12 věcí, které bych udělala, kdybych mohla žít znovu

Položili jste si někdy otázku, co byste poradili svému mladšímu já? Co byste udělali jinak, kdybyste mohli žít znovu? Já ano, zrovna dneska. Nadělala jsem spoustu chyb, z některých si lížu rány doteď, ale rozhodně není pozdě změnit, co si změnu žádá. Naštěstí, moje moudřejší já už se z chyb poučilo a žije si konečně život podle svých představ (pořád ho ale vylepšuju, to se ví). Kdybych ale byla opět na startovní čáře (jakože každý den ráno na ní stojíme všichni), tohle bych si poradila aneb 12 věcí, které bych udělala, kdybych mohla žít znovu - právě teď v dnešním článku. 

Šanci (začít znovu a jinak) máme každý den…

Už mi nevadí déšť...

1. Neřešila bych svou jizvu na tváři, kterou jsem utržila jako čtyřletá, když jsem zakopla o koberec a spadla do zrcadla. Té jizvy si nikdo nikdy nevšiml, nikdy mě na ni nikdo neupozornil. Já se jí ale přesto kdysi trápila každý den.

2. Zvala bych k sobě kamarády, i když by zrovna nebylo uklizeno. A pili bychom víno (ano, to červené, co dělá nevypratelné skvrny) a jedli sýry a chutney a popcorn a vůbec by mi nevadilo, že se umaže ubrus nebo naše bílá sedačka. 

3. Nosila bych pořád šaty. Barevné a rozevláté a cítila bych se v nich jako v pohádce. Dřív jsem se styděla a schovávala se do kalhot. Dneska vím, že dovolit si cítit se ve svém těle krásně a svobodně, je jedna z nejdůležitějších věcí. Absolutní svoboda být sama sebou (ať už to pro vás znamená cokoli) je prostě nejvíc.

4. Sedávala bych na zemi na louce nebo v parku a nebála se ničeho - mravenců, pavouků ani klíšťat. Jen bych si to užívala.

5. Nedívala bych se na televizi. Místo toho bych častěji chodila za příběhy (těmi opravdovými) do kaváren, do ulic a do cizích zemí. 

6. Říkala bych (byť jemně) všem, co si myslím a tím pádem nikdy nedělala to, co nechci.

7. Netrápila bych se tím, co nemůžu změnit, ale dělala bych všechno proto, abych změnila věci, které mě v životě posunou a udělají ho lepším.

8. Nedělala bych si hlavu z toho, co si myslí druzí. Stála bych si vždycky za vším, co dělám. Stála bych vždycky sama za sebou, jako svoje nejlepší kamarádka.

9. I to nejkrásnější mýdlo s reliéfem pivoněk z Paříže bych vymydlila, tu nejpěkněji tvarovanou svíčku vypálila a to nejhezčí vánoční cukroví snědla. Věci chtějí, abychom je používali k účelu, k jakému byly stvořené. A ano, i ty misky po prababičce bych používala každý den.

10. Vždycky bych se na něj usmívala, i když bych měla sebemizernější náladu. ON za můj úsměv totiž vždycky stojí. 

11. Nikdy bych si neříkala, že jsem hloupá a neschopná. Vždycky bych si vzpomněla na tu spoustu věcí, které dokládají opak. Naučila bych se být na sebe pyšná, i když se mi zrovna nedaří.

12. Víc bych tancovala (klidně i bosá v dešti), víc bych se smála, svoje kudrnaté vlasy bych nosila ještě víc rozcuchané, víc bych chodila do jazzových klubů, byla bych odvážnější, za všechno víc vděčná a víc bych objímala ty, které mám ráda.

Jedno obejmutí tím pádem i pro vás...

5 šťastných věcí

Představte si, že je zrovna dneska ten správný čas na ponocování u růžovýho gramce, na kartáč na boty, co vypadá jako nefalšovaný pudlík,  parádně zorganizovaný kuchyňský skříňky, kosmetický elixíry jako je třeba Štěstí paní baronky či francouzský antique olejíček na tělo i vlasy, na úžasuplný vynález v podobě perleťově růžový mini tiskárny Canon, která tiskne doopravdický samolepky...no, zkrátka, bude toho tady dneska v 5 šťastných věcech docela dost. No, a že si na závěr dáme šlofíka s jedním požitkářem, to asi ani nemusím předesílat, to je zkrátka jasný. ;)

Hezky se usaďte a pojďte číst o vážně nevážných věcech a aspoň na chvilku zapomenout na starosti. 

1. Zachumlat se v sobotu večer do postele, číst si knížku až do svítání a k tomu si potichu pouštět růžový gramofon. To je v dnešním článku moje první šťastná věc, která mi dodala před pár dny pocit, že můžu všechno co chci, když chci. ;)

2. Kartáč na boty ve tvaru pudla.

Mám takový pravidlo, který mi dělá "hezky pěkně" na duši. Všechno co mám, musí být esteticky konejšivý, (rozto)milý nebo legrační. Myslím, že tenhle kartáč na boty splňuje úplně všechno. Z Etsy.com.

3. Uspořádání.

Je to blažený pocit, když červená vánoční krabice od Pierra Hermé, toustovač s Fridou Kahlo, čaje Hampstead s tygry, kořenky z Vídně a Madridu, vintage konvičky nebo láhev na vodu Starbucks, najdou přesně svoje místo. Alelůja! A propos...dělám si teď reorganizaci úplně všeho a s každým šuplíkem, který dostane systém a řád, se mi zdá svět o mrňousek pěknější.

4. Kosmetický novinky

Miluju kosmetiku a jsem na tomhle poli už za roky dřiny natolik vzdělaná, že bych někomu mohla z fleku radit (ale nebojte, dělat to nebudu). ;) Každopádně, když si kupuju voňavý novinky, musí to být něco, co mě totálně chytne za srdce. Stalo se. Takže zleva - a) bylinný vlasový elixír Štěstí baronky (starodávná receptura, účinky senzačně novodobý), b) úžasný francouzský krém Fragonard s extra porcí hydratace, c) tělový a vlasový olej v nejkrásnější keramický dóze z Buly1803 (e-shop funguje výborně, ovšem jejich dechberoucí kamenný obchody ve Francii nemůžete a nechcete minout) a d) noční maska z Apotéky Damašská růže. 

5. Růžová tiskárna Canon Zoemini. 

To je jedna z nejlepších věcí, kterou jsem si mohla přát a pak pořídit. Vytiskne jakoukoliv fotku, kterou mám v telefonu a papírky, na který se tiskne, fungují jako samolepky❣️Nemůžu si přát víc. ;)

PS: Nevím jak vy, ale já jsem po tom dnešním psaní a focení svých 5 oblíbeností trochu znavená, takže nemeškám a udělám to jako pan Malý princ Rambo - jeden šlofík totiž ještě nikoho nezabil. ;) Pa. 

Na návštěvě u mě doma aneb toaletní stolek mých snů

Od vejšky jsem bydlela na tolika místech, že bych to nespočítala (na jedný ruce určitě ne). A byla to místa někdy lepší, jindy horší (ta studentská bydlení byla někdy až hororová), ale ať už se žilo jakkoli, nikdy mi nechybělo "zkrášlující místečko". To jest toaletní stolek (nebo aspoň koutek), kde jsem měla svoje parfémy, keramický mořský panny dotáhnutý až ze Světa kraje, zrcadlo s růžovou stuhou a pudr od Diora (teda v době studií Maybelline) :). Zkrátka toaletní stolek a koupelna - to jsou pro mě nejdůležitější místa doma.

Teď mám svou sbírku parfémů a kosmetiky uloženou tak, jak mi to hraje do noty a za svůj doopravdický nefalšovaný toaletní stolek sedám moc ráda. U něj se uklidním vždycky, i kdybych byla sebevíc bez sebe. A u něj se zkrášlím vždycky, i kdybych byla sebevíc nemožně vyhlížející. Nevěříte? Tak vás zvu na bližší prozkoumání mých holčičích pokladů a sami uvidíte. 

Ještě než se ale začnete rozhlížet a uděláte si u mě pohodlí (klidně si vyzkoušejte některý můj parfém), mám tu malou připomínku mýho toaletního stolku z roku 2014 (upřímně jsem ho milovala) nebo se můžete mrknout, jak jsem si jednoho dne organizovala svoje holčičí poklady. 

Víte, já si prostě potrpím na...no, na všechno. :) Na spoustu pleťový kosmetiky, voňavý parfémy, tělový mlíčka s vůní třešňových květů, perly, pruhovaný košile s mořskýma pannama, na šátky ve vlasech a rozcuchaný drdoly, rtěnky v barvě borůvek, a když se tak krášlím, tak mě nesmírně vesmírně těší, že to je na hezkým místě. Já vím, že mi rozumíte. Ostatně, kdo jiný by mě měl chápat než vy? 

Skleněný stolek je z Westwing, křeslo je z pařížský kolekce Zara Home a zrcadlo s růžovou sametovou stuhou z Ikea. Na zdi visí keramická a mnou naprosto zbožňovaná mořská retro panna z Etsy.com (vyrábí je tam jedna paní v USA) a parfémy jsou ze všech možných internetových i kamenných koutů světa. Tak tohle miluju.

Oldschoolová mořská panna, tetovačky, fotky - třeba Lindy Rodin a jejího stříbrnýho pudlíka Winkyho, to všechno jsou malý milý radosti, kterýma se ráda obklopuju.

Některý moje parfémy jsou z Provence, z Paříže nebo z Madeiry, jiný ze Sephory nebo Ingredients, některý jsou ukradnutý mojí mamce, zkrátka je to taková všehochuť. A musím upozonit, že tohle je jen asi desetina všech voňavek, který vlastním. Ale budu redukovat (slíbila jsem si to).

Perleťově růžová kočička na štětce, láska až za hrob. Mám ji už několik desetiletí...Jednou jsem ji rozbila na cimpr campr a jeden NEUVĚŘITELNÝ pán lepič v Praze na Žižkově ji dokonale slepil. Zázraky nechodí jen po horách. ;) 

Nemám toho zrovna málo, ale všechno co mám, mám ráda (a používám to).

Tuzexová panenka, ikonický pudrový perly od Guerlain, pudr Christian Dior, tělový olej Linda Rodin nebo flakonek Chanel 5, ve kterým uchovávám perly - jsou to drobnosti, ale dělají mi velkou radost. Vsadím se, že taky máte pár maličkostí, díky kterým se na tom našem světě radujete o trošku víc, než bez nich.

Ach , tenhle miniparfémek - mamky byl, ale teď už je můj. Provázel mě celý dětsví, kdy jsem ho chodila ovonívat k mamčinýmu toaletnímu stolečku. A když jsem už byla velká, parfémek jsem od ní dostala čórla a teď mi dělá dnes a denně radost. To se přece vyplatí! ;)

Tahle očimhouřka je dokonalou kopií očimhouřky, kterou v mým nejvíc nejoblíbenějším filmu Snídaně u Tiffanyho nosí Audrey Hepburn. Tak ji taky občas nosím nebo visí na mým zrcadle a kdykoli se na ni podívám, chce se mi tak trochu spát (i smát) a hlavně si uvědomím, že můžu být spokojená každý den (minimálně hodinu). ;) A vo tom to je. 

Děkuju, že jste přišli a četli a prohlíželi. ♥ 

Můj Instagram:

Nejlepší knihy (nejen) na podzim

Dneska, moji milí, zabrousíme do mojí knihovny. Miluju si o knížkách číst, pak si je vybírat, listovat v nich, prohlížet, půjčovat si je, kupovat si je, brát si z nich rozumy a vonět k jejich stránkám. A jednu se taky chystám napsat, tak mi držte pěsti. ;)

Ráda se vracím ke knížkám, který už mám doma spoustu let, teď je to třeba úžasná a stále inspirující kniha Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži.

Nicméně další tři skvělý knihy mi teď leží na nočním stolku a já můžu zcela upřímně říct, že mi hodně daly, a že jsem se díky nim zase přiučila, jak žít krásnější a lepší život. Každá z nich je úplně jiná, ale každá z nich stojí za to, abych vám o ní pověděla. 

Knížky mám v bytě na spoustě místech, protože mě to tak těší, a taky je chci mít vždycky po ruce. Tahle miniknihovna je u okna a zrovna dneska na ni krásně dopadá sluníčko a dělá ji ještě optimističtější, než je tomu běžně. 

Tak ale dost povídání, jdeme se podívat na ty knižní poklady, o kterých chci, abyste věděli.

1. Kuraši doma podle Marie Kondo. Jak si uspořádat domácnost a dosáhnout ideálního života.

Marii Kondo asi není potřeba představovat. Je bojovnicí proti nepořádku, víla domácí a dáma, která změnila nespočet nepořádných a chaotických domovů po celým světě.

Její nová knížka je podle mě ze všech jejích dosavadních knižních počinů tím nejlepším. Inspirována je japonským konceptem kurashi neboli "způsobu života", který nás vyzývá představit si svůj nejlepší život od chvíle, kdy se probudíme, až do konce každýho dne. Je plná zenovýho klidu, i inspirace, jak se zbavit nepotřebností, a vážit si cenných věcí a klidných domácích chvil, který (po zbavení se nepořádku) zůstanou. 

Už jste si položili otázku, jestli ve vás váš domov (a každá věc v něm) vyvolává radost? 

2. Alison - Život nekončí. Pravdivý příběh zázraků, naděje a vítězství nad lidskou brutalitou.

Příběh Alison Both se začíná psát jedný zimní chladný noci v roce 1994. Po večeru stráveným s partou přátel doprovázela jednu kamarádku domů, ale sama se do svýho domova nevrátila. Byla znásilněna a napadena tak neskutečně brutálně, že si troufám říct, že není v lidských možnostech něco takovýho přežít. Navzdory 37 bodným ranám a dalším extrémním zraněním ale Alison přežila. Její neuvěřitelná vůle žít a samaritán, který ji našel ležet u silnice, jí zachránili život. 

Knížka je psaná z pohledu jak Alison, tak jejího zachránce, její maminky a lékaře, který ji postupně dokázal vrátit do života. Když jako čtenáři přetrpíme velmi náročný vyprávění jejího napadení, dostane se nám ve zbytku příběhu ohromná inspirace. To, jak se totiž dokázala s celým traumatem vyrovnat a ještě motivovat k lepším životům lidi po celým světě, je velká síla. 

Jak naše starosti často blednou v porovnání s takhle silnými příběhy...

 3. Medové perly. Proč je náš život sladší, než si myslíme.

Autorce Melanie Pigniter ukáplo na stůl pár kapek medu, který chtěla rozčileně setřít hadříkem, když v tom si všimla, jak se ty jantarově zlatý kapky nádherně třpytí v ranním slunci...úplně jako perly...A takhle se to má vlastně s každou lapálií, protivností nebo problémem. I v nich – podobně jako v medových perlách – najdeme dárek, který čeká, až ho rozbalíme. „Všechna neštěstí, krize, dramata a rány osudu se pro nás mohou stát velkými dary – pouze pokud se odvážíme pozorně dívat, naslouchat svému nitru, rozpoznat znamení a pak podle nich jednat.“

Malá milá knížka do kabelky, která dokáže otevřít oči a vidět svůj život opravdu jako úžasný dárek a zázrak, který si máme (navzdory trablům) užívat plnými doušky. Medový perly, který na první (a často i druhý) pohled vypadají jako pohromy, máme v životech všichni. Jde jen o to, jak se na ně budeme dívat. 

Náš život je sladší, než si myslíme.  

 Instagram