5 věcí, které mě dělají šťastnou (v dubnu)

Se železnou pravidelností (podruhé) se tu potkáváme u rubriky "5 věcí, které mě dělají šťastnou". V poslední době jsem poznala nové sympatické lidi, objevila parfémové novinky i báječné knížky pro prázdninové čtení, vedla jsem velmi milý 4 hodinový rozhovor se svým akčním dědou (86 let, má dvě ženy a každý den je obě navštěvuje!), našla jsem v domě u našich plno pokladů z dětství, navštívila různá nová místa a taky jsem si dokoupila nejlepší rtěnku na světě od Clinique, o které jsem si myslela, že už se nevyrábí. To je radostí! Jak se ukázalo, nejtěžší je pro mě vybrat do článku jen 5 věcí. Nakonec jsem se s tím popasovala a vy se zase dneska můžete podívat, co mě těší v mém bytě, jaké kluky mám nejradši nebo jak skvělá je vůně domácího chleba. 

Minulý "šťastný" článek si můžete připomenout tady a pokud máte chuť, napište mi, jaké věci dělají šťastnější den vám. ♥

Protože často pracuju doma, krejčovská figurína Polly je součástí mého domova i práce. Snažím se, aby jí to vždycky slušelo.

Zleva na stěně: LP desky Calypso a Claudine, vintage krabička Benefit a "oftalmologický" obraz "Nejdůležitější je teď".

Když náhodou (na chatě) pořídím takhle vzácně klidnou fotku mých dvou kluků, vím, že štěstí nenajdu v loterii, ale na gauči ;-).

I na krátké procházce se toho dá spoustu vidět a zažít. Doporučuju mít pořád při ruce foťák, protože třeba zátiší "mušky-včely-slunečnice" se nevidí každý den.

 Občas mi ke štěstí stačí nový lak na nehty a objevování krásy v něčem úplně obyčejném...třeba v krystalkách cukru.

Když jsme byli před týdnem na návštěvě u mých rodičů, mamka ráno pekla chleba. Po celém domě se linula hřejivě  domácí vůně a snídaně byla nejlepší na světě. Stačilo pár soust ještě teplého krajíce, domácí sýry a mléko a měla jsem pocit, že život je prostě dokonalý. ;-)

Čas na změnu aneb nový přírodní parfém

Jaro je pro mě vždycky období plné změn. Není to nic násilného, do čeho bych se nutila jen proto, aby se na jaře "něco dělo". Kdepak. Touha po změně u mě přichází přirozeně a spontánně (i tak se dá odůvodnit jarní nákupní horečka). Stačí zkrátka jen následovat instinkty, které mi neomylně napovídají, že potřebuju provést reorganizaci šatníku, botníku, šperkovnice i stolku s parfémy. 

Nepatřím mezi ty (šťastné?) ženy, které se milují celý život s jedním jediným parfémem. Potkají ho, trošku si ho šplíchnou za ucho, začervenají se, rozzáří a pak ho používají dalších padesát let. To vážně není můj případ, já jsem voňavkově hodně nestálá. Jsem zvědavá a zajímají mě všechny nové vůně. A i když se na oko tvářím, že mě nějaký pan Pravý mezi parfémy nebere, ve skrytu duše doufám, že ho mezi všemi vůněmi jednou najdu. Při jeho hledání narážím na parfémy nudné, "šplíchací" (to jsou ty, kterými se políváte od hlavy až k patě a nic z toho), ale taky naprosto jedinečné a svůdné. Jeden takový tu zrovna mám...

Protože jsem velká milovnice přírodní kosmetiky, nemohla jsem projít bez povšimnutí okolo toaletních vod a parfémů od značky Florascent, která se pyšní vůněmi se 100% přírodními esenciálními oleji. Eco parfum Hana ("Hana" v japonštině znamená "květ") je jednou z vůní, které mě aktuálně provází. Střídám ji s jinými parfémy, ale pak se k ní zase vracím a chci, aby mi zpříjemnila den. Daří se jí to moc dobře, protože je tajemná, jemně květinová s podbarvenými tóny třešňových květů. Když nemám chuť na nápadnou vůni, sahám po Haničce, protože ona mě dokáže vést dnem stylově a nenásilně...Lahvička je lehká, design nápaditě jednoduchý, a i když se v koupelně tísní s dalšími deseti parfémy, své místo má u mě jisté...moje malá jarní společnice.

Přeju vám víkend plný těch nejzajímavějších čichových vjemů. Ať už svůj nos zaměstnáte vybíráním nového parfému, kuchtěním borůvkových palačinek (ty voní stejně nejlíp ze všeho) anebo budete jen nasávat vůni čerstvého vzduchu, užijte si to a těšte se z každého nádechu. ;-)

Japonský květ "Hana" od značky Florascent pro mě není každodenní vůní, kterou na sebe ráno bezmyšlenkovitě plácnu. Je na ni třeba mít tu správnou náladu. Ale když taková nálada přijde, je moc fajn si užívat její nevšednost a díky lehoučkému flakónku ji použít kdykoliv během dne.
..A co mě ještě láká? Klasické parfémy Florascent balené v papírových tubách. Tradice ze 17. století, na kterou parfumář Roland Tentunian při ruční výrobě přírodních parfémů směle navazuje, mi připadá tak mystická, že ve mně probouzí nepotlačitelnou zví(ě)davost, jak asi všichni ti "Florascenti" voní...

Toaletní vodu Florascent můžete omrknout v obchodu Organictime.cz tady (najdete tam nejen parfémy Florascent, ale i velký výběr bio kosmetiky, eko drogerie a bio potravin; navíc neznám obchod, který by byl velkorysejší na rozdávání vzorečků a pozorností k nákupu...a to já ráda). ;-)

Prostě to udělej aneb vtipné šperky k jaru patří

Ráda obměňuju a doplňuju své šperky. Právě teď jejich přeorganizováním pomyslně končím zimní období a připravuju se na dlouhé a světlé dny bez kabátu. Je legrační pozorovat, jak se mi mění vkus. V mojí šperkovnici je tolik různých zlatých, stříbrných a korálkových osudů; od těch nejjemnějších řetízků a drobných náušnic až po ty nekonvenční, barevné a nápadné. Však už jste mezi mé třpytivé poklady párkrát nahlédli - třeba tady. Všechny šperky, které si pořizuju, musí mít ale jednu věc společnou, bez ohledu na materiál nebo velikost...musí mít něco...něco navíc...špetku humoru. Hlavně ať to není nuda!

Letošní jaro mi přinesl do šperkovnice svěží závan náhrdelníků, které vznikají pod rukama senzačně kreativní Báry tvořící pod značkou Balubunny. Je zábavné pověsit si na krk šperk, který se narodil se smyslem pro humor, odráží vaše momentální rozpoložení, zaláskování, životní postoj nebo který byl zhotovený přímo pro vás.

Když si pouštím celou noc filmy, jím při tom karamely, sušený ananas a domácí sýr, je to sice paráda, ale při vstávání nejsem zrovna ten nejveselejší člověk na světě. Ráno pak trávím mlčky, s nepřetržitým zíváním a ve snaze zamaskovat kruhy pod očima. A tak tu mám náhrdelník s vlkem (ideální taky pro jednání na úřadech), který dá každému jasně najevo, že se mnou není žádná legrace. A hned jak se zmátořím (nebo jakmile na úřadě prosadím svá práva), můžu klidně vlčí drsňáctví nahradit klidným lvím okem (třetí fotka vám řekne víc). K náhrdelníku s vyřezaným nápisem "Ťuťuňuňu" asi nemusím dodávat vůbec nic...všichni si jistě domyslíte, při jakých příležitostech ho využiju nejvíc.
A víte, co ještě Balubunny umí? Za pár kaček vám vytvoří náhrdelník na míru s vašimi iniciály...Třeba J+L=VSL. Dokonce si každý může vymyslet svůj vlastní šperk a zapojit se tak do tvorby. Mám radost, když zábavní lidé tvoří, vymýšlí si a baví se...a my se k nim můžeme směle přidat, co říkáte? 

Náhrdelník ŤUŤUŇUŇU rozesmívá mě i moje okolí a ne náhodou visí tak blízko fotky Paula Belmonda. Pověsila jsem si ho na krk a už se ho nezbavím.

Zleva: já, můj muž (fotky ovšem nejsou úplně aktuální, což pozornému oku čtenářovu jistě neuniklo)  a řetízek s věčným nápisem v dřevěném srdci.
♥

Takhle nadšeně jsem se tvářila, když jsem svého muže viděla poprvé, zatímco on předváděl, "jak dělá pejsek".
Kolik jsem popsala sešitů, laviček v parku a dřevěných lavic ve škole právě nápisem J+L=VSL, to by nikdo nespočítal. Stejný nápis máme i na snubních prstýnkách. Možná i vy máte svou "Velkou světovou lásku"...Balubunny vám ji ráda pomůže přenést na dřevěné srdce. Je to tak milý a zábavný nápad, že jsem si ho okamžitě zamilovala.

 Dneska mám na krku vlčí náhrdelník (úplně vpravo), ale přesto není důvod k obavám (na vás budu vždycky hodná). ;-)

Zleva: řetízek ŤUŤUŇUŇU, náhrdelník WOLF, náhrdelník LION a dřevěné srdíčko s veledůležitým nápisem.

Dřevěné šperky od Báry Balubunny jsem objevila díky milému blogu naší staré známé blogerky Kláry.
♥ 
Balubunny vytváří nápadité šperky, které hýří emocemi. Jsou legrační, strašidelné, krizové, šťastné i zamilované. Z každého kousku na mě dýchá originální zábavnost. Bára říká: "Inspirace je všude. Když se mi něco líbí nebo mě něco napadne, prostě to udělám a víc o tom nepřemýšlím :)". A to je přesně ono - spontánnost, s jakou jsou "balabunnyovské" šperky vyráběné, mě na nich baví nejvíc. Člověk by se neměl nechávat svazovat a příliš nad věcmi dumat. Tvořit z momentálního popudu a nápadu znamená dávat život těm nejzajímavějším věcem.

Tipy, jak si je udělat hezčí

Přestože nejsem zrovna velikonoční nadšenec, ráda si vychutnávám všechno, co život servíruje. A když servíruje velikonoční svátky, tak proč si je pořádně neužít? Ale trošku, trošičku jinak...
Kromě toho, že se chystám tradičně navštívit rodinu, jíst spoustu dobrot (mamka tak dobře vaří a peče!), pít citronádu a okouknout pár bleších trhů, plánuju užít si plno legrace. Mám pro vás šest odlehčených tipů, jak si z Velikonoc udělat vesele barevný svátek. Myslím, že to bude letos docela zábava:

1) Stříhat, nalepovat, hrát si všema deseti. Oblékla jsem svou oblíbenou papírovou čivavu do pánského sáčka a vystříhla jsem z krabice od čokoládových oušek zajíčky, kteří si měří ušiska. Vzít nůžky, papír, časopisy, staré pohledy a dělat zábavné koláže, u toho se tak krásně odpočívá...Navíc můžete svůj výtvor pojmout jako netradiční velikonoční přání a někoho překvapit.

2) Jíst čokoládová ouška, plno ovocných vajíček, bonbóny M&M's a kreslit medvědy s nevhodně růžovými zaječími čepicemi (svět se snad zbláznil). ;-)

3) Rozdávat dárky (nečekaně...jen tak...pro radost z jara) zabalené v pravém velikonočním papíře. Ideální jarní dárky jsou ty ručně vyráběné - třeba si můžete zkusit vytvořit ze starých látek jednoduchý obal na vajíčko, který vypadá jako slepička Hedvika.

4) Vyzdobit byt fotkami parádivých králíků a starými obrázky s motivem Velikonoc - doporučuju takové obrázky před zavěšením na stěnu upustit na zem...alespoň já to tak v rámci zvýraznění stylu jednou za čas dělám ;-).

5) Usměrnit velikonočního zajíce (je na vás, koho si pod tím představíte). Náš zajíc je původem z Dánska, jmenuje se Eda, bez našeho vědomí nafotil minulý rok nějaké fotky do časopisu Playboy, a tak ho letos musíme držet zkrátka.

V televizi mají v pondělí 1. dubna (Prima, 7:15) vysílat film Santa Claus 3 - vánoční film má asi ladit se sněhovou nadílkou, kterou jsme teď od přírody obdrželi, ale já se přesto už zase cítím šťastná, že jsme televizi před pár lety hodili z okna (přímo na hlavu protivného souseda...taková nešťastná náhoda, že?!). Ovšem to neznamená, že se u nás nebudou pouštět filmy - a s tím souvisí můj šestý a poslední velikonoční tip.

6) Podívat se na film Veselé Velikonoce s Belmondem a krásnou Sophií Marceau. Film Veselé Velikonoce je francouzská klasika. Zábavná, milá a ztřeštěná. Myslím, že přesně takové budou letošní velikonoční svátky. Přeju vám, ať si je užijete, radujte se, noste dlouhatánské růžové uši nebo je alespoň někomu nakreslete a po svátcích se na vás budu zase těšit. ♥

Je to malé, voňavé a funguje to. Co je to?

Začalo to v srpnu loňského roku. Byla jsem dojatá a rozradostněná, protože Dr. Hauschka se zachoval víc než štědře a já z toho byla tehdy pif paf - tady si můžete ten roztomilý příběh přečíst. Získala jsem tenkrát meduňkový pleťový krém v jejich velkorysé soutěži, a protože s ním bylo zasazeno semínko mojí lásky k téhle biokosmetice, chci vám o něm dneska napsat víc. 

Když mi pak přišel balíček s meduňkovým krémem, jako první (hned poté, co jsem si zatančila "tanec štěstí" - to dělám vždycky, když mám radost) mě napadla lichotka, že je to nejvoňavější krém, jaký jsem kdy měla. Jemná bylinková, sedmikráskově meduňková vůně. Ovšem jako druhé mě napadlo, že ho budu mít zřejmě jen krátce (30 ml v tubičce vypadalo docela skromně). Ale jaké bylo moje překvapení, když jsem ho ani po několika měsících používání neměla spotřebovaný. Stačí totiž nanést pidi množství a krém téměř neubývá.

Meduňkový krém pro smíšenou pleť dokáže uchlácholit a zmatnit mastnější partie, zatímco suchým místům na tváři s otcovsky starostlivou péčí dodá potřebnou vlhkost. Tyhle příjemné účinky se na mojí pleti projevily až tak po týdnu pravidelného používání a pak už nebylo co řešit, sednul mi jako prdelka na hrnec (nebo se říká "poklička na hrnec"?). Myslím, že odpověď na mou hádanku z nadpisu dnešního článku už znáte...

Před pár dny jsem se u Báry dozvěděla sympatickou zprávu - zítra, 28. března bude mít Dr. Hauschka v Českých Budějovicích ve Slunečnici prezentaci svojí voňavé kosmetiky. Pokud bydlíte poblíž, přijďte, podáme si ruce a dáme si pak na Lannovce kafe. Já se tam totiž na okukování  "hauškovské" nabídky chystám. Poznáte mě tak, že tam budu zřejmě dělat největší rošťárny, trochu zmatky, tleskat, všelijak se divit a všechno očichávat (a mívám barevný šátek ve vlasech, i když při aktuální sněhové nadílce nechám parádu doma a nasadím dva kulichy).

PS: A tady na blogu se uvidíme už v pátek a pěkně si tu zadovádíme. Těším se.;-)

Zleva: taštička Dara bags, pleťový meduňkový krém Dr. Hauschka, mobil s japonským přívěskem Sonny Angel, notýsek a štětce.

Tak už to konečně rozjeď!

Moje boky se chtějí vlnit, a tak často tancuju. Mám slušnou sbírku elpíček od 50. let až po současnost a jehla na mém gramofonu nemívá dovolenou. Pracuje na plný úvazek, neexistují pro ni dny volna, víkendy, svátky, nic takového - točí se pořád.  A jak rychle pracuje gramofonová jehla, tak rychle já tancuju. V gramofonu to tak pěkně praská a všechny songy z něj volají: tak už to konečně pořádně rozjeď! Ok, tak jo! ;-)
První gramofon jsme si koupili před pěti lety a pořád ho máme. Ale teď jsme objevili "mini Elvise". Je tak roztomilý! Malý červeno béžový retro kufřík s kovovým zapínáním, který se dá přenášet a vzít třeba i do přírody. Pikniky na pruhované (nebo kostkované?) dece s gramofonovými deskami...moje představa ideálně stráveného léta začíná získávat jasné obrysy.
Možná si říkáte, proč mít gramofon, který vám přehraje na desce 5 písniček a pak musíte namáhavě otáčet desku, aby se vám mohlo do uší dostat zase jen pár dalších songů. Vždyť si člověk může zapnout rádio (jen to ne, probůh) nebo počítač, do přehrávače si navolit třeba sto interpretů a má o hudební doprovod postaráno na celý (tý)den. Jenže gramofon a barevné desky mají svoje kouzlo. Můj život má rychlý spád, jsem pořád v jednom kole, všechno je rych-rych-rychlé, a tak je pro mě úžasně uklidňující, jak dobře se při poslouchání LP desek povídá, popíjí, tancuje a žije. Najednou není nikam žádný spěch. Malý návrat do klidnější minulosti...občas si ho můžeme dopřát.

A teď už mě omluvte, nevydržím dlouho sedět...Hej, muzikanti, hrajte! Já totiž ráda tancuju!

PS: abych nezapomněla - jsem velký fanda soutěží a tady je jedna, kterou jsem si nemohla nechat ujít. Třeba si i vy rádi zasoutěžíte - mrkněte Tady.

LP desky...dostávám je jako dárky, občas si je koupím v antikvariátu nebo na bleším trhu a ty nejvzácnější mám schované pod postelí. ;-)

To je on - můj nový gramofon na cesty "Elvis". Myslím, že má uvnitř zabudovaného skutečného malého Elvise!

Stevie Wonder a čokoládové bonbóny - to je moje oblíbená kombinace.

"Umíš dobře tancovat?" - tak se ptával porcelánový pes na mém původním gramofonu.

Kouzelná krabička Benefit

Pokud si přejete znát všemožné holčičí vychytávky do kabelky, posaďte si mě proti sobě, uvařte mi kávu (třtinový cukr + mlíčko), na talířek mi připravte bábovku (dva až tři kousky, prosím) a já ze sebe vychrlím tisíce slov (za minutu) o malých zkrášlujících pokladech. Ráda čtu, objevuju nové věci, lidi a místa, tancuju, píšu, maluju, zajímám se o film, focení, módu, tvoření, ale taky v sobě nezapřu svoji lásku ke kosmetickým patlátkům, která mě provází odjakživa (to, jak jsem si od čtyř let malovala pusu a tváře červenými lentilkami, jsem vám tu už psala).

A tak když jsem narazila na kazetu Benefit Glamourette Set, tváře mi vzrušením zahořely, jako kdybych je natřela červenou lentilkou (pořád to ještě někdy dělám). ;-) To je přesně ten holčičí poklad, který mi chyběl. Kazeta (krabička) je sama o sobě rozkošná - jako vystřižená z filmů, kde si  třpytivě půvabné dámy s blonďatými lokýnkami pudrují labutěnkou své zanedbatelně malé nosíky. A nebyla bych správný "krabičkový fajnšmekr", kdybych si už předem nepředstavovala, že v ní budu ukrývat zamilovaná psaníčka nebo saténové stuhy do vlasů. Takže mně by ke spokojenosti stačila klidně jen krabička (obsahuje ještě náhradní labutěnky a šifónový sáček), ale představení ještě zdaleka nekončí. Uvnitř je totiž vintage zrcátko, které ukrývá z jedné strany pudr, z druhé strany tvářenku a v rukojeti čeká na svou chvíli jemně krémová rtěnka - čtyři holčičí nezbytnosti v jednom obalu. Tohle kouzelnické představení se Benefitu náramně povedlo...aplaus!

Nezbývá mi než vám popřát krásný víkend a ještě poprosit o čtvrtý kousek bábovky (děláte výbornou).

Zleva: látkové květované notesy, růžové diáře, maličký koloušek, mini kosmetika a set Glamourette Benefit.

Na krajkovém topu s kamínky si hoví stará "sexy karta", labutěnka a rtěnka ze setu Glamourette.

Chlapík z mého oblíbeného obrázku (retro reklama značky Lanvin) umí udržet balanc, i když mu dáte na bradu celý "benefití set". Kdo umí, ten umí!

Můj malý holčičí koutek, ve kterém je všechno, co momentálně potřebuju.

♥

Glamourette Set od Benefitu v Čechách seženete na Mimibazaru nebo v mém oblíbeném obchodě, který je zahalený do roztomilého vintage designu: Kosmetikavelkoobchod.cz.

Trochu jiný článek - pohled pod pokličku

Často slýchám od svých známých, kamarádů nebo e-mailových pisatelů věty jako: "Ty se tak máš", "Jó, to bych taky bral/a", "Závidím ti, že nemusíš každé ráno do práce", "Ty máš holt štěstí" atakdál. Svým způsobem je to docela roztomilé (sousedův trávník je vždycky zelenější), ale opravdu si tolik lidí myslí, že spokojený život je dar z nebes a pouhá věc štěstí? Já už dávno vím, že to není pravda... Kdepak, jenom na štístko se spoléhat nedá, tomu se musí setsakramentsky pomoct. Když se mě někdo zeptá, jak se mám, odpovídám: "mám se výborně, ale stojí mě to hodně úsilí". ;-) 

Úspěch nepřijde přes noc
Taky se mě lidé často ptají, jak mít úspěšný blog. Usmívám se nad tou otázkou, protože nevím, kdy je blog úspěšný (když přináší lidem inspiraci a radost /tak by to mělo být/ nebo když dosáhne milión návštěv a začnete se fanouškům podepisovat centrofixem na "holý pupíky"?). Ale přece jen jednu zásadní odpověď na takovou otázku mám. Nestane se to přes noc. Člověk nemůže mít přes noc ani úspěšný blog, ani skvělou práci, ani báječnou rodinu a domov. Za tím vším stojí hodně práce, času, kompromisů a trpělivosti, ale to je v pořádku. Jen se toho člověk nesmí bát.

Sny se plní, ale není to zadarmo

Všichni máme svoje cíle, touhy a taky máme všichni stejné šance. Výmluvy a lenost nás jenom brzdí (to sama moc dobře znám). Když si o někom myslíme, že se má báječně, můžeme se jím nechat inspirovat, ale měli bychom vědět, že za jeho úspěchy a spokojeností stojí plno práce. Že určitě zažil těžké časy, že musel riskovat, že obětoval spoustu času, a že má možná větší zodpovědnost a hlubší vrásku na čele, než by se mohlo na první pohled zdát...
Jděme za svými sny, ale nejen tak, že si je zapíšeme do notýsku, nebo že o nich budeme jenom mluvit. Když si myslíme, že má náš soused zelenější trávu, je to zřejmě proto, že ji pravidelně seká, zalévá a kypří půdu. Jděme za svými touhami aktivně, každý den, každou hodinu, po malých krůčcích. Sny se plní, ale není to zadarmo.

Pár triků už znám
Já sama se pořád učím, jak být lepší - v životě, ve své práci, v blogování; je to dlouhý a celoživotní proces. Ale už jsem se toho taky hodně naučila a zjistila jsem, že v každé oblasti existují "zlepšováky" a triky, které dlouhou cestu k vysněnému cíli hodně ulehčí. Jsou věci, které kdyby mi někdo před pár lety řekl, nemusela jsem si tolikrát nabít nos a mohla jsem ušetřit moře času. Co už dneska vím, to vám povím - budu se tu s vámi v průběhu času dělit o své zkušenosti a přinášet vám triky týkající se blogování, života i práce, protože chci chránit vaše nosy i šetřit váš čas. Brzy se vrátím a řeknu vám víc. ;-)
Zatím se podívejte na tuhle přednášku (je zdarma); mě osobně moc pěkně "nakopla".

Děkuju, že jste si můj článek přečetli a přála bych si, aby někoho z vás inspiroval k tvoření a plnění svých snů. Pusťte se do toho, nebojte se práce, která vás čeká a na všechno se těšte. A na začátku si kupte sladké mlíčko v tubě, barevné balónky a připijte si s klukama z Liverpoolu (hlavně s Johnem) na kuráž - to pomáhá na úspěšný start vždycky.

Pár mých oblíbených okamžiků z rodinného alba.

Inspirativní přednášku, o které píšu v článku, si můžete zdarma přehrát tady (k přednášce se přihlásíte jednoduchým formuláříkem dole na stránkách).

V mém velkém kabelkovém světě

Veliká pruhovaná krabice, ve které mám doplňky a kabelky, se před pár dny ocitla na zemi uprostřed pokoje a odevzdaně čekala na můj každoroční "redukční zásah". Před začátkem jara totiž vždycky třídím svůj taškový arzenál. Některé z kabelkových děvčat prodám, jiné někomu věnuju a stálice (ty nejmilejší kousky) si nechávám. Buď proto, že jsem je dostala od někoho mně milého nebo proto, že se mnou prožily nějaké nezapomenutelné okamžiky nebo životní období, které si s nimi zase ráda připomenu.
Můžou být buclaté, podlouhlé, maličké (i do těch dokážu nacpat nevídané množství věcí), prostorné, hnědé, černé i barevné, úplně nové nebo staré (lépe řečeno - chlubící se rozmanitou a bohatou minulostí). Zkrátka, abych si pořídila další kabelkové přítůstky, musím cítit, že jsme si souzené (ovšem takový pocit mívám v obchodech s kabelkami docela často) ;-). A za to, že mě budou hezky zdobit a ještě líp mi sloužit, jim můžu slíbit, že se se mnou nikdy nebudou nudit. Naplním je notesy, pastelkami, pomeranči, čokoládou a chlupatým medvídkem a venku jim ukážu, co všechno se dá zažít!

Jaké oblíbené kabelky mám ve svém šatníku, a jakým novým kouskům chci své přístřeší teprve poskytnout, na to se se mnou dneska můžete mrknout.   

Zleva: James Dean Story, zlatá večerní kabelka, ruská čokoláda a má oblíbená černá sametová vintage taštička.

Zlatou večerní kabelku jsem kdysi dostala jako dárek a plánovala jsem, že ji provětrám, až mě James Dean požádá o doprovod po červeném koberci. Jenže zatím nepožádal a navíc se do ní nevejde čokoláda, takže z těchto pochopitelných důvodů dál leží v pruhované krabici.

Jednoduchá hnědá kabelka, která se mnou prožila kus života. Je zcestovalá, pohodová, pohodlná, příjemně omšelá a přestože vypadá drobně, vejde se do ní plno věcí - fotky, pomeranče i celý medvěd.

 Tady je několik mých kabelkových pokladů, které jsou hodně výrazné a je potřeba na ně mít tu správnou náladu. Kabelku Pussy Deluxe si schovávám už jen z nostalgie (a pro představu jsem vám do ní dokreslila, co všechno jsem v ní kdysi nosila), kufr se mnou snad už brzy zase někam vyrazí a ty dvě další "retro kočky" patří mezi kousky, které člověk (tedy hlavně já) v obchodě prostě nemůže nechat.

Zleva: taška Pussy Deluxe, cestovní kufr s nálepkami, prosluněná vintage kabelka a růžový retro košík.

Červenou aktovku s největším uličníkem na světě Mikulášem (knížku Mikulášovy patálie, doufám, všichni znáte) mi koupil můj muž ve stánku u Seiny a teprve doma jsem objevila, že uvnitř skrývala plno pokladů (nálepky, tužky, penálek, sešit - všechno s motivem rošťáka Mikuláše, symbolem francouzské dětské literatury...číst by ho ale měli i dospěláci).

Klasika. Síťovka. Retro taška, která je zase zpátky a v plné síle. Má nosnost 200 kg, a když jsem do ní včera dala nákup (sklenice na zavařování s obrázky) a svou oboustrannou vestu se srdíčky, ukázala, že toho unese opravdu hodně.

Měla jsem vyhlídnutých asi 6 nových kabelek. Ovšem doma mi bylo naznačeno, že je poněkud marnivé chtít tolik nových tašek. Tak jsem se po vnitřním souboji rozhodla pro zredukování mého výběru - přísnost musí být. Byla jsem na sebe tvrdá a jednu z kabelek jsem se rozhodla oželet, na zbývajících ovšem trvám.
Zleva: černé psaníčko, krémová taška Elite s oranžovým pruhem, hnědá kufříková kabelka Gussaci s retro zapínáním, červená aktovka a modrý cestovní kufr Madisson s puntíky. 
♥
Kabelky a kufr z poslední fotky jsem vypátrala na www.belona.cz. A ještě si dělám zálusk na tašky z konopí a bio bavlny z www.krasne-kabelky.cz. Vybráno mám a teď už nezbývá, než to všechno ukázat mému muži, aby věděl, co mi má koupit k narozeninám (určitě bude šťastný, že jsem si tak dobře vybrala). ;-)

Můj francouzský den

Možná jste si taky všimli, že někdy mají všední dny uličnické tendence úplně splynout v jednu rozmazanou šmouhu. Každý den si je až příliš podobný s tím druhým, sotva člověk (zvlášť ten na volné noze) rozliší úterý od středy. Ale já se takovým "splývavým dnům" ráda bráním. Chci, aby každý můj den byl něčím zvláštní a zapamatovatelný. Jsem milovnicí "tématických dnů". Je to taková malá hra, zpestřuje pracovní týden a dává každému dni jasný obrys. A protože jsem o víkendu po dlouhé době otevřela knížku Se šarmem Pařížanky, používám zase výraznou rtěnku Chanel a teta Jarmila žijící v Paříži ráno psala, že u nich právě sněží (zasněžená pařížská romantika?), dostala jsem chuť na den ryze francouzský. 

Začal snídaní, která voněla místy v Provence, legrační francouzskou hudbou a sladkými bagetkami. Já i můj muž jsme ctitelé dobrého jídla. Kupujeme si všelijaké pochoutky, zajímají nás nové chutě, nové vjemy a rádi si dopřáváme, pokud je to možné, dlouhé snídaně. Na cestách, ale i v Čechách se pídíme po různých obchůdcích, které jsou zaměřené na lahůdky a občas uděláme skvělý objev. Tentokrát patří potlesk mému muži, který vypátral obchod Miluju-Provence.cz, a tak si můžeme dělat doma ty nejlepší snídaně (i večeře...ty jejich tapenády!). Objevem roku je pro mě marmeláda z lesních jahod (máme už druhé balení) a kaštanová pasta s malým klukem Kaštánkem na obalu. Říkáte si, že bych možná měla při svém apetitu navštívit nějaké výživové poradenství? Asi máte pravdu, ale napřed vás i sebe zvu k řádně prostřenému stolu. ;) Poradci počkají.

Zleva: látkový notýsek, rtěnka Chanel, tradiční francouzský nugát s jahodami a mandlemi z Montelimaru, knížka Se šarmem Pařížanky a mé dnešní šperky (zelený medailon jsem měla při své první cestě do Francie).

Je příjemné snídat v pravé francouzské pidi kavárničce, kde mají tak málo místa, že hosté musí sedět na sobě ;-), ale i doma si člověk může dopřát nevšední zážitky. (Tuhle a následující dvě fotky jsem pořídila v kavárně v Rue Barrault.)

A tady už jsme zase u mě doma. Zleva: marmeláda z lesních jahod a můj oblíbený mini košíček s máslem.

Zleva: fr. Vogue, čaj Kusmi tea v krabičce a kaštanová pasta - to je vážně láska s velkým L. To, že mají všechny cizokrajné lahůdky krásný obal, je sice mému muži asi úplně jedno, ale pro mě je to velmi důležitý bonus (vždyť mě znáte).

Mléčné houstičky chutnají dobře s máslem, kaštanovým krémem i s marmeládou. A karamely v roztomilé plechové bandasce...ty chutnají dobře s čímkoliv (doma je přede mnou musí schovávat, abych je nesnědla na posezení).

♥

Pokud ještě neznáte roztomilý obchůdek Miluju-Provence.cz, určitě ho navštivte. A pokud ho znáte, zajímalo by mě, co je tam vaším favoritem a zda jste už ochutnali "Jedlou levanduli" (mě už totiž dlouho láká).

5 věcí, které mě dělají šťastnou (v březnu)

Takových věcí a drobností, které mě těší, je plno (a nikdy jich není dost). Ranní obejmutí, vzkaz, který najdu na stolku, dobrá káva, objevení skvělého filmu, na plné pecky puštěný gramofon, dopis ve schránce, veselá brož ve tvaru pudlíka, osvěžující sprcha, navonění oblíbeným parfémem, nejhezčí oční stíny od Dr. Hauschka, čerstvě povlečená postel, nalezení dávno zapomenuté staré záložky do knížky (s "Vinetůem"!), nový přírůstek do mé sbírky elpíček, celerové řízečky, drobná úprava nebo změna v bytě a mohla bych pokračovat dál a dál (a nikdy neskončit).
A tak vám tu občas v rubrice "5 věcí, které mě dělají šťastnou" budu ukazovat, že maličkosti (všechny roztomilé a nezbytné "knick-knacks") pro radost jsou všude kolem nás, jen je potřeba mít pořád oči otevřené dokořán, abychom je nepřehlíželi. Najít si něco hezkého i ve zdánlivě všední situaci nebo obyčejné věci - to je ta "muška jenom zlatá", to je Štěstí. Život letí jak splašený Šemík, a proto si myslím, že by člověk neměl propásnout žádnou příležitost k úsměvu nebo k radosti. Dneska vám tu poprvé ukážu svůj výběr pěti věcí, které mi prošťastnily víkend.
Povíte mi, co potěšilo nebo rozveselilo vás?
PS: další pokračování "5 věcí, které mě dělají šťastnou" najdete tady.

Špendlíky na nástěnku ve tvaru srdíček (Kik).Vypadá to, že i papírky s úkoly a povinnostmi budou se srdíčkovými napínáčky vypadat o něco míň naléhavě.

Ptáček (Marks&Spencer), kterého jsem uchránila před uložením do vánoční krabice a putováním do sklepa. Místo ročního spánku mě bude provázet jarem. Je uhnízděný na látkové knížce (V. Hugo - Muž, který se směje) a výtiscích Vogue z Parisu. V pozadí soví taštička, která je tak krásná, že tu o ní určitě bude ještě řeč.

LP desky miluju, zvlášť takové, které dostanu jako dárek, a které mají nejen skvělý obsah, ale i obal (pokud možno správňácký "retro"). Včera mě napadlo připevnit pár obalů od svých elpíček na stěnu. Vypadá to originálně, zábavně a mám z toho radost.
Zleva: třpytivá kočičí maska na gumičku, LP deska Harry Belafonte - Calypso a francouzská LP deska Claudine.

Konečně jsem si koupila sadu štětců (ano, mám velké výtvarné plány) ;-). Než s nimi začnu tancovat po bílém plátně, uložila jsem je do skleničky od hořčice (hezké obaly nikdy nevyhazuju a používám je na plno různorodostí - třeba jako vázu nebo jako úložiště pro štětce).  

Zleva: stará dřevěná voňavka, toaletka Annick Goutal Un Matin d´Orage, malé sáňky a krabička s liškou s pohyblivýma očkama od přítelkyně Suzanne.

 Ve třetí třídě chtěl se mnou záložku do knížky s Vinnetouem vyměnit Mirek Čížků za 100 céček (a dokonce svítících), což byla nabídka, která se v té době skutečně neodmítala. Ovšem já odolala (vždyť jsem Vinnetoua, narozdíl od Mirka Čížků, několik týdnů milovala) a o víkendu jsem ji po dlouhých letech našla v krabici. Tak jsem zas o trochu šťastnější (už proto, že se mi bude záložka dobře hodit k mojí indiánské broži).