Přestaňme říkat "až" aneb předvánoční puntíkatá neděle

Hlasité trumpety nebo cinkavé zvonky (každý možná slyšíme něco trošku jiného) dneska vyhlásily třetí adventní neděli a mně se zdá, že to je ideální čas pro to uvařit si voňavou kávu, dát si nožky nahoru, uvelebit se v křesle a konečně si pustit pár vánočních filmů. Protože kdy, když ne právě dneska? Až zítra nebo až pozítří? Ne ne, já volám: přestaňme v souvislosti s odpočinkem a chvílemi pohody říkat slovo "až"...až zítra, až příští týden, až o svátcích, až jednou - pojďme si udělat hezký den právě dneska. Právě teď.
A protože už mám doma vánoční cukroví, vánočku, všechna zasněžená těžítka, dřevěného panáčka na louskání ořechů a dokonce i úplně novou veselou konvičku, můžeme tu spolu sedět, jíst, pít a povídat tak dlouho, jak jen se nám bude chtít.

Tak to je ona. Moje nová "krasavice inteligentní" - rychlovarná konvice s puntíčky. A představte si, že by u mě doma nebydlela, kdybych byla bývala měla perfektní obočí. Totiž - před pár týdny jsem šla do koupelny natočit do původní staré rychlovarky vodu na čaj. Jak jsem tak stála nad umyvadlem a voda pomalu tekla do konvice, dívala jsem se do zrcadla (abych ukrátila čas) a tu jsem si všimla, že moje obočí potřebuje malou úpravu. Konvici - v tu chvíli už těžkou a plnou vody - jsem položila na šikmé okýnko v koupelně a pomocí pinzetky jsem se věnovala "vylepšování". A najednou řaaaaaaaach, bum, bác. Au! Konvice, chudák malá, dopadla tvrdě na dno vany (osud s ní po pěti letech věrné služby neměl žádné slitování) a rozbila se. Čekáte slzy, viďte? Ba ne, tentokrát jsem byla statečná a utěšovala jsem se jednak tím, že moje obočí má konečně správný tvar, a taky tím, že si koupím novou, mnohem hezčí konvici. A když už, tak už. Měla to být nějaká neodolatelná fešanda v retro stylu... 

A tak jsem hledala, pídila se, porovnávala, na miskách vah kolíbala všechny možné konvičky, ale ta pravá rychlovarná retro konvice nepřicházela. Až nedávno, když jsem v Popronu hledala nějaká DVD s vánočními filmy, jsem ji uviděla. Bílá rychlovarná konvice s puntíky! 

Takovou jsem si nedovedla představit ani ve snu! Jen tak se tam v nabídce vystavovala na o(b)div, čekala na svého "páníčka" a já hned věděla, že se jím chci stát právě já. Že u mě jí totiž bude báječně. Že bude tím prvním, s čím budu ráno schopná komunikovat (je mi líto, muži můj, usmívám se až po prvním hltu ranní kávy). Že já zaručeně ocením, jak je krásná, puntíčkatá, hezky tvarovaná a dobře stavěná (na první pohled vypadá něžně a křehce, ale je pěkně bytelná). A že ji - slibuju - nikdy nebudu pokládat na šikmé okýnko v koupelně. A tak je u mě...a návštěvy u nás v poslední době pijí mnohem víc horkých nápojů, protože se jim líbí, jak moje rozverná bílá dáma s barevnými puntíky tiše bublá, a mně dělá každé ráno (a vlastně celý den) tu nejpříjemnější společnost.

Na závěr mám pro vás malou hádanku. Kdo má vždycky pravdu? Kdo peče nejnadýchanější vánočku? Kdo umí vykouzlit nejlepší vanilkové rohlíčky? No přece ma-min-ka! A když maminčiny vánoční sladkosti spustí z ozdobných misek svou vábivě sladkou melodii, na kterou slyšíme asi snad úplně všichni, a když z hrníčků zavoní horká káva, můžeme nechat čas jen tak plynout (aspoň dneska, aspoň chviličku...). 

Užijte si den přesně tak, jak se na správnou adventní neděli patří. ♥

Objevy roku aneb to nejlepší z mé kosmetické taštičky

Dělám to koncem roku vždycky. Re-ka-pi-tu-lu-ju a vy-hod-no-cu-ju. Nejlepší zážitky, nejhezčí chvíle, nejzajímavější filmy nebo třeba nej kosmetické objevy. Letos jsem takových "fantastýko věcí" vypátrala hned několik. Mezi "koupelnové objevy roku" jednoznačně patří přírodní mořské houby, ale dneska jsem pro vás vybrala tři nejlepší věci z mé kosmetické taštičky, které opatruju jako oko v hlavě. Možná, že až se tu za deset let (jak dlouho vlastně může mít člověk blog?) sejdeme u nějakého článku "Co nosím v kabelce" (budou tyhle články za deset let ještě populární?), moje tři letošní objevy, o kterých vám za malou chvíli napíšu, se mnou pořád budou (i když už několikáté balení, to dá rozum). ;-)
V posledním letošním kosmetickém článku můžete omrknout, co mi tak zamotalo hlavu.

1. objev roku

Steamcream - mluví se o něm jako o zázračném krému z páry a vyhrává všechna možná ocenění. I u mě vyhrál. Tady je 7 dobrých důvodu, proč ode mě dostal zlatý věnec a stojí na stupni vítězů:

1. vyrábí se ručně v Japonsku a Anglii unikátním parním procesem (přírodní čerstvé ingredience se mísí s párou a vzniká tak luxusní lehoučký krém)

2. léčí a hydratuje - vysušená (ale třeba i ekzematická nebo popálená) pokožka si slastně pomlaskává, protože Steamcream ji zvládne rychle ukonejšit, zklidnit a dobře hydratuje

3. umí toho hodně - je lehký, nemastný (hodí se pro všechny typy pleti) a používám ho nejen na pleť, ale i na zimou rozbolavěné ruce a dokonce i na rty (od té doby, co ho mám, jsem ho z kabelky ještě nevyndala a kdykoliv potřebuju během dne "promazat", sahám po něm)

4. obsahuje jen přírodní ingredience (jako třeba vodu z pomerančového květu, ovesné vločky, rostlinný glycerin, mandlový a jojobový olej, kakaové máslo nebo olej Neroli)...a krásně přírodně voní

5. žádné testování na zvířatech

6. je 100% vegan (a všichni víme, že to neznamená, že by tenhle krém nejedl maso a mléčné výrobky)

7. můžu si pokaždé vybrat nový design; Steamcream je ukrytý v recyklovatelných plechovkách vyráběných v limitovaných edicích, takže si každý může vybrat vzhled podle svého gusta (já se rozhodovala snad hodinu a nakonec jsem zvolila "čokoládovou krabičku Ruby").   

2. objev roku

Tvářenka Hot Mama - pro mě jednoznačně nejlepší "dodávač" zdravě zářivého vzhledu. Když ji mám zrovna v tašce a stojím v přeplněné tramvaji, tisknu k sobě kabelku tak pevně, jako kdybych v ní měla deset tisíc (to nehrozí, ale mám tam přece Hot Mamu a tu mi nikdo na světě nevezme!). Do kabelky jsem si ji ale už přestala dávat - vydrží totiž věčnost (a není potřeba žádných úprav během dne). Ráno nanesu a večer ji na tvářích pořád ještě mám.
Sluší se vzpomenout na velepopulární Hervanu od Benefitu, kterou mám moc ráda a strávila jsem v její příjemné společnosti poslední rok a půl. Jenže Hot Mama na Hervanu může jen tak fouknout trošku namyšlené "pch" - je vám asi jasné, která z nich na plné čáře pomyslný tvářenkový souboj vyhrála.

Tvářenka Hot Mama dá tváři nejen zdravý vzhled, ale navíc ji rozjasní díky částečkám, které šikovně odrážejí světlo. Dá se používat i jako oční stíny nebo zvýrazňovač. Ta holka přesně ví, co dělat, aby z mého kosmetického světa jen tak nezmizela.

 3. objev roku

Tekuté oční linky Schwing má moje růžové zrcátko nejradši. Používám oční linky už spoustu let a za tu dobu jsem vyzkoušela mraky různých zaručených tipů na tekuté linky a štětečky, které mají vykouzlit super oční linku. Jenže jednou se štěteček prohýbal, jednou byl moc tvrdý, jednou silný, jednou roztřepený, a když už jsem konečně našla vhodného adepta, který vytvářel perfektní linku, vydržela mi jen pár hodin. Letos jsem ale (konečně) objevila oční linky Schwing, trefa! Sním sbírku svých šátků do vlasů a klidně i nějaký klobouk, jestli tohle nejsou ty nejpreciznější oční linky na celém široširém očňolinkovém světě. Linka dokonalá, snadno a během vteřiny nakreslená, výdrž od rána do noci; jakmile potkám Olivii Newton-John z Pomády, hodím s ní o mých černých kočičích linkách (a o Travoltovi) řeč. 

Občas si udělám opravdovské "pin-up" kočičí oči, ale někdy mi stačí jen tenoulinká, sotva znatelná linka, díky které vypadají řasy hustější a oči větší - príma kouzla.

Přestože mi pod nosem voní ještě další krémy nebo dekorativní patlátka, která jsou výborná (u některých z nich jsem teprve ve stádiu zkoušení), určila jsem jako objevy roku ty poklady, o kterých tu dneska byla řeč. Když mi totiž přišly poštou, byla jsem z nich celá šťastná a nadšená. A všechny tyhle "huráhej" pocity mi vydržely i při jejich používání (což je určitě to hlavní). A každé ráno, když je beru do ruky a kouzlím s nimi malé pleťové triky, mám z nich pořád radost. Tak za tu velkou radost, za kvalitu i design, který mi zvedá náladu, si zasloužily moje pasování na Velké letošní objevy.

♥

"Kapitola 2013" se pomalu uzavírá a mně se zdá, že to byl úžasně objevný a zajímavý rok. Ovšem nebyla bych to snad ani já, abych už se netěšila na všechna dobrodružství, která přinese nový rok. Ale o tom zas až někdy příště...

Nejhezčí zimní parfém, který voní jako Vánoce

Už ho mám dlouho a stejně tak dlouho jsem vám o něm chtěla povědět, ale nebyla vhodná doba. Okna nebyla dost stříbrně ojíněná, doma to ještě nevonělo vanilkovými rohlíčky a světla svíček nebyla dost zářivá a jasná. Ale teď, a o tom není pochyb, už je ten správný čas vám o něm říct.

Parfém na zimu, který by voněl jako opravdová vanilka, jsem hledala snad roky. Kupovala a zkoušela jsem různé značky, ale každý vanilkový parfém měl nějaký "ocásek", který mi v něm vadil, a který ničil mou jasnou představu vanilkového labužnictví. Říká se, že když ho hledáš hodně usilovně, nakonec ho objevíš...(pořád se tu ještě bavíme o parfému). A já ho nakonec našla, nejvanilkovanilkovatějinkovatější parfém ze všech vanilkových vůní.

Vzpomínáte si na dobu, kdy jsme byli ještě malí a maminky před Vánoci v kuchyni pekly cukroví? Jak se tam mísila směs mandliček, vanilky, moučkového cukru, skořice a radostného očekávání? A jak bylo v kuchyni rozsvíceno, zatímco venku z tmavé oblohy padaly neposedné sněhové vločky? A jak jsme měli ten rozzářený pocit těšení a zároveň spálený jazýček z předčasného ochutnávání vanilkových rohlíčků z prvního upečeného plechu? Tak tohle všechno se mi vybaví, když se navoním opravdovou lahůdkou - vanilkovou toaletkou Tiaré Tahiti Vanille. Přesně takové asociace jsem od své vysněné vanilkové vůně žádala.

Mám takový malý prosincový rituál, který vám prozradím. Ráno si vstanu o chvilku dřív (je to někdy trochu problém, ale mu-sím-to-do-ká-zat), rozsvítím si v pokoji vánoční světýlka, která mám pověšená na knihovně, udělám si hrnek pořádně horké kávy, na talířek naaranžuju křupavý skořicový šáteček, pustím si kousek oblíbeného vánočního filmu a navoním se špetkou Tiaré Vanilky. Je to nejhezčí ranní dvacetiminutovka, která mě nastartuje na celý dlouhý den.
A moje přírodní vanilková toaletní voda mi v tom dlouhém dni voní a voní a příjemně mě uklidňuje. Je to smyslná, ryze ženská vůně a já si nedovedu představit hřejivější parfémové opojení pro zimní čas. Proto jsem ji pasovala na "nejlepší vůni letošní zimy", a věřím, že až ji na jaře vyměním za nějakou květinovou svěženku, počká na mě a budeme spolu trávit každou zimu až do omrzení (možná, že se mi tak poctivá vanilková vůně ani omrzet nemůže).  

A když venku sněží, dám si do tašky "Vanilku" a termosku s čajem (samozřejmě bez rumu..nebo snad někdo něco říkal?) a vím, že se mi v sychravých ulicích nemůže nic stát.

Vanilková toaletka by měla mít svého věrného přítele, díky kterému se vůně podtrhne a zintenzivní a vytvoří spolu jemné duo plné slaďoučké vášně. Olej Monoï Vanilka Naturalje lahůdka, která voní po vanilce a květech tiaré. Je sladký a působí stejně uklidňujícím a hřejivým dojmem jako praskající oheň v krbu a hrnek horké čokolády, ale zase není tak sladký, aby vás z něj trnuly zuby.

Pokud znáte olejíčky Monoï, pravděpodobně je nejen znáte, ale taky milujete. Dají se použít na tělo po koupeli nebo sprše, na suché nebo mokré vlasy, na masáže, po depilaci nebo na pleť - teď, když už venku mrzne, před odchodem z domova si nanesu pár kapek na konečky prstů a lehce je rozetřu na tvář a rty. Pleť je spokojená, hydratovaná a chráněná před mrazem. A když je spokojená ona, ani já nemám důvod fňukat.

Toaletní vodu Vanilka i vanilkový olej seženete v tahitském království na Tahiti-tiare.cz. A mám takové tušení, že by vaše citlivé nosíky mohla zajímat speciální vánoční nabídka voňavých balíčků. Zkuste třeba o některý z nich napsat tahitskému Ježíškovi - zaslechla jsem o něm takové zprávy, že pro něj žádné přání není problém, a že je velký pohodář (prý to má z toho věčného slunce a pití kokosového mléka).

Přeju vám, ať vám letošní zima voní stejně krásně jako mně...

5 šťastných (vánočních) věcí

Moje "šťastné věci" se teď motají hlavně kolem Vánoc. Nedivte se, je to moje nejoblíbenější období v roce, takže když mě teď potkáte na ulici, budu mít rozpálené tváře, červené fleky na šále (od punče - vždycky se poliju), v uších velké náušnice se sněhuláky (opravdu), v ruce plno tašek a budu si pobrukovat (pravděpodobně trochu hlasitěji - to aby se pár k zemi skloněných hlav na ulici na chvíli zvedlo a třeba si začalo zpívat taky) vánoční song "All I Want For Christmas Is You". Tak jestli chcete, pojďte si ho zanotovat se mnou a přitom se můžete podívat na pět věcí, které mě zrovna těší.

Tři krabičky, tři překvapení (Marks & Spencer zkrátka ví, jak na mě). Dát si v obchodě do košíku něco, o čem vůbec nevím "co to je", to můžu udělat snad opravdu jen já (nebo je nás víc?). Jenže když ty tři krabičky vypadaly samy o sobě tak krásně, že mi bylo vlastně jedno, co je v nich. Ale to víte, že jsem je doma hned zvědavě rozbalila. V jedné byl vánoční lesk na rty, v druhé pěna do koupele ve tvaru sněhuláka a třetí ukrývala dva malé vánoční laky na nehty...a je rozhodnuto - taková překvapení chci každý den!

Moje soukromé papírnictví zažívá v aktuálních dnech svoje šťastné období, protože z velkých i malých krabiček lovím a následně zapojuju do akce "balení vánočních dárků" všechny své poklady - washi pásky, veselé lepenky, nálepky, štítky na dárky, stuhy a barevné provázky, dárkové vánoční tašky a sáčky a plno dalších nezbytností. Tohle "papírenské rochnění" si doopravdy užívám.

Fešáci! Jsou celí červení, jeden navíc se třpytkami a mám takový dojem, že se od sebe letošní zimu nehneme.

Tolik vánočních šperků, které jsem si nakoupila letos, jsem nenasbírala snad za celý život. Brože ve tvaru vánočních stromků, sponky a náušnice se sněhuláky a dokonce jsem ukořistila i náušnice, které jsou k nerozeznání od vánočních kouliček na stromek. Tak to by bylo - konečně vypadám jako paní Ježíšková. Pro samé vánoční legrácky jsem ale málem zapomněla na to, že bych v lednu ráda protancovala několikery střevíce na plesech, a že postrádám důležitou věc - nějaký parádní elegantiše šperk (se sněhuláky v uších mě na žádný ples asi nepustí). Nakonec jsem na Stilago.cz vypátrala společenské černé náušnice, které budou dobře ladit s mým krajkovým psaníčkem v jedné ruce a šampaňským v ruce druhé. Než se pro ně rozhodnu definitivně, vnesla jsem si je prozatím aspoň do fotky, abych viděla, jak se budou v mé šperkovnici vyjímat (a zdá se, že jsem vybrala dobře).

Mé oblíbené retro kuchařky ("ukradla" jsem je na chvíli pařížské tetě Jarmile), ve kterých jsou ty nejlepší recepty na sváteční tabuli. Mohla bych si je prohlížet celé hodiny, kdybych měla tolik času. Nakonec sice zřejmě zase udělám jen staročeského kubu, česnekovou pomazánku a zamluvíme stůl v restauraci, ale víte, to snění a prohlížení fotek plných vánočních dobrot je moc fajn ;-).

Co mu dát pod stromeček, když nic nechce

Děvčata, nemáte někdy pocit, že je docela složité obdarovat ty naše drahé polovičky nějakým perfektním vánočním dárkem? Tak třeba můj muž, kterému bych mimochodem klidně snesla i modré z nebe, odpovídá na mé všetečné otázky, ve kterých vyzvídám jeho tajná vánoční přání, obvykle stejně - že si s tím nemám vůbec dělat starosti, že vlastně nic nepotřebuje, a že mu stačí, když jsem veselá a hodná. Je to sice moc hezké, ale ptám se - je to možné? Zatímco já jsem schopná vymyslet za minutu sto věcí, které bych si přála, můj muž má nějaké materiální přání tak jednou za pět let. A to pak bývají "velké věci" - třeba nový počítač, kombo nebo baskytara...ovšem jakmile si takovou věc pořídí, už zase nechce nic.
Jenže já slovo "nic" nemám ve svém slovníku (vždyť víte, že miluju tisíce drobností, které všechny nutně potřebuju, raduju se z každé voňavky, samolepky, brože, roztomilé propisky, z každého notýsku, šátku do vlasů i z hezkého balení čokolády nebo čaje), a tak stejně před Vánoci okupuju regály s módou a doplňky pro pány, hledám v knihkupectví chytré books a očichávám pánskou kosmetiku...Ach, těžký je život ženy po boku skromného muže ;-). 

Letos už mám, až na pár drobností, všechno připraveno. Knížky, zimní svetry, nějaké ty legrační ponožky, obálku s překvapením, dobroty, notes na poznámky, dobrý čaj i sprchový gel, který ale nakonec pod stromečkem neskončil (taky to děláte, že  nevydržíte, a občas z vánoční skříně vylovíte jeden (dva) z nakoupených dárků a vtisknete ho nějakému šťastlivci z rodiny už před Vánoci?)...

Těší mě odškrtávat dny v adventním kalendáři a už se nemůžu dočkat, až přeškrtnu poslední políčko s číslem 23 (dělám to úplně stejně asi od 5 let). A jak přibývají přeškrtaná políčka v kalendáři, přibývají taky tajemné balíčky ve skříni, což znamená, že se moje sbírka dárků utěšeně rozrůstá. Nedávno do ní přibyl i sprchový gel Durance L´Ome. Jenže pak se stala nečekaná věc - můj muž za mnou večer přišel, že prý by nutně potřeboval nějaký sprcháč, protože mu ten starý došel. Jé, to jsem se rozveselila - tak konečně něco "nutně potřebuje"! Vánoce nevánoce, sprchový gel jsem vyndala z tajného šuplíku ve skříni (druhá dolní přihrádka) a podarovala jsem svého muže hned.

Po sprše mi můj muž napůl žertem, ale napůl taky vážně (vždyť já ho znám) prozradil, že si tenhle sprchový gel bude přát jako (před)vánoční dárek i příští rok.  Zdá se, že je to "trefa do černého" pro muže, kteří (téměř) nic nechtějí. Třeba i vy sháníte ještě nějakou voňavou důležitost pod vánoční stromeček a rakytníkový sprchový gel od Durance by mohl být tím, co hledáte. Obsahuje extrakt z rakytníku se spoustou vitamínů a minerálů a má regenerační a antioxidační účinky na pleť (občas si ho preventivně půjčuju). Lahvička má parádní vintage obal (aspoň já slyším na vyfešákovaný design vždycky) a navíc gel krásně provoní nejen muže, ale taky celou koupelnu. Ještě asi hodinu potom, co u nás zurčela sprcha, jsem v koupelně cítila tu pozoruhodnou, citrusovo dřevitou vůni...

Jakkoliv mě baví vymýšlet dárky pro mého muže, chystat mu obálky s tajnými vzkazy a dívat se, jak rozbaluje balíčky se zlatými pentlemi, stejně vím, že nejradši ze všeho má jediný dárek - když se na něj usmívám, když jsem s ním, a když se spolu smějeme. Je to dárek, který se snažím mít připravený každý den, a tak ho dostane i na letošní Štědrý den. Vsadím se, že vy ho letos taky budete "nadílet". ;-)

Vánoční nadílka pro vás...giveaway o kultovní balzámy

Dneska je Mikuláš a za chvíli Vánoce - a takové významné události si žádají, abych vám taky něco přihodila do připravené vánoční punčošky. Mám tu pro vás rozmazlovací soutěž, ve které můžete získat voňavé luxusní balzámy Rosebud od Roseandlips dle vlastního výběru. Výhra čeká na 3 šťastné výherce. Mám takový dojem, že pod stromečkem vám to bude letos náramně vonět...tak pojďte zkusit štěstí!

Pravidla

Soutěžit může každý můj pravidelný čtenář, který uvede do komentáře svůj e-mail a pokud máte chuť, připište, jaký nejkrásnější dárek jste objevili pod vánočním stromečkem.

Nepovinné

- pokud budete tuto soutěž sdílet, můžete přidat druhý komentář a zvýšit tak svou šanci na výhru

- pokud už některý z balzámků vlastníte, neváhejte ho nějak originálně vyfotit a fotku poslat na e-mail info@roseandlips.cz Fotografie budou zveřejněny na Facebooku a nejhezčí fotku nemine odměna. 

Každý výherce si může po skončení soutěže vybrat kterýkoliv z balzámů Rosebud z Roseandlips.

Soutěžit můžete do 18. 12. Hned následující den budou vyhlášení všichni tři vítězové a pak už můžete radostně čekat na pošťákovo zazvonění. ;-) 

PS: všechny vaše komentáře jsou zveřejněny - nové komentáře se ale zobrazují až na dalších stránkách; stačí dole kliknout na "Načíst další" a svůj komentář uvidíte.  

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přidáno 19. prosince 2013

Děkuju vám za krásné a dojemné komentáře i za hojnou účast v soutěži a moc gratuluju všem vylosovaným výhercům (viz. níže). A pokud jste zrovna vy nevyhráli, třeba se na vás usměje štěstí příště, protože další bohatou Giveaway mám pro vás připravenou už na začátek nového roku. ;-)
Přeju vám pohádkové a třpytivé Vánoce.

Ježíškovi se musí pomáhat aneb tipy na vánoční dárky

Mám jeden malý sen. Stát se paní Ježíškovou. Nosila bych pletené šaty se vzorem sněhuláka, vyšívanou červenou vestu s kostkovanou podšívkou, místo náušnic stříbrné vánoční ozdoby a boty, na kterých by cinkalo plno malých zvonků. Každý den bych pro činorodé skřítky nachystala obrovský hrnec horké čokolády, pekla bych skořicové sušenky a dohlížela na to, aby dostali všichni (hodní) lidé na světě dost dárků. Snad nic mi totiž nedělá větší radost, než vymýšlet a připravovat pro někoho balíčky s překvapením. Mám vždycky takovou radost, když seženu "ten pravý" dárek, a když ho ten druhý s rozechvěním rozbaluje (to je hezká věc dívat se, jak lidé podle svojí povahy rozbalují dárky - jak z nich někdo nedočkavě strhá papír a jak se naopak někdo jiný trpělivě snaží půl hodiny rozvázat zauzlovanou mašličku).

Zkrátka výběr vánočních dárků je pro mě velké potěšení a dávám si na něm záležet. S vidinou toho, že někomu udělám radost, jsem schopná sedět do jedné hodiny v noci na podlaze a snažím se domalovat obrázek, došít pruhovaného pejska nebo dopsat "nákupní seznam". Dárků vyrábím a nakupuju hodně, takže i sem vám ráda přináším tipy na dárky, které já sama budu letos nadělovat, a o kterých si myslím, že moje blízké potěší. Tady jsou 4 z nich (a říkejte mi, prosím, klidně "Paní Ježíšková").

1) Mořské přírodní houbičky považuju za veliké překvapení letošního roku. Dokud jsem je neobjevila, netušila jsem, že existuje něco tak účinného, měkoučkého a přírodně zázračného pro mytí. Jenže teď už to vím (mohli jste si o nich přečíst třeba tady), a tak bych letos mořské houby ráda nadělila všem členům rodiny. Koupel nebo sprcha s nimi je blahodárný a zdravý zážitek a já ho nechci dopřávat jen sobě (a taky nechci svoje houbičky půjčovat, takže je Ježíšek prostě musí naježit).

2) Svou první aroma lampu jsem si koupila teprve minulý rok (to by se dalo rozumně vysvětlit jen tehdy, kdyby mi byly dva roky, ale já už jsem o něco starší, takže vážně nevím, proč jsem s ní tak dlouho otálela). Ale od té doby, co ji mám, stala se o adventu a v zimě mou věrnou společnicí. Mám slušnou zásobu čajových svíček a ráda hledám nové vůně aroma olejíčků.
Před časem jsem při brouzdání na Lovebiu objevila něco úplně nového. Dárkový set Srdečný anděl, který ukrývá srdcový kámen s andílkem (sob ho má na fotce zavěšený na parůžku) a aroma olejíček Primavera s přírodní směsí éterických olejů, který voní po andělských růžích. Může se dát klasicky do aroma lampy nebo ho stačí pár kapek kápnout přímo na kámen a pověsit na stromek, na smrkovou větvičku ve váze nebo s ním provonět koupelnu... 
Vánoční set Srdečný anděl čeká na svou chvíli tady.

3) Dárková červená krabička olejíčků s názvem Pohlazení duše (fotka nahoře) ukrývá tyhle dva malé zelené parádníky. Lahvičky vonných olejů od Primavery jsou jako vystřižené z nějaké filmové francouzské toaletky, ale jejich jediným posláním rozhodně není jen předvádět svou krásu. O dlouhých zimních večerech totiž mají za úkol jemně provonět domácnost, vdechnout jí svou teplou hřejivost a jak už napovídá název - pohladit duši. Dárkový set skrývá netradiční voňavou dvojicí - bio oleje Pomeranč a Benzoe. Aroma lampa je uvítá každého zvlášť nebo je klidně můžete míchat jako pravý alchymista (mně se osvědčily 3 kapky "pomeranče" a 2 kapky "benzoe").

4) Sibiřský bílý olej na tělo. Jedna z nejlepších věcí, které se letos ocitly v mé koupelně. Velká tuba s krásně voňavým bílým máslem, které se na pokožce promění v jemný a naprosto nemastný film, obsahuje přírodní oleje z osmi sibiřských rostlin a stojí sympatických 139,- (pokud bych měla dát nějaké sličné slečně jen jeden jediný dárek, byl by to tenhle olej).
Podrobnosti o sibiřském oleji můžete zjistit tady.

To jsou tedy moje dnešní tipy, které najdete pěkně pod jednou střechou na Lovebio, kde už panuje příjemně vánoční nálada.

♥

Na konec tu mám ještě jeden malý tip: na Štědrý den mám připravený pro každého nějaký maličký dárek, který dotyčný objeví už ráno (většinou za snídaňovým hrnkem nebo hned vedle vánočky). Takové nečekané obdarování potěší a překvapí a slavnostní den je zas o něco hezčí. Nevěříte? Tak to zkuste ;-).

Předvánoční drobnosti pro tu správnou náladu

Zahájili jsme tu spolu advent včera tak krásně, až mě to dojalo (moc vám děkuju) a jsem přesvědčená, že se nám letos všem opravdu povede zvolnit a užívat si čas těšení na Vánoce. A aby nezůstalo jen u slibů a doufání, raději jsem s tím "užíváním" začala hned. Jídlo si vychutnávám ve společnosti vyfešákovaných vánočních talířků a ubrousků a do vánočních tašek a sáčků chystám první dárky. Dokonce jsem si včera odpoledne chvíli hověla na svém novém přehozu, popíjela kakao a s věrným přítelem notebookem jsem taky trošku nakupovala chybějící vánoční důležitosti, což je jedna z mých oblíbených tradic, však mě znáte.
Dneska bych vám pro inspiraci ráda ukázala svoje oblíbené předvánoční drobnosti, které dělají z každého adventního dne malý svátek.

Ovocné domácí knedlíky mám spojené se zimním obdobím, a tak si teď na nich pochutnávám. Ale pozor - musí být servírované na vánočním talířku - tak chutnají nejlíp. A kdo má cukr, tvaroh a rozpuštěné máslíčko až za ušima, ten si může pusu způsobně utřít do mých veselých vánočních ubrousků. Letos mi dělá na papírových ubrouskách společnost koloušek Bambi, zatímco minulý rok jsem si koupila tyhle se skřítkem Zázvorkou.

Řekla jsem Tomíčkovi, že Ježíšek už přijde docela brzy a on se od té doby pořád dívá upřeně k oknu...

Každý rok se o adventu moje sbírka vánočních ozdob rozroste o nové přírůstky. Stačí jen pár nových skleněných kouliček, a když je věším na stromeček, vždycky si vybavím náladu, pocit nebo zážitek, jaký jsem při jejich pořizování měla. A tak jsem si letos prohlížela moje staré i nové blyštivé ozdoby a u hrnku horkého kakaa spřádala plány, jak bude náš vánoční stromek vypadat tentokrát. Rozpustile barevný, přírodně slámový, vyparáděný zlatem nebo z něj udělám stříbrného elegána? Ještě nevím, ale ještě je čas - můj hrnek s kakaem totiž ještě není dopitý.

skládací stolička

Pro plédy a přehozy mám velkou slabost. Nemine zima, abych si do skříně neuložila nějaký nový hřejivý pléd nebo deku, do které se můžu zachumlat, když je zima, nebo když si chci vychutnat pocit, že jsem doma a v bezpečí. Líbí se mi jednoduché vzory, jemné barvy a tenhle bavlněný přehoz Blue je můj letošní úlovek. Občas ho rozložím na zem a udělám si soukromý "létající koberec". Ze starých časopisů s recepty vystřihuju tipy na netradiční vánoční cukroví (i když moc dobře vím, že zase nebudu péct), pálím voňavé svíčky, jím Haribo medvídky a chvíli se tvářím, že nemám vůbec žádné starosti. Zkuste to taky...

Už jsem napsala několik vánočních přání a taky látková taštička s tancujícími myškami od Maileg se konečně začala plnit malými dárky. Jsou v ní sladkosti, bubínek s překvapením, nové rukavice a vánoční cédéčko. S kamarádkou se vždycky první adventní týden sejdeme, každá sníme v cukrárně dva dorty, nadělíme si maličkosti pro radost a mluvíme o tom, jak je ten život těžký (to říkáme ale jen do té doby, než nám přinesou dorty a svařák).

Letos jsem do arzenálu balících potřeb zahrnula taky dárkové sáčky a washi pásky. Zabaleno je raz dva a ještě balíček vypadá tak hezky, že už by v něm ani nemusel být žádný dárek (ale uznávám, že to je hodně hloupý nápad - dárek tam prostě být musí).

Většina vánočních dekorací z mých fotek je z Bella Rose - vždycky před Vánoci si tam totiž udělám pár malých radostí (ovšem když se tak dívám na svůj zákaznický účet a na 16 objednávek vytvořených v poměrně krátkém čase, vidím, že mívám "Vánoce" hodně často. A vlastně proč ne? Já chci totiž Vánoce kaž-dý-den! ;-)

Tipy, jak si užít předvánoční čas bez nervů a stresu

Dneska je první adventní den. Najdete mě doma, v čelence se sobími parůžky v jedné ruce (v ruce proto, že se rozhoduju, jestli si ji mám dát na hlavu nebo radši ne) a s hrnečkem vánočního punče v ruce druhé. Svíčky, ozdoby, zlatí jelínci, skořicovo pomerančové olejíčky do aromalampy - vlastně všechno je nachystáno na výzdobu a na slavení předvánočního času.
A jak si tak spokojeně sedím mezi vším tím barevným vánočním bohatstvím vyndaným z velkých krabic, došlo mi, že pokud letos budu chtít strávit advent v klidu a bez úhony, musím na to jít úplně jinak, než minulý (a předminulý a předpředminulý rok). V hlavě se mi totiž mele tisíc povinností a úkolů, takže je mi jasné, že pokud trochu nezabrzdím, bude můj advent ve znamení shonu a starostí. Možná jste na tom podobně a třeba se vám budou hodit tipy, které jsem si na růžový papírek sepsala já. Myslím, že pokud je dodržím (hlavně bod 1 a 2), bude to letos mnohem hezčí advent, než dřív...

1) Dopřát si jeden volný den (klidně i víc, to se ví, ale aspoň jeden). Dřív mi to nevycházelo. Ať jsem se o adventu snažila sebevíc, pokaždé můj plán "jednoho celého volného dne" ztroskotal - zadupaly ho do země všechny možné povinnosti. Ale tentokrát si svůj předvánoční den udělám. Víte, zůstanu dopoledne v pyžamu, budu se dívat na ty nejlepší vánoční filmy, prohlížet si prosincová vydání časopisů, budu psát vánoční pohlednice a přání, zkoušet si dát na víčka oční stín s názvem "snow fairy" a vyrábět z bílých pírek a perliček vánoční ozdoby. Vsadím se, že mi jeden takový den plný relaxu a milých činností pomůže, abych všechnu práci a povinnosti zvládla mnohem líp. Někdy je zkrátka potřeba vypnout (o adventu možná ještě víc, než kdykoliv jindy).

2) Nechtít všechno. Zní to jako zvláštní rada, ale uvědomila jsem si, že chci před Vánoci úplně všechno - chci stihnout spoustu vánočních trhů v různých českých i zahraničních městech, chci se sejít na vánočním punči se svými známými, chci vzít taťku na večeři a pak do kina na Hobita a s mamkou prožít pravý holčičí den, chci zvládat práci, chci tu mít pro vás plno článků, chci mít naklizeno, nazdobeno, nakoupeno, zabaleno, chci mít kudrnaté vlasy a perfektní oční linky, chci splnit všem všechna přání...víte, chci toho prostě hrozně moc. Ale nakonec mám hlavně honičku a tik v oku. Přehodnotila jsem svoje "chtění" a letos chci jen jedno - ubrat, zklidnit se, nemít takové nároky (na sebe ani na druhé). Toužím po tom si vychutnat všechny ty kouzelné těšící okamžiky a co na tom, že nezvládnu všechno, a že všechno nebude perfektní (jen na těch očních linkách, s dovolením, trvám). Pojďme letos nebýt sice perfektní, ale o to šťastnější...

3) Zabalit je už teď - rodina, přátelé a milí známí si zaslouží dostat na Vánoce pěkné balíčky. Vždycky dlouho přemýšlím, co komu dám a baví mě vymýšlet takové dárky, které jsou osobní, a o kterých si myslím, že moje blízké potěší. Často je mám nakoupené už dlouho před Vánoci a odpočívají ve velké skříni. Hodně členů rodiny, hodně milých lidí kolem, to znamená hodně dárků, hodně balíčků a hodně balení. Vždycky jsem dárky balila na poslední chvíli, bolela mě záda, po třech hodinách už jsem byla otrávená, vánoční nálada fuč. Tak takhle už ne. Letos jsem se rozhodla, že dárky obleču do nazdobených papírových kabátků už teď. Udělám si hezký večer (respektive několik večerů), načnu čokoládu (respektive několik čokolád) a k ní si dám pomerančový čaj, pustím si desku s vánočními songy a budu balit dárky. S předstihem, v klidu a s pravou vánoční náladou.

Přeju vám pohádkový a klidný advent, ať máte radost ze sněhových vloček i z rozzářených okenic, ať jste povznesení nad všechny nervózňáky, kteří si předvánoční čas neumí (narozdíl od nás) užít, ať je vaše sklenička s punčem pořád plná a ať je vám zkrátka veselo. A děkuju, že můžu adventní čas, moje zamilované období, trávit právě s vámi. ♥
PS: kdo chce hodinu trsat na nejoblíbenější vánoční songy, ten ať klikne sem. ;-)

Na fotkách: barevné vánoční ozdoby a mašle/ vánoční figurka jménem Šiškozdob/ balení dárků/ moje oblíbená stříbrná hvězda na stromeček.

Jeden zlatý dárek, který mě šokoval hned několikrát

Je to přesně týden zpátky, co jsem se chystala prožít typickou sobotu. Dopoledne strávit ve městě, zajít do nové kavárny na malinový dort, odpoledne pracovat a večer si pustit Pulp Fiction. Jenže pak jsem se podívala do diáře na poznámku "V sobotu vyžehlit" a taky na kopu prádla, kterou jsem se nenápadně (a marně) snažila už druhý týden začlenit do našeho bytu jako součást vybavení a došlo mi, že se ruší městsky holčičí dopoledne i večerní film...no, ten možná bude, pokud stihnu vyžehlit všechny zmuchlané svršky, které na mě už nedočkavě mrkají. Nedá se nic dělat, s chutí do toho, půl je hotovo. 

Zkrátka vzala jsem do ruky svou starou žehličku, když v tom jsem se podívala vedle ní - na velkou krabici se žhavou novinkou od Philipsu, která do světa hlásala taková hesla jako "revoluční žehlička PerfectCare Silenc", "světový parní generátor" nebo "příjemné žehlení". Měla jsem ji dobře schovanou ve skříni jako vánoční dárek pro mou mamku, která celý život žehlila a žehlí těžkopádnou žehličkou, a já pro ni chtěla už konečně něco lepšího...

Když je něco určeno jako dárek pro někoho jiného, je zakázáno to používat, že? Jenže s vidinou celodenního žehlicího procesu se starou žehličkou mi začal na rameni skákat červený čertík a volal: "tak tu novou žehličku přece rozbal, tak ji zkus, co ti to udělá? jenom ji vyzkoušíš, jestli se pro mamku hodí, tak dělej, dělej, rozbal ji!". Povím vám, tihle červení čertíci jsou tak otravní a tvrdohlaví...a taky vám už dopředu prozradím, že mamka dostane k Vánocům parfém, krémy, knížky, mixér a lampu (ale žehličku už z ruky nedám)! Rozbalila jsem ji tedy, zapojila a záhy zažila šok (né elektrický) a pak druhý a třetí a celkem jich bylo pět! Hned vám povím, co mě tak překvapilo.

Takže ten zabavený vánoční dárek, zlatem naparáděná žehlička PerfectCare Silenc, mi měl ušetřit čas a ukázat revoluci v žehlení. Popravdě, já na tyhle řeči moc nedám, ale bývám ohromně zvědavá, jestli je na zázračných novinkách třeba aspoň špetka pravdy. Bez mučení přiznávám, že mě můj zlatobílý parní generátor Silence z řady Philips PerfectCare nechal žehlit docela dlouho s otevřenou pusou, protože:

1) jsem nemusela vůbec nastavovat teplotu. Mohla jsem žehlit bavlnu, hedvábí, satén, syntetiku i vlnu a moje chytrá zlatá žehličková holka zvládala všechny materiály "na jednu teplotu" a tancovala si svůj žehlící tanec ve společnosti mých šatů a košilek, které se s ní cítily v naprostém bezpečí. Jedno nastavení teploty pro všechny druhy látek...žena 21. století se má!

2) ona je tak bezpečná! Mohla jsem ji položit na žehlicí prkno rozpálenou dolní stranou nebo ji dokonce nechat položenou na látce třeba i 5 minut a ono nic...nic se nespálilo, nic nehořelo, nedoutnalo...prostě si tam jen tak ležela a tvářila se spokojeně (a já vlastně taky). Takže teď, když budu žehlit, zazvoní pošťák, žehličku nechám položenou na oblíbených šatech a budu s pošťákem 5 minut nadávat na politiku, nevyhoříme (výborně!)

3) slogany hlásaly, že je to nejtišší parní generátor na světě a ono opravdu bylo slyšet, když mi samým rozčilením upadl na zem špendlík; žádné hučení, syčení páry, jen tichoučko...jako na dobrou noc.

4) prádlo, které jindy žehlím dlouhé hodiny, jsem měla vyžehleno za polovinu času (tomu říkám efektivita - žádné třídění oblečení podle materiálu, žádné čekání, až se teplota otočením kolečka změní a přizpůsobí další košili...prostě jen žehlíte a sledujte při tom oblíbený film)

5) můj muž se na mě při žehlení díval a v jednu chvíli si žehličku půjčil, zkusil to taky a perfektně vyžehlil mou růžovou košilku (ale mám nakázáno o tom v žádném případě na blogu nepsat). ;-)

Ačkoliv si teď díky té báječné zlaté revoluční novince můžu při žehlení zpívat, tancovat, číst, pít kávu nebo se dívat na DVD, přiznávám, že k dokonalosti žehličce (nebo tedy parnímu generátoru) přece jen pár vychytávek chybí. Tady jsou tři věci, které musím vytknout:

1) žehličkový generátor PerfectCare (říkejme mu klidně jen "zlatá holka") umí téměř všechno, ale nedokáže upéct jahodové cupcakes, což považuju za zásadní nedostatek,

2) nedokáže vyžehlit, aniž bych u toho nebyla přítomná (nemohla jsem tedy odejít do města a nechat ji doma samotnou, aby udělala svou práci)

3) vyžehlené prádlo nedokáže složit a uložit do skříně - zkrátka, nic není dokonalé.

V pracovním týdnu jsem si vzala žehličku do svého obchodu a žehlila s ní všechno, nač jsem se se starou žehličkou bála i jen pomyslet. Představa, že bych špatně nastavila teplotu a spálila nějaké retro saténové šaty (už se mi to stalo), mi dřív naháněla hrůzu. Ale teď si jen tak postávám u žehlicího prkna, sleduju na monitoru Ally McBealovou a pod rukama se mi točí rychlostí blesku všechny materiály, na které si jen vzpomenu. 

Musela jsem vám o tom všem napsat, protože i když mě občas zajímají pohledy do minulosti (50. a 60. léta mě budou vždycky bavit), jsem taky velká milovnice věcí nových, aktuálních, super moderních a jsem šťastná, že žijeme v 21. století, které nás svými technickými vymoženostmi hýčká a spoří nám čas. Teď jen jde o to využít ušetřený čas účelně a k tomu, abychom byli v životě opravdu spokojení.

PS: zítra se na vás těším...bude to tady hodně, hodně vánoční. ;-)

Jak v zimě rozmazlit svou pokožku aneb levandulový ráj

Dneska vám chci povědět o tom, jak snadno se můžou špatné věci změnit k lepšímu a jak snadno se může stresující spěch proměnit v kouzelný okamžik...Bylo to opravdu bláznivé ráno - v pondělí. Zaspala jsem, bílé pletené šaty si polila chvatně vypitou kávou, nemohla jsem najít klíče a do toho mi nepřetržitě zvonil telefon. Dělala jsem všechno tak rychle, jak jen to šlo, ukázkově nešikovně jsem spěchala, pořád hledala (a nenacházela) klíče a snažila se zachovat klid (což je při mé taliánské povaze někdy trochu problém). Poslední věc, kterou jsem měla v plánu udělat, bylo namazat si ruce levandulovým krémem (to abych se trochu uklidnila) a najednou se všechno změnilo...

Na stole v chodbě, kde si nechávám položený krém, ležely i klíče (že mě to nenapadlo dřív!), vedle nich na papírku milá připomínka ranní schůzky a čokoládové lízátko Kitty. Už zase jsem se začala usmívat, mazala si ruce krémem s anglickou levandulí, dívala se z okna a najednou...začalo sněžit! To je pro "vánoční typ" jako jsem já velký okamžik. První letošní vločky tancovaly nezkrotný čardáš a já věděla, že letos už první sníh nebudu mít spojený s ničím jiným, než s levandulovým ránem. Na počest toho kouzelného okamžiku vám o svých levandulových kamarádech povím ještě víc.

Mému stolku s holčičími důležitostmi teď vévodí levandulové lahvičky - tělové mléko a sprchový gel od Heatcote&Ivory. Ačkoliv jsem původně zamýšlela, že se v mojí koupelně usídlí mléko i gel, nakonec se o svou radost podělím s kamarádkou, pro kterou mám k Vánocům připravený levandulový sprchový gel, zatímco já se hýčkám anglickou levandulí v podobě tělového mléka s bambuckým máslem, glycerinem a vitamíny (ovšem když nad tím tak přemýšlím, s tím rozdáváním to musím přece jen ještě zvážit). ;-)

Krém na ruce Heatcote&Ivory Anglická levandule je mým favoritem pro letošní mrazivé dny. Rychle se vsákne do pokožky, takže žádné ulepené packy, chrání před zimou a zdá se, že dělá dobře i mým nehtům. A protože zvědavě sleduju Facebook Heatcote&Ivory, zjistila jsem zajímavou zprávu - krém na ruce s levandulí se dá do konce listopadu získat zdarma k nákupu sprchového gelu a tělového mléka (jediné štěstí, že už obojí mám, jinak bych se zas neudržela).

Můj malý tip: krém si na noc bohatě nanesu nejen na ruce, ale taky na nehty a nehtová lůžka a ukryju ruce do bavlněných rukaviček. Ráno jsou jako "ze škatulky".

Levandulové mýdlo v dárkové krabičce s mašlí přenáším jako kočka koťata. Jednou je v prádelníku, kde dokáže krásně provonět složené košile, pak ho mám vystavené na toaletním stolku (je tak hezké, že si zaslouží, aby bylo před používáním nějakou dobu chváleno, obdivováno a vystavováno) nebo mu nechávám prostor na koupelnových poličkách. Navíc mi připomíná dobu, kdy jsem mamce jako malá kupovala k Vánocům podobně voňavá mejdlíčka, která byla do poslední chvíle ukrytá v půvabné krabičce a čekala na svou velkou chvíli pod vánočním stromečkem. Možná, že to letos zopakuju a Louis Armstrong nám k tomu bude hrát White Christmas.

Tak tady jsem všechno našla - svůj krém, ztracené klíče i milý vzkaz. Všechno jsem schovala do kabelky a vyrazila vstříc zasněženému dnu.

O zvláštní vůni anglické levandule Heatcote&Ivory vám chci ještě něco povědět. Je záhadná, intenzivní, konejšivě uklidňující, ale zároveň svěže podmanivá a je...musím to říct...je sexy. Mléko se v kombinaci s krémem na ruce dokáže tak zajímavě rozležet, že jsem si v poslední době ráda nechala zajít chuť na svůj oblíbený parfém. Když používám "anglickou levanduli", jiná vůně už není potřeba.

Když jsem si prohlížela katalog všech výrobků od Heatcote&Ivory, nevěděla jsem, co si přát dřív, co chtít víc, a tak jsem dostala nápad - že si od Ježíška budu letos přát, aby se mi přestaly líbit jejich nádherné obaly, jejich vůně, jejich vymazlený vintage styl, a aby zkrátka moje, věčně toužící srdce, mělo chvíli klid. ;-) Ale copak by mi Ježíšek takové přání vůbec uvěřil?

Pochopíte mě, až se přesvědčíte sami. Pokud máte před sebou právě teď šálek horkého čaje nebo kávy, myslím, že je ta pravá příležitost prohlédnout si katalog Heatcote&Ivory - tady anebo nahlédněte přímo do jejich obchodu na Heathcote-ivory.cz.