Být vděční za maličkosti, užívat si je a vidět je, to je to, oč tu běží. Já, bez ohledu na to, jak dobrý nebo špatný mám den, maličkosti vidím s očima otevřenýma dokořán. Těší mě, že ráno dostanu pusu, že pustím oknem do bytu čerstvý vzduch, vyberu si z šatníku ty nejhezčí šaty (protože proč by ne), natáhnu si hedvábný punčochy, navoním se některým z mých mnoha parfémů (DIOR J'adore l'Or je ale moje podpisovka), pusu přetřu růžovou rtěnkou od Lisy Eldridge, přečtu si na Whatsappu milý zprávy, namelu si čerstvou kávu, kterou si pak uvařím ne v kávovaru, ale pěkně pomalu na plotně buď v Bialettce nebo v červený konvici a zapíšu si do diáře všechno, co potřebuju (a chci).
Jsou to malý rituály, drobnosti, ale "udělají den". V kabelce s sebou nosím knížku, protože přes den nechci koukat do mobilu, nosím si tam i malýho talismanovýho králíčka a voňavý ikonický pudr od Huda Beauty s názvem Cherry Blossom Cake, protože mi malý přepudrování a mrknutí na králíka dělají během dne radost. Jsem vděčná za to, že se z drobných věcí dokážu radovat a vím, že mnozí z vás to taky umí. Nebo se to učí (naučit se to totiž dá...třeba čtením Vintageblogu, co říkáte?). :)
Keanu Reeves je už pár dekád moje kamarádská láska - zdá se, že to je velmi vlídný člověk a už skoro 60 let to světu dokazuje prakticky vším, co dělá. Občas někde odchytím rozhovor s ním a...ten chlapík zná moc. Jeho jednoduchá (ale tak všeříkající) slova "zvedněte oči a sundejte si sluchátka z uší" se mnou zarezonovala, protože kolem sebe vidím tak často skloněný, okolí nevnímající hlavy, že nechci být jednou z nich. Miluju svoje sluchátka, co vypadají jako ta nejduhovatější skvrna od oleje, ale nandavám je jen občas. A díky tomu pak slyším, když na mě volá známý přes ulici, když za mnou cupitá cizí pejsek a já se otočím, abych ho pohladila, nebo třeba jak si v kavárně před pár dny povídaly dvě paní a jedna u dortu a kafe řekla: "na světě je krásně, co?". Je no, akorát to člověk musí chtít vidět, cítit a vnímat.
Díky, Keanu Reevesi, tobě i tvojí dokonale šedovlasý přítelkyni, umělkyni Alexandře Grant. Úžasní jste oba. A úžasný jsou i moje zvýrazňovače v podobě medvědů /1. foto/ a pruhovaná washi páska, se kterou lepím všechno, co za nalepení stojí. A všechno se to ocitá v mým červeným pařížským diáři (ten už dobře znáte).
Jsou to nejhezčí sluchátka, který jsem kdy měla, ale poslouchám svoje vědomí, svědomí i Keanu Reevese a sundavám je, abych slyšela. Slyšela život.
Milá slova nacházím všude (když chci). Třeba tenhle nápis jsem nedávno viděla na chodníku v Budějovicích. Je v nich svatá pravda. Přiznám se bez mučení, že mě někdy dokážou někteří lidé rozčílit přímo učebnicově, ale vždycky, když přemůžu vztek, spolknu sprostý slovo a zachovám se mile, vrátí se mi to v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Takže ano, být milý na ostatní je zadarmo a k nezaplacení zároveň. ;)
Tak a teď si jdu řádně (a možná i růžovou fixou) zapsat do diáře, na co se těším, co jsem si koupila a koupit chci, s kým se uvidím a kam si zajedu, protože co je psáno, je i dáno. Ať je vám dán ten nejkrásnější dnešní den a ať to, že je tak hezký, vidíte. Zkrátka, jak říká šéfkuchař Michel Guérard: "Snažte se být šťastní každý den". Domluveno? ;)