úterý 5. srpna 2014

Neotravuj, žij a nech žít aneb snadná cesta ke štěstí a zdraví

Dneska o zlobě a zášti. A taky o jídle. A kosmetice. O životě a radostech. O zdraví. O smrti. O malých příbězích. O přítomnosti a stavění hradů z písku. O lásce. O tom, že žít a nechat žít je základní princip. Dneska o všem, co jsem vám už dlouho chtěla říct...

Nějaký čas jsem pracovala v pražském hospici a starala jsem se i o paní, která před sebou měla jen dva týdny života. Bylo jí 40 let, byla moc krásná, milá a chodili za ní její dva synové, kterým ale nedávala kázání, co všechno musí udělat, až tu ona nebude, ani si nestěžovala. Jen s nimi žertovala a smála se. Na svém nočním stolku měla velikou sbírku voňavek a všechny knížky od Jaroslava Haška. Každé ráno se navoněla jedním ze svých parfémů, četla si a smála se "haškovskému humoru". Já měla na sobě bílý plášť, v kapse teploměry a zabedněnou hlavu plnou nevyřčených otázek. Jak se může tak smát? Proč se voní parfémy, když za chvíli umře? A ona se na mě jednou podívala, jakoby mi četla myšlenky, a řekla mi: "Dokud voním a dokud se směju, tak žiju!"

Rozumíte? Musíme se radovat - každý den z něčeho, z někoho, každá maličkost musí být důvodem, proč se ráno těšit na nový den. Žijeme, tak se voňme, smějme a neotravujme sebe i druhé tím, že budeme pořád jen něco zlomyslně kritizovat, dělat ze sebe všeználky a nakonec vlastně jen hlupáky. Ti, co nejvíc kritizují, nadávají a zarputile rozumují o chybách ostatních, mají obvykle za krkem největší špínu. Kritizovat je totiž ta nejjednodušší věc na světě. Ale umět se radovat, naplno žít a dát druhým trochu té radosti ze sebe, to je těžší, ale o to trvalejší a hodnotnější. To je totiž cesta ke štěstí (svému i ostatních). A když se ví, jak na to, tak je to dokonce docela snadné...



Nejdůležitější je teď
Užívat si přítomnost a nikam se nehnat, to je velký úkol. Podívejte na děti u moře, které staví hrad. Staví ho právě teď, se zápalem, s obrovským zaujetím. Nepřemýšlí jako my dospěláci - vždyť zafouká vítr a bude po stavbě, marná snaha, ztráta času. Né, děti staví pro tu chvíli, pro tu radost z okamžiku. 

Dělejme to taky tak, užívejme si cestu, nejen cíl. Cíl je totiž příliš spojený se slovem "až". Až se vdám, až dostavím dům, až budou děti velké, až budu v důchodu, až budu mít víc peněz. je potřeba škrtnout ze slovníku a hlavně z hlavy a naučit se žít přítomností. Protože "teď" je jisté, zatímco "zítra" už být nemusí, přestože se mnozí z nás s legrační samozřejmostí a sebevědomě nesmrtelným pocitem chovají, jakoby měli od života předplaceno dalších sto let.



Poslouchej svoje tělo a dej mu, nač má chuť
Nejen já, ale celá moje rodina miluje zdravá jídla. Nakupujeme od farmářů vajíčka, brambory, pěstujeme zeleninu, ovoce i bylinky, na talířích se u nás nejradši servíruje kuskus, jáhly, černá čočka, cizrna, tofu, sója a další zdravosti. Není to žádná hra na zdravě uvědomělé občany, je to jen přirozený a svobodný výběr. Jíme to, co nám chutná a po čem se cítíme výborně a lehce.

Takže i když většinu mého jídelníčku tvoří dobroty, za které by se nemusel stydět ani největší "biozelenáč", neznamená to, že občas ráda nemlsám. Mám ráda čokoládu (a nemusí to být nutně ta "bio"), mám ráda růžové koblihy, lízátka s prskacím práškem, chutná mi šlehačka a strašně ostré chipsy. Nebráním se svým chutím, protože vím, že ve chvíli, kdybych si třeba řekla - "už nikdy si nevezmu nic nezdravě sladkého", nemyslela bych na nic jiného, než že si musím dát něco "nezdravě sladkého". Znáte to - zakázané ovoce láká nejvíc. A tak svému organismu nic neodpírám, nenutím ho k extrémům, poslouchám ho, chovám se intuitivně a přirozeně. Oplácí mi to tím, že má chuť na nezdravosti jen zřídkakdy, a hlavně tím, že už jsem nebyla 5 let nemocná.



Když se to myslí "dovopravdy"
Stejně tak jako s jídlem to mám i s kosmetikou. 90% mých koupelnových libůstek je bio, ale když moje srdce zatoužilo po tělovém mléku Chanel, poslechla jsem ho na slovo. ;-) Důvod, proč používám hlavně přírodní a bio kosmetiku není jen ten klasický (je to "zelenější", zdravější a tramtadárádádadáda - už jste to všechno slyšeli tisíckrát, ne?), ale znám lidi, kteří za ní stojí.

Ať už je to Dr. Hauschka, Bach, Apeiron nebo třeba Tiaré Tahiti, vím, že za značkami, obaly, krémy a písmenky jsou skuteční lidé. A nejsou to obchodníci s malými knírky pod nosem, kteří po večerech ze sejfu vyndavají měšce zlaťáků a přepočítávají zisky. Jsou to lidé, kteří to myslí doopravdy. Lidé, kteří se snaží dostat do povědomí a do koupelen lidí přírodní kosmetiku, protože jí věří, protože za ní stojí tělem i duší. Jsou to lidé poctiví, velkorysí a neuvěřitelně přátelští. "A vo tom to je".



Udělej aspoň málo, když nemůžeš udělat víc. A když nechceš, nedělej nic.
Ať už člověk žije jakkoli, ať už je zapřisáhlý vegetarián, rozený bio-eko-recyklovatel nebo neřízená střela, která kašle na pravidla, na přírodu i na lidi, nechme to tak. Nikomu nic arogantně nevnucujme, nerozkazujme (heslo "poručíme větru, dešti" už tu kdysi bylo, tak neopakujme stejné chyby) a neplácejme ostatním na hlavu "svoje pravdy". Starejme se v první řadě o sebe, zametejme před svým prahem a teprve pak se starejme o druhé (ale ne ve smyslu pomluv a zloby, ale starejme se o ty, kteří to potřebují).

Žijme tak, aby nám bylo v našich životech dobře, zdravě a šťastně. Abychom se mohli každý den (samozřejmě po tom, co se trošku nalíčíme) s radostí podívat do zrcadla. Neubližujme ostatním lidem, zvířatům (co by tomu opice Soňa a pejsek Tomík řekli?), ani sobě. Mějme rádi život a všechno, co přináší...



Proč jsem se vzdala soutěžní výhry a přesto vyhrála
Tohle měl být původně příspěvek do soutěže Lohas. Z mnoha důvodů jsem se ale rozhodla vzdát se jakékoli možnosti na soutěžní výhru. Hlavním důvodem je to, že jsem si uvědomila, že vytváření podobných článků nemůže být motivováno nějakými věcnými cenami. Takové články se musí psát proto, že člověk to tak cítí, a proto, že chce ostatním něco opravdu předat a sdělit. A navíc - já už svou výhru mám. Je v dopisech, které mi od vás nosí pošťák, je v komentářích, je v e-mailech, ze kterých vím, že vás těší můj blog, že vás inspiruje k radosti, a že některé z vás dělá šťastnějšími. A pokud tenhle můj článek inspiruje třeba jen jednoho člověka k zdravějšímu a pohodovějšímu žití, tak je to další moje výhra.

Příběh na konec
Mám moc ráda starý příběh o muži, který na jedné mexické pláži házel do vody hvězdice, které odliv vyplavil na břeh. Házel je jednu po druhé zpátky do vody a jiný muž, který ho viděl, se ho zvědavě ptal, co to dělá. 
"Házím hvězdice zpátky do moře. Při odlivu uvízly na břehu a pokud je nehodím zpátky, leknou tady." 
"Ale vždyť na téhle pláži musí být tisíce hvězdic, nemůže se vám podařit všechny je zachránit, navíc tohle se děje na všech plážích po celém světě. Stejně tím tedy nic nezměníte." 
A záchranář se jen usmál, sebral další hvězdici, a když jí házel zpátky do vody, řekl: 
"Pro tuhle jsem to teď změnil!"...

Tak se držte a i kdybyste měli změnit k lepšímu jen jednu chvíli nebo jeden den jednomu člověku na celém světě, udělejte to. Nejde o to změnit svět, nejde o nějaký spasitelský syndrom. Jde jen o to, že když každý z nás udělá aspoň trošičku dobrého, tak z té trošky se stane něco velkého. A navíc - co dáš, to se ti vrátí - bumerang je dobrý vynález. ;-)


87 komentářů:

  1. Krásný článek! nemyslet na zítřek a žít přítomností je opravdu to nejlepší!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzkaz pro všechny mé čtenáře:
      Moji milí čtenáři,
      často pod vaše komentáře píšu, že jsem ráda, že vás tu mám, že mě vaše řádky potěšily nebo rozveselily, ale dneska, dneska chci napsat něco jiného. Dneska chci totiž vám všem vzkázat, že jsem na vás PYŠNÁ. Jste úžasní. Vážím si každé řádky, která tu pod mým článkem zazněla, vážím si toho, že jste se mi tu tak otevřeli, že jste pochopili, co jsem článkem chtěla říct, a v neposlední řadě vám chci poděkovat, že jste mi svěřili svoje příběhy, svá rozpoložení, radosti i obavy.
      Mám chuť jmenovitě každému z vás napsat spoustu slov, ale zároveň se mi zdá, že už by každé moje další slovo bylo zbytečné a jen by narušilo atmosféru, kterou jste pod článkem dokázali vytvořit. A tak si budu v tichosti (s radostí i s dojetím) dál pročítat vaše krásné komentáře i e-maily a budu se usmívat tak, jako by se usmíval každý člověk, kdyby na jeho blog chodili tak neuvěřitelně milí lidé. Děkuju moc a v dalším článku budeme zase trochu dovádět, protože když se dovádí, tak to znamená, že si člověk vychutnává to, co má, aniž by si dělal starosti s tím, co nemá. Ach, já som taká múdrá! :-D Tak se na vás zase moc těším příště a ještě jednou děkuju.♥

      Vymazat
    2. Panejo, odkládala jsem přečtení článku až budu mít těch vzácných pět minut opravdového klidu což se teď stalo. A čekání se vyplatilo. Dost mi článek mluví z duše. Ještě bych přidala pár mouder jako nesoudit lidi, ve všem hledat pozitivnější východisko,vážit si blízkých, být pokorný a bylo by to komplet :D Moc ráda si jednou za čas něco takového jako je tenhle článek přečtu, protože i přesto že se pokládám za spokojeného optimistu, přijdou někdy chvíle, kdy se mračím a potřebuju si připomenout jak si vážit toho co mám a být vděčná. Díky za článek co má význam! :)

      Vymazat
    3. Vivi to my děkujeme tobě! Tvůj blog čtu už 2. rok a s čistým svědomím můžu prohlásit, že jsi mě naučila žít a vychutnávat si hezké okamžiky, které jsem dřív nevnímala. Chodím si sem odpočinout a nabrat dech. No a také si kupuji věci, které máš ty, protože málokdy dokážu odolat tvému fotografickému podání. :) Vzkaz, který jsi sem pro nás dopsala, mne zase donutil k úsměvu. Piš piš pro nás dál Vivi! K.

      Vymazat
  2. Povedeny clanek k zamysleni se spoustou pravd! Strasne se mi libil pribeh se starenkou a ten posledni, s panem a hvezdicemi. Ale samosebou celkove pojaty clanek. Lide na tyto veci zapominaji a honi se za nevim cim a nevim proc.. Vic penez, slavy, luxusu... Na co?
    Kazdy sam v sobe by se mel pozastavit a zamyslet se. Opravdu pekne :)

    OdpovědětVymazat
  3. So beautiful words dear Vivi, they made me start the day in a happy and more positive mood. You are the sweetest and I love you ♥

    OdpovědětVymazat
  4. Přesně tohle jsem si po ránu potřebovala přečíst a moc Ti za to děkuji, Vivinko. Článek je to krásný a hlavně pravdivý. Proto se raduji z maličkostí a snažím se brát ostatní přesně takové, jaké jsou, protože takoví jsou a chtějí být. (A jestli ne, tak ať si to vyřeší sami, že ano).
    Podobná myšlenka v souvislosti s projektem Lohas na blozích mě taky napadla. Že to člověk musí mít prvně v sobě a potom už ani žádnou soutěž nepotřebuje, ačkoliv je to dozajista chválihodné. :)
    Ráda bych Ti tedy popřála krásný dnešní den, poděkovala za článek, který potěšil... a musím říct, že ty růže jsou nádherné!

    OdpovědětVymazat
  5. Vivi, Tvoje články jsou pro mě stejně vždycky ty nejmilejší:)

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělý článek, přesně vystihuje i mou životní filosofii. Kéž by si ho přečetlo co nejvíc lidí a zamyslelo se nad ním. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Páni, jsem teď v takovém rozpoložení, že mě tvůj článek rozbrečel... ale v tom dobrém slova smyslu, neboj. Tolik bych ti k tomu chtěla napsat a přitom ani nenacházím slov...

    Snad jen... dřív jsem pracovala v takovém návštěvnickém centru a co mi vždycky udělalo největší radost? Lidi často přicházeli zamračení a vlastně často bývali i dost protivní a nepříjemní... ale odcházeli s úsměvem :-) Zkrátka jsem se na ně zaměřila a dělala všechno pro to, abych ta mračna zahnala - ne vždycky se mi to povedlo a ne vždycky jsem na to měla energii, ale pokud to vyšlo, doslova to zahřálo u srdíčka :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Vivinko, tenhle článek se ti opravdu povedl, mam chuť si ho číst stále dokola, vytisknout a pověsit na nástěnku. Opravdu krásně a ze srdce napsané. Příběh s hvězdicemi mě dojal. Hodně věcí jsem si uvědomila. :-) Děkuju Vivi, děkuju za to že jsi mi ukázala cestu. <3

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Vivi!
    Všechna ta slova mne naprosto dojala a zároveň zahřála na celém těle! :-)
    To je krása! :-). Souhlasím, nevnucovat druhým svou filozofii, každý máme svůj rozum. :-). A líbí se mi to - neubližovat druhým, kéž by to oslovilo každého! :-)

    Můj ml. bráška řekl větu (po tým, co mamince jedna paní ublížila pouhým slovem): "Kdyby se každý staral sám o sebe, bylo by postaráno o každého člověka na světě". A to má teda pravdu! Nerozumím tomu, proč máme tolik práce se staráním se o druhé a ubližovat jim? Když sami máme svých starostí nad hlavou?
    Souhlasím s tím, radovat se každý den z maličkostí! :-)
    Mne třeba dnešní den nastartoval s úsměvem tvůj mail, mail další kamarádky a článek tvůj a Verunky. :-)
    Usmívám se tu a je mi krásně! :-)

    Příběh s hvězdicemi mne zasáhl, s tvým svolením si ho opíšu do svého deníku s moudry a přísloví. :-)

    Vivi měj se krásně a usmívej se, tak jako ta statečná paní na začátku článku - to mi vehnalo slzy do očí! :-)

    Ahooooooooooooooooj!
    A víš co? U nás chumelí! I když je to mokré, tak se to sype požehnaně! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Prožívání přítomné chvíle mě naučilo moje batole. Psala a hloubala jsem o tom taky a vytvořila si takový svůj "manuál na spokojenější život" http://zivot-neni-cernobily.blogspot.cz/2013/10/cesta-ke-spokojenosti.html A skvěle o tom píše Petr Ludwig v Konec prokrastinace - znáš to?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Pauli, Petra Ludwiga a jeho Konec prokrastinace jsem neznala, dokud jsem si nepřečetla tvůj komentář a hlavně celý tvůj článek, který je tzv. "jednodechovka" (-přečteno jedním dechem). Pokyvovala jsem nad ním hlavou, utřídila jsem si myšlenky a vzápětí jsem si šla namalovat "svoji vizi". ;-) Skvělé, jak svým blogem a články dokážeš inspirovat a utvrzovat nás, že život opravdu není černobílý. :-*

      Vymazat
  11. Velmi krásný článek plný hlubokého smyslu...už nyní vím, že se k němu budu ráda a často vracet...protože pokaždé, když si ho přečtu, obohatí moji mysl...Vivi...mícháte opravdu neskutečně lahodné lektvary štěstí ;-) aneb píšete skutečně nejmilejší z nejmilejších článků, z jejichž čtenářů činíte šťastné "blázny" s velkým nutkáním udělat svět lepší...už jen tím, že se přestanou za své blahé pocity stydět a budou se chtít o ně dělit s ostatními...to je to nejvíc, co můžeme světu dát...a jak říkáte...může to být tááááák jednoduché...a zábavné...máte můj velký obdiv za Váš způsob, jakým děláte svět lepším místem pro život;-) Lucka

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělý článek !! :-) Kéž by takových lidí bylo víc :-))

    http://mlcoftw.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  13. pekný článok vivi *** čítala si knihu o mužovi čo sadil stromy?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marečko, myslíš určitě novelu Muž, který sázel stromy od Jeana Giona. Tuhle útlou knížtičku jsem měla asi dva roky pod polštářem ;-), krásná záležitost. Líbil se mi i stejnojmenný animovaný film...tyhle věci zkrátka nikdy nezklamou. Děkuju za připomenutí.

      Vymazat
  14. Četla jsem tvůj článek třikrát (zatím). Nikoliv proto, že bych mu nerozuměla, ale proto, že mě pořád dál a dál nutilo se k němu vracet, přemýšlet, malinko poplakávat a nakonec se usmívat. Klobouk dolů Vivi, vytvořila jsi na svém blogu místo, kde je nám dobře! Eva

    OdpovědětVymazat
  15. Vivi nádherné, článek co zamrazí a pohladí! Pusu! :*

    OdpovědětVymazat
  16. To je moc pěkně napsaný. U spousty věcí si neumím představit, že bych to napsala jinak. Je to pravdivé, nevtíravé a reálné, díky! bára.kára

    OdpovědětVymazat
  17. To byl jeden z tvých nejhezčích článků, Vivi :)

    OdpovědětVymazat
  18. Vivi, opravdu pěkné, děkuji

    OdpovědětVymazat
  19. Vivi, prvy krat som sa dnes zmysluplne zamyslela, dakujem!

    OdpovědětVymazat
  20. Táákže, zamáčknout slzu a jdu na to... Na tvůj blog jsem narazila nedávno a přečetla jsem články za asi poslední rok zpět. :-) Narazila jsem už na spoustu blogů (nuda v práci, ale psst..), ale málokterý ve mně vyvolal tolik různých pocitů, myšlenek a nápadů. Nechala jsem si od svého drahého vyrobit nástěnku, kterou teď pravidelně obměňuji a taky si mnohem častěji kupuji květiny, abychom to doma měli krásné a voňavé. K Tvým posledním článkům: nutně potřebuji přírodní odlakovač a lak American Beauty, černobílou kombinaci mám taky moc ráda (a když se do toho přidá ještě kapka červené...) a dnešní článek? Příběhy mě fakt dojaly a s jídlem to máme taky podobně - moc mě baví vařit zdravě a do toho občas "prsknout" pořádnou prasárničku. :-) Moc moc díky za Tvůj blog a omlouvám se za sloh. ;-)

    OdpovědětVymazat
  21. teda dost sila...
    A to rozpravanie o muzovi s hviezdicami...citala som ho kedysi davno pradavno , a tiez musim povedat, ze mi uz asi navzdy uviazol v pamati...
    Vela by sa este dalo povedat, no myslim, ze vlastne netreba...
    Len ze Dakujem, ze poznam cloveka ako si TY. Z toho mam radost! :)
    :*T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trocha to tu skratilo moj komentar (ktovie preco..? ;)
      Tak uz len ze super super clanok Vivinka! :*

      Vymazat
  22. Amen! Dekuji Vivi, ze jsi nam to připomněla... to, co nekde tam vzadu vsichni vime, ale tak snadno na to zapomínáme. Dekuji, ze nas tak pekne inspirujes, jsi proste skvela ;-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  23. Vivi, ty jsi mě normálně dneska dojala...:-) To je nejhezčí z nejhezčejších článků, co jsem kdy vůbec četla!!! Zrovna jsem bojovala s myšlenkou, jestli si zajdu do Costa Coffee na kávu a dort...taaaak dlouho jsem neměla dort...dokonce ani na své narozeniny, které byly před necelým měsícem...a díky tobě jsem se rozhodla, že si tu radost udělám, že si přece ten jeden kousek zasloužím a že přece nemůže být tak "škodný"....:-) Takže dobrá zpráva- mě jsi určitě k lepšímu dni/životu inspirovala, děkuji!!! :-* Až ho budu jíst, budu myslet na tebe! :-D

    OdpovědětVymazat
  24. Děkuji zlatíčko..
    Opět v pravý čas:-) Krásná připomínka...
    Mám Tě v srdci...vždyť víš..
    Nádherný den...
    Bi

    OdpovědětVymazat
  25. Ráno som sa zobudila na otrasný sen. Pustím bloggera a čo nevidím. Hneď posledný tvoj článok. Už názov ma dostal a musela som sa usmiať. Tak som si článok pekne odkladala a teraz po obede som sa do neho pustila s plným bruškom a polovicou práce hotovou :)
    Začiatok článku a ja mám slzy v očiach :( Vivi ty si geniálna. Ako dokážeš dať toľko citov do tak malo slov? No nič idem ďalej.
    Netypovala by som ťa na zdravo žijúcu osôbku, ale to bude asi preto, že u teba vždy vidím toľko všelijakých dobrôt a nie všetky vyzerajú zdravo, ale máš pravdu. Nechápem ľudí, ktorý držia diéty alebo sa zase stravujú ako králiky... Je to samozrejme každého osobná vec, ale myslím si, že človek by mal jesť všetko. Teraz si možno trochu serinkám na hlavu alebo do úst, lebo ja a mäso sa moc nemusíme. Milujem kuracinu, ryby, ale ostatné mäso zjem len, keď vyzerá naozaj na zjedenie čo sa u nás moc nepripravuje. To bolo vedľajšie. Proste toto bola rozumná myšlienka: dať telu to čo si želá, ale samozrejme nie v porciách XXL. Pokiaľ teda tie dve XX nevybeháte alebo inak nepremeníte na energiu :)
    BIO, prírodná a iná "zdravá" kozmetika. K tomu sa vyjadrím len v kocke. Väčšine neverím.
    Samozrejme sa trošku nalíčime :D Si zabila :D
    Článok trochu iný ako som čakala, ale o to lepší.
    No popravde ja keď vidím nejaký LOHAS článok už sa mi ježia chĺpky. Ale tento bol najlepší čo som čítala a naozaj si vyhrala. Mám chuť hýbať horami, dolami, ale hlavne sebou. Ostatní nech hýbu sami sebou, aj keď keď občas ešte určite zhreším a budem chcieť niekým pohnúť, ale asi si nechám otvorený tento článok a keď to budem robiť, tak si ho prečítam a možno to zaberie. Uvidíme :)
    Príbeh na záver bol nádherný. Toto by si ľudia mali uvedomiť. Ak nezachránime celý svet, zachránime aspoň niekoho, niečo aj to je lepšie ako nič a keby to takto robil každý na svete, tak sa nám spolu možno podarí zachrániť svet. Hádam som to správne pochopila a možno som pochopila aj niečo navyše :D To sa mi stáva.
    Ale s tým bumerangom som si nie istá. Buď som naozaj poriadne silná a tak som ho odhodila, že sa ešte dlho bude vracať alebo žeby som ho nevidela a vždy ma preletí a stále sa vracia a ja som stále nevšímavá? No neviem, ale určite si nemyslím, že by som robila niečo zlé, aby sa len to ku mne vracalo. Ako určite nie som dokonalá, ale stále sa mi bumerangujú len tie nie moc veselé veci :( Ale aby sme komentár (už aj tak dlhý asi ho môžem uverejniť ako článok) nepreťahovali a neukončili negatívnym smutným smajlíkom, tak ďakujem za ďalší úžasný článok a úsmev na tvári. Určite sa mi s tým úsmevom bude v tom fujky počasí lepšie venčiť :*

    OdpovědětVymazat
  26. No, Vivi, co k tomu dodat.... myslím, že blízké setkání se smrtí, s člověkem, který umírá a bere svůj osud s nadhledem a přijetím,.. to člověka změní napořád...před pár lety mi zemřel nejbližší člověk a já se s ním nestihla rozloučit...tuhle jedinou věc v životě si vyčítám....přesto nebo právě proto se snažím si každý den ráno uvědomit, že tady nejsem na zkoušku, nebudu mít opravný termín ze života, ale že co bylo, to bylo, to všechno si ponesu v sobě a to všechno mě posílí, každá maličkost.... a že i když jsem nedosáhla všeho, čeho bych chtěla dosáhnout, tak mám kde spát, co jíst, co na sebe, mám úžasné dítě (a druhé na cestě.... v dnešní době skoro zázrak počít a donosit zdravé dítě, ne? ), báječného manžela, který je mým nejlepším přítelem, pár přátel - a víc k životu nepotřebuju....jen se musím častěji zastavit a učit se od svého dítěte žít opravdu přítomností a okamžikem.... Moc díky za dnešní článek, vyvolala jsi ve mně úsměv i několik slz.... Ž(ž)ivot je krásný... Díky moc, Míša.

    OdpovědětVymazat
  27. vivinko...ty bys měla začít tvořit magazín o ctnostech života, vydat smysluplnou knihu nebo přinejmenším vyvěšovat plakáty po lampách s pozitivními větami...

    úvod na tebe se zdál pochmurnější a celý článek je dost silný, procítěný a určující směr, který by nás mohl posunout k příjemnějšímu bytí...s názorem na jídlo souhlasím. je škoda si odpírat, když na to je chuť.

    OdpovědětVymazat
  28. Perfektní článek. Přečtu si ho doma v klidu ještě jednou. :)

    OdpovědětVymazat
  29. Úžasný článok, určite jeden z tvojich naj, aj slzičku som uronila.

    OdpovědětVymazat
  30. Gratuluji ke krásnému článku, je to dva dny co mi odešel táta....takže tematicky jsi se trefila uplně přesně:)

    OdpovědětVymazat
  31. Milá Vivinko,
    čtu tvůj článek už po několikáté a stále dokola si říkám, že někde daleko odemne, ale přesto tak hluboko v srdci je člověk s tak neuvěřitelnou a krásnou duší...
    Tvá slova bych vytesala do kamane...pláču u nich, po celou dobu mám husí kůži a mám hlavně obrovskou chut opět konat dobré skutky...
    beru život ted a tady...miluju lidi, smích, veselosti...dobré jídlo, dobré pití...ráda lidem dělám radost, ráda dělám radost sobě... ráda pracuju a nikomu nevnucuji jak má žít a jak má jednat...souhlasím úplně do puntíku se vším o čem píšeš...Vivinko, děkuju ti...děkuju , že mám i díky tobě život veselejší a radostnější!
    Vědět, že ted sedíš někde v kanceláři za rohem, šla bych do té nějvonavější pekárny a koupila ti růžový koblížek a puget růží!
    Políbení, pohlazení...má milá Viví...
    Andy



    OdpovědětVymazat
  32. PS: Tomík a opička Sona nemají chybu...Tomík je tak rozkošný v té kravatě:-))

    OdpovědětVymazat
  33. Vivi, píšu Ti tu komentář asi po roce. Čtu teď knihu od buněčného biologa o důležitosti pozitivního myšlení a vlivu našeho prostředí na naše geny. A k tomu mi dnes přistál tvůj článek před mýma očima. V té knížce, a já tomu věřím, se uvádí, že dokážeme měnit nastavení našich genů tím, jak žijeme a hlavně tím, jak přemýšlíme. Věda se nazývá epigenetika a stručně je to "nadvláda nad geny".. Táákže, jakožto výživový poradce beru v potaz nejen stravu pro tělo, ale i stravu pro duši a tu ty máš parádní. Díky za to, že jsi a díky za to, co děláš! Ani

    OdpovědětVymazat
  34. Vivi ĎAKUJEM toto som dnes potrebovala čítať. Aj tebe prajem krásne dni ♥

    OdpovědětVymazat
  35. Vivi, obdivuji jak krásně to umíš napsat a vyjádřit.
    Při čtení mé srdíčko cítí, že to je ono, to bych chtěla taky říct, jen to neumím tak krásně vyjádřit.
    Díky za krásná slova

    OdpovědětVymazat
  36. Vivi, nádherný článek :) Dostaly mě hlavně ty příběhy.. jak ten na začátek, tak ten na konec, s kterým úplně stoprocentně souhlasím. :)

    OdpovědětVymazat
  37. Toto by sa malo zaradiť do povinného čítania všetkých ľudí, najmä tých negatívne naladených! Si úžasná Vivi, proste úžasná <3

    OdpovědětVymazat
  38. Skoro mi ukápla slza,tak krásně je to napsáno...Já nechci slyšet,že jeden člověk nedokáže něco změnit...jeden člověk dokáže změnit vše...tomu věřím..

    OdpovědětVymazat
  39. Vivi, tak krásně jsi to napsala.
    děkuji Majka

    OdpovědětVymazat
  40. Krásný příspěvek a pravdivý. Díky za něj.

    OdpovědětVymazat
  41. krasny clanok Vivi, urobil mi velku radost. ja som si vsimla, ze nasa slovensko-ceska mentalita je fakt priserna. staci ked sa pozriem na niektore komentare na mnohych blogoch a fakt neviem ci mam plakat alebo sa smiat. toto som u ziadnych zahranicnych nevidela. aj ja som jeden taky "supersky" dnes obdrzala a zase som krutila hlavou. no co uz, niektori ludia sa na svet nevedia pozerat tym krajsim kukatkom. P.S. pozdravuj odo mna Tomika a ze mu posielam sladucku pusu :)

    OdpovědětVymazat
  42. Super článek. Hlavně ten poslední odstavec se mi líbí. Moc hezké. Snažím se chovat stejně :-)

    OdpovědětVymazat
  43. Behom pár hodín 50 krásnych komentárov. Vyznaní, priznaní, milých odkazov alebo poďakovaní... Vivinko, máš pravdu. To(to) je naozaj naozajstná (a zaslúžená) výhra. Ba ešte viac...♥ Snímam pred tebou svoj ružový klobúčik:-) a Tomíčkov pohľad hovorí za všetko. Aký pán, taký psík a aká blogerka, taký blog. A keď je raz blog milý, srdečný, múdry a štedrý, hádaj, čo to vypovedá o jeho majiteľke?;-)) :-*

    OdpovědětVymazat
  44. ♥ ďakujem(e), že robíš môj (náš) svet krajším ♥

    OdpovědětVymazat
  45. Krásný článek. Bohužel takové krásné a pravdivé skutečnosti o životě čtu stále a vím to, ale přesto si života užívat neumím, neumím najít něco malinkého co by mě činilo šťastnou. Nevím zda to opravdu neumím a nebo tu opravdu nic nemám :/ Ale Děkuji, Vivi, za další krásná slova :)

    OdpovědětVymazat
  46. Skvělý článeček, moc jsi mě potěšila. Smýšlíš jako já. taky se snažím žít tady a teď. Můj otec zemřel ve 45 letech na rakovinu, takže vím, že nejsme nesmrtelní a že kdykoliv se může cokoliv stát.

    OdpovědětVymazat
  47. Moc ti děkuju za tento krásný článek, který mě opět alespoň trochu rozveselil. :) Přála bych si umět psát alespoň z poloviny jako ty. :) A ten zážitek s umírající paní mě skoro až rozbrečel. :)

    OdpovědětVymazat
  48. Vivi, smekám slamák! Nikto by to lepšie nenapísal :) Presne toto som si potrebovala prečítať!

    OdpovědětVymazat
  49. Ahoj Vivi,
    přečetla jsem si tvůj článek už ráno, ale teď jsem se vrátila, abych na něj zareagovala, protože jsem na něj a i na tebe myslela celý den. Prožívala jsem v poslední době dost neradostné období plné životních zkoušek a už už jsem si myslela, že se z toho sešoupnu, jak se lidově říká. Napsala jsem ti tehdy email, možná si vzpomeneš. Vím, kolik práce máš a kolik ti asi podobných emailů chodí, takže jsem ani nečekala, že mi odpovíš. Jenže ty jsi přes to přeze všechno zareagovala během několika hodin a to takovým způsobem, že jsem z toho tehdy byla úplně pif, paf a najednou jsem cítila, jak se mi zase vlévá energie do žil a že všechno zvládnu. Měla jsi pro mě nejen vstřícná slova, ale i pár rad, které mi v podstatě změnily život. Nevím, jak jsi to dokázala, ale je to tak. Navíc je s tebou velká zábava, jsi taková moderní, vtipná a veselá, a přesto se umíš vcítit do druhého člověka. Je vidět, že jsi vystudovala školu, kterou máš, protože to se na tvém jednání určitě hodně podepsalo, i všechny ty zkušenosti s těžce nemocnými dětmi a lidmi. Velmi si tě vážím a upřímě se těším na každý tvůj článek. Je jedno, jestli je o kosmetice, radostech nebo o čemkoliv, vždy mi dodá nový elán. Nechci se vykecávat, myslím, nebo doufám, že víš co jsem ti chtěla říct. Vlastně asi to samé, co všichni ostatní přede mnou. :)
    Doufám, že svůj blog budeš psát ještě nejmíň tisíc let. :)
    Jarka.

    OdpovědětVymazat
  50. Krásný článek! Ztotožňuji se s tvými názory - život je si třeba holt užívat. Někdy mi to ale taky nedochází ... :/

    OdpovědětVymazat
  51. Přesně tak, taky věřím tomu, že co do světa pošlu, to se mi vrátí. Takže se snažím posílat to dobré a ... ono se to vrací. :-) Samozřejmě mě nepotkávají jen dobré věci a milí lidé, ale snažím se dívat se na svět přes svoje růžové brýle (které jsou zevnitř opravdu růžové) a zaměřovat se na to dobré a ne na to špatné.

    OdpovědětVymazat
  52. Milá Vivi, díky moc..zítra přečtu Tvůj článek ve škole...původně jsem myslela, že dětem, ale měly by si ho přečíst hlavně učitelky...a být pro děti příkladem...to je někdy víc než slova:o)...I když ta Tvoje jsou pravdivá a byla pro mne pohlazením pro duši..Taky mě vrátila zpátky..je to už 26 let, co mi jako mladé holce zemřela maminka...do poslední chvíle se také smála a věřila...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vivi,

      ty jsi pro mne vítěz. Lohas a jejich soutěž jsem sledovala s nelibostí, protože to, co se touto "ekologickou soutěží" rozběhlo, mi připadalo z pohledu oné udržitelnosti poněkud výsměšné. Když jsem se pak z nějakého blogu dozvěděla, že jsi této soutěže účastna i ty, dost mne to překvapilo a se zatajeným dechem jsem čekala, jaký bude tvůj článek. Vím sice, že jsi zastáncem přírodní kosmetiky, na mého milovaného Doktora Hauschku jsi mne ostatně přivedla právě ty, ale Lohas, tím způsobem, jak je prezentován, mi k tobě neseděl. Jak já si dnes oddychla, že jsi mne nezklamala! Ten kámen museli slyšet i sousedé v Rakousku!:-)

      Krásný článek, upřímný a inspirující. Paní Inka v komentáři nade mnou bude tvůj článek číst ve škole zítra, já ho přečetla dnes. Zajímá tě možná, jaké byly reakce. Učím Biologii a Společenské vědy osmáky na ZŠ a ještě se mi nestalo, že by byli 5 minut zticha a poslouchali. Až dnes.:-) Rozvinula se díky tvému článku ve třídě smyslupná diskuze a poté, co zazvonilo, odcházeli jsme ze třídy všichni dobře naladění a s úsměvem na rtech. Měla by jsi psát osnovy.:-)

      Děkuji a mnoho energie a předávající radosti Tobě (i nám) přeji!

      Všechny čtenáře zdraví Martina Fenclová

      Vymazat
    2. Milá Martino, já ho četla dnes, holkám ve sborovně i osmákům...některé kolegyně to dojalo k slzám(ostatně mě včera taky) a děti byly taky jako pěny... i učinění ďáblíci ztichli a řekli, že ta suplovaná hodina byla prima..dělám výchovnou poradkyni a jedno vím jistě..ten článek budu číst pořád dál..

      Vymazat
    3. Dobrý den Inko,

      vidím, že jsme naladěny na stejnou vlnu a máme společné nejen osmáky, ale také "literaturu", kterou překládáme žáčkům i kolegyním.:-) Nuže, věřím, že dobré věci se mají šířit dál, je to naše kantorská a výchovně poradenská milá povinnost. U kávy bychom si jistě řekly víc, škoda, že virtuální svět neumožňuje ťuknutí hrnky (přizvaly bychom ke kávovému dýchánku i naši milou Vivi).:-)

      Srdečně zdraví Martina F.

      Vymazat
  53. Taky se snažím, ale pořád se mám co učit - a tak to budu mít do konce života. :-) Moc hezky napsáno.

    OdpovědětVymazat
  54. Presne toto som práve potrebovala! Takýto článok ! Asi najkrajší článok ktorý som kedy čítala na nejakom blogu:)

    http://lindatayllor.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  55. Vivi taky jsem tvuj clanek cetla vic nez jednou, abych si jeste vice uvedomila tva pravdiva slova. Mam za to, ze i ten nejvetsi brucoun vi, jak byt stastny, jak zit pritomnym okamzikem, vsichni to ale obcas zapominame a nastesti mame mezi sebou takove bytosti (Tebe!), ktere nejenom ze tak sami opravdu ziji, ale navic pomahaji i ostatnim na ceste ke stesti. Nebot stesti je opravdu hlavne stav mysli. Jsi uzasna!
    Pa Ivet

    OdpovědětVymazat
  56. Vivi, tento článek jsem přečetla několikrát a určitš ho budu šířit dál. K tomu není co dodat, všechno jsi to krásně napsala a je to takové pohlazení po duši.
    V práci si o mně musí myslet, že něco zobu nebo jsem asi "magor", ale pořád věřím (a tak je to v celém mém životě), že to bude lepší. Proč se nechat sžírat negativními věcmi, život je na tohle krátký. Žít se má teď a tady a jsem ráda, že jsem to konečně naučila i svojí mamku. :)
    A s těmi troškami máš naprostou pravdu, když se to pak vezme dohromady, tak se toho udělá dost :)
    Měj se famfárově. ;)

    OdpovědětVymazat
  57. Milá Vivinko, opravdu krásný článek:) Hned je mi líp, dneska jsem nervozní jdu na pohovor kvůli práci :) .. a chci pomáhat, jdu na pohovor do domova pro seniory :) ... tak snad mi to vyjde a tobě moc děkuji za pěkný článek, který myslím dosti lidem otevře oči :)
    Měj krásný den, Michaelka :)

    OdpovědětVymazat
  58. krásný článek, je třeba si každé ráno opakovat, že žijeme teď a tady :)

    OdpovědětVymazat
  59. Krásný článek a krásná kytička! Ať máš i krásný den ;)

    OdpovědětVymazat
  60. Děkuji za inspirativní článek, kterých není nikdy dost. Ztracený čas už nikdo nevrátí, i když je někdy dost těžké si to uvědomit a musí přijít nějaká špatná událost, abychom si to uvědomili (nemoc atd..). Bohužel jsem se ještě nenaučila užít si každé chvilky, ale doufám, že se mi to podaří. Tento článek mě zas o něco nakopl :-)

    OdpovědětVymazat
  61. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  62. Vivinko, děkujeme za skvělý článek, člověk, tak snadno zapomene a je dobré si to neustále připomínat. Žij a nech žít a každou minutu dej svému srdci vše, co miluje...zkrátka recept na šťastný život :-)

    OdpovědětVymazat
  63. Pár týdnů zpátky, vlastně až do minulého týdne, jsem byla uvízlá v negativním myšlení, kritice, zaujatosti a všeho ošklivýho, až to určitým způsobem vyvrcholilo a bouchlo. Od té doby je mi líp. Od té doby se snažím vrátit do svých bývalých zaběhlých kolejí a razím si heslo: Nejméně jeden dobrý skutek denně:)... Pomáhá to... Děkuju, že se zrovna teˇd tvůj článek objevil. Zase mi pomohl se o kousek zvednout výš:)
    Měj se krásně !
    Honzina

    OdpovědětVymazat
  64. Milá VIVI, krásně jsi to napsala. Nemám k tomu co říci.
    Krásné sluníčkové velikonocel IVA

    OdpovědětVymazat
  65. Neuvěřitelně pozitivní člověk s neuvěřitelně motivujícími a zajímavými články. Na tvůj blog se vracím strašně ráda. Hezké svátky a široký úsměv ☺

    OdpovědětVymazat
  66. Krásný článek a moc obdivuji tu mladou paní, která věděla, že zemře a přesto byla šťastná...
    Již devět let, co uběhlo od naší autonehody, mám pocit, že tu jsem na světě navíc. Moc dobře vím, že už jsem tu nemusela být (nebo manžel či syn) a každý den si užívám, přesně jak píšeš. Stále mám v hlavně slova toho policisty z D1, který jenom nevěřícně ukázal na naše převrácené a zmačkané auto a řekl - z toho jste vylezli živí? Sice mírně "poškozeni", ale živí a od té doby stále šťastni, tak jako nikdy předtím...

    OdpovědětVymazat
  67. Moji milí čtenáři,
    často pod vaše komentáře píšu, že jsem ráda, že vás tu mám, že mě vaše řádky potěšily nebo rozveselily, ale dneska, dneska chci napsat něco jiného. Dneska chci totiž vám všem vzkázat, že jsem na vás PYŠNÁ. Jste úžasní. Vážím si každé řádky, která tu pod mým článkem zazněla, vážím si toho, že jste se mi tu tak otevřeli, že jste pochopili, co jsem článkem chtěla říct, a v neposlední řadě vám chci poděkovat, že jste mi svěřili svoje příběhy, svá rozpoložení, radosti i obavy.
    Mám chuť jmenovitě každému z vás napsat spoustu slov, ale zároveň se mi zdá, že už by každé moje další slovo bylo zbytečné a jen by narušilo atmosféru, kterou jste pod článkem dokázali vytvořit. A tak si budu v tichosti (s radostí i s dojetím) dál pročítat vaše krásné komentáře i e-maily a budu se usmívat tak, jako by se usmíval každý člověk, kdyby na jeho blog chodili tak neuvěřitelně milí lidé. Děkuju moc a v dalším článku budeme zase trochu dovádět, protože když se dovádí, tak to znamená, že si člověk vychutnává to, co má, aniž by si dělal starosti s tím, co nemá. Ach, já som taká múdrá! :-D Tak se na vás zase moc těším příště a ještě jednou děkuju.♥

    OdpovědětVymazat
  68. Ahoj Vivi!
    Dovolím si odpovědět za všechny "komentátory" :-D a říkám: děkujeme za pochvalu a poděkování a moc se těšíme na dovádění! ;-) Měj se moc moc krásně.

    OdpovědětVymazat
  69. Milá Vivinko, moc krásný článek a hlavně pravdivý.... :-) Asi si ho vytisknu a vylepím na viditelné místo, abych ho měla stále na očích.... :-) Člověk dost často bere život a vlastně vše co život přináší tak nějak automaticky a nemyslí na to, že zítra už žádné zítra nemusí být, a vlastně, nemusí být už nic za 5 minut, jelikož nikdo neví, kdy jeho svíce života dohoří.... Člověk by se měl naučít být více přítomný, méně plánovat to co udělá nebo by chtěl dělat, a ač se snaží být nezdolným optimistou, tak nikdy neví a pak je po všem, po radosti, po okamžicích, které už mohl zažít atd. I já na to dost často zapomínám, být více přítomná a život a vše co mám beru tak nějak automaticky :-/ Ale nikdy není pozdě vše tohle změnit :-) :-)

    OdpovědětVymazat