Nude Tude od TheBalm - recenze třpytivé legendy

Dneska se podíváme na můj toaletní stolek, na kterém se už měsíc třpytí jedna legendární záležitost. Je to takový kosmetický motýlek s hedvábně barevnými křídly, kterého v encyklopedii najdete nejspíš pod názvem rozkošnice paletková očňostínová, z rodu thebalmového. Provází mě den co den celý duben (ano, to je ten duben, o kterém jsem si myslela, že si vystačím v rámci jarního shazování mejkapu i svršků jen s úsměvem a balzámem na rty, ale vydržela jsem to nahé líčení ani ne dva dny) a sama jsem překvapená, že se ke mně tahle rozjasňující paletka očních stínů přilepila tak natěsno. Tak tedy, pojďme se na mého největšího dubnového oblíbence podívat pořádně zblízka.

Když jsem paletku očních stínů theBalm Nude Tude postavila na toaletku poprvé, seběhly se kolem ní všechny ostatní kosmetické lahvičky a zíraly na ni s otevřenými uzávěry a s vykulenými víčky. Jak by taky ne, takovou krasavici jaktěživa neviděly. Krabička vypadá jako zařízený pokoj, a já si představuju, že je to přesně ten pokoj, ve kterém se holčičí člověk ráno ocitá, na sobě nemá nic než pantofle a rozcuchané vlasy a horečnatě přemýšlí, co si oblékne. A jak tak po půl hodině začíná panikařit, že v jeho skříni (samozřejmě ve skříni praskající ve švech) není nic, co by na sebe mohl hodit, stíny Nude Tude ho zachrání, protože jak praví klasik - "oblečte s Nude Tude jemně nebo dramaticky svoje oči, když už nic jiného.."

Paletka obsahuje velké zrcátko a štětec s různými možnostmi nanášení stínů a navíc je pouzdro uzavíratelné na malý magnet, což je praktičnost, kterou vždycky vítám s otevřenou náručí. Stíny mají  hedvábnou konzistenci, na očích drží celý den jako přibité a dají se s nimi dělat všechny možné kousky a čáry máry, záleží jen na náladě. 8 stínů je třpytivých a rozjasňujících, zbylé 4 jsou matné. Jsou bez parabenů, ftalátů, sulfátů a syntetických barviv a nejsou testované na zvířectvu. A to už by stačilo, ať není těch dobrých zpráv najednou zas moc.

Jak všech šest kreslených holek po otevření krabičky naznačuje, člověk toho na sobě nemusí mít příliš. Vlastně nemusí mít na sobě vůbec nic. Stačí jen zaujmout ten správný postoj (prostě Nude Tude) a vybrat si z barevné paletky stínů tu, která zrovna nejvíc ladí náladě a rozpoložení. Smyslná, drzá, sexy, elegantní, seriózní, tvrdohlavá, nepřístupná, svůdná nebo třeba poněkud pošetilá? Proč ne? Může být. A což takhle, když se drzost mísí se svůdností nebo elegance se sex-appealem? Tak v tom případě stačí stíny jednoduše vrstvit a neklást fantazii žádný odpor a už vůbec ne překážky. A to přesně dělám. Na obočko seductive, na víčka nejradši kombinaci sassy, stubborn, sultry a oční linky vykreslit odstínem serious...takže drzá, umíněná, vášnivá a vážná? Hmmm...tenhle osobnostní zmatek se mi líbí! ;)

Značka theBalm je moje nejoblíbenější dekorativní kosmetika a stálice, kterou používám doma, ale tahám ji s sebou i na všechny cesty (ať už pracovní nebo dovolenkové). Asi úplně nejradši mám rozjasňovač Mary-Lou Manizer, který po roce (téměř každodenního používání) skoro vůbec neubyl (asi je to nějaká bezedná pohádková rekvizita). Nedávno se navíc moje thebalmová sbírka rozrostla o dva pidižvíky - miniatury tvářenky Hot Mama a mini rozjasňovače Cindy-Lou Manizer, které můžu klíďo píďo nosit v kapse džín a použít kdykoliv během dne. Přesně tohle jsou ty minidůležitosti, které umí tak hezky rozzářit tvář i den, a které se budou hodit i do cestovního kufru.

Ošoupané džíny, šátek s plameňáky do vlasů, do kapsy mini verzi "Hotmamy", žvejkačky a nějaký ten peníz a můžeme vyrazit do ulic pořádně prozkoumat nový den...

Kosmetické nezbytnosti od theBalm teď můžete nakupovat i na Parfums.cz.

Na návštěvě u mě doma...

Než se z domova na nějaký čas definitivně přesunu k venkovním kavárenským stolkům, na piknikovou deku nebo lavičky na nábřeží, zvu vás ke mně domů na návštěvu. Nevím, kolikrát jsem vám tu už řekla, ať se nezouváte a jdete dál. Asi hodněkrát. A řeknu to zas - pojďte dál a nezouvejte se. ;)

Všechno, co mám doma, mám moc ráda. Ke všemu mám nějaký vztah, všechen nábytek a věci mě těší. Taky se mi občas stane, že šlápnu vedle a pořídím domů něco, co "nesedí" nebo co se u mě zkrátka nezabydlí a to pak nemilosrdně putuje o dům dál. Takový osud ale určitě (řekla bych, že nikdy) nepotká moje malé poklady, jako je třeba zlatý servírovací stolek, o který jsem se do krve pobila v jedné aukci, velká váza, kterou jsem musela mít i za cenu, že ji budu vláčet dlouhé hodiny po Vídni, print geniálního Columba, mého nejvtipnějšího filmového kámoše, který jsem si nechala vyrobit na zakázku od jedné šikulky, SP desky z Paříže, na kterých jsou jenom dvě písničky, a které roztomile kontrastují s mým celodenním posloucháním Deezeru, kde je skoro třicet milionů songů, dřevěné bedny, které mi vyráběl děda do kuchyně, ale nakonec slouží jako úložiště pro knihy a časopisy, nebo knížka Coco Chanel, kterou jsem nikde nemohla sehnat, a když už jsem v ní nedoufala, usmála se na mě z narozeninového papíru. Obklopit se tím, co miluju, to mi jde.

Rámečky, to je sázka na jistotu, když člověk touží po rychlé změně domova. Některé kupuju (tenhle snad v Tescu vyrobili přímo pro mě...nezbývá než poděkovat) a jiné si vyrábím (nejčastěji tak, že koupím azurově modrou plechovku s barvou a natírám nebo zapojím do hry washi pásky nebo vytvářím ornamenty pomocí temper). Obvykle si pak vyhlídnu nějakého rámečkového obětního beránka, na kterého věším řetízky, které zrovna nosím; prostě malé finty.

Rozzářená Gwyneth Paltrow a její pivoňková koupací čepice. Nebo to není koupací čepice?

Zrovna včera mi psala jedna moje čtenářka Hanka moc milý e-mail, ve kterém mi pověděla i to, že si zařizuje garsonku. Potěšilo mě, že jí je při zařizování inspirací můj blog, a uvědomila jsem si, že bych si taky chtěla zařizovat garsonku. Představu mám jasnou. Byla by tam spousta koberečků a ještě víc sametových polštářů, gramofon přebarvený na zlatou nebo světle růžovou barvu (spreje už jsem si koupila), moře elpíček, knížek, časopisů, svíček a dývýdýček, čokolády, plédů a bezedný minibar. A pak mi došlo, že to všechno doma vlastně už mám a ještě k tomu pár dalších místností navíc a to je taky náhodou docela fajn. ;)

Když je teda to jaro...

Zkoušeli jste se někdy podívat na svůj domov v zrcadle? Fíha, to vám vypadá všechno úplně jinak. Je to jako být na návštěvě u známých, kteří mají stejný vkus jako vy. ;)

Moje nejoblíbenější pantofle v mých "národních barvách" - růžové a tyrkysové. Teprve tehdy, když v předsíni sundám lodičky, tenisky nebo jak říká Baťa "venkovní obuv, kterou nelze reklamovat" a nazuju si svoje nestárnoucí papučóše s bambulema, jsem neomylně doma.

Pravda je, že člověk může zdobit, předělávat, vymýšlet, vyrábět a jánevímcoještě, aby to měl doma podle svých představ, ale nakonec to vždycky všechno stejně skončí u stolu. A ten by měl být rozhodně pokaždé plný. Proto než odejdete, nechte si chutnat a děkuju vám za milou návštěvu.

12 nápadů, jak si vylepšit jaro aneb jarní to-do list

Vy víte, že si pořád něco zapisuju. Radosti i povinnosti, úkoly i nicnedělací pyžamové dny (sím, ať je takových dnů víc), rande, nápady i plány. Proto bych to snad ani nebyla já, kdybych na začátku každého ročního období nevzala do ruky tužku a papír a nevytvořila si krátký seznam věcí, které chci v následujících (tý)dnech udělat. Nic vážného nebo složitého, jde jen o takové rozverné drobnosti a prostopášnosti. Takže když jsem si před pár dny vymýšlela "příjemné úkoly" do svého jarního to-do listu, napadlo mě, že se o ně s vámi podělím. A protože od myšlenky k činu u mě bývá jen lehký taneční krok (asi sambový...nebo rumba?), v dnešním článku už se tedy dělím, a jako vždycky si přeju, aby to, co těší a inspiruje mě, potěšilo i vás.

Tady je můj jarní to-do list s 12 body, které den po dni úspěšně plním (a některé - ty nejvýhodnější - dokonce i opakovaně). ;)

1. Namíchat si sladký koktejl, pustit naplno peckosongy a vrhnout se na reorganizování šatníku. A některé věci zkrátit, když je to jaro...A jiné (ty děravé nebo do morku kostí seprané) nemilosrdně vyhodit. Něco darovat a to nejoblíbenější hezky vyrovnat a vyvěsit na ramínka (na ta látková saténová). A pááák...dokoupit pár nových potřebných senzačních kousků (i pár nepotřebných...to jako odměnu za tu dokonale uklizenou skříň).

2. Vymotat z drdolu sponky a nechat rozpuštěným vlasům svobodu. Nebo si troufnout na ofinu. Nebo si vlasy nahoře natupírovat a tvářit se, že Brigitte Bardot je blízká příbuzná (a ne snad?). Prostě uskutečnit nějakou (třeba i trochu bláznivou) "hair ideu". Kdy jindy je lepší doba na změnu účesu než právě teď na jaře?

3. Koupit si pro radost kytici tulipánů...ale nakonec si ji nenechat a neplánovaně ji někomu věnovat. Je to pak dvojnásobná radost, víte?

4. Přivítat jaro novou kabelkou. Přesněji řečeno do-ko-na-lou kabelkou. A taky novým do-ko-na-lým šátkem. Měly by to být v ideálním případě doplňky vysněné. Víte ty, které někde zahlídnete a pak na ně často myslíte. Pokud máte jejich obrázek, dáte si ho na Nástěnku tužeb. Představujete si, k čemu by se  hodily a kam by se hodily (a zjišťujete, že by se hodily ke všemu a kamkoliv..sakra). Sníte o nich. Třeba týden (nebo i 4 měsíce - tak jako se to stalo u téhle kabelky a šátku od Kate Spade mně). Na některé věci se vyplatí čekat...a ještě víc se vyplatí dočkat se.

5. Vytáhnout kolo (není-li odkud ho vytáhnout, je potřeba si ho koupit - ideálně děsně levné v bazaru) a natřít ho růžovou barvou. Kluci světle modrou. Nepopleťte to. ;)

6. Zkusit ve velkém botníku ve sklepě najít jarní boty (hlavně ty melírované tenisky se zlatými puntíky...nevíte někdo, kde je mam?) a zimním dát opravit prošoupané (nebo protancované?) podrážky a pak je pěkně spravené, nakrémované a čisté uložit do krabice (bude to příjemné je takhle hezké a připravené objevit, až zase nastane jejich čas...i když to je ještě za moc dlooouho).

7. Vystačit si ráno s kafem (litr), lehkým pěstícím mejkapem, leskem na rty a kapičkou parfému, a využít tak 'non' beauty trend, který se letos na jaře tak krásně zasadil o přirozenost bez moře líčidel a navíc šetří čas. Jsem docela zvědavá, jak dlouho to bez svých kočičích očních linek (a rozjasňovačů, stínovačů, tvářenek, řasenek a rtěnek) vydržím.

8. Pořídit si stylovou výletní výbavu a jakmile rosnička zahlásí "slunečno" (jestli tedy rosničkám ještě někdo věří), vyrazit se svačinou (vajíčka natvrdo, sůl, rohlík se sýrem a banán) na vejlet.

9. Uklidit a vygruntovat celý byt. Anebo taky ne. A když ne, tak si z toho vůbec nedělat hlavu.

10. Svěží, květinové a ovocné parfémy, které se na jaře divoce hlásí ke slovu, netradičně nahradit (aspoň na chvilku) sexy svádivou vanilkou. Jen pár kapek do vlasů a za ouško...funguje to zatraceně dobře.

11. Oprášit cestovatelský kufr, vzpomínat na loňskou dovču a plánovat tu letošní. A taky hledat v různých skrýších, jestli z poslední dovolené zbyla nějaká eura, v mezičase číst Hemingwaye a důležitě při tom žužlat cigaretovou žvejkačku.

12. A konečně - nakoupit spoustu máslového popcornu a o víkendu si udělat filmový maratón. O víkendu anebo...radši hned (jaképak čekání?). A že se takový filmový maratón sluší zahájit Hříšňákem, to dá rozum. ;)

Tak tedy - jaru zdar a třikrát hurá!

Bestseller Ztráty a nálezy recenze

Když jsem vás minulý týden na svém Facebooku upozorňovala na to, že právě vychází knižní bestseller Ztráty & nálezy od Brooke Davisové, nelenila jsem pak ani chvilku a s rozechvělostí jsem běžela do knihkupectví. Z toho dne si pak už moc nepamatuju. Jen to, že jsem snědla spoustu šlehačky, že v kafi byl i koňak (chodím totiž do knihkupectví, které je spojeno s kavárnou...eh), že mě omámila vůně papíru a já si dala do košíku nejen Ztráty a nálezy, ale taky plno dalších knížek, že moje platební karta u pokladny nějak divně syčela, že jsem si nesla v každé ruce jednu (těžkou) igelitku, a že mě pak druhý den ráno bolela hlava. Já teda vážně umim nakupovat! ;)

Tak jako (téměř) všechno, co mě zaujme, i tahle knížka se napřed objevila v mém diáři, kam jsem si asi před čtvrt rokem nalepila její obrázek a napsala k datu 19. března: "Vychází kniha Ztráty & nálezy". Devatenáctého, přesně na Velký knižní čtvrtek, opravdu vyšla, další den už jsem ji měla přečtenou a teď - o pár dní později - mám v hlavě rozleženo a uzráto, jestli se to dlouhé čekání na tenhle bestseller vyplatilo. Plním tedy dnes přání některých z vás - recenze je tu.

 

O čem knížka Ztráty a nálezy je?

 

  ...Máme tu tři příběhy, tři osudy, tři malé postavičky...

 

Malou holčičku Millie, která si pečlivě vede sešit Mrtvých tvorů (od přejetého psa, přes tatínkem zaplácnutého pavouka až po tatínka samotného) a ráda bere na procházky svoje červené gumovky, ve kterých se jednoho dne ocitne úplně sama v obchoďáku, kde ji maminka nechá. Millie čeká a čeká, až se pro ni maminka vrátí, ale ta už si pro ni nikdy nepřijde.

Pak tu máme písaře Karla. Karla se svým obyčejně prožitým životem, ve kterém se nestalo nic zajímavého, a který je pomalu u konce. Jenže Karl umí na sklonku svého života překvapit. Sebe i nás čtenáře. Utíká z domova důchodců a touží žít (dokonce tak jako nikdy předtím). Podobnost se "Staříkem, který vylezl z okna a zmizel" čistě náhodná (?).

A ještě je tu Agatha, která už 7 let nevyšla z domu, která si dovoluje cítit se chvilku po 21. hodině osamělá, a která si taky pečlivě vede jeden sešit. Sešit Stáří, kam si zapisuje každou novou vrásku, skvrnu a další objevy, které každý den zkoumá na svém těle a tváři.

Nenašli byste odlišnější (a možná i praštěnější) lidi, než jsou tihle tři, přesto (nebo právě proto) je náhoda svede dohromady. Netypicky a bláznivě cestují napříč australským kontinentem, porušují pravidla, a zjišťují, že život umí být krásnější a dobrodružnější, než by si kdy byli pomysleli.

Funguje to?

 

Na obalu bestsellerů většinou stojí jedna větička, která nás má nalákat, a která má otevřít naše knihychtivá srdce i peněženky. U Ztrát a nálezů je za tímhle účelem taky jedna taková věta na obal vepsána: "Příběh, který vás rozesměje, rozpláče a přesvědčí o tom, že na změnu není nikdy pozdě." Funguje to? Ani ne.

Knížka mě totiž nerozesmála vůbec. Pokud tedy nebudu počítat tři drobné letmé úsměvy (a ne, nebudu je počítat, protože to je na knížku, která slibuje smích, přece jen trochu málo). Ani mě nerozplakala (a to jsem, prosím pěkně, citlivá jak holka). Spíš se mi pod kůži vedral pocit lítosti. Litovala jsem všechny. Hlavní hrdinku Millie, starého písaře Karla, obhroublou Agathu, všechny, které po cestě potkávali a chvilkama i těch 299,-, které po mně v knihkupectví výměnou za knížku chtěli. Ale četla jsem dál...s nadějí, že se slibované emoce přece jen dostaví.

Dočteno a podtrženo

 

A jak jsem tak četla dál, začala jsem ty naše hlavní hrdiny, i s jejich vadami a podivnostmi, chápat a sympatizovat s nimi. Autorka Brooke Davisová si na nic nehraje; stáří, smrt i pokušení líčí syrově a bez přikrášlování, ale pak nás uklidní a nechá vydechnout díky malé Millie, která s nevinnou dětskou fantazií poznává svět a pronáší dokonalé myšlenky, kvůli kterým nakonec přece jen může nějaká ta kroupa z oka vypadnout.

Ztráty a nálezy je knížka plná překvapení, je naprosto nepředvídatelná a každá nově obrácená stránka představuje takový malý údiv (možná i leknutí). Je dobře uvařená i dobře okořeněná. Ingredience jsou v ní namíchány v nečekaném, ale smysldávajícím poměru - skoro to vypadá, že autorka zapomněla na všechny recepty a vařila jen na základě svojí intuice (což se zřejmě vyplatilo). I když já rozhodně všechny přidané ingredience neoblibuju (a některé dokonce nejím), v konečném výsledku jsem si pochutnala a oblízla všech deset. Myslím, že bude knížka Ztráty a nálezy dobrou volbou pro prodlužující se jarní večery a zaslouží si určitě přibalit i do cestovního kufru (ovšem v něm si nechte místo nejmíň pro dvě další knížky, o kterých vám tu rozhodně musím někdy příště napísať).

♥

PS: máte na nočním stolku taky nějakou knižní laskominu? Pojďte, pojďte a povězte, co čtete nebo jakou knížku milujete. ;)

Novinky a dekorace u mě doma

S příchodem jara měním šatník, knihovnu, náladu i byt. A užívám si to. Jsem rozdivočelá a hlavou se mi motá tisíc nápadů a plánů, které si zapisuju do svých velkých sešitů. Nakoupila jsem nové květináče, vázy a do nich kytky a dostala jsem roztomilou konvičku na zalívání, což mě povzbudilo k nebývalým pěstitelským výkonům (ano, začala jsem zalívat kytky). Taky vyměřuju prostor na stěně pro nové obrazy, grafiky a slunečné zrcadlo. Na nočním stolku se mi začaly kupit toulavé knížky o cestování, mořeplavcích, neznámých krajích i o důvěrně známé Paříži. Zkrátka jaro je u mě v plném proudu. A vy se dneska můžete mrknout na novinky a dekorace, které jsem si v poslední době pořídila, a ze kterých se raduju. Se můžete klidně radovat se mnou. ;)

Můj toaletní stolek právě okupuje pár milých nových maličkostí. Třeba porcelánová vintage dóza na tužky nebo kancelářské sponky (pokud se usadí v pracovně), na kosmetické štětce, řasenky nebo odličovací tampóny (pokud ji umístím na poličku do koupelny) anebo taky na cokoliv jiného, pokud bude kdekoliv jinde. Další nová věc na mé toaletce je třešňová rtěnka (Estée Lauder) z Krásy.cz, kterou jsem si koupila, protože jsem bezodkladně potřebovala rtěnku, která se bude hodit k teniskám i šatům, do sluníčka i do deště, a která bude mít zlatý obal (znáte mě, no). A konečně tu máme ještě snídaňový hrnek s podšálkem se zlatými pruhy (Tesco), do kterého si časem ráno budu dělat kafe, ale zatím ho mám vystavený a odkládám na něj své kosmetické a šperkařské haraburdíčko.

Vázy si zaslouží, aby byly plné květin. Na jaře ještě víc, než jindy. A protože mám doma hodně váz, aranžuju do nich hodně květin a s uspokojením se pak dívám, jak každou místnost dokážou rozzářit.

Knížku Paris in color (Nichole Robertson)  jsem si chtěla pořídit už docela dlouho, ale pořád jsem to odkládala. Ale najednou nějak nebylo nač čekat a konečně jsem si ji na Bookdepository koupila. Je skvělá, plná barevných fotek a detailů. Mohla bych v ní listovat od rána do večera a štrádovat díky ní mými oblíbenými pařížskými uličkami. Teď mám ještě toužení po knížce Paris in love a až si ji pořídím, budu už úplně spokojená. Fakt. ;)

A propos, pokud nakupujete zahraniční knížky a milujete ty velké úžasné designové knihy nebo zkrátka knížky, které jsou u nás nedostupné, Bookdepository.com je obchod, kde si můžete svoje knižní sny docela snadno splnit. Obstarávám tam narozeniny, svátky i Ježíšky už léta (to "obstarávám" znamená, že zatahám svého muže za rukáv, neodolatelně se usměju a předám mu seznam svých knižních přání), knížky pošťák přiveze vždycky do týdne, a protože poštovné je do Čech i na Slovensko zdarma, zbyde ještě na horké maliny s vanilkovou zmrzlinou.

Když jsem před chvílí psala o těch velkých designových knížkách (o bydlení, fotografování, o módních návrhářích, o stylových ikonách i věhlasných značkách), tak jsem trošku pozapomněla přiznat, že jsem do těhle knížek blázen. Objednávám je, sleduju novinky, jako první si je zamlouvám, když jsou v předprodeji, a pak s nimi prožívám bezespánkové noci, kdy mi do sluchátek vyzpěvuje Buddy Holly, jím sachr dorty, prohlížím stránku po stránce, kochám se a žasnu.

No, a když v takových knížkách věčně narážíte na zlaté zrcadlo "slunce", a když máte bohémsko eklektický byt, do kterého se tohle zrcadlo perfektně hodí, tak ho pak sháníte, dokud ho neseženete. Mně tahle honba za sluncem trvala rok a půl, ale před čtrnácti dny jsem se konečně dočkala. Ulovila jsem ho v jedné aukci a teď čeká na pověšení. A při tom čekání mě lechtá svými paprsky a já se kvůli němu pro jistotu mažu opalovacím krémem (SPF 50).

Kaktusy mám ráda (oproti jinému rostlinstvu mi totiž hned tak nehumřou). Tenhle se latinsky jmenuje Kalokaghátia pichlávia cactuósa (mám vymyslet ještě nějaký název pro kaktus?), a zabydlel se v malém květináči, který jsem natřela bílou barvou a namalovala mu stydlivý (nebo spavý, chcete-li) výraz. Netrvalo dlouho a přiběhl k němu králík Dočko (Kik), který bude asi jedinou velikonoční dekorací, kterou u mě doma najdete. To víte, Velikonoce holt nejsou Vánoce.

Italské sklenice mason jar Quattro Stagioni zbožňuju. Jsem ráda, že je tenhle zahraniční hit k mání i u nás. Koupila jsem si jich na Butlers.cz (mimochodem, to je ten obchod, který jsem objevila před Vánoci, abych tam spěšně nakoupila pár dárků a od té doby v tom pěkně lítám) pět a už teď zjišťuju, že mi nebudou stačit. Jsou k dostání malé, střední i velké a všechny jsou zdobené typickým reliéfem a zlatými víčky. Při používání se jeden nenudí. Dají se totiž využít na letních párty, piknikách, oslavách a grilovačkách, hodí se na limču, míchané drinky i ledový čaj, hospodyňky do nich můžou zavařovat své domácí višňové marmelády, ukládat do nich kakao, mouku, cukr, bonbóny nebo třeba koření a jak vidíte, mně nic nezabránilo v tom, abych si z jedné z nich udělala malou (tajnou) šperkovnici...

Tak a to je ode mě dneska všechno. Doufám, že jsem vás inspirovala a trošku navnadila na jarní změny a radovánky. A přeju vám, ať si užíváte jaro tak, jak se na správné milovníky života sluší a patří. ;)

Čím si udělat radost - tipy pro krásu, relax a bydlení

Znáte ty bezstarostně načechrané chvíle, kdy sedíte s kamarádkou v kavárně, dopřáváte si šlehačku ve všech dostupných kavárenských podobách (na kafi, na dortu a na palačinkách), a když proberete nespravedlivé šéfy, drahé polovičky a toho číšníka, co se na vás tak divně kouká (no co, ten knoflíček u halenky se vám rozepíná sám od sebe), začnete si s hořícími tvářemi vykládat o tom, co skvělého jste si koupily nebo jak nutně potřebujete ty námořnicky modré šaty, které jste nedávno zahlídla ve výloze nebo to křeslo z bukového dřeva se sametovým potahem (ách ách)? Tak přesně takovou chvíli si tu dneska spolu uděláme (tedy vyjma těch šéfů, mužů a dotěrných číšníků). 

Prostě tu dneska budeme mít takovou pohodu, pampadampa, při které vám ukážu, co mi v poslední době udělalo radost nebo na co se chystám, že mi radost udělá (totiž to křeslo z bukového dřeva se sametovým povrchem mi vážně nedá spát).

1 2 3 4 5 6 7 8

1. Trošku si pohrát s osudem...Sušenky štěstí Fortune Cookies, to je přímo nezbytná (nejen) filmová rekvizita. Na konci romantiš večeře v nóbl podniku oba rozlousknou koláček štěstí a o dalším průběhu noci je rozhodnuto (my můžeme hlavnímu hrdinovi, pokud je sympaťák, přát, aby v její sušence štěstí stálo, že ho má za chvíli pustit k sobě domů). Fortune Cookies jsou prima jako dárky, na různé večírky, párty nebo jen tak, když člověk chce ostatní u domácích špaget překvapit.

2. Kdykoli, ale teď na jaře jsou tohle obzvlášť silná témata - detoxikace, posílení obranyschopnosti, zlepšení fyzična a psychična, snížení únavy atakdále, atakdále. Když jsem si na Tukožroutovi poprvé přečetla o superpotravině chlorella (zázračná zelená řasa), nešla mi z hlavy ven. Za pár týdnů už jsem měla prozkoumané všechny superpotraviny a koupila tři tuby posilující a ozdravné směsi Xnature do domácí přírodní lékárničky. Budem skály lámat! ;)

3. To je trofej! Hlava jednorožce Halali, která se dá pověsit na zeď. Super módní designová záležitost, ale hlavně dekorace, která dodá bydlení správňácký šmrnc, útulnost a trochu pohádkovosti.

4. Obvykle si říkám, že by se mi od londýnské značky Happy Jackson zamlouvalo tak nějak "všechno", ale dneska budu skromnější. Postačí mi ke štěstí bambucký krém Hello Hands, na který anglické holky pějou tolik chvály. A když pějou ony, tak já chci taky pět.

5. Znáte-li španělské plédy a přehozy Euromant, víte, že to, jakým způsobem umí propojit moderní design s tradicí, způsobuje lehkou závislost. Máte jeden a už toužíte po dalším. A jsou tak měkoučké a "chumlivé", že je dáte z ruky jen výměnou za čokoládu (bílá Ritter Sport s lískovýma).

6. Přenosná polička na vanu - ta vážně umí "smejvat stres". Stačí na ni postavit skleničku s rulandským, do stojánku zapřít knížku (v poslední době cokoli od Anny Gavaldy) a na pravobok položit misku s preclíkama (zajímalo by mě, jestli se ještě vyrábí ty slané preclíčky obalené v čokoládě...vražedná, ale nezapomenutelná kombinace). Jedním slovem je to polička na všechno, co slouží k relaxaci a spláchnutí starostí všedního dne. Puff.

7. Sametové křeslo Jazz - láska kráska (v barvě modré, okrové, růžové a kdovíjaké ještě). Sametovosemišový vzhled a buk, kombinace přímo lahůdková. Jen tak se do něj usadit, pustit desku, číst a popíjet něco z domácího baru...jó, to by teda bylo fajn. Moc fajn.

8. Jak by bez nich mohlo začít jaro? Šátky, šály a šálky jsou ty nejbezvadnější doplňky, protože se dají nosit na sto a jeden způsob a i obyčejným černým džínům dodají takový šmrc, že se s nimi člověk rázem ocitne v módních výšinách. Hedvábné šátky nosím ráda i na kabelce nebo uvázané kolem zápěstí, ale co vám budu povídat, nejlepší jsou stejně ve vlasech.

Z mojí pracovny aneb návštěva Amélie z Montmartru

Mezi moje velké koníčky patří bydlení, to už víte. Bydlení cizí (budiž věčná sláva lidem, kterým nezbyly peníze na záclony a závěsy), ale hlavně bydlení moje - jeho vylepšování, přeměňování, zpestřování, natírání, hledání opravdových pokladů a radování se z těch správných úlovků a ano, občas taky vyrábění a vlastnoruční tvoření. A nejvíc se mi v tomhle (nejen v tomhle) směru zapalují lýtka na jaře. Sotva venku uvidím první petrklíč, vyrážím na nákupy, hrabu se ve vzornících barev a látek a už mi to pod rozcuchanými kudrnami šrotuje.

Takže - rozhodla jsem se, že letos musím dopřát pár novinek i mojí pracovně. "Bude to chtít něco nového na zeď"...hmm, holka, to se lehko řekne, ale hůř se to pravé ořechové objeví. Hlavně žádná Ikea nebo obrázky z obchoďáků. Spíš něco originálního, neokoukaného, co má šmrnc, co mi dodá dobrou náladu a co bude působit inspirativně a mile. Ale co by to tak přesně mělo být, to jsem netušila...

A pak jsem jednoho večera klikla na Pixers.cz a už jsem v tom byla až po uši; v literatuře se tomu říká náhlé vzplanutí a ve filmech láska na první pohled - tak přesně to se mi stalo, když jsem uviděla velký zarámovaný plakát Amélie. Vybrala jsem si v tom nekonečném množství krásných fototapet, plakátů a obrazů právě ji, protože...protože mě její pohled zas okouzlil. Je v něm totiž ukryto všechno rošťáctví světa (a to já ráda).

Skrývá se v něm chuť rozbíjet špičkou lžičky karamelovou krustu crème brûlée, nořit na trhu ruce do pytlů s luštěninami, otáčet se ve tmě v kině a pozorovat ostatní diváky, měnit v kavárně Deux Moulins osudy lidí a všechny ty zvláštnosti, které představují malé a docela nenápadné každodenní radosti. A nejen to. Vidím v jejím pohledu i jasnou zprávu, že některým věcem není nutné rozumět, že je stačí cítit. A taky že není špatné mít svá malá tajemství (mandlová čokoláda schovaná ve spíži za krabicí s hrubou moukou nebo kasička ohlodaná na kost kvůli ne-o-do-la-tel-ně svůdnému hedvábnému šátku...to jen jako pro příklad). ;)

Je nad slunce jasné, že když člověk zapojí své smysly, objeví díky nim vždycky něco výjimečného.

Ten večer, co jsem plakát Amélie z Montmartru na Pixers.cz vyšťourala, jsem si obrázek s ním vytiskla a nalepila do svého diáře (tam si totiž zapisuju a nalepuju úplně všechno důležité). Dělám to tak vždycky, když mám na něco zálusk. A druhý den už jsem seděla přilepená k monitoru a při objednávání zjišťovala, že si můžu podle libosti změnit velikost nebo polohu obrázku, že si můžu zvolit design plakátu, nahrát na stránky svůj pokoj a snadno si tak představit, jak u mě bude obraz vypadat...zkrátka vyhrála jsem si. A o týden později už jsem měla na míru ušité dílo doma.

Amélie ke mně na (trvalou) návštěvu přijela ukrytá ve velkém balíku a zabalená tak důkladně, že jsme se ji snažili ve dvou lidech deset minut osvobodit z bublinkových fólií a pevných kartonů. Kdybych někomu potřebovala poslat sebe, svěřila bych se do rukou Pixers, protože tak bezpečně a důkladně zabalené zboží se jen tak nevidí. A když jsme Amélii vysvobodili z bezpečnostních bublinek a ochran, objevila se v plné kráse jako kdyby vyskočila z narozeninového dortu. Pěkná, ekologicky a kvalitně vytištěná, v zářivě živých barvách, precizně zarámovaná a potutelně se usmívající. Do minuty už visela nad mým pracovním stolem.

A když nad stolem visí Amélie, můžete si být jistí, že někde poblíž bude i její slavný "zcestovalý trpaslík".

Obraz mi teď dělá nad stolem v mé pracovně veselo a potěší mě pokaždé, když na něj hodím očko. Ze začátku jsem se trošku bála, aby na mě a mé pracovní výkony nechtěla Amélie dohlížet nebo mě nějak nekontrolovala (to bych nesnesla), ale byly to obavy zbytečné (uff). Naopak - jsem s ní jednou nohou pořád tak trochu v Paříži (a to se mi vážně zamlouvá) a navíc mám pocit, jakoby mi říkala: "když se ti právě nechce nic dělat, tak se do toho nenuť; vypni telefon, natáhni se (jak široká, tak dlouhá), vezmi do ruky novou knížku, ochutnej slaďoučké crème brûlée a pak si hezky zdřímni; práce počká". No řekněte sami, může ji člověk nemilovat?! ;) 

12 věcí pro (pře)žití, které jsem se naučila

To máte tak. Uvaříte si do tyrkysového hrnku se zlatými puntíky horké kafe, dáte si do něj brčko se srdíčky, listujete svým loňským růžovým diářem a díváte se na dřevěný obraz, který říká, že máte možnost být šťastný...vždycky. Ale panenko skákavá, vždyť mezi lidmi se šušká, že to nejde a už vůbec ne vždycky! Že to neni žádná sranda, být šťastný. To se lehko napíše na parádní dřevěný obraz, ale hůř se to udělá. Být šťastný, to se musí, panáčku, taky trochu umět! No víte, a mně tohle náhodou docela jde; já to umim. Tak míchám tím srdíčkovým brčkem pomalu chladnoucí kafe a píšu pro vás 12 věcí, které jsem se naučila, a které mi v šťastnějším žití pomáhají. Píšu svůj malý seznam tak trochu doopravdy a tak trochu s nadsázkou, tak trochu vážně i trošku nevážně. Protože přesně takový je každý den. Přesně takový je celý život. Trošku hra to je. Ovšem může to být setsakramentsky zábavná hra a nejlepší na ní je, že pravidla (aspoň někdy) určujeme my sami...

12 věcí pro (pře)žití, které jsem se naučila

1. Pokud neudělám něco nečekaného, nic nečekaného se nestane

2. Když ráno vstanu, pokaždé uvěřím, že mě čeká úžasný den

3. Sázka na jistotu - jahodové Labello a červená rtěnka jménem Bacio (Polibek)

4. Strach a pohodlnost jsou ty největší brzdy úspěchu

5. Hloupé, zlomyslné a otravné lidi buď ignoruju nebo jim přikyvuju a myslím si své - rychle je to se mnou přestane bavit

6. Být trochu marnotratná je povoleno

7. Bílé lněné povlečení, knížka, meduňkový čaj a vypnutý počítač zabírají na špatné spaní nejlíp

8. Laskavost, úsměv a vřelost jsou ta největší esa v rukávu

9. Být zvědavá (od rána do večera), protože život za to stojí

10. Nikdy nebudu mít čas, pokud si ho neudělám

11. Nové boty dokážou vyřešit docela dost problémů

12. Sny se plní, ale ne doma na gauči
                                                     ...

Největší letošní oblíbenci

Přála bych si po těch několika týdnech navázat tam, kde jsme skončili. Chtěla bych si tu s vámi zase povídat o těch věcech, které umí tak zázračně rozsvítit každý den, chtěla bych si tu s vámi povídat o dobrodružství, vůních, rtěnkách, úžasných filmech a knížkách, o krajkách, hedvábí i o Paříži; chci tu s vámi zase mluvit o všem, co máme rádi.

A musím se vám přiznat, že i když se tu nějaký čas neobjevilo nic nového, myslela jsem na vás a psala jsem každý, každičký den nejmň jeden duchovní článek, tedy článek vymýšlený v duchu - nejčastěji v noci (než jsem usnula). Povím vám, takový článek psaný v duchu, to je kvalitka. Brilantní čeština, jasné úsudky, vytříbený smysl pro humor (jemný vtípek použitý ve správný čas, na správném místě) a fotky, které by vám záviděl i fotograf z National Geographic. Nevýhodou ale, jak asi tušíte, je, že když se ráno probudíte, z duchovního článku si nepamatujete zhola nic; ráno po něm zbyde jen takové škytnutí.

Dneska tu ale máme článek dovopravdický, z masa a kostí. Aspoň si vyzkouším, jestli to blogování ještě umím. Ale podle mě se to nezapomíná, podle mě je to jako s jízdou na kole. Stačí nahodit legíny, dofouknout pneumatiky, naplnit láhev s vodou a jedeeem! Ukážu vám tedy dneska různé novinky a novoty, které mi letos nečekaně cvrnkly do klobouku, a se kterými jsem teď opravdu dobrá kámoška.

Komplimenty. Dostávám je díky téhle magické, šťavnatě ovocné a v závěru sladce vanilkovo rohlíčkové vůni Wonderstruck Enchanted od Taylor Swift ze všech různých stran (a to si pak říkám - kde jste vy všichni "Šanelové", Diorové a "Loránové"?). Takže se teď s parfémem Wonderstruck Enchanted voním dnes a denně, protože komplimenty já prostě ráda. Pro takový pěkně mířený kompliment bych šla světa kraj. 

Za trochu komplimentů šla bych světa kraj
šla s hlavou odkrytou a šla bych bosá
šla v lednu, ale v duši věčný máj
šla vichřicí, však slyšela zpívat kosy
šla pouští a měla v srdci perly rosy
za trochu komplimentů šla bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Krásně mi Slávek Vrchlický připravil půdu pro tuhle parfémovou mini recenzi, viďte?

Netuším, jaká mocnost, akce nebo marketingový tah mi v drogérii vehnaly pravici do regálu Rimmel. Nikdy jsem od téhle značky nic neměla, nějak jsem se Rimmelu vždycky vyhýbala (nevím ani proč...nejspíš "proniczanic"). Ale koncem ledna se v mém nákupním koši ocitla lahvička s modrým víčkem, s make-upem Rimmel Match Perfection (SPF 18). A teď po něm sahám téměř každodenně. Krásně voní, super snadno se roztírá, nedělá šmouhy ani mapy, výborně kryje a drží celý den. Tak teda dobrá - už se rimmelovským lahvičkám nebudu bránit, když to umí takhle dobře...

V poslední době jsem si oblíbila vydatné jídlo - čokoládu s marshmallow a mini čokoládky Disney, které vypadají jako očepičkované hlavy kačera Donalda a mají oříškovou náplň. Hmmm.

Ryze dámská záležitost z mého domácího baru - červené víno (Merlot) pro dámy, které nosí klobouky, krajkové bombardéz, diamantové prsteny, malá psaníčka místo nákupních igelitek, šaty si večer ukládají na krejčovské panny a se svými rudě nalakovanými nehty dokážou skleničku s vínem pozvednout tak jemně a elegantně, že z nich okolí nedokáže spustit zrak. Anebo ho můžete pít v roztrhaných džínách, v jeho mikině a rovnou z flašky. Prostě - Dámská záležitost. ;)

Moje únorová nejoblíbenější fotka, kterou mám přilepenou hned vedle své sbírky foťáků. Schválně, jestli uhádnete, kdo je na ní tak užaslý a fascinovaný fotografickým přístrojem. Je to jednoznačně "malý Majkchí". Pro Michaela Jacksona mám slabost (hlavně pokud jde o jeho období, kdy muzikantsky řádil se svými sourozenci v Jackson 5). A vlastně mám slabost pro všechny, kdo rádi žasnou, užasnou, kdo se rádi nechávají něčím (čímkoli) unést a pokud při tom mají otevřenou pusu, tím líp.

Růžový jednorožec, to nejmilejší ořezávátko na tužky a pastelky, jaké se ke mně letos mohlo dostat. 

Jsem docela překvapená, že na mě letos leze tak brzy. Jaro. Už jsem se dívala, kde mám v šatníku zastrčené průhledné košile, kde chrní námořnická trička a krátké šaty z lehkého chladivého saténu, a před pár dny jsem se dokonce přistihla, jak přemýšlím, jestli bych si už konečně neměla pořídit pravý (a vysněný) piknikový proutěný koš s nádobím, který když otevřete, najdete v něm skleničky na šampaňské, nerozbitné talíře a příbory. Letos se u mě zkrátka těšení na jarní radovánky objevilo o dost dřív, než jsem zvyklá a nic bych za to nedala, že za to může můj nejoblíbenější kalendář od Rifle Paper Co, který v únoru svým obrázkem takhle svádí.

Tak nám Francouzíci zase něco přichystali. Animovanou adaptaci kultovního Malého prince, která se má v kinech objevit v předvánočním čase letošního roku. Vidět tu "naši" knihu na filmovém plátně...mno, jsem na to opravdu zvědavá. A jak je to už mojí povahou dáno, nesejčkuju, neříkám, že to bude beztak průšvih zfilmovat malé princátko, ale naopak se moc těším. Už od teď. Tady je malá video ochutnávka v podobě traileru a podle zatím dostupných informací si můžeme zaznamenat do diářů "den Malého prince" růžovou pastelkou na 3. prosince. Ale do té doby toho ještě hodně, hodně zažijeme...;)

Jak si udělat nový rok šťastnější

Rozhodla jsem se, že...prostě že se budu mít hezky bez ohledu na okolnosti. Tý jo, říct tohle nahlas, to chtělo docela kuráž. ;) Tak třeba o letošních Vánocích. Nebyl sníh, lidi venku byli naprdnutí a stížnosti, že "letos zase chybí vánoční nálada" jsem slyšela ze všech stran a dokonce mi o svátcích ucho okupovaly řeči "jak je ten prosinec/život/svět hrozný nebo jak jsme my/stát/svět dopadli". Za takových okolností by bylo snadné podlehnout a nechat se smést lavinou nešťastenství a reptání, jenže to není nic pro mě. Ou nou. A tak mi ze sluchátek vyhrávali Jackson 5 v čele s malým Majklem, doma jsem měla všude rozvěšená světýlka, v hrnku blahodárné kakao, k snídani skořicové palačinky, po boku svého veselého muže a zimní čas nemohl být lepší...ano, bez ohledu na okolnosti. A bez ohledu na okolnosti, na okolí a společenská dogmata mám v úmyslu ve "vánoční" (rozumějte "dobré, slavnostní a vděčné") náladě pokračovat a užívat si každý den. Jaký si to uděláš, takový to totiž máš.

Jsem schopná si v obchodě (dlouho jsem si myslela, že to dělám ne-ná-pad-ně, ale prý ne) zatancovat, když z reproduktorů hrají nějaký super song, taky jsem schopná nadchnout se těmi nejbláznivějšími nápady, tužky brousím ořezávátkem ve tvaru růžového jednorožce, když prší, tak mi to vůbec neva, baví mě malovat prstem do sněhu a občas dost nečekaně změním směr. Možná si kvůli tomu někdo bude klepat na čelo (a mně to bude úplně jedno, protože s někým takovým bych kámoška stejně nikdy nebyla), ale taky se možná někdo přidá (to se mi stává naštěstí docela často). Prostě - jestli je něco podle mě opravdu nevhodné (doopravdické faux pas), tak je to být za každou cenu důležitý, dospělý a extra důstojný (auů). Jsme tu kvůli radosti (nemyslím u mě na blogu, i když to snad taky, ale v našich životech jsme proto, abychom se těšili a radovali se) a já mám v plánu to v tomhle směru letos docela rozjet - to je moje letošní předsevzetí numero uno. ;) Protože život má být jízda, má to být spontánní dobrodružství a zábava (štípněte mě, jestli se mejlim). I když stereotyp znamenající "smrádek a teplíčko" může někomu vyhovovat, já mám vážně o moc radši "čerstvý vzduch".

Takže žádné novoroční sliby typu "nekouřit, zhubnout, naučit se afrikánštinu". Moje hlavní letošní předsevzetí a úmysly mají jasnou podobu:

Řídit se tím, co říká diář

Diář od Kate Spade, který tu letos budete vídat, má jednu takovou libůstku. Jakmile skončí jeden měsíc a začíná nový, přijde Kate s nějakým nápadem či mottem, v jakém duchu by se následující popsané listy mohly nést. Lednové poslání "lose your head in the clouds" se mi náramně zamlouvá. To je přesně to, co mám v plánu udělat. Ztratit hlavu v oblacích, snít a nechat se trošku svést modrorůžovými oblaky, ze kterých teď v lednu bude asi občas ještě padat peří. Zkrátka kdyby se někdo v lednu ptal, kde jsem nechala hlavu, tak víte, kde ji hledat.

Napsat to na papír

Uzavřít starý rok a vejít s čistým štítem do toho nového (ještě lepšího) je lehčí, pokud to člověk "hodí na papír", tzv. zhodnotí. Koneckonců, lidi pořád něco hodnotí (nejradši bohužel jiné lidi), tak proč se nezaměřit na sebe, své vlastní úspěchy, loňské karamboly i letošní plány? Taková sebereflexe se hodí vždycky, na začátku nového roku se ale přímo nabízí a nastrkuje. Zrcadlo - anó, tak se tomu říká. Takže jsem letos zase vzala papír, pero, nalila si čistého vína (dvě...nebo tři decky) a sepsala upřímně a popravdě, jak to bylo a jak to bude, tedy - jak by to mohlo být. "Zrcadlo" jsem pak umístila na dobře viditelné místo, aby mi kdykoli připomnělo plánované změny. Když to všechno vidím černé na bílém, je snazší si uvědomit chyby a taky je snazší dělat racionální (i ty trochu bláznivé - na ty jsem expert) plány a hlavně je pak realizovat.

Otočit list v kalendáři a podívat se...
...podívat se, kam letos určitě zase pojedu. ;)

Dělat si snídaně do postele

Aspoň jednou nebo dvakrát do týdne. A neexistuje žádná doopravdická výmluva, proč by to nešlo. Jde to, pokud člověk chce. Jde to, pokud je v lednici aspoň jedno vajíčko a pokud má člověk aspoň trochu chuť se radovat ze života - a nejlepší je začít s tím hned ráno. Vlastně začít s tím hned teď.

Blbnout...víc

Měla jsem teď pár těžkých dnů ve společnosti krvežíznivé paní Migrény, kdy jsem nemohla dělat vůbec nic. Nic číst, nic psát, malovat, pracovat, vařit, radovat se, nemohla jsem se dívat na filmy, nikam jít ani si zpívat. A můj muž se o mě staral a utěšoval mě, že až mi bude (brrrrzy) dobře, že budeme zase blbnout. A to mi nemusel říkat dvakrát. To je totiž velká motivace pro nemocnou Vivi...že bude zase blbnout. To mě totiž baví ze všeho nejvíc. Ráda se směju, ráda říkám lidem hezké věci, ráda jen tak tancuju, ráda dělám skopičiny, ráda se usmívám u pitomých filmů a ráda cucám čtyři bonbóny najednou. Prostě když mi někdo slíbí, že se bude zase brzy blbnout, o to rychleji se uzdravím. Dokud se totiž blbne, tak se žije. Jinými slovy - nebrat sebe, ani ostatní a už vůbec ne problémy tak děslivánsky vážně, to je dobrý způsob, jak mít šťastnější rok.

Malá oslava každý den

Někdo by mohl říct, že "todle tedy rozhodně nejde, že na oslavování každého dne není čas, že na to není ani nálada, a že na to možná nejsou ani peníze". A někoho takového bych se hned zeptala, kdo mu slíbil, že bude žít věčně a kde se dá ta smlouva s ďáblem podepsat? Protože třeba mně nikdo víc životů neslíbil (ach jo), takže chci (je to moje milá povinnost) oslavovat každý den, a dobře vím, že to jde. Že i když někdy pracuju deset dvanáct hodin denně, a že i když se ke mně během dne občas seběhnou všechny nepříjemnosti, jaké si jen dovedu představit, že i když mě něco bolí (duše nebo ta zatracená hlava), přesto to není důvod k tomu mračit se na celý svět (a hlavně ne na ty nejbližší) a zahodit nepodařený den do koše, jakoby to byl nějaký bezcenný papír nebo složenka.

A navíc - i blbounkovské dny se dají vylepšit, i kdyby to mělo být "za pět minut dvanáct". Nemusí být u toho zrovna pravé francouzské šampaňské a jahody (ostatně, teď v zimě stejně nemají žádnou chuť), ale zkrátka malá oslava dne může představovat cokoli, co člověku dělá hezky - hrnek s pomerančovým čajem, krásná knížka od Vánoc, přitulení se, kino, dobrá muzika (vždyť víte, co umí oblíbený song udělat s náladou a jak člověk díky němu chytne červeň do tváří) nebo horká vana. Prostě cokoli, díky čemu si jeden uvědomí, že každý den je vzácnost. Lidi si často začnou života vážit, až když se jim stane něco zlého (takových už jsem viděla až moc), takže vím, že mnohem lepší a rozumnější je vážit si ho teď - teď, kdy nám je v podstatě dobře a kdy nás maximálně tak občas "pálí dobré bydlo". Je to přece náš život! A je jenom jeden. Jedinečný.

Tak ať je ten náš nový rok báječný, odvážný a plný zážitků - prostě přesně takový, jaký si ho uděláme.




PS: na závěr tu mám pro vás malý bonus - něco důležitého a milého, čemu určitě stojí za to věnovat dvacet minut svého času - film Motýlí cirkus, který si tu teď můžete rovnou pustit. Jeho hlavnímu hrdinovi (Nick Vujicic) sice chybí horní a dolní packy, ale srdce má přesně, ale úplně přesně tam, kde má být, což ukázal i ve své knížce Život bez hranic, která je skvělá a hodně inspirující. Tak tedy - stiskněte "play", rozbalte oříškové karamely a užijte si tenhle film, ať už ho znáte nebo ho právě teď uvidíte poprvé.