Jak mi Starbucks zachránil život aneb vítězná sobota

Víkend. Nejvyšší čas sednout/lehnout ke knížce. A k tomu si udělat šálek dobré kávy, jíst sušenky a aspoň na chvilku se tvářit, jakože povinnosti neexistují. To je můj dnešní dopolední plán a nemůžu si nechat pro sebe, jaká literatura mi bude dělat společnost.

Knížka Jak mi Starbucks zachránil život je životopisný příběh o chlapíkovi jménem Michael Gates Gill, který žil svůj sen. Měl lukrativní zaměstnání se šesticiferným platem, zdraví, milující rodinu a velký dům. Všechno by šlo dobře, kdyby v šedesáti letech nepřišel kvůli snižování stavů o práci, kvůli milostnému románku o dvacetileté manželství, a kdyby se nepřihlásila nemoc. Jenže i když člověk o všechno přijde, může to zase získat...možná tam, kde by to čekal ze všeho nejmíň - v kavárně Starbucks. Čtivý příběh, který vynáší Starbucks až do nebeských výšin, ale taky ukazuje docela jednoduchou myšlenku. Že totiž i obyčejná práce může člověku změnit hodnoty, ukázat úplně nový směr a dát mu zase chuť do života. A že zbavit se zášti a předsudků vůči ostatním, znamená začít žít mnohem spokojenější a šťastnější život...

Udělejte si čas, kávu a začtěte se. Knížku Jak mi Starbucks zachránil život seženete zlevněnou z 249,- na úžasných 69,- v Levných knihách (on-line nebo v jejich kamenných prodejnách).

P.S. Holahej, na konci dnešního postu se rozdávají medaile!

Zleva: něco k snědku, knížka "Jak mi Starbucks zachránil život", pohlednice z Parisu a v pravém rohu hrnek Starbucks.

Mám ráda "BROWN SUGAR" - třtinové sladidlo, černoušky i stejnojmenný song Rolling Stones.

S velkou radostí předávám medaile z mojí giveaway a slibuju, že jakmile budu bohatá, vykašlu se na Random a budu odměňovat všechny (pilně střádám do kasičky, fakt). 

A tady máme medailisty: rtěnka Chanel a perly pro Katku Stokláskovou, 15 let starý výtisk Elle a perly pro Kis.s a rozmazlovač Clinique a perly pro Nikyys. 

Děkuju vám všem za hojnou účast, byli jste úžasní a vítězkám moc gratuluju!

Kromě toho čeká ještě bonusový balíček Iku.

Ti z vás, kteří nechali Štěstí běhat po horách a výhra se jim (prozatím) vyhnula, nemusí smutnit. Brzy se tu totiž objeví další soutěž s cenami, který vám budu trošku závidět ;-).

Provonět mi svět...to umí "Bachův květ"

Po návratu z Francie jsem pořád ještě naladěná na "rozmazlovací notu", a proto vám chci dneska představit něco opravdu noblesního, co mi zpříjemnilo nejen cestování, ale těší mě i každý den doma. Můj francouzský compagnon je od značky Les Fleurs de Bach. Jsem velký fanoušek všeho, co představuje něco originálního, objevného a co spojuje přírodu s člověkem. Společnost Les Fleurs de Bach (Bachovy květové esence) mi ukázala, že v kosmetickém světě je pořád co objevovat a nad čím jásat. Páni, a dokonce jsem kvůli šarmantním "Bachovým květům" v dnešním článku způsobně spisovná, sensation.

Ten nejjemnější "parfém", který momentálně nosím, je "od Bacha" a má název "Hydratační tělové mléko Présence(s)". Vstřebává se rychlostí blesku a jeho jemnou parfemaci cítím úplně celý den, proto jsem na čas vyřadila z repertoáru skutečné parfémy. Vůně bachových květů obsažených v hydratačním mléku mě provází od rána do večera a ještě za svitu hvězd sklízím příjemně dotěrné dotazy "co to máš za krásnou voňavku?"...to potěší. Vůně je to harmonizující, jemná, delikátní, uklidňující. Je cítit jako...jako bezpečí, jako pocit, že je všechno v pořádku, jako když mě obejme můj muž a já vím, že se nemusím ničeho bát...Tomu říkám aromaterapie! ;-) 

Společnost Les Fleurs de Bach získala Oscara kosmetiky a krásy 2011 - chápu proč. Tahle "zlatá soška" byla udělena zcela právem a já k ní přidávám ještě pusu a dík za soulad s přírodou, netestování na zvířatech a něžnou péči. Jestli ještě máte v dopisu Ježíškovi kousek místa, vmáčkněte tam voňavý luxus BIO Bachovek anebo pište na další stránku; Ježíšek to zvládne (vždyť je to jen jednou do roka). ;-)

Hydratační tělové mléko Présence(s) - zleva krabička, uprostřed lahvička, vřes od mamky (to koukáte, že Vivi doma něco pěstuje!...ale jak často se má zalívat, to už mi nikdo neřekl), obrázek s nejslavnější panenkou a vystřiženým papírovým produktem od Bacha (před léty jsem si jeho obrázek vystříhla z časopisu, protože jsem o něm snila - a vidíte, sny se nakonec vždycky splní). ;-)

V rámečku obrázek kouřící Barbie ála Coco Chanel, "sprostá" marocká mistička a v ní parfémové tělové mléko Présence(s).

Doporučuju vám pročíst si web Bio Bachovek, protože se jedná o netradiční filozofii a značku, která stojí za prozkoumání: www.bio-bachovky.cz

P.S.: Jsem konečně doma, plná cestovních dojmů, o dva kufry těžší (v tom Parisu se tak dobře nakupuje; co na tom, že je teď sádrová kasička ve tvaru prasete úplně prázdná) a s velkým spánkovým deficitem. Ještě v polospánku jsem tu na blogu po návratu našla moře milých a okouzlujících komentářů od vás, které mě spolehlivě probraly z cestovní únavy - posílám vám za ně tisícerý dík, jste zlata moje!

Divoká nástěnka na říjen aneb změň to, dokud můžeš

Je tu 1. říjen, čas na novou nástěnku. Každý měsíc ji v kanceláři i u mě doma v pracovně měním a pokaždý se těším na čerstvý závan inspirace, který mi přinese. Je to takový můj malý rituál na konci měsíce, kdy ze "starý nástěnky" sundavám okoukaný obrázky, špendlíčkuju nový a během procesu jsem zvědavá, jaký barevný seskupení mě nakonec bude provázet dny příští. Baví mě, když mám kolem sebe pořád nový vjemy a nástěnka je ten nejjednodušší způsob, jak si je dopřát.

Už dávno nevyužívám jen obrázky z časopisů. Jsem schopná přišpendlit cokoliv. Malý čokoládky, poštovní známky (kdo z vás se leknul, že poštovní holuby?), papírový kapesníčky, fotky, dopisy, obaly od parfémů, papírový visačky ze šatů, šperky, přívěsky na klíče nebo samolepky. Jedinou podmínkou je, aby přišpendlený objekt dobře vypadal. ;-)

Možná moje "pionýrská nástěnková tvorba" inspiruje i vás...Tak ať se nám ten nový měsíc vydaří!

Ještě trošku léta, prosím - kampaň Dolce & Gabbana s názvem Italian Family je tak nádherně divadelní, vyšívaná a pouličně italská, že bude viset na mojí nástěnce v čele s Moniccou Bellucci úplně celý říjen! 

A propos...ze zřejmých důvodů mám tak ráda bíle vymalováno (bílá totiž moje barevný nástěnkový kreace přijímá s klidem a nonšalancí sobě vlastní).

Ani kapesníčky v hippie stylu neunikly přišpendlení - tomu se totiž vyhne jen ten, kdo vezme nohy na ramena.

Zleva: štrasový pejsek (sponka do vlasů),  britská samolepka ve tvaru hrníčku sedícího na hlavě dámy, která má ten nejlepší možný "výraz pro měsíc říjen" anebo se můžeme v říjnu spíš usmívat (já to nechám na vás). ;-)

Odkrývám obsah kabelky nevelký

Hlásím se vám z Parisu a hned na vás vysypu celou svou kabelku. Mastím si to totiž po nábřeží Seiny s malou, zdánlivě poloprázdnou taštičkou a nikdo nechápe, že z ní vyndavám moře věcí jako kouzelník Pokustón. Jestli je moje kabelka kouzelná, nafukovací nebo má mafiánské tajné přihrádky, to už nechám na vašem fantazírování. Každopádně k věcem z fotek připočtěte ještě tři nové hedvábné šátky (copak je možné jim v Paříži odolat?), láhev s vodou, lehký svetřík, notes s poznámkami, peněženku, foťák, 16 různých důležitých kartiček (hlavně zákaznických - do mých oblíbených obchodů) a obsah mojí kožené kabelky je (snad) úplný.
A když jsme u těch "zavazadel", posílám vám vzdušnou čarou jeden roztomilý song z let šedesátých (to vám nemůže uškodit) o jedné moc těžké kabele, která je plná snů. Tu bych určitě neunesla, proto si radši sny plním průběžně - kdo by se s nimi pořád tahal? Klik sem.

Takový lehký základ mé kabelky - žvejky v plechové krabičce ze Starbucks, životopisná knížka Brigitte Bardot, diář Malý princ, rtěnka a třpytivý pudr Dr. Hauschka, termální voda ve spreji Evian, balení do kabelky - 2 ml parfému Vivacités de Bach (má aktivovat pocity radosti, bystrosti a vitality...tak proto mě je pořád všude plno), zrcátko Chanel a balzám na rty French Vanilla od Crazy Rumors.

Zleva: plechová krabička s větrovými bonbóny s lehkovážným námořníkem, co rozdává pusy místo pozdravu (přiznejte se, kdo z vás ho chce na ulici potkat?), kapsa Moleskine s přihrádkami na  všechny důležité papírky, které na cestách shromažďuju, nálepky (nutnost pro každou Parisienne) a růžovou sponkou sepnuté kostičkované lístky s adresami - budou se posílat čumkarty, to se ví!

Na pruhovaných peřinách si hoví přívěsek "Ajfelovky" - nejnutnější pařížský suvenýr, můj oblíbený starý flakón od parfému a troška podzimní zeleně (to je tak, když ve fotoprogramu objevíte "tiskátko", co vypadá jako bazalka a nemůžete si pomoct a potiskáte celou fotku).

Den Nádherňajs v podivuhodný říši blogů

Konečně jsem se odhodlala a řekla si, že už jsem velká a měla bych se zbavit strachu z pohádky Alenka v říši divů. Už kvůli Deppovi a Timu Burtonovi. Do včerejšího dne jsem totiž považovala "Alenku" za nepřijatelně bizarní podívanou. Všichni ti temní hajzlíci, zlobři, zajíci ve vestách a úlisný kočky ve mně budili velevážné pochybnosti, navzdory všem, kdo Alenku vychvalovali do nebes. A tak jsem se včerejší, téměř podzimní den, už ve svetru usadila k "burtonovské Alence" a byla překvapená.

Zajíc ve vestě je, jak jsem zjistila, králík, úlisná kočka není nikdo jiný než docela milý kocour Šklíba, pak by tu byl taky jeden modrý houseňák, potrhlý Kloboučník Johnny Depp tančící nespoutaně veselý tanec Futrovák, tlustá dvojčata Tydlidýn a Tydlidum nebo strašlivec Pentlochňap. A víte, že si mě ti potrhlíci docela získali? Už se jich nebojím a dokonce jsem se zatajeným dechem čekala, jestli opravdu nadejde den Nádherňajs a Tlachapoud bude poražen...Co si budeme povídat, Tim Burton už ve svých režizérských tlapách držel lepší materiál, ale na pohádkově podzimní odpoledne je to příjemně napínavá "strašidelňačka".

Proč jsem si před pár dny připadala jako Alenka v (blogový) říši divů, to vám hned prozradím. Můj blog čtou i páni kluci (už to vím, už mi to psali, už je to jistý). Ale představte si, že jeden z nich - Zdeněk - mi poslal "včera večer poštou ranní růžový psaní"...tedy spíš malou krabičku a v ní modrý brokátový sáček a v sáčku...tam na mě čekala porcelánová Mňaučka! Musím se usmívat ještě teď. Můžete takový překvapení zažít jinde než v blogovým světě?

Kočka je porcelánová, milá, fotogenická, přišla v malý krabičce s nalepenou barevnou známkou a zažila po cestě nevídaná dobrodružství. Ztratila se totiž na poště a dostala se ke mně až po 5 týdnech. Za tu dobu už mohla být v Mexiku (jedna moje přítelkyně z Emeriky o tom ví svý, viď Lucí?). Nakonec je tu hepyend a ušatá Mňaučka je u mě v bezpečí. To je den Nádherňajs! ;-)

Porcelánovou kočičku budete muset na fotkách asi chvilku hledat, ale je tam, je! A s ní je tam i Alenka, králík, maličký nádobí, paraple a pink pelikán.

Říše divů je blíž, než si myslíme... 

 Alenka v říši divů

P.S.: a určitě se zajděte podívat k mýmu obdarovateli Zdeňkovi na blog. Jeho blogovým diářem se budete řítit den za dnem pekelnou rychlostí, takže račte vstoupit do psí boudy a podívat se na velbloudy: klik.

Vůně Yankee Candle - Má mě rád, nemá mě rád?

Má mě rád, nemá mě rád...trhat se zasněným výrazem a ruměncem ve tvářích lístky lučních kopretin, a všelijakými strategickými trhacími tahy vždycky docílit toho, že poslední utržený lístek hlásí "má mě rád"...to zná asi každý (a hlavně každá)! Kdysi jsem tuhle hru hrála tisíckrát, ale dneska už bílý okvětní lístky kopretin nechávám jejich žlutým středům...já už přece vím, že mě rád má! Ale svíčku se stejnojmenným názvem jsem si ujít nenechala.

"Loves Me Loves Me Not" - kopretinová svíčka Yankee Candle mi svou jemnou a něžnou vůní naznačuje, že bych měla víc snít, víc si hrát a znovu se ptát, jestli mě má rád, i když odpověď naštěstí dobře znám. A taky mi naznačuje, že léto ještě neskončilo. Že skončí přesně tehdy, až se mně bude chtít. Až odložím svíčku s vůní kopretin a nahradím ji francouzskou vanilkou a horkým punčem. 

Svíčky Yankee Candle jsou v mojí domácnosti stálicí. Mám šest kousků a ráda je střídám podle nálady nebo ročních období...třeba podzim v YC voní po ovocným sadu, medu, skořici a heřmánkovým čaji, áách. Všechny svíčky jsou vyráběny z přírodních extraktů a esenciálních olejů, mají příběh (roztomilý a vánoční), historii a pro mě zatím (v oboru interiérových vůní a svíček) nepřekonanou kvalitu. Před 4 roky jsem si koupila svou první YC svíčku a ještě pořád ji mám. Né že bych byla tak šetřivá, ale používám malý trik - někdy svíčku vůbec nezapálím, jen ji nechám na stole otevřenou bez víčka a ona oblékne celou místnost do voňavýho kabátku. Jindy ji zase nechám hořet jen čtvrt hodinky, pro plnou a sytou vůni v místnosti to úplně stačí. Proto vybírejte "příchutě" svíček hodně pečlivě, nejsou to jen tak nějaký halabala naplácaný vůničky, který za chvíli "vyčichnou". Tohle je intenzivní klasika, se kterou se musí stejně jemně a opatrně, jako s drahým parfémem...

A teď už se můžete podívat na mou koláž, kterou jsem dělala pod kopretinovým opojením Yankee Candle. To jsou asociace!

Zleva: svíčka Yankee Candle s Brigitte Bardot na pláži, časopis Vogue z roku 1962 a nemravný Jack Nicolson, který zřejmě vidí mladou Brigitte Bardot v kopretinový podprsence poprvý!

Bezstarostná kreslená Daisy má jasno - prostě miluje kopretiny (a hlavně asi tu, kterou jsem jí přimalovala na zadnici). ;-) 

Na závěr jsem si nemohla odpustit do kopretinový koláže přidat Pamelu des Barres (úplně vpravo). Vy ji možná nebudete znát, ale divoši jako Jim Morrison nebo Mick Jagger ji ve svý době znali velmi, velmi dobře. 
 

Opatřit si takový lak na nehty (novinka od Maybelline), který dokonale ladí s barvou nalepovací berušky je úkol nelehký, ale podařilo se. Na fotce kromě svíčky Yankee Candle retro top s puntíky a starý fotky mojí rodiny.

V Yankee Candle říkají: "víme, že se nesmíříte s málem, protože vaše vášeň je i naší vášní."
Všichni vášnivci a svíčkomilci se můžou na další informace a e-shop YC podívat tady.

P.S.: A ještě tu mám pro vás jeden bonus - rozhovor s mojí maličkostí na blogu "neznámý autorky" Klér. Byla to příjemná a milá spolupráce a vy se můžete začíst tady. ;-)

Do Paříže balím krajky a hedvábí aneb jen to nejnutnější

Chystám se do Paříže a do kufru balím jen to nejpotřebnější, žádné zbytečnosti. Jsem přece Vivi - praktická a pragmatická. Nesmí mi proto chybět brož art deco s pejskem, knížka plná obrázků vintage módy z 50. let, saténové košilky, dvoje večerní šaty, černé koktejlky, šály a šátky; a k džínám oblíbené vintage topy a bílé průhledné košile. Do kufru se mi musí vejít sešítky, notesy, zapisovátka, třpytivé propisky, pastelky, tenké a tlusté fixy a hlavně nálepky. Pak už stačí přihodit jen balíček malých mýdel "Les petits savons du midi" (krásně provoní šatník i kufr), vzorky krémů, pleťových masek, peelingů i vzorečky šampónů (kdy jindy je zkoušet, než na cestách?) - zdá se, že Vivi bude mít i tentokrát sbaleno pod svým obvyklým heslem: "ani jedna zbytečnost v kufru!"

Jestli se ptáte, co si s sebou beru, kdyby pršelo, kdyby mě rozbolela hlava, kdyby byla velká zima nebo kdybych zabloudila, tak na to nemám konkrétní odpověď - snad jen, že máte trochu zvláštní otázky...Na to jsem totiž ani nepomyslela. Kdo by se tahal s deštníkem, lékárničkou nebo mapou?!
A bez jakých "nejdůležitostí" nemůžete být na cestách vy? Berete si s sebou něco neobvyklého (plyšovou opici, struhátko na česnek nebo pětidílný svazek románů od Jiráska)?

Zleva: společenské šaty z butiku Radost; uvnitř kufru sešit značky Monopoly, knížka o módě z 50. let, levandulové tělové mléko Présence(s) z Bio-bachovek, vintage top, saténové ramínko na šaty, košile a topy, pruhované šaty, balíček malých mýdel "Les petits savons du midi" a zlatá rtěnka YSL.

Zleva: detail knížky 50s Fashion, sešit z Asie, brož art deco (kluk s pejskem), která na černém kabátě, v šedivých podzimních dnech udělá moc dobrou barevnou službu a "midi mýdla".

Mezi další nutnosti, bez kterých se žádný(?) cestovatel neobejde, patří krém na dolní packy od Baley (nečekám, že ho budu pravidelně používat, na to jsem moc líná, ale je to limitovaná "Paris edice" a obal se moc povedl), vzorečky krémů a ještě jednou harmonizující tělové mléko od Les Fleurs de Bach.

Můj přeplněný kufr, který už dobře znáte, prozatím zavírám, pokládám na něj oblíbený parfém Petite Chérie od Annick Goutal a mám ještě týden na to, abych vykoumala, jak ho ještě vtlačit k ostatním nezbytnostem. 
Zatím "au revoir"!

Giveaway...Chanel, ELLE, Clinique, perly + rozhovor s vámi

Jste úžasní! Seznámení s vámi a vaše komentáře mi úplně projasnily žití ;-), a proto vás chci odměnit - je tu soutěž (giveaway)! Třeba zrovna u vašich dveří zazvoní modrooký pošťák s balíčkem plným dárků! Mám totiž pro vás takových balíčků hned několik! Najdete v nich to, po čem jsem sama vždycky toužila a co je pro mě symbolem opravdovýho rozmazlování - rtěnka Chanel (magický symbol ženskosti), perlový šperky, poklad pro milovníky módních obrázků - 15 let starý časopis ELLE, čistící péče od Clinique a ještě něco navíc...Ale už dost mých řečí, pojďme na to.

Tady jsou výhry, kterými vás budu hýčkat :

1. cena: rtěnka Chanel + perlový náhrdelník

2. cena: vzácný výtisk Elle z roku 1997 + perlový náramek

3. cena: pleťový rozmazlovač Clinique + perlový náhrdelník

Do komentáře mi napište, kterou výhru si přejete získat a proč.  

Giveaway je mezinárodní, protože vím, že mám čtenáře ze všech možných koutů světa, tak ať je to fér.

Soutěžit můžete do 24. září.

Ták a tady už jsou vaše ceny vidět pěkně zblízka. Bedlivým okem je bude střežit a zároveň dohlídne na férový průběh celýho soutěžení - vám už známý - nerodilý Francouz kocourek Zděnek (vpravo).

Chcete-li tedy, aby vám pošťák s červenýma tvářema předal balíček zabalený v hedvábným papíře a ovázaný saténovou stuhou, zapojte se a užijte si moji Giveaway. A mně nezbývá, než vám usilovně držet pěsti a přát štěstí! ;-)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přidáno 6. října
Jména vítězů najdete tady. Všem moc gratuluju! A ti, kteří nevyhráli, nemusí smutnit. Další soutěž na sebe totiž nenechá dlouho čekat a už předem můžu prozradit, že bude stát za to ;-).
------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Coco Chanel, kocour Zděnek aneb jak si zkrášlit pracovní stůl

Svoje interiérový (i jiný) nápady realizuju okamžitě a bez váhání, všechno musím mít hned. Když jsem si dneska ráno dělala topinky, jeden z mých nápadů mi zrovna blesknul hlavou! A tak jsem nechala topinky topinkama a šla na čtvrtku vytisknout Coco Chanel...hned se dozvíte proč.

Těší mě květiny ve váze; dokážou zářivě osvěžit pokoj a navíc nutí k dobrý náladě (a k tý já se nikdy nenechám přemlouvat moc dlouho). Na listy růží v porcelánovým hrnku jsem posadila Coco Chanel vystřiženou ze čtvrtky, lehký přívěsek "Ajfelovky" a miniaturku parfému Chanel N°5. Všechno na listech kupodivu drží jako přibitý.
Pak už stačilo přinést si všechny nový časopisy, uvařit si k připáleným topinkám (no jo, vystříhávala jsem moc dlouho) silný kafe a brodit se inspirací. Ve společnosti Coco, kocourka Zděnka (na druhý fotce) a s vůní růží nemohl můj pracovní den začít líp. Přeju vám, ať je váš den stejně příjemný. Inspirujte se ;-).

Začátek mýho pracovního rána. Stůl se prohýbá pod nánosy časopisů, růže voní a Coco Chanel trpělivě čeká, až spadne do vody.

Kocour Zděnek (na fotce vlevo) je nerodilý Francouz, a když jsem ho před pár lety nakreslila poprvý, netušila jsem, že mě bude provázet mými zápisky a diářem tak dlouho. Oživuju ho často a dneska jsem si přála, abyste ho poznali i vy - je na to ten správný čas. To, že Zděnek miluje Coco a růže a francouzský symboly, asi ani nemusím dodávat. Někdy s tím až otravuje. ;-)

Intervijů s princeznou

Zažili jsme tu spolu zatím jenom jednu Giveaway, ale zato jsme si ji pořádně užili. Vítězkou "pařížských propriet" (rtěnky Chanel a perel) se tehdy stala Anne. A protože mě mile překvapila tím, že odkaz na soutěž sdílela na svým blogu, rozhodla jsem se ji potěšit něčím navíc, a tak jsme spolu udělaly rozhovor. Anne je krásná blogová princezna, proto jsem si dovolila jí přimalovat korále a korunku. Z intervijů ale poznáte, že u ní za půvabem nikterak nezaostává inteligence a vtip. Ta se má! ;-)

Úlohy jsou tedy rozděleny jasně. Já se ptám, Ann odpovídá, vy si vaříte kávu nebo čaj, odpočíváte a čtete náš rozhovor. Užijte si den a děkuju, že ho částečně trávíte i tady. Zítra se těším zase na viděnou!

Milá Anne, ve tvém kosmetickém arzenálu přibyla po soutěži rtěnka Chanel. Už jste se skamarádily?
Padly jsme si do oka hned po otevření balíčku, ve kterém byla schovaná. K mému malému pokladu přibyla ještě jedna rtěnka, a musím říct, že jsou to nejlepší přítelkyně do kabelky.

Bez čeho si nedokážeš představit svůj den?
Bez úsměvů a dobré nálady. Mimo to je pro mě základ vydatná snídaně a upravený vzhled – když jdu do školy nebo na praxi, záleží mi na tom, jak vypadám a co mám na sobě. Když jsem doma, vystačím si s huňatýma ponožkama a přítelovým tričkem. Se šálkem kvalitního čaje pak v houpacím křesle, zabalená do deky, sleduju seriály. A taky jsem hrozný blázen do hydratování, nemohla bych být bez všelijakých hydratačních krémů, balzámů na rty a olejů na vlasy. Kupuju pořád nové a nestíhám to všechno vypatlat, znáte to – ženská. :)

Část prázdnin jsi strávila ve Francii. Co tě tam nejvíc překvapilo?
Ve „Francouzii“ bylo úžasné vše, na co si vzpomenu. Každý den se v myšlenkách vracím do večerního Saint Tropez, kde byla neuvěřitelná atmosféra při procházkách podél moře, na pláž L’Escalet nebo na Bora Bora, kde člověk zapomíná na starosti, protože se náhle ocitá v ráji. A v neposlední řadě malebné Údolí víl, které vás okamžitě omámí. Vše, co jsem tu vyjmenovala, jsem si na blog schovala jako zakončení mého cestování, takže pokud jste také Francouzofilové, můžete se těšit na malého průvodce po kouzelných místech této úžasné země. ;)

Pojďme potěšit intelektuální duše. Máš pro nás dva tři tipy na dobrou knížku?
Pokud má někdo rád sci-fi a zbožňuje knížky, které se čtou „jedním dechem“, tak doporučuji Den Trifidů od Johna Wyndhama. Další mojí oblíbenou knihou je Tibetská kniha mrtvých, Mezi životem a smrtí, Cesta k poznání skutečnosti a hlavně Moodyho Život po životě.
Z jiného soudku všem vřele doporučuji knihy literárního mistra Dona Miguela Ruize – především Čtyři dohody a Pátou dohodu. Rhonda Byrne se zabývá Zákonem přitažlivosti v knize (a pro lenochy i v dokumentu) Tajemství. Perfektní literatura pro ty, co touží po lepším životě a osobním rozvoji.

Všichni na tvém blogu obdivujeme tvoje půvaby. Prozradíš nám svoje tajemství krásy?
Nevíte o tom, že Photoshop umí zázraky? :)

Na závěr můžeš čtenářům poslat vzkaz...
Začala škola, takže školou povinným i nepovinným přeju hodně štěstí a úspěchů. Mějte se krásně!


Pokud se chcete o Anne dozvědět víc, nezapomeňte navštívit její blog. Stojí za to se tam pořádně porozhlídnout a začíst, vstupte tady

Rozmazlená časem aneb můj trik jak přežít konec léta

Měla jsem v létě tolik času a plánů a skutek utek. Chtěla jsem tancovat na stole v rytmu samby, jít do kina na Woodyho film Do Říma s láskou a na milý Andersonovo šedesátkový retro Až vyjde měsíc. Nutně jsem potřebovala zjistit, proč má můj foťák Nikon tolik divných tlačítek a kolik čokolády se dá sníst na jeden zátah. Těšila jsem se, jak budu natírat dřevěný rámy oken azurově modrou barvou, jak budu ležet celý dny v knížkách (a v plavkách) a nosit na hlavě rozcuchaný drdol ála Brigitte Bardote. Potřebovala jsem víc pracovat - fotit novou kolekci oblečení a psát módní články. Taky jsem doufala, že konečně otevřu láhev extrovního vína, kterou šetřím pro nějakou...výjimečnou příležitost. Jenže jsem se nechala uchlácholit dostatkem času natolik, že jsem z toho všeho nestihla nic.
Přemýšlím, jak z nelichotivýho prázdninovýho "nestíhání" vytlouct hepyend a myslím, že znám jeden trik! Načnu to extra víno, který jsem šetřila, protože čekat na nějakou zvláštní příležitost...to bych se taky mohla učekat. Vždyť ten milión vůbec nemusím vyhrát, ani mě žádný mecenáš nemusí pozvat na rok do New Yorku! Když se jen trošku rozhlídnu, zjišťuju, že "speciálních příležitostí" pro "otevření speciálního vína" je každý den docela dost. Zkrátka - radosti na zítřek odkládati, nemoudré jest. A tak si tu sedím s nedbalým drdolem ve stylu Brigitte (konečně) a vypadá to, že dneska dojde i na tu sambu! Přání se plní, všímáte si toho? ;-)

Mýmu kolážování neunikl symbol francouzskýho filmu 60. let - slavně rozcuchaná BB, letně naladěná emerická herečka Natalie Wood se svým pudlem a Woody Allen z filmu Do Říma s láskou, který mi neochotně pomáhal otevřít to dobrý víno (a ještě mě napadá...kde asi Woody pořád kupuje tyhle kalhoty?).

Krém, který mě dojal aneb dej a bude ti dáno

Nic mě nedokáže potěšit tak, jako když někdo udělá něco navíc, pro nečekanou radost ostatních. Lidi si sice obvykle kypří půdu jen sami pod sebou a spousta firem si radši nechá vrtat firemní koleno, jen aby nemusela udělat něco "mimo pole své působnosti", ale výjimky známe, máme!
Takovou výjimkou je pro mě značka Dr. Hauschka. Na Facebooku probíhala soutěž o meduňkový pleťový krém. Jsem velmi "nefejsbukovský" typ (pohybuju se tam pouze pracovně), přesto FB stránky Dr. Hauschka sleduju, a tak jsem taky zkusila štěstí. Soutěž o pleťový krém měli vyhrát 3 šťastlivci. Jenže pak přišlo to překvápko - odměnili výhrou úplně každýho účastníka! Nebyla to pro mě jen radost z vyhranýho krému, ale hlavně z jejich velkorysosti a chuti podarovat všechny soutěžící! 

Vnímat dávání jako přirozenou součást života přináší příjemná překvapení. Napadá mě i jeden malý příklad o dávání a dostávání z blogařskýho světa. Pořádala jsem tu pro vás jednu soutěž (vím, že když mluvím o tom dávání, mohla bych udělat druhou....moc ráda a brzy). Jedna z výherkyň tehdy dobrovolně sdílela na svým blogu odkaz na soutěž a podělila se tak o ni se svými čtenáři. Potěšilo mě to, a proto jsem jí přidala k předem ohlášený výhře i jeden nečekaný bonus - udělala jsem s ní rozhovor, který si tady u mě budete moct už za pár dnů přečíst a poznat tak její blog.

Když to někomu sluší, nahlas ho chválím. Když někdo udělá dobře svou práci, ráda mu za ni zaplatím víc, než žádá. Když je někdo fér, jsem jeho kamarád. Když má někdo na blogu skvělý postřeh nebo mě dojme, dávám do svých článků odkaz na jeho blog. Když se hostu u nás doma líbí nějaká věc, bez který můžu žít, ráda mu ji dám. Dělá mi to radost, ale zároveň se umění dávat pořád ještě učím.

Baví mě filosofie Dr. Hauschka, jejich zodpovědný vztah k přírodě a v neposlední řadě mě bavila jejich soutěž ;-). Dali víc, než museli, a tak vznikl neplánovaně dnešní článek. 

To, že vás teď pozvu na jejich Facebook, je ryze spontánní nápad. Třeba získají nový fanoušky, vás - lidi, kteří ocení, když někdo dělá něco opravdově a "s plnou náručí"...navštívit Dr. Hauschka můžete TADY.

 

I když na mě meduňkový krém Dr. Hauschka při prvním seznámení udělal skvělý dojem (myslím, že po něm moje pleť bude pružná a silná jako Pepek námořník), jde mi o něj dneska až v druhý řadě. Hlavně jsem vám chtěla říct, že naučit se dávat druhým je osvobozující a úžasný pocit, který má zajímavý bonus - vždycky se vám vaše "investice" vrátí. I když možná odjinud, než byste někdy čekali...

 Chytrý kdo dostává, chytřejší kdo dává.