26.3.12

12 měsíců na světě aneb svíčku sfoukne Marilyn!

Přesně před rokem jsem měla zas jedny ze svých narozenin. Dobře si vzpomínám, jak jsem se rozhodla, že si k nim věnuju (kromě dovolené v Holandsku, šesti knížek a dvou nových kabátů) založení "vintage blogu". Znamenalo to, že můj milý muž musel zasednout k počítači, zjistit všechny technické podrobnosti a nainstalovat mi prográmek pro zjednodušení některých blogových úkonů (sama jsem totiž ryze netechnický typ; typická programátorova kobyl(k)a, která věčně chodí bosa). 
A pak už jsem psala, fotila, hrála si a asi měsíc nebo dva čekala na první čtenáře. Dočkala jsem se a dneska tu spolu zapíjíme 1 rok od založení vintage blogu, který se mění, vyvíjí a hledá si nové cestičky. Ale pořád ho píše ta stejná Vivi, která se umí radovat i z nepatrných maličkostí, která má ráda propojování moderních věcí s těmi starými, a která na dnešní oslavu pozvala jako čestného hosta Marilyn Monroe. Pokud se vám zdá, že si z Marilyn na fotkách trochu střílím, tak věřte, že to tak opravdu je ;-), ale někde jsem četla, že měla smysl pro humor...Tak doufejme. 

P.S. Říkáte si, že vám tu chybí dárky? Brzy se jich dočkáte - obdarovávat budu já vás! Už za týden tu na vás čeká překvápko! Jupíjahej! ;-)


Pár fotek z oslavy do rodinného alba:


Divíte se, že jsou na fotkách ve slově "Marylin" přehozená "y/i"? Můžete si myslet, že popisky psal pejsek Tom, anebo že můj češtinář/angličtinář na základní škole nebyl dobrý učitel.



Kromě nezapomenutelné Mari s dortem na oslavě nechyběly nálepky Disney, britské měkkoučké samolepky, barevné "žabí" magnetky, panenka Vivi (omluvte, prosím, absenci šatů - není to záměrná neslušnost ani návrat do Woodstocku, jen svérázně vyřešený problém nerozhodnosti, jaké šaty si na oslavu obléknout). A především jsou tu hosté mně nejcennější - VY! Takže úsměv, prosím, ať do alba rychle přibývají další fotky ;-)!


Vivi podpis

22.3.12

Zlobivý holky si užijou víc legrace

Zlobiví psi (a neposlušné holky) si užijou víc legrace, to je všeobecně známo...I na mě sedla jarní rebélie. Začalo to tím, že mi má divoká kamarádka Michelle poslala "punkový" retro balíček. V něm jsem objevila spoustu starých anarchistických odznáčků a rozpustilé anglické pohledy (ano, i ten s Van Goghem, který má na hlavě číro).
Pak to pokračovalo rozevlátým rozhovorem v rádiu, kam byla pozvaná kapela Singhaia, ve které můj muž hraje na baskytaru a já s rádiem u ucha křepčila na jejich hity (ochutnávka tady). A připomněla se mi rebelská léta, kdy můj muž nosil červené kalhoty, pomalovaná trička a na hlavě si ze svých nezkrotných kudrn zkoušel marně vytvořit něco podobného tomu, co má Van Gogh.
Já tehdy nosila nejrozcuchanější vlasy na světě, nechala si udělat svoje první tetování (světe div se, pořád ho mám) a pokukovala po piercingových ozdobách. Jenže v době, kdy jsem nosila růžové vlasy a tlusté oční linky, ještě nebyly tak dokonale vydesignované šperky na tělo, jako je tomu dneska. V dnešní době může člověk řádit, jak jen se mu zlíbí. Co třeba jedna z nejpopulárnějších forem piercingu...nějaký roztahováček do ucha? Tunely, plugy a roztahováky mají plno barev, symbolů i tvarů a fantazii se rozhodně meze nekladou. Ať už si člověk ozdobí ucho dutým válečkem, špuntem ve formě plugu nebo roztahovákem, dává tím jasně najevo: "bejby, mám volné ruce, žádná pravidla!". A to je dobrá filozofie!
Když se tak dívám na vyjedenou skleničku nejpálivější čili pasty, mám takový dojem, že bych si měla zapnout košili až ke krku, učesat se a k obědu si dát brokolici. Takže...zas hodná holka? Možná.

Důkazy mé rebelské nálady (nebo povahy?): látkové nášivky, lahvička od extra ostré omáčky, brož ve tvaru "řádu za zlobivost", nálepka kolouška udílejícího radu nad zlato, sprostý talířek ;-), staré "punkodznaky", pohled s Vincentem.

Fotka vlevo: dáma z časopisu Vogue přidává mé vzácné odznaky do těsta...to zas budu řádit ;-).
Fotka vpravo: motiv mého talířku prošel drobnou cenzurou.

...zvu vás, moji milí, na pondělní oslavu...těším se na vás! :-*


Vivi podpis

19.3.12

Paříž a mé pikantně zastřené "R"

Plán na jarní dovolenou je jasný. Ale kam na podzim? Během posledních pár měsíců se ke mně dostala spousta francouzských filmů a knížek. Zmámená písmenky a filmovými obrázky oslavujícími Francii, znovuobjevila jsem pruhované tričko. Od pruhovaného trika byl jen kousek k perlovému náramku. A od perel jen krůček k výrazné rtěnce a velkým slunečním brýlím. K dovršení všeho jsem si koupila francouzskou klasiku - parfém od Annick Goutal, který mě svou výrazností probral ze snů a popostrčil k činům. A tak jsem svýma rozzářenýma očima docela lehce přesvědčila svého milého muže o tom, že si letos opravdu musíme vychutnat podzimní Paříž.
Takže já si jdu procvičovat pikantně zastřené "r" a čerpat nekonečnou inspiraci na mém oblíbeném webu My little Paris.
Pokud v blízké době někdo z vás plánuje výlet do města lásky, až budete sedět před roztomilým knihkupectvím Shakespeare & spol. kousek od Seiny, vzpomeňte si na mě. ;-) 


Malé doplnění k vašim častým e-mailovým dotazům "jak dělám ty koláže?". Fotka není koláž, je to jen prosté vyfocení mých věcí poskládaných vedle sebe, s použitím bílého pozadí. Je to mnohem jednodušší, než se zdá. ;-)


 
Ti všímavější z vás nejspíš postřehli, že na menší fotce vlevo je vyfoceno moje negližé. Přiznávám, občas si nějaký ten kousek z růžového saténu dopřeju, ale radši vám už nebudu říkat o tom krajkovém průhledném srdíčku na zadní partii. To už by bylo trochu moc! ;-) Takže mlčím a vy si užijte jednohubky z Paříže, které jsem vám dneska naservírovala. ;-)



Co dál na fotkách: triko Benetton, rtěnka Chanel, starý perlový náramek, obálky s motivem Paříže a malé francouzské pohledy, knížka ATGET´S PARIS (196 str., edice Taschen; plná černobílých fotek staré Paříže).

Vivi podpis

15.3.12

Tisíc notesů na jednu Vivi

Je čtvrtek a to je den, kdy se tu spolu obvykle scházíme u dalšího článku. A protože před vámi nehodlám mít žádná tajemství, dneska bych se vám chtěla svěřit se svou zapisovací mánií a zároveň vám ukázat, jak někdy vznikají moje blogové posty (to když je počítač daleko, ale nápad blízko). Notesů a diářů mám tolik, že bych je mohla prodávat před Vánocemi na trhu. Všechny je plním od shora dolů náčrty, malůvkami, nálepkami a inspirativními fotkami.
Pro koupi sešitu mám jen dvě podmínky - musí mít kostičky a musí to být láska na první pohled. Slavné zápisníky Moleskine asi budete znát; a přestože se pořád nějak nemůžu spřátelit s jejich diáři, tak černé notesy Moleskine na gumičku mají u mě místo vždycky. 
Na fotkách můžete omrknout, jak asi bude vypadat můj příští, pondělní článek...Takže v pondělí si tu navodíme takovou jemnou, francouzskou náladu. ;-). Už teď se těším! :-*





To jsem celá já, na to mě užijou - kreslit si do notesů dorty s cvikrem (foto 3) nebo si do nich lepit obaly od zázvorových limonád (foto 4).
P.S. Jak vidíte z první fotky, "francouzská nálada" tu měla být dneska, tj. ve čtvrtek. Přesun na pondělí značí, že se svými zápisky neřídím nijak striktně; je to prostě vždycky jenom návrh! ;-)


Vivi podpis

12.3.12

Pyžamový den v kině

Kino je báječná zábava! Byla bych tam snad denně, kdyby se tam tolik nekašlalo, kdyby mi diváci sedící za mnou nekopali do sedačky, kdyby nehrozilo ohluchnutí, kdyby se hrály opravdu dobré filmy a kdyby nebyl ve sladkém popcornu tak často namíchaný i slaný.
Možná jste na tom podobně, a tak mám pro vás tip na to nejlepší kino na světě. Je tam plno polštářů, velký gauč, zmrzlina, sýrový popcorn a vstupné je "Jedna pusa" (ovšem spropitné vítáno). Asi už tušíte, že tenhle biograf se koná doma. Obvykle se u nás promítá,  když máme pyžamový den. Jsme rozcuchaní, celý den v županech, jíme rohlíky se salámem (kdo by v takový den vařil?!) a díváme se na filmy. Je potřeba jen namalovat vstupenky (bez nich se nepouští do žádného kina), opatřit skvělý film a rozložit gauč...
Někdy stačí tak málo ke štěstí! Taky máte ten pocit?



  
Křupavá klasika Pringles, popcorn, DVD s filmem Čokoláda, "program kina" a vyrobené vstupenky (druhá fotka nahoře) a můj dobrý přítel - přehrávač DVD Philips.


Vivi podpis

8.3.12

Krátký film - velký zážitek

Mám tu pro vás dneska něco filmového, povznášejícího a optimistického. Věřte mi, že krátký příběh
, který si za chvilku pustíme, opravdu stojí za vašich 16 minut. V tomhle "malém filmu" jde totiž o velký zážitek. Nehledejte v něm žádná klišé, prostě si ho jen pusťte a užijte (a ideálně se jím i inspirujte).

Film s názvem "Potvrzení" nebo také "S úsměvem ke štěstí" získal celou řadu významných ocenění a na ČSFD obdržel nadprůměrné skóre 90%. Ale moje řeči tentokrát stranou, pojďte se na to sami podívat.
Pokud sedíte pohodlně a máte u sebe karamelky, zhasínám světlo a mačkám "Play"...


Vivi podpis

5.3.12

Černobílá v úpadku

Ke slovu se zase dostávají barvy; jak by ne, když je venku 16 stupňů a za rohem číhá jaro. I moje rána jsou teď o něco barevnější. Kávu piju pořád černou jako noc (to už jinak nebude), své černé úpletové šaty taky jen tak neodložím, ALE šedá klíčenka, knížka "Z kruhů temnoty" i staré počmárané zápisníky jsou v duchu "jarního ladění" odhozeny v dáli a nahrazeny něčím mnohem veselejším. Společnost mi dnešní ráno dělalo pár fotogenických věcí v tónech pomerančové a tyrkysové.
Přívěsek Pony Tony udává dnešnímu dni směr - takže vpravo vbok a šťastný den vám všem!
P.S. Březen je pro mě i můj blog slavnostním měsícem a podle toho to tady taky bude vypadat. ;-) Čekejte různá překvapení a ve čtvrtek zajděte - bude se tu promítat film!



Oranžový blok (anebo moje nová knížka?), přívěsek Madgirlnancy Pony Tony, pero "Le Petit Prince", zvýrazňovač, tyrkysově perleťový kalíšek z koupelny, malá knížka se skandinávskými samolepkami, kuchaříček a korejské pouzdro na propisky s tyrkysovým zipem. 



Vivi podpis