6.2.25

5 věcí, díky kterým jsem začala svůj život opravdu žít a povznesla se nad pohromy (a blbce)

Setkávám se docela často s tím, že si o mě lidi, kteří mě neznají buď vůbec nebo jenom málo, nebo jen z blogu, myslí, že je můj život opravdovskou procházkou růžovou zahradou. Že se mi neděje nic špatnýho. A že jsem pořád veselá. Kéž by! ;)

Ne ne, když se ráno probudím, tak na mě nečeká vychlazená sklenka šampaňskýho (škoda) a podlaha není posypaná čerstvými plátky růží (neva), když jdu do koupelny. Měla jsem (a mám) spoustu problémů a trablů (to, že jsem hodně citlivá mi s nimi moc nepomáhá), párkrát jsem si prošla pořádnou zradou, ztrátou milovaných i (dočasnou) ztrátou sebe sama, velkou zdravotní krizí atd., ale troufám si říct, že všechny ty těžkosti, průšvihy a starosti mě posílily a udělaly ze mě lepšího a spokojenějšího člověka (byť to byla dlouhá cesta). 

Mám pro vás dneska 5 zásadních věcí, který mi pomohly k ozdravení a k tomu, abych měla v životě víc radosti, řád a abych se cítila šťastná (ne celý den, každý den, ale prostě šťastná). Věřím, že tu někteří z vás najdete inspiraci nebo motivaci k zamyšlení.

1. Nelpět tolik na lidech a naučit se odpouštět

Oprostit se od toho, že se všema musím být kamarád a zadobře, byla úleva. Přijmout, že vážně není důležitý, co si myslí ostatní. Pochopit třeba i to, že je-li někdo rodinný příslušník, neznamená to, že to je hodný a přející člověk, a že když zmizí z mýho života, spadne mi obrovský balvan ze srdce. Nedělat si hlavu z těch, kteří mě nemají rádi, ale soustředit se na ty, kteří si váží mně a já jich, to je to, oč jde. Dál si užívám čas s mými blízkými a s kamarády, ale jsem taky ráda sama. Klidně i v kině nebo kavárně. Je to náramně osvobozující! Přesně vím, kdo jsem a kým jsem a mám zásady a přesvědčení, na který jsem pyšná. A dám je najevo vždycky, i když to rozhodně nebude vždycky populární - ale o to už mi naštěstí dávno nejde. 

A ještě jedna věc. Naučila jsem se odpouštět těm, kteří mě zranili. Ne že bych odpustila ve smyslu, že bych s nimi pak chodila na kafe a přijala je znovu do svýho života. To už nikdy. ;) Zradíš, tak už tě nemůžu brát vážně a vážit si tě, ale odpustím ti. Odpouštím tak, že už ve mně není vůči nim žádná lítost, hořkost, že už se na ně nezlobím, a že pouštím pryč negativní emoce. Protože negativní emoce způsobují nemoce (a za to mi neřádi rozhodně nestojí). "Kvůli sobě odpusť druhým" (to není sobeckost, ale sebeobrana) - to je meine motto. ;) Takže zákeřnými hajzlíky už se nemíním zabývat, v jakýmkoli smyslu slova. Šetřme energii a čas na ty, kteří za to stojí. ;)


2. Dát si doma všechno do pořádku

Potřebuju mít doma čisto a voňavo, mám pak v hlavě klid. A potřebuju mít svoje věci a věcičky, kterých není zrovna málo, dobře zorganizovaný a pečlivě uložený. V úklidu každýho koutu domácnosti mi byla mentorkou a oporou Marie Kondo a teď mám domov, který miluju, a který mě baví i díky tomu, že má všechno svoje místo a řád.

A ještě mi dovolte na chviličku se vrátit k Marii. Zaujal mě recept jejího dědečka na dlouhý a dobrý život: “zachovávej jasný výraz, nezatěžuj střeva a kromě toho jen udržuj čistotu, abys byla zdravá.” Něco na tom je. ;)


3. Vážit si každý věci (a každý hezký chvíle), kterou mám

Nevhodných dárků, věcí, který mi nedělaly radost nebo mi dokonce připomínaly něco (nebo někoho) nepříjemnýho, oblečení, který bylo pořízený "omylem" i nadbytku věcí stejných kategorií, jsem se nemilosrdně zbavila (a ještě v rámci důkladný reorganizace zbavuju, je to zkrátka proces). Ten závan čistýho vzduchu a pozitivní energie byl a je k nezaplacení. Teď mě těší opravdu snad úplně každá věc, na kterou se podívám. A ano - dokonce třeba i úklidový prostředky (čistící pomocníky používám ráda přírodní a liju je do hezkých obalů a koště mám s tyrkysovou násadou a potiskem třešní - to jen tak pro příklad). ;)

A nedílnou součástí ozdravnýho procesu je samozřejmě i vážit si života, všech hezkých chvil (i těch maličkatých drobností). Zdraví, život i obyčejnosti v něm nejsou samozřejmostí, ale dárek...snažím se na to pořád myslet. 

Rambo má obrovskou spoustu kamarádů (miluje lidi i ostatní pejsky všech velikostí, ano, i jednoho vlkodava), ale upřímně - nejlíp si popovídá se svým lvem.

4. Řád v životě díky panu pejskovi

13 let jsem podnikala a byla svou vlastní paní. Určovala jsem pravidla každýho svýho dne a přiznávám, byla to pravidla někdy docela benevolentní. Pracovala jsem sice do noci, ale taky jsem dlouho vyspávala. Tohle nebyl režim, který jsem si vysnila.

Roztomilý a šikovný štěně čivavy Rambo mi ale /kromě velkýho přátelství a parťáka do (ne)pohody/ dodalo v životě potřebný řád. Prostě chce v 6 ráno dělat skopičiny a pak jít ven, takže se během dopoledne přistihnu, že jsem už stihla spoustu věcí, který bych jindy měla hotový až někdy kvečeru. A taky mě dost utahá, takže spím i bez prášků, bez kterých jsem dřív neusnula. A místo do Sephory teď jezdíme všichni do lesa a užíváme si jeho vůni a dlouhých, hodně dlouhých procházek. Díky, Rambí! ;)


5. Poslouchat se a pečovat o sebe i o každý nový den

Žili jsme roky na nejrušnějším místě naší země - v Praze na Václaváku. A navíc v domě, který se skoro nikdy nezamykal (nonstop kebab a thajský masáže jsou viníky). Jakkoli jsem tam napřed byla šťastná a ve svým živlu, po těch několika letech jsem z tý divočiny byla pořádně unavená. Tak jsme se přestěhovali zase zpátky ke kořenům, do jižních Čech, do domu z 16. století, ve kterým má člověk pocit renesanční Itálie, a v něm do bytu, který je pro mě vysněným domovem a rozzářil se mi zas celý svět. Změna obvykle bolí a vyžaduje úsilí a zvednutí zadnice ze židle (jaj, je to nepohodlný), ale rozhodně je dobře se do sebe občas zaposlouchat a zjistit, co ta naše srdíčka fakt potřebují (a podle toho se pak zařídit).

Takže jsem zase zpomalila, ráno si melu čerstvou kávu, hodně vařím, pálím přírodní svíčky, nosím doma melange šaty, u kafe si dávám pleťovou masku, ráda si dělám čas na důležitý a milý setkání, víc čtu, píšu, mám spoustu plánů a radostí a místo televize mám doma gramec a elpíčka. A přitom opravdu stačilo jen se zaposlouchat...(do těch elpíček, ale hlavně - do sebe).

PS1: a tady je malá ukázka věcí, který mi dělají teď zrovna radost a umí mě rozveselit. A když je potřeba, sahám samozřejmě po těch růžových. ;) Jahodová korejská pleťová maska,můj oblíbený vlasový parfém od Diptyque s vůní růží, dokonalosti od Lindy Rodin, "My little ponny" a nejpinkovatější lak od Essie.

PS2: a rozloučím se s vámi pár větami z filmu Poslední prázdniny, který tam říká Queen Latifah tehdy, když si myslí, že má před sebou jen pár měsíců života: "A příště to uděláme jinak. Budeme se víc smát, budeme se víc milovat, procestujeme svět a nebudeme se tolik bát"
Tak nečekejme na to "příště". ;)




41 komentářů:

  1. Anonymní9:35

    Vivinka moja krásna, prišla mi notifikácia že máš nový článok, tak som som rýchlo bežala, že sa pokochám nejakými tvojimi vecičkami, a ono je to dnes úplne o niečom inom. Milo prekvapilo ma to. Veľmi. Je krásne toto čítať a rozhodne je to pre mňa niečo na veľké Zamyslenie. Ďakujem, že píšeš, si moja závislosť. ♥️ Tvoja Ajka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ajko, ty jsi taková dobrá a čistá duše, která mě vždycky, ale fakt vždycky moc potěší. ♥

      Vymazat
  2. Moc hezky napsané a je v těch větičkách pravda.
    Hezké dny !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hani, v mých větičkách a ve víně je dycinky pravda. :D

      Vymazat
  3. Anonymní10:30

    Ty jsi velká inspirace Vivi.
    Dekuji!
    A máš ty nejlepší fotky.
    Klárka

    OdpovědětVymazat
  4. Máš můj velký obdiv, Vivinko! A díky za rady, zkusím.... i když zrovna to vyhazování mi fakt nepůjde... papa, e

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Evi, tak toho si moc vážim. ♥ A co se týče vyhazování, ani nevíš, jak velký boj jsem s tím sváděla, ale dá se to (naučit). ;)

      Vymazat
  5. Ahoj Vivi, moc pěkně napsáno a zrovna tohle číst jsem potřebovala. Miluju tvoje články a přeji ti hezký den... a pohlazení Rambičkovi 😍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Šárko, Rambíčkovi vyřízeno ;) a moc děkuju, jsem ráda, že tě můj článek zastihl ve správnou dobu. ♥

      Vymazat
  6. Anonymní13:55

    Lezarts
    Jen člověk, který prožil ve svém životě opravdu těžké zkoušky a umí se potom všem potkat sám se sebou, všechno špatné dokáže proměnit v umění radovat se i z maličkostí!!!
    Tací lidé se mezi sebou poznají, tak jsem ráda, že jsme se seznámily ( i když jen virtuálně).
    Doufám, že ten tvůj dnešní příspěvek pomůže hodně lidem potkat se “ sám se sebou”!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní14:11

      Toto jste napsala krásně.🥹🥹🥹 Já se z maličkostí radovat zatím teprve učím, ale vivi blog je mi v tom velkým rádcem a pomocníkem. 🥰🙏🙏🙏 Vždy si pročítám i komentáře a pokaždé mne donutí k úsměvu, je to hezké. 💓 Srdečně zdravím radka s.

      Vymazat
    2. Ahoj Renatko, děkuju ti za tak krásný (a dojemný) komentář. Ráda se podepíšu pod každý tvý milý a moudrý slovo.
      My dvě se nemohly minout. ;) ♥

      Vymazat
    3. Ahoj Radko, moc mě těší, že na mým blogu nacházíš inspiraci pro radování se z maličkostí...já si prostě pořád myslim, že o nich ten život je. Jednou za čas se povede nějaká velká věc, to jo, ale čekat jen na ni by byla nuda. Každý den si musíme užívat malý radovánky, protože čím víc denních potěšujících drobností, tím hezčí den a tím hezčí i život. ;)

      Vymazat
  7. Anonymní14:18

    Vivi drahá, chci se na něco zeptat. Tvůj článek je pohlazení po duši, 🌞 něco takového jsem zrovna dnes potřebovala. 🙏😍 nejen dnes vlastně. 😇 Chci se tě zeptat na takovou hloupost, ale pamatuji si kdysi z tvého blogu, ale je to třeba tak 10 let zpět, že jsi nejedla maso. Smím se zeptat, zda ho stále nejíš a jak vaříš? Dala jsem si teď od nového roku předsevzetí, že maso jíst nebudu, ale jsem v kuchyni marná, vůbec nevím, co teď vlastně vařit. Děkuji ti. 😍 radka s.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Radko ještě jednou, ;) děkuju moc za tak hezký slova. ♥
      Maso já nikdy jíst nebudu, takže jsi tu správně :) - vařím bezlepkově, bezmléčně, bezhistaminově a bezmase, takže kreativitě třikrát hurá :). Střídám čirok, quinou, jáhly, pohanku, celozrnnou rýži, občas brambor, jako mouku používám pohankovou a čirokovou a vařím hlavně z čerstvých surovin (to aby tam nebyl ten histamin). Místo masa tofu, tempeh, šmakoun, spoustu a spoustu zeleniny, dělám často vege karbanátky nebo placky v troubě (z ovesných vloček, někdy ze zelí, někdy z brambor nebo řepy), občas pořádně hutnou polívku z červený čočky, zeleniny a fazolí...fůha - toho je tolik. :)
      Mrkni třeba na web:
      https://www.jimejinak.cz/kategorie/recepty/
      nebo
      https://aspoonofhistamine.com/

      Vymazat
  8. Anonymní15:47

    Vivinko, krása 😉díky za tento příspěvek. ❤️
    Eva http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I já děkuju, Evi. ♥

      Vymazat
    2. Anonymní18:14

      A díky za odkaz na zdravá jídla )))

      Vymazat
    3. Bylo mi potěšením. ;)

      Vymazat
  9. Vivi, hezký článek. Já ještě přidám, že se snažím čekat od života i od lidí spíš to lepší - ona totiž ta špatná očekávání někdy bývají sebenaplňující. A velmi souzním s myšlenkou "nečekat na to příště", protože to příště taky nemusí být (někde jsem četla, že člověk má žít každý den tak, jako by to byl ten poslední ... a něco na tom je)
    Měj se krásně a buď šťastná

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Stáni, přesně tak - očekávat to lepší a pozitivní od života, lidí a koneckonců i od sebe, je elementární důležitost pro to, aby člověk mohl žít spokojeně a šťastně, takže děláš dobře, taky to praktikuju. ;) A to, že se člověk občas spálí, to jsou ty drahý a cenný (čili drahocenný) ;) zkušenosti, který nás dělají tím, čím jsme.
      Děkuju ti moc, to samý přeju i já tobě. ♥

      Vymazat
  10. Ahoj Vivi, sociální sítě někdy klamou a nejen ty dávají občas společnosti pocit, že to máme nějak jednodušší než oni...i když obvykle opak je pravdou. Život nám někdy nachystá úplně jiné ingredience než které jsme pro svůj recept na štěstí chtěli, ale musíme si poradit i s nimi a vidět v nich ten potenciál.

    Já jsem v sobě nějaký ten klid hledala dlouho a letos můžu konečně říct, že jsem ho našla. Už nelpím na tom co bylo, na věcech co nezměním a ani na tom abych každému vyhověla a měl mě rád, protože jsem hodně výrazný člověk s výraznými názory. Vlastně, co jsem se narodila nezavřela jsem pusu a dodnes mě především hlas živí.

    Můžeme mít všechny věci světa, ale vnitřní klid bych nikdy za nic nevyměnila.
    Měj se krásně <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Sabi, napsala jsi to pravdivě a něžně, cením. ♥ Máš naprostou pravdu a ani nevíš, jak mě těší, že se cítíš takhle klidně a spokojeně. Najít tuhle rovnováhu dá fušku a nestane se to přes noc, ale jakmile k tomu člověk dojde, ta úleva je nepřenosná a nepopsatelná. Jak kdyby člověku spadlo ze srdce 30 kilo živý váhy. :) Jsi šikulka, fandím ti a přeju, ať je tvůj nabytý vnitřní klid tvůj stálý kamarád. ;) A děkuju. ♥

      Vymazat
  11. Zdravím Vivi - ženy s baretkou a láskou k Paříži já poznám na dálku - kolikpak blogerkám jsi dnes svým článkem rozjasnila den?
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jiřinko, v tvým případě mi stačí, když ho rozjasním jedný blogerce...♥

      Vymazat
  12. Má milá! I káva my vystydla, jak jsem se začetla. Tolik moudra od mladé dámy! Ano, i to špatné nás posunuje dál. Skutečně málo kdo začíná ráno sklenkou sektu... Jak pravdivá jsou slova o životu se štěnětem!
    Podvědomě se řídím asi stejnými pravidly, jak si je tu tak pěkně sepsala. Nebo se snažím. Občas "facku" dostanu, ale nakonec se seberu a jdu dál. Jediné, co mi opravdu nejde - neodpouštím. Pořád si myslím, že jsou věci, které se prostě stát nesmí...
    Hladím Ramba a tobě přeji krásný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Helenko, těší mě každá tvoje řádka, to mi věř. A souhlasím. ;) Když vidím někdy kolem sebe ty škarohlídy, tak bych jim tu ranní sklenku sektu nejradši naordinovala, třeba by to některým pomohlo se uvolnit a trošku rozveselit. :)
      Jsem ráda, že ses v mým článku našla, to je krásný a potěšující.
      Já vim, to odpouštění, to je někdy práce na celý život. I já si myslim, že jsou věci, který se stát nesmí, a proto když mi někdo takovou věc udělá, navždy ho vyřadím ze svýho života - právě i ze srdce a potažmo emocí, protože vím, že jinak by mě vzpomínka na něj pokaždý zabolela a tím bych škodila jen sama sobě.
      Drž se, moje milá a Rambovi to ráda vyřídím. Ten zas bude rád, pacholek jeden. :D

      Vymazat
  13. Moc děkuji za tenhle článek, Vivinko! ♥️ Momentálně prožívám hodně náročné životní období a jsem už téměř 2 měsíce hospitalizovaná... Moc mi chybí rodina, manžel a dětičky. Díky za zlepšení nálady. Jak tě znám z našeho setkání i z blogu, opravdu mám pocit, že ráno vstáváš k té skleničce šampaňského, okvětní plátky růží ti všude nasype manžel a pak na tebe čeká se snídaní a vypadá jako z té starší reklamy na Mrože, do půl těla nahatý, všude svaly... A ještě dodává: Složil jsem pro tebe novou píseň! 😁 Začala jsem psát blog, kdyby sis chtěla počíst, ráda tě uvítám na www.nase-cesta.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evi, děkuju ti za milou a v druhý půlce vtipnou zprávu. ♥ ;)
      Je mi moc líto, že tvoje aktuální životní etapa není vůbec veselá, 2 měsíce hospitalizovaná, to je zní víc než smutně. Určitě ale bude brzy líp a čeká na tebe jako satisfakce něco moc krásnýho. ♥
      Na tvůj blog letím teď hned, bez meškání. ;
      Děkuju.

      Vymazat
  14. Anonymní23:22

    Bibi můžu něco říct? A slib mi, že mě nebudeš soudit a nebude ti to připadat blbý. -))) Já tě prostě miluju a naprosto žeru.
    L. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní23:22

      Pardon: Vivi

      Vymazat
    2. Děkuju za krásný pozitivní článek do mého rekonvalescenčního období. 🤗💜

      Vymazat
    3. Ahoj L.D., neomlouvej se za tu Bibi. :) Mně "automatická kontrola pravopisu" taky někdy hází Bibi místo Vivi, už jsem si zvykla. :) A rozhodně mi to, co jsi napsala, nepřipadá blbý, ba právě naooooopak. :D Moc děkuju. ♥

      Vymazat
    4. Milá Saku, jsem ráda, že jsem ti mohla zpříjemnit rekonvalescenci a hlavně přeju, ať už jsi zase jako řípa nebo rybička. ;)

      Vymazat
  15. Tenhle článek jsem si dnes prostě měla přečíst. Mám teď asi nejhorší období v mém životě a článek mi opět připomenul, že u některých věcích, je potřeba je nechat jít dál :) Děkuju.

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá, ani nevíš, jak jsem ráda, že ti článek připomenul takhle zásadní věc, a že přišel vhod. Přeju ti hlavně, ať za mrakem brzy vykoukne nějaký ten zářivý a šťastný paprsek...zase bude dobře. Opatruj se. ♥

      Vymazat
  16. Anonymní22:30

    Vivi, krásně napsané! 💕Přeji krásný únor a budu se těšit na další články!🫶🏻
    bygabra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Gabro, moc ti děkuju, mám z tvýho komentáře radost. PS: budu se teď pohybovat víc na Instragramu než tady ;), ale vím, že i tam tě mám. ♥ Keep in touch. ;)

      Vymazat
  17. Milá Vivi,
    tenhle článek jsem četla hned jak vyšel. A pak ještě několikrát. A nejradši bych si s tebou hned vypila šálek té nejlepší kávy, k tomu bychom daly pár barevných makronek a smály se tomu, jak se kočičáci a Rambo nahánějí po baráčku :-)
    Mám velikánskou radost, že se ti podařilo z tolika trablů nakonec vyjít o tolik silnější, šťastnější a spokojenější! Život někdy není procházka růžovou zahradou, ale člověk se z toho nesmí po... A tak máš můj obdiv, že se svým typicky francouzským šarmem dokážeš všechno popsat tak lehce, krásně a inspirativně. A dodat odvahu a motivaci i nám všem ostatním :-*
    Pac a mňau a pusu! :-)
    Bebe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má drahá Bebe, tak jako ty jsi četla několikrát můj článek, já si přečetla několikrát tvůj krásný a milý komentář, který mi vykouzlil úsměv od ucha k uchu.
      Děkuju ti a věřím, že ten tvůj první odstavec někdy fakt zrealizujeme. ;) ♥

      Vymazat

Moc děkuju za milý komentář. ♥