12 měsíců na světě aneb svíčku sfoukne Marilyn!

Přesně před rokem jsem měla zas jedny ze svých narozenin. Dobře si vzpomínám, jak jsem se rozhodla, že si k nim věnuju (kromě dovolené v Holandsku, šesti knížek a dvou nových kabátů) založení "vintage blogu". Znamenalo to, že můj milý muž musel zasednout k počítači, zjistit všechny technické podrobnosti a nainstalovat mi prográmek pro zjednodušení některých blogových úkonů (sama jsem totiž ryze netechnický typ; typická programátorova kobyl(k)a, která věčně chodí bosa). 

A pak už jsem psala, fotila, hrála si a asi měsíc nebo dva čekala na první čtenáře. Dočkala jsem se a dneska tu spolu zapíjíme 1 rok od založení vintage blogu, který se mění, vyvíjí a hledá si nové cestičky. Ale pořád ho píše ta stejná Vivi, která se umí radovat i z nepatrných maličkostí, která má ráda propojování moderních věcí s těmi starými, a která na dnešní oslavu pozvala jako čestného hosta Marilyn Monroe. Pokud se vám zdá, že si z Marilyn na fotkách trochu střílím, tak věřte, že to tak opravdu je ;-), ale někde jsem četla, že měla smysl pro humor...Tak doufejme. 

P.S. Říkáte si, že vám tu chybí dárky? Brzy se jich dočkáte - obdarovávat budu já vás! Už za týden tu na vás čeká překvápko! Jupíjahej! ;-)

Pár fotek z oslavy do rodinného alba:

Divíte se, že jsou na fotkách ve slově "Marylin" přehozená "y/i"? Můžete si myslet, že popisky psal pejsek Tom, anebo že můj češtinář/angličtinář na základní škole nebyl dobrý učitel.

Kromě nezapomenutelné Mari s dortem na oslavě nechyběly nálepky Disney, britské měkkoučké samolepky, barevné "žabí" magnetky, panenka Vivi (omluvte, prosím, absenci šatů - není to záměrná neslušnost ani návrat do Woodstocku, jen svérázně vyřešený problém nerozhodnosti, jaké šaty si na oslavu obléknout). A především jsou tu hosté mně nejcennější - VY! Takže úsměv, prosím, ať do alba rychle přibývají další fotky ;-)!

Zlobivý holky si užijou víc legrace

Zlobiví psi (a neposlušné holky) si užijou víc legrace, to je všeobecně známo...I na mě sedla jarní rebélie. Začalo to tím, že mi má divoká kamarádka Michelle poslala "punkový" retro balíček. V něm jsem objevila spoustu starých anarchistických odznáčků a rozpustilé anglické pohledy (ano, i ten s Van Goghem, který má na hlavě číro).
Pak to pokračovalo rozevlátým rozhovorem v rádiu, kam byla pozvaná kapela Singhaia, ve které můj muž hraje na baskytaru a já s rádiem u ucha křepčila na jejich hity (ochutnávka tady). A připomněla se mi rebelská léta, kdy můj muž nosil červené kalhoty, pomalovaná trička a na hlavě si ze svých nezkrotných kudrn zkoušel marně vytvořit něco podobného tomu, co má Van Gogh.
Já tehdy nosila nejrozcuchanější vlasy na světě, nechala si udělat svoje první tetování (světe div se, pořád ho mám) a pokukovala po piercingových ozdobách. Jenže v době, kdy jsem nosila růžové vlasy a tlusté oční linky, ještě nebyly tak dokonale vydesignované šperky na tělo, jako je tomu dneska. V dnešní době může člověk řádit, jak jen se mu zlíbí. Co třeba jedna z nejpopulárnějších forem piercingu...nějaký roztahováček do ucha? Tunely, plugy a roztahováky mají plno barev, symbolů i tvarů a fantazii se rozhodně meze nekladou. Ať už si člověk ozdobí ucho dutým válečkem, špuntem ve formě plugu nebo roztahovákem, dává tím jasně najevo: "bejby, mám volné ruce, žádná pravidla!". A to je dobrá filozofie!
Když se tak dívám na vyjedenou skleničku nejpálivější čili pasty, mám takový dojem, že bych si měla zapnout košili až ke krku, učesat se a k obědu si dát brokolici. Takže...zas hodná holka? Možná.

Důkazy mé rebelské nálady (nebo povahy?): látkové nášivky, lahvička od extra ostré omáčky, brož ve tvaru "řádu za zlobivost", nálepka kolouška udílejícího radu nad zlato, sprostý talířek ;-), staré "punkodznaky", pohled s Vincentem.

Fotka vlevo: dáma z časopisu Vogue přidává mé vzácné odznaky do těsta...to zas budu řádit ;-).

Fotka vpravo: motiv mého talířku prošel drobnou cenzurou.

...zvu vás, moji milí, na pondělní oslavu...těším se na vás! :-*

Paříž a mé pikantně zastřené "R"

Plán na jarní dovolenou je jasný. Ale kam na podzim? Během posledních pár měsíců se ke mně dostala spousta francouzských filmů a knížek. Zmámená písmenky a filmovými obrázky oslavujícími Francii, znovuobjevila jsem pruhované tričko. Od pruhovaného trika byl jen kousek k perlovému náramku. A od perel jen krůček k výrazné rtěnce a velkým slunečním brýlím. K dovršení všeho jsem si koupila francouzskou klasiku - parfém od Annick Goutal, který mě svou výrazností probral ze snů a popostrčil k činům. A tak jsem svýma rozzářenýma očima docela lehce přesvědčila svého milého muže o tom, že si letos opravdu musíme vychutnat podzimní Paříž.

Takže já si jdu procvičovat pikantně zastřené "r" a čerpat nekonečnou inspiraci na mém oblíbeném webu My little Paris.

Pokud v blízké době někdo z vás plánuje výlet do města lásky, až budete sedět před roztomilým knihkupectvím Shakespeare & spol. kousek od Seiny, vzpomeňte si na mě. ;-) 

Malé doplnění k vašim častým e-mailovým dotazům "jak dělám ty koláže?". Fotka není koláž, je to jen prosté vyfocení mých věcí poskládaných vedle sebe, s použitím bílého pozadí. Je to mnohem jednodušší, než se zdá. ;-)

 

Ti všímavější z vás nejspíš postřehli, že na menší fotce vlevo je vyfoceno moje negližé. Přiznávám, občas si nějaký ten kousek z růžového saténu dopřeju, ale radši vám už nebudu říkat o tom krajkovém průhledném srdíčku na zadní partii. To už by bylo trochu moc! ;-) Takže mlčím a vy si užijte jednohubky z Paříže, které jsem vám dneska naservírovala. ;-)

Co dál na fotkách: triko Benetton, rtěnka Chanel, starý perlový náramek, obálky s motivem Paříže a malé francouzské pohledy, knížka ATGET´S PARIS (196 str., edice Taschen; plná černobílých fotek staré Paříže).

Tisíc notesů na jednu Vivi

Je čtvrtek a to je den, kdy se tu spolu obvykle scházíme u dalšího článku. A protože před vámi nehodlám mít žádná tajemství, dneska bych se vám chtěla svěřit se svou zapisovací mánií a zároveň vám ukázat, jak někdy vznikají moje blogové posty (to když je počítač daleko, ale nápad blízko). Notesů a diářů mám tolik, že bych je mohla prodávat před Vánocemi na trhu. Všechny je plním od shora dolů náčrty, malůvkami, nálepkami a inspirativními fotkami.

Pro koupi sešitu mám jen dvě podmínky - musí mít kostičky a musí to být láska na první pohled. Slavné zápisníky Moleskine asi budete znát; a přestože se pořád nějak nemůžu spřátelit s jejich diáři, tak černé notesy Moleskine na gumičku mají u mě místo vždycky. 

Na fotkách můžete omrknout, jak asi bude vypadat můj příští, pondělní článek...Takže v pondělí si tu navodíme takovou jemnou, francouzskou náladu. ;-). Už teď se těším! :-*

To jsem celá já, na to mě užijou - kreslit si do notesů dorty s cvikrem (foto 3) nebo si do nich lepit obaly od zázvorových limonád (foto 4).

P.S. Jak vidíte z první fotky, "francouzská nálada" tu měla být dneska, tj. ve čtvrtek. Přesun na pondělí značí, že se svými zápisky neřídím nijak striktně; je to prostě vždycky jenom návrh! ;-)

Pyžamový den v kině

Kino je báječná zábava! Byla bych tam snad denně, kdyby se tam tolik nekašlalo, kdyby mi diváci sedící za mnou nekopali do sedačky, kdyby nehrozilo ohluchnutí, kdyby se hrály opravdu dobré filmy a kdyby nebyl ve sladkém popcornu tak často namíchaný i slaný.

Možná jste na tom podobně, a tak mám pro vás tip na to nejlepší kino na světě. Je tam plno polštářů, velký gauč, zmrzlina, sýrový popcorn a vstupné je "Jedna pusa" (ovšem spropitné vítáno). Asi už tušíte, že tenhle biograf se koná doma. Obvykle se u nás promítá,  když máme pyžamový den. Jsme rozcuchaní, celý den v županech, jíme rohlíky se salámem (kdo by v takový den vařil?!) a díváme se na filmy. Je potřeba jen namalovat vstupenky (bez nich se nepouští do žádného kina), opatřit skvělý film a rozložit gauč...

Někdy stačí tak málo ke štěstí! Taky máte ten pocit?

  
Křupavá klasika Pringles, popcorn, DVD s filmem Čokoláda, "program kina" a vyrobené vstupenky (druhá fotka nahoře) a můj dobrý přítel - přehrávač DVD Philips.

Krátký film - velký zážitek

Mám tu pro vás dneska něco filmového, povznášejícího a optimistického. Věřte mi, že krátký příběh

, který si za chvilku pustíme, opravdu stojí za vašich 16 minut. V tomhle "malém filmu" jde totiž o velký zážitek. Nehledejte v něm žádná klišé, prostě si ho jen pusťte a užijte (a ideálně se jím i inspirujte).

Film s názvem "Potvrzení" nebo také "S úsměvem ke štěstí" získal celou řadu významných ocenění a na ČSFD obdržel nadprůměrné skóre 90%. Ale moje řeči tentokrát stranou, pojďte se na to sami podívat.

Pokud sedíte pohodlně a máte u sebe karamelky, zhasínám světlo a mačkám "Play"...

Černobílá v úpadku

Ke slovu se zase dostávají barvy; jak by ne, když je venku 16 stupňů a za rohem číhá jaro. I moje rána jsou teď o něco barevnější. Kávu piju pořád černou jako noc (to už jinak nebude), své černé úpletové šaty taky jen tak neodložím, ALE šedá klíčenka, knížka "Z kruhů temnoty" i staré počmárané zápisníky jsou v duchu "jarního ladění" odhozeny v dáli a nahrazeny něčím mnohem veselejším. Společnost mi dnešní ráno dělalo pár fotogenických věcí v tónech pomerančové a tyrkysové.
Přívěsek Pony Tony udává dnešnímu dni směr - takže vpravo vbok a šťastný den vám všem!

P.S. Březen je pro mě i můj blog slavnostním měsícem a podle toho to tady taky bude vypadat. ;-) Čekejte různá překvapení a ve čtvrtek zajděte - bude se tu promítat film!

Oranžový blok (anebo moje nová knížka?), přívěsek Madgirlnancy Pony Tony, pero "Le Petit Prince", zvýrazňovač, tyrkysově perleťový kalíšek z koupelny, malá knížka se skandinávskými samolepkami, kuchaříček a korejské pouzdro na propisky s tyrkysovým zipem. 

Úplně maliličkatá Chanel

O tom, že si můj nos s většinou parfémů netyká a nerozumí, jste se mohli před časem dozvědět tady. Přesto dál parfémy kupuju; vždyť mají tak krásné flakóny a na mé toaletce s velkým zrcadlem se všechny ty barevné lahvičky báječně vyjímají. Miniaturkám Chanel No. 5 a Coco Chanel jsem kdysi nemohla odolat. Z fotek vidíte, že se zamlouvají taky pin-up girl z mé milované knížky a starému (dřív jasně růžovému a sametovému) prasátku z Benettonu. I když se Chanel všeobecně tak trochu přeceňuje (ale nic naplat, já Chanel vždycky musím mít), "pětka" je považovaná za nejslavnější parfém na světě (na trhu od r. 1921) a ročně se jí prodá 70 000 kousků. Statistická čísla mluví jasně, proto můj nos taktně mlčí. Jen nevím jistě, jestli do té statistiky počítali i můj nákup miniaturky Chanel... (pokud ne, tak musím údaj statistiků poopravit na 70 001 lahviček). ;-)

A pokud toužíte po velkém balení Coco Chanel, udělejte si radost třeba tady.

Moji milí chocholatí, mějte provoněné pondělí (ať už vám dnešní den bude vonět parfémem, máslovými rohlíčky nebo téměř jarním vzduchem).

Tentokrát jsem se při focení vyřádila ještě víc než jindy ;-):

Na fotkách vidíte kromě jiného králíka z knížky The Selby In Your Place a "pinapku" z knížky "Velká kniha Pin-up girls".

Mojí duši knírek sluší

Dobře vím, jak má vypadat žena 21. století. Upravené nehty, jemné obočí, čistá pleť, dlouhé řasy, hladké nohy; na knírek pod nosem ani pomyšlení!! Navzdory konvencím a společenským šablonám takový knírek vlastním. Je skvělý, pěstěný a vůbec se za něj nestydím. Poslali mi ho z jednoho velkoobchodu, kde nakupuju, jako součást pozvánky na nějakou akci. Už jsem ho nesla do koše, ale můj milý muž ví, co je pro mě dobré a knírek před vyhozením zachránil. A od té doby bych ho nosila klidně každý den, kdyby netvořil tak roztomilou dekoraci v mé pracovně.

Půjčila jsem ho i Edith Piaf, aby byla její gramodeska veselejší.

A co vy? Taky si někdy dopřejete trošku extravagantní vzhled? ;-)

Na fotkách: gramofonová deska "Best of Edith Piaf, koloušek Hužbert (viděli jste ho nedávno u mé snídaně tady), ještě pořád nerozbalený vánoční dárek se zelenou stuhou a konečně můj parádní knír na špejli).

Věci kolem mé hlavy

Kolik jen člověk nashromáždí věcí a drobností a malicherných důležitostí!? A kolik si jich potom snese k posteli, aby měla dušička před usnutím klid?! Nevím jistě, kolik věcí shromažďuje průměrný člověk, ale vím přesně, kolik jich má kolem sebe před usnutím Vivi.

Mám tu pro vás lehké nakouknutí na můj noční stolek. A co musíte mít nutně u postele vy? (Prosím, nemluvme teď na chvíli o svých příbuzných, ano?) ;-).

Časopis Vogue (střídá se s hodnotnou literaturou...nejsem přece ňáká-taková-tentononc-jakoby-hloupá), kosmetická patlátka, svíčka, "očimhouřka" (nebo jste snad vymysleli jiné slovo pro látkové zatemnění očí?) ;-), taštička na prášky (to aby se mi lépe spalo), lžička po babičce - na Nutellu samozřejmě (to aby se mi lépe usínalo), starožitná sklenička na odložené šperky (potud vše vyfoceno)// a dál zápisníky, diáře, organizér, maličký přenosný DVD přehrávač, kapesníčky, pití, žvejkačky, Mila nebo Tatranka, hrnek, karamelky a konečně opička jménem Opa.

Dům pro šperky aneb tygr všechno zkazil

Původně to mělo být úplně normální focení k dnešnímu článku. Chtěla jsem vám v něm povědět, že mám velkou zálibu ve šperkovnicích. Krabiček na šperky mám sice celou řadu, ale nejoblíbenějším útočištěm pro mé šperky je malá francouzská sklenička od voňavé svíčky a starožitné hrníčky, kterým šperky opravdu sluší. Pak jsem pro vás chtěla udělat pár fotek a všechno mohlo být skvělé a bez problémů. Jenže focení dost nepříjemným způsobem narušil pitomý a hyperaktivní tygr, který si zamiloval Coco Chanel z mé brože a cpal se na každou fotku. Pár fotografií jsem zachránila, ale fotka číslo tři je díky němu nadobro zkažená.

Doufám, že vám tygr neponičil náladu tak jako mně. Ostatně - můžete mě něčím rozveselit. Napište mi třeba, kam své zlaté, diamantové, stříbrné a ručně dělané poklady schováváte vy  ;-).

Na druhé fotce můžete po bližším ohledání vidět maminčin prstýnek, který jsem před mnoha lety vzala z její šperkovnice a zakopala ho v plechovce od kakaa na zahrádce pod strom. Měl to být poklad, který za tisíc let objeví chudý čeledín. Ani vám nebudu povídat, že plechovku jsem musela hezky rychle zase vykopat...Snad si čeledín poradí nějak jinak.

Vzhledem k té blamáži s tygrem vám ukážu staré secesní hrnky naplněné mými blýskavými poklady zase někdy příště. Přemýšlím, jak dlouho trvá, než se tygr unaví a lehne...

Valentýn? Možná příští rok...

Kdepak, ani všeobecný společenský tlak mě nepřinutí zítra slavit svátek svatého Valentýna. Z mé strany se chystá každoroční bojkot. Prodejci přáníček a srdíček mě ve svých obchodech neuvidí.

Jediné, co v úterý na sv. Valentýna udělám, bude opravdu dobrá večeře a upeču moučník. Nezapomenu ani na šampaňské, jednou za čas by si ho měl člověk dopřát. A svíčky - těch zazáří všude spousta. V jejich světle totiž vyniknou mé úplně nové šaty. Když už nás čeká tak hezký večer, mohly by se nadělovat balíčky s překvapením, že? Je prima dát si dárky "jen tak". Přála bych si plechovku francouzského čaje Flamant, něco "vod zlata" nebo přehrávač filmů "vod Filipse". A cedulka "Prosím nerušit" zůstane celý úterní večer pověšená na klice...
Jak o tom tak přemýšlím, možná příští rok svátek zamilovaných oslavíme...chci to alespoň jednou zkusit - mohla bych třeba udělat něco dobrého k večeři, upéct dort, otevřít lahvinku, koupit nějaký ten dárek...no, uvidíme za rok.

Tak. Doufám, že jste zvládli mou nadsázku i tentokrát a povězte mi...slavíte, neslavíte a nebo ani nevíte, že má být nějaký "14. únor"? ;-)

Úspěch, který jsem u Vás minule zaznamenala s nakresleným psem (ačkoliv někteří z Vás si ho spletli s liškou), mě namotivoval, abych do ruky vzala barevné voskovky. Vzpomněla jsem si, jak jsem za své malůvky bývala kdysi chválená ve školce, a tak jsem dřívějším osvědčeným stylem ;-) namalovala mému milému muži doopravdickou "Valentýnku" - je oboustranná a je to dokonce obálka (tu jsem vystříhla, složila a navíc do ní skryla překvápko - jůha). Možná někteří z Vás znervózněli, jak příběh těch dvou postaviček dopadne, ale když se podíváte na druhou fotku (tj. zadní stranu obálky), oddychnete si. Já mám zkrátka ráda dobré konce ;-).