Mé soukromé papírnictví aneb pařížské zápisky v deníku Moleskine

Tak jsem (konečně) vyhodila televizi, odhlásila Netflix, HBO, Disney a místo toho chodím ve volných chvílích víc na kafe, do Sephory (když  ji mám metr od domu, dá se těžko odolat) a vintage obchodů, častěji balím cestovní kufry, víc se toulám kouzelnými pražskými místy, peču bezlepkový bábovky, tvořím, blbnu a čtu a čtu (doopravdický knížky, ne jenom online Vogue a Elle). ;)

A když tak kramařím svoje papírnický poklady, maluju, stříhám, lepím a píšu, krásně se mi vyčistí hlava a zároveň si tím uchovávám vzpomínky na skvělá místa, ale třeba taky na výbornou čokoládu nebo nejvoňavější parfém - obaly a krabičky od nich totiž vystříhávám a taky lepím. 

Konečně jsem dala dohromady pár obrázků a vstupenek z Parisu, kde jsem nedávno byla (a kam chci zas), a tak vám dneska nechám do mýho červenýho sešitu nahlídnout. Věřím, že vás bude moje mini papírnictví bavit, a že si třeba díky dnešnímu článku půjdete taky něco nalepit. ;)

Abych si vytvořila dvojstránku v mým tlustým červeným sešitu, potřebuju k tomu: červený Moleskine zápisníky, bloky z devadesátek, zlatý nůžky ve tvaru Eiffelovky, mini zvýrazňovače Stabilo, nášivku čivavy, čistič na mobil co vypadá jako lama, samolepky, propisky, tužky a pastelky z roku 1991 s roztomilým pejskem na obalu, gumu, ty nejhezčí washi pásky a poznámkový to-do list s obrázky Malýho prince. Potřebuju toho zkrátka dost. A to to ještě držím na uzdě. 

Paříž je láska a láska je Paříž. Vždycky, když se do mýho sešitu podívám, tak si na tuhle mou lásku vzpomenu. A brzy tam pojedu zas, abych měla opět co lepit. ;)

 

Kdyby mi někdo říkal, že Paříž je vždycky dobrý nápad, tak bych mu (asi) nevěřila. Mám svou hlavu totiž a docela dost tvrdohlavou. Ale když to zažívám na vlastní kůži, tak tomu už se mi věří snáz. Tak tedy, jak by řekl klasik: "sejdeme se v Paříži". 

A že si zábavný papírky nemusíme lepit jen do sešitů a bloků (blogů) a zápisníčků, to vám chci dokázat mými novými nehtovými samolepkami z Tigeru. Je to zábava a roztomilost a "vo tom to je". Tak se mějte moc krásně, nálepkově a trochu bláznivě, protože trvám na tom, že dělat skopičiny (v životě i na papíře) je zkrátka fajn. A jestli nevěříte, tak u příštího článku vás o tom už snad (definitivně) přesvědčím. ;)

Jak bydlím aneb holčičí věci všude kam se podíváš

Takže jakže začít? Rozhodně laclákama, šátkem ve vlasech, Amy Winehouse ve sluchátkách a péřovou prachovkou. Dneska je totiž uklízecí odpoledne. A tak mě napadlo, že byste mi mohli dělat při tom gruntování společnost, a že bych vás mohla vzít aspoň na chvilku k nám domů.

Jedna kamarádka o mně prohlásila, že jsem minimalista. A myslela to vážně, blázen jeden. :) Ale ono tak trooošku asi i jo. Považte - máme (zatím) málo nábytku. A vládne u mě doma hlavně bílá. Protože kdyby bílá bílou byla, každýmu by se zalíbila. Bílou mam ráda hlavně proto, že když tvoří základ všeho, můžu si tam pak o to víc barevně blbnout. Máme všude bílý zdi a na nich starý grafiky s tyrkysovými rámy, Bardotku v růžovým pleteným svetru (k vidění tady) i obrazy namalovaný od našeho kamaráda z Krumlova. Bílý gauč, ale na něm vyšívaný polštářky dotáhnutý ze všech možných koutů světa. A tak podobně bych mohla pokračovat...

A v tom bílým "minimalismu" a jednoduchých parketách na podlaze mě baví dělat "hromádky". Aspoň tak s oblibou říkám mým "věcičkám po-hromadě". Tak třeba jednu hromádku mám na zrcadle - až už člověk v zrcadle není vidět. Hromádku mám taky na toaletním stolku (tam je teda pořádně těžká) a nad komodou na zdi - tam je plno hromádkujících obrázků. A na talířku u vchodových dveří. A tak dále, a tak dále. 

Dělá mi to takovou radost, že ani nevíte. A pěkně si tím brojím proti šedi a nudě. A jako vždy - přikládám fotky jako důkaz (než se koncem června odstěhujeme). 

Nevím, kdo to kdy vymyslel (asi pan Levi Strauss), ale lacláky se šátkem ve vlasech je ten nejvíc nejpohodlnější úbor na světě. A s rtěnkou (Hermés, odstín 78 Rose Velours) mi jde všechno líp (i to utírání prachu). ;)

Při úklidu (a psaní článků) "voda z vodovoda" a večer Chardonnay (to neublíží, to leští) - z týhle retro nahatý skleničky chutná všechno trošku líp - jakože fakticky a nekecam. 

Bílý ponožky s Růžovým panterem jsou mi tím nejspolehlivějším ukazatelem, jestli jsem podlahu vytřela dostatečně. 

Ale vás u nás doma nenechám chodit v ponožkách (i kdyby to měly být taky ty růžovopanterácký), ale vplujete do mých nejoblíbenějších sametových pantoflí s vyšívaným lvem (a že je to lev všech salónů, to jistě nemusím zdůrazňovat). Jsou z tý nej francouzský parfumérie - Fragonardu, na který jsem už pěkných pár let závislá (a neléčím se - naštěstí). 

Měla jsem už i černý a šedý období, ale uznejte, že to jsem nebyla vůbec já. To období trvalo asi 6 dní, přičemž ten 6. den ráno jsem s úlevou hodila basic trička do koše, nadechla se a pochopila, že já se nemůžu nudit. Nikdy a v oblíkání už vůbec ne. Šaty s Fridou, šaty s plavčíky, šaty s dračím ovocem, svetry s ptáčky nebo třešnový? Jo, ano, prosím!

 

Napřed tam byl jen jeden obrázek. Pak druhý. Třetí. Pak samolepky se Šmoulama z mýho dětství, který jsem našla v krabici na půdě. Pak pohled Louise Armstronga, jak baští špagety, retro koloušek (předloha jednoho z mých tetování), pak Keanu Reeves, pak lampiónek ke Dni draka od Gabči, pak růže z pouti od Jirulky a jednoho dne jsem se tam už přestala vidět...a víte, že mi to vůbec neva? Ale vy mě tam stejně najdete, se vsadím. Zkrátka, moje zrcadlo jako z pouti budu při stěhování opouštět nerada. Ale tak - já si vytvořím jinde jiný. ;)

Talířky a na nich NEZBYTNOSTI, to je moje. Tohle všechno jsou moje velice a převelice oblíbený drobnosti, který mi vždycky zkrášlí a rozveselí den. Ale fakt asi nejsem minimalista, měla bych to já i moje kamarádka Anička konečně uznat. :)

Růžový sametový dráček z 80. nebo 90. let z dokonale bláznivě potřeštěnýho vintage obchodu Kuzmarkt. 

A tohle je moje "papírenská hromádka" nad bílou komodou, kam si washi páskami lepím co mě napadne anebo co by mě ani ve snu nenapadlo. 

Tohle je v pražským bytě, odkud se ale za chvilku stěhujeme, původní a moje oblíbený místo. Nečekejte ale, že u něj rozjímám, medituju nebo zpytuju svědomí, na to mě neužije. Spíš utírám prach z paní madony, který říkám "mamko" a čtu si (z gauče, co je vedle) knížky o módě. 

Teda, povím vám, to uklízení dá jednomu zabrat. Odměna je jasná - knížka, kafe a vám poděkování za to, že jste se se mnou do úklidu mých hromádek pustili. Jste odvážní. ;) Mějte se krásně, bílo-barevně.