svět a lidi v něm moc ráda a těší mě být venku, bavit se, odpovídat na mrknutí úsměvem, popíjet kafíčka a blbnout na koncertech pod širou oblohou, ale když se chci odreagovat, neznám nic lepšího než svůj diář nebo deník.

Pojďte, nalistujeme si teď pár stránek...


O čem?

O čem můj červený deník je? Víte, vlastně o všem. O tom, co mě těší a zajímá, o snech a o krocích a plánech, jak je uskutečnit, o tajných přáních a všech možných nápadech (i těch úplně bláznivých...ty jsou totiž nejlepší), o mých láskách (teda...muže mám jednoho, ale pak jsou tady herci a parfémy a knížky a filmy a to všechno patří mezi moje lásky); zkrátka o životě a taky o tom, co chystám. Vlastně je o všem hezkém. O všem dobrém a pozitivním. Jinak by (pro mě) nemělo smysl ho psát. 

Vím, že když je mi smutno a mám pocit, že nic nemá cenu a do ničeho se mi nechce (i takový dny jsou), podívám se do svého sešitu na úžasnosti a jen zírám, kolik mě toho vlastně baví, kolik plánů mám a kolik barevných stránek jsem dokázala nadšeně popsat, když mi bylo hezky. A hned je to lepší, o moc. Je to jako s těmi mikinami, co se prodávají a co je na nich vytištěný nápis "Life is hard". Já vim, všichni to víme, že život není peříčko, ale tím, že si to "napíšeme" na mikinu, si ten těžký život moc neulehčíme. Proto říkám - myslet pozitivně a věřit, že život je takový, jaký si ho uděláme i jaký si ho promítáme do svých sešitů.


Najdete u mě snad všechna možná témata, takže v mém deníku nemůže chybět ani to "filmové". Ráda si zaznamenávám, jaké filmy bych chtěla vidět, pak ty skvělé, které jsem shlídla a pak na ně ještě dlouho myslela a pak tu mám i krátkodobé zápisky věnované filmům, které dobře znám, ráda mám a které chci v nejbližší době vidět. Že mi nestačí jen psát, ale že si k tomu ještě ráda lepím a maluju (třeba kovboje v modrém), to není žádné tajemství, to už ke mně a mým zápiskům patří. 


Víte, o kolik je podle mě den hezčí s dobrou muzikou? O toliiiik (a teď se rozmáchávám rukama, jak nejvíc to jde...až ke stropu; asi jako když rybář ukazuje, jak velkou rybu chytil). Muzikanta mám doma, takže když hraje na svou červenou Fendrovku, já tancuju. A taky pořád (někdy radši jen v duchu) zpívám a celé dny poslouchám Deezer, kde jsou miliony skladeb a interpretů a ti, kteří mě něčím zaujmou nebo právě vydali nějakou hudební novinku, se ocitají na listech mého sešitu (stránka vlevo), abych na ně nezapomněla.

A pak si taky poznamenávám, jaké obchody mě v kterém městě nadchly, abych příště věděla, kde jsou. Šikovné je, když mají na pultech malé letáčky, to pak stačí leták nalepit do sešitu a je to. Tady třeba mám (stránka vpravo) vlepený letáček vintage butiku Chine Machine (100 Rue des Martyrs) v Paříži, který mě okouzlil. Už zdálky na vás mávají jeho sytě modré dveře a uvnitř pak vyšívané pantoflíčky, hedvábné šaty, starobylé kamenné zdi, desky, malé tlumené lampičky, které svítí na zarámované fotky módních ikon a s prodavačkou se dorozumíváte opičími zvuky a gesty, protože ona nepobírá vaši francouzštinu a vy zas její angličtinu (no, zkrátka jazyk "rukama nohama" je nejspolehlivější). 


A taky si do sešitu lepím cukrovinky. To je taková trdlovina, která mi zůstala z dětství, kdy byly dobroty v krásných obalech cenností, kterou vozili "tetičky" z Německa nebo z pražskýho "tůzu". Tak to dělám dodnes, že si sem tam nalepím něco k snědku (teda papírové něco, co z laskominy zbylo) a připomínám si tím nejen nějakou dobrou chuť, ale i místo nebo zážitek. A Andy Warhol je tu proto, že je to můj oblíbený rozcuchaný génius, jehož pozitivní vztah k mlsnotám je hlavní důvod mých sympatií k němu (teprve až potom obdivuju jeho tvoření). Pokud neznáte jeho příběh, "jak naplnil svůj pokoj sladkostmi a proč", tak si někdy udělejte hezké odpoledne a zaskočte si do antikvariátu pro jeho knížku Od A k B a zase zpět.

Je tam toho v tom mém sešitě ještě tisíc, ale o tom snad zase až někdy příště...;)


Loučím se s vámi pro dnešek pohledem na moje malé poklady: červené deníky C'est la vie s puntíkatou propiskou, červená rtěnka v té nejlepší pařížské barvě (a drží na rtech jako přibitá), parfémová voda Annick Goutal Petite Chérie a pruhované tričko.

PS: koťata, pokud by vám odkazy náhodou nefungovaly (dost z vás mi to psalo), zkuste si článek otevřít v jiným prohlížeči (já používám Firefox a šlape to jak má) a obnovte stránku kliknutím na F5 (nebo Ctrl+F5). Salut! ;)

Vivi podpis