Co je v mojí kabelce - valentýnská edice

Ou jé, dneska je Valentýn. A já bych chtěla (možná) vědět, jaké to je být těmi, pro které jsou podobné svátky troufalost a nadávají na ně. Protože já na tenhle únorový sváteční den rozhodně nenadávám (hlavně proto, že chci dostat prima dárek a večeři, kterou nebudu muset kuchtit). Život je v podstatě celý takovým svátkem, tak proč si neudělat "svátek ve svátku" a proč si to dneska zkrátka láskyplně nezpříjemnit? Pusou, kytkou, dárečkem nebo třeba tady u mě valentýnskou edicí rubriky "Co je v mojí kabelce". ;)

Ukážu vám tu dneska spoooustu věcí (při téhle příležitosti ještě barevnějších, rozpustilejších a rozvernějších než jindy), úžasnou knížku, zajímavou kosmetiku a co by to bylo za článek na mém blogu, kdyby se do fotky (a tentokrát i do kabelky) opět nepřipletl jeden ušatý uličník s tím největším valentýnským srdcem, jaké jsem kdy viděla. 

Moje kabelka není zrovna lehká, ostatně ani život ne. Ale jak praví klasik: "nikdo neříkal, že to bude jednoduchý". :) Každopádně je to vintage Louis Vuitton Neverfull PM a kupovala jsem ji kdysi dávno v Paříži. Je malá, roztomilá, klasická, nezničitelná, miluju ji a téměř každý den urovnávám její obsah stejně jako maminka Amélie z Montmartru (pamatujete na ni?). Prostě jsem tehdy v Parisu potkala kabelkovou lásku a lásek já si hledívám.

Vejdou se do ní samé nejdůležitější věci světa, ani jedna zbytečnost...že vy zas nevěříte? :) 

Tak a teď už vážně - mrkneme se na ten její slavný obsah. Je v ní aktuálně víc srdíček a červených rtěnek, než je tomu obvykle, ale tak když je ten zamilovaný únor...ten snese všechno.

Zleva: pouťový přívěsek srdce, ubrousky na čistění (čehokoli), přírodní olejový parfém Klid v duši, máslová rtěnka Lisa Eldridge, parfém Miss Dior, vůně Třešňový květ a voňavý kapesník Rose de mai od Fragonard. 

Pokračujeme dál: krém z Itálie s dokonalou vůní od mojí milé kamarádky a ty nejroztomilejší "paper soap", které si kupuju už pár let pořád dokola. Nevěřili byste, jak často se mi hodí je v tašce mít (aneb kavárníci a restauratéři, doplňujte, prosím, ve svých báječných podnicích na toaletách mýdlo). ;)

Skřipec do vlasů "Kiss", červené bonbóny s Bachovkami proti stresu a ty nejpálivější žvejky (skořicové) od kamarádky Dany, která mě zná jako svoje tenisky. Protože skořicové žvejky jsou (nejen na Valentýna) život a život jsou skořicové žvejky.

Trošku se mi to tady červená, ale kdy jindy se červenat než právě dneska na Valentýna? 

Suvenýry z francouzské parfumerky Fragonard mi valentýnsky přistály v kabelce a já už se jich nevzdám, protože - amour toujours...

Bez malých pokladů a roztomilostí asi nemůžu žít. Naštěstí jich mám spoustu. ;)

Potkávám u nás na náměstí docela často lidi z azylových domů, kteří jsou na mě vždycky milí, mají rádi Ramba a Rambo má rád je. Chci jim dát občas pár korun, ale nosím s sebou většinou jenom kartu (a tu jen tak nedám), takže mám pro ně připraveno něco na přilepšenou v tomhle barevném sáčku. A zapalovač - to kdyby někdo potřeboval připálit cígo...no ano, mě na ulici chcete potkat - myslim totiž na všechno. :)

Baron na stromě je jedna z těch nejvíc nejlepších knížek, jaké jsem kdy četla. Doporučuju všem a všema dvaceti.

A ano, i tohle je v posledních pár měsících a na příští roky součástí mých kabelek. Sáčky na bobečky (únorové samozřejmě v bílém provedení se srdíčky), mini kosti, pruhovaná psí kapsa ze Zary Home a Rambíkova oblíbená (nerozkousatelná) figurka Malého prince (akorát vyfotit jeho věci tak, aby mi je neustále neodnášel ze záběru, je scifi). 

No a někdy je součástí obsahu mých kabelek i Rambo sám. ;)

Občas nosím v kabelce i svůj diář, pero ve tvaru francouzské bagety a telefon - teď s tím nejčervenějším retro obalem, jaký jsem jen dokázala sehnat. Tak já si jdu do diáře poznamenat, že vám chci popřát toho nejhezčího Valentýna, ať už ho slavíte nebo ne, a nezapomeňte - mějte se (vzájemně i sami sebe) rádi. ;)

A pokud je někomu líto, že už je na konci článku, může mrknout na obsah mojí kabelky z roku 2016 anebo na tu z minulého léta. Je tam toho jako vždycky dost a dost. ;)

5 věcí, díky kterým jsem začala svůj život opravdu žít a povznesla se nad pohromy (a blbce)

Setkávám se docela často s tím, že si o mě lidi, kteří mě neznají buď vůbec nebo jenom málo, nebo jen z blogu, myslí, že je můj život opravdovskou procházkou růžovou zahradou. Že se mi neděje nic špatnýho. A že jsem pořád veselá. Kéž by! ;)

Ne ne, když se ráno probudím, tak na mě nečeká vychlazená sklenka šampaňskýho (škoda) a podlaha není posypaná čerstvými plátky růží (neva), když jdu do koupelny. Měla jsem (a mám) spoustu problémů a trablů (to, že jsem hodně citlivá mi s nimi moc nepomáhá), párkrát jsem si prošla pořádnou zradou, ztrátou milovaných i (dočasnou) ztrátou sebe sama, velkou zdravotní krizí atd., ale troufám si říct, že všechny ty těžkosti, průšvihy a starosti mě posílily a udělaly ze mě lepšího a spokojenějšího člověka (byť to byla dlouhá cesta). 

Mám pro vás dneska 5 zásadních věcí, který mi pomohly k ozdravení a k tomu, abych měla v životě víc radosti, řád a abych se cítila šťastná (ne celý den, každý den, ale prostě šťastná). Věřím, že tu někteří z vás najdete inspiraci nebo motivaci k zamyšlení.

1. Nelpět tolik na lidech a naučit se odpouštět

Oprostit se od toho, že se všema musím být kamarád a zadobře, byla úleva. Přijmout, že vážně není důležitý, co si myslí ostatní. Pochopit třeba i to, že je-li někdo rodinný příslušník, neznamená to, že to je hodný a přející člověk, a že když zmizí z mýho života, spadne mi obrovský balvan ze srdce. Nedělat si hlavu z těch, kteří mě nemají rádi, ale soustředit se na ty, kteří si váží mně a já jich, to je to, oč jde. Dál si užívám čas s mými blízkými a s kamarády, ale jsem taky ráda sama. Klidně i v kině nebo kavárně. Je to náramně osvobozující! Přesně vím, kdo jsem a kým jsem a mám zásady a přesvědčení, na který jsem pyšná. A dám je najevo vždycky, i když to rozhodně nebude vždycky populární - ale o to už mi naštěstí dávno nejde. 

A ještě jedna věc. Naučila jsem se odpouštět těm, kteří mě zranili. Ne že bych odpustila ve smyslu, že bych s nimi pak chodila na kafe a přijala je znovu do svýho života. To už nikdy. ;) Zradíš, tak už tě nemůžu brát vážně a vážit si tě, ale odpustím ti. Odpouštím tak, že už ve mně není vůči nim žádná lítost, hořkost, že už se na ně nezlobím, a že pouštím pryč negativní emoce. Protože negativní emoce způsobují nemoce (a za to mi neřádi rozhodně nestojí). "Kvůli sobě odpusť druhým" (to není sobeckost, ale sebeobrana) - to je meine motto. ;) Takže zákeřnými hajzlíky už se nemíním zabývat, v jakýmkoli smyslu slova. Šetřme energii a čas na ty, kteří za to stojí. ;)

2. Dát si doma všechno do pořádku

Potřebuju mít doma čisto a voňavo, mám pak v hlavě klid. A potřebuju mít svoje věci a věcičky, kterých není zrovna málo, dobře zorganizovaný a pečlivě uložený. V úklidu každýho koutu domácnosti mi byla mentorkou a oporou Marie Kondo a teď mám domov, který miluju, a který mě baví i díky tomu, že má všechno svoje místo a řád.

A ještě mi dovolte na chviličku se vrátit k Marii. Zaujal mě recept jejího dědečka na dlouhý a dobrý život: “zachovávej jasný výraz, nezatěžuj střeva a kromě toho jen udržuj čistotu, abys byla zdravá.” Něco na tom je. ;)

3. Vážit si každý věci (a každý hezký chvíle), kterou mám

Nevhodných dárků, věcí, který mi nedělaly radost nebo mi dokonce připomínaly něco (nebo někoho) nepříjemnýho, oblečení, který bylo pořízený "omylem" i nadbytku věcí stejných kategorií, jsem se nemilosrdně zbavila (a ještě v rámci důkladný reorganizace zbavuju, je to zkrátka proces). Ten závan čistýho vzduchu a pozitivní energie byl a je k nezaplacení. Teď mě těší opravdu snad úplně každá věc, na kterou se podívám. A ano - dokonce třeba i úklidový prostředky (čistící pomocníky používám ráda přírodní a liju je do hezkých obalů a koště mám s tyrkysovou násadou a potiskem třešní - to jen tak pro příklad). ;)

A nedílnou součástí ozdravnýho procesu je samozřejmě i vážit si života, všech hezkých chvil (i těch maličkatých drobností). Zdraví, život i obyčejnosti v něm nejsou samozřejmostí, ale dárek...snažím se na to pořád myslet. 

Rambo má obrovskou spoustu kamarádů (miluje lidi i ostatní pejsky všech velikostí, ano, i jednoho vlkodava), ale upřímně - nejlíp si popovídá se svým lvem.

4. Řád v životě díky panu pejskovi

13 let jsem podnikala a byla svou vlastní paní. Určovala jsem pravidla každýho svýho dne a přiznávám, byla to pravidla někdy docela benevolentní. Pracovala jsem sice do noci, ale taky jsem dlouho vyspávala. Tohle nebyl režim, který jsem si vysnila.

Roztomilý a šikovný štěně čivavy Rambo mi ale /kromě velkýho přátelství a parťáka do (ne)pohody/ dodalo v životě potřebný řád. Prostě chce v 6 ráno dělat skopičiny a pak jít ven, takže se během dopoledne přistihnu, že jsem už stihla spoustu věcí, který bych jindy měla hotový až někdy kvečeru. A taky mě dost utahá, takže spím i bez prášků, bez kterých jsem dřív neusnula. A místo do Sephory teď jezdíme všichni do lesa a užíváme si jeho vůni a dlouhých, hodně dlouhých procházek. Díky, Rambí! ;)

5. Poslouchat se a pečovat o sebe i o každý nový den

Žili jsme roky na nejrušnějším místě naší země - v Praze na Václaváku. A navíc v domě, který se skoro nikdy nezamykal (nonstop kebab a thajský masáže jsou viníky). Jakkoli jsem tam napřed byla šťastná a ve svým živlu, po těch několika letech jsem z tý divočiny byla pořádně unavená. Tak jsme se přestěhovali zase zpátky ke kořenům, do jižních Čech, do domu z 16. století, ve kterým má člověk pocit renesanční Itálie, a v něm do bytu, který je pro mě vysněným domovem a rozzářil se mi zas celý svět. Změna obvykle bolí a vyžaduje úsilí a zvednutí zadnice ze židle (jaj, je to nepohodlný), ale rozhodně je dobře se do sebe občas zaposlouchat a zjistit, co ta naše srdíčka fakt potřebují (a podle toho se pak zařídit).

Takže jsem zase zpomalila, ráno si melu čerstvou kávu, hodně vařím, pálím přírodní svíčky, nosím doma melange šaty, u kafe si dávám pleťovou masku, ráda si dělám čas na důležitý a milý setkání, víc čtu, píšu, mám spoustu plánů a radostí a místo televize mám doma gramec a elpíčka. A přitom opravdu stačilo jen se zaposlouchat...(do těch elpíček, ale hlavně - do sebe).

PS1: a tady je malá ukázka věcí, který mi dělají teď zrovna radost a umí mě rozveselit. A když je potřeba, sahám samozřejmě po těch růžových. ;) Jahodová korejská pleťová maska,můj oblíbený vlasový parfém od Diptyque s vůní růží, dokonalosti od Lindy Rodin, "My little ponny" a nejpinkovatější lak od Essie.

PS2: a rozloučím se s vámi pár větami z filmu Poslední prázdniny, který tam říká Queen Latifah tehdy, když si myslí, že má před sebou jen pár měsíců života: "A příště to uděláme jinak. Budeme se víc smát, budeme se víc milovat, procestujeme svět a nebudeme se tolik bát". 

Tak nečekejme na to "příště". ;)

 Můj Instagram: