Domů na Vánoce

Pouštím si gramofonové desky - třeba tu s názvem "Vůně jehličí", piju spoustu punče a horké čokolády (všechno je to teď před Vánocemi povoleno) a čtu. A už první stránka téměř 80 let staré knížky "Domů na Vánoce - trilogie ze života jihočeského dítěte" mi přinesla úsměv na rty. Čtěte se mnou, píše se rok 1933: 

"Dnes, kdy podstatně změnil se veškeren náš život, často ani na vsi nevědí, jak žilo se v dobách v nichž železnice byla novinkou. Kdy ve vsích svítilo se tu a tam ještě loučí - kdy se předl len a kdy spojení se světem obstarávaly staré poštovní archy, nebo dostavníky, vozící pasažery často až do Prahy". 

Milé, opravdu moc milé je číst řádky z roku 33 a snad bych ani autorce nepřála, aby viděla, jak moc se svět stále mění a jak už pádícímu pokroku sotva stačíme. A tak Vám přeju, ať si v dnešní přetechnizované, přeorganizované moderní době dopřejete občas trochu klidu (třeba i návratem do dob minulých). Kdy jindy je k tomu lepší příležitost, než o adventu?! 

Vaše Vivi 

Možná se vám taky zdá, že mé staré knížce sluší nové skleněné jeřabinky z vánočního trhu...

Navštívit obchod

Jak potěšit bezruké prasátko aneb pondělní snění

Dát do velkého koše čerstvě upečené bagety, termosku s horkým čajem, do flaštičky trochu rumu pro zahřátí, navrch posadit bezruké růžové prasátko, přibalit ještě teplou deku, přes rameno přehodit brusle, vzít s sebou milého muže mého a jít někam daleko, kde to všechno sníme, vypijeme a ve zbytku času ve volné přírodě přišiju prasátku aspoň jednu jeho pacičku - tak přesně takhle si představuju dnešní ráno. A že to bude nakonec úplně jinak a pomašírujeme všichni do práce? Co na tom, tím se netrapte...stačí jen zavřít oči a sedíte na vlněné dece s námi ;-).

Krásné pondělí vám přeje Vivi, která má teď málo času, ale těší se, že se brzy u Vás staví.

Navštívit obchod

Začalo to nevinně

Původně jsem vám jen chtěla ukázat svoje nové rukavice, dost bláznivé na to, aby se do mého blogu hodily. Jenže jsem si řekla, že nejlepší bude, když vám je představím "v akci", a tak vznikl ten nápad, že si je obleču a půjdu v nich krmit koně. 

Napřed šlo všechno hladce. Koník vypadal příjemně a rychle jsme se spřátelili. Nabídla jsem mu tradiční koňskou laskominu (foto č. 1), ale z nepochopitelného důvodu cukr odmítl...až pak mi došlo, že kůň měl chuť na maso (foto č. 2) a jen věřím, že Santovi se nakonec podařilo utéct....

A kdo nakonec snědl všechen ten cukr? Kočka na mých nových rukavicích (foto č. 3)! Na dnešním příběhu vidíte, že ne vždycky jde všechno podle plánu, že koně si cukrem nezískáš, a že Vivi už zas porušila své pravidlo "dvou fotek k jednomu článku".

Přeju vám veselé pondělí ;-).

Navštívit obchod

Sněžní mužíci aneb pravda o Audrey Hepburn

Svět je vzhůru nohama. Akcie klesají, Řecko odmlouvá, koruna oslabuje a sněhuláci začali hřát. Obzvlášť té poslední zprávě se těžko věří, ale je to tak. Mé fotky jsou toho důkazem. Proto jsem si pořídila hned dva sněhové mužíky najednou, aby účet za topení nebyl na konci zimy tak vysoký.

A že neuhádnete, kdo si náušnice se sněhuláky spolu se mnou oblíbil? Jedna krásná filmová hvězda, která si sice za dob hojnosti potrpěla na Tiffanyho, ale sněhuláci jí sluší ještě víc. Už víte koho myslím? Jestli váháte, tak se podívejte SEM.

A jaké jsou vaše finty, aby vám nebyla zima? ;-)

 Jak vidíte, i sněhulák může zahřát. Pozadí fotky je z Velké knížky retro obrázků

Navštívit obchod

Sběratelství aneb "bez kabátu ani ránu, kabát přece dělá dámu"

Vivi se otočí za každým kabátem, kolem kterého projde, a který o sobě může říct, že je šik. Vivi je prostě "kabátková"... Mám doma černé i bílé trenčkoty, podzimní kostku, sportovní i elegantní kousky, extravagantní, které nenosím, ale nemohla jsem je nekoupit i takové, které už mají svá mladá léta za sebou, ale vyhodit je nemůžu (však to znáte). Moje sbírka se rozrůstá pomalu, leč utěšeně. A na fotkách můžete vidět, že jsem na letošní zimu docela dobře připravená.

A kromě kabátků s radostným výskáním shromažďuju:
- tuzexové panenky - knížky - roztomilé a legrační obrázky - ponožky (nejlépe s bambulkami) - koloušky - nálepky - papírové tašky a krabice všeho druhu - brože...(výčet končím né proto, že by to bylo všechno, ale už je mi to trapné). ;-)
Víte, jakou všechny ty věci budou mít cenu, až budu slavná? (Jen ještě přijít na to, čím se proslavit) ;-) A co Vy musíte mít v množství větším než malém?

 Vlevo - holandský kabátek (věřte nebo ne, ale na něj jsem si netroufla; možná ho v Amsterodamu ve vintage obchodu na náměstí někdy potkáte).

Zákaz televize - na tohle se nesmíte dívat!

Chci vás opravdu velmi důrazně varovat! Já osobně jsem skutečně vyděšená! 

Pokud nestojíte o temné sny, pokud netoužíte po žaludečních neurózách, bušení srdce, zrychleném tepu i dechu, jestliže se vyhýbáte situacím, které vyvolávají úzkostné stavy, nesmíte se dívat každý všední den od pondělí do pátku, na ČT2, v 18:20 na Příběhy Alfreda Hitchcocka tak jako já. Koukám se, zachumlaná pod háčkovaným plédem, občas si s ním přikrývám hlavu, pokaždé rozliju sklenku vína a po 30 minutách, které každý díl trvá, se už nemůžu dočkat, až další den, ve stejnou hodinu, v černo černé tmě opět zazáří televize, mistr napětí Alfred Hitchcock zase ukáže svůj stín a já budu moct opět všem říct, nač se nemají - pro klid své duše - dívat! ! ! Neděkujte za mé varování, byla to má občanská povinnost!

P.S.: A jistě chápete, proč jsem dnešní fotky trošku odlehčila. Naše žába a malá Kitty si z černých "hičkokovských" havranů nic nedělají a já chci být jako ony!

Tuzexová panenka...jak daleko jde pro hubičku

Další tuzexová kočka ze 60. let do mé sbírky (Kwik už znáte), která ke mně tentokrát putovala z dalekých, šírošírých krajů. Představte si, že před 50 lety mířila z Japonska do Tuzexu v Československu, ale z neznámých příčin na místo určení nedoputovala. A tak jsem tuhle starou fešandu získala se zpožděním půl století jako úplně "novou", zabalenou v celofánu. Krásná raritka. Její cena odpovídá přibližně týdennímu nákupu potravin - pochopí jen sběratelé tuzexových panenek ;-). Jak můžete vidět na fotce, panenka Georginka dává ráda hubičky. Ale ne každému. ;-)
Přeju vám moc hezký den a ať dneska nějakou tu pusu velkou jako husu dostanete! Vaše Vivi

Barevné kalhoty...nic pro srnu

O barevných kalhotách si srna myslí své a Vivi....ta si vzpomněla na červené kalhoty, které nosil její milý muž, když mu ještě kudrny lezly do očí, byl o pár kilo mladší a na tričku měl fixkou napsáno punk´s not dead. A pak si Vivi vzpomíná na sytě červené kalhoty, které kdysi zdědila po své mamce a celé je "módně" rozstříhala. Letošní léto byly zase plné obchody červených kalhot a zelených a růžových a žlutých. A Vivi se ráda dívá, když je má někdo na sobě a líbí se jí to, ale ví, že období červených kalhot si odbyla i se svým kudrnatým klukem už dávno.

A co Vy? Podléháte módě? Máte barevné kalhoty nebo aspoň porcelánovou srnku? ;-) 
P.S. Vivi si teď momentálně čistí hlavu na chatě u řeky, ale protože své milé čtenáře nechtěla připravit o pravidelný čtvrteční článek, máte ho tu - přednastavený. Slibuju, že jakmile budu mít čistění hlavy dost, zase se vrátím a hned skočím prozkoumat Vaše blogy. :-*

Naše srna není nejchytřejší, ale je hezká...

Navštívit obchod

Srdce (a kalhotky) na správném místě

Ráda bych vás při pondělku trošku rozptýlila lehce pikantním tématem. Srdce mám pevně na tom správném místě, ale s kalhotkama s radostí porušuju všechna módní (a asi i společenská) pravidla. Ráda je totiž nosím na krku. Pokud se nechápavě ptáte: COŽE?, pak je na místě vysvětlení. Tyhle bombardéz jsou z nalakovaného silikonu, houpou se na krátkém řetízku, nesmí se prát, nesmí zmoknout a navrhla a vyrobila je autorka Roe. Tísní se v mé šperkovnici s velmi drobnými, elegantními a jemnými šperky, takže pokud by někdo chtěl z mé sbírky pokladů poznat, jaká jsem, měl by asi v hlavě pořádný zmatek.

A německá otázka na vás (nebojte, nic intimního) - máte raději elegantische nebo extravagantische šperkische?

Jak vidíte, můj kalhotkový náhrdelník má mnohasměrné uplatnění, i když u pin-up girl z velké obrázkové knihy je přece jen o něco víc funkční než u mě na krku.

Vivi ve svém obchodě

Možná jste si mysleli, že Vivi je jenom japonská panenka z 50. let, která stojí na poličce v koupelně ve své zasněné stydlivé póze a nic nedělá...Ale kdepak! Vivi je náramně činorodá. Když se nikdo nedívá, ožívá a dostává se do pořádného tempa! Nevěříte a chcete příklad? Není problém - tak třeba nedávno Vivi otevřela svůj další internetový obchod, tentokrát ve vintage stylu. Je tam všechno, co má ráda. Kosmetické hýčkání, drobnosti pro radosti, sladkosti, doplňky nebo vintage šaty. A jak vidíte na fotkách, police jsou plné a Vivi je v jednom kole, protože svůj nový obchod hýčká a děkuje i svým milým pracovitým pomocníkům, bez kterých by jí bylo v e-shopu i na světě mnohem míň veselo! A moc děkuje taky Vám za skvělou podporu!

"Já nesnídám sám"...aneb to chce klid!

Nestojím o vředy, a tak snídám pomalu a dlouho, vyřizuju při snídani poštu (jen tu milou a příjemnou), čtu knížky nebo časopisy a snažím se start do nového dne "nepřepálit" ;-). A opravdu nerada snídám sama, takže pokud doma zrovna není nikdo dvounohý, přichází mi zpříjemnit ráno velký porcelánový koloušek Hužbert, kterého jsem kupovala přes inzerát jako "koloucha v pytli" a myslela jsem si, že bude docela maličkatý. A rozumí se samo sebou, že nejlepší kafe je od Mickyho ;-). Tak si pojďte se mnou pochutnat a nikam nechvátejte. Nebo se Vám snad už někdy stalo, že Vám práce utekla? ;-)

Hou hou hou, klídek a prima pondělí! Vaše Vivi.

Mám na sobě černé úpletové šaty, takže barevně zářit dnes musí aspoň moje okolí - na fotkách koloušek Hužbert, který nám věčně kouká do talíře;  "Mickey Mouse" hrnek s nejslavnější kreslenou myší; koblihy (už nejsou to, co bývaly); staré a skvělé vydání Elle s Karolínou K.  (je mnohem lepší než současná Elle, ale tak už to na světě prostě chodí).
Navštívit obchod

Mé návštěvy u Diora...aneb co mají umělci v koupelně

Chodím k nim každý den - k módním návrhářům, umělcům, fotografům, designérům, "obyčejným" lidem, modelkám, slavným kuchařům i malířům. Dívám se jim do skříní, do kabelek, do koupelen, do kuchyňských skříněk, do šuplíků i do šatníků. Mě to tak baví!

Představuju Vám můj zamilovaný, velmi originální web (blog), díky kterému můžete směle a bez pozvání navštívit stovky bytů a domů známých umělců téměř po celém světě. Nečekejte, že bude uklizeno; připravte se na prach i nevybalené krabice, na střeštěnost, nebojácnost a hravost. Zdánlivá nesourodost sběratelských hraček, levných věcí z blešáků, luxusních designových kousků, starožitností a kýčů vytváří dokonalou originalitu a domov s vtipem.
Za vším stojí bezva nápad Todda Selbyho, který už tak trochu žije s námi doma, a který všechny ty úžasné domácnosti fotí. O mé nejmilejší knížce, která s Toddem souvisí více než úzce, vám určitě někdy povím. Takže račte vstoupit do psí boudy, podívat se na velbloudy: tady a teď.

A víte, co mě na The Selby nejvíc baví? Že jde o konkrétní domy a věci konkrétních lidí bez stylizace pro fotku. Že Tod umí s odvážnou citlivostí vyzdvihnout i ty nejmalichernější detaily, že umí skvěle vyfotit i záchodovou mísu, že umělci nemají žádné hranice a je u nich tak barevno.

 Musíte vidět víc: www.theselby.com