Na návštěvě u mě doma aneb detailní průzkum

Zvu vás po nějaké době zase ke mně domů trošku prozkoumat detaily a poslušně hlásím, že jsem na vás připravená - můj muž udělal palačinky s třešňovým džemem Bonne Maman, konvice s kávou je plná po okraj, v miskách jsou čokoládové bonbóny, nakoupila jsem nějaké nové pantofle, aby vám bylo teplo od nohou, bílý džbánek s růžemi jsem pomalovala zlatými puntíky, na monitoru běží jedna filmová stylovka, pro milovníky knížek mám k nahlédnutí životopis Audrey a na pořádek dohlíží zebřička (v "životní velikosti" jste ji viděli tady). Takže, můžete začít se "šmejděním" a podívat se, bez jakých detailů a drobností bych se doma neobešla.

Maličkosti od přátel

Parádní černobílý pohled z Paříže přišel poštou včera a je od jedné supermilé "Skoropařížanky" Elišky. Dárky od přátel tvoří jednu z nejmilejších součástí domova...dělají "to hřejivé teplíčko" (určitě mi rozumíte).

Květiny
Nikdy jim nedokážu odolat a přála bych si je mít v každém koutku domova. Na mém pracovním stole nechybí nikdy malá (nebo velká - to je ještě lepší) kytička. A i když si květiny neváhám koupit i sama a udělat si tak radost, nejlepší jsou přece jen ty darované - tyhle růže jsem dostala před pár dny od mého muže (prý za to, že jsem hodná - on je tak shovívavý, když ve mně, i přes všechny mé rošťárny, vidí hodnou dívku) ;-).

Foťáky
Polaroidový foťák Instax Mini od Fuji je moje vánoční láska, kterou jsem dostala pod stromeček od mamky a taťky (jaké dělá můj fotokámoš fotky, jste mohli vidět třeba tady). Od Vánoc se ode mě zatím ještě nehnul, padly jsme si do oka, takže když si chci udělat hezkou chvilku, usadím se na bílý koberec, pustím si elpíčko od Beatles, prohlížím si nafocené polaroidovky anebo ze svého místa rovnou fotím, co mi přijde pod ruku. A když s Instaxem zrovna necvakám, tak je usazený na polici a dekóruje.

Legrační kaktusy

Kaktusů mám jen pár, ale není důležitá kvantita. Hlavní je, aby s nimi byla legrace. Tenhle můj chlupatý kaktus se dívá trochu zkoumavě a nikdy přesně neodhadnete, co si myslí. Ale mám ho ráda...i proto, že vidí dál, než by se mohlo zdát.

Vzpomínky z cest
Tyhle dva obrázky se siluetami (myslím, že hravě rozeznáte, na které jsem já, a na které je můj muž) jsou vzpomínkou na dovolenou v Paříži, kdy jsme bydleli u tety na Montparnassu a nechali si od jednoho pouličního umělce vystřihnout (ano, obrázky jsou opravdu vystřižené nůžkami z černého papíru) naše podobizny. Každou zvládnul do minuty a já mám z toho ještě teď otevřenou pusu údivem. Nedávno jsem konečně sehnala bílé oválné rámečky a teď nezbývá než si naše portréty pověsit do ložnice nad postel (páni, to budou sny).
To mi připomíná, že do naší ložnice vás chci už taky dlouho pozvat (ve dne), ale napřed nás čeká nákup nové postele. Měla by být větší než ta aktuální, měla by být polohovatelná, čalouněná, mělo by se v ní báječně spát, relaxovat, měly by se v ní jíst ty nejlepší "snídaně do postele" a měla by do interiéru padnout tak, jako by tam byla odjakživa. Pár "postelových lásek" objevených na postele-ls.cz, už mám. A když nová postel, tak taky nové ložní prádlo...prosila bych bílé se zlatými okraji a monogramem, jako pro princezničku. To by v tom byl čert, aby se pak naše pařížské siluety, pověšené nad novou postelí, nezačaly usmívat.

Něco na zub

Dobroty v mističkách a (tajných) šuplíkách doma nesmí chybět. Ač to tak nevypadá, u nás se konzumuje všechno zelené, ovocné, kuskus, černá čočka, ryby, sója, řepa a plno dalších zdravostí, ale přesto (nebo právě proto) se musí občas hřešit (a já hřeším ráda) a dopřát tělu nějaké sladké "dobříčko", jak říká sladkostem bubeník slavné kapely Singhaia. A tak se neostýchejte a nabídněte si (tohle jsou pralinky od Ladurée - typické dobříčko).

Muzika
Dobrá mjůzik musí hrát pořád. Mám tři gramofony, jednoho superskvělého baskytarystu a předplacený ráj hudby na Deezer.com (to je místo, kde najdete 25 miliónů skladeb snad od všech existujících kapel a interpretů, takže rozhodně útočiště pro každého milovníka hudby nebo pro všechny, kteří nechtějí v rádiu poslouchat Vondráčkovou a její "Sundej kravatu, dej boty na patu").
Baskytara Fender a kombo Marshall, které vidíte na fotce, jsou věrní přátelé mého muže, ovšem u nás doma se všichni pohromadě vyskytují málokdy. Většinou totiž spolu tráví čas ve zkušebně a na koncertech, ale možná právě proto jsem si užila vzácnou chvíli, kdy byli všichni u nás doma a můj muž hrál (jen pro mě) v našem obýváku. A když můj muž hraje, tak já ráda tancuju. Doufám, že si trsnete se mnou. ;-)

Děkuju vám za milou návštěvu a mějte se krásně (nebo ještě líp). ♥