Kosmetika, která má změnit pleť (a svět)...funguje to?

Crea-m. Má to být "tak trochu jiná kosmetika". Má to být kosmetika pro krásnější pleť a lepší svět. To je filozofie, panečku. Radost pohledět. Teď jenom, jestli to funguje...

Baby, ty změníš svět

Vybavil se mi teď slavný rozhovor z Hříšného tance, kdy se Baby (v perfektních bílých džínách) s Johnnym ocitnou v jeho pokoji hned potom, co Baby přivedla ke zraněné tanečnici Penny svého tátu (lékaře), přestože věděla, že si tím vykoleduje megaprůšvih.

Johnny: Nikdy jsem nepoznal někoho, jako jsi ty. Věříš, že změníš svět. Někdo je v průšvihu, ty mu pomůžeš!
Baby: A já doběhnu pro tatínka. To je podle tebe nějaká statečnost?
Johnny: Dojít pro něj, to chtělo pořádnou kuráž!

Baby je bezva a stejně tak všichni, kteří mají pro strach naděláno uděláno. Ono třeba vstoupit s něčím novým na "minové" kosmetické pole, kde už jsou karty dávno rozdané, to chtělo asi taky velkou kuráž. A ještě k tomu dělat i zdánlivě obyčejné věci jinak, třeba s větším nadšením, s větší vášní a šetrně k životnímu prostředí. Jsem ráda, že tu kuráž španělská značka Crea-m, která vznikla vlastně nedávno (v roce 2013), měla, protože ji znám sice teprve rok, ale už se zařadila mezi moje darlingy. Ono to totiž těmhle "crea-movým nováčkům" funguje. A setsakramentsky dobře.

Kdo že to tady šíří radost?

Crea-m kosmetika je bez chemických konzervantů, bez parabenů, netestovaná na zvířatech a prodává se v recyklovatelných obalech. A přestože obaly jsou bílé s jednoduchými černými (very sympatickými) nápisy, pro mě je Crea-m přímo exoticky pestrobarevnou kosmetikou, aspoň podle rozhýřených emocí, které ve mně vyvolává. To bude asi tím jejím humorem a šmrncem, to bude asi těma vůněma a jinakostí nebo tím horkokrevným španělským místem narození. A taky tou radostí ze života, kterou kolem sebe šíří, a kterou já mam rád. Hodně rád.

Je fajn, když má člověk z kosmetikování a hýčkání nejenom pleť jako z hedvábí, ale když má zároveň chuť něco udělat. Ne s celým světem, ale s tím svým. Aby byl hezčí. Hebčí. Lepší. Při měnění světa je třeba začít výhradně u sebe a Crea-m to zkrátka umí pěkně decentně připomínat.

Tak a teď už tu čekají dva voňaví fešáci, aby se vám představili.

Oční gel Crea-m k snídani

Napřed si ráno sundám pruhovanou masku na oči, pak vypiju (hekto)litr kafe, pak usrknu trošku čaje, smlsnu něco dobrého a jemně kolem očí vklepám oční gel Crea-m. Pravou ruku mam na srdci, dívám se vám přímo do očí a říkám - tenhle oční gel je prostě geniální.

Používám ho obvykle i večer, ale nejdůležitější je pro mě ráno. Umí si totiž poradit s oteklýma očima, zmírňuje tmavé kruhy a zjemňuje drobné vrásky, takže není vůbec poznat, že jsem zas v noci koukala na filmy (no jo, i na Hříšný tanec). Má lehoučkou gelovou konzistenci a je celý takový příjemně svěží, chladivý a voňavý.

A navíc roztomile a sympaticky motivuje k tomu, aby člověk neseděl s rukama v klíně a díval se na svět kolem sebe bez klapek na očích: "Those who do not see this world needs a very deep change, are completely blind".

Hydratační zpevňující krém - před posledním zívnutím

Pěkně rychle nám ten den utekl; už je skoro tma. Světla blikají, nějaká ta zářivá hvězda se pokouší o noční poetiku, člověk má na sobě po koupeli sotva osušku a to je ten správný čas na to osušku odhodit v dál a dopřát tělu slastně voňavý Moisturizing cream pro péči o tělo, který se rychle vstřebává a pěkně pleť zjemňuje a vyživuje.

V letáčku u krému se píše, že "kdyby Kleopatra bývala znala Moisturizing Cream, nebyla by bývala schopná bez něj žít." Hah, jsem odhodlaná Kleopatru plně zastoupit. Mám veleráda ty večerní chvíle, kdy je pokožka čisťounká, hydratovaná a provoněná a kdy si opravdu připadám tak trochu jako Kleopatra (akorát v zrz provedení). Pak už stačí jen zííívnout a prožít ve spánku pár přehnaně romantických snů.

A co nám říká obal krému tentokrát? "Humans need water. Water does not need humans. Vivi needs Crea-m". Ta poslední věta zatím na lahvičce není, ale snad to tam výrobci brzy dopíšou.

Odlet za pět minut

Když už jsme u toho snění, tak to si člověk může užít i ve dne. Třeba já bych teď ráda naskočila do toho obrovského papírového proutěného koše a nechala se odnést někam daleko. A až se v červených šatech s puntíky a s hlavou v oblacích budu vznášet, vezmu s sebou  určitě i tubičku očního krému Crea-m (mezi oblaky oči rádi otékají) a nenechám doma ani vás. Nastupte si, balónová cesta kolem zeměkoule právě začíná. 

A než v oblacích nabereme rychlost snů, můžete se zatím procházet vtipným nakrémovaným světem na Creamcosmetics.cz a pak vzít kostičkovaný papír a pořádně si pod vlivem inspirace "zakolážit". ;)

(Ne)všední (ne)zbytnosti 2

Máme tu začátek týdne a k novému týdnu se hodí nový článek. A protože je hic jak v hotelu Ritz, a většina z nás sotva dýše, čte a píše, nebude to dneska nic dlouhého. Dáme si zas takovou rychlovku, kterou navážu na (ne)všední (ne)zbytnosti č. 1. Takže bez čeho se zrovna teď ne a ne a neobejdu?

♥

1. Pohled z antikvariátu, na kterém Brižit hraje na kytaru (zarámovat a pověsit nad postel!)

2. Prskací žvejkačky Pop Candy, které dovedou jednoho pěkně rozdovádět. Nejlepší je, když je horká letní noc, ve městě je pouť, já si nesu plnou náruč z lásky vystřelených papírových růží (obvykle dvě nebo tři) a do pusy si sypu prskací žvejky (dají se taky vystřelit ve střelnici, ale visí asi na deseti špejlích, takže v krámu vyjdou asi o tři stovky levnějš). ;)

3. Karl Lagerfeld a jeho parfém Women. Letní, lehký, nevtíravý. V přeplněné tramvaji ho někdy nenápadně stříkám na vybrané spolucestující. Na co si ale teď od mého oblíbeného Karlíka brousím zuby, tak to je jeho fungl nová vůně Karl Lagerfeld Paradise Bay, která má vonět jako tropický ráj, bělostné pláže a poklidné zátoky...mmm.

4. Sluchátko k mobilu - jedna z mých nejnepostradatelnějších nezbytností. Jednoduše se připojí k chytrotelefonu a pak se přes něj volá, skajpuje nebo třeba poslouchá mjůzik.

5. Multifunkční zázračný olej Nuxe - asi moje nejnepostradatelnější věc, se kterou jsem letos oslavila 10. balení (umím být věrná). Každé balení mi vydrží zhruba půl roku a to ho pravidelně používám na pleť i na vlasy. A pro fajnšmekry je naprosto skvělá vyletněná rozjasňující třpytivá verze (s ní okamžitě zapomínám na to, že existují nějaké mejkapy nebo bronzery).

6. Bílá čokoláda s lentilkama = moje dnešní (geniální) svačina.

Tak ať žijou (ne)všední (ne)zbytnosti! ;)

(Ne)všední (ne)zbytnosti 1

Často se mi stává, že bych se s váma ráda o něco podělila, že bych vám chtěla něco doporučit nebo ukázat a všechno si to štosuju v hlavě nebo provádím tučné zápisky a narůžovělé poznámky do  sešitů a říkám si, že až bude čas, tak vám o tom napíšu. Jenže jeden takový článek a jeho vytváření trvá hodiny a hodiny, a tak se na spoustu mých plánovaných tipů nebo malých „hašišárniček“ nedostane.

Koumala jsem teda, jak by se to dalo šalamounsky vyřešit, až jsem přišla na tzv. rychlovku. Seznamte se, prosím...Rychlovka, to vám je docela šikovná záležitost. Různé radosti nebo tipy "secvaknuté" do jedné fotky (nebo dvou..) a doprovázené pár řádky. Rychlovky budou doplňovat mé typické dlouhé články a já se tu díky nim s váma budu moct bleskově dělit o aktuální těšivosti a (ne)všední (ne)zbytnosti, které je prima v barevném světě mít a připomínat si je, a které by bez téhle nové rubriky zůstávaly dál ležet přimáčknuté v tlustých sešitech.

Takže to bylo jen tak na vysvětlenou a tady jsou první rychlonohé nezbytnosti, které umí všední dny moc hezky rozsvítit.

Průhledný obal na pas (nebo na cestovatelský deník) a štítek na kufr „ananas“ (HM), letní žlutá knížka od Karla Čapka „Obrázky z Holandska“, můj oblíbený prázdninový lak na nehty Hot Salsa (Maybelline), panáček Sonny Angel, který mi připomíná, že by na okně vypadala dobře sbírka rozkvetlých kaktusů, mintová pastelka (sluší jí to na čtvrtce i v diáři), veselá sušenka od Šárky ♥ (všechny sušenky  by měly vypadat takhle), polaroidová fotka z cest a modrý kámen Happiness pro...asi pro štěstí. ;)

Můj domácí bar a tipy na letní lahůdky

Když jsem psala nadpis dnešního článku, překlepla jsem se a místo "tipy" jsem napsala "tripy". A vlastně jsem to tak mohla nechat. Ono totiž dát si žůžo ledovou kávu nebo pravý zmrzlinový pohár podle kačera Kvaka, na který vás zvu, to se "jízdou" určitě nazvat dá. Aspoň já si tyhle mlsounské chvíle s potěšením užívám. Beru vás do party a jsem odhodlaná dát si s váma dneska do trumpety! ;)

Můj "domácí bar", který jsem si vytvořila renovací polorozpadlého stolku na kolečkách, se postupem času úctyhodně zaplnil. Napřed na něm byly dvě láhve vína, pak tři láhve a teď...hodně lahví, přísady do koktejlů, krabice s ubrousky, lízátka, ananasy a kousek místa jsem vyhradila i části mojí Starbucks sbírky. Ten malý "starbax" hrníček úplně vpravo jsem si koupila jako první, už je to spoustu let a mám ho asi úplně nejradši. Vystřídaly se v něm všechny druhy kafe, co jich jen na světě je, jeden čas jsem v něm skladovala tužky na oči a štětce na tváře a dneska jsou v něm (i když určitě zas jen přechodně) barevná paraplíčka do zmrzlinových pohárů.

A tohle je můj nový přírůstek do sbírky. Fialový Starbucks tumbler, který vypadá, jako když ho malíř políbí pár tahy štětce namočeným do fialové barvy. Termohrnková láska na první pohled...Je nejspokojenější, když ho ráno naplním čerstvou kávou a pak spolu vyrazíme do ulic.

Jako pravý kávomilovník s rozzářenýma očima pořád ochutnávám nové druhy kávy a neminu snad žádný obchod, který má na ceduli namalované kávové zrno nebo černouška, a nad kterým se vznáší kávová vůně; to jsem pak přímo ztracená. Ale je to paráda se občas takhle "ztratit". Letošní prázdniny mám v kávomlýnku už druhé balení kávy Kenya (limitka z řady Origin Espresso) s tóny vína a ovocnou příchutí citrusových plodů. Je výborná (i pro přípravu ledovýho kafča). Dokonce tak výborná, že jsem si ji před pár dny uvařila i v noci a pak jsem několik nočních hodin probděla u seroše "Red Dwarf". Ale nelituju.

Kafe jsem si zvykla připravovat podle Starbucks Coffee Mastera Jakuba Zubatého. Jeho 4 kroky k přípravě supr kávy mi jednoho dne přistály v e-mailu, tak jsem si je přimagnetkovala na lednici a z lednice teď doputovaly rovnou sem k vám:

"K přípravě skvělé kávy je potřeba dodržet následující 4 kroky:

-  správný poměr kávy a vody, který je (s výjimkou Espressa) 10 g kávy na 180 ml vody

-  kávu namlít na hrubost podle metody přípravy (například pro French press je třeba kávu namlít na nejhrubší stupeň)

-  použít kvalitní vodu (ideální teplota pro přípravu je 90-96°C)

-  a čerstvou kvalitní kávu namlít těsně před přípravou."

Pro ledovou vyletněnou verzi stačí přihodit pár kostek ledu, trošičku cukru a kopeček vanilkové zmrzliny. V jedné kavárně v Itálii jsem vykoukala, že do ledové kávy přidávali ještě pět kostiček kvalitní čokolády, což je tip, který jsem si zapsala za uši a občas ho praktikuju. Je to dobříčko.

Z pohárů voní ledokafe a jeden by řek´, že by prázdniny mohly měly trvat aspoň dva roky...

Doma mě to teď v létě moc nedrží a vlastně za každého počasí vyrážím ven. Musím sice i o prázdninách pracovat (skandálos), ale noťas se do mé velké letní tašky s mexickým vzorem vejde. A vejde se do ní i knížka, voňavka, mlíčko Piknik (jsem na něm závislá), můj nový tumbler i srdcobrejle. Takže beru na ramena tašku i nohy a běžím ven. Ale abych se s váma nerozloučila příliš chvatně, mám tu pro vás ještě jeden recept...

Není to sice recept úplně jednoduchý (stupeň obtížnosti "1 námořnická čepice" mluví za své), ale přesto se vyplatí ho vyzkoušet. Kačer Kvak a jeho zmrzlinová specialita...Nechte si chutnat. ;)

Horké tipy na super letní knížky

Opalovací krém, houpací síť, mátovo limetková limonáda, tvořítka na nanuky a pár nových knížek - to je podle mě povinná letní výbava, se kterou se dá prožít léto jak má být. V hlavě se mi usadil obrázek, jak bezstarostně ležím (a vy taky) v pestrobarevné houpací síti, jsem namazaná (tím opalovacím krémem a limetkovou limonádou s kapkou něčeho ostřejšího), pochutnávám si na vlastnoručně vyrobených nanukách a čtu jednu knížku za druhou. A jakou jednu za druhou? To vám ve svých dnešních prázdninově letních knižních tipech ráda prozradím.

1. Šik po milánsku - Průvodce městem, které udává módu i životní styl (Fabiana Giacomotti)

Tuhle knížku si určitě přečtěte, pokud milujete Milán. Nebo pokud se do města italské módy chystáte a chcete originálního a zábavného průvodce. Nebo pokud se vám líbila knížka Se šarmem Pařížanky, které je tahle milánská příručka (možná až příliš) podobná. V knížce Šik po milánsku najdete spoustu tipů na milánské nákupy (včetně různých ,tajných‘ adres), barové a kávové sedánky, odhaluje místa ideální pro zamilované schůzky, ukazuje styl pravé Miláňanky i Miláňana i to, jak o sebe Miláňanka pečuje nebo jak to vypadá u ní doma. Jednoduše řečeno, knížka je o tom, jak se žije, co se kupuje a s kým se chodí po Miláně. Když jsem ji dočetla, zvolala jsem silným hlasem: "chci do Milána! hneeed!" (ale bylo mi to houby platný, nikam se nejelo).

2. Večeře v ráji  (Ben Bennett)

Chutné čtení o jedné restauraci na francouzském pobřeží Atlantiku, která se jmenuje Paradis, ale s rájem už nemá nic moc společného. Majitel Jacques totiž po smrti svojí ženy nemá z vaření žádnou radost a jeho dřív vyhlášená jídla nejsou co bývala. Hostů ubývá a Paradis je v bankrotu. Ale tohle je prázdninové čtení, takže smutnit se nebude dlouho. Přijde totiž někdo, kdo rozveselí nás čtenáře i  Jacquese. Na půdě se objeví tajemný sešit plný receptů a na prahu restaurace jedna roztomilá Catherine...

3. Dovolenkáři (Emma Straubová)

Na Dovolenkáře se teprve chystám a těším se. Slibují totiž takové letní propriety a lákadla, jako jsou slunný ostrov, příroda, pláže a výborné jídlo...hmm, beru.

Pan a paní Postsovi přijíždí s rodinou a přáteli na Mallorku. Na dovolenou snů. Plánovaná je hotová idylka jak z filmu, jenže na povrch vyplavou všelijaká stará a ne zrovna příjemná tajemství a je po idyle. Zkrátka to vypadá, že se při čtení budeme v houpací síti docela dost vrtět.

4. Zmrzlinová královna (Susan Jane Gilman)

Jak jeden italský prodavač zmrzliny zachrání život jedné opuštěné a zbídačené holčičce, jak ji naučí vyrábět zmrzlinu a jak se z ní nakonec stane zmrzlinová královna Ameriky. Tenhle příběh má úplně všechno, co má mít a ještě něco navíc. Je to sice docela tlustý román, ale zhltla jsem ho na posezení - stejně jako točenou jahodovou.

5. Nestydaté plavky (C.D. Payne)

S hlavním hrdinou Colmem Moranem se ocitneme v roce 1957, kdy "hezká děvčata ještě věřila na počestnost a prťavé bikiny dokázaly vyvolat na pláži pozdvižení". Takže je to jasné - pro milovníky nestydatých letních radovánek, bikin a absurdního humoru.

6. Fangirl  (Rainbow Rowell)

Rainbow Rowell je autorka úspěšných knížek, do kterých je hrozně lehké se začíst (i zamilovat). Když se mi dostanou do ruky, nespím kvůli nim (teprve až když jsem na poslední stránce, dopřeju si zdřímnutí). Stejně jako její knížka Eleanor a Park, i Fangirl je o lidech, kteří pořád žvaní (ale mají co říct, takže to nevadí), jsou zamilovaní a taky jsou tak trochu průšviháři (takže já se s hlavníma hrdinama ztotožním vždycky snadno). Knížky od Rowellové jsou prostě "podkůživrývající", a když je čtu a mlsám čokoládu, jsem opravdu ráda, že jsem si nikdy nekoupila televizi.

7. Antistresové omalovánky pro dospělé (Jolana Daňková, Lenka Tréglová)

Antistresové omalovánky nejsou sice knižní tip, ale do houpací sítě se hodí náramně. Vytvořily je dvě dámy pro každého hravého dospěláka, který si potřebuje trochu odpočinout od přetechnizovaného a bláznivě hektického světa. Zatímco ruce kreslí a vybarvují, hlava se toulá, odpočívá a nabírá energii. Já sice maluju svoje vlastní obrázky, ale kdo si chce užít úplné "hlavovypnutí", může si na plážovém lehátku vybarvit všech 77 obrázků, které jsou vytištěné na samostatných stránkách, aby se daly (ty nejvydařenější) zarámovat. 

A na úplný závěr tu mám ještě bonusový tip. Jak už víte z mého fb, hledala jsem nějakou knížku na dovolenou. A našla tu, která se jmenuje "Dovolená" - náhoda, osud nebo strejček Příhoda? Ať už za to může kdokoli, tahle prázdninová knížka, kterou napsal Guy Bellamy, mi v antikvariátu padla do oka hlavně kvůli názvu, obalu a vlastně i ceně (stála jenom 25 káče). Jak se ale ukázalo, je to i bezva (satirické) čtení z prostředí letního Cannes o tom, co se může Angličanům přihodit na jedné horké francouzské dovolené. Louskala jsem knížku jak divá, dokud jsem se na sluníčku nepřismahla. Takže vám doporučuju po ní v antikvariátu mrknout a namazat se před začátkem čtení nějakým pořádně hutným opalovákem.

Tak teda...pojďme si číst, je lééééééto!

5 kosmetických pomocníků na cesty aneb balím kufr

Balím kufr, ale neptejte se mě, prosím vás, kam jedu. Vůbec netuším totiž. Prostě když se můj kufr začne ošívat, nadskakovat a když mu začnou vrzat kovové přezky, tak je mi jasné, že už to na něj zase přišlo. Chce někam ven. Nekouká při tom nalevo, napravo, nebere ohled na to, jestli třeba náhodou nemam jiné plány. Když chce můj kufr do světa (zrovna teď), znamená to jediné - musím ho rychle sbalit a někam s ním vyrazit. 

A protože jsou moje cesty často neplánované (díky tomu kufru mýmu bláznivýmu), podnikám dobrodružství, která mě samotnou překvapují. Ráno sbalím, vyrazím na nádraží a nasednu prvním vlakem směrem do Neznámova. A věřte nebo ne, je to velká zábava. Někdy na těhle svých pozoruhodných cestách skončím v přírodě, někdy je z toho ryze nákupní výlet (ó jé) a jindy zas kavárenský maratón. Zkrátka záleží, kudy ten "náhodný rychlík" projíždí. 

Ale musím se vám přiznat, že nikdy necestuju sama. To by mě ani trochu neba. Musím mít kolem sebe bezpodmínečně ty správné cestovní dobrodruhy, kteří jsou pro každou srandu. A taky nikdy nezapomínám přibalit do kufru své kosmetické kámoše, kteří mě ovoní, osvěží nebo ochrání. A o těch (především) bude za chvilku řeč.

Napřed ze své "koblihové" kosmetické taštičky vyndám věc, kterou si v lékárnách kupuju pořád dokola. Už je to taková tradice, že kolem sebe v létě věčně práším Evianku. Teda ať jsem přesná - Evian minerální vodu na obličej ve spreji; čistá, stopro přírodní voda z francouzských Alp se spoustou minerálů. Je skvělá k příjemnému osvěžení nebo zafixování mejkapu. Stačí ji jen nastříkat na tvář a nechat zaschnout. A jednou jsem s ní ve městě odehnala jednoho dotěrného otrapu. Jo, Evianku je dobrý mít v kabelce. ;)

Tohle je cestovatelka jaksepatří. Říkám jí "sluneční tyčinka", nicméně oficiálně je to přírodní ochranný balzám na rty od Lavery (SPF 10). Tyčinka obsahuje bambucké máslo a jojobový olej, je voděodolná, bio a vhodná i pro vegany. Nebudu vám tu vypisovat všechny její přednosti, ty si můžete sami proštudýrovat na Lovebio.cz. Já jen dodám, že svou sluneční tyčinku používám, ať už je  hic nebo padají trakaře. Vyhovuje mi jako každodenní balzám na rty, protože je hutnější, nemazlavá a vydrží na rtech dlouho (je super i pod rtěnku). Od téhle balzámové holky zkrátka nečekejte žádné rozteklé mazátko.

Od přírodní Lavery mám v cestovním kufru ještě jednu voňavou specialitku. Takovou první pomoc pro podrážděnou pokožku od sluníčka - SOS fluid po opalování. Nikdy se (cíleně) neopaluju. Pokud v létě něco griluju, pak jsou to lilky, cukety a sýrové špízy, ale sebe ne. Sebe neopékám. By mě to ani nebavilo. Jenže to, že se nesmažím na lehátku, neznamená, že si mě sluníčko ve své plné síle nenajde. Venku lítám skoro pořád, a i když se snažím řádně promazávat zvenku i zevnitř, stane se, že mě bezohledné vroucí paprsky přece jen dostihnou a zaútočí. A to pak "fluiduju". Tenhle fluid totiž krásně chladí, ulevuje a rychle podrážděnou pokožku zklidní. Takže na letní hydrataci mám jasný recept: domácí višňová limonáda a fluid od Lavery. No a je to.

Vy víte, že pokud jde o flirty, lásky a zamilovávání se, nemám s tím žádný problém. To jde u mě ráz na ráz, vzplanu raz dva, bez nějakého velkého přemlouvání. A dost často jak rychle to přijde, tak rychle to odezní (hlavně u parfémů, u těch jsem hodně nestálá). Jenže občas se mi stane, že se zamiluju vážně. Dovopravdicky. Třeba do jednoho na první pohled docela nenápadného krystalu...

To je on, prosím pěkně - "24hodinový" deo krystal od Purity Vision. Měla jsem docela pochybnosti, jestli může čistě přírodní deodorant složený jenom z antibakteriální minerální soli fungovat a účinkovat slibovaných 24 hodin. Nevěřila jsem. Kupuju si vlastně jenom přírodní deodoranty, jenže oni obvykle nijak zvlášť nevydrží. Ta jejich přírodnost je totiž většinou vykoupená krátkodobým účinkem, ale nevadí. Jsem na to zvyklá, a nosím si je s sebou v kabelce.

ALE! Tenhle přírodní deo krystal funguje. A dokonce dokonale. Vydrží celý den, je bez parfemace, obsahuje opravdu jenom antibakteriální minerální sůl zvanou Potassium Alum a já jsem naprosto nadšená (a ano, jsem se do něj zamilůvala). Používá se jednoduše - krystal se navlhčí vodou, nanese na pokožku a čisťoučká přírodní deo ochrana s 24 hodinovým účinkem je na světě. Ty jo, fakt paráda!

Dnešní povídání zakončím absolutní klasikou, kterou vám ale tentokrát představím trošku jinak. Že se totiž dá bio kokosový panenský olej používat na 856 způsobů, to je tajemství, které už bylo v kosmetickém světě dávno prozrazeno a nespočetněkrát omleto. Biokokosák je bezesporu blahodárnost pro tělo, vlasy, pleť i kulinářské umění, proto už je u mě doma stálicí. V létě ho přendavám do lehkých cestovních kelímků a beru ho s sebou na dobrodružné cesty za poznáním.

Dneska vám chci ale ukázat, jak se dá biokokosák ještě zapojit do "domácích prací". Vyrobíme si tu rychlé "Domácí tělové mléko":

Ingredience
20 g biokokosáku
10 ml mléka (ideálně plnotučné)
pár kapek esenciálního oleje

(Pokud chcete tělové mléko bez parfemace, kupte si neparfémovaný kokosák a éterický olejíček vynechte.)

Jak na to?

Mléko naliju do misky a nechám během několika vteřin ohřát v mikrovlnce, aby bylo vlažné. Následně ho  zhruba 3 minuty ručním šlehačem vyšlehám do pěny a za stálého šlehání přidávám olej (musí být v tekutém stavu, čehož v létě docílím jednoduše tak, že ho nechám rozehřát na okenním parapetu). Někdy přidám pár kapek éterického olejíčku nebo do misky stříknu trošku růžové vody. Pak všechno ještě jednou pořádně prošlehám a hmotu přeliju do malé skleničky. Tělové mléko je potřeba skladovat v ledničce, přičemž čerstvé vydrží zhruba 3 dny. 

...Je to taková příjemná změna oproti kupovaným tělovým mlékům, ideální pro kutilky a přírodomilky.

Ať koukám, jak koukám, zdá se, že mám sbaleno. Kufry i tašky se natřásají samou nedočkavostí a zvědavostí, kam asi pojedou a mně nezbývá, než se natřásat s nima. Bon voyage, kamarádi!

10 nápadů, jak si vylepšit léto aneb neřeš a nepřepínej

Nemůžu si dovolit spoléhat jenom na svou hlavu a na to, že si bude pamatovat všechny letní srandičky, které mám naplánované. Byla by škoda na něco zapomenout, takže jsem si pro jistotu své letní plány namalovala a otextovala. Protože co je namalované a napsané, u toho je už jen krůček k realizaci. V mém letním to-do listu je všechno možné; od drobných radostí, přes trochu dobrodružství až po pár hříček (nebo hříchů?). Nechci nic řešit, nechci přepínat, nechci se kontrolovat a nechci, aby mě tlačily boty. Vždycky budu radši chodit bosá...

Doufám, že se necháte mým letním to-do listem inspirovat anebo ještě líp - doufám, že se přidáte. ;)

♥

1. Míchat barevné koktejly. Na tomhle plánu je nejlepší to, že si člověk musí (při)koupit spoustu roztomilých míchátek, slámek, úžasných šejkrů a skleniček, ubrousků, ledovátek a taky knížku o tom, jak namíchat barevné koktejly a to ještě není konec zábavy. Ta hlavní teprve přichází, když se míchají suroviny nesmíchatelné, pouští se gramec a všichni, kteří míchali a pili, se usmívají a připadá jim, že v televizních novinách každý večer hrozně přehánějí, protože život není vůbec špatný. Život je totiž prima. A pozor - vůbec se do těhle koktejlů nemusí přidávat alkohol, stačí jen dobrá parta lidí.

2. Chodit do letního kina. Koukat na to velikánské plátno, jíst párek v rohlíku a pozorovat hvězdy. A líbat se (když se setmí).

3. Znovu se podívat na film První den zbytku tvýho života. Protože je to perfektní film o pěti rozhodujících dnech v životě jedné pětičlenné rodiny. O pěti dnech, které jsou mnohem důležitější než jiné dny, protože po nich už nic nebude jako dřív. A protože tam hraje André-Marc Grondin. A protože některé filmy jsou nejlepší v létě a tenhle je jedním z nich.

4. Zamilovat se. Do nových míst. Do nových jídel. Do nových kapel. Do songu "I Wanna Be Where You Are". Do mexických plážových přehozů. Do chození naboso. Do Bosse (Huga). Do velkých proutěných tašek. Do barevných papoušků. Do puntíkatých plavek. Prostě do čehokoli. Ten pocit je tak parádní, že stojí za to být zamilovaný pořád.

5. Pořídit si náušnice ve tvaru pusinek. A taky ve tvaru ananasů. A mořských hvězdic. Jo a určitě náušnice ve tvaru zmrzliny. Proč by ne?

6. Jezdit naším tyrkysovým autem na výlety. Naše stařičká tyrkysová kára z druhé (vlastně třetí) ruky nás vozí na koncerty, nákupy a výlety a my ji za to máme rádi a říkáme jí "Puňťa". A i když jsme ji už mockrát museli kurýrovat a na Automobilovedily24.cz jsme za ni utratili při opravách majlant, letos v létě to s ní zas roztočíme. Sice se občas vidím, jak mě veze v extravagantních šatech od Valentina na hvězdnou párty nablýskaný Mercedes-Benz GLC (krasavec snů), ale ve skutečnosti jsem ráda, že si to s "Puňtou" frčím ve svých odřených džínách na fesťák pod širou oblohou. Mě už nezměníte.

7. Číst knížky (v trávě). V trávě je to totiž nejlepší. V trávě se mnohem líp sní. A odpočívá. A čte. V trávě se vůbec všechno dělá tak nějak líp.

8. Přejíst se borůvkového koláče. Jsem do borůvkových koláčů blázen, ale vždycky se ke mně dostane jen takový malý zanedbatelný kousek. A přitom já bych se jich tak ráda přejedla. Aspoň jednou! Takže v létě nasbírám plnou bandasku borůvek, upeču dva plechy pravého borůvkového koláče s drobenkou, několik kousků sním ještě teplých, protože to nevydržím, a až vychladne, dojím zbytek. A jestli už o mně potom nikdy neuslyšíte, tak proto, že jsem tenhle plán fakt uskutečnila.

9. Neřešit, nepřepínat, nepátrat. Čili být v klidu, uvolnit se a nemít pořád mžitky před očima kvůli nesplněným úkolům. Na smrtelný posteli nás nebude zajímat, jestli jsme stihli vrátit včas knížky do knihovny nebo vytřít chodbu. Bude nás zajímat, jestli jsme dost tancovali, smáli se a jestli jsme se cítili šťastný.

10. Zpívat si i mimo sprchu. Tenhle nápad jsem si půjčila od Kate Spade, která do svého (teda mého) diáře na začátku jednoho měsíce vepsala větu "sing outside the shower". Ve sprše mívám celé koncerty (bez ohledu na sousedy a účet za vodu), ale chci se dostat ještě dál. Třeba si zpívat na zahradě, v parku nebo v obchodě (jakože po-ti-chu). Včera jsem viděla pána na kole, jak si zpívá "dej dělovou ránu" (asi má taky diář od Kate Spade) a jedna holka v sámošce si pobrukovala. Aspoň to. Vypadá to, že nás bude tohle léto víc, kdo si chceme zpívat mimo sprchu. Pojďte taky, sím...

Co nesmí chybět na pikniku snů

Když říkám piknik snů, tak tím nutně nemyslím lehárko někde na Bali, ovívání kadeří mořským vánkem, nebo pojídání hroznového vína, se kterým máchá nějaký svalnatý potomek bohů. Piknik snů může být třeba i úplně obyčejné rozvalení se v trávě, povolení knoflíku u kalhot a zírání na modrou oblohu. To stačí. Tenhle sen se dá snadno splnit. Jde jen o to si udělat čas, vyběhnout ven (bez mobilů, prosím) a vychutnat si chvilky nicnedělání.

A protože já piknikování miluju a není jediný teplý letní den, kdy bych na piknik aspoň nepomyslela, mám pro vás pár tipů a malou ukázku toho, jak si vegetění v přírodě zpestřuju.

Správná deka - základ povalování

Za svou piknikovou éru jsem už ležela na ledasčem. Na holé zemi (je to fajn, ale bolí to), na karimatce (je tak mrňavá), na přehozu ze sedačky (na nic se tak dobře nechytají moušky, pavouci a tráva) nebo na piknikové dece s červenýma kostkama (šikovná, ale ty červené kostky...ne ne, nelíbí). Až letos jsem se konečně dopracovala k vysněné piknikové dece z Butlers.cz. Tahle bavlněná deka je to nejpohodlnější, na čem jsem si kdy ve volné přírodě hověla. Uvnitř má totiž vycpávku, takže se na ní leží jako v bavlnce a na spodní části je omyvatelná průhledná fólie, která brání právě všem těm mouškám, pavoukům i trávě, aby se na ní přichytili a cestovali pak se mnou domů.

A když už je naší piknikpartě zima a v koši není žádné jídlo, čili když už se piknikový čas chýlí ke konci, deka se jednoduše sroluje a pomocí odnímatelného popruhu sbalí a přehodí přes rameno. Navíc je krásně veselá a barevná. A i když bych vám ráda řekla, že jsem na ní chvíli ležela i uprostřed obýváku, tak vám to radši ani neřeknu, abyste si nemysleli, že jsem týdadá...

Muzika

Já si to bez ní nedovedu představit už nikde. Dokonce i v kině, když mě kousky filmu nudí a začínám být rozmrzelá, nacpu si do uší nenápadná sluchátka a v tu ránu mi mizerné herecké výkony vůbec nevadí. Muzika má moc. Velkou moc. A takové dobře vybrané summer songy, které se ozývají z piknikové deky (respektive z mého přenosného rádia Sunny Life nebo z empétrojky), dokážou roztancovat a rozdivočet všechny - celé piknikové osazenstvo, mravence i dotěrné mouchy, co by jinak sedaly na koláčky s polevou. Anebo můžete poslouchat jenom cvrlikání ptactva, jak je libo.

Jídlo tolik neřešit

No já vím, že by piknik měl být hlavně o jídle. Jenže už tolikrát se mi stalo, že jsme na piknik nešli jen proto, že toho v lednici zrovna moc nebylo, nebo že jsem nestihla upéct slaný koláč, že jsem se rozhodla, že piknikovému jídlu nebudu přikládat zas tak velkou úlohu. Někdy je rozhodně fajn do mističek naskládat kousky ovoce, různé druhy domácích pomazánek, upéct sušenky, připravit saláty všech chutí a barev a zkrátka si s tím vším vyhrát, ale mohlo by se stát, že s takovou by se pak konal jeden piknik za léto a to ještě sotva. Takže když vidím, že ráno na okenní tabulky doráží sluníčko, prostě jen popadneme deku, knížku a slamáky a po cestě se jednoduše stavíme pro pár baget, borůvky a je to.

Nebýt líný "na hezké věci"

Dokonce i když se pro piknik rozhodneme z minuty na minutu, nejsem líná na to (v rychlosti) popadnout brčka a míchátka (tahle rozkošná butlersovská jsem ukořistila v letních novinkách), ubrousky s plameňákama, polaroid, termosku s námořnicí, skleničky s puntíkama a pár dalších roztomilostí pro dobrou náladu. Jak já říkám, "člověk nesmí bejt línej na hezký věci".

Větrání

Už jsem vám tu o svém přenosném mini větráku jednou psala a teď je ta správná chvíle ukázat vám ho v akci, tj. na piknikové dece. Od té doby, co jsem si ho koupila, ho balím s sebou na pikniky pořád, protože když už z hlediska osvěžení selžou všechny vychlazené limonády, nanuky i benátské vějíře, tak pak stačí stisknout jeden čudlík a rozprostře se kolem nás tak svěží vánek, že je rázem (skoro) po hicu.

Vzít si s sebou zajímavou láhev

Tím "zajímavou láhev" myslím láhev něčeho dobrého, třeba bublinkatého, třeba šampaňovitého, co může chvíli jen tak vykukovat z proutěného košíku, ale pak je lepší s tím pohnout. Ostatně plastové skleničky na sekt se teď prodávají úplně všude a k čemu jinému by měly sloužit než k tomu nalít do nich v přírodě něco veselého? Někdo by sice mohl říct: "alkohol na piknik nepatří", ale to já bych jen mávla rukou a odpověděla třema svýma oblíbenýma slovama: "proč by ne?".

Piknikový košík je plný, klobouky už se těší ven, větrák jede ostošest a deka je velká, takže myslím, že nám nic nebrání v tom rozplácnout se a nechat Ššššššššš vyšumět všechny starosti. Následujících pár dní předpověď hlásá "piknikovo", tak toho musíme využít. A až se nás zima zeptá, co jsme dělali v létě, můžeme ji bez okolků odkázat na všechny pikniky, které tohle léto uspořádáme. A že jich bude! ;)

7 věcí

Dneska dostanou prostor ty věci, které mi v posledních dnech udělaly radost a rozdováděly srdce mý. A bude jich 7, jako v pohádce. Trošku se ochladíme, něco si namalujeme, najíme se, nazdobíme, změníme trasu, někdo roztomilý nám přinese do postele kafe a na konec jen tak v rychlosti mrknem do mého diáře, který už se jednoznačně chystá na léto...Jde se na to. 

 1.

Taková by se řeklo obyčejná věc a jaké dokáže divy - stolní větrák. Zažila jsem už u pracovního stolu dost horkých a zpocených chvil (ne vždycky mi jde práce od ruky), a když se k tomu občas přidají hice, sotva lapám po dechu. Ale už týden mi dělá společnost tenhle super větráček (elektra jsou jimi teď předzásobená), který je na baterky, takže se dá pohodlně přenášet (beru si ho s sebou i na pikniky). Můj muž se mi sice směje, že je to jenom další hezká věcička v mojí barvě, která nemá žádný "fuk", ale já vím svý - tenhle větrák náhodou fouká tak, až mi vlasy vlajou dopředu a dozadu jako papírový drak (přeháním jenom trošku).

2.

Moje první suché pastely. Já se s nima teď tak vyřádim! A splnim si všechny svoje obrázkovo malířské sny.

3.

Tady teď ráda snídám. Je to jedna (pro mě nově objevená) českobudějovická mňam kavárna, kde mají jahodové koktejly, borůvkové lívance a pravý emerikn džubox z padesátých let. Jo a holky servírky nosí tyrkysové šaty a na mrknutí vám dolívají kafe do bezedných hrnků.

 4.

A když jsme u toho kafe, tak jako nenapravitelný kávovník (nebo spíš kávomil) a taky věrná fanouška kaváren Starbucks jsem nemohla na jednom pouťovém trhu odolat tomuhle lahodnému šperku, takže se mi teď na krku houpá kelímek se šlehačkovým Starbucks kafem. Přívěsek měří sice asi jenom 1 centimetr, ale i tak úplně svádí k usrknutí.

 5.

Často chodím stejnou trasou a nedávno jsem si uvědomila, že tím tak trochu zabíjím smysly. Všechno je po cestě stejné; zahrádky, vůně, domky, výlohy i psi a lidi, se kterýma se zdravím. Změnit trochu směr, změnit cestu (do školy, do práce, do restaurace) může přinést spoustu překvapení. Včera jsem to zkusila, vydala se novou trasou a na uvítanou mě přivítal tak voňavý pivoňkový keř, že tudy teď budu chodit pořád. ;)

 6.

Tak tenhle dřevěný fešák černoušek u nás doma našel nový domov. Nosí turban, zlaté náušnice a snídani do postele a má vždycky dobrou náladu. Jsem z něj nadšená; už nikdy si nebudu vařit kafe sama.

A někdy mi černoušek přinese i Kofilu, kterou vlastnoručně vyrábí. Aspoň myslim.

 7.

Nemohla jsem si nevšimnout, že můj diář už nějakou dobu stávkuje. Místo toho, aby mi denně svědomitě připomněl, co mám během dne udělat nebo jaké schůzky mě čekají, jsou v něm v poslední době jenom obrázky senzačních balkónů a venkovních teras, nafukovacích labutí a mořských vln s lodičkama, z čehož spokojeně usuzuju (je fajn nechat se svým diářem oklamat), že mě nečekají vůbec žádné úkoly a pochůzky a můžu teda zůstávat doma. Je to buď opravdu moc hodný diář nebo se prostě jen připravuje na léto, které je tu ofiko už za tři dny...

PS: a ještě jedna bonusová radost - můj nový "podpis", který tu od teď pod každým článkem najdete (to abyste věděli, že jsem to fakt psala a fotila já) ;), a který mi vytvořila spolu s dalšími vylepšovátky tady na blogu (třeba profilový obrázek vpravo nahoře) jedna moje zlatá spřízněná duše Míša Trumade (já jí říkám prostě Trutru), které tímto z celého ♥ děkujů.

5 x nejlepší a nejlevnější kosmetika

Stojíme před velikánskou a navoněnou budovou, která má nade dveřmi neónovou ceduli s nápisem "Drogérie" a chystáme se spolu vejít dovnitř. Tak pojďte, mrkneme se mezi regály a já vám ukážu 5 kosmetických vychytávek, které patří mezi ty nejlepší levné drogérkové kousky, které v mé kosmetické taštičce nemůžou za žádných okolností chybět. Za patlátkoviny vydám hodně peněz, nebudu vám lhát, ale kdyby na to přišlo (ale snad nepřijde, protože mě baví pořád zkoušet nové kelímky), vystačila bych si jen s těmihle drahoušky, za které v drogérce dohromady utratím sotva dvě stovky. 

Takže které kosmetické kousky si kupuju pořád dokola, a proč považuju za nejlepší malovátko na oči, rty a obočí tužku za 10 korun, to vám v dnešním článku pěkně vyklopím.

Suchý šampon - ceny se obvykle pohybují od 30,- do 70,-

Nespočítala bych, kolikrát mě tenhle nenápadný kelímek se suchým šamponem zachránil. Suchý šampon je můj osvědčený záchranář na cesty, ale využívám ho i v případech, kdy si sice nutně potřebuju umýt vlasy, ale jsem k zbláznění unavená nebo domů přijdu někdy v noci (noční život mě ba, ale má i svá úskalí) a na mytí vlasů nemám ani pomyšlení. Sucháč slouží k příležitostnému odmaštění vlasů, ale těch příležitostí se za celý rok nakupí docela dost, takže je bezva ho mít jako eso v rukávu.

Stačí ho trošinku rozptýlit do vlasů, vytřít ručníkem, vlasy pak vykartáčovat a tramtaratá - háro ála Sophia Loren je na světě (i bez vody a bublin).

Balzám na rty Labello Fruity Shine Cherry & Lip Smacker Coca-Cola Vanilla - každý kolem 45 Kč

Bez ohledu na to, kolik balzámů na světě je a kolik jsem jich vyzkoušela, vezu se nejradši na ovocně lesklé vlně od Labella. Jahodový nebo třešňový, ty mám nejradši. Tenhle balzám je "neumatlaný", nelepivý, dobře rty hydratuje, bájo voní a má tu nejšťavnatější barvu ze všech. Ráda ho používám i jako tvářenku, zvlášť když někam cestuju a zapomenu si doma kosmetickou taštičku. To si pak musím (a docela s potěšením) vystačit s tím, co mám v kapse - takže s třešňovým balzámem a konturkou Koh-i-Noor (za chvíli vám o ní povím víc), se kterou se namaluju klidně celá.

Cherry Labello střídám s mým druhým největším drogérkovým oblíbencem z řad balzámů - vanilkovo kokakolovou pomádou, která je bezbarvá a dobře se hodí i pod rtěnku. Je od americké značky Lip Smacker, která vyrábí ty nejzábavnější balzámy - koukněte na ně tady: https://drogerie/LipSmacker.cz

Nivea Creme - 75 g kolem 35 Kč

Kdo by ji neznal? Modrá kulatá krabička s bílým nápisem...jediná věc, kterou si mě Nivea získala, zato ale navěky. Mám jednu modrou plechovku Nivea krému v kabátě, jednu na nočním stolku, jednu v koupelně, a když se na pultech objeví limitky s obrázky (zrovna jako teď), tak si vydatně doplňuju zásoby.

Konturovací tužka Koh-i-Noor - kolem 10 Kč

Je nejlepší na světě. Smetla z mého stolu i hodně drahé tužky věhlasných značek ve vyparáděných obalech. "Kohinůrky" vypadají obyčejně a skromně, ale jen klamou tělem. Jsou prověřené už tolika generacemi, že se nemusí natřásat, aby někoho přesvědčily o svých kvalitách (ach, mně úplně svítí oči, když o nich mluvím...je to fakt láska). Nedají se sehnat ve větších drogériích, ale spíš v malých soukromých drogérkách nebo dokonce v papírnictví (tam si je kupuju já). 

Existují v hnědém, černém a šedém provedení. Ke mně se nejvíc hodí hnědá. Vůbec se nerozpíjí a vydrží celý den. Používám ji nejen na obočko, které díky ní vypadá perfektně přirozeně, ale i na oči a dokonce i na rty (lehkou rukou vykreslím konturku a prstem ji rozetřu dovnitř rtů. Rty pak vypadají plnější, výraznější, ale při tom není poznat, že jsou namalované. To jsou fígle fíglonágle, co?

Tužek Koh-i-Noor si vždycky kupuju najednou tak deset (ráda je ztrácím). Syslím je, protože se bojím, že je přestanou vyrábět. Ale vzhledem k tomu, že se s velkým úspěchem vyrábí snad sto let, bojím se určitě zbytečně. Zkrátka, pokud chcete investovat desetikačku, nekupujte si lízátko, sirky ani tatranku, ale směle ji utraťte za tužkovou Kohinoorku.

Jílový mycí krém Alverde (DM) - kolem 80 Kč

Mám už asi desátou tubu, takže není pochyb o tom, že se s tímhle přírodním mycím krémem máme rádi. Používám ho vždycky ve sprše; jednoduše ho nanesu na obličej, krk a dekolt, napěním a spláchnu. Odstraňuje mejkap, působí antibakteriálně, hloubkově čistí, ale nevysušuje. Pokud máte mastnější pleť nebo i pupínkovaté sklony, doporučuju ho vyzkoušet. Když jsem měla s pletí problémy, hodně mi pomohl. Dneska ho používám spíš preventivně a z lásky prostě.

♥

Moje drogérkové kosmetické favority máme okouknuté a teď je čas jít na dort a pohár s jahodama. Z drogérky se přece vždycky chodí na dort. Sním asi dva. Jo, a protože jsem tentokrát za kosmetiku utratila tak málo, zvu vás a platim za celou cukrárnu. ;)

S Madame Chic doma - recenze druhého dílu pařížských radostí

Tak ano ano! Už je tu. Dlouho očekávaný druhý díl pařížské knížky "Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži" od Jennifer Scott je tady. Pokračování životních radostí inspirovaných autorčiným pobytem v Paříži nese název "S Madame Chic doma", na obalu je pěkná holka, dostatek proužků, námořnické tričko a růže. Magnifique! Přestože je "druhotina" Jennifer Scott v prodeji teprve pár dní, stihla už jsem si ji koupit a hlavně už jsem ji přečetla. Tak rychlá jsem chtěla být i kvůli vám, protože od doby, co jste u mě objevili recenzi na první knížku, jste se mě často ptali, kdy vyjde druhý díl a jaký bude. Já to nevěděl, já to netušil...ale už to vim a povim. Hned teď.

Rozdíl mezi prvním a druhým dílem
Zatímco v prvním dílu Jennifer popisuje hlavně svůj život v Paříži a to, jak se coby americká studentka učila francouzskému umění žít, které zdařile odkoukávala od rodiny, ve které žila, ve dvojce nás zavede do kalifornského bytu v Santa Monice a ukáže nám svoje triky, jak zvládnout domácnost, rodinu i práci a při tom všem zůstat šik.

 O čem kniha "S Madame Chic doma" je?
Knížka "S Madame Chic doma" (s podtitulem "Rodinný život po francouzsku aneb Jak udržet chic sebe i svůj domov") je dvojče prvního dílu, z čehož vyplývá, že milovníci "jedničky" si pěkně zamlsají. I tentokrát Jennifer sepsala celou řadu tipů a nápadů, jak být chic. Doma i venku. Knížka je o spoustě detailů, které jsou součástí našeho života, domova i vzhledu. Jsou to detaily a drobnosti, které jsou často (a rozhodně neprávem) opomíjeny, a o kterých se moc nemluví, protože jsou zřejmě považovány za nepodstatné, malicherné, nicotné a zanedbatelné (ještě nějaká nespravedlivá synonyma vás napadají?), ale přitom jsou moc důležité, neli dokonce velevýznamné. A taky úžasné, když se na ně člověk dívá těma správnýma očima.

Dozvíte se třeba to, jak si zorganizovat domov, jak ho s radostí uspořádat a provonět, jak pečovat o sebe, o svůj šatník i o svou (někdy utrápenou a unavenou) duši, obsahuje i recepty na různé dobroty (k jídlu i k pití), kosmetické rady nebo tipy na hudbu, kterou můžeme poslouchat třeba při přípravě snídaně nebo při vyřizování rutinních úkonů jako je třídění pošty nebo mytí nádobí. To všechno a ještě o dost víc je pod pláštíkem objevování radostí každého dne, i toho úplně obyčejného a zdánlivě nezajímavého. Ovšem slovo "zdánlivě" si zaslouží třikrát podtrhnout.

Knížka je rozdělená do 2 částí. První část U vás doma (Chez Vous) nese jasné poselství. Vnést do své domácnosti (ať už bytu, domu nebo třeba jen podkrovního pokojíku) pohodu, přátelský řád a s čistou radostí a klidem zabojovat s chaosem a nepořádkem. Druhá část Každodenní rutinní činnosti (Les Routines de la Journée) je rozdělená do tří kapitol - na dopolední, odpolední a večerní radosti, ve kterých najdeme tipy na to, jak z nudných úkonů udělat požitek.

Stojí za to?

Tak jako u prvního dílu, i tady zdaleka ne všechny tipy z knížky jsou využitelné pro každého, ale když je člověk nakloněný malým, ovšem důležitým změnám, a baví ho inspirativní lidé, kteří si život užívají i přesto, že umí být někdy zatraceně těžký, ten si určitě "to své" v knížce najde.

Nebudeme si lhát. Knížek o francouzském životě, Francouzkách a Pařížankách vzniká nepřeberné množství (a já si jako blázen kupuju úplně všechny - když říkám všechny, tak při tom ukazuju na mou knihovnu, která praská ve švech a pořád něco žvatlá francouzsky), ovšem o poznání míň je jich opravdu dobrých a stojí za přečtení. Knížky "Madame Chic" a pokračování "S Madame Chic doma" ale patří mezi ty, které stojí za to v knihovničce mít. Je to roztomilé a pohodové čtení, které přináší potěšení. A mnohým přinese určitě i inspiraci. Přiznávám, že pro mě v téhle knížce není nic nového a objevného, většinu rad a tipů dávno praktikuju, ale je skvělé to všechno vidět černé na bílém, pěkně sesumírované a knižně se spřátelit s někým, kdo se taky umí tak bezelstně radovat z každého dne.

Už teď vím, že se ke knížce "S Madame Chic doma" budu čas od času pro potěšení vracet, někdy si ji vezmu do vany a určitě se mnou zažije i nějaký ten piknik nebo se poveze v kufru na dovolenou. Přesto bych z ní něco vyškrtla, přeškrtla, upravila a hlavně doplnila. Jé, já bych toho tolik dopsala a přidala. Buď si Jennifer chystá půdu pro třetí díl nebo jí zkrátka uniklo tisíc dalších všednodenních důležitostí a detailností, o kterých si myslím, že je docela škoda, že v knížce chybí. No co, tak holt mám napsat svou vlastní, když jsem tak chytrá. Ale vážně - "S Madame Chic doma" se mi líbí. Líbí se mi dokonce i to škádlení, to jak mě "Madamézka" někdy zlobí, jak něco přehání nebo zas naopak jak o něčem zásadním mlčí. Líbí se mi všechny ty emoce. Mám je ráda.

Pokud vás knížka "S Madame Chic doma" zaujala, ale nevlastníte první díl nebo jste o něm ještě ani neslyšeli, můžete si mezeru doplnit v recenzi Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži.

A na závěr nějaké resumé, že? Zkrátka - z knižní prvotiny i druhotiny Jennifer Scott mám upřímnou radost, byly to dobře investované peníze. Obě knížky Madam Chic i S Madam Chic doma mají úplně stejného jmenovatele - oslavu života. Ať mě čert poškrábe na zádech, jestli není pravda, že právě o to tu jde. O malé každodenní oslavování žití, o těšení a o přetváření všednosti, nudy a prudy na radost a zábavu. Přeju proto nám všem, ať jsme v tomhle umění čím dál tím lepší! ;)