Bonžůr z Paříže aneb nejen pařížská koupelna, croissanty a barety

Kdo mě sledujete na mém Instagramu, tak už to nějaký čas víte, že jsem konečně zase zavítala domů, do Paříže. Domů proto, že se tam cítím ze všech míst na světě nejvíc jako doma a nejšťastnější. Co vám budu povídat, netrpím tady nouzí na nic, co miluju - desítky úžasných vintage obchodů, ty nejkřupavější bagety, tak dobrý víno, že ani nedutám, naše fantastická teta, která tu žije už několik dekád a má tu ten nejroztomilejší byt a nejvřelejší inspirativní náturu, je tu plno skvělých pejsků, číšníci a vůbec všichni jsou tu na mou duši milí (jak to? to dřív opravdu nebývalo...), a ti muzikanti tady, a těch krásných šatů...nenechte mě, ať se rozpovídám, protože to bysme tu byli hodně dlouho. 

Tak bez dalších řečí, na fotkách je pro vás maličká ukázka toho mýho pařížskýho štěstí. ;)

PS: článek věnuju z lásky a s láskou Jiřince z blogu Trvalka Dahlia, protože - ona ví proč. A chci, aby viděla, jaký to teď v Paříži je, až tam jednou zase poletí. 

Baretů mám celkem sedm a zdá se, že to nejsou všechny barvy, který potřebuju. Nicméně do tyrkysovýho voňavýho pekařství jedině s baretem purpurovým, to dá rozum. 

 Vim, že už jste ji viděli - asi tisíckrát, viďte? Ale copak může uškodit tuhle železnou madame vidět po tisícíprvý? 

Muzikanti všech nástrojů a naturelů, sami, s pejsky nebo kočičkama. 

Značka Rouje...ach bože, prosím vás, zrušte někdo ten jejich obchod, ať už tam neutrácim. ;)

Pan Ajfel. V Paříži mají nejnápaditější a nejlegračnější magnetky. 

Jsem ostuda, ale až letos jsem se na ten nejslavnější obraz všech dob byla podívat. Louvre je rozhodně zážitek, ale ještě radši mám malý nenápadný galerie, který člověk potká v uličkách, kde by to vůbec nečekal. 

Taková pěkná pařížská koupelna, ve který se mi to šlechtilo úplně samo. A že já tam umim strávit pořádný kus večera. ;)

Monu Lisu mi stačilo (asi) vidět jen jednou, ale francouzský bagety chci jíst pořád a navždy. Domluveno?

Francouzský bistra a kávárny, to je taková stylovka a závislost. Ale stejně nejlepší kafe jsem dostala v obchodě slavný Inès de La Fressange, když jsem si tam kupovala tríčo. 

Jeden malý francouzský kavárenský povaleč, ke kterýmu ty červený židle vyloženě ladí. 

Jak říkám - mají tam ty nejlepší vintage obchody, kde se dají sehnat (třeba) nejpařížštější boty. Sice ještě nemám vymyšleno, jak v nich budu chodit po pražských kočičích hlavách, ale to dám. 

Au revoirrrrr.