Špetka koření od Diora + gratulace

To jsou mi věci! Extravagantní John Galliano si pustil pusu na špacír, a tak mu Dior po létech ředitelování zamával na rozloučenou. Korunku šéfa v Dioru místo něj získal kreativní Raf Simons. A protože dnešní den je pro všechny, kteří mají na hlavě zlatou korunku, neváhala jsem ani na chvíli a pozvala Rafa do kuchyně. Tam jsem totiž královnou zase já (i když...zatím spíš jen princeznou). Při té příležitosti jsem mu ukázala svůj nový lak na nehty, ale ani se na něj nepodíval a měl oči jen pro vítězky mé Giveaway (však jsem vám to všechno vyfotila)...

Vím, že některé z vás kvůli výhře klečely na hrachu šeptajíce modlitbičky, ale nezoufejte, že jste třeba nevyhrály. Random je sice neúprosný, ale já nesnesu, aby byla některá z vás smutná. Takže tu mám pár dobrých zpráv:

1) Troufám si říct, že při další mé soutěži si přijde na své ještě víc mlsných jazýčků. Dior se mi sem totiž nevloudil jen tak náhodou. Dali jsme s Rafem Simonsem dohromady výhru pro příští vítězku a páni, povím vám, i já bych chtěla vyhrát. Christian Dior se sice ve skutečnosti s Coco vůbec nemuseli, ale my je milujeme oba, viďte?! ;-)

2) Pro soutěživé nátury, které rády pokoušejí štěstí (někomu to totiž vždycky vyjde, tak proč né vám?), a které si chtějí dopřát zbrusu nové šatečky, tu mám tip na soutěž o šaty v hodnotě 1000,-. Teď už Štěstí určitě přestane chodit po horách a dostane se rovnou k vám ;-).

Na fotce: nový ředitel značky Dior Raf Simons, korunka z papíru, kterou jsem mu vyrobila a můj nový lak na nehty Dior.

Jsem ráda, že šťastným vítězkám přišla pogratulovat i samotná Coco! Anne Richman, Ceady a Reb, užijte si svou výhru a pokud jste sdílely odkaz na soutěž, tak se navíc těšte, že tu s vámi udělám šíleně vážný, dospělácký rozhovor, ve kterém se budeme jenom smát a pošťuchovat. ;-)

Děkuju vám všem za úžasnou účast v soutěži i za postřehy, které určitě obohatí můj blog. Mám ty nejmilejší čtenáře na světě! Děkuju...


 

Ráno je krásnější večera

Když se ráno probudím, potřebuju ještě nějakou chvíli "trochu klidu", abych se pak mohla vrhnout do divoké reality celého dne, který končívá obvykle až v době, kdy už slepice tak 5 hodin spí...

Na startovní čáře nového dne musí být bezpodmínečně připravená voňavá káva se spoustou pěny (už jsem vám říkala, že moje první slovo nebylo "máma" ani "táta", ale "káva"?). Jakmile pevně držím horký šálek, začne mě probírat filmová desetiminutovka nebo chytám inspiraci v časopisech; a pokud mám čas aspoň na dvě stránky, nedočkavě beru do ruky rozečtenou knížku z předchozího večera.

To se ví, že přicházejí i bláznivě hektická rána (naštěstí asi jen třikrát do týdne), kdy odcházím z domu jen s jedním namalovaným okem, hladová a bez ponožky. Ale to nevadí, s tím se počítá. Pojďte se se mnou začíst, napít nebo zadívat a užijte si svůj den - určitě jste taky napnutí, jaký bude...

Co mě spolehlivě probere? Překvapující žhavé módní trendy, kaféčko, šikovná "skříňka Philips" pro pouštění filmů, knížka (Životopis Coco Chanel - seženete v Levných knihách za 99,-, věřte nebo ne. Pokud vás zajímá, jak chudé děvče ze sirotčince ke štěstí přišlo a proč nenávidělo Christiana Diora, tak si ve městě do Levných knih zaskočte. Cena je stejně krásná jako knížka samotná). ;-)

Se svým čerstvě zredukovaným šatníkem ráno nezápasím. Jarní očista mu prospěla a já v něm teď nacházím jen ty kousky, ve kterých se cítím opravdu dobře. Všechno co mám, mám ráda.

...Džíny, jednoduchá bavlněná tunika, výrazný šperk a roztomilá vintage kabelka...

A teď už se jen nechám překvapit, co přinese nový den...

Žádná není jako vy!

Kdo je Annick Goutal? Úžasná a osobitá dáma "parfumerářka", kterou nelze při návštěvě Paříže nenavštívit. A taky je to moje nejlepší kamarádka (i když se to už nedozví). Vyrábí totiž ty nejvoňavější parfémy, které mě provází každým ránem. To je pokušení!

S Annick a jejími vůněmi se to má tak: "obléknete" si její parfém a najednou vám připadá, že žádná jiná není jako vy. Zážitek, který Pařížanka Annick Goutal z Francie posílá, je výjimečným koktejlem emocí, tajuplnosti, energie a radosti ze života. 

Téměř každou "Gutalku" jsem si pořídila přes internet a zatím jsem ani jednou nešlápla vedle. Pokud máte trochu obavy z nákupu neznámé vůně, doporučuju si napřed objednat vzorky parfémů Annick Goutal, velký výběr najdete tady: http://www.parfums.cz/annick-goutal/vzorecky a pak už pěkně doma v klídku očichávat, snít a dopřávat si tahle malá francouzská potěšení po malých dávkách každý den ;-). Musíme se přece umět rozmazlovat!

 

Na fotce zleva: pohled Paříže (Ikea), knížka od Ines de la Fressange, něco málo z mého prádelníku, něžný parfém a tělové mléko od Annick Goutal Un Matin d´Orage (tak voní ráno po letní bouři).

Probudit se ráno po letní bouřce, nasednout na kolo (tak jako můj přívěsek na mobil Sonny Angel) a ject pro ty nejkřupavější rohlíčky na světě...Annick Goutal a její Un Matin d´Orage pojede samozřejmě se mnou...;-)

♥

Annick Goutal: "Každý můj parfém je inspirovaný citem, kouskem mého života nebo velmi intenzivním zážitkem."

 

Můj velikonoční zajíc a Playboy?!

V plánu byly úplně obyčejné, klidné Velikonoce. Koupila jsem si nové tepláky a na zadní partii našila čepici (to aby vyšlupání pomlázkou tolik nebolelo), vystavila na poličku našeho velikonočního zajíce Edu a trpělivě (takovou mě nikdo nezná) čekala, až se v cibuli obarví vajíčka. Nebudu vám dlouze vyprávět o tom, jak se moje plány zhatily; Eda na poličce dlouho nevydržel a domluvil si focení do časopisu, který se čte obvykle pod rouškou večerního přítmí. Na jednu stranu se pochopitelně zlobím, ale na druhou jsem tak trošičku pyšná. Je to přece jen velký ušatý fešák (dánská značka Maileg umí zajíce skvěle), tak proč by se světu neukázal?!
Tak jsem vám právě představila svou nejoblíbenější neposednou velikonoční dekoraci a teď mi nezbývá než popřát vám krásné sváteční pondělí. :-*

Fotky:

1. "Easter bunny" si hraje na plájboje Edu

2. a 3. Při focení do časopisu byl víc než domluvný

4. A teď mu budeme zase domlouvat my, aby stál příští Velikonoce v klidu na polici

Giveaway...Chanel s překvapením

Při příležitosti mých prvních blogových narozenin vás toužím trošku rozmazlit a udělat vám radost, a tak je tu má první (mezinárodní) Giveaway. Kdo jiný by mi měl ve vašem rozmazlování lépe pomoct, než nestárnoucí  Chanel, perleťové pokušení (- hlavně k džínám a obyčejnému tričku) a moje oblíbená britská kosmetika Berkeley, která voní stejně půvabně, jako vypadá!?

A tady už jsou výhry, kterými vás budu hýčkat:

1. cena: rtěnka Chanel, perlový náhrdelník + překvapení

2. cena: tělové mléko Berkeley, perlový náramek + překvapení

3. cena: sprchový gel Berkeley, perlový náramek + překvapení

Co je potřeba udělat pro účast v soutěži?

Téměř nic. Stačí jen do komentářů napsat svůj e-mail a můžete připsat, co by vás u mě na blogu ještě bavilo

Doufám, že se budete dobře bavit a ve čtvrtek 19. dubna vám tady naleštěnou hlásnou troubou vyhlásím všechny vítěze ;-).

Vaši soutěžní motivaci jsem vám nafotila ze všech stran:

 ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přidáno 13. dubna: Děkuju vám všem za hojnou účast a krásné komentáře. Chci vás jen ujistit, že každý z nich se na blogu zobrazí, ale vzhledem k jejich počtu přechází na další stránky - pokud tedy svůj komentář neuvidíte ihned po vložení, nevkládejte, prosím, nový, ale klikněte dole na "Načíst další..." a listujte. ;-)
Přeju vám hodně štěstí! :-*
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přidáno 19. dubna: článek se jmény šťastných výherců najdete tady 

12 měsíců na světě aneb svíčku sfoukne Marilyn!

Přesně před rokem jsem měla zas jedny ze svých narozenin. Dobře si vzpomínám, jak jsem se rozhodla, že si k nim věnuju (kromě dovolené v Holandsku, šesti knížek a dvou nových kabátů) založení "vintage blogu". Znamenalo to, že můj milý muž musel zasednout k počítači, zjistit všechny technické podrobnosti a nainstalovat mi prográmek pro zjednodušení některých blogových úkonů (sama jsem totiž ryze netechnický typ; typická programátorova kobyl(k)a, která věčně chodí bosa). 

A pak už jsem psala, fotila, hrála si a asi měsíc nebo dva čekala na první čtenáře. Dočkala jsem se a dneska tu spolu zapíjíme 1 rok od založení vintage blogu, který se mění, vyvíjí a hledá si nové cestičky. Ale pořád ho píše ta stejná Vivi, která se umí radovat i z nepatrných maličkostí, která má ráda propojování moderních věcí s těmi starými, a která na dnešní oslavu pozvala jako čestného hosta Marilyn Monroe. Pokud se vám zdá, že si z Marilyn na fotkách trochu střílím, tak věřte, že to tak opravdu je ;-), ale někde jsem četla, že měla smysl pro humor...Tak doufejme. 

P.S. Říkáte si, že vám tu chybí dárky? Brzy se jich dočkáte - obdarovávat budu já vás! Už za týden tu na vás čeká překvápko! Jupíjahej! ;-)

Pár fotek z oslavy do rodinného alba:

Divíte se, že jsou na fotkách ve slově "Marylin" přehozená "y/i"? Můžete si myslet, že popisky psal pejsek Tom, anebo že můj češtinář/angličtinář na základní škole nebyl dobrý učitel.

Kromě nezapomenutelné Mari s dortem na oslavě nechyběly nálepky Disney, britské měkkoučké samolepky, barevné "žabí" magnetky, panenka Vivi (omluvte, prosím, absenci šatů - není to záměrná neslušnost ani návrat do Woodstocku, jen svérázně vyřešený problém nerozhodnosti, jaké šaty si na oslavu obléknout). A především jsou tu hosté mně nejcennější - VY! Takže úsměv, prosím, ať do alba rychle přibývají další fotky ;-)!

Zlobivý holky si užijou víc legrace

Zlobiví psi (a neposlušné holky) si užijou víc legrace, to je všeobecně známo...I na mě sedla jarní rebélie. Začalo to tím, že mi má divoká kamarádka Michelle poslala "punkový" retro balíček. V něm jsem objevila spoustu starých anarchistických odznáčků a rozpustilé anglické pohledy (ano, i ten s Van Goghem, který má na hlavě číro).
Pak to pokračovalo rozevlátým rozhovorem v rádiu, kam byla pozvaná kapela Singhaia, ve které můj muž hraje na baskytaru a já s rádiem u ucha křepčila na jejich hity (ochutnávka tady). A připomněla se mi rebelská léta, kdy můj muž nosil červené kalhoty, pomalovaná trička a na hlavě si ze svých nezkrotných kudrn zkoušel marně vytvořit něco podobného tomu, co má Van Gogh.
Já tehdy nosila nejrozcuchanější vlasy na světě, nechala si udělat svoje první tetování (světe div se, pořád ho mám) a pokukovala po piercingových ozdobách. Jenže v době, kdy jsem nosila růžové vlasy a tlusté oční linky, ještě nebyly tak dokonale vydesignované šperky na tělo, jako je tomu dneska. V dnešní době může člověk řádit, jak jen se mu zlíbí. Co třeba jedna z nejpopulárnějších forem piercingu...nějaký roztahováček do ucha? Tunely, plugy a roztahováky mají plno barev, symbolů i tvarů a fantazii se rozhodně meze nekladou. Ať už si člověk ozdobí ucho dutým válečkem, špuntem ve formě plugu nebo roztahovákem, dává tím jasně najevo: "bejby, mám volné ruce, žádná pravidla!". A to je dobrá filozofie!
Když se tak dívám na vyjedenou skleničku nejpálivější čili pasty, mám takový dojem, že bych si měla zapnout košili až ke krku, učesat se a k obědu si dát brokolici. Takže...zas hodná holka? Možná.

Důkazy mé rebelské nálady (nebo povahy?): látkové nášivky, lahvička od extra ostré omáčky, brož ve tvaru "řádu za zlobivost", nálepka kolouška udílejícího radu nad zlato, sprostý talířek ;-), staré "punkodznaky", pohled s Vincentem.

Fotka vlevo: dáma z časopisu Vogue přidává mé vzácné odznaky do těsta...to zas budu řádit ;-).

Fotka vpravo: motiv mého talířku prošel drobnou cenzurou.

...zvu vás, moji milí, na pondělní oslavu...těším se na vás! :-*

Paříž a mé pikantně zastřené "R"

Plán na jarní dovolenou je jasný. Ale kam na podzim? Během posledních pár měsíců se ke mně dostala spousta francouzských filmů a knížek. Zmámená písmenky a filmovými obrázky oslavujícími Francii, znovuobjevila jsem pruhované tričko. Od pruhovaného trika byl jen kousek k perlovému náramku. A od perel jen krůček k výrazné rtěnce a velkým slunečním brýlím. K dovršení všeho jsem si koupila francouzskou klasiku - parfém od Annick Goutal, který mě svou výrazností probral ze snů a popostrčil k činům. A tak jsem svýma rozzářenýma očima docela lehce přesvědčila svého milého muže o tom, že si letos opravdu musíme vychutnat podzimní Paříž.

Takže já si jdu procvičovat pikantně zastřené "r" a čerpat nekonečnou inspiraci na mém oblíbeném webu My little Paris.

Pokud v blízké době někdo z vás plánuje výlet do města lásky, až budete sedět před roztomilým knihkupectvím Shakespeare & spol. kousek od Seiny, vzpomeňte si na mě. ;-) 

Malé doplnění k vašim častým e-mailovým dotazům "jak dělám ty koláže?". Fotka není koláž, je to jen prosté vyfocení mých věcí poskládaných vedle sebe, s použitím bílého pozadí. Je to mnohem jednodušší, než se zdá. ;-)

 

Ti všímavější z vás nejspíš postřehli, že na menší fotce vlevo je vyfoceno moje negližé. Přiznávám, občas si nějaký ten kousek z růžového saténu dopřeju, ale radši vám už nebudu říkat o tom krajkovém průhledném srdíčku na zadní partii. To už by bylo trochu moc! ;-) Takže mlčím a vy si užijte jednohubky z Paříže, které jsem vám dneska naservírovala. ;-)

Co dál na fotkách: triko Benetton, rtěnka Chanel, starý perlový náramek, obálky s motivem Paříže a malé francouzské pohledy, knížka ATGET´S PARIS (196 str., edice Taschen; plná černobílých fotek staré Paříže).

Tisíc notesů na jednu Vivi

Je čtvrtek a to je den, kdy se tu spolu obvykle scházíme u dalšího článku. A protože před vámi nehodlám mít žádná tajemství, dneska bych se vám chtěla svěřit se svou zapisovací mánií a zároveň vám ukázat, jak někdy vznikají moje blogové posty (to když je počítač daleko, ale nápad blízko). Notesů a diářů mám tolik, že bych je mohla prodávat před Vánocemi na trhu. Všechny je plním od shora dolů náčrty, malůvkami, nálepkami a inspirativními fotkami.

Pro koupi sešitu mám jen dvě podmínky - musí mít kostičky a musí to být láska na první pohled. Slavné zápisníky Moleskine asi budete znát; a přestože se pořád nějak nemůžu spřátelit s jejich diáři, tak černé notesy Moleskine na gumičku mají u mě místo vždycky. 

Na fotkách můžete omrknout, jak asi bude vypadat můj příští, pondělní článek...Takže v pondělí si tu navodíme takovou jemnou, francouzskou náladu. ;-). Už teď se těším! :-*

To jsem celá já, na to mě užijou - kreslit si do notesů dorty s cvikrem (foto 3) nebo si do nich lepit obaly od zázvorových limonád (foto 4).

P.S. Jak vidíte z první fotky, "francouzská nálada" tu měla být dneska, tj. ve čtvrtek. Přesun na pondělí značí, že se svými zápisky neřídím nijak striktně; je to prostě vždycky jenom návrh! ;-)

Pyžamový den v kině

Kino je báječná zábava! Byla bych tam snad denně, kdyby se tam tolik nekašlalo, kdyby mi diváci sedící za mnou nekopali do sedačky, kdyby nehrozilo ohluchnutí, kdyby se hrály opravdu dobré filmy a kdyby nebyl ve sladkém popcornu tak často namíchaný i slaný.

Možná jste na tom podobně, a tak mám pro vás tip na to nejlepší kino na světě. Je tam plno polštářů, velký gauč, zmrzlina, sýrový popcorn a vstupné je "Jedna pusa" (ovšem spropitné vítáno). Asi už tušíte, že tenhle biograf se koná doma. Obvykle se u nás promítá,  když máme pyžamový den. Jsme rozcuchaní, celý den v županech, jíme rohlíky se salámem (kdo by v takový den vařil?!) a díváme se na filmy. Je potřeba jen namalovat vstupenky (bez nich se nepouští do žádného kina), opatřit skvělý film a rozložit gauč...

Někdy stačí tak málo ke štěstí! Taky máte ten pocit?

  
Křupavá klasika Pringles, popcorn, DVD s filmem Čokoláda, "program kina" a vyrobené vstupenky (druhá fotka nahoře) a můj dobrý přítel - přehrávač DVD Philips.

Krátký film - velký zážitek

Mám tu pro vás dneska něco filmového, povznášejícího a optimistického. Věřte mi, že krátký příběh

, který si za chvilku pustíme, opravdu stojí za vašich 16 minut. V tomhle "malém filmu" jde totiž o velký zážitek. Nehledejte v něm žádná klišé, prostě si ho jen pusťte a užijte (a ideálně se jím i inspirujte).

Film s názvem "Potvrzení" nebo také "S úsměvem ke štěstí" získal celou řadu významných ocenění a na ČSFD obdržel nadprůměrné skóre 90%. Ale moje řeči tentokrát stranou, pojďte se na to sami podívat.

Pokud sedíte pohodlně a máte u sebe karamelky, zhasínám světlo a mačkám "Play"...

Černobílá v úpadku

Ke slovu se zase dostávají barvy; jak by ne, když je venku 16 stupňů a za rohem číhá jaro. I moje rána jsou teď o něco barevnější. Kávu piju pořád černou jako noc (to už jinak nebude), své černé úpletové šaty taky jen tak neodložím, ALE šedá klíčenka, knížka "Z kruhů temnoty" i staré počmárané zápisníky jsou v duchu "jarního ladění" odhozeny v dáli a nahrazeny něčím mnohem veselejším. Společnost mi dnešní ráno dělalo pár fotogenických věcí v tónech pomerančové a tyrkysové.
Přívěsek Pony Tony udává dnešnímu dni směr - takže vpravo vbok a šťastný den vám všem!

P.S. Březen je pro mě i můj blog slavnostním měsícem a podle toho to tady taky bude vypadat. ;-) Čekejte různá překvapení a ve čtvrtek zajděte - bude se tu promítat film!

Oranžový blok (anebo moje nová knížka?), přívěsek Madgirlnancy Pony Tony, pero "Le Petit Prince", zvýrazňovač, tyrkysově perleťový kalíšek z koupelny, malá knížka se skandinávskými samolepkami, kuchaříček a korejské pouzdro na propisky s tyrkysovým zipem.