pátek 29. dubna 2011

Námořnický song



"Já u maríny sloužil
a po mořích se ploužil
a každej všivej oceán
se pro mě v louži soužil..."
Možná si tuhle starou "odrhovačku" zpívá v koupelně i náš malý námořník z blešího trhu, kterého jsem ukořistila, protože jsem podobnou figurku měla jako dítě.

Vintage obchůdek

Tentokrát přináším fotky z holandského obchůdku z obydleného skanzenu. Fotila jsem sice jen přes výlohu (bohužel měli zrovna zavřeno), ale i tak je vidět úžasná atmosféra obchodu ve vintage stylu. Jsem nakonec docela ráda, že měli zavřeno, myslím, že bych tu utratila všechny peníze do posledního dukátu...K mání tam měli vše od starých žiletek, sirek, plechovek, přes cikorku, sýry (předpokládám, že potraviny byly čerstvé a neměly starožitný nádech tak, jak je tomu někdy v českých marketech) až po stará mýdla na praní.





čtvrtek 28. dubna 2011

Obrázek z chodby

Na tuhle fotku se dívám den co den. Visí na venkovní chodbě. Měla jsem ji v počítači asi rok a už bohužel nevím, odkud je splašená, ale říkám si, na co asi Dolores a |Eddie myslí? ;-)


Panenky z Tuzexu aneb Viviústředna pátrá

Mám pro ně odjakživa velkou slabost. Pro ty malé rošťandy "Tuzexové panenky", které se za dob dávno minulých prodávaly v Tuzexu a často byly k vidění o pouti v maringotkách nebo ve střelnicích (ovšem pouze jako "nevystřelitelný" artikl...).  
Teď už jsem sice velká, ale láska k japonským tuzexovým panenkám mě neopouští, a tak pomalu a nesměle rozšiřuju svou sbírku...Zatím mám čtyři. Je to málo nebo dost? Ale copak jich někdy může mít člověk "dost"?
A tak prosím, žádám, žadoním...nevíte o nějaké pouťové "Tuzexovce", made in Japan? Pokud ano, tak ji koupím nebo odpracuju. ;-)




úterý 26. dubna 2011

(S) kolem dokola

Někdy bych měla chuť nasednout ráno na kolo a ujíždět krajinou vstříc pracovnímu procesu...Pak se zastavit v obchodě, nákup naložit do bedýnky a zase plout domů. Trochu škoda, že pracuju z domova...:-)


Jemnocitná struna žaludeční

Dostavil se pocit těžkosti z velikonočního přecpávání, a tak dnes najedeme na jemnocitnou žaludeční strunu. Brambory na loupačku, pažitka a lehký dresing z nízkotučného jogurtu budou skvělým a rychlým jarním osvěžením ;-).


pondělí 25. dubna 2011

Velikonoční nálada

Zajíček (vlevo) je od šikulky Dannu z Fleru.

Počasí přeje všem velikonočním radovánkám. Za poslední tři dny jsem strávila venku tolik času, že už se zase pomalu začínám těšit ke svému oblíbenému stolu a počítači ;-). O Velikonocích mi dělali radost dva malí zajochové, jeden od Dannu a druhý z Madal Balu.

Veselé Velikonoce!



pátek 22. dubna 2011

Velikonoční strom

Velikonoční "strom" jsem udělala z natrhaných "kočiček", dřevěných vajíček a plechových ozdob...Volila jsem jednoduché barvy v tónech zelené, fialové a žluté. Tyrkysová průhledná váza z Ikea jednoduchou barevnost pěkně podtrhuje a mně už nezbývá než jen nabarvit vajíčka, upéct mazanec, upéct beránka, umýt okna...nebo to udělám trochu jinak - půjdu ven a na všechnu práci hravě zapomenu (starým dobrým pořekadlem "co můžeš odložit na zítra, to odlož na pozítří" se totiž řídím velmi ráda). Veselé Velikonoce!


čtvrtek 21. dubna 2011

Půdní nálezy aneb kdo se bojí, nesmí na půdu

Občas mi vytane na mysl vzpomínka na nějakou věc z dětství, kterou jsme měli doma a hned si usmyslím, že by byla krásná v našem bytě. Mosazný svícen, úžasná stará lampička, hadrový pejsek...a tak při nejbližší návštěvě rodičů vyslovím dotaz, zda neví, kde „ta věc“ je? „Asi na půdě“... zní nejčastější odpověď. Pak se dobrovolník (obvykle můj taťka) zavře v tom tajuplném půdním prostoru a hodinu se odtud ozývají různé rány a roztodivné zvuky, až se otevřou dveře a taťka se šmouhou na tváři vítězoslavně nese – můj sešit z první třídy, knížku Vinnetou Rudý gentleman nebo Rubikovu kostku. Pravdou je, že při hledání nějaké konkrétní věci člověk zpravidla najde jinou, dávno zapomenutou, ale většinou nedokážu taťkovy vyhrabané půdní poklady ocenit, protože měl PŘECE NAJÍT svícen, lampičku nebo hadrpejska. Nabízí se otázka, proč si nejdu na půdu hrabat sama. Ne, kdepak, to není nic pro mě (to už si raději půjdu číst toho vyhrabaného Vinnetoua) - odrazuje mě totiž představa nevítaných setkání s hmyzími půdními obyvateli a s kleptíky. A tak tam příště zase pošlu taťku a uvidíme, jaký poklad přinese. Drže mi pěsti, ať je to tentokrát ten krásný mosazný svícen, co by se tak parádně vyjímal na sekretáři!



 Moje oblíbená hračka - prastaré prasátko s odřeným rypáčkem....výsledek úspěšné půdní mise.


středa 20. dubna 2011

Kouzlo dopisů

Ráda posílám pozdravy z cest a vždycky hledám nějakou starou stylovou schránku. Tyhle fotografie jsem pořídila v holandském obydleném skanzenu. Okouzlující místo s nepřehlédnutelnou poštovní schránkou na rohu ulice ;-).

Stará schránka v Zaanse Schanz
Určitě znáte úhledné písmo filmových milovníků, kteří své upejpavé lásce posílali ozdobné kartičky se zněním: „Nejdražší Heleno, dnes po setmění u lípy. Tvůj oddaný Karel.“ Dnes by Karel nejspíš Heleně poslal e-mail, skype zprávu, MMS nebo SMS. Koneckonců, žijeme v jednadvacátém století a já jsem za to ráda, ale zkrátka psaní dopisů není zrovna „in“. O to víc mě baví. O to větší radost z dopisu ve schránce mám.
Pohled putoval z Holandska do Čech...

Psala jsem si s celou řadou lidí posbíraných v různých koutech země. Opravdové „briefpřátelství“ mi ale vydrželo jen s Pavlou, přestože jsme se viděly jen jednou v životě (sice pár dnů v kuse, ale přesto jen jedinkrát). Už 15 let si přes Českou poštu podáváme informace o všem důležitém. Pravda, už to není o každotýdenním psaní a naše dopisy zpravidla začínají větou: „Omlouvám se, že jsem neodepsala dřív“, ale to vůbec nevadí. „Lepší pozdě, nežli později“. Malou zajímavostí je, že se má dopisovací přítelkyně před několika lety přestěhovala do místa 15 km vzdáleného od mého domova, přesto jsme se ještě neviděly a dál kupujeme dopisní známky. Třeba by se nám společné setkání zalíbilo natolik, že bychom se místo dopisů vždycky sešly...je to krásná představa, ale kdo by mi pak psal?? ;-)


Čím hasit květinovou žízeň

Džbánek na zalívání květin...není můj, ale nevadilo by mi, kdyby byl. Červená barva není sice má oblíbená, ale tahle konev je opravdu krásná!


středa 13. dubna 2011

Pořádek na stole, pořádek v hlavě

Říká se, že pořádek je pro pitomce, inteligent zvládne chaos. Podle téhle průpovídky jsem neomylný pitomec, protože mám ráda, když má každá věc svoje místo. Na psacím stole proto jedno z výsadních postavení zaujímá plechová krabička s důležitostmi, které musím mít pořád po ruce. Zdravím tímto všechny nepořádné inteligenty a jdu si pěkně uklidit na stole. ;-)


úterý 12. dubna 2011

Hrnek Melancholik

Květovaný  hrníček "míšeň" je jediná věc, kterou mám po prababičce. Dodnes si vzpomínám na šuplík v její kuchyni, který voněl směsí různých cukrdlátek a na to, jak si prababička při fotbale v televizi spletla barvy dresů a horečnatě fandila "špatnému mužstvu" - ovšem v dobrém úmyslu, že jsou to ti "naši". Dneska od rána prší a ke mně se vkradla docela příjemná a líná melancholie, a tak se tu ocitají fotografie téhle něžné staré krásy...


Velikonočně

Za dva týdny jsou tu Velikonoce, a tak pomalu dělám výzdobu a přemýšlím, jaký polštářek si dám o velikonočním pondělí do kalhot, aby nařezání tolik nebolelo. Náš nový zajac ve vintage stylu mi s přemýšlením i s velikonočním zdobením pomáhá.
PS: už dva týdny mám blog a jsem zvědavá, jestli třeba za rok budu mít nějakého čtenáře - zatím se čtu jen já sama :-).


pondělí 11. dubna 2011

Pleťová maska - opičí retro

Asi na té Darwinovo teorii, že jsme se vyvinuli z primátů, něco bude, protože k opicím mě to vždycky neomylně táhlo ;-). Třeba zrovna tahle pleťová maska se šimpanzím klukem mi v koupelně nesmí chybět. Když je člověk po opici nebo potřebuje vzpruhu pro svou pleť, nastupuje v plné polní opičák Chimpi a spolu s kaolinem se snaží vyhrát v boji se šedou a povadlou pletí. A většinou fakt vyhraje. No, měla jsem včera trošku divočejší večer, takže jdu s Chimpim do koupelny...

Cena masky okolo 60,-. Koupit můžete tady
 

Ušatá přítelkyně

Mám jednu ušatou, nohatou a okatou přítelkyni Michelle, která má mě vždycky dokážet potěšit milým dárkem. Někdy jsou to pohledy z cest (a ona je velká cestovatelka), někdy korálky, baret, ďábelsky kořeněná omáčka nebo rtěnka. Vždycky je cítit, že přemýšlí o tom, jak mě potěšit a to je nad všechny drahokamy světa...






pátek 8. dubna 2011

Co se nikdy nestane přebytečným

Dózičku po babičce mám moc ráda. Je to jedna z těch věcí, která ustojí všechna stěhování a pořádkumilovné zásahy čili vyhazování zbytečností. Skleněná dózička s pokovem nikdy nebude zbytečná, stejně jako perličkový řetízek od kamarádky nebo mamčin stříbrný řetízek s měsíčkem, který si u mě při návštěvě zapomněla (a já zase nějak zapomínám jí ho vrátit)...


středa 6. dubna 2011

Hezky švédsky

Mám moc ráda švédský styl. Líbí se mi nakuPovat nebo alespoň nakuKovat do švédských obchůdků (internet člověka přenese kamkoliv si zamane). Ve městě Limhamn (www.swedishdesignhouse.com) mají spoustu věcí, které udělají hezčí den...


Mistr Japoněc

Jedna malá nádobka pro radost, se kterou si pohrál nějaký mistr Japoněc ;-). Každý detail vázičky je vypiplaný do nejmenších detailů. Vázička je z plechu, tedy vlastně nerozbitná (už mi párkrát spadla, takže plechový materiál je pro mě opravdu neocenitelný). Krásná...


pátek 1. dubna 2011

Tulipán a tulipaní

Snad nic nedokáže tak bezpečně připomenout začátek jara, jako nařezané květiny ve váze. Po zimě mám v bílém džbánku jedny z prvních tulipánů. Je to krása. I když jsou bílé, osvěží celý pokoj. Vypadá to, že zima je už nenávratně pryč. Tento způsob jara zdá se mi poněkud šťastným...



Domek pro Vincentku

Stojan (věšan) na lahve, který je k mání na ebay (prodejce KnalleFyndet Borås), a který mě okouzlil. Hodil by se na Vincentku...