Z mého toaletního stolku aneb bydlení pro kosmetiku

Už dlouho jsem svému toaletnímu stolku slibovala menší reorganizaci. S podzimními dny totiž začínám trávit víc času doma, a tak si všímám, že spousta věcí potřebuje změnu a osvěžení si žádal i můj "kosmetický prostor". Na stolku byly všechny důležitosti rozptýlené bez ladu a skladu, a tak mi občas hledání oblíbené rtěnky ukradlo drahocenné ranní vteřiny. Ale teď o víkendu jsem si na roztrhané džíny a pruhované triko oblékla naškrobenou bílou zástěru, jakou nosí pravé hospodyňky (takže i já už jsem do toho spadla?) a pustila se do "makeup organizace". Dobře jsem se u toho bavila a vy se teď spolu se mnou můžete mrknout na výsledek.

Jak můžete vidět, moje kosmetika je teď jako v pokojíčku. Pokud taky chcete mít všechno na jednom místě a mít ve svých drobnostech pořádek, bude vás možná zajímat průhledný organizér na kosmetiku Ikea (najdete ho tady), což je šikovná krabice s přihrádkami umístěnými přesně tak, jak to nám parádnicím hraje do karet. Pokud nemáte Ikeu blízko, vězte, že podobné boxy a organizéry se dají koupit v obchodech s bytovými doplňky, s koupelnovým vybavením a dokonce jsem podobné viděla i v Tescu a dalších obchoďácích. Rtěnky, tužky na oči, krémy i štětce si ale budou spokojeně hovět i v různých čajových šálcích, miskách, krabičkách od dárkově balených čokolád nebo různých košíkách. 

Tenhle malovaný kalíšek na vajíčka jsem při servírování snad nikdy nepoužila, ale pro kosmetické štětečky je ideální. Je fajn, když věci slouží a vůbec to nemusí být k účelům, ke kterým jsou původně určeny. A tak se dostal překvapený kalíšek z kuchyňské linky do ložnice na toaletní stolek.

Říká se, že pořádek je pro blbce, inteligent že zvládne chaos. Když se tedy rozdávala inteligence, já zřejmě stála ve frontě až úplně vzadu, něco jsem si zpívala a přišla jsem pro nálož rozumu pozdě. Jak jinak si vysvětlit, že se v chaosu ztrácím, ba přímo si v něm zoufám? Taky nemám času nazbyt, takže nechci nezdravě dlouho hledat právě používaný krém ve změti další kosmetiky a svou oblíbenou rtěnku bych ráda našla i poslepu. Myslím, že teď už to nebude žádný problém. Divutvorná změť mých pokladů na fotce je už jen černobílou minulostí.

I v šuplíkách může být jasno. Stačí pár šikovných krabiček nebo kelímků.

Mám radost, protože moje rozdivočelá toaletka konečně dostala řád, šetřím místo, všechno mám po ruce a ještě se mi teď na stolek mnohem líp dívá. Teď ještě zorganizovat zbytek domácnosti a je to. ;-)

Na návštěvě u mě doma aneb detailní průzkum

Zvu vás po nějaké době zase ke mně domů trošku prozkoumat detaily a poslušně hlásím, že jsem na vás připravená - můj muž udělal palačinky s třešňovým džemem Bonne Maman, konvice s kávou je plná po okraj, v miskách jsou čokoládové bonbóny, nakoupila jsem nějaké nové pantofle, aby vám bylo teplo od nohou, bílý džbánek s růžemi jsem pomalovala zlatými puntíky, na monitoru běží jedna filmová stylovka, pro milovníky knížek mám k nahlédnutí životopis Audrey a na pořádek dohlíží zebřička (v "životní velikosti" jste ji viděli tady). Takže, můžete začít se "šmejděním" a podívat se, bez jakých detailů a drobností bych se doma neobešla.

Maličkosti od přátel

Parádní černobílý pohled z Paříže přišel poštou včera a je od jedné supermilé "Skoropařížanky" Elišky. Dárky od přátel tvoří jednu z nejmilejších součástí domova...dělají "to hřejivé teplíčko" (určitě mi rozumíte).

Květiny
Nikdy jim nedokážu odolat a přála bych si je mít v každém koutku domova. Na mém pracovním stole nechybí nikdy malá (nebo velká - to je ještě lepší) kytička. A i když si květiny neváhám koupit i sama a udělat si tak radost, nejlepší jsou přece jen ty darované - tyhle růže jsem dostala před pár dny od mého muže (prý za to, že jsem hodná - on je tak shovívavý, když ve mně, i přes všechny mé rošťárny, vidí hodnou dívku) ;-).

Foťáky
Polaroidový foťák Instax Mini od Fuji je moje vánoční láska, kterou jsem dostala pod stromeček od mamky a taťky (jaké dělá můj fotokámoš fotky, jste mohli vidět třeba tady). Od Vánoc se ode mě zatím ještě nehnul, padly jsme si do oka, takže když si chci udělat hezkou chvilku, usadím se na bílý koberec, pustím si elpíčko od Beatles, prohlížím si nafocené polaroidovky anebo ze svého místa rovnou fotím, co mi přijde pod ruku. A když s Instaxem zrovna necvakám, tak je usazený na polici a dekóruje.

Legrační kaktusy

Kaktusů mám jen pár, ale není důležitá kvantita. Hlavní je, aby s nimi byla legrace. Tenhle můj chlupatý kaktus se dívá trochu zkoumavě a nikdy přesně neodhadnete, co si myslí. Ale mám ho ráda...i proto, že vidí dál, než by se mohlo zdát.

Vzpomínky z cest
Tyhle dva obrázky se siluetami (myslím, že hravě rozeznáte, na které jsem já, a na které je můj muž) jsou vzpomínkou na dovolenou v Paříži, kdy jsme bydleli u tety na Montparnassu a nechali si od jednoho pouličního umělce vystřihnout (ano, obrázky jsou opravdu vystřižené nůžkami z černého papíru) naše podobizny. Každou zvládnul do minuty a já mám z toho ještě teď otevřenou pusu údivem. Nedávno jsem konečně sehnala bílé oválné rámečky a teď nezbývá než si naše portréty pověsit do ložnice nad postel (páni, to budou sny).
To mi připomíná, že do naší ložnice vás chci už taky dlouho pozvat (ve dne), ale napřed nás čeká nákup nové postele. Měla by být větší než ta aktuální, měla by být polohovatelná, čalouněná, mělo by se v ní báječně spát, relaxovat, měly by se v ní jíst ty nejlepší "snídaně do postele" a měla by do interiéru padnout tak, jako by tam byla odjakživa. Pár "postelových lásek" objevených na postele-ls.cz, už mám. A když nová postel, tak taky nové ložní prádlo...prosila bych bílé se zlatými okraji a monogramem, jako pro princezničku. To by v tom byl čert, aby se pak naše pařížské siluety, pověšené nad novou postelí, nezačaly usmívat.

Něco na zub

Dobroty v mističkách a (tajných) šuplíkách doma nesmí chybět. Ač to tak nevypadá, u nás se konzumuje všechno zelené, ovocné, kuskus, černá čočka, ryby, sója, řepa a plno dalších zdravostí, ale přesto (nebo právě proto) se musí občas hřešit (a já hřeším ráda) a dopřát tělu nějaké sladké "dobříčko", jak říká sladkostem bubeník slavné kapely Singhaia. A tak se neostýchejte a nabídněte si (tohle jsou pralinky od Ladurée - typické dobříčko).

Muzika
Dobrá mjůzik musí hrát pořád. Mám tři gramofony, jednoho superskvělého baskytarystu a předplacený ráj hudby na Deezer.com (to je místo, kde najdete 25 miliónů skladeb snad od všech existujících kapel a interpretů, takže rozhodně útočiště pro každého milovníka hudby nebo pro všechny, kteří nechtějí v rádiu poslouchat Vondráčkovou a její "Sundej kravatu, dej boty na patu").
Baskytara Fender a kombo Marshall, které vidíte na fotce, jsou věrní přátelé mého muže, ovšem u nás doma se všichni pohromadě vyskytují málokdy. Většinou totiž spolu tráví čas ve zkušebně a na koncertech, ale možná právě proto jsem si užila vzácnou chvíli, kdy byli všichni u nás doma a můj muž hrál (jen pro mě) v našem obýváku. A když můj muž hraje, tak já ráda tancuju. Doufám, že si trsnete se mnou. ;-)

Děkuju vám za milou návštěvu a mějte se krásně (nebo ještě líp). ♥

Proč bude březen báječný měsíc aneb je to až neuvěřitelné

"Je neuvěřitelná", to jsem si pomyslela, když mi v autě můj muž vyprávěl o Alici Herzové-Sommerové (známé jako "pianistka z Terezína"), která byla nejstarším člověkem, který přežil holocaust (před pár dny zemřela ve věku 110 let). Ve válce ztratila téměř celou svou rodinu, byla těžce nemocná, pochovala i svého syna, se kterým byla jedno tělo, jedna duše a člověk by si řekl, že po takovém životním trápení to bude asi velmi smutná a zahořklá stará dáma. Jenže víte, jaké bylo její životní motto? "Život je nádhernej. Život je něco báječnýho!" Dojalo mě to.
To jsou okamžiky, kdy se člověk zastydí za své každodenní (často zbytečné) starosti, za špatné nálady nebo hlouposti, které někdy řeší. A tak, s myšlenkou na naši nezdolně optimistickou stodesetiletou dámu, vám chci navrhnout, abychom si udělali opravdu hezký březen. Mohl by to být třeba růžový měsíc - s růžovými mejdlíčky, s kornoutem marshmallow a růžovými tvářemi (to samým vzrušením z blížícího se jara a z toho, že "život je nádhernej"). 

Tak a teď si konečně můžeme pustit film, který (slibuju) značně přispěje k růžové březnové náladě, kterou můžeme směle přivítat.

Když jsem viděla tenhle dokonalý a mnoha cenami ověnčený film "Potvrzení" poprvé, uvědomila jsem si, že jsem nemohla 16 minut, které trvá, strávit líp. Už jsem vám tu o něm psala, ale je to 2 roky zpátky a cítím, že je čas představit ho vám, kteří ke mně tak dlouho nechodíte nebo ho připomenout vám, starým známým. Stiskněte "Play" a věřte mi, že vás čeká doopravdy inspirující, dojemný, optimistický a povznášející zážitek.
Užijte si mé malé dnešní filmové promítání, a doufám, že na jeho konci u vás zahlídnu něco, co dovede zkrášlit tvář víc než nejlepší krémy, luxusní rtěnky nebo briliantové náušnice...úsměv, který předáte dál.

Staré knížky, velké sny, růžové pivoňky, vůně deště, nový parfém, tričko s lištičkou, točená zmrzlina, bílá a zlatá barva v plechovce (bude se natírat - všechno), dlouhé procházky, čerstvé saláty, voňavý vzduch, zlatý krém od Olay (Olay je převtělení dávno zapomenuté značky Oil of Olaz, kterou si pamatuju z dětství na toaletním stolku mamky a teď chci mít na své toaletce takový krém i já), pravé italské cappuccino odvážně objednané k venkovnímu stolku (a bleskově vypité - je ještě zima), změna účesu, film Moonrise Kingdom, plánování dovolené a pruhované šaty...v březnu nás toho čeká hodně, hodně a ještě víc. A tak se pojďme těšit a pojďme mít jen samé "happy thoughts". ♥

6 tipů, jak si zvednout náladu

1. Francouzský film Červený balónek z roku 1956 umí koutky úst zvednout poměrně spolehlivě. Možná už vás taky někdy napadlo, že nebýt barevných a rozevlátých balónků, byl by svět smutnější. Stačí si jeden koupit, nafouknout ho a pozorovat, jak se vznáší k oblakům. S takovým balónkem se užije legrace. A což teprve, když je to balónek červený...
Červený balónek je tiché vyprávění o přátelství mezi malým pařížským klučíkem Pascalem a jeho balónkem. Film má 34 minut, ale za tu krátkou dobu stihne svým úsměvně poetickým a dojemným příběhem chytnout za srdce. Ty nejlepší věci bývají úplně jednoduché. A k filmu jahodové karamelky - nezbytnost, řekla bych.

2. Sníst tolik čokoládových bonbónů, na kolik jich jen má člověk chuť a papírky nechat povalovat po bytě. Hotová anarchie! Zvedne to náladu vždycky, opravdu. ;-)

3. Bílý lak na nehty - celá léta se mořím s francouzskou manikúrou, abych si (konečně) v jarním vydání amer. Vogue přečetla, že nejsuperparádnější a nejmódnější je bílý lak. A protože mě módní trendy nechávají chladnou, okamžitě jsem do drogérie upalovala pro bílý lak na nehty. A co k tomu říct teď, po nalakování? No že "ano ano ano" - bílá vypadá na nehtech čistě, elegantně a jarně a tolik lidí mi nehty chválilo, že jsem vám o bílém fešákovi musela nutně říct. A vůbec - mělo mě to napadnout už dávno.

4. Obléknout si ponožky s koloušky (Gate, pár 38,-), které dovedou hezky překvapit (nejvíc asi v kombinaci se střídmým oblečením - jednoduché černé šaty, bílá košile, taková ta "stylová unisexovost", u které se předpokládají jednobarevné ponožky v temně černé nebo krémové barvě). Těšte se, jak se všichni budou divit, až se zujete. Anebo se nezouvejte a mějte své malé kolouškovské tajemství.

5. Muži v lodičkách...nikdy bych si nemyslela, že to bude vypadat tak směšně. A šíleně. A nepřijatelně. A nakonec vlastně docela zábavně. Ale rozhodně jsem nemohla dopustit, aby mužům jejich červené obutí v březnové Marie Claire zůstalo (proto jsem namalovala ptáčka, který už na zneškodnění červených lodiček vlevo na fotce pracuje).

6. Růžový zápisník - to je můj starý trik. Dělám to tak už celé roky, že si pořizuju růžové notýsky, namaluju na jejich desky zlatou barvou kroužky (já vím, to je taková hloupost s těmi kroužky, ale už to ke mně patří) a pak si do nich píšu, jaké věci, momenty nebo místa mě dělají šťastnou. Dřív jsem si své "šťastnosti" zapisovala jen do diáře, ale nestačilo mi místo. Když mám (naštěstí jen jednou za čas) náladu pod psa a pocit, že jsem převelice nešťastná dívka a tak už to zůstane navěky, stačí se jenom mrknout do mého sešitu a hned se za svůj splín zastydím, protože zjistím, že k němu vlastně nemám důvod, když vlastním sešit s tolika zaznamenanými radostmi. Někdy si své štěstí prostě člověk musí zapsat, aby nezapomněl...

Česká dívka z Holandska vypráví...o Paříži

Dneska budu (téměř) mlčet a spolu s vámi se nechám unést inspirujícím a zábavným vyprávěním Míši ze Simply MeMe, která žije v květinovém Holandsku, Paříž má "cobykamenemdohodil" a dneska je tu, aby se s vámi podělila o své zážitky z "města měst".

A tak s ní teď pojďme labužnicky popíjet horkou čokoládu v romantické kavárně Angelině, ochutnávat propečené bagetky a croissanty, obdivovat starobylé balkóny plné květin, rozkošnicky vychutnávat na venkovních terasách restaurací dobré víno, pozorovat Pařížan(k)y, nakupovat knížky, snít o šatech od Diora v Galerii Lafayette a zkrátka si užívat pravou pařížskou atmosféru.
Jen doufám, že mi Míša odpustí, že jsem do několika jejích krásných fotek pustila kocourka Zdeňka, kterého už možná z mého blogu znáte. Je to nerodilý Francouz s velkým knírem, velkou mašlí a velkým sebevědomím, který si vymínil, že se tu dneska musí stůj co stůj objevit. Tak jo.

PS: a určitě nezapomeňte navštívit Míšin blog, který já miluju a nechávám se tam často unášet cestovatelskou, kulinářskou i módní inspirací. Najdete ho tady.

Přestěhovat se do Holandska a skočit tak rovnýma nohama do neznáma nového životního období, bylo jedno z nejtěžších, ale zároveň nejlepších rozhodnutí, které jsem doposud učinila. Opomeňme nyní všechny ty krásné věci, které mi tato změna přinesla, a zaměřme se na jedinou. Lokalita. Do mé milované Prahy to mám pořád zvládnutelných devět hodin autem, do Bruselu hodinky dvě, ale hlavně v Paříži, v té mece módy, umělců a milenců, jsem za hodin pět. Poštěstilo se mi tudíž během necelých tří let navštívit tuto krásku již šestkrát, a tak nějak cítím, že se z nás staly nerozlučné kamarádky. Jistě, Paříž je Eiffelovka, Louvre, Notre-Dame a Arc de Triomphe. Ale pro mě je Paříž především o požitkářství.
Přiznám se bez mučení, ono překrásné velkoměsto jsem z vrcholku světoznámé ocelové věže ještě neshlédla, a ani řadu na Mona Lisu jsem si nevystála. Ale za to jsem se potulovala postranními uličkami Montmartru, čekala o půlnoci u schodů kostela Saint-Étienne-du-Mont v doufání, že mě stařičké auto odveze do jiného století jako Gila Pendera ve filmu Midnight in Paris, a objevila jsem restaurace a kavárničky, do kterých se hodlám vracet, co budu živa. A tak vás nyní zvu, pojďte se se mnou podívat po mé Paříži...

Do kavárny Angelina na Rue de Rivoli prostě musíte. Zvláště pokud jste milovníky čokolády. Na jejich hustou lahodnou horkou čokoládu se šlehačkou jen tak nezapomenete. A i kdybyste nebyli velkými mlsálky, už samotný interiér vás určitě okouzlí a přenese do jiného století.

Kousek od Angeliny jsem narazila na další pařížský skvost. Jelikož jsem odjakživa velký knihomol, ale i milovnice módy, nemohla jsem do tohoto knihkupectví nezavítat. Kate Moss i Dior ví, jak na mě. Umělecké duše si také přijdou na své. 

Croissanty, palačinky, makarónky, to všechno jsou bezpochyby vyhlášené pařížské dobroty. Ale pro mě je tím největším potěšením obyčejná francouzská bageta. Nikde jinde na světě nechutná bageta tak jako v Paříži. Mou oblíbenou restaurací se stal Au Chien Quie Fume na Rue du Pont Neuf, a to nejen díky vynikajícím čerstvým ústřicím, ale především proto, že už mě tam znají, a čerstvou bagetku nosí po košících tak dlouho, než přijde na řadu dezert. Jsem dokonce schopna si zbylé kousky tajně strčit do kabelky. Přece tam tu dobrotu nenechám! :)

Nicméně se mi po poslední návštěvě Paříže pozdává, že Francouzi trošku polevili ve svém fanatickém uctívání tradic a pootevřeli dveře americkému pekařskému umu. Toliko bagelů jsem jinde neviděla.

Spousta z nás, že mé milé dámy, má Paříž spojenou s nakupováním a luxusními značkami. Ne každému se poštěstí odvézt si z Paříže nějakého toho Diora, Saint Laurenta anebo Chanelku. Každopádně do Galerie Lafayette na čumendu a pro inspiraci může každý. Na rozdíl od té pražské Pařížské se na vás nikdo svrchu dívat nebude. Tedy pokud nebude stát na jednom z krásných balkónů a koukat dolů. :)

Víte, co mě ale na Paříži baví asi nejvíce? Jen tak posedávat na terasách restaurací, popíjet výborné červené víno a sledovat denní koloběh Pařížanů. A jakby ne, když i nejobyčejnější bistro vás naláká svým stylovým venkovním posezením.

 A malá rada na závěr. Pokud se octnete v Paříži, nezapomeňte se dívat nahoru. Byla by veliká škoda nechat si ujít pohled na všechny ty balkónky a okenice starých domů, které podle mého názoru dodávají Paříži ten pravý šmrnc.

À bientôt!

Simply MeMe

Sedmikráskové pokušení

Cítím ve vzduchu jaro...až překvapivě nespoutané a rozdivočelé (a já myslela, že letos bude klídek). Jenže když vzduchem pluje vůně sedmikrásek, nemůžeme si nazout bačkory, uvařit heřmánek a čekat v prosezeném ušáku na první jarní den. Cítíte taky tu dobrodružnou sedmikráskovou vůni? Tak schválně, zkuste to se mnou - nadechněte se (tááák, dobře to děláte) a pozorně sledujte, co se vám vybaví. Možná tohle:
Brigitte Bardot v obepnutých šatech se záplavou potištěných sedmikrásek, šimrání berušek, oranžový lak na nehty v odstínu Hot Salsa, vesele pokřikující námořníci v bílých čapkách, na zahradě pověšené prádlo tancující s větrem flamengo, velká zmrzlina (jahodová točená, prosím), puntíkaté šaty (tak krátké, až člověk cudně klopí zrak), koketně šťastná Marilyn, bohémský Jack Kerouac, kostkovaná pikniková deka, která už toho zažila moc a malá kreslená Daisy (lady Sedmikráska).

Všechny tyhle představy a provoněný vzduch nemá na svědomí nikdo jiný, než bylinková kosmetika Divoká sedmikráska od Heathcote & Ivory. Žádné parabeny, žádné sulfáty, ale rostlinné extrakty s vitamíny a esenciální oleje oblečené do sametově moderní vůně, která umí probudit dobrou náladu tak nenásilným způsobem, že si ani neuvědomíte, proč se vlastně smějete.  Nedočkavci jako já už na jaro nemusí čekat do 20. března, stačí se trošku navonět a příslib jarního dobrodružství je tu hned...

Nevím, jestli se anglický tělový parfémovaný pudr provoněný sedmikráskou a heřmánkem dostával do Čech přes Francii, ale zřejmě ano, protože má vyloženě francouzské móresy a žádná dívčí sukně mu není cizí. Snažím se ho držet dál od knížek a časopisů s odhalenými děvčaty, ale to víte, pokaždé ho neuhlídám. A stejně mu nakonec nikdy žádná neodolá (ani já ne). Navíc jakmile podlehneme jeho svodům, zachová se jako chrabrý rytíř a dokáže nebojácně "srazit k zemi" všechny nepříjemnosti, které vznikají pocením. Už žádné vlhko nebo dokonce nelibá vůně...stačí s ním poprášit pokožku a ze zpocené nešťastnice je květinově sedmikrásková víla.

Podle toho, co jsem si o tělovém pudru zjistila na Heathcote-ivory.cz, jsem předpokládala, že by měl navodit pocit pohody a nepochybuju o tom, že na někoho takhle bude opravdu působit. Nasypete ho trošku do dlaní, rozetřete po těle a jste ti nejpohodovější lidi na světě. Ale to není můj případ, na mě takhle vůbec nepůsobí. Možná to bude tím, že je z řady Divoká sedmikráska, a tak jsem z něj celá divoká i já.
Říkávám - "když to se mnou šije, pudr Daisy tu je." Jakmile si ho na sebe nasypu, bleskurychle zouvám své domácí soví papuče a obouvám zlaté třpytivé lodičky, jejichž jehlové podpatky dávají pohodlným bačkorám jasně najevo, kdo teď ovládl situaci. Vyrážím ven, do ulic, do obchodů, barů a kaváren, voním po divokých sedmikráskách a je mi jasné, že žijeme jednom jednou (zrovna teď a zrovna tady, tak proč si to neužít?).

Divoké sedmikrásky uvelebené ve sprchovém gelu a tělovém mléce v menším balení (75 ml) bych nejradši používala už teď, ale dovedu být trpělivá (když se mi dají do pusy čokoládové bonbóny a do ruky platební karta), a tak si je zatím šetřím na cesty. Bude to výborná svačina do cestovatelského kufru. A jako první se mnou uvidí jarní Toskánsko.

Není to úplně tak, jak to na fotce vypadá - že totiž Donald vyměnil svou upovídanou kačeří přítelkyni Daisy za stejnojmenný krém na ruce, spíš si jen občas potřebuje od milé Daisy trošičku odpočinout (určitě si dovedete představit, kolik toho taková kačena nakváká). Tubička se sedmikráskovým krémem na ruce a nehty je pro Donalda tím, co v takových chvílích hledá - je vyšší než on (to mu imponuje), hezky elegantní, bílá a nepřeplácaná, s obsahem příjemně hydratujícím a voňavým (voní po bezovém květu a sedmikrásce) a navíc pořád mlčí (slyšíte to ticho?).

Moje bílá bedýnka, kterou jsem si před pár dny vyrobila, je už na jaro připravená. Jsou v ní mejdlíčka, ledové čokolády, květiny i kosmetika provoněná sedmikráskou (celou řadu najdete tady). Tak, milé jaro, nestyď se, neváhej a už k nám pojď.

Francouzská giveaway...Chanel a další pařížské nezbytnosti

Chci vám něčím udělat opravdu radost, a protože "Paris is always a good idea", vybrala jsem pro vás takové dárky, které jsou podle mě jasným synonymem pařížského rozmazlování. Většinu z nich vlastním i já sama (jsou to jedny z mých nejmilejších holčičích pokladů), a tak jsem věděla už dlouho dopředu, jaké soutěžní ceny pro vás nakoupím. Teď jsou konečně všechny tady, připravené a natěšené na vaše soutěžení a pak na cestu domů za někým z vás. Jednodušší už to být nemůže, tak zkuste štístko. 

Pravidla

Soutěžit může každý můj pravidelný čtenář, který uvede do komentáře svůj e-mail a pokud máte chuť, připište, co si představíte, když se řekne "Paříž".

(Podrobnosti o soutěžních cenách se dozvíte pod fotkami).

 

Soutěž končí přesně za dva týdny a následně vyhlásím šťastné vítěze na mém Facebooku, kde v nejbližší době najdete i video, ve kterém vám prolistuju jednu ze soutěžních cen - knížku Se šarmem Pařížanky (ať víte, na jaké čtení a obrázky se v ní můžete těšit).

 

1. cena: knížka se Šarmem Pařížanky, růžové ponožky se srdíčky, miniaturní lahvička s parfémem Chanel N°5, perly, dopisní karta Vogue, magnetka Coco Chanel, kapesníčky s růží a notes pro všechny tajné sny a přání.

2. cena (bonusová výhra) - z těch, kteří budou soutěž sdílet, bude vylosovaný ještě jeden výherce, na kterého čeká velký voňavý balíček s překvapením převázaným růžovou stuhou. Ukrývá se v něm 10 francouzských pokladů do koupelny, kuchyně i do šatníku - to pravé pro všechny požitkáře (jen nezapomeňte v případě sdílení vložit druhý komentář s odkazem).

Ať se na vás při soutěži štěstí směje, to vám vaše Vivi přeje. ;-)

Přidáno: moji milí, pročítám si vaše komentáře a jsem nadšená, jaká je ve vašem pojetí Paříž kouzelná a romantiš.♥ A propos...všechny vaše komentářové příspěvky jsou pod tímto článkem - nově přidané komentáře se ale zobrazují až na dalších stránkách; stačí dole kliknout na "Načíst další" a svůj komentář hned uvidíte.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Výsledek: chci vám z celého srdce poděkovat za fantastickou účast v pařížské giveaway. Vaše komentáře, příběhy, vtipné i romantické vidění Paříže mě nutilo k úsměvu po celou dobu, po kterou soutěž probíhala a jsem vám moc vděčná, že jste tak úžasní a zlatí. Slibuju, že až budu bohatá, tak odměním úplně každého účastníka, tentokrát ale los padl na dva z vás (Lenka Špedlová - výherce prvního balíčku a Denisa Solčanská - výherce balíčku s překvapením). Velká gratulace! A vy z vás, kteří jste nevyhráli, nemusíte být smutní, můj blog brzy oslaví 3. narozeniny a budou se tu zase rozdávat superparádní dárky (prozradím jen, že si na své přijdou milovníci špičkové kosmetiky Dr. Hauschka nebo Chanel).
A tady už jsou vylosovaní výherci:

5 věcí pro šťastnější únor

Někdy jsou nám události a věci, díky kterým se cítíme šťastnější, servírovány jasně a zřetelně. Vytoužený kabát, na kterém se znenadání objeví cedulka "sleva 50%", přestěhování do bytu, který je konečně jen náš nebo třeba úspěšně zvládnuté státnice. Máme radost, to je jasné. Ale co ty mrňavé věci? Co mini radosti, které se dají snadno přehlédnout, když nemáte oči dokořán, nezapomínáte na ně? Vidíte je všechny? Prodavačka se na vás jen tak usměje (a nic za to nechce), svíčka s vůní grepu vám dělá hezčí ráno, růžový diář čeká na nějaký fajnově příjemný zápisek, v tramvaji jste potkali dávno ztracenou kamarádku, venku svítí sluníčko a z pekárny voní čerstvý chleba...Je toho tolik, čeho je príma si všímat a co může ovonět den...

Dneska se se mnou pro inspiraci můžete podívat na 5 věcí pro hezčí únor. A víte, co jsem si právě uvědomila? Že už se tu u rubriky 5 šťastných věcí setkáváme téměř rok...a já si přeju, ať se tu u ní vídáme ještě další rok a pak další a další a ať nám ze života nikdy nezmizí ty malé poklady, kvůli kterým stojí za to se smát.

Maličkost. Pruhovaná. Miloučká a bezbranná. Moje. Tak bych vám ve stručnosti představila mého nového domácího mazlíka. Vsadím se, že jste si taky v únoru koupili nějakou maličkost, která vám teď dělá radost. Co prosím? Že né? Tak to je ale nejvyšší čas to napravit. ;-)

Barevné flitry mě úplně omámily. Dají se koupit ve všech obchodech určených pro "tvořilky" a prodají je každému. Dokonce i těm, kteří jako tvořivé ženy vůbec nevypadají (já o tom něco vím). A jsou krásné, moc krásné, duhové a růžové, tyrkysové, zlaté, petrolejové a ostružinově fialové a dá se s nimi dělat cokoli. Tvořilky je budou určitě někam našívat a já jsem s nimi (prozatím) pokryla hlavu modelky od Coco Chanel.

Chtěla jsem dát mamce k únorovým narozeninám velkou kytici. Jenže nikde neměli takovou, kterou jsem si představovala, a tak jsem se rozhodla věnovat jí kytku v květináči, protože vydrží dýl než řezané růže. Navíc je má papírová kytka příjemně usměvavá, má pohyblivá očka s dlouhými řasami, dá se poslat poštou, a když se kartička otočí, je tam tajný narozeninový vzkaz. Čtvrtka, akrylové barvy a třpytivé fixy jsou dobří společníci pro dlouhé únorové večery. Zkuste to..

Fotka, která je na obalu LP desky Abbey road od Beatles, je klasika, kterou měly na zdi nad postelí v sedmdesátých letech snad všechny dívky (i chlapci, nebudem si lhát). Jsou na ní všichni - John, Paul, George i Ringo a kráčí si ve svých zvonových kalhotách po přechodu Abbey Road, jakoby se nechumelilo. A tak jsem si ji v únoru pouštěla, zpívala si týdatýda, ó jé, pampadá, týdahej a zdá se mi, že je s těmi starými elpíčky velká zábava. Nevěříte? V tom případě vám musím ještě jednou zazpívat "týdatýda, ó jé, pampadá, týdahej" (a radím vám, řekněte mi radši, že mi všechno věříte, jinak to budu zpívat ještě jednou...).

Baví mě, když mají obyčejné věci nějaký neobyčejný detail. Třeba když kráječ na vajíčka vykrajuje hvězdičky, když je v přívěsku na klíče ukrytý mini lesk na rty, nebo když děrovačky cvakají tulipány, koloušky a vypadají při své práci růžově a mintově. Tyhle dvě děrovací pomocnice z papírnictví mi dělají radost už od listopadu, ale v únoru jsem měla tolik papírování a "děrování", že jsem je teprve teď náležitě ocenila.

Na závěr vám přeju celý víkend plný malých i velkých radostí a v pondělí se na vás zase těším.