Dům pro šperky aneb tygr všechno zkazil

Původně to mělo být úplně normální focení k dnešnímu článku. Chtěla jsem vám v něm povědět, že mám velkou zálibu ve šperkovnicích. Krabiček na šperky mám sice celou řadu, ale nejoblíbenějším útočištěm pro mé šperky je malá francouzská sklenička od voňavé svíčky a starožitné hrníčky, kterým šperky opravdu sluší. Pak jsem pro vás chtěla udělat pár fotek a všechno mohlo být skvělé a bez problémů. Jenže focení dost nepříjemným způsobem narušil pitomý a hyperaktivní tygr, který si zamiloval Coco Chanel z mé brože a cpal se na každou fotku. Pár fotografií jsem zachránila, ale fotka číslo tři je díky němu nadobro zkažená.

Doufám, že vám tygr neponičil náladu tak jako mně. Ostatně - můžete mě něčím rozveselit. Napište mi třeba, kam své zlaté, diamantové, stříbrné a ručně dělané poklady schováváte vy  ;-).

Na druhé fotce můžete po bližším ohledání vidět maminčin prstýnek, který jsem před mnoha lety vzala z její šperkovnice a zakopala ho v plechovce od kakaa na zahrádce pod strom. Měl to být poklad, který za tisíc let objeví chudý čeledín. Ani vám nebudu povídat, že plechovku jsem musela hezky rychle zase vykopat...Snad si čeledín poradí nějak jinak.

Vzhledem k té blamáži s tygrem vám ukážu staré secesní hrnky naplněné mými blýskavými poklady zase někdy příště. Přemýšlím, jak dlouho trvá, než se tygr unaví a lehne...

Valentýn? Možná příští rok...

Kdepak, ani všeobecný společenský tlak mě nepřinutí zítra slavit svátek svatého Valentýna. Z mé strany se chystá každoroční bojkot. Prodejci přáníček a srdíček mě ve svých obchodech neuvidí.

Jediné, co v úterý na sv. Valentýna udělám, bude opravdu dobrá večeře a upeču moučník. Nezapomenu ani na šampaňské, jednou za čas by si ho měl člověk dopřát. A svíčky - těch zazáří všude spousta. V jejich světle totiž vyniknou mé úplně nové šaty. Když už nás čeká tak hezký večer, mohly by se nadělovat balíčky s překvapením, že? Je prima dát si dárky "jen tak". Přála bych si plechovku francouzského čaje Flamant, něco "vod zlata" nebo přehrávač filmů "vod Filipse". A cedulka "Prosím nerušit" zůstane celý úterní večer pověšená na klice...
Jak o tom tak přemýšlím, možná příští rok svátek zamilovaných oslavíme...chci to alespoň jednou zkusit - mohla bych třeba udělat něco dobrého k večeři, upéct dort, otevřít lahvinku, koupit nějaký ten dárek...no, uvidíme za rok.

Tak. Doufám, že jste zvládli mou nadsázku i tentokrát a povězte mi...slavíte, neslavíte a nebo ani nevíte, že má být nějaký "14. únor"? ;-)

Úspěch, který jsem u Vás minule zaznamenala s nakresleným psem (ačkoliv někteří z Vás si ho spletli s liškou), mě namotivoval, abych do ruky vzala barevné voskovky. Vzpomněla jsem si, jak jsem za své malůvky bývala kdysi chválená ve školce, a tak jsem dřívějším osvědčeným stylem ;-) namalovala mému milému muži doopravdickou "Valentýnku" - je oboustranná a je to dokonce obálka (tu jsem vystříhla, složila a navíc do ní skryla překvápko - jůha). Možná někteří z Vás znervózněli, jak příběh těch dvou postaviček dopadne, ale když se podíváte na druhou fotku (tj. zadní stranu obálky), oddychnete si. Já mám zkrátka ráda dobré konce ;-).

Trošku zábavy na pracovní stůl

Když pracuju, ráda se obklopuju věcmi, které mě dokážou balamutit a tvářit se, že vlastně o žádnou práci nejde...že je to jen taková hra. Z pracovní reality mě dokáže docela úspěšně vyvést moje nástěnka, která hýří barvami a pak plno různých maličkostí. Chci, aby všude, kam se ve své pracovně nebo v kanceláři podívám, bylo něco zábavného. Chci se usmát pokaždé, když se podívám na svůj pracovní stůl. A Louis mi k tomu občas hraje na trumpetu.

Na poslední fotce můžete vidět můj rozevřený diář a hlavně psa, kterého jsem namalovala jen pro vás téměř nefunkční počítačovou myší...šlo to hodně těžko. Takže věřím, že jste mou snahu alespoň v duchu ocenili, protože kdyby ne, tak už určitě počítačovou myší nebudu nic malovat, kdepak ;-). 

 

Je libo šálek dobré brazilské kávy? Nebo čaj...?

 

Tady máte malý střípek z mého pracovního stolu, za kterým sedávám často a ráda. Malý hrníček po babičce používám málokdy, ale tentokrát jsem chtěla vyzkoušet, jak se mi do něj bude lít čaj z nové nálepky ve tvaru konvičky. Růžový organizér vám určitě ještě někdy blíž představím, protože ho denně používám a mám z něj pořád velkou radost (děkuju, Ježíšku). Skoro na všech fotkách (a hlavně na té poslední) vidíte měkkoučké nálepky v britském stylu od mé přátelské kamarádky (a zároveň kamarádské přítelkyně) Míši ;-)

Čokoládový dort - jednoduchý a výborný recept

Dneska tu máme takovou malou oslavičku, na kterou jsem upekla čokoládový dort. Obvykle sem žádné recepty nedávám, ale protože si myslím, že čokoládový dort je základ státu, mám tu pro Vás jednoduchý recept:

Připravte si velkou mísu - musí být s kytičkama, po babičce, s proužkem na okraji a s velkým uchem. Pokud máte mísu, je už téměř hotovo - vhoďte do ní 4 vajíčka, 120 g krupicového cukru, hodně kakaa, 250 g Hery, 1 vanilkový cukr, 1/2 sáčku kypřícího prášku, 260 g hladké mouky, 1 zakysanou smetanu. Smíchejte, nalijte do pekáčku a na 160 stupňů pečte 30 minut. Ingredience jsou jen návrh, můžete si je přizpůsobit. Ozdobte rozpuštěnou čokoládou a mandličkama, mňama, mňama.

Ještě předtím, než se zakousnete, musím vám říct, co se vlastně slaví. Moji milí chocholatí, sešla se mi v poslední době celá řada blogových ocenění. Pod obrázky dortu najdete, kterým ocenitelkám za ně mockrát děkuju a zároveň se dozvíte, které blogy oceňuju já. Přestože dřív jsem při získání ocenění pronášela děkovné řeči, tentokrát se to obejde bez řečí (s plnou pusou se mluvit nemá). A dáme si můj čokoládový dort se stejnou chutí, s jakou pro vás chystám stále nové články, ano? Moc vám děkuju za motivaci a teď už směle do toho...dobrou chuť ;-).

Těšící okénko aneb tenhle song znám

Dneska ladím lehce materiální strunu a mám pro vás pár fotek věcí, které mě těší. A zakládám tímto malé "Těšící okénko". Vždycky, když otevřu jeho okenice, uvidíte věci, které mi zrovna dělají hezčí den. A někdy to budou i opravdu maliličkatosti, protože radovat se z drobností, to jsem snad studovala ve škole, že to tak dobře umím.

Zleva na fotkách:

1) Naše stará a stále se měnící "čmárací" tabule v kuchyni, na kterou rádi malují hlavně naše návštěvy.

2) Plechový zimní kolotoč, který hraje. Já v melodii slyším písničku "Ochraňte mě má maměnko", ale nevím jistě, jestli taková lidovka existuje ;-) a milý muž můj v ní poznal (jak by ne, když je to muzikant) zasněžený vánoční song...Už jsem vám říkala, že mám velice originální hudební sluch a skoro do každé známé písničky vkládám svá vlastní slova i melodii? A co tomu říká hudebník po mém boku, který to všechno musí poslouchat? Dneska už se tomu jenom směje. ;-)

3) Zlaté hodinky, které bych ještě před nějakým časem obešla obloukem, ale teď momentálně mám ráda  rychle letící retro čas zahalený ve zlaté. Hodinky si hoví na CéDéčku od mého muže, kde zpívá neuvěřitelná Nina Simone, Louis, Ella i Billie Holiday. 

4) Krabici s máslovými sušenkami zvědavě okukuje keramické zviře, moje oblíbené, ač bez jednoho ucha. 

Ještě než prozatimně zavřu okenice Těšícího okénka na petlici, zajímá mě, jaké věci teď zrovna zvedají náladu vám, moji milí?

K Ivanovi zády, k lesu čelem

Nemíváte někdy pocit, že se chcete otočit ke všem Ivanům, povinnostem a problémům zády a jít do lesa? Já vím, že se problémy mají řešit, aby se v člověku nehromadily atakdále...ale...aspoň občas, aspoň jeden den vystrčit na všechny a na všechno záda a nic nedělat ;-)...jen si to představte. Jíst smažené sýrové kroketky, pít žlutou limonádu, dát si horkou vanu, dívat se na 5 filmů za sebou, číst anebo jít na večeři s někým, koho jste neviděli už léta. K téhle mé dnešní úvaze mě inspirovala paní, od které si pronajímám kancelář. S nadsázkou řekla: "Když je člověk v nemocnici, je to jako dovolená. Dělá věci, ke kterým se normálně nedostane. Čte si knížky, kouká na televizi...". Je to fakt, ale přece jen - kdo by o takovou dovolenou stál? Takže proč si neudělat jeden nenucený volný den, když jsme zdraví a můžeme si ho vážně naplno užít!?

Takže dneska (tedy zítra) je to naplánováno úplně jednoduše - den bez práce a přesto s plnou mísou koláčů (kéž by mi někdy můj plán vyšel) ;-). A Vy - dneska nebo kdykoliv jindy...prostě to udělejte ;-).
Vaše Vivi

K Ivanovi zády, k lesu čelem! Moji koníci a nový japonský panáček Sonny Angel (jeho "lepší část" jste viděli tady) mi jdou příkladem. 

 Slibuju, že příště už si budeme zase všichni koukat zpříma do očí, i když tenhle "zadeční" pohled není tak zlý, co myslíte? ;-).

1000 rad a triků - Vivi už to zná

Když se u potravin za ruce vede paní Kvalita Vysoká a pan Obal Krásný, nikdy jim neodolám. Líbí se mi, jak to v mé kuchyni vypadá a těší mě připravovat jídlo z opravdových dobrot. O to víc mě mrzí, když jídlo pokazím - dělám totiž často pět věcí najednou, někdy se nesoustředím, do toho jsem zamilovaná a hodně pracovně vytížená, takže zkrátka příležitostí k připálení večeře je habaděj. 

Jenže teď už si nemusím s nevydařeným jídlem vůbec lámat hlavu. Naopak, cítím se teď vysoce povolaná rozdávat rady všem, kdo chtějí nosit na hlavě kuchařskou čepici. Mám totiž v malíčku 1000 rad a triků v kuchyni. Naučil mě je Richard Gabriel. Přestože jsem si knížku (dobře k vidění na druhé fotce) koupila kvůli obrázku na přední stránce (= můj obvyklý motiv k nákupu), i její obsah se ukázal jako opravdu vydařený.

Už žádná přesolená jídla, už žádný sražený sníh, už žádná nizoučká bábovka...prázdným talířům jsem dala vale.

A kdo učil kuchyňským trikům Vás? Pan Gabriel, maminka, babička nebo je tu ještě někdo další, o kom nevím? ;-)

 Asi si říkáte, že je tu tentokrát nějak moc fotek. Ano, chtěla jsem potěšit Vás, kteří si potrpíte na víc obrázků. To, že jsem se focením tolika snímků dost unavila, Vám nemusí dělat starosti. :-)

První srdce do sněhu

Pokaždé, když jsem v poslední době před někým řekla, že se těším na sníh, obvykle jsem se setkala s odmítavou reakcí: "Proč? Víš, jak to zas bude vypadat na silnicích?! Budou se muset odklízet chodníky! Padající vločky budou studit za krkem! A bude se muset víc topit!". Jenže to na mě neplatí - pochopíte, až si přečtete, co jsem v pátek - při prvním letošním sněžení dělala. 

Páteční dopoledne jsem odstrojovala stromeček a povánočně uklízela. A protože mám na odstrojování stromku připraveno spoustu krabiček a všechno musí být perfektní ;-), zabrala mi tahle činnost docela dost času a přezpívala jsem u toho spoustu písniček. Okolo poledne jsme se s milým mým mužem vypravili do hospůdky, kterou máme pár kroků od domu. V krbu tam tancoval oheň, my jedli a pak pili horkou kávu a za okny chumelilo. A venku jsem pak botou udělala svoje první letošní srdce do sněhu. Odklidili jsme od té bílé peřiny chodník a dělali jsme při tom všelijaké legrace, vločky nás studily za krkem a my se už těšili, až si doma zatopíme a uděláme si čaj. Moc príma bílý den.

A pokud si říkáte: "Fajn, Vivi, to všechno je hezký, ale co z toho plyne?", tak tady je mé dnešní ponaučení ;-): Těšte se z toho, co milujete bez ohledu na škarohlídy. Hledejte na věcech to lepší. A i pokud jste "zatvrzelí dospěláci", najděte v sobě trochu toho dítěte. Já se například moc těším z prvního sněhu, a věřím silničářům, že svou práci udělají dobře! Věci se dějou přesně tak, jak mají! ;-)

Vaše zasněžená Vivi

 Miniaturní bábuškovská figurka od mé milé pražské Míši sjízděla svahy na starodávných sáních s dřevěným ptáčkem (zimní ozdoba od mé mamky) a na hlavy jim svítilo sluníčko. Jó, ty dřevěné figurky - ty mají život! :-)

Tajemství nového diáře

Asi vám ani nemusím připomínat, že je to za námi - gramodesky s koledama jsou uloženy ve svých obalech, v misce s cukrovím se krčí pár vanilkových osamělců, plechovka s kakaem je prázdná, sváteční broušené misky po babičce se daly v bezpečí skříně do svého ročního spánku a je nejvyšší čas soustředit se na nový rok.
A k němu neodmyslitelně patří další, úplně nový diář (ten starý jste poznali tady), který voní novotou, dobrodružstvím a zvědavostí, je tlustý a plný milých obrázků. Listy jsou zatím skoro prázdné, ale já už do něj začínám vylepovat fotky, kam chci letos jet, co chci letos zažít a už teď se zdá, že bude můj diář zase příjemně plný. 

Takže máte-li i vy svůj denní sešit, ať je veselý, barevný a úkoly a denní povinnosti jsou v něm zaznamenány jen okrajově. ;-) Nezapomeňte si do něj psát, co vám udělalo radost a na jaká setkání se těšíte. Já se teď momentálně těším, že tady na našem blogovém pískovišti společně postavíme nejeden slovní hrad.

 
Na fotkách kromě mého diáře také kultovní japonský panáček Sonny Angel, kterého jsem dlouho sháněla (a nakonec ho obstaral Ježíšek). Uvidíte ho tu docela často, a jsem si jistá, že nikomu z vás nebude vadit, že nemá na sobě nic než čepičku ;-).

Barevně umouněné štěstí

Jen pro Vás - fotka s umouněným kominíčkem pro štěstí, která vznikla, když jsem letos zdobila náš velký smrk ;-).
Moc Vám děkuju, že Vás tu mám a přeju Vám nejen krásné Vánoce, ale navzdory všem nelichotivým předpovědím i ten nejveselejší nový rok.
Vaše Vivi

Uklízej za světla a za ranního chladu

V "Tajných babiččiných radách" jsem se dočetla:

"Dobrá hospodyňka má na Vánoce nejen napečeno, ale věnuje svůj čas i úklidu obydlí, to abychom do nového roku vstoupili bez poskvrny. Lépe se pracuje za denního světla než při světle umělém, lépe za ranního chladu než do pozdní noci po celodenní únavě".

A protože uklízím jedině v pološeru, po celodenním běhání a v konejšivém večerním teplu, nějak se mi to vymklo z rukou. Porcelánová ozdoba se ocitla pocukrovaná na míse s vanilkovými rohlíčky. Nakonec - to můžete vidět na druhé fotce, všechno dobře dopadlo a věci jsou na správném místě, přesně podle pravidel. Příště dám ale na radu babiček, budu uklízet za ranního chladu a za světla a nebudu pít tolik punče!

Na závěr bych Vám ráda slíbila (protože slibem nezarmoutíš), že v novém roce tu s Vámi budu častěji. Mějte pohádkový, bezstresový poslední předvánoční týden a ve čtvrtek se tu ještě sejdeme. Do té doby si můžete vzít ty linecké koláčky z první fotky. Povedly se.

Vaše Vivi

Z mého deníčku: byl tam pěknej mikuláš

Mikulášský článek jsem si dnes nemohla odpustit, i když jsem ho napsala - na den přesně - už před 23 lety. Myslím, že by Vás mohl i po té dlouhé době pobavit. ;-)

Přestože jsou někteří z nás (ach, Vivi určitě) dnešní den v přímém ohrožení a v uších už nám nepříjemně znějí zvuky těžkých řetězů, věřím, že se ubráníme a čertovské vaky zůstanou prázdné (aspoň letos). ;-)

Hodně odvahy přeje Vaše Vivi 

Navštívit obchod