Čas prázdnin, to je (kromě času pruhovaných plavek a košíků plných třešní) taky čas návštěv, což je parádní, protože sbalit batoh, banány, vajíčka natvrdo a rozjet se (třeba vlakem) na letní návštěvu ke kamarádce, přátelům nebo k babičkám, to je vždycky žůžo dobrodrůžo a zábava k tomu. A dneska vám jednu takovou zábavnou návštěvu můžu zaručit. Pojedeme totiž všichni do jednoho kouzelného domku u lesa, protože si nedokážu představit lepší místo, kde zahájit prázdniny.
Jakmile přijmete pozvání na inspirativní návštěvu, na kterou vás dneska Radka z blogu
Made in les pozvala, ocitnete se v barevné pohádce mezi šikovnými skřítky, kteří neustále tvoří, občas boří, vymýšlí, plánují, zachraňují, recyklují, ale i vyrábí nábytek. Zkrátka Radku a její "lesní družinu" baví žít a je to znát i na jejím veselém domově, kde se spokojeně zabydlela láska. Láska k sobě navzájem, k přírodě i k práci vlastníma rukama. Trošku jsem se rozněžnila, ale to se mi v lese stává vždycky. ;-)
Teď už vás nechám číst, inspirovat se, žasnout a hlavně nerušeně objevovat, "jak se žije v lese"...
Milí čtenáři Vintage blogu, vítám Vás u nás doma.
Já, Kuba, Joey a Elvin bydlíme v domku u lesa, kam jsme se přestěhovali před necelými třemi roky. Máme tady naší nábytkovou dílnu, srnky pod okny, spoustu klidu a v létě naopak plno nadšených chatařů, kteří do našeho lesního údolí jezdí odpočívat, zahradničit a načerpat tu energii do města. My čtyři tady žijeme vlastně takové "na chalupě po celý rok" a zároveň patříme k několika málo trvalým osadníkům, kteří zdejší chatoviště po celý rok střeží.
Když mi už před nějákým časem Vivi navrhla, že bychom se mohli objevit na jejím blogu v nové rubrice "Na návštěvě u...", byla jsem nadšená a vyděšená zároveň.
Nadšená, protože Vivin blog považuju za ten nejúžasnější na celém světě, miluju ho celým svým srdcem a čerpám na něm energii skoro každý den. Nebo snad někdo znáte báječnější blog? :)
Vyděšená, protože naše bydlení bylo v té době značně nehotové, nedokonalé a já nevěděla, jestli si ho vůbec někdy troufnu prezentovat na blogu, který je (alespoň v mých očích) do puntíku dokonalý...
A jak to tedy nakonec dopadlo?
Jsme tady, i s naším stále nedodělaným bydlením :)
Ono je totiž to naše "bývání" asi takovým nikdy (nebo ještě dlouho) nekončícím projektem, za což jsme vlastně rádi, protože neustálé změny a vylepšování nás (zatím :o) moc baví.
Proces zařizování tak probíhá postupně a pomaloučku, ale právě díky tomu má většina věcí u nás doma svůj příběh a my zase čas si každou proměnu rozmyslet, vysnít a naplánovat. A i když bývám někdy hrozně netrpělivá a nejradši bych měla všechno hned, vlastně si ani neumím představit, že bych šla do obchodu "a své bydlení tam prostě nakoupila", protože si myslím, že bych pak musela mít neustálý pocit že nežiju u sebe doma ale v bytovém katalogu.
Jelikož se můj muž začal před nedávnem zabývat výrobou nábytku, já mu občas pomáhám a navíc trpím úchylkou typu "cokoliv vidím chci si sama vyrobit", vlastně téměř všechno, co u nás doma máme, vzniklo našima rukama. A stále toho máme spoustu před sebou, jen jsme vzhledem k naší práci často takové kovářovic kobyly.
V brzké době nás čeká v prvé řadě nový gauč, který si chceme opět vyrobit. Ano bude to asi trochu oříšek ale už ho máme vymyšlený a já se na tuhle výzvu hrozně těším. Taky se už nemůžu dočkat nového obývákového a počítačového stolku a hlavně až jednoho krásné dne (a doufám že ne zas za tak dlouho) ,vznikne v ložnici na místě zelené komody (která je v rohu ložnice jen "ustájena" a stále čeká na svého nového majitele) i můj vysněný holčičí koutek s toaletkou. ♥
A pak se s budováním a předěláváním přesuneme nejspíš na chvíli ven, kde plánujeme postavit pořádný plot, aby mohl Joey konečně volně běhat, já pěstovat květiny, které by mi neokusovaly srnky a Kuba ...ten bude mít díky zahradě asi ještě víc práce a taky by mohl (samozřejmě s naší pomocí) zrenovovat starý altán, který máme pod okny :o)
Kromě tvořeního nového milujeme i recyklaci a záchranu starých věcí. Neváháme si na zeď pověsit třeba staré LP desky a udělat si z nich "rámečky" na fotky, z nalezených badbintonových pálek vytvořit nástěnku nebo zrenovovat a oblepit noční stolky po prababičce zebrovanou fólií. Taky jsem si moc oblíbila velký pletený koš ze starých novin, do kterého ukládám deky a polštáře. Myslím si totiž, že hezké a útulné bydlení nemusí být vůbec otázkou peněz a že i z mála jde vytvořit prostor, ve kterém je radost bydlet.
Já osobně mám moc ráda kontrasty a kombinace zdánlivě nesourodých věcí. Ráda dávám dohromady kupříkladu drsné s něžným, staré s novým a barevné s ještě barevnějším :o) Občas máme všichni tak trochu trhlé nápady a podle toho všeho to u nás doma vypadá.
Nevím, jestli má naše bydlení nějáký styl nebo kam by se dalo zařadit, protože všechno u nás vzniká spíš spontánně a náš domov tak jednoduše odráží nás a naše bytí. Není asi úplně běžný a ne každému se tak nejspíš zalíbí, ale my se v tom barevném světě bez hranic cítíme moc dobře.
A během mého povídání jsme se stihli přesunout rovnou do naší ložnice. Na mém nočním stolku po prababičce o kterém jsem před chvílí mluvila, toho moc nenajdete. Protože většinou když padnu do postele, skoro ihned usínám. Jediné co ještě většinou stíhám je namazat si pusu a nastavit budíka na mobilu :)
Nejvíc času však trávíme v naší obýváko-jídelno-pracovně, velké místnosti, kterou jsme teprve před pár měsíci spojili v jeden velký prostor. Při jednom z dlouhých zimních večerů jsme společně s kamarády tak trochu večírkovali a při tom probourali příčku, která od sebe jednotlivé místnosti dělila. Můžeme tak teď spolu trávit maximum času i když jeden z nás zrovna pracuje, vaří nebo jí :)
Větvičky ve váze vedle jídelního stolu ráda měním podle ročního období (v zimě je "zazimovávám" bílou barvou a věším na ně vločky) a taky si podle období vystřihuju dekorace z kartónu polepeného balícími papíry. V zimě soba, v létě ptáčka...
Stojan na vína vedle okna vyrobil Kuba už před nějákým časem. Byl to takový první pokus o vínové puzzle, který se však do dnešního dne dál nevyvinul :) U kuliček v košících se před pár týdny porouchala svítící šňůra, tak teď odpočívají. A modrý brindáček na stěně, ten jsem dostala od Kuby nedávno. Jelikož jsem v globále tak trochu čunátko co se u jídla skoro vždycky pokype a on už se na to údajně nemohl dívat, zabavil jeden z mnoha svému malému synovci a láskyplně mi jej daroval, vtipálek jeden.
V pojízdné bedýnce na kolečkách skladujeme Joeyho hračky.
Dodělala jsem jí teprve nedávno, příští kus plánuju ještě trochu vylepšit a (snad) brzy zkusit prodávat v nejrůznějších obměnách (na časopisy, na dětské psí kusy...:) taky na Fleru.
Náš jídelní stůl, který častěji slouží spíš jako pracovní, je taky repasovaný. Je krásně masivní a byla by ho věčná škoda, takže od nás dostal nový bílo-patinový kabátek a slouží skvěle dál. Staré židle Tonky jsou sice věčná klasika ale já ten humbuk kolem nich nikdy moc nechápala, dokud jsme si k nám domů taky tři kousky "nevyhrabali". Tyhle židle jsou jednoduše tak pohodlné, nesmrtelné a vzhledově vážně nadčasové, že si je člověk prostě musí zamilovat.
Vzadu můžete vidět náš "hudební koutek".
Představuje ho kytara, plakát s debutovým CD teď už bývalé kapely mého bratra, pořadač na vinylové desky a na něm starý gramofon z půdy mých rodičů, který vidím, že nejde moc vidět :). U stolu si poslední dobou vysedává náš "sprosťácký" medvěd, kterého pro mě Kuba kdysi vyhrál. Zažili jsme s ním docela zábavnou cestu z města až k nám domů. Museli jsme mu sice tenkrát ve vlaku koupit zvláštní jízdenku, ale od té doby je stále s námi a střeží naše bydlení.
Oba dva milujeme hudbu a Kuba je v téhle oblasti navíc velký znalec a "fajnšmekr" od kterého se učím a který mi neustále rozšiřuje mé hudební obzory. Tuhle masivní skříň jsme společně navrhli a vyrobili (Kuba stavěl, já malovala) tak, aby unesla všechny naše vinylové poklady a sloužila nám (když Bůh dá) celý život.
Na poslední fotce z našeho domova se vracíme na samý začátek dnešního článku, zpátky do obývákové části. Vidět tu můžete britskou komodu, která byla úplně prvním vyrobeným kusem ze série podtelevizních komod a jeden z prvních kusů nábytku u nás doma vůbec. Stal se z ní už takový domácí evergreen a památka na naše "nábytkové začátky". Nad ní je další lesní polička. Tyhle poličky s kůrou mi Kuba jednou přinesl z dílny, když jsem si stěžovala že se u nás doma dlouho nic nekrášlilo a nedělo a já si je hrozně oblíbila pro jejich přírodní a jednoduchý vzhled.
Děkuju Vám že jsem Vás mohla u nás provést, že jste byli tak trpěliví a spolu s Joeym a Elvinem (to je ten zelenej vzadu :) se s Vámi loučím.
Mějte se báječně!
Pac a pusu z lesa posílá Radka♥
