Co jsem dostala k Vánocům 2015

Článek "Co jsem dostala k Vánocům" byl ve vážném ohrožení. Říkala jsem si, že letos jsem se (už zas) nechovala zrovna andělsky a čertí vocásek mi zas o kousek poporostl, takže místo dárků nejspíš obdržím pytlík s uhlím nebo varování, že se mám polepšit...Ježíšek přece všechny průšvihy a hříchy vidí a zapisuje je (ach jo). Ale asi si je píše jenom tužkou (navíc tou, která má na špičce gumu), jinak si nedovedu vysvětlit, že ke mně nakonec přišel a po uhlí nebylo ani památky. Dorazil dokonce s partou pomocníků a sotva všechny ty barevné vánoční balíčky unesli.

A tak jsem teda pod rozdováděnýma prskavkama trhala papír jako divočák a objevovala dárky, které jsem si vysnila nebo dárky tak krásné, o kterých jsem se ani snít neodvažovala. Některé z nich vám tu dneska představím, jiné se tu objeví časem. Každopádně je na místě nahlas poděkovat a slíbit, že příští rok už budu určitě hodná zlobit míň (pro jistotu, protože co kdyby si Ježíšek pořídil místo tužky centrofix?).

Takhle Ježíškovi s nadílením pomáhal můj muž: měkoučká sada nočních ponožek, svíčka Yankee Candle, která dokáže provonět celý dům vůní cukroví, kořeněný bio čaj English Tea Shop, knížka Jednoho dne možná (napsala ji Lauren Graham, kterou možná znáte jako Lorelai z Gilmorových děvčat), knížka Dárek z pravé lásky plná úžasných zimních povídek, DVD Amélie, mandlová peelingová kostka, brusinková pleťová maska a...

...figurka Malého prince pro štěstí a ještě...

...zlatý řetízek s "nekonečným přívěskem" a se vzkazem, díky kterému mi bude dělat nekonečnou radost nejenom můj nový náhrdelník, ale hlavně můj muž, protože i když píše škrabopisem, stejně jsou psaníčka (a vůbec všechno) od něj nejhezčí na světě.

Jestli někdo umí spolehlivě číst z mojí srdeční přihrádky, kde mám vepsaná tajná přání, tak je to Suzinka. Jakmile si moje tajnotužby přečte, seshromáždí je, krásně zabalí a schová pod nazdobený smrk. Letos z mého srdce vyčetla a nadělila: superparádní sešit (uvnitř kostičkovaný), noční sérum Dr. Hauschka, francouzskou tužku "tous les jours", vánoční koláčky a křehkou porcelánovou vintage něžnost s nápisem "Paris-Praha". Samým štěstím jsem se zatočila třikrát v kole.

Pod velikánským stromkem u našich najdu každoročně všechno, co pečlivě zaznamenám do dopisu pro Ježíška, který nechávám u nich doma za oknem (včetně dvou kopií - pro sichr). V jedné velké krabici na mě letos čekalo bílé lněné povlečení (jako stvořené pro lenošivé dny), v další retro chlebník a nechyběl ani mintový topinkovač ze spešl pastelové edice od Sencoru, který jsem si prostě mu-se-la přát. To budou snídaně...mňam.

Kromě velkých krabic k našim nosí Ježíšek i malé balíčky s překvápky, jakou jsou knížky, huňaté svetry nebo bezprstové rukavice s ryze zimním sněhuláčkovským motivem.

V naparáděné a voňavé vánoční krabici od Aničky se vždycky skrývají ty pravé holčičí poklady. Třeba balíčky s dárkově balenými dobrotami, třpytivě sněhové washi pásky, vánoční čaj, extrémně odolný a zamilováníhodný lak na nehty Fnug z Beautyville nebo tahitský olejíček na vlasy (už teď ho zbožňuju).

Lusy z Vrecenapadov už znáte (psala tu pro vás senzační články). Před několika lety jsem ji začala podezřívat, že je pohádková víla, ale dávno už ji z toho nepodezřívám. Jednoduše vím, že vílou skutečně je, je to totiž úplně jasné. Jak jinak by si člověk mohl vysvětlit, že od ní dostane ručně vyráběné (!) sněžítko, ve kterém plavčí jednorožec...

...a jutový vánoční pytel plný těch nejroztomilejších roztomilostí, notýsků, nálepek, washi pásek, kosmetických vychytávek, sešitů, bločků a voňavých per...

...a polštář s kolouškem nebo plechovou "cupcake" dózu, ve které se ukrývá lesk na rty ve tvaru soba. Mít za kamarádku pohádkovou vílu doporučuju zkrátka všem. ;)

Blani z blogu Blanchidlo je spřízněná duše, se kterou jsme se objevily teprve letos, ale už za tu relativně krátkou dobu, co se známe, se máme. A máme se přímo skvěle. Prokoukla mě skrz na skrz a podle toho vypadala její vánoční nadílka. Samolepky, razítka, čokoláda a látkové "růčo" dělané veledůležitosti - podložka, obal na knížku a květovaná kapsička na kapesníky. Už se mi to doma všechno pěkně zabydlelo.

Bez Šárky s óbr srdcem bych už se (nejen o Vánocích) neobešla. Vždycky mi nadělí tolik úhledně zabalených balíčků, že se ani nedají rozbalit najednou. Jedno je ale jisté - v každém z nich je pokaždé něco, co se přesně trefí do mých vášní - do té samolepkové a papírnické, do té malířské, jelínkovské, kávové i do té pařížské...

Šárčinou magnetkou "Paris" se s vámi loučím, všem, kdo se postarali o mou bohatou nadílku moc děkuju a hlásím, že vám tu brzy ukážu ten nejlepší diář na nový rok a plno dalších záležitostí a důležitostí, protože koneckonců...od toho můj blog je. ;)

Sešit na úžasné zápisky...už ho máte?

Budu mít své vlastní papírnictví. Už ode dveří tam na každého zavoní papír, bloky, diáře, knížky a jahodové gumy, které vygumujou každou chybu a starost. Tolik samolepek, japonských propisek a sešítků s vyšívanýma deskama jste ještě neviděli. A každýmu zákazníkovi snesu modrý z nebe a udělám mu pomyšlení (nebo aspoň horkou čokoládu). I tam budu nosit svůj neučesaný drdol a za uchem žvejkačkovou cigaretu. Ano, budu mít svoje papírnictví. Jednou. A než ho budu mít, mám místo něj spoustu růžových krabic s poklady a hlavně sešit "Na úžasnosti".

Cožepakto? Že nevíte, na co takový sešit je, a že nevíte, co si do něj psát?  Tak to vás ráda vyvedu z neznáma. Sešit Na úžasnosti je totiž jeden z nejdůležitějších sešitů, jaký si jen umím představit. Můžete mít sto bločků, kam si píšete poznámky, recepty nebo texty písniček, ale pokud nemáte speciální sešit Na úžasnosti, promiňte mi tu drsnost, ale tak jste...jste prostě vyloženě bez úžasného sešitu. A to je škoda, to se musí napravit.

Pojďte si dneska trochu hrát, pojďte se odreagovat, pojďte nebrat všechno (nebo nic) vážně, pojďte dát dohromady to, co máte rádi a co vám rozzáří vočíčka a pojďte si vyrobit sešit na úžasné zápisky. Pustit se do toho můžeme buď hned nebo okamžitě, záleží na vás.

Tak to je on. Pravý sešit Na úžasnosti, kterému je nejlíp ve společnosti zápisníků od Happy Jackson, deko pásek, pohyblivých propisek a mého diáře. A taky je mu dobře ve společnosti hravých lidí. Myslim si, vlastně jsem o tom přímo přesvědčená, že tenhle sešit upotřebí úplně každý (teda každý, kdo má k úžasnostem sklony). Mládě, stáře, střední věk, kluk, holka, blond, bruneta, ateista, věrozvěst, popelář, věděc, matka i Katka. Prostě úplně každý, komu se zdá, že je kolem něj spousta skvělých věcí, myšlenek, radostí a jak já zkrátka jedním slovem říkám - úžasností.

Teď vám v několika bodech ukážu, co všechno budete pro vytvoření sešitu na úžasnosti potřebovat:

1. Na vyzdobení desek: fantazii. Fantazie je to jediné, bez čeho se neobejdete. A i ti, co si myslí, že žádnou fantazii nemají, tak jí maj, stoprocentně, věřte mi. No a budou se hodit i samolepky a všelijaká další lepítka, oblíbený pohled, obrázek nebo fotka, washi pásky, ozdobné provázky a fixy.

2. Rozhodně musíte mít po ruce taky hrnek kafe a kostičkovaný sešit (úplně prázdný a pokud možno tlustý). Ten můj je z Levných knih za 9,-. A proč by to měl být kostičkovaný sešit? Protože kostičky jsou nejlepší. Odpověď zní někdy až takhle jednoduše.

3. V neposlední řadě budete potřebovat miliony malých úžasností, které si do sešitu budete lepit. Myslím tím všechno, co vás baví, těší, zajímá, nebo co vám připadá krásné, vtipné nebo roztomilé. Obrázky, fotky z koncertů, výstřižky z novin a časopisů, papírky od sušenek, které byly tak dobré, že na ně nikdy nechcete zapomenout, samolepky z pouti...prostě cokoliv, co je podle vás úžasné, by ve vašem sešitu nemělo chybět. 

4. Poslední věc je taková malá "vychytávka", kterou vylepšuju nejen sešity, ale i diáře a občas knížky. Růžová obálka. Neptejte se mě, proč růžová, ale prostě musí být růžová. To je podobný jako to, že sešit musí mít kostičky. ;) Růžovou obálku připevním pomocí washi pásky (případně lepidla) na vnitřní desky sešitu a ukládám do ní malá tajemství, poštovní známky nebo obrázky, které si chci do sešitu brzy nalepit. 

Popsaných sešitů Na úžasnosti mám doma už šest a teď se spolu do jednoho z nich mrknem:

Jak vidíte, u mě najdou uplatnění úžasnosti všeho druhu; je to takový svět bez hranic. Od polaroidových fotek, samolepek z festivalů, přes roztomilé sprosťárničky (ale fakt jenom ty roztomilé), až po japonskou keramiku a Keanu Reevese (ten nebude v mých sešitech na úžasnosti chybět nikdy). A to všechno "vyšperkované" fosforovýma fixama, obtisky pusy a mýma barevnýma malůvkama.

Jéje, na tohle nesmím zapomenout. Filmy. V mém sešitě Na úžasnosti je totiž speciální "sekce", kam lepím obrázky a fotky z filmů. Teda z úžasných filmů, to se ví. Nejlepší je s takovou spešl sekcí začít uprostřed sešitu (takové klasické a přímočaré oddělení). Dřív jsem si psala i stručné obsahy filmů, jména herců, scénáristů a režisérů, ale na to mám dneska ČSFD. Takže v sešitě stačí mít z filmu, na který nechci zapomenout, jen pár malých připomínek (fotka, název nebo třeba rok). Když se tak dívám na dvoustránku, kterou jsem vám ze sešitu (náhodně) vyfotila, asi už teď nemá cenu zapírat, že mám slabost pro filmy s tématikou "první láska". Nejspíš jsem na prvolásky tolik zatížená proto, že jsem prožila krásnou a intenzivní první lásku a s tim klukem kudrnatým, se kterým jsme se do sebe tehdy tak zbláznili, jsem šťastná doteď (a tyhle filmy mi to všechno nejspíš pěkně připomínají). ;)

Ráda si do sešitu maluju i nápady na tvoření, takže třeba růžový hrnek "Happy day" jsem si dlouho chtěla vyrobit, až se mi to před týdnem konečně podařilo a teď si do něj dělám spokojeně ranní kafe. A rozhodně je v mém úžo sešitě místo i na citáty, obaly od žvejk, je tam místo i pro Tahiťanky, tuzexové panenky, pro Amy Winehouse a brejle ve tvaru srdíček. Je to totiž tlustý sešit. Vlastně čím dál tím tlustější. A čím tlustější je, toho si prosím račte všimnout, tím víc úžasností obsahuje.

Tak co bych teď ještě měla dodat? Určitě přání, ať si vyrobíte ty nejtlustší a nejúžasnější sešity. A pošlete mi pak, prosím, fotky nebo blogodkazy, ať se můžu na vaše sešity taky podívat. Čím víc se vás totiž mým sešitem plným mrňavých úžasností inspiruje, tím víc jich na světě bude a tím líp. Protože jak jste určitě poznali, tohle není jen tak obyčejný sešit. Tohle je šťastný sešit pro odreagování. Symbolizuje umění vidět kolem sebe radost, vidět kolem sebe spoustu maličkostí, mít pro ně pořád oči otevřené, nechat se jimi (aspoň občas) unést a být díky tomu třeba zas o kousek veselejší...

Vánoční...

Teda, byl to perný rok, to vám povim. V jeho poslední čtvrtině jsem mlsala antibiotika tak často, až jsem z toho málem zapomněla na Vánoce, na ten čas, který považuju za nejlepší ze všech časočasů. Ale jak jsem nakonec (naštěstí) zjistila, na Vánoce se zapomenout nedá. Nene. A nemohla jsem zapomenout ani na tohle blogové místo, kde se spolu už spoustu let rádi scházíme, a které musí (ne)trpělivě čekat, až budu zase úplně fit.

A tak vám chci dneska v rámci vánočního osvěžení paměti přát, abyste se mohli pořád jenom smát, abyste uměli přijímat i dát a aby vás měl každý rád. ;) Ale teď vážně a bez rýmování. Přeju vám úplně jednoduše - ty nejkrásnější Vánoce, ať se třpytí, ať je trávíte s těmi nejmilejšími, ať vám chutná vaječný koňak i bramborový salát (radši ne najednou), ať máte pod sebou při sledování vánočních pohádek plno pohodlných ňufánků (myslím tím polštářů) a ať máte víc než dost důvodů k radosti a veselosti.

Děkuju vám za věrnost, za všechny milé uzdravovací vzkazy, které jste mi posílali, a zkrátka za vaši přítomnost, ať už upovídanou nebo tichou. A v novém roce...ahoj. ;)

7 tipů pro radost á la Snídaně u Tiffanyho

Je to ten nejsvůdnější a nejkouzelnější příběh, jaký znám. Stylovka, podle které si člověk může okořenit šatník, byt nebo aspoň jeden den - romantická "dvacetičtyřkarátová" komedie Snídaně u Tiffanyho. Nejvíc se v ní třpytí Holly Golightly, která neuvěřitelně zlobí, je lehkomyslná, rozpustilá, koktejlky umí nosit jako žádná jiná a žije tím nejmíň uspořádaným životem, jaký si jen lze představit.

V lednici má jenom šampaňské (někdy ho otvírá už k snídani), její zrzavý kocour nemá žádné jméno, ráno po bytě běhá s tyrkysovou maskou na oči a s hedvábnými fialovými střapečky v uších, místo skříní používá cestovní kufry, jednu botu má pod postelí a druhou nevíkde, v její ložnici stojí ta nejkrásnější toaletka, občas sedává na okenním parapetu a hraje na kytaru Moon River a miluje lesk nedostupných diamantů v klenotnictví u Tiffanyho. A možná miluje taky fešáka Paula Varjaka, spisovatele s červeným psacím strojem, ale zatím o tom ještě neví...

Holly Golightly (Audrey) je zkrátka okouzlující a natolik inspirativní, že jsem neodolala a připravila pár rozmazlovacích tipů pro radost právě ve stylu Snídaně u Tiffanyho. Mmmm.

1 2 3 4 5 6 7

1. Zavrtat se do vanilkově pudrového povlečení, na pohovku nasázet milion senzačních polštářků a snít (a pít horkou čokoládu se šlehačkou) - tak zní můj plán pro letošní zimu.

2. Parfémy značky Penhaligon´s jsou dokonale tajuplné a se svýma pověstně rozkošnýma flakónkama s mašličkou (ach, třeba Penhaligon´s Pivoňka) se přímo nutí na toaletní stolek. Nebo do schránky na dopisy - tam si totiž svůj parfém (a rtěnku) ukládá Holly a než odejde z domu, vždycky se na chodbě navoní.

3. O tom, že nejfilmovější snídaně se dá zažít jedině ve velkých slunečních brýlích, v černých koktejlkách, s nějakou tou perlou a s papírovým kelímkem kafe před výlohou klenotnictví, není pochyb. Ale pokud mi kafe a jablečný koláč zavoní z květovaného tácu Cooksmart, zlobit se taky nebudu.

4. Každý den nějaké dobrodružství...by se podle mě dalo zažít s konferenčním stolkem Voyage Voyage v designu cestovního kufru. Naše Holly Golightly skladuje v cestovních kufrech šaty, staré časopisy a taky do něj občas (omylem) strčí zvonící telefon, aby "tolik nevyváděl".

5. Na provonění rozmazlovacích dnů jsou ideální voňavé svíčky od londýnské značky Rex, která je expert na výrobu všech možných papírnických a domácích roztomilostí.

6. Nic snad neproslavilo tyrkysovou barvu tolik jako právě film Snídaně u Tiffanyho. A protože já mám k tyrkysové odjakživa sklony, plánuju oživení svých tmavých trenčkotů a džín italskou kabelkou Gionni v barvě...no vždyť víte. 

7. Pro ty nejhezčí melodie a pro "pyžamové dny" je tu perfektní společník - radiopřijímač Hyundai PR 100. Vypadá jako týpek, se kterým to člověk prostě musí pořádně rozjet a roztancovat. Tak já ho dám hodně nahlas, jo? ;)

Co je v mém diáři aneb nápady a tipy, jak si vést diář

Slíbila jsem vám, že vás nechám nahlédnout do mého diáře, a tak jsem trošku nervózní. Je to asi jako kdybych vám ukazovala šuplíky s prádlem, intimčo záležitost. Sice ani v prádlovém šuplíku, ani v mém diáři není nic tajného, ale přece jenom mám tváře trochu růžovější než jindy. A když už tedy pro vás svůj diář otevírám, tak vám rovnou naťuknu i pár tipů, co si do něj psát nebo lepit. 

Víte, já totiž viděla už hodně diářů. A překvapilo mě, že se v nich škrtá, že se do nich píšou červeně ty nejnepříjemnější věci (zrovna před pár dny jsem v diáři jedné kamarádky zahlídla obrovským červeným písmem přes celou stránku napsáno "zubař ve 2 hodiny", za tím byly vykřičníky a všechno to bylo třikrát červeně podtrženo..aua, au, auvajs), že se do nich často nepíšou radovánky ani těšení, a že se zkrátka diáře docela zanedbávají. Tak to ne, to by nešlo. Diář je mazlíček, a já vám ukážu, jak je možné si ho vést a udělat si z něj kamaráda. Na červenou barvu a podtrhané nepříjemnosti můžete rovnou zapomenout...

 

Jsem "nezkrotitelně vášnivá papírnička", což v překladu do češtiny znamená, že prostě miluju úplně všechno, co voní papírem. Od knížek, notesů, bloků, blogů, nálepek, washi pásek, kalendářů, přes balící papír, papírové talíře a kelímky, barevná papírová brčka až po diáře.

Diář je pro mě ta nejdůležitější papírnická věc ze všech. Je se mnou celý rok. Je svědkem každého mého dne, se všemi jeho úkoly, radostmi, inspiracemi i překvápky. Svůj diář od Kate Spade jsem s jásotem objevila mezi loňskými vánočními dárky a zatím jsme se od sebe letos nehnuli. Má velké a pevné desky, které vypadají jako barevná knihovna (kromě knižní klasiky v ní nechybí ani malé akvárko, budík, nebo váza s kytkama), uvnitř má zlaté puntíky, na začátku každého měsíce přijde s nějakým roztomilým nápadem (třeba "sing outside the shower") a taky má moře místa. A teď vám ukážu, jak a čím to móře místa zaplňuju.

Malé podvody a nalepovací papírky

Někdy trošku podvádím a opravdu nepříjemné věci si do diáře nepíšu. Mám je tam, to jo, protože diář je moje pravá ruka a mám v něm všechno, ale používám malé fosforové lepící papírky. Šikovná věc. Na takový papírek klidně napíšu "zubař ve 2", ale jakmile je vyřízeno (vyvrtáno, vypláchnuto), už už papírek odlepuju a házím do koše. A pak se jdu za zubařské útrapy odměnit, koupim si voňavku a o té si do diáře provedu záznam velkými písmeny a pěknou růžovou pastelkou. Já si prostě vždycky budu myslet, že příjemné věci je třeba podtrhávat a zapisovat, zatímco ty neveselé zmuchlávat a házet do koše.

Washi pásky

Můj diář je washi pásek plný. Washinky jsou totiž vynález snů. Je to to nejlepší, co mohlo papírenského maniaka mého typu potkat. Svou první náruč japonských pokladů jsem si pořídila před pár lety v eshopu Washipasky. Tenkrát jsem z toho obchodu byla (a pořád vlastně jsem) úplně u vytržení - všechny ty barevné washipáskové kotoučky z Japonska i z celého světa, spousta notesů, svorek, sponek (kancelářské sponky ve tvaru poníků a pejsků jsou moje nejoblíbenější a nejpoužívanější), mašlí a provázků, potištěných sáčků, nálepek, papírových květin, barevných obálek a girland...zkrátka tam žádná papírenská tužba a závislost nezůstane nevyslyšená.

Ono totiž washi pásky, to je tak trochu závislost. Koupíte si jednu a k ní průhlednou krabičku (jakože do ní budete své úlovky během let ukládat). K první washi pásce rychle přibyde druhá, desátá a krabička je za chvíli plná. Koupíte tedy druhou krabičku a už ji plníte dalšími washi páskami a ani se nenadějete, třetí krabička je tu a jisté je, že prázdná bude jenom chvíli. Sbírka roste a papírenský maniak pochrochtává blahem. A když už máte snad všechny barvy a vzory, lovíte unikáty. Páska s motivem Paříže nebo plameňáků...jóéju! 

Všechno je důležité

Do diáře si píšu schůzky, pracovní záležitosti, právě čtené (nebo chtěné) knížky, místa, kde obědvám i večeřím, plány, nákupy, pochůzky, zařizování, výlety, koncerty mého muže s jeho kapelou Singhaia, ale i takové (zdánlivé) malichernosti, jako je 1. letošní ochutnávka točené zmrzliny (vidím, že to bylo v pondělí 13. dubna - ó, šťastný to den!), pečení čokoládových košíčků, chystání oslav nebo třeba posílání (a taky příjímání..no jéje) různých balíčků s dárky, kterými se to v mém světě jenom hemží. Nikdy by mě nenapadlo psát si do diáře jen to, "co musím". Povinnosti a úkoly přece nejsou důležitější než radosti a příjemnosti, ba právě naopak.

Obrázky z filmů

Kdykoli si (obvykle v noci) pouštím nějaký film, zapíšu si jeho název do diáře. Pokud se mi hodně líbil, tak k němu dolepím obrázek, abych na něj jen tak nezapomněla. Moonrise Kingdom (Až vyjde měsíc) je jedna z těch filmových dobrot, které si vylepení do diáře zasloužily. Něco tak dominantně roztomile divného jsem už dlouho neviděla.

Pohledy, fotky a vytisknuté nebo vystřižené obrázky

Lepím si do diáře plno inspirativních fotek a obrázků, vstupenky z kina, koncertů a akcí nebo třeba pohledy, které ke mně připutovaly z neznámých dálek a pak se kochám a prohlížím. Jen tak. Pro radost. O nic jiného nejde.

Průhledná tajná přání

I když mám velký a prostorný diář, potřebuju ještě trochu víc místa (ostatně trochu víc místa potřebuju úplně všude a vždycky) na svá přání. Vyřešila jsem to tak, že si obrázky důležitostí, které si chci pořídit, jednoduše vytisknu na hodně tenoučký a průhledný, tzv. průklepový papír (v papírnictví se průklepáky prodávají ve velkých blocích) a pak ho vlepím mezi stránky diáře pomocí natrhaných kousků washi pásky. Tenhle průhledný "wish list" je z února. Přála jsem si: dřevěné potištěné obrázky, bílou zrcadlovku, růžové ořezávátko jednorožce a jaro. A je docela príma o pár měsíců později zjistit, že se mi všechna moje přání splnila. ;)

Můj diář, to je nejen poznámkový záznamník a radílek, ale taky takový ležérní, nekonvenční a nepatetický deník. Taková pohodovka. To, že si ho šňořím, vybarvuju, že si do něj lepím nálepky a obrázky, a že si tam píšu i prkotiny, které dělají můj den hezčí, je pro mě hodně důležité. Jednak jsem díky svému diářovému zapisování vycvičená vidět všechny hezké maličkosti, nepřehlížet je a radovat se z nich a pak si je jejich zapsáním znovu připomínám, čímž mě vlastně potěší znovu.

A navíc je mé diářování i senza odpočinek. Celý den někde lítám, nestíhám, v hlavě mi pořád něco šrotuje, ale pak přijde večer nebo noc, všude je klid a mě čekají barvičky, pásky, lepidlo a úplná očista. V tu chvíli nejsou důležité nevyřízené e-maily, složenky, pracovní cesty, nádobí ve dřezu nebo nějaká lapálie, která mě přes den potkala; v tu chvíli je důležité jen to, jestli mám na "úterý" použít světle modrou nebo růžovou pastelku a jaká nálepka se hodí nejvíc ke středečnímu ránu. Je to úleva si aspoň jednou denně (a pravidelně) trošku hrát...

A na konec mám pro vás pár tipů na roztomilé papírnické věci, které mi teď padly do oka na Zootu. Dělám tam občas svému soukromému papírnictví a diáři radost - nejradši značkama Happy Jackson, Helio Ferretti nebo Disaster. Pro ty mám zkrátka slabost. Mňam. ;)

(Ne)všední (ne)zbytnosti 3

Prázdniny skončily, což není tak špatná zpráva, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kromě toho, že nám totiž za chvíli nastane čas těšení na různé fajnovosti spojené s podzimem, je teď ideální doba na doplnění zásob pastelek, barevných sponek a taky na poohlížení se po novém diáři (to je vždycky vzrušující záležitost). I já jsem se nechala bez velkého přemlouvání zlákat k malování, pastelkování a užívání si všech "papírových libůstek" (to už jste si asi všimli v minulém článku), a tak vám při té příležitosti v dalších "(ne)všedních (ne)zbytnostech" ukážu, jak vypadá moje stolnopracovní výbava.

Takže co tu máme?

Veselé nůžky (obličej na ně stačilo namalovat černým fixem, takzvaným lakovým popisovačem "paint marker" - stojí kolem padesátikoruny a dá se použít na sklo, dřevo, ocel atd.), sponka do vlasů ve tvaru mašle (používám ji jako svorku na papíry), guma se slonem Koh-i-noor, srdcový nalepovací blok, můj růžový penál z první třídy, do kterého si čas od času ráda ukládám oblíbené tužky a pera, vyšívaný zlatorůžový sešit, zlatá miska na sponky, leopardí tužka Koh-i-noor, svorky ve tvaru diamantu a pusy, magnetická minutka Fifties Forever, kterou používám na to, abych si trochu líp časovala a organizovala činnosti u počítače, japonský penál a moje nejoblíbenější tempera.

Kdo miluje papírnictví stejně jako já, tomu doporučuju udělat si tam malý zářijový výlet a koupit si pro radost nějakou maličkost. Klidně i úplnou blbost. Srandovní ořezávátko, sadu voskovek nebo tiskátko. Člověk nemusí pořád kupovat jenom cibuli, pytlíky do odpadkového koše nebo prací prášek. Někdy je bezva si prostě koupit blbinu na poňochňání duše. 

Tak teda doufám, že budeme mít v novém školním roce všichni samé jedničky. O jedničky ve škole mi ale nejde (koneckonců vždycky jsem měla větší pochopení pro uličníky, než pro šprtouny). Mám na mysli spíš jedničky získané v životě - jednička za kuráž, jednička za nezávidění, za nevztekání se, jednička za plnění svých cílů a snů nebo třeba jednička za dobré chování, při kterém se nezkazí žádná sranda. A když to někdy nevyjde zrovna hned na tu jedničku a něco se po...no pokazí, tak to neva. I koule a průšvihy se dají nějak vyžehlit, když se chce. ;)

7 věcí

Tentokrát zas zabrousíme do radostných vod a vytáhneme z prudkých vln sedm ryb, čili sedm věcí, které mi v poslední době rozzářily oči. Nebudu vám lhát - vylovila jsem letos v létě z vody i plno děravých hrnců a žraločích bot, ale rozhodla jsem se, že trable, strachy a nesnáze patří (aspoň prozatím) do popelnice s těžkým železným víkem, tak jsem je tam všechny naházela a na to víko jsem si sedla. Proto se tu teď spolu můžeme nerušeně věnovat jen samým příjemnostem. Jde se na to. ;)

1.

Nejhezčí a nejbarevnější elpíčka, jaká jsem si letos o prázdninách pořídila. A kdyby někoho z vás napadlo, že si snad pořizuju desky jenom kvůli pěkným obalům, tak to bych se musela asi začervenat a šla bych vyhrabat nějakou tu Symfonii Mozartovu.

2.

Jedna kamarádka mi poslala obálku s dopisem a s dost rozkošným obrázkem, ke kterému mi připsala: "tady máš jednu oplácanou pin-up girl na tvou obývákovou zeď, tam vedle fotky od Helmuta Newtona, nad ten zlatý ananas". Moc lidí mi nemůže mluvit do toho, jak to mám v bytě uspořádáno, ale pravda je taková, že obrázek oplácané pin-up girl mi teď visí v obýváku na zdi, hned vedle fotky od Helmuta Newtona, nad tím zlatým ananasem. A je to. 

3.

Když taťkovi umřel před pár týdny jeho psík Kuba, tak se to nemohlo nechat jen tak. Teda mohlo by se to nechat jen tak, kdyby mi taťka pořád nevolal, kdyby nebyl smutnej a kdyby se pořád neptal, jestli náhodou na internetu někdo neprodává pejska, který by byl jako Kuba...No, někdo tam náhodou jednoho takového pejska prodával. Takže taťka je už zase vesel a spokojen, protože má Míšu. A blejská se mezi nima na jedno velký přátelství...

4.

Vím, že bych si mohla koupit normální šperkovnici a tam odkládat svoje korále, ale když já to mám radši jinak. Třeba tak, že mám teď Johnnyho. Johnny je bílý jednorožec, respektive můj nový talířek na šperky. Johnny je taky tak trochu tanečník. A když mu sáhnete na zlatý roh, můžete si něco přát (tak já si přeju třeba: "náhrdelník z diamantů, Johnny").

5.

Knížky patří mezi moje největší vášně a často mám rozečteno víc kousků najednou: Everyone Loves Paris je nádherná knížka plná obrázků Paříže (někdy vám ji snad ukážu podrobně), k Eleanor & Park se vracím už potřetí (je to taková svůdná kombinace knižního vtipu a první lásky), Kde se touláš, Bernadetto je už prakticky klasika (aspoň v mojí knihovně určitě) a extra podrobný Průvodce Římem je literatura, kterou teď vyloženě potřebuju přelouskat (možná jste si všimli, že jsem v létě zatím ještě nebyla na pořádné dovolené, ale v poslední době cítím, že všechny cesty, i ta má, vedou do Říma)...

 6.

Ach, Woody Woody Woody! Woody Allen je zlato a já jsem (a vždycky budu) jeho věrná diva(čka), takže když jsem si před pár dny konečně sehnala dvoudílný dokument "Woody Allen: A Documentary" o jeho životě a filmech, upekla jsem si k němu slaný koláč a dívala jsem se a smála se a ujišťovala obrazovku, že budu Woodyho vždycky milovat...no zkrátka pokud taky máte jeho plakát nad psacím stolem a viděli jste už 25x Annie Hall, tak tenhle dokument musíte shlídnout.

7.

Na závěr jsem si nechala něco voňavého. Už asi víte, že jsem velká fanouška organické kosmetiky One Love Organics (podrobnou recenzi jste si mohli přečíst v článku Kosmetika stvořená pro lásku). Čistící jílová houbička ve tvaru srdce, rozjasňující sérum nebo bezvodý balzám krásy...to jsou moje oblíbené lahůdky, se kterýma si doma dělám takové malé domácí lázně. Proto mi nedávno udělalo radost, že už má kosmetika One Love Organics svoje vlastní internetové království Oneloveorganics.cz, kde jsou všechny ty voňavé bio lahvičky a kelímky pěkně pohromadě (navíc s poštovným zdarma a s 15% slevou při zaregistrování), a taky jsou tam články a recenze, takže pro "organické fanoušky" (stávající i budoucí) bezva místo pro život. ;)

Tak jsme tu dneska měli kosmetiku, muziku, filmy, knížky, pejska i jednorožce a zase jsme si připomněli, že radosti se dají hledat a hlavně najít úplně všude. A víte co? Já jdu zas objevovat další, ať je tu pořád o čem psát. :)

Rozdávám dárky od Starbucks

Jsem právě v neklidném Římě, kde je horko, na malých i velkých náměstích tu hrají pouliční muzikanti na klavíry, saxofony a kytary, ulice jsou přeplněné směsicí barevných stánků a v kavárnách se pijí sice pidi kafíčka, zato ale po litrech. A tak vám odtud mávám a kromě horkých italských pozdravů posílám na dálku něco, co vás, doufám, moc potěší. Mám pro vás totiž soutěž pro zpříjemnění podzimních dnů, do které kávový král Starbucks věnoval 3 balíčky (v každém z nich najdete stylový termohrnek a kartu přednabitou na dvě stovky). Pravidla jsou extra jednoduchá, tak neváhejte a polechtejte štěstí. ;)

O co se hraje?

3 balíčky složené z Cold cupu (fialový průhledný termohrnek s víčkem a brčkem) a karty do Starbucks nabité na 200 Kč. (Každý ze tří výherců získá hrnek i kartu.)

Jak se pustit do soutěžení?

Úplně snadno. Soutěžit může každý, kdo uvede do komentáře svůj e-mail. A pokud máte chuť, připište mi do komentáře, na co se v podzimních měsících nejvíc těšíte nebo co máte zkrátka na podzimu nejradši. 

Ráda si sice dělám takovou malou "soukromou kavárnu" na svém pracovním stole, ale teď, když ve Starbucks zase začali nabízet podzimní stálici latte s dýňovým sirupem (Pumpkin Spice Latte), u pracovního stolu mě jen tak někdo neudrží. Tohle dýňové latte s domácí šlehačkou a kořeněným posypem dává podzimu teprve tu správnou "šťávu".

A moc dobrá je i úplná novinka do podzimního počasí - Hot Mulled Fruit Grape - nealkoholický svařák s pomerančem a hřejivou skořicí. Tak pokud vyhrajete v mé soutěži, můžete to s přednabitou Starbucks kartou pěkně roztočit. ;)

A tady už vidíte vaše výhry. Samou nedočkavostí nemůžou dospat tři fialové tumblery a tři karty, za které si můžete v kavárnách Starbucks dopřát dobroty podle vlastního výběru nebo je můžete někomu věnovat. 

Poznámka: soutěž je ukončena, 20. 11. byli na mém FB vyhlášeni vítězové. ♥